Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Věnováno pro: Dobby, Anina, Exa, Arwenka, drahokam, Bella, Saskya, Pegy, Airiny, Adka

Alcea

22. VÝLET

Voldemort byl poměrně potěšený sám sebou, když viděl svého drobného manžela stát ve vstupní síni, jak na něj čeká. Mluvil k Nottovi (opravdu bylo mnohem jednodušší mu říkat Nott, než se snažit vyslovit jeho holandské křestní  jméno – nebo bylo norské – v každém případě bylo směšně dlouhé a cizí), od kterého si vysloužil zvláštní pohled a určitě to bylo příčinou o něm říci, že měknul, ale byl si jistý, že to byl perfektní kompromis mezi tím - dostat, co chtěl a nevystrašit Harryho.

“Připraven k odchodu?“ příjemně se usmál dolů na křehkého Nebelvíra, který si obezřetně prohlížel tašku, kterou nesl, ale přikývl. „Přemístíme se, pokud ti to vyhovuje.“

“Neumím se přemisťovat, Tome“, mumlal Harry sklesle. „Omlouvám se.“

“To nemusíš, Harry“, měl rád, když Harry říkal jeho jméno, tak měkce a jemně jako by v tom byla sama něha, něha vyhrazená pouze pro něj. „Tím, co mám na mysli je, že bych nás přemístil, pouze pokud by ti to nevadilo, samozřejmě.“

“Co mám dělat?“ zeptal se chlapec s havraními vlasy nejistě.

Nemohl déle odolávat pokušení, sevřel jeho hlavu a uchvátil Harryho rty ve spíše sladkém, nevinném a jak věřil nevtíravém polibku, pouze maličko okusoval jeho spodní ret, než se stáhl a místo toho ovinul své paže kolem Harryho štíhlého pasu: „Nedělej nic, jen se stále drž a já provedu to ostatní.“

Počkal, dokud hoch nepřikývl a mohl si být jistý, že se nebude vzpírat a pak je náhle přesunul.

Zářivé sluneční světlo zaútočilo na jeho oči, když je Harry znovu otevřel. Bylo to docela vítanou změnou oproti tmavým chodbám Zmijozelova hradu. Dvakrát zamrkal a začal se rozhlížet. Ne, že by toho bylo příliš k vidění: zjevně přistáli na venkově, za nimi byl jehličnatý les, před nimi malá venkovská cesta, nad nimi jasná modrá obloha, pod a všude kolem nich tráva.

“Kde to jsme?“ zeptal se a otočil se v Tomově objetí, který ho ještě nepustil.

Všimnul si s jistým překvapením, že normální rubínová barva v jeho očích již nebyla vidět, zato se změnila do tmavohnědé s načervenalými tečkami. Jeho vlastní oči putovaly dolů po Tomově silné, pevné postavě a místo obvyklého černého hábitu, který míval přes černé nebo alespoň tmavé kalhoty a tmavou košili, měl oblečené těsně přiléhavé tmavomodré džíny s černým koženým páskem a světle modrou košilí. Vypadal zatraceně dobře – odkud tohle přišlo? Cítil se velmi nepohodlně ve svých plandavých khaki kalhotách a příliš volné košili. Nikdy by nemohl vypadat tak dobře jako Tom.

“Blízko západního pobřeží Anglie, ale ještě nejsme u našeho cíle“,  nakonec nechal klesnout své paže a místo toho uchopil Harryho ruku. „Nemyslím, že bys ocenil, kdybych upravil všem Mudlům paměť, kteří by nás mohli vidět vyskočit z čirého vzduchu.“

“Velmi pozorné“, zamumlal Harry tak slabě, že si Temný pán byl jistý, že tohle neměl pravděpodobně slyšet, přesto nemohl potlačit své uculení.

“Myslel jsem si to tak. Tedy můžeme jít?“ táhl Harryho k cestě. „Je to odtud jen asi deset minut.“

