Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Věnováno pro: Dobby, Anina, Airiny, Arwenka, Exa, drahokam, Bella, Saskya, Pegy

Alcea

24. ÚPLNĚK

Rodina Malfoyů doposud strávila příjemný den. Rodinný den, pokud chcete. Mluvili o Narcisině cestě po Francii, prohlíželi si fotografie, které udělala a dvoje nové šaty, které si koupila, pak mluvili o Dracově výuce a z jakých předmětů by měl skládat zkoušku a v jakých třídách by mohl být, dále mluvili krátce o Luciusových obchodech, ale protože Narcisa prohlásila, že ze všech těch čísel dostala bolesti hlavy, pak rychle přešli na další téma: Harry. Narcisa si opravdu hýčkala plachého Nebelvíra a hned chtěla vědět vše, co se stalo za posledních pár týdnů a oba Malfoyové byli jedině šťastní, že mohou přispět k zábavě.

Lucius a Draco byli uprostřed příběhu, ve kterém hlavní roli hráli chlapec-který-přežil, Macnair a velmi hrozivá Nagini, když v tom uslyšeli zahřmění, které přišlo ze vstupní haly, následováno přidušeným vzlykáním a jedním domácím skřítkem, který je informoval, že host přišel Přenášedlem. Vyměnili si překvapivé a tázavé pohledy – pouze členové rodiny měli Přenášedla a bylo vysoce nepravděpodobné, že by Malfoy v tomto selhal. Narcisa byla první, která si uvědomila, kdo byl jejich hostem a bez váhání  informovala své dva muže svým závěrem a hnala se pomoci křehkému Nebelvírovi, který měl místo v její mysli a ještě dříve v jejím srdci.     

Harry dopadl na černobílou podlahu hned po příchodu, kde se stočil a už se déle nesnažil zadržovat slzy. Co udělal špatně? Nechápal to, ale ta bolest byla téměř fyzická. Ne, opravil se, byla fyzická. Měl natrhlý ret, podlité oko, škrábnutí přes stejné oko, jeho břicho bylo pohmožděné tak jako jeho záda, jeho pravé koleno bylo pohmožděné a zmodralé a oteklé.   

“Dobrotivý Merline, co se stalo, dítě?“ Narcisa se dostala k malé postavě a odfoukla všechny své čistokrevné manýry do větru, když si klekla vedle roztřeseného hocha a vzala ho do své náruče.

Harry vzlykal dokonce silněji, ale nevytrhl se z trapného objetí. Draco a Lucius, pro nedostatek lepší představy, sledovali Narcisu a byli také šokováni stavem, ve kterém Harry byl, nebo přinejmenším z té jeho části, kterou mohli vidět, což nebylo mnoho, protože byl skoro celý skrytý v Narcisině azurově modrém hábitu.  

“Co se stalo?“ Draco byl na jejich straně u kamaráda v pár sekundách, tázavě hleděl do matčiných očí, ale v odpovědi jen pokrčila rameny a pokračovala v kolébání křehkého těla v jejím náručí.

“Kdo ti to udělal, Harry?“ požadoval Lucius, který byl také přikrčený. „Nemůžeme ti pomoci, když nám neřekneš, co se stalo...“

Malfoyovi určitě mluvili na Harryho více než hodinu, než uronil všechny slzy a byl ochotný odpovědět na jejich otázku: „Napadli mě“, vybuchnul, stále doprovázený několika suchými vzlyky. „Myslel jsem, že mě mají rádi, i kdyby jen malinko, proč na mě zaútočili?“   

“Kdo tě napadl, Harry“, tázal se Draco s naprostým úmyslem surově zranit toho, kdo to Harrymu udělal.

“Rudolfus a Rabastan“, zakňoural Harry; poprvé trochu zvedl hlavu, takže ho mohli slyšet lépe, ale nedíval se na ně. „Proč... proč to udělali?“

Lucius a Draco si vyměnili překvapené, lehce nevěřící pohledy. Ne, to nebylo tím, že by mu nevěřili, protože, proč by Harry lhal o něčem takovém a i když Harry měl určitě hodně tajemství, jeho vzhled mluvil za vše. Narcisa se řádně rozzlobila. Jak si dovolili její švagři, napadnout dítě a zranili ho tak vážně, že z rozseklého čela stále vytékala krev? A docela bezdůvodně! Dokonce, i kdyby měli důvod, nebyl by dost dobrý k napadení Harryho. Sladký, nevinný Harry, který by udělal vše pro to, aby udělal šťastnými druhé. Pro tuto chvíli si nedělala zvláště starost, že jedná jako slepičí matka jako je Molly Weasleyová, která se o všechny starala a věnovala se jim. Ale prvně by se měla postarat o Harryho.       

