Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Takže tu máte prvú kapitolku. O preklad sa stará ALCEA a o betaread sa postarala ANINA.
Myslím, že vás potešili rovnako ako mňa.
Takže im touto cestou veľmi pekne ďakujem za postupné zverejňovanie tejto poviedky.

Dobby

1. NABÍDKA K SŇATKU

„To sakra nemůžete myslet vážně,“ křičel Harry zuřivě a odhodil papír, který si přečetl.

„Obávám se, že ano, Harry,“ odpověděl Brumbál neobvykle vážným hlasem, ale i přesto mu v očích nechyběly jiskřičky. „Je to jediná možnost, kterou máme. Domnívám se, že tato nabídka je docela rozumná.“

Není rozumná. Jak to můžete dokonce zvažovat? Není to vaše rozhodnutí,“ řekl Harry, poslední věta zazněla naprosto klidným hlasem.

„Proto jsme tě požádali, aby sis o tom s námi promluvil, můj drahý chlapče, my...,“ začal znovu Brumbál, ale Harry ho přerušil: „Nejsem váš ‚drahý chlapec‘. A opravdu o tom s vámi nechci mluvit. Už jste zasahovali do mého života víc než dost! Takže si dejte odchod.“

„Tedy, to je ovšem trochu hrubé, nemyslíš, Harry?“ zakročil Kornelius Popletal, Ministr kouzel již po dobu šesti let. „Všichni máme v zájmu tvé blaho.“

Harry si odfrkl: „Samozřejmě, že máte, jak jsem mohl zapomenout? Chci tím říct, když jsem vám řekl, že se Voldemort vrátil, byl jste u mě první, věřil mi a podporoval mě. A kde bychom teď byli, kdybyste nezareagoval tak rychle a rozhodně? Ano, chápu, co myslíte, máte v zájmu mé blaho!“ odpověděl hlasem plným ironie, a záměrně ignoroval trhnutí při zmínce Voldemortova jména.

Ostatní lidé v místnosti si vyměnili pohledy s jasnou otázkou, kdo by měl učinit další krok, aby přesvědčil chlapce-který-přežil, že tohle je nejlepší pro všechny. Co se týká místnosti, v současné době se nacházeli v ředitelově pracovně, a od chvíle, kdy se Harry  několikrát přestal ovládat, v ní byly rozbité či vybouchnuté věci. Co se týká lidí, přítomný byl Albus Brumbál, ředitel školy, jenž vypadal sešle a nepřítomně hladil Fawkese uvelebeného v jeho klíně, jak již bylo zmíněno dříve ministr Popletal, který si v tomto okamžiku mezi propocenýma rukama nervózně držel citrusově zelenou buřinku, dále Minerva McGonagallová, učitelka přeměňování a ředitelka nebelvírské koleje, jež se tvářila přísně a zamračeně, dále profesor Severus Snape, Mistr lektvarů, ředitel zmijozelské koleje a Smrtijed (no, vlastně ne, ale znáte ten příběh), jenž vypadal, jako by se chtěl zhurta obořit na každého, kdo by se střetl s jeho pohledem, který zaměřoval na Siriuse Blacka, kmotra Harryho, zvěromága, odsouzeného za vraždu třinácti lidí a za zradu Lily a Jamese Potterových, utekl z Azkabanu po dvanácti letech, ale ten se ani v nejmenším nezajímal o Snapeovy zlostné pohledy nebo zklamání z Harryho chování, protože podle jeho názoru, měl jeho kmotřenec plné právo být naštvaný, dále Lucius Malfoy, Smrtijed, jenž byl propuštěný z Azkabanu pro nedostatek důkazů po pouhé jedné noci, v současné době pracuje pro ministerstvo (jestli to chcete takto nazvat), který vypadal klidně jako vždy a v duchu se bavil scénou, která se odehrávala před ním, dále Rodolfus Lestrange, Smrtijed a uprchlík z Azkabanu, navzdory tomu se dobře zotavil, a nyní vypadal ohromeně Harryho chováním, a dále dva bystrozorové, jež zde zajišťovali ministrovu bezpečnost, ale v tuhle chvíli uklízeli nepořádek, který tu zůstal po Harrym. A samozřejmě Harry Potter (nebo jste si mysleli, že zůstal za dveřmi?), chlapec-který-přežil, druhý nejlepší bradavický student po Hermioně Grangerové,  ten, co  měl neustále zachraňovat svět.

