Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi

14. PROCHÁZKA A POVÍDÁNÍ

14. PROCHÁZKA A POVÍDÁNÍ

Harry se cítil překvapivě dobře a nemohl se přestat usmívat, zatímco se oblékal. Jeho vlasy byly tak nezkrotné jako vždy a stále vypadal jako malý třináctiletý chlapec a jeho brýle byly jako vždycky ošklivé, ale poprvé po dlouhé době se skutečně smál na svůj odraz a chechtal se kvůli komentářům k zrcadlu („Ó, drahoušku vypadáš naprosto rozkošně, ale možná bys měl zamířit dolů na snídani a dostat dobré jídlo do svého břicha.“). Oblékl si něco ze svého nového oblečení, a i když jeho džíny vypadaly trochu volné a jeho tričko ukazovalo více z jeho těla, než by se mu líbilo, nemusel se strachovat, že by o nové oblečení přišel, což přidalo k jeho dobré náladě.

“Harry,“ oslovil ho Voldemort jemně, když viděl svého budoucího manžela odcházet z jeho pokojů a tmavovlasý chlapec se obrátil, aby vyhledal mluvčího.

“Polekal jsi mě,“ pokáral ho, když spatřil Voldemorta směřujícímu k němu. „Je něco, co potřebuješ?“

I když jeho hlas byl stále velmi formální a odměřený, Temný pán si všimnul, že v něm zelenooký kouzelník držel více náklonnosti a méně nedůvěry.

„Chtěl jsem se tě na něco zeptat,“ vysvětloval Voldemort, zmenšil krok vedle chlapce a vedl ho pomalu do snídaňové místnosti. „Protože se budeme brzy brát, zajímalo mě, jestli bys třeba nešel se mnou na procházku, abychom se mohli navzájem o trochu lépe poznat. Slibuji, že budeš v bezpečí.“

„Ty mě chceš poznat?“ zeptal se Harry překvapeně a vzhlédl na něj.

“Ano, strávíme spolu zbytek našich životů a myslel jsem si, že by bylo vše jednodušší, kdybychom spolu alespoň vycházeli,“ potvrdil Temný pán. „Uvědomuji si, že tato situace je pro tebe složitější, protože jsi neměl tolik času si na tuhle myšlenku zvyknout. Kdyby si mi dal šanci, rád bych se dozvěděl, proč se Severus a Lucius začali o tebe starat v tak krátkém čase.“

Křehký chlapec se tvářil na chvíli zamyšleně a snažil se skrýt své zčervenání na Voldemortova poslední slova: „Dobře,“ řekl nakonec a nejistě se usmál. „Myslím, že máš pravdu.“

“Pochopil jsem správně, že jsi nechtěl nechat oba své přátelé samotné na delší dobu,“ opětoval tmavovlasý muž. „Takže možná by sis měl stanovit čas. Jsem si jistý, že můžu upravit mé schůzky tak, abych měl na tebe čas.“

“Ve vší upřímnosti, já jsem to jen řekl proto, že jsem chtěl, aby Remus a Sirius strávili nějaký čas spolu,“ přiznal se Harry s provinilým výrazem. „Šimon dnes odchází, protože by jeho táta zešílel, kdyby byl pouze ze Šimonovou mamkou, která se ho pokouší podrobit psychoanalýze. A Dudley přesvědčil Draca, aby mu předvedl jak se hraje Famfrpál, takže pokud to chceš dneska udělat, mám čas.“

“Pan Turner nezůstává na tvoji svatbu?“ zeptal se Voldemort zmateně.

“Svatba je za tři dny, správně?“ zeptal se zpět Harry. „Šimon se vrátí na svatbu.“

„Dobře, to znamená, že můžeme jít na vycházku po snídani?“ řekl červenooký muž; měl v úmyslu, aby to vyznělo jako příkaz, ale vyšlo to více jako otázka.

“Ano, nechceš kousek mého dortu?“ nabídnul Harry, zatímco vstoupili do salónu a posadili se.

“Ne, děkuji, budu se držet mých sýrových sendvičů,“ odpověděl Voldemort a pustil se do nich.