Harry opět poslušně přikývl a šel vedle něho, většinou jen sledoval pohyby svých nohou. Tomovi se tohle nelíbilo. Kdesi v jeho části mozku, který usilovně používal, mohl rozpoznat Harryho chování jako nervózní smíchané s naprostým strachem a mohl by dokonce pochopit tento dojem, jenže přesto si nemohl pomoci, aby se necítil zklamaný a trošičku nahněvaný. Nezavlekl by přece Harryho do nějakého sex shopu, kde by si mohl koupit bič, pouta a jiné odporné hračky, aby je pak používal na jeho chvějící se tělo k jeho potěšení nebo dokonce někoho jiného, pro Salazara! Pozoroval svého menšího manžela koutkem oka, všiml si, že Harry musel udělat tři kroky, aby odpovídaly jeho dvěma. Nezkrotné černé kadeře zakrývaly jeho bledý obličej, ale byl si jistý, že se Harry nesnažil ukrýt úsměv. Harryho druhá ruka, ta, kterou nedržel ve své, byla sevřena do pevné pěsti. Temný pán zpomalil své kroky a soustředil se na všechny věci, co miloval – nelíbili se mu kvůli Harrymu. Toho nemiloval! Dejme tomu, že se mu líbil způsob jakým se Harryho oči rozsvítí pokaždé, když někoho rozesměje. Líbilo se mu jak se Harry pohybuje, jako by plul vzduchem. Líbilo se mu ovinout své paže kolem jeho křehkého těla před spaním. Líbilo se mu, že se Harry patrně o všechny stará a že se mu nebál vynadat, pokud se chová hloupě (což, samozřejmě bylo jen zřídkakdy). Líbilo se mu, že Harry mohl být jak divoký tak plachý. Líbilo se mu protkávat své prsty s jeho hebkými a rozcuchanými vlasy. Líbilo se mu ho pozorovat, když se stočil do jednoho z křesel, aby si četl knihu, která vypadala nesmírně těžká pro někoho tak malého. Dokonce si začal cenit pohledu na Harryho v jeho příliš velkém pyžamu, ale nemiloval ho. Láska je cosi pro pošetilce nebo snad pro lidi jako je Lucius s perfektními životy a perfektními manželkami, kteří dostali vše, co kdy chtěli. To nebylo něco pro Temné pány. Temní pánové se nezamilovávají. Přirozeně, nebylo úplně špatné, mít nějaké ctitele nebo někoho jako Bellatrix, která uctívala jeho pravou podstatu a udělala by všechno, ačkoli si necenil její přítomnosti tolik jako dřív. Takže usoudil, že by nebylo špatné, pokud by se Harry do něj zamiloval, i když ne opačně. A tedy, neexistoval žádný způsob, v každém případě, že by se to mohlo stát.

“Děkuji, Tome“, řekl Harry jemně; jeho pěst se rozevřela.

“Za co?“ zeptal se zmateně.

“Že už nejsi na mě naštvaný“, zašeptal menší kouzelník plaše a vzhlédl přes tmavé řasy.

“Jak bych mohl zůstat naštvaný na někoho tak závratně krásného jako jsi ty?“ odpověděl dráždivě; jemně se usmíval nad Harryho ruměncem a kolem jeho malých zad zavěsil majetnicky paži a přitáhl si ho blíž ke svému tělu. „Mimochodem jsme tady“, ukázal na přední stranu nízké budovy a velký, modrý nápis, který přečetl jako “New Havenský Park vodní zábavy a lázeňské centrum“.

Zdi byly namalovány velmi světle modrou barvou s tmavomodrými vlnami a surfařem na nich. Skleněné dvoukřídlé dveře se automaticky otevíraly, když jimi  někdo prošel. Harry stočil své vyvalené oči k Tomovi.

“Překvapení!“ oznámil s uculením a sklonil se, aby ho opět políbil. „Nott mi to doporučil, zřejmě on a jeho děti měly spoustu legrace. Myslel jsem, že by ses rád jednou dostal na chvíli z hradu.“

“Ehm, ...jo“, byla jediná věc, se kterou mohl přijít.

Znělo to váhavě a skoro tázavě, ale Tom by to nejspíše pokládal za překvapení. Třebas to takhle nebylo, protože se bál a nenáviděl se za to. Nepochyboval, že se Tom snažil být milý a dokonce na to vynaložil trochu, ne-li hodně práce, aby tohle naplánoval, ale nemohl si pomoci. S Tomem prošli dveřmi a šli až k pokladní s obarvenými plavými copánky, která seděla v jedné z těch skleněných buněk a četla si časopis.

“Vítejte v ‘New Havenském Parku vodní zábavy a lázeňském centru‘“, řekla monotónně, ale s oslnivým úsměvem. „Kolik?“

“Dva dospělí“, odpověděl Temný pán; nečekal na ni, aby mu řekla cenu, zato strčil správný obnos mudlovských peněz přes malou záklopku.

“To je příliš mnoho, pane. Nemusíte platit plnou cenu za vašeho syna, nemůže být starší než dvanácti let, je to tak?“ Harry si přál, aby se země rozpoltila a pak ho přímo spolkla.

Věděl, že byl příliš malý na svůj věk a vypadal mladší než byl, ale na dvanáct? A Tomův syn? Ne že být jeho děvka bylo mnohem lepší – to vůbec nebylo lepší.

“To není vaše věc, slečno“, ušklíbnul se Voldemort, jeho oči chvilkově červeně probleskovaly, když viděl rozpačitý výraz na tváři svého mladého manžela.