Brumbál nakonec usoudil, že to spadá do jeho odpovědnosti uklidnit chlapce dost na to, aby mohli patřičně konverzovat, a protože Harry stále odmítal jeho citrónové bonbóny, tak se ho zeptal: „A s kým chceš mluvit o této smlouvě?“

V prvním okamžiku se chtěl Harry rozkřičet z plných plic, že o tom nechce mluvit, poněvadž bylo jasné, že by to stejně nepřijal, a že by ho všichni měli nechat být a místo něj mluvit ke zdi, ale v druhém si pomyslel, že by se to jevilo dětinsky, proto ukázal na Siriuse, a dělal co mohl, aby nevyhodil Brumbálovu polici na knihy do povětří.

„No tak, Harry, nedělej si z nás legraci, to není moc hezké. Vždyť nemůžeš vážně mluvit  se  psem!“ prohlásil Popletal a věnoval Harrymu nesouhlasný pohled.

„Moc děkuji za vaši ukázku důvěry, pane ministře, jsem si jistý, že si to budu pamatovat. Teď, pokud mě omluvíte, chtěl bych mluvit se svým psem, který má  mimochodem určitě víc inteligence než vy,“ prohlásil Harry a zlostným pohledem probodával ministra, než rychle vyšel z místnosti, aniž se ohlédl.

Tento pes, také známý jako Sirius Black, vypadal trochu překvapený posledním komentářem, a trvalo mu několik vteřin, než si uvědomil, že už Harry odešel. Znepokojeně se rozhlédl a vytrhl jednomu z bystrozorů smlouvu, kterou měl položenou před sebou, a odešel také, zatímco Brumbálova police na knihy explodovala, a na podlahu popadaly starověce vyhlížející svazky.

***

„Harry, jsi v pořádku?“ zeptal se Sirius nejistě, když ho nakonec našel v jedné z nepoužívaných tříd blízko knihovny, prošel místností a posadil se vedle svého kmotřence.

„Vypadám tak?“ Harry vydal zvuk někde mezi vzlykem a zasupěním. „Proč se všechno vždycky musí stát mně?“

Sirius nevěděl, co má na to říct, a tak svého nyní otevřeně plačícího kmotřence pevně objal, a hladil ho v konejšivých kruzích po zádech: „Ššš, to je v pořádku, na něco přijdeme. Nenechám je, aby tě tak trápili. Něco vymyslíme!“

„Proč mi to musí dělat? Proč mě nemůžou nechat na pokoji?“ vzlykal Harry do jeho ramene, přitom se silně otřásal, a svíral Siriusovu košili tak, jako by na tom závisel jeho život.

Zvěromág jen zpevnil své objetí, protože nemohl přijít se žádnou odpovědí, v níž by nebyly kletby.

Když se Harry uklidnil, a Siriusova noha pekelně bolela, řekl: „No tak, Harry. Přečetl sis to všechno?“ Harry záporně zakroutil hlavou, a tak pokračoval: „No, tak to si to teď budeme muset přečíst. Protože nemůžeme dovolit, abys vyšiloval a zničil Brumbálovu pracovnu jen z části, když tě můžeme nechat vyšilovat a zničit Brumbálovu pracovnu se vším všudy!“

Když se chlapec v jeho klíně dal do skoro pobaveného smíchu, rozvinul obtěžující smlouvu a držel ji před nimi tak, aby si ji mohli společně číst:

 

MANŽELSKÁ SMLOUVA

Já, Tom Rojvol Raddle, lépe známý jako Lord Voldemort, tímto oznamuji svůj záměr, vstoupit do svazku manželského s panem Harrym Jamesem Potterem.

Přijetím této smlouvy se zavazuji:

1) Ukončit válku a všechny nepřátelské akce proti kouzelnickému světu a Fénixově řádu a zachovávat mír,

2) Trénovat a učit pana Pottera podle mých nejlepších schopností, nebo pokud by pan Potter chtěl studovat obor, v němž bych mu nemohl poskytnout pomoc, najít vhodného učitele,

3) Poskytnout domov, jakož i jídlo, ošacení a ostatní potřeby pro pana Pottera,

4) Povolit panu Potterovi navštívit jeho přátelé a rodinu každý první víkend v měsíci, nepřipadne-li tento víkend na dobu prázdnin,

5) Vědomě či úmyslně neublížit panu Potterovi.

Přijetím této smlouvy očekávám:

1) Kouzelnický svět a Fénixův řád ukončí válku a všechny nepřátelské akce proti mé osobě a organizaci zvanou Smrtijedi, upustí od trestního stíhání a rovněž budou zachovávat mír,

2) Pan Potter musí mít se mnou nejméně jednou týdně pohlavní styk a vyhýbat se sexuálnímu kontaktu s jinými osobami,

3) Pan Potter by měl být přítomen, když budu vyžadovat jeho společnost a neměl by být odloučen ode mě na víc než dva týdny,

4) Pan Potter by neměl uřknout, začarovat, proklít či zranit člena Smrtijedů nebo mě.