“Dělej, jak chceš,“ Harry pokrčil rameny a přijal kousek dortu od Dudleyho, který mu ho nabídnul. „Draco, můžeš Dudleyho na chvíli po snídani nějak zabavit? Chtěl jsi mu stejně říct něco o Famfrpálu, že jo?“

“Ano, jasně,“ souhlasil Draco. „Řekneš mi, proč se k nám nepřidáš?“

“Protože půjdu s Voldemortem na procházku,“ zamumlal zelenooký kouzelník rozpačitě a shlížel na svůj talíř.

Draco sáhnul pro jeho malou ruku pod stolem a povzbudivě ji stisknul, dokud Harry nevzhlédl do jeho šedých očí: „To je v pořádku, Harry. Snad se můžeš k nám přidat později? Blaise, Ted a Pansy chtěli přijít někdy odpoledne a také se tě chtějí s tebou seznámit.“

“Rád bych je poznal,“ přijal Nebelvír jemně a usrknul si z Dracova pomerančového džusu.

Čtyři chlapci jedli v tichosti, zatímco dospělí vedli svoji vlastní konverzaci. Nakonec všichni dosnídali a Šimon se rozloučil, pevně objal svého zelenookého přítele a zmizel krbem poté, co mu Harry dal trochu Letaxového prášku, aby byl s to přijít zpátky na svatbu. Narcisa s Luciusem se omluvili krátce nato. Lucius, protože měl “práci“, kterou dělal pro ministerstvo a Narcisa, protože ji Voldemort pověřil zařizováním svatby. Dudley s Dracem odešli na Famfrpálové hřiště, kteří už živě mluvili o sportu obecně a konkrétně o Famfrpálu. A Severus zmizel do své laboratoře, udělat několik léčivých lektvarů, aby doplnil zásoby na ošetřovně.

“Tak,“ řekl Harry, jen aby něco řekl, „můžeme jít?“

Voldemort přikývl a vedl je přes Malfoy Manor do parku. Šli chvilku v tichosti a nebylo to příjemné ticho, spíše jako velmi napjaté a Temný pán si všimnul, že jeho mladý snoubenec vypadal nervóznější s každým úderem srdce. Ale on prostě nevěděl jak začít, aniž by zněl jako roztoužený puberťák nebo koktající idiot.

“Je něco, co bys rád o mně věděl, Voldemorte?“ zeptal se zkusmo malý Nebelvír a vzhlédl s vytřeštěnýma zelenýma očima.

“Tome,“ opravil Temný pán na vyrovnání kuráže, a když se Harry tvářil skoro zmateně, rozvedl to: „Říkej mi Tome, protože se budeme brzy brát,“ bylo to opravdu úžasné jak často dnes používal tento argument: měli by si promluvit, protože se budou brát; shledal Harryho atraktivním, ale to bylo v pořádku, protože se budou brát; miloval jak se Harryho oči rozsvítily po každém obdrženém dárku, ale to bylo v pořádku, protože se budou brát; cítil žárlivost, která se jím řinula pokaždé, když malý Nebelvír někoho objal nebo ho dokonce políbil, ale to také bylo oprávněné, protože se budou brát; a teď mu dovolil, aby říkal jeho křestní jméno, protože se budou brát.

“Tome,“ polevil zelenooký kouzelník, „chceš se mě na něco zeptat?“

“Vlastně mám docela hodně otázek,“ culil se Temný pán a shlížel na chlapce s havraními vlasy vedle něho. „Jsi na ně připravený?“

Harry se jen plaše na něj nahoru usmál a čekal na první otázku.

“Proč jsi souhlasil, že si mě vezmeš?“ zeptal se Voldemort zvědavě.

“Nečekal jsi to také ode mě?“ opětoval Harry a odkopl kamínek z cesty.

“Očekával jsem, že tě Brumbál přesvědčí, aby jsi to přijal, ale moji Smrtijedi mi řekli, že jsi to přijal dobrovolně,“ objasnil Temný pán. „Takže se zajímám proč.“

“Jen jsem nechtěl, aby umíralo více lidí,“ mumlal Harry. „A já... já jsem nechtěl nikoho zabít, i kdyby to bylo příčinou tolika bolestí a smrtí.“

“Nechceš pomstít své rodiče?“ Tom zvedl jedno černé obočí.

Zelenooký kouzelník ovinul své paže kolem sebe a chvěl se jako kdyby mu byla zima: „Já... nemluvme o tom, Tome, prosím?“ nakonec zašeptal a jeho oči se nemožně vytřeštily.