Chtěl si užít tento den, zatraceně! A ta hloupá žena nejen, že donutila Harryho se cítit nepříjemně, ale také ho nepřímo obvinila, že je pedofil nebo prznitel dětí. Harrymu je šestnáct, pro Salazara. Ještě jednou se zlobně podíval na ureptanou ženu, která narychlo protlačila záklopkou dvě stejné plastové mince a zamumlala cosi, co zřejmě mělo být něco jako “Pěkný den“. Pak vytáhl Harryho do své náruče a zvedl ho přes kovovou bariéru, kde vtlačil dvě mince do štěrbiny, znovu si je vzal a prošel sám turniketem, přičemž vzal Harryho za ruku. Byla příliš studená. Téměř ho vlekl k šatnám; procházeli malou restaurací se všemi druhy mořských stvoření a dokonce s nějakými vodními lidmi, ačkoli zdaleka nevypadali jako ve skutečnosti, které zdobili zdi a stoly. Zápach chlóru naplňoval vzduch a jejich nosy. Konečně uvolnil držení Harryho ruky a omluvně se na něj dolů usmíval.

“Ta Mudla nebyla opravdu nejbystřejší“, Harry se nejistě zasmál. „Nemohl jsem najít tvé plavky, tak jsem zmenšil některé z mých“, předal Harrymu pár černých plavek se zeleným a bílým lemováním a načechraný bílý ručník, než se otočil k jedné ze skříněk a strčil dovnitř tašku, poté si vytáhl své vlastní černé plavky a tmavomodrý ručník a otočil se zády k Harrymu, aby mu uchoval nějaké soukromí – jestli měl jeho plán fungovat, tak ho ještě na něm nemohl realizovat.

Harry se kvapem svlékl do svých trenýrek a každých pár sekund se ujišťoval, že se Tom skutečně na něj nepodíval a pak z nich také vyklouzl, aby je zaměnil za Tomovy plavky. Naštěstí nikdo další nebyl v této určité šatně. Plavky byly stále dost volné, aby něco nechaly představivosti, ale těsné natolik, aby ho to ujistilo, že zůstanou tam, kde mají právě být. Přehodil si ručník kolem svých ramen a uchopil rohy před svým tělem tak, že to vypadalo tak nějak jako pončo. Potom začal pečlivě skládat své oblečení a tvořil z něj úhlednou kupu na jedné z laviček.

“Můžeš mi je dát“, ozval se Tom jemně zezadu, natáhl se, aby je vzal z jeho rukou. „Jestli budeš chtít, můžu začarovat tvou hůlku tak, aby zůstala na tvém předloktí, takže si Mudlové ničeho nevšimnou“, nabídl a ukázal své vlastní předloktí, kde měl svou zajištěnou hůlku.

 “Spíš, myslím si, že jsem nechal mou hůlku na hradě“, mumlal Harry. „Nemůžu ji vlastně používat, ne?“

“Přesto máš povoleno ji použít ve stavu nouze“, argumentoval Temný pán a zavřel dveře skříňky.

“Já vážně nevěřím ministerstvu, že rozezná stav nouze, už od loňského roku“, odpověděl Harry; odkazoval na útok Mozkomora na něj a jeho bratranec. „Nebudu riskovat vyloučení z Bradavic. Kromě toho, jsi se mnou, že jo?

Nemohl si pomoci, ale usmál se nad Harryho odpovědí, jak mluvil o důvěře, kterou Harry v něj vkládal: „Ano, jsem s tebou“, opět vzal manželovu malou ruku a vedl je směrem ke sprchám, orientující se podle malých plastových značek s panáčky a sprchami na nich.

Sprchy byly odděleny malými přepážkami, které byly znovu vyzdobeny vlnami, rybami a vodními lidmi, což mu rozhodně začínalo jít na nervy. Upřímně, nemohli tito Mudlové přijít s něčím kreativnějším, než s tímhle? Nicméně si zvolil sprchu nejdále od tlustého Mudly, který si mydlil vršek, zatímco zpíval nějakou stupidní mudlovskou písničku absolutně nemelodickým a rozladěným hlasem; naléhal na Harryho, aby šel do té naproti jeho, což tak učinil bez stížnosti. Musel se krotit, aby nezíral na Harryho téměř nahé tělo, které se zlehka houpalo pod vodou, jeho hlava byla zakloněná tak, aby malé kapičky dopadaly přímo na jeho obličej a pak stékaly po krku a přes spletené havraní vlasy a pak směřovaly dolů po plochém břichu a rovných zádech. Odtrhl svůj pohled dřív, než by jeho oči mohly sledovat kapky dál dolů.

Harry nebyl příliš potěšený, když jednou zpozoroval, že ho sleduje, zatímco se sprchoval, ve skutečnosti na něj křičel přes hodinu. Cosi o soukromí a klepání, vkusně proloženo některými nadávkami. Odseknul, že má zatraceně dobře dovoleno se dívat na svého vlastního manžela a že by to Harry měl také tak klidně dělat. Harry zamumlal, že by mohl přijmout tuto jeho nabídku a příště, když se šel do jídelny navečeřet, kyblík ledové vody se sám vylil na jeho hlavu a zanechal ho tak, jakoby právě bojoval s olbřímí olihní a prohrál. Pak Harry políbil jeho líci jako vždy, věnoval mu nejmilejší a nejfalešnější úsměv, který kdy viděl a odvedl ho na jeho místo; nekomentoval, co se stalo. Pokusil se osušit kouzlem, ale nemohl najít svou hůlku, dokud ho Harry s ní nerýpal pod stolem a culil se nad jeho překvapeným a otráveným výrazem. Takže tak musel zůstat celou večeři a chovat se jakoby to nebylo nic špatného a když se mu ji později pokusil vzít a vyčinit mu kvůli tomu, Harry mu řekl, aby ho znovu nikdy nevyrušoval v koupelně jinak se bude každý den sprchovat před svými Smrtijedy. Byl v pokušení mu to prostě na truc dělat, ale pak si vyslechl konverzaci mezi mladým Malfoyem a jeho Harrym. Malfoy se smál kvůli jeho dřívějšímu neštěstí, ale Harry ho zastavil planoucím pohledem a změnil téma. Možná to vůbec nebyl znak respektu, ale považoval to za něj a rozhodl se, jestliže ho Harry respektuje, měl by to také tak dělat.