Bude-li některá z těchto podmínek porušena jednou či druhou stranou, bude tato smlouva považována za neplatnou.

 

„To je ono: Mé štěstí proti míru pro celý kouzelnický svět!“ povzdechl si Harry jen co dočetli.

„Vypadá to tak,“ připustil Sirius, a sevřel pevněji paže kolem malého těla ve svém klíně. „Ale možná můžeš být také šťastný,“ snažil se Sirius přesvědčit kmotřence stejně jako sebe.

Soudě podle Harryho nevěřícího výrazu, nebyl příliš úspěšný: „Tomu vážně nevěříš, že? Copak můžu být šťastný s tím monstrem, když mi zabil rodiče? A mnoho jiných, jen pro zábavu, pro obveselení...“

„Smlouva by mohla zastavit jeho nesmyslné zabíjení,“ poznamenal zvěromág klidně.

Harry unaveně přikývl, než si opět povzdechl: „To je na tom to dobré.“

„A co je to špatné?“ zeptal se Sirius tiše, poněvadž se bál, že by se Harry mohl rozčílit, kdyby mluvil moc nahlas.

„Stěží se můžu vídat s přáteli, nemůžu proklít Smrtijedy, a... musím spát s tím parchantem,“ zdůvodnil Harry s mírným ruměncem.

Sirius políbil nepoddajné černé vlasy a řekl: „No, asi můžeme vyjednávat o prvních dvou bodech, ale obávám se, že není způsob, jak obejít ten poslední. Je mi to líto, Harry.“

„To není tvá vina,“ zamumlal Harry, než se narovnal. „Ale nebudou dál žádná úmrtí, a nebudu ho muset zabít, tak to je dobrý, že? A přežiju i to… ostatní jako vždycky. Myslím, že to za ten mír stojí, ne?“

„Raději bych žil ve válce, než muset jít k tomu monstru, ale to je jen můj názor, a já jsem nikdy nebyl moc rozumný, když tak o tom přemýšlím,“ zabručel Sirius, a Harry náhle vyprskl smíchy, pponěvadž Sirius zněl stejně jako ve své zvěromágské podobě.

Harry políbil kmotrovu tvář a tiše zamumlal: „Díky!“ Vstal a řekl: „Dojdu pro někoho kvůli vyjednávání. Koho bys navrhnul?“

„Luciuse Malfoye, protože potřebujeme někoho, kdo by jednal o našich požadavcích, a protože je ze staré kouzelnické rodiny, bude pravděpodobně znát všechny zákony a nařízení. A Severuse Snapea, i když nemůžu vystát toho umaštěného mizeru, ale je zatraceně dobrý ve formalitách, a potřebujeme nějakého zástupce kouzelnického světa,“ odpověděl Sirius po chvilce zaváhání, a po souhlasném přikývnutí, Harry zmizel jedním ze svých tajných průchodů.

Harry pomalu procházel hradem, kterému říkal domov již skoro pět let, a kousek po kousku vstřebával informace, jež právě dostal. Válka trvala téměř dva měsíce, a ani jedné straně se nepodařilo dosáhnout víc než malých občasných vítězství. Nemocnice svatého Munga byla přeplněna zraněnými, prokletými lidmi, jejich rodinami a přáteli, kteří chtěli vědět, jestli budou v pořádku. Hluboko v duši Harry věděl, že to, co se chystal přijmout, je dobré, protože mohl všechny ušetřit války a bolesti, kterou by přinesla, ale proč to bylo vždycky na něm? Proč očekávají od ani ne šestnáctiletého chlapce, že jim vyřeší problémy a zachrání jejich svět? A co ksakru Voldemort hodlal udělat? Mezitím, co takto přemýšlel a šeptem klel, došel k chrliči, jenž stráží Brumbálovu pracovnu, a s tichým ‚Milkey Way‘ se vydal vzhůru do pracovny. Jen co se dostal na schodiště, které ho mohlo vyvézt nahoru, dolehl k němu zlostný křik a cosi, co znělo podezřele jako udeření pěstí do stolu.

„Nemůžete myslet vážně, že necháte toho chlapce rozhodnout, jestli to přijme nebo ne. On to nemá zjevně v hlavě v pořádku, vždyť mluví se psem, promerlina. A chcete, aby to dítě rozhodlo o osudu celého kouzelnického světa. Já říkám, přijmeme tu mírovou nabídku hned teď. K čemu to bude dobré, zatěžovat dítě tímto rozhodnutím?“ namítal Popletal rozhořčeně.

