Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi

20. OSOBNÍ NOČNÍ MŮRY

Opět bylo úterý, přesně řečeno třetí úterý, které Harry trávil ve Zmijozelově hradě se svým manželem a jeho přisluhovači (tento určitý výraz způsoboval Luciusovi zamračení pokaždé, když ho slyšel, protože podle něj “Malfoyové nejsou přisluhovači“, což dalo Harrymu o to více důvod, aby ho používal během blonďákova doslechu, a pak ho škádlil, že kvůli tomu bude mít vrásky). Všichni si zvykli na Harryho (až na Bellatrix, která byla vypovězena od stolu, stejně tak na sto metrů od Harryho) a měli vžitou jakousi rutinu: Voldemort se probouzel přesně o půl osmé, osprchoval se a oblékl se a pak se vrátil zpátky do jejich ložnice, políbil Harryho čelo a popřál mu dobré ráno nebo v pondělí poté, co se milovali, říkal, že je mu to líto a užíval nedávné každodenní pohlazení. Harry otevíral oči, jakmile Tom opustil jejich pokoje a osprchoval se; v pondělí drhnul svou pokožku silněji než bylo nutné nebo zdravé. Pak mohl jít dolů, aby se připojil k ostatním na snídani. Tam políbil svého manžela na líci, mumlal slabě “dobré ráno“, pozdravil Luciuse, vzal blonďákovu bílou kávu, s děkuji ho políbil, rozcuchal Dracovy vlasy nebo když byl Draco rychlejší odvděčil se objetím, další byl vždy Severus, kterého zvládnul rozptylovat dost dlouho od jeho poznámek, aby dostal krátké “dobré“ a zabrblal v odpověď na jeho polibek. Pak se přesunoval k Lestrangeovým, aby jim popřál oběma “dobré ráno“ a před pár dny je také začal líbat na líci, poté si mohl konečně sednout; začínal s pitím své kávy a jezením všeho, co Draco nahromadil na jeho talíř. Po snídani mohl buď strávit čas s Dracem nebo začít se svým tréninkem; obědval kolem poledne a opět trénoval nebo trávil čas s Dracem nebo někdy sám s Tomem, pokud nebyl zaneprázdněný. V úterý Temný pán a jeho manžel trávili celý den spolu, většinou se procházeli zahradou nebo nějakým mudlovským parkem a povídali si. Po večerech všichni sedávali v knihovně, občas se k nim přidával Rabastan nebo v několika případech Rudolfus. Kolem jedenácté nebo tak nějak Tom a on odcházeli do svých pokojů a mluvívali o svém dnu předtím, než si ho Temný pán automaticky přitahoval blíž s paží ovinutou kolem jeho pasu a říkající mu, aby spal.

Stalo se pár událostí, které stojí za zmínku, mezi nimi ta, že Harry nějakým způsobem a k překvapení všech přesvědčil Severuse, aby si umýval své vlasy a že tento Mistr lektvarů vyvinul nový bezbolestný Vlkodlačí lektvar, který Remus právě testoval.

Každopádně to bylo třetí úterý a Harry seděl vedle Rudolfuse, pojídal svůj čokoládový croissant, usrkával svou bílou kávu a poslouchal Draca, který mu vyprávěl o lumpárně, kterou Blaise a on vytáhli na jeho matku, když byli mladší.

“Sklapni, Rabastane, sklapni!“ Rudolfusův hlasitý hlas přerušil nynější mírumilovnost a Harry v reakci sebou trhnul.

Starší bratr odsunul židli a hodil ubrousek na svůj napůl snězený sýrový sendvič.

/Tome, mrzí mě to, ale nemůžu s tebou strávit den, musím pomoci příteli/, Harry také vstal a otřel své rty přes Voldemortovu líci. /Vynahradím ti to, slibuji/, dohnal Rudolfuse, který byl téměř u dveří a uchopil jeho ruku. „Rudolfusi, potřeboval bych tvou pomoc, půjdeš se mnou, abych ti mohl něco ukázat?“

Zdálo se, že všichni zadržovali svůj dech, neboť čekali na další Rudolfusův výbuch, ale místo toho si jen povzdechl, protože věděl zcela dobře, že odporovat chlapci-který-přežil bylo úplně zbytečné a nechal malého chlapce, aby ho táhnul chodbami, cítil neblahé tušení ve svých vnitřnostech; Harry nepustil jeho ruku, dokud za nimi nezavřel a nezamkl dveře do jeho a Voldemortových pokojů.