“Luciusi, prosím, jdi a zeptej se na to, co si Lestrangeovi mysleli, že dělali, když napadli Harryho“, její hlas byl sladší než med. 

Blonďák přikývl: „Nech mě nejdřív vzít Harryho do obývacího pokoje.“

Nabral křehkého chlapce nahoru a ustaraně zjistil, že Harry neváží o mnoho víc, než když ho nesl pryč od jeho odporného strýce, i když se ho Draco poctivě snažil vykrmit a přenesl ho do nejbližšího pokoje s pohovkou, kde ho položil dolů; jeho hlava spočívala v Narcisině klíně, která mu opět trochu začala hladit jeho vlasy a utírala mu zbloudilé slzy, které stále unikaly ze zelených očí a jakmile se opět vrátil do vstupní haly, přemístil se na Zmijozelův hrad – bylo na čase vnést světlo na celou tuto věc.    

Narcisa nebyla jediná, která ochraňovala malého Nebelvíra, ale také jeho zloba nebyla skoro tak velká jako její – aspoň podle jeho názoru – s rozčíleným Malfoyem bylo nutné počítat... Vkročil dovnitř, ke stále sedícím u stolu, ale nikdo z nich nejedl, dokonce ani Crabbe a Goyle, u kterých by se to dalo dřív očekávat, ale místo toho na ně ječel Blackův dědic. Na chvíli se zastavil, bavící se scénkou před ním;  rozhněvaný Black byl jedním z nejvíce velkolepých pozoruhodností, se kterými se kdy setkal – a určitě mezi nejvíce nebezpečnými, i když si živě představoval, že by jim Harry za tento obrázek dal všechny své peníze – nebo možná, svůj život, kdyby to došlo tak daleko.    

“... nemáte ani ždibec inteligence v těch vašich přerostlých tělech?“ křičel Sirius, který střídavě chodil a pronikavě se na ně díval. „Jak jste si dovolili napadnout mého kmotřence zezadu? Azkaban zamotal vaše mozky nebo je to tím, že jste je jen nikdy nepoužívali? Co vás přimělo udělat takový kousek?“

“To je něco, co bych také rád věděl“, prohlásil Lucius a oznámil tím svou přítomnost; kráčel rychle ke své židli, zvedal obočí v otázce, ale jiný než, když vypadal zcela lhostejně a mírně znuděn, jako by se to už rozhodl změnit.

Sirius se okamžitě ponořil do vyprávění, přidával nadávky ke zdůraznění svých bodů a když se blonďák obrátil ke dvěma Lestrangeovým poté, co Black konečně ztratil dech, tak ti se jen dívali dolů na své ruce, přikyvovali a krčili rameny.

“Dobrá, informuji Harryho o vašem vysvětlení této události“, vstal a královsky se na ně dolů podíval. „Neočekával bych, že by vám jakkoli odpustil.“  

“Snaž se ho přesvědčit, aby se vrátil na hrad“, povzdechl si Voldemort.

Lucius přikývl – kdyby to mohl udělat, ukryl by Nebelvíra před takovými idioty – a vrátil se domů, kde našel svou rodinu a Harryho v přesně stejné pozici, jak je opustil, jen Harry tvrdě spal, a že Draco hryzal čokoládové sušenky, pohled, který nikdy neočekával, že uvidí.   

“Už se zklidnil?“ zeptal se jemně a usadil se na opěradlo pohovky vedle své ženy.

“Trvalo mu to chvíli, ale myslím, že je z nejhoršího venku“, zašeptala blonďatá čarodějka, aby tak nerušila spícího chlapce. „Co jsi zjistil, drahý?“

“Myslím, že bychom ho měli probudit, aby to mohl sám posoudit, ale jak to vidím, oni jenom špatně odhadli jeho reakci“, odpověděl Lucius.

Narcisa kývla na souhlas a pak se nahnula nad Harryho, aby ho zlehka políbila na čelo: „Probuď se, drahoušku, Lucius je zpět.“ 

Smaragdově zelené oči se zachvěly a otevřely, hleděly nahoru do stříbrných očí hlavy Malfoyovy rodiny: „Proč?“

“Vypadá to, jako by jim tvůj kmotr navrhl, aby tě vyzkoušeli ve chvíli, kdybys to neočekával, ale nutil je, aby to nerozběhli bez tvého vědomí, než by cokoliv udělali, což samozřejmě neudělali“, podíval se dolů na teenagera s havraními vlasy, přičemž se snažil odhadnout jeho reakci. „Pokud tě to potěší tak oni vypadají víc dobitě než ty.“