„Zdá se, že jste zapomněl, pane ministře, že to je to dítě, které bude muset plnit podmínky smlouvy. A to, že jestli se to dítě rozhodne je neplnit, tak smlouva bude považována za neplatnou. A že to dítě stojí ve dveřích a slyší každé vámi řečené slovo, a může vás lehce přeměnit do psa, aby jste pochopil, že některá zvířata rozumí tomu, co lidé říkají – není velká šance, že byste se mohl řadit mezi ně,“ poznamenal Harry s chladným vztekem. „Pane Malfoyi a pane profesore Snape, byli byste tak laskaví a doprovodili mě ke Čmuchalovi, abychom mohli projednat naše požadavky?“

„Ale nemůžeme nechat Smrtijedy potulovat se po naší škole, to by bylo...,“ breptal Popletal.

„Smím vám připomenout, že jste mě před rokem ujišťoval, že pan Malfoy není hrozbou pro společnost, a je to ctihodný muž?“ poznamenal Harry, a upíral pohled do ministrových očí. „Nicméně vás mohu teď ujistit, že nebude žádnou hrozbou, zatímco bude tady, mám pravdu, pane Malfoyi?“

„Ano, pane Pottere, máte,“ odpověděl Lucius Malfoy hladce, vykročil ke dveřím a otevřel je, aby Snape s Harrym mohli projít.

Snape věnoval poslední pronikavý pohled Popletalovi, jenž byl poslední v řadě v jeho zlostných pohledech, poněvadž Sirius byl pryč, a kráčel ven těsně následován Harrym.

„Takže, smím se zeptat, kterou z podmínek chcete změnit?“ zeptal se Lucius Malfoy, jenž šel vedle Harryho, jakmile prošli chrličem.

„Většinu, ale to mi moc nepomůže, že?“ odsekl Harry. „Uvidíte, které bych chtěl změnit, jen co budeme tam.“

„A kde je ‚tam‘?“ vyštěkl Snape podrážděně.

„Blízko knihovny, v jedné prázdné třídě,“ odpověděl Harry klidně a pozdravil jeden z obrazů, když kolem procházeli.

„A proč jste si nevybrali nějakou bližší?“ zeptal se vyčítavě a zamračil se na Buclatou dámu, jež se odvážila podívat jeho směrem. 

„Není to daleko, pokud používáte zkratky,“ prohlásil Harry, zatímco je vedl dolů po jednom pohyblivém schodišti.

Snape se zamračil ještě víc: „A proč nepoužijeme ty zkratky?“

Harry mu věnoval škádlivý úsměv a odpověděl: „No, protože jste učitel, pane. Nemůžeme vám dovolit, abyste znal všechny tajné chodby, ne? Kde by se vaši chudáci studenti schovávali? Mimochodem, jsme tady, tak můžete přestat s těmi pohledy, pane, stejně tím nic nezískáte.“

Sirius seděl s překříženýma nohama na zemi, když vešli, psal něco na smlouvu a konejšivě se usmál na Harryho: „Ahoj, pojď sem, zapsal jsem pro tebe několik věcí, a udělal jsem kopie smlouvy,“ vysvětlil tiše, když si Harry pohodlně sedl na podlahu. 

„Můžu jednu zapálit?“ zeptal se Harry nadějně a pokynul k druhým mužům, aby si přisedli, což udělali s patřičným zamračením, a s největší důstojností jakou mohli mít  při sezení na holé podlaze.

Jeho kmotr se pochichtával a rozdal kopie.

„Tak, smíme vědět, které změny chcete udělat?“ zeptal se Malfoy znovu věcně.

„No, za prvé, chci nabídku míru platnou jak pro kouzelnický tak i mudlovský svět,“ Harry začal luštit jednu ze Siriusových škrábanic.

„Co bychom taky chtěli od mudlovského světa?“ komentoval Malfoy, ale udělal opravu.

„Za druhé, chci pokračovat v mém vzdělávání tady v Bradavicích. Pokud mi chce dávat nějaké dodatečné hodiny, tak mi to nevadí,“ vysvětlil Harry tiše.

Malfoy zamručel, a poznamenal si, co Harry řekl, ale nedal na srozuměnou, jestli je to v pořádku.

„Můžete si škrtnout to třetí. Nepotřebuju, aby mi kupoval věci. Mám dostatek vlastních peněz,“ nařídil Harry.