“Sundej si svetr a lehni si“, přikázal Harry přes své rameno, když zmizel do ložnice, aby našel Severusovy lektvary, které pro něj dělal.

“Cože?“ starší muž breptal a zíral na dveře.

“Řekl jsem, aby sis sundal svetr, Rudolfusi“, opakoval zelenooký chlapec, který se objevil se třemi lektvarovými lahvičkami. „Já nejsem hloupý, vím, že jsi vážně zraněný a nepustím tě odtud ven dříve, než něco pro tebe neudělám.“

“Nejsem zraněný“, popíral Rudolfus tvrdohlavě. „Jak jsi k tomu přišel?“

“Prosím tě, křičel jsi na svého bratra, ucuknul jsi, když pan Goyle narazil do tvé židle, neopíral ses zády jako to běžně děláš a jedl jsi sýrový sendvič jen proto, aby jsi nemusel strávit čas děláním si svého obvyklého rohlíku s džemem a teď mi tu povídáš, že je všechno s tebou v pořádku“, kontroval Harry, přičemž přijímal prosebný pohled. „Vím, že jsi příliš hrdý, abys nechal někoho ti pomáhat, ale vidím, že máš bolesti a nesnesu na to myšlenku. Jestli to nechceš udělat pro sebe, tak to udělej pro mě, Rudolfusi, prosím?“ pomalu se pohnul dopředu a nyní po Rudolfusově kývnutí sundával svetr v královské modři.

Harry viděl Lestrangeovi bratry bez košile už několikrát během jejich tréninku, ale pořád se mírně červenal při pohledu na svalnatou a pevnou hruď. Jemně ho otočil tak, aby jeho záda byla směrem k němu – jeho pohmožděná a zakrvácená záda. Vypadala jakoby někdo – Harry měl docela dobrý odhad, kdo tenhle někdo byl – velice dbal na to, aby zbičoval každý kousek jeho zad, dokud kůže nepopraskala a pak mimoto prostě pokračoval, občas také zasáhl jeho horní paže. Od jednoho širokého ramena k druhému jste mohli vidět nějaká písmena vyrytá do kůže, ale byla tolik zakrvácená, že nebyla tak zřetelná.

“Na, vypij to“, Harry mu předal jednu z malých lahviček. „Je to poměrně silný Bolest utišující lektvar. Budu muset vyčistit rány, než je obvážu. Lehl by sis, prosím?“

Vysoký muž udělal jak řekl, rezignoval na svůj osud být opečováváný manželem jeho Pána a skutečně ho překvapilo, že Harryho ruce ho vůbec nezraňují, když opatrně čistil jeho záda s mokrým ručníkem. Uvolnil se a trochu dřímal s hlavou spočívající na svých pažích a při Harryho slabém broukání, které doléhalo k jeho uším; sotva si všimnul, když mladý kouzelník začal aplikovat chladivou mast na jeho rány a stále konejšivě broukal.

“Rudolfusi“, šeptal Harry a hnědovlasý muž mírně zvedl hlavu, aby se mohl kouknout do Harryho červenající tváře, „zranila tě pod pasem? Můžu dojít pro tvého bratra nebo Severuse nebo někoho, vážně, kdyby si nechtěl, abych já...“

“Nevadí mi to, Harry“, téměř se rozesmál, když Harry rozpačitě sklonil hlavu a pomalu si sundával kalhoty a trenýrky. „Můžeš se otočit zpátky.“

“Mohl jsi mě varovat“, zamumlal Harry, ale pokračoval ve své práci, čistil všechna říznutí a modřiny. „Nechceš mi říct, co se stalo?“

“Chceš to vědět?“ zeptal se zpátky, lehce se posunul, když Harry opět aplikoval chladivou mast.

“Chci ti pomoci“, jednoduše Harry opáčil.