Vystoupil zpod stále tekoucí vody a ohlédl se na svého černovlasého manžela, který měl stále zavřené oči a odkašlal si. Když na to Harry nereagoval, tak pomalu přesunoval svou ruku dopředu, až se lehce otřela o Harryho rameno. Zelené oči se v záležitosti okamžiku hned otevřely a vyhnul se dotyku, jakoby ho ta ruka popálila.

“Promiň“, omluvil se, zrovna když zastavil vodu.

“Ty se vážně rád sprchuješ, že ano?“ Tom se usmál a podal mu ručník.

Harry se plaše usmál zpátky a následoval ho ven k bazénům: „Připomíná mi to déšť.“

První bazén byl založený na tropické pláži. Jedna strana byla zploštělá tak, aby jste mohli do ní jít a voda by jen pomalu stoupala. Všude kolem a na ostrůvku uprostřed stály opravdové palmy a barva země přecházela od pískově žluté až do světle tyrkysové. Jedna stěna vypadala jako útes, po kterém několik lidí lezlo bez jistících lan – kdyby padali, no, tak by prostě padli do vody – součástí toho byl také přepad vodopádu, který se valil do bazénu a posílal vlnky vodou. Rozprostřeli své ručníky přes dvě lehátka blízko vodopádu, ale dost daleko, aby se nemohli umáčet.

Tom se uličnicky zazubil na svého mladého manžela a skočil do vody tam, kde byla nejhlubší – dobré tři metry. Harry ho sledoval s kamennou tváří, když mu jeho manžel pokynul, aby se k němu připojil. Po jeho levici u velkého kulatého stolu probíhala narozeninová oslava. Oslavenkyně právě sfoukávala svíčky na velikém čokoládovém dortu ve tvaru ryby. Její tvář byla rozdělena širokým úsměvem, který odhalil dvě mezery po zubech a žena na začátku svých třiceti let, matka, Harry odhadnul, dolévala sklenky ostatním hostům a vesele se usmívala na svou dceru způsobem, jakým věděl, že by se mohla usmívat jen matka. Nikdo se nikdy takto na něj neusmíval.

Tom ho volal a musel ho následovat, koneckonců to slíbil. Přesunul se k žebříku, který byl nejblíže k němu a pomalu sestupoval do vody, jeho stisk na něm zesiloval s každým krokem. Nechtěl se pustit. Kolem něho proplavaly nějaké starší ženy. Tom na něho opět volal, vyzíval ho, aby připlaval, tak se pustil, ne dříve, než se zhluboka nadechl a odstrčil se od okraje, doufal, že to bude dost, aby se dostal k Tomovi. Udělal dvě nešikovná tempa k Tomovi, myslel si, že jakmile se k němu dostane, všechno by se to nějakým způsobem vyřešilo. Jenže pak to bylo znovu tady, stejné dvě masité ruce ho vlekly pod vodu a stahovaly dolů; v panice lapal po dechu, jen místo vzduchu jeho ústa naplňovala chlorovaná voda.

Co to Dudleyho instruktor plavání říkal?

Pokud by si se z nějakého důvodu ocitl pod vodou, nejdůležitější věcí je, aby si nezpanikařil“, no, na to je trochu pozdě, že? „Zaměř se na vodní hladinu a využij ten pohyb, který jsme právě cvičili, aby si se k ní zpátky dostal“, nebyl si jistý, kde už je nahoře.

Všude byla voda, pro Merlina a jeho oči bolely. Ještě navíc on se nikdy neučil plavat. Jeho příbuzní ho přinutili chodit na Dudleyho hodiny, částečně proto, že tímto způsobem nebylo potřeba na něj dávat pozor po dvě hodiny (ne, že by to někdy dělali) a částečně proto, aby se mu vysmívali. Bylo velmi teplo, jedno z nejteplejších lét, které si Harry mohl pamatovat a teta Petunie ho oblékla do jeho nejteplejšího oblečení a nařídila mu, aby sledoval svého bratrance. Řekla instruktorovi něco o jeho hrozné nemoci a že za žádných okolností nemohl jít do vody. Jednou ho jeho bratranec a jeho přerostlí kumpáni do ní hodili, navzdory varování instruktora, aby ho nechali být. Jeho oblečení okamžitě nasáklo vodou a jeden z Dudleyho kamarádů ho ponořil pokaždé, když se mu podařilo prolomit hladinu. Utopil by se, kdyby instruktor nezasáhl a nepoužil první pomoc, aby ho oživil. Od té doby ho pak teta Petunie nechávala doma se seznamem prací, které musel dokončit před tím, než se Dudley vrátil z plavání.