Smrtijed si odfrkl: „Chcete mi říct, že si můžete koupit slušivé oblečení, ale dáváte přednost chození v těchto hadrech?“

„Kdybych si koupil nové oblečení, moji příbuzní by mi ho vzali,“ odpověděl Harry. „A takto nemůžete přemýšlet, ale některé z těchto věcí jsou opravdu pohodlné.

Malfoy si vyměnil zmatený pohled se Snapem, jenž vypadal, že přemýšlí nad vysvětlením.

„Dále žádám více času na návštěvu svých přátel: každý druhý víkend plus prázdniny. A aby měli možnost vidět mě, kdykoli se jim zlíbí, pokud slíbí, že se  k vám budou chovat slušně,“ pokračoval Harry a nevšímal si jejich reakcí.

„Tohle musím projednat s Temným pánem, ale zdá se to trochu příliš,“ poznamenal Malfoy.

„Udělejte to, pane,“ souhlasil Harry. „Dále chci, aby se objasnilo, že mě nikdo z vašich Smrtijedů nezraní, a že Voldemort v žádném případě nenařídí ani jednomu z nich mi ublížit.

Na to Malfoy zostra vzhlédl: „Proč by nám měl nařídit vám ublížit? Vždyť se stanete jeho manželem a bude vás chránit!“

Harry vypadal chvilku překvapeně, než odpověděl: „Fajn, tak ať je to jasné.“

Nevědomky se přitiskl blíže k Siriusovi, vypadal ztracený a malý mezi dospělými muži.

Sirius ochranitelsky položil paži kolem kmotřencova ramene a pokračoval: „Dle předpokladů: nelíbí se nám ten bod o společnosti. Harry není vzácné zvíře, nemůžete ho zavřít do klece a předvádět, kdykoli budete chtít. Navrhuji, že se Harry může rozhodnout nepřijít, kdyby měl k tomu důvod, nebo měl právo vetovat Voldemortovy požadavky.“ 

„Na tohle se také musím podívat s Temným pánem, ještě něco?“ zeptal se Malfoy, jenž se snažil zůstat trpělivý a zdvořilý.

„Vlastně ano, myslíme si, že podmínka o nezaklínání Smrtijedů, by měla být upravena,“ odpověděl Sirius samolibě. 

„A smím se zeptat z jakého důvodu?“ dotázal se Smrtijed, a vyměnil si podrážděný pohled s Mistrem lektvarů.

„No, Harry je kouzelník a každý kouzelník by měl mít právo kouzlit,“ usmíval se Sirius. „A jelikož je Jamesův syn, a prakticky jeden z Pobertů, měl by mít právo tropit žertíky!“ 

„Nevidím v tom tvou logiku, ale také to projednám. Byl to poslední bod?“ zeptal se Malfoy.

„Ne,“ řekl Harry a narovnal se. „Mám poslední požadavek: Chci, aby byl na ministerstvo předveden Petr Pettigrew s jeho plným doznáním!“ 

„Dohlédnu na to,“ slíbil Malfoy s pousmáním. „Nemůžu tu krysu vystát!“

Harry mu věnoval upřímný úsměv.

„To by tedy mělo být vše, ledaže by Snape chtěl něco dodat,“ prohlásil Sirius, a srovnával si své papíry.

„Myslím si, že by to mělo být v souladu, a protože to chce ministr v prvé řadě přijmout, domnívám se, že jsme tady hotovi,“ odpověděl Snape.

„Myslím, že dokumenty budou připraveny zhruba do dvou dnů, ledaže by jsme se nemohli shodnout na nějakém bodě,“ potvrdil Malfoy, vstal a oprašoval si svůj hábit. „Pane Pottere, brzy se uvidíme!“ řekl, přičemž vzal Harryho ruku do své a políbil její hřbet.

Harry nepatrně zčervenal, ale kývnul k potvrzení, než se znovu uvelebil v Siriusově náruči.

„Pro dnešek už toho necháme, co říkáš?“ zeptal se Sirius jemně. „Chceš dnes spát v mých pokojích?“

„Poneseš mě?“ poprosil Harry, a vypadal zase tak křehce a ztraceně, že by Sirius nemohl odporovat, i kdyby chtěl. 

„Jasně, zlato,“ vzal ho do náruče, a vrhnul na Snapea zlobný pohled, který byl opětován. Mezitím co ho nesl do svých pokojů, kde žil společně s Remusem Lupinem, Harry usnul.

 

» 2. kapitola »


28.04.2009 21:30:46
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (121 | 20%)
Denne (122 | 20%)
Raz za týždeň (78 | 13%)
Raz za dva týždne (33 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one