Rudolfus si povzdechl: „Už jsi přišel na to, že to byla Bellatrix, že ano? Tak dobře, včera v noci, když jsem přišel do našich pokojů, byla opravdu rozzlobená a svázala mě, jakmile jsem vkročil do pokoje. Zřejmě se pokusila vyjet po tvém manželovi a když opět odmítl její nabídku sexu, rozzuřila se. Takže si vybrala svůj vztek na mně, protože ses jí nemohl dostat do rukou a podle jejího názoru by jí mohl Temný pán milovat a šukat, jestliže by nebylo mě.“

“Je mi to líto, že jsem ti způsobil tolik bolesti“, šeptal malý chlapec trhaně a zajistil poslední obvaz. „Povím Tomovi, aby dovolil Bellatrix, vybít si svůj vztek na mě. A už ji nebudu provokovat.“

“Harry“, nemohl potlačit ucuknutí, když si sedal, „to není tvoje vina. Dělala to dříve, než jsi dokonce přišel na svět. Temný pán ji vždy odmítal – a kdo ho může obviňovat? Ona je prostě šílená, Harry tvá přítomnost byla pouze záminkou, aby se mohla vyžívat ve své bestialitě.“

“Stále mě hodně nenávidí, Rudolfusi, jinak by nemohla napsat přes celá tvá záda ‘Harry Potter musí zemřít‘“, popotahoval Harry. „A já ji skutečně nenávidím.“

“Ona nenávidí každého“, zasmál se hořce. „Není divu, že jsou tyto city opětovány. Nikdo by si jí nevzal, pokud by to nebylo kvůli její krvi a penězům.“

“Proč jsi se neoženil s Narcisou nebo Andromedou nebo dokonce se Siriusem nebo Regulusem? Proč jsi se oženil s tou šílenou ženou, která je o patnáct let starší“, zeptal se Harry naléhavě, otíral si oči, aby tak zastavil slzy, které stékaly po jeho lících.

“Chtěl jsem si vzít tvého kmotra“, přiznal se Rudolfus, „ale v manželstvích se stejným pohlavím jsou oba partneři právnicky na stejné úrovni. Takže moji rodiče se obávali toho, jestliže bych se s ním oženil, tak Blackové, protože jsou nejvlivnější a nejmocnější, mohli pohltit rodinu Lestrangeů a tím by mohla zmizet. Vstoupením do svazku manželského s Blackovou by zajistilo pokračování jména Lestrange. Narcisa byla už zasnoubená s Luciusem – nemohli jsme se zaslíbit Malfoyovým. Andromeda jednoznačně odmítala si vzít někoho jiného než toho Mudlu a takže zbyla Bellatrix pro mě nebo Rabastana. Nemohl jsem nechat mého brášku, aby se oženil s tou čubkou.“

“Přijdu na způsob, jak se z toho dostaneš“, slíbil zelenooký chlapec upřímně a starší muž se zasmál: „Co bychom bez tebe dělali, Harry? Skutečně chceš každého zachránit!“

Harry cosi zabreptal, co Rudolfus nezachytil, než změnil téma: „Potřebuju večer vyměnit obvazy, můžeš tady zůstat, jestli chceš. Mohu ti podat lektvar Bezesného spánku, aby jsi mohl dohnat svůj spánek.“

Jejich konverzace byla přerušena neustálým klepáním na dveře a Harry se přesunul, aby zjistil, kdo tam je.

“Harry, neviděl jsi mého bratra?“ zeptal se Rabastan spěšně, přitom se snažil nakouknout přes Harryho drobnou postavu.

“Můžeš ho pustit dovnitř, Harry“, odpověděl Rudolfus za něj a mladší bratr se protlačil kolem Nebelvíra; vyrazil mu dech a docela ho účinně šokoval.

“Rudo, pro Merlina, bál jsem se o tebe“, klesnul na kolena vedle svého bratra, konečně vzal na vědomí bílou tkaninu, která překrývala půlku jeho těla. „Sakra, co se stalo, jsi v pořádku. Hloupá otázka. Omlouvám se, měl jsem si uvědomit, že se něco stalo, když ses na mě obořil. Kdo ti to udělal? Zabiju je!“

“Harry, vysvětlíš všechno mému bratrovi a zastavíš ho od spáchání vraždy, zatímco si trochu zdřímnu?“ Harry přikývl a předal mu další lahvičku Bezesného spánku a zmizel, aby došel pro deku od Draca, kterou mu dal, aby hnědovlasý kouzelník mohl mít na pohovce pohodlí.