Byl si jistý, že se jeho oči vytlačují ven, ale to nepovažoval za důležité, protože by ho nikdo nemohl vidět. Jeho hruď bolela jako by do ní někdo vrazil tisíce jehel a teď se pokoušely opět se dostat ven, ale ne tím stejným způsobem. Kdy se nějak naposledy nadechl? Vzduch nyní vypadal jako nějaký mýtus, ve který jedině věřily malé děti. Jeho vidění zčernalo, zrovna jako dvě silné ruce, které se uzavřely kolem jeho pasu a místo, aby ho stahovaly dolů, vytahovaly ho nahoru, až jeho hlava prolomila hladinu. Potom ztratil vědomí, opravdu neměl sílu, aby právě teď jednal se svým strýcem...

“Harry!“ křičel Tom úzkostně.

byl trochu netrpělivý, když Harry konečně začal plavat (upřímně, Harry nebyl tak starý jako ty dvě mudlovské ženy!) A pak ho musel jeho manžel trápit dokonce dále potápěním. Nikdy by ho nenapadlo, že to možná Harry nepředstíral, dokud malý chlapce neochabl a neklesnul úplně ke dnu. Okamžitě jednal a vytáhl ho nahoru, voda nebyla naštěstí moc hluboká. Nějaká jeho část očekávala, že se na něj Harry zazubí tím svým zářivým úsměvem a vykřikne “Mám tě!“ ale samozřejmě mu Nebelvír tuhle malou laskavost nemohl udělat. Místo toho Harry vypadal bledší než obvykle, čímž myslel, že byl jako duch, jeho rty zmodraly jako jeho prsty a nevypadal, že by vůbec dýchal. Nějak se mu podařilo položit jeho hubené tělo dolů na ostrůvek uprostřed bazénu, mezi tři palmy a koš (jak někdo sem měl dostat odpadky, zatímco byl ve vodě, to se nechtěl dozvědět).

“Enervate“, zamířil hůlkou na Harryho hruď.

Křehká chlapcova záda se vyklenula jako pod elektrošokem a začal vykašlávat vodu. Temný pán ho jemně podepřel tak, že přesunul jedno své koleno, aby podepřel jeho záda, zatímco odhrnoval černé vlasy z jeho obličeje. Harryho ruce se třásly, takže provedl zahřívací kouzlo a přesunul se blíž, takže Harry nyní napůl seděl a napůl ležel mezi jeho nohami s hlavou na Voldemortově hrudi a jedna snědá paže se hadovitým pohybem ovinula kolem jeho břicha.

“Harry?“ řekl tentokrát klidněji. „Zhluboka dýchej, můžeš to pro mě udělat? Prostě dýchej, nedýchej zrychleně, je tady dost vzduchu, neboj se. Všechno je teď v pořádku.“

Harryho malá hruď se usilovně zvedala, aby naplnil své plíce vzduchem, což jak se zdálo bylo velmi bolestivé, protože se jeho nehty zarývaly do jeho dlaní. Voldemort nevěděl, co ho k tomu přimělo, aby chytil ty malé ruce a nechal je bolestivě se sevřít kolem jeho o mnoho větší ruky, pouze věděl, že nechce, aby mu způsobil dokonce více bolesti. Pro jednou jeho vnitřní hlas neprotestoval na tuto průpověď. Harry mu věřil, měl by na něho dávat pozor, Harry byl jeho, mladší o mnoho let, než by se staral o to, je spočítat, bylo jeho povinností ho udržet v bezpečí, kromě toho Harry vzal na sebe všechnu vinu za vše, co doposud šlo špatně, bylo na čase také nějakou vzít na sebe. Nakonec přestal těžce oddychovat a kašlat a chvějící se ležel v jeho náručí.

“Omlouvám se, Tome, nechtěl jsem, aby...“, Harry šeptal tak slabě, že musel sklonit hlavu, aby mu porozuměl.

“To není tvá vina, Harry, měl jsem si uvědomit, že neumíš plavat“, přerušil ho konejšivě. „Proč jsi mi to neřekl, Harry?“

“Nechtěl jsem, aby jsi byl naštvaný nebo zklamaný. Vypadal‘s šťastně a ulevilo se mi, že jsi nevyžadoval... víš co a slíbil jsem ti, že tě budu poslouchat. Omlouvám se“, řekl; zněl vystrašeně.