Bylo to v pořádku, že nemohl odolat těm prosebným očím, protože se budou brát: „Dobře, zeptám se tě na něco jiného: proč se zjevně přátelíš se svým bratrancem, když tě měl ve zvyku zmlátit?“

“Když jsme byli mladší, Dudley zbožňoval svého otce a chtěl být zrovna jako on, což byl na správné cestě, ale pak před jedním rokem nebo tak nějak, začal vidět takovou stránku svého otce, která způsobila, že si uvědomil, že se nechce stát jeho kopií,“ řekl Harry opatrně, aby neřekl příliš. „Omluvil se a požádal mě o druhou šanci, kterou jsem mu dal pod podmínkou, že by už nikdy neměl znova někoho zbít. Každý si zaslouží druhou šanci.“

“Každý?“ požadoval Voldemort.

“Ano, když udělám něco špatného, chci, aby mi lidé dali také šanci, abych to udělal znovu správně,“ uvedl tmavovlasý chlapec přesvědčivě.

“Severus, Lucius, Draco, ti všichni dostali druhou šanci?“ zeptal se Temný pán, zatímco přešli malý most.

“Draco mi dal druhou šanci,“ opravil Harry vážně. „A dokázal jsem pochopit, proč Severus jednal takovým způsobem, jak to dělal, ale myslím, že ti mohu říct, že ta Luciusova je druhá šance.“

“Co je mezi tebou a Brumbálem?“ doptával se vysoký muž, vzpomínaje na scénu na ošetřovně.

Harry chvíli uvažoval, jestli by měl skutečně Voldemortovi vyzradit všechna svá tajemství, ale pak se rozhodl, že chtěl-li, aby mu věřil aspoň trochu, měl by hned začít: „Loni se mě Severus pokoušel naučit Nitrobranu tak, abych byl schopný blokovat vize, které jsi mi posílal. Jak víš, nebyl jsem velmi úspěšný. Nicméně, naučil jsem se alespoň si všimnout toho, když se někdo hrabal v mé mysli. Brumbál to samozřejmě nevěděl a napadl mou mysl po incidentu na Oddělení záhad. Nejspíše chtěl vědět jaký jsem měl pocit kvůli té věštbě – o které ti neřeknu, tak na to zapomeň – a jestli byl Sirius pravděpodobně mrtvý. Jenže to nezjistil, zato zjistil něco, co jsem držel v tajnosti po dlouhou dobu. Řekl jsem, že každému dám druhou šanci a to jsem udělal, ale Brumbál měl něco udělat s vědomím toho, co zjistil, což neučinil. Možná jsem mu měl povědět o určitých detailech mého života, stejně jako by to měl udělat s věštbou, ale neřekl jsem to, protože jsem se bál, že by s tím nic neudělal. A dokázal jsem mu odpustit, že kvůli tomu nic neudělal, když si tím nemohl být jistý. Ale po napadení mé mysli to věděl najisto a měl s tím něco udělat. To je důvodem, proč mu už nevěřím.“

“Takže Brumbál na tebe použil Nitrozpyt, něco zjistil, co jsi nechtěl, aby věděl a měl ti nějakým způsobem tak či tak pomoci, ale zklamal tě tím, že nic neudělal,“ shrnul Tom a Harry kladně přikývl. „Předpokládám, že mi nechceš říct o tom, co zjistil, že ano?“

“Ano,“ opět souhlasil zelenooký kouzelník, který se tvářil nepohodlně. „Nemá to s tebou nic společného, tak dobře, trochu – ale řekl jsem to jednou pouze jediné osobě, prosím, dokážeš mě pochopit, Tome?“ 

“Neočekávám to od tebe, stejně jako od tebe neočekávám, že mi povíš o věštbě,“ ujistil ho Voldemort.

“Stejně si nemyslím, že je ta věštba tak důležitá,“ pokrčil Harry mírně rameny. „Chci tím říct, jestli by si neslyšel část věštby, nemohl by si pronásledovat mě a mé rodiče, že ano? A tedy by se smrtící kletba nemohla obrátit proti tobě. Co dobrého věštba dělá, když je příčinou událostí, které se přihodili?“

Tomovy rty se trošku zvedly, když odpověděl: „To určitě dává smysl. Co kdybychom úplně ignorovali věštbu a čekali na to, co se stane, aniž bychom do toho zasahovali?“

“To zní jako plán,“ usmíval se Harry souhlasně. „A propos, můžu se tě na něco zeptat?“

“Samozřejmě,“ přijal Voldemort s teplým světlem ve svých očích, když se díval na malého Nebelvíra.