Když se vrátil do obývacího pokoje, Rabastan zastrkoval polštář pod hlavu spícího bratra a poté mu Harry dal deku, kterou přes něj rozprostřel: „Pověz mi, co se stalo.“

“...a tak jsem ho přivedl sem a ošetřoval jsem jeho rány“, dopověděl Harry o dobrých deset minut později.

“Jak je to špatné?“ zeptal se Rabastan ustaraně a roztržitě urovnával deku.

Zítra bude v pořádku. Možná trochu bolavý, ale vůbec to není tak zlé“, ujistil ho Harry, zastavil jeho roztřesenou ruku, aby si už nehrál s dekou. „Mast, kterou jsem použil zamezí zjizvení a utiší bolesti. Jen se obávám toho, co by mu mohla Bellatrix udělat, jestliže se vrátí večer do jejich pokojů. Nemohl bych třeba zůstat s tebou?“

“Samozřejmě“, starší kouzelník okamžitě souhlasil, „ačkoli se obávám, že se o něco stejně pokusí. Naše pokoje jsou vedle sebe a Rudolfus má klíč k mým pokojům – Pochybuji, že si ho dnes ráno vzal s sebou.“

“Nějaký nápad?“ zeptal se zelenooký chlapec, přičemž si kousal zamyšleně spodní ret.

“Pokud bys zůstal s námi, nebyla by schopná nás vyrušit, ale to není reálná možnost, že?“ řekl opatrně.

“Samozřejmě, že je“, argumentoval štíhlý chlapec. „Zeptám se Toma, až ho uvidím u oběda.“

“Pochybuji, že s tímto bude Temný pán souhlasit“, namítal hnědooký muž, ale Harry to jen odmávl: „Nelam si s tím hlavu. Tak, chtěl bys čaj nebo něco jiného?“

Mladší z Lestrangeových bratrů byl více, než skeptický a také se na tuto záležitost tak díval, nicméně věděl ze zkušenosti, že přít se s malým kouzelníkem, by k ničemu nevedlo kromě jeho porážky. Oba, jeho bratr i on strávili mnoho času s Harrym za poslední dva týdny, než kterýkoli jiný Smrtijed a ačkoli nebyli příliš nadšení, když jim Temný pán řekl o jejich novém úkolu, tak si nakonec cenili času, který měli s drobným Nebelvírem. Nevěděl, jak to ten hoch udělal, ale nějakým způsobem Harry zvládnul, že je přinutil k úsměvu a smíchu, hrdosti a rozhodnosti a důvěřovali mu zcela bez výhrad; jestliže Harry nyní řekl, že přesvědčí Temného pána, aby mohl zůstat s jinými muži, tak nepochyboval, že toho nějakým způsobem dosáhne, protože si každý Smrtijed – tak dobře asi ne Crabbe nebo Goyle – všiml, že Temný pán má slabost pro svého mladého manžela, i když to nikdo z nich pravděpodobně nevěděl. Ano, Harry je všechny tak či tak měnil. Blíž se podíval na mladého záchrance Kouzelnického světa. Harry byl malý, hubený tak, že to skoro směřovalo k podvyživenosti, jeho pleť byla mléčně bílá, dokonce bledší než ta Malfoyových, ačkoli by jen dodal, že svítila tak, že se zdálo jakoby to světlo vyzařoval, jeho ruce byly malé s dlouhými prsty, na jeho levé ruce byly bílé linky, které tvořily slova, Harry byl vždy opatrný, aby je skryl dřív, než by to někomu mohlo dát smysl, jeho oči byly zářivě zelené, často zaplavené slzami nebo nakažlivou veselostí, zastíněné hustými černými řasami ve stejné barvě jako jeho rozcuchané vlasy a tenká obočí.

“Už jsi úplně skončil, Rabastane?“ Harry lusknul prsty před jeho obličejem. „Víš, že je sprosté na někoho takhle zírat, že ano?“

“Kdy jsi naposledy spal, Harry?“ rozhodl se ignorovat komentář o tom, že je sprostý, místo toho se zaměřil na tmavé kruhy pod jeho očima.