“Vážně si myslíš, že bych byl šťastný, kdyby ses utopil?“ zeptal se Tom nevěřícně. „Nechci, aby ses mě bál, Harry. A jestli se něčeho bojíš, neměl bys to dělat, dobře? Prosím, příště mi řekni něco takového předem.“

“Nezlobíš se na mě?“ zeptal se Harry zmateně; všichni se na něj vždycky zlobili, když jim neřekl pravdu.

“Ne, milý“, vypustil to z úst dřív, než si dokonce uvědomil, co to řekl. „I když jsem poměrně nervózní kvůli tomu, co by mi udělali Lucius, Severus a Lestrangeovi, pokud zjistí, že jsem tě v mé péči málem utopil.“

Harry se chechtal, což se rychle změnilo do silného kašle a vyčerpávalo jeho vyhublé tělo. Starší muž si ho přitiskl blíž ke svému vlastnímu tělu, doufal, že by mu dal nějakou podporu a teplo – navzdory zahřívacímu kouzlu, Harryho tělo bylo stále studené a chvěl se.

“Co kdybychom šli do parních lázní, aby ses mohl zahřát, hm?“ navrhl, jakmile záchvaty kašle skončily.

“Já...“, Harry nejistě přestal, ale polibek na jeho čelo ho k tomu vybídl. „Nechci jít zpátky do vody...“

Proč na to nepomyslel dřív? Byli stále uprostřed na malém ostrůvku a ačkoli by tady mohl snadno stát, Harry byl o mnoho menší než on.

“Ššš, to je v pořádku. Děkuji, že jsi mi to řekl. Bylo by v pořádku, kdybych tě přenesl? Slibuji, že tě neupustím“, usmál se konejšivě a bez mrknutí opětoval pátravý zelený pohled svého manžela.

Nakonec Harry přikývl, dovolil mu, aby vklouzl do vody a propletl své ruce za jeho krkem, své štíhlé nohy ovinul kolem jeho pasu. Tom postupně přesunul svou levou ruku na Harryho záda a druhou pod jeho stehna, aby ho podepřel a pomalu ho nechal také vklouznout do vody. Harry schoval svou hlavu do ohbí jeho krku, tiše kňoural, ale stále se držel, bál se, že by Tom mohl ztratit rovnováhu a  jinak ho upustil. Temný pán šel tak rychle a tak klidně jak bylo možné ven z bazénu, vděčný, že nemusí lézt po žádném žebříku, aby se z něj dostal ven. Ladně se vyhnul velmi rozložitému palmovému stromu a prošel kolem matky, která uklízela nepořádek, jenž děti nechaly a věnovala jemu a Harrymu úsměv; posadil Harryho na svůj ručník a začal ho pečlivě osušovat bílým ručníkem. Mělo to být vrnění? Podle zčervenání, které se šířilo po chlapcově bledé tváři, ano. Roztomilé, pomyslel si, než začal utírat jeho hedvábné vlasy. Harry se opíral zády o jeho hruď a téměř usínal.

“Chceš jít do parní lázně nebo bych tě raději měl vzít domů, Harry?“ zeptal se pobaveně, ale také trochu ustaraně. „Vypadáš unaveně.“

“Nikdy dříve jsem nebyl v parní lázni“, mumlal Harry. „Nevím jaké to v ní je...“

“No, pak ji tedy vyzkoušíme a rozhodneme se tam, dobře?“ Harry se na něj nahoru usmál a pomalu vstával a podpíral se o jeho rameno, když v tom na chvíli všechno zčernalo.

Voldemort si toho se znepokojením všimnul a jednu paži přemístil kolem Harryho pasu, aby mu pomohl.

Jak se ukázalo, byly tam tři parní lázně: jedna s eukalyptem, jedna s levandulí a jedna s neurčitou vůní. Protože ta levandulová byla přeplněná tlachajícími staršími ženami a ta s neutrální vůní byla vymalována podivnou béžovou barvou, která Harrymu připomínala zvratky, tak si vybrali tu eukalyptovou. Celá místnost byla zeleně vykachlíčkovaná jako lavice, na které seděli, i když jste nemohli zjistit mnohem víc, kvůli páře, která se vypařovala ze zdroje v rohu místnosti.

Tohle bylo místo, kde chtěl mít Harryho. Jeho dokonalý plán, který spočíval v tom, že by ho obveselil a pak ho dostal někam, kde by nebyli rušeni a tam si ho vzal. Na chvilku zvažoval, že uvolní svou hůlku a zamkne dveře, aby žádný Mudla nebyl s to vstoupit, ale pak, když se podíval na svého manžela, který byl schoulený v rohu s koleny přitisknutými k hrudi, tak ho udeřilo poznání. Od jejich svatby, možná dokonce dříve, popřel sám sobě a všem okolo něj, že k Harrymu nic necítí. Přišel s tolika výmluvami, aby si odůvodnil své netypické chování, když je nablízku drobný Nebelvír, že byste jimi mohli pravděpodobně zaplnit knihu. Ale pravda byla, že toho cítil hodně ke svému Harrymu. Ocenění. Majetnickost. Starostlivost. Touhu. Obdiv. Něhu. A dokonce lásku. Tady v této parní lázni si  přiznal, že se zamiloval do krásy s havraními vlasy. Hluboce. Takže nebude nutit Harryho do milování s ním. Alespoň ne teď. Věděl, že neexistuje žádný způsob jak obejít každotýdenní pohlavní styk, nejen proto, že by Harry začal být podezřívavý, ale sám by se nejspíše zbláznil touhou a dříve nebo později by ho napadl. A to by rozhodně nemohlo být dobrým znamením pro jeho manžela. Zato si slíbil, že najde způsob, aby ho také Harry miloval a začne právě teď.