“Lucius se mi to už pokusil vysvětlit, ale nejsem si jistý, jestli jsem to vše pochopil, takže byl bych raději, kdybys mi sám řekl, proč tohle děláš?“ zeptal se černovlasý chlapec při procházení.

Právě procházeli ovocným sadem s jabloněmi, hrušněmi, třešněmi a broskvoněmi, které všechny nesly svá lahodná břemena.

“Po absolvování Bradavic jsem se pustil do zničení všech Mudlů a přinutil je pykat za všechny věci, které šly špatně v mém životě, ale neplánoval jsem to dělat zcela ilegálně. Začínal jsem s mnoha peticemi a dokonce jsem měl práci na ministerstvu, nicméně když se úspěch nedostavil, pustil jsem se do černé magie v naději na nelezení rychlejší cesty. Ale nyní jsem si začal uvědomovat, že tato cesta není vůbec rychlejší nebo účinnější. Mám nejvlivnější rodiny jako mé stoupence, ale udělat z nich zločince, není nejlepší nápad, kterým by se zajistilo jejich společenské postavení. Lucius mi řekl, že ti vysvětlil jaký slibný účinek bude mít smlouva na veřejný názor Kouzelnického světa,“ opatrně vysvětlil Voldemort a pozoroval svého ženicha.

Harry zprudka zastavil a zíral nahoru na vyššího muže: „Stále plánuješ zabít všechny Mudly, Voldemorte?“ jeho tón byl ledový stejně jako jeho oči. „Protože jestli plánuješ, zabiju tě bez ohledu na důsledky.“

“Ne,“ řekl Tom překvapivě jemně. „Nepřinutím tě tohle udělat. Stále nemám rád Mudly, ale vzhledem k tomu, že někteří z nejvíce talentovaných čarodějek a kouzelníků, které znám, jsou narození mudlům nebo jsou dvojí krve, tak jsem změnil mé plány. Nelíbí se mi jak je v těchto dnech řízeno ministerstvo a budu ho ovlivňovat tak, aby se jejich politika sešla s mými očekáváními, ale slibuji ti, že nikoho nezavraždím, Harry.“

Menší kouzelník nadějně vzhlédl, jeho oči byly zářivější než obvykle, než opatrně potáhnul za Tomovu ruku a plaše se na něj nahoru usmál: „To je dobře. Můžeme si na chvilku sednout?“

Temný pán vedl svého menšího společníka do stínu jabloně a přikryl pro ně zemi svým svrchním hábitem, aby si mohli sednout. Harry seděl vedle něho opřený zády o kmen, ale ne dost blízko, aby se dotýkal temného kouzelníka, ačkoli rozhodně blíž, než by normálně seděl s potenciálním nepřítelem.

“Měli bychom také projednat, které dodatečné předměty budeš mít příští rok,“ začal Tom, jakmile se pohodlně usadili.

“Proč chceš, abych se učil ještě víc věcí, Tome?“ ptal se Harry, přitom si hrál s lemem svého trička. „Ne, že bych neměl chuť k tomuto nápadu, ale jsme stále více či méně na opačných stranách. Není to, abych tak řekl kontroverzní trénovat svého nepřítele?“

“Ty už nejsi můj nepřítel, Harry,“ argumentoval Temný pán, přičemž vzal jednu z Harryho bledých rukou tak, aby si přestal ničit své oblečení. „A kromě toho nelíbila by se mi představa strávení života s hlupákem, dělám si spíše starosti o tvou bezpečnost. Vím, že nejsi vůbec bezmocný, ale zatímco můžu ručit za mé Smrtijedy, tak to nemůžu udělat za stranu Světla a musíme počítat s tím, že někteří z nich nebudou reagovat pozitivně na to, že jsi mým manželem.“

“A co by si navrhoval?“ opáčil černovlasý chlapec, který držel svou ruku dokonale klidnou.