Harry se zdál být překvapený na zlomek sekundy, než předstíral zapomnětlivost: „Nevím, co máš na mysli.“

“Samozřejmě, že víš, teď odpověz!“

“Já prostě nerad spím“, Harry se opět vyhýbal otázce a zahříval si ruce na hrnku čaje, který pro něj Dobby přinesl.

“Proč ne, Harry?“ jemně se tázal a položil paži kolem jeho ramen.

“Já... mívám noční můry“, přiznal se Harry prostě a mnul si ruce v rozrušení.

“To je v pořádku, Harry“, utěšoval ho starší kouzelník. „Každý je jednou za čas má.“

Harry prudce kroutil hlavou: „Já je mám prostě vždycky.“

“Ach, Harry. Proč si nebereš lektvar Bezesného spánku? Nemůžeš se úplně vyhýbat spánku“, zeptal se Rabastan docela ustaraně.

“Nepomáhá a nemohu ho udělat stejně dost, aniž by o tom Severus nevěděl“, odpovídal Harry. „Po nějaké době si na to zvykneš.“

“Nechceš, aby to někdo věděl“, usoudil starší kouzelník. „Ale protože to už vím a protože budeš spát stejně v mých pokojích, ujistím se, že doženeš nějaký spánek dnes v noci.“

“Já nechci spát, Rabastane.“

“Buď to nebo to povím tvému manželovi“, uvedl druhý kouzelník a Harry zbledl jako list papíru. „Nechci tě vydírat, Harry, ale musíš si uvědomit, že v tomto nemůžeš pokračovat. Pomohl si mému bratrovi, tak mě teď nech, abych něco na oplátku udělal pro tebe, dobře?“ přitáhl si pevné klubíčko, kterým byl Harry, blíž ke svému tělu. „Nikomu neřeknu to, co jsem mohl slyšet, to je slib.“

Harry mírně přikývl a tulil se blíž.

“Ani já to neřeknu“, zasáhnul Rudolfus z pohovky, který se znovu probudil. „Měli bychom jít na oběd, nechci, aby všichni přišli na to, co mi Bella udělala.“

K jejich překvapení byla pouze polovina Smrtijedů shromážděná v jídelně, i když přišli docela pozdě, protože museli být ohleduplní k Rudolfusově kondici. Tom chyběl stejně jako Severus, Avery, Crabbe a Goyle.

“Kde jsou všichni?“ zeptal se Harry, usadil se do židle a vyměnil svůj už naplněný talíř (bez pochyb pozornost od Draca) s Rudolfusovým prázdným.

“Na misi“, odpověděl Lucius. „Jsou na setkání s některými zástupci upírů ze  Severního Skotska.“

“Je velmi na mě rozzlobený?“ zeptal se Harry úzkostně.

“Řekl bych, že je to více mírná zlost“, opravil ho starší blonďák. „Ale na detaily by ses ho měl zeptat sám, bude zpátky v době večeře.“

“Zbytek obědu byl stráven v tichosti, ačkoli všichni dávali najevo, když Rudolfus, střílel ustarané pohledy na Harryho, který nic nejedl. Starší z bratrů Lestrangeů, co se jeho týče byl zaujatý skrýváním toho, jak moc ho bolelo sedět na jeho dobitých hýždích.

Celkem byl více než vděčný Harrymu a Rabastanovi, kteří ho napůl nesli do jeho pokojů, kde ho prostě nechali spát, jakmile byli zase o samotě. Jen si nejasně uvědomoval, že jeho bratr se pokoušel přesvědčit Harryho, aby si také zdřímnul a že Harry to rovnou odmítnul, ať už z jakéhokoli důvodu.

Cítil se mnohem lépe, když ho probudili na večeři a Harry se na něj usmál, řekl mu, že všechny rány přestaly krvácet a začínaly se pěkně uzavírat. Nicméně přijal lahvičku bezbolestného lektvaru, ale odmítl bratrovu nabízenou ruku, aby ho opět podpíral. Harry však neměl nic z jeho hrdosti a spojil své paže s jeho; dovolil mu, aby nesl něco z Rudolfusovy váhy.