“Tome?“ slabý hlas mu zabránil, aby přišel s plánem na dosažení tohoto cíle. „Já... necítím se... moc dobře“, veliké pomlky byly mezi slovy, jako kdyby Harry těžce dýchal a poslední slovo, nebylo ničím víc, než ne zcela neslyšitelným výdechem. 

Dokázal chytit Harryho horké a chvějící se tělo předtím, než by narazilo na tvrdou podlahu.

“Stalo se něco vašemu synovi?“ troufl si další Mudla a nyní se pokoušel kouknout do Harryho bledé tváře – proč si každý myslí, že Harry je jeho syn? Neumějí počítat? On vypadal asi na dvacet pět a Harry možná jako třináctiletý, takže by ho musel mít ve dvanácti? – „Víte, děti pod čtrnáct by neměly být tady déle než pět minut, není to dobré pro jejich metabolismus...“

Znělo mu to jakoby Mudla neměl ponětí, co metabolismus znamená a řekl to jen proto, aby zněl intelektuálsky nebo snad to bylo slovo dne. Ušklíbl se na něho, zatímco nabral Harryho. Pokládal za skvělé třebaže krátké potěšení, zavřít dveře před Mudlovým ošklivým nosem a ochránil je vrhnutým malým kouzlem, Harry by s tím nesouhlasil. Uchopil jejich dva ručníky z háčků vedle zamlžených dveří a nesl ho do šatny; v duchu proklínal všechny Mudly, kteří na ně zírali a zamezovali mu tak použít magii. Pokud by jich nebylo, mohl by přemístit Harryho přímo domů, ještě lépe ke svatému Mungovi, protože šestnáctiletý kouzelník by neměl omdlít kvůli blbé parní lázni. Dokonce i on to věděl!

Konečně k ní došel a zamknul jednu ze šaten, poté, co z ní doslova vyhodil staršího Mudlu, který nyní procházel svou rapidně se zkracující zbylou životností boucháním na dveře. Se sundanou hůlkou se opět oblékl a s dalším kouzlem byly jeho vlasy jen mírně vlhké. Harry byl stále v bezvědomí a chvěl se, ale zdráhal se na něj použít magii. Nebyl žádný léčitel, naprosto ne, ale tušil, že Harry má vysokou horečku a to bylo potud vše, kam mohla jeho prohlídka zajít. Samozřejmě zní nerozumně použít kouzlo, aniž by věděl, jestli by to mohlo zasáhnout do Harryho magie nebo způsobilo více škody než užitku. Takže ho začal opatrně sušit ručníkem. Pro jednou Harryho volné oblečení bylo výhodné, když navlékal tričko přes manželovu hlavu. Harry sténal.

“Harry?“ zeptal se úzkostně. „Jak se cítíš?“

Harryho smaragdové oči se zamrkáním otevřely, ale doopravdy se na něho nesoustředily: „Fajn“, jeho oči nakonec našly Tomovy a snažil se vypadat přesvědčivě, ale zároveň nemohl zabránit cukání, aby neutekl.

“Musíš mi odpustit, když ti tohle nedokážu uvěřit, Harry“, pokáral ho Tom. „Přivedu tě ke svatému Mungovi.“

“Ne, Tome, prosím nedělej to“, Harry popadl jeho ruku s hůlkou. „Nechci tam jít. Nemám rád doktory – léčitele a vše, co s tím souvisí. Prosím nenuť mě, zbývají jen čtyři dny do začátku školy a pak okamžitě půjdu navštívit madame Pomfreyovou, jestli to budeš ode mě chtít, jen prosím, nenuť mě jít k léčiteli, nikdy dřív jsem ho dokonce neviděl, prosím?“

Harry, usoudil Tom, byl velmi přesvědčivý, když se na něj díval těma nemožně širokýma, nevinnýma zelenýma očima.

“Dobře, ale teď tě přivedu domů, kde půjdeš do postele a budeš spát. Dokážeš se převléknou nebo bych ti měl pomoci, Harry?“ nemohl zcela ukrýt nadějnost ve svém hlase.