Severus souhlasil, že tě opět naučí Nitrobranu a Nitrozpyt,“ vyjmenovával červenooký kouzelník. „Rudolfus a Rabastan Lestrangeovi tě budou učit jak se ubránit bez magie – bojová umění a já ti pomůžu s tím jak se stát Zvěromágem a některá obranná a útočná kouzla z Bílé magie. Pokud budeš chtít dělat něco jiného, musíš mi to říct, abych ti mohl najít vhodného učitele.“

“Madame Pomfreyová mi řekla, že jí můžu pomáhat na ošetřovně dvakrát týdně,“ mumlal Harry a krátce vzhlédl. „Opravdu bych tuto nabídku rád přijal a naučil se něco o léčení...“

“Pak by si ji měl přijmout,“ Tom stiskl malou ruku ve své. „Schvaluješ všechno to ostatní?“

“Schvaluju Severuse a myslím, že schvaluju tebe jako mého učitele, ale pokud Lestrangeovi bratři jsou něco jako Bellatrix, tak odmítám, aby mě učili,“ odpověděl Harry.

Tom se málem usmál: „Podle mého názoru si nejsou velmi podobní, a pokud by si jimi vážně opovrhoval, poohlédnu se po někom jiném,“ vstal, oprášil si své oblečení a vztáhnul jednu snědou ruku k Harrymu, aby ji přijal. „Pojďme zpátky dovnitř, Harry.“

Bylo v pořádku, že kráčeli ruku v ruce v přátelském tichu, a že si to užíval, zdůvodňoval si Voldemort, protože se budou brát.

Když procházeli kolem Famfrpálového hřiště, ozval se nadšený jásot a Dudley Dursley přistál spíše neelegantně před nimi. Nemůžete očekávat, že Mudla bude Famfrpálovým profesionálem po pouhých pár hodinách, že?

“Vyžle, Famfrpál je skvělý. Můžu dokonce používat koště,“ vykřikoval svalnatý blonďák. „To je taková legrace.“

Drobný tmavovlasý kouzelník se jemně usmál nahoru na druhého chlapce: „Mohl by si nám dát chvilku, Dudley,“ požádal. „Nebude to na dlouho.“

“Jasně, ale pospěš si, Dracovi přátelé přišli a myslím, že jsem konečně pochopil všechna pravidla a oni navrhli, že si trochu zahrajeme,“ naléhal Dudley a zmizel, aby se přidal k ostatním hráčům.

“Takže to znamená, že se uvidíme za tři dny,“ řekl Harry ostýchavě a obrátil se zpátky k Temnému pánu.

“Jen ještě jednu otázku: proč ses nikdy neobtěžoval spravit si svůj zrak?“ tázal se Tom. „Je na to jen jedno jednoduché kouzlo.“

“Nechtěl jsem dát novinářům další důvod k napsání dlouhých příběhů o mně, a co by mohlo být příčinou mé nové marnivosti,“ povzdechl si Harry a šoupal nohama.

“Nevadilo by ti, kdybych provedl to kouzlo?“ zeptal se červenooký kouzelník. „Koneckonců veškeré noviny budou psát o naší svatbě, tak teď by byla na to vhodná doba.“

Zelenooký chlapec sklonil hlavu tak, aby Tom nemohl vidět ublížený pohled v jeho očích: „Dobře,“ takže si myslí, že jsem ošklivý, pomyslel si Harry, a kdo by si to nemyslel? A čekal dokud se jeho zrak nestal rozmazaným, než odložil své brýle a znovu promluvil. „Uvidíme se za tři dny, Tome. Na shledanou.“

Voldemort se stále divil, co přineslo tuto náhlou změnu – byli uvolnění, že? Těšili se ze své společnosti – zatímco se Harry už přidal k ostatním mladým, a když se konečně vrátil do přítomnosti, nějak se přemístil do hradu; činilo mu jakési potěšení z toho, že tam přinejmenším nestál a nezíral němě po Harrym. Ale stále nevěděl, co udělal špatně – ne, že by ho to zajímalo, nebyl zde vůbec žádný důvod, aby dokonce myslel na Harryho jinak, než zjistit, jaký to nejvíce přinese prospěch z této nové situace. A proč stále nemohl přestat myslet na obrovské zelené oči, hedvábné černé vlasy a štíhlé, svůdně se houpající boky, byl si jistý, že je mohl snadno obepnout svýma rukama?... Och, dobře, měl dovoleno takto přemýšlet, protože se budou brzy brát...

 

« 13. kapitola « » 15. kapitola »


27.05.2009 16:39:53
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (125 | 20%)
Denne (123 | 20%)
Raz za týždeň (78 | 12%)
Raz za dva týždne (35 | 6%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one