“Aha, podívejme se, kdo nás poctil svou přítomností“, posmíval se Voldemort, jakmile vešli dovnitř, jasně znepokojený. „Zachránil si svého přítele?“

“Jsi nespravedlivý, Tome“, huboval Harry. „Ale jestliže ses pokusil položit otázku s tvým sarkasmem, tak ano, pomohl jsem mému příteli.“

/Nezačínej být stejně tak drzý, Harry!/ syčel Temný pán; přešel do hadího jazyka, jako to vždy dělával, když si myslel, že jejich konverzace je příliš soukromá. /Ještě jsem s tebou neskončil./

/Škoda, protože já jsem s tebou úplně skončil!/ Harry ho v tom následoval. /Souhlasil jsi, že mohu pomáhat mým přátelům, když mě budou potřebovat, můj přítel mě potřeboval, konec diskuze./

/Nedovolil jsem ti, aby sis prostě půjčoval jednoho z mých Smrtijedů, kdykoli se ti zlíbí a strávil s ním celý den/, Voldemortova pěst se spojila se stolem tak, až to zadrnčelo nádobím a polekalo všechny Smrtjedy.

/On je můj přítel, Tome/, přel se Harry. /A ty jsi proti tomu neprotestoval!/

/Takže jsi pomáhal Rudolfusovi? Co jsi pro něj udělal, he? Jak si vyléčil jeho nepatrné obtíže? Asi, protože se zdáš být neochotný podělit se se mnou o to, na co jsem se ptal, jsem si jistý, že pár dobře mířených Cruciatů rozváže jeho jazyk/, hrozil Tom krutě a všechna barva unikla z Harryho obličeje.

/Ne, Tome, prosím, takhle to není/, prosil. /On mi pomohl. Nemůžeš ho mučit kvůli tomu, že mi pomáhal, prosím, Tome? Už jsem řekl, že se omlouvám a že ti to vynahradím. Omlouvám se, že jsem byl tak drzý, prosím neubližuj mu./

/Příště mi dej více informací předtím, než zmizneš, Harry/, zasyčel červenooký muž varovně; téměř uklidněný.

/Vlastně... Tome, nezlob se zase, dobře?/ uchopil Voldemortovu pravou ruku oběma svýma malýma rukama. /Ještě jsme úplně neskončili. Můžu zůstat dnes v noci u Rabastana?“/

/Ne/, odpověděl Tom klidně. /Ty strávíš noc v naši posteli./

/Nestrávím/, opáčil Harry stejně tak klidně. /Zeptal jsem se na tvé svolení z respektu k tobě, ale nepotřebuji ho. Nejsem něco, co vlastníš a můžeš tomu rozkazovat! Jsem tvůj manžel! A jako takový mám stejná práva jako ty: dosud si zrušil tři naše setkání, protože jsi byl zaneprázdněný jinde. Strávil jsi v zahraničí dva celé dny a dvě celé noci a nechal jsi mě tady s hordou Smrtijedů a Bellatrix, která tento čas využila tím, že mě držela pod Cruciatem deset minut, dokud se neukázal Lucius a nezastavil ji. Takže si myslím, že mám plné právo dnes v noci zůstat s Lestrangeovými. Vyrovnej se s tím!“/ s tímto se omluvil a odešel od stolu.

“Luciusi, je pravda, že Bella proklela Harryho, když jsem tady nebyl?“ zeptal se po chvilce.

“Ano, Můj pane“, odpověděl blonďák poctivě. „Poprosil mě, abych vám to neříkal.“

“Rabastane, až dovečeříš, najdi Harryho“, hluboce si povzdechl. „Smí zůstat dnes v noci ve tvých pokojích.“

Avery a Nott se nyní otevřeně vyjeveně dívali a Crabbe senior přestal útočit na své jídlo dost dlouho, aby pomalu mrkal, neboť se snažil dešifrovat význam těch slov, smutně se vzdal před dosažením tohoto cíle a obrátil svou pozornost na svůj talíř.

“Děkuji vám, Můj pane“, mladší z bratrů Lestrangeů mírně sklonil hlavu.

“Rudolfusi, oceňuji, že jsi dnes pomohl Harrymu. Jsi omluven z tvé dnešní noční hlídky“, pokračoval Temný pán.

“Děkuji vám, Můj pane“, opáčil uvolněně hnědooký muž – ve vší upřímnosti na to úplně zapomněl, až do teď.