Naneštěstí se zdálo, že jeho komentář upozornil Harryho na jeho současný stav, více méně svlečeného a vydatně zčervenal předtím, než se pokusil zakrýt dvěma ručníky a svými džínami: „Myslím, že to bude v pohodě. Mohl by ses třeba otočit? Prosím?“

Hluboce si povzdechl, tolik k Harryho důvěře k němu. Nemohl ani vystát se převléknout před jeho očima, což, podle jeho názoru bylo poněkud rozporné, protože, když se milují, tak ho samozřejmě vidí nahého. Přemýšlet o sexu, nebyl dobrý tah, jak si uvědomil, když jeho krev okamžitě vystřelila do jeho nižších partií a zanechala dost nápadnou bouli na jeho kalhotách. Zamyslet se nad něčím jiným. Severus a Bellatrix, to vždy fungovalo. Bellatrix nebyla zdaleka atraktivní od té doby, co se vrátila z Azkabanu a Severus, no, domníval se, že Severus prostě nebyl zrozen k tomu, aby se vůbec miloval. Ačkoli, teď, když si pravidelně umýval své vlasy a dokonce se usmíval čas od času (pouze na Harryho a jen, pokud si myslel, že je neviděný) nebyl už špatný, určitě ne krásný jako jeho Harry, ale hádal, že jestli máte rádi temné a hloubavé typy, tak Mistr lektvarů nebyl k zahození. Dobrá, takže mentální představa selhala, zcela, protože Harry každému pomáhal! Pak tedy Brumbál, samotná myšlenka na milujícího se starého blázna byla hnusná. Pochyboval, že by si ten starý hlupák někoho našel – upřímně v to doufal.

Vzadu se ozvalo bolestivé oddychování a opatrně nakoukl přes své rameno, aby si ověřil, jestli je Harry v pořádku. Nebyl. Seděl na podlaze, opřený o lavičku a těžce dýchal, své kalhoty stále držel v rukách, i když se nějak zvládnul obléknout do svých trenýrek. Začal se opět třást a držel si své břicho, jako kdyby měl křeče; lehký třpyt potu se objevil na jeho čele.    

“Harry, no tak, jestliže nechceš jít ke svatému Mugovi, tak mi tohle nemůžeš dělat. Nemám žádnou představu, jak jednat v takových situacích, maličký, musíš mi trochu pomoci, jo? lehce poplácal jeho líce, dokud se neotevřely znovu Harryho oči. „To je ono. Teď ti pomůžu do tvých kalhot a pak opustíme tuto hloupou šatnu, dobře?“

“Hm, Tome, omlouvám se, nechtěl jsem ti způsobit potíže...“, zašeptal Harry, zatímco nechal vyššího muže, aby mu pomáhal dostat se do jeho kalhot.

“Jsi hoden všech potíží, Harry“, zašeptal zpět – první krok: pracovat na Harryho sebedůvěře. „Teď pojď, muší váho, ponesu tě.“

Harry udeřil pěstí jeho paži a věnoval mu křivý úsměv, než si položil bledé paže kolem jeho krku a dovolil Tomovi, aby srovnal jeho nohy kolem svého pasu.

Když konečně došli k místu blízko okraje lesa, Harry už spal a Tom musel zpevnit své držení, protože Harry nyní pomalu sklouzával dolů po jeho těle (což způsobilo, že se krev vracela do jeho dolních partií).

Přemístil se zpátky na hrad a přenesl svého spícího manžela do jejich pokojů, kde kráčel dál, aby ho vložil do postele, potom požádal jednoho z domácích skřítků o ohřívací láhev s horkou vodou a převlékl Harryho do jeho pyžama a protože cítil, že jeho nohy byly moc studené tak i do tlustých ponožek.

Pak si přestěhoval své oblíbeného křeslo do ložnice tak, aby mohl pracovat na svých vyučovacích plánech a každou chvíli sledoval Harryho. Ale po chvilce si uvědomil, že na Harryho mnohem častěji zaměřuje svou pozornost, než na učební osnovu pro šesté ročníky, na které by měl pracovat, a rozhodl se, že šance se dívat na Harryho je jen jedna, zatímco vyučovací plány neutečou, proto by se ji měl chopit. Převlékl se do svých pyžamových kalhot a vklouzl do postele vedle Harryho, který byl opět stočený do klubíčka kolem svého medvídka.

Tuto noc, bez jejich vědomí, si vyměnili role; Voldemort zůstal vzhůru celou noc a pozoroval Harryho; Harry ať už z jakéhokoli důvodu spal mírumilovně. Snad to bylo proto, že neměl přístup k Tomově paměti, když byl stále vzhůru a možná proto, že znovu prožil dost vzpomínek na strýce Vernona noc předtím, což mu umožnilo bezesnou noc. Tak dobře, ne zcela bezesnou: Tom měl pravdu se svým předpokladem, že Harry měl horečku a tak snil o nějakých zmatených věcech, o mluvících palmových stromech, které mu řekly, že je hoden všech potíží a o Severusovi s odbarvenými plavými copánky, ale po tom všem to bylo obrovské zlepšení.

 

« 21. kapitola « » 23. kapitola »


03.06.2009 20:53:31
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (125 | 20%)
Denne (123 | 20%)
Raz za týždeň (78 | 12%)
Raz za dva týždne (36 | 6%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one