Tom se nezdál být vědomí toho, že se stále zabýval snažením zavraždit své jídlo zamračeným pohledem (což bylo docela zbytečné, protože pstruh na jeho talíři už byl mrtvý). Neochotně si přiznal to, že Harry měl pravdu s tím, co řekl, ale zmínka o tom, že zůstane v pokoji jiných mužů celou noc, způsobila, že nezvané obrazy začaly probleskovat jeho myslí o tom, jak si Harry užívá sex s někým jiným než s ním, jak malý kouzelník vzdychá slastí, když jeden z Lestrangeů ho hladí před dovršením, oba sdílejí vášnivý polibek předtím, než vklouzne do jeho manžela, čímž u něj vyvolá, že mňouká jako koťátko. Racionálně věděl, že Harry nic takového neudělá a nemohl by to tak udělat v blízké budoucnosti. Nicméně do čeho byl křehký Nebelvír zaujatý, tak málokdy myslel racionálně. Pak tu byl fakt, kterým mu Harry připomněl, že mají stejná práva, něco na co byl schopný zapomenout, když strávil dvě noci, které Harry zmínil s nějakými bezejmennými děvkami v naději, že by mohl na chvíli zapomenout na svého manžela a ujistit se, že byl prostě nadržený celkově a ne kvůli Harrymu. Netřeba říkat, že dramaticky selhal.

O dvě hodiny později klepal na Rabastanovy dveře. Tento čas využil křičením na Bellatrix a trochu na ni použil crucio za ignorování jeho příkazu a dodával si odvahy, aby sem přišel.

Rabastan otevřel dveře, krátce se tvářil překvapeně, než znovu získal svou lhostejnost: „Co pro vás mohu udělat, Můj pane?“

“Musím mluvit s Harrym, mohl by si pro něj dojít?“ hnědovlasý kouzelník přikývl a zmizel do svých pokojů, přičemž nechal dveře mírně pootevřené, ale nepozval Voldemorta dovnitř, což bylo dost neobvyklé.

“Tome“, Harry vyšel z pokojů a zavřel za sebou dveře. „Co chceš?“

Vrhl kolem nich kouzlo pro soukromí předtím, než odpověděl a ze svých kapes vytáhl Harryho bílého medvídka a deku: „Přišel jsem se omluvit. Měl jsi pravdu s tím, co jsi řekl a neměl jsem tak přehnaně reagovat. Myslel jsem si, že by si chtěl svého medvídka a deku, nikdy bez nich nespíš. Také jsem si promluvil s Bellou, ujistil jsem se, že rozumí pravidlům.

“Já vím, Tome“, Harry si odhrnul vlasy z čela a odhalil tenký pramínek krve, který pomalu stékal ze znovuotevřené jizvy. „To je důvod, proč jsem požádal Luciuse, aby ti o tom neříkal.“

“Salazare“, šeptem klel. „Měl jsem vědět, že to na tebe bude působit.“

“Neřekl jsem ti to“, pokrčil rameny Harry. „Uvidíme se zítra“, otočil se zády k Voldemortovi, ale starší muž ho chytil za ruku dříve, než se dotkla dřevěných dveří.

“Prosím, neopouštěj mě takhle“, požádal jemně. „Vím, že jsem dnes udělal hodně chyb, dej mi šanci, abych napravil některé z těch špatných.“

“To je v pořádku, Tome“, Harry se opřel zády o pevnou hruď a vychutnával si v myšlenkách, že ho Voldemort drží v ochranném objetí. „Je to také má vina. Příměří?“

Tom něžně políbil kštici černých vlasů, která spočívala na jeho hrudi: „Příměří. Jsi si jistý, že chceš tady zůstat? Jsem si jistý, že mohu tvému příteli také pomoci, kdybys mi řekl, co potřebuješ, abych udělal.“

“Ano, jsem si jistý“, Harry se lehce chechtal a vzhlédl na něho s usměvavýma smaragdově zelenýma očima. „Dobrou noc, Tome. A děkuji za Lamiho a mou deku.“

Žádný problém“, hravě políbil Harryho nos. „Dobře se vyspi.“

 

« 19. kapitola « » 21. kapitola »


02.06.2009 06:47:13
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (121 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one