“Je mi to líto“, zakňoural Harry zbědovaně. „Neměl jsem v úmyslu jim ublížit.“

“To je v pohodě, Harry“, snažil se mu Draco dodat útěchy a držel Harryho tvář, aby se na něj podíval. „My to víme a oni to vědí také. Ostatně, věděli, do čeho šli, pokud by se měl někdo omlouvat, tak oni.“  

“To měli“, přidal se Lucius. „Požádali mě, abych ti vyřídil jejich nejupřímnější omluvy a naléhavě žádají o tvé odpuštění. Temný pán tě rovněž žádá, aby ses k němu vrátil, ale měl bys vědět, že jsi stejně vítaný, pokud tady zůstaneš, tak dlouho, jak budeš chtít, Harry.“ 

“Opravdu?“ všichni Malfoyovi přikývli na tuto otázku. „Děkuji vám. Ale ještě tam musím jít zpátky, abych pomohl Remusovi a ostatním.“

“Pochopitelně“, usmál se Lucius na něj. „A tentokrát by tam neměla být žádná přepadení, Harry.“

Harry se nezdál být přesvědčený, i když nechtěl, aby se starší Malfoy urazil, protože mu nevěří: „Věříš mi, že ano, Harry?“

“Jim jsem věřil také, Luciusi“, zašeptal zelenooký chlapec sklíčeně. „Promiň.“

“Ó, drahoušku, není to tvá chyba“, znovu ho Narcisa ujišťovala, přičemž ho chovala na své hrudi. „Můžeš nám důvěřovat, Harry, ale také nemusíš. Možná by ti pomohlo to, kdyby jsme všichni šli s tebou? Chtěla jsem se stejně pohádat s mými švagry... Souhlasíš, Harry? Budeme tě chránit a to je slib.“

“Harry, pojď sem na chvilku, prosím“, Lucius popošel o několik kroků dál, takže mohli mluvit v soukromí. „Nikdy tě nezradím. Slíbil jsem zachovat tvé tajemství a zachoval. A nyní slibuji, že tě ochráním a budu chránit. Rozumíš? Jsi pro mě stejně důležitý jako Narcisa nebo Draco a nikomu nedovolíme, aby ti ublížil. Nikdy. Uvědomuji si, že Rudolfus a Rabastan zničili tvou důvěru k nim a lidem celkově, ale Malfoy nikdy neporuší své slovo.“  

“Věřím ti, zamumlal Harry. „Já jen... nikdy nechci zažít zase něco takového. Byl jsem tak bezradný.“

“To je důvod, proč tě budeme doprovázet“, odpověděl Lucius; pokynul Narcise a Dracovi, aby se k nim připojili. „Nikdo se nezaplete s Malfoyovými.“

“Fouňo!“ usmíval se Harry laskavě.

“Zbabělče!“ vrátil mu stejným způsobem, jemně ho tlačil směrem k Narcise a vábil Draca k sobě.

“Nadutče!“ připravili se k přemístění, jinak v Dracově a Harryho případě ke společnému přemístění.

“Špunte!“ odpověděl Lucius, než náhle přemístil sebe a Draca, nechal tak Narcisu a Harryho, aby je následovali.

“Opravdu tě máme rádi, Harry“, řekla mu blondýnka upřímně. „Nebo si myslíš, že by Lucius nechal jen tak každého, aby ho urazil? Draco jen tak každého, aby mu vynadal a půjčil své oblečení? Nebo, že bych já nechala jen tak každého plakat do mého hábitu – a, ne, Harry, nezlobím se. Chci jen, aby sis to uvědomil a teď se pevně přidrž.“

Zase sám pocítil rychlý přesun na jiné místo. Nemohl říct, že by se mu zvlášť líbilo nynější přemísťování, ale podle jeho názoru to bylo podstatně lepší než Letax nebo Přenášedlo, což mu nevyhnutelně připomnělo třetí úkol v Turnaji tří kouzelnických škol.  

“Luciusi, to nebylo fér“, huboval Harry vyčítavě, poté, co mu Narcisa věnovala milý pohled a nezávazný úsměv. „Nemůžeš se jen tak přemístit pryč uprostřed diskuse. To je sprostý!“

“Ó, hrozně se omlouvám“, odpověděl Lucius a ignoroval Dracovo “Diskuse, no to určitě!“ který by měl být pokárán svou matkou za jeho řeč. „Možná by ses teď mohl se mnou podělit o nějaké další z tvých názorů? Jsou skutečně fascinující!“

“Ne, obávám se, že ne“, odpověděl Harry, který zaujmul zarmoucený výraz, i když veselí tančilo v jeho očích. „Zničil bys tuto náladu.“

“Dobře, pak možná jindy“, smiloval se Lucius. „Připraven jim čelit?“ zastavili před jídelnou, protože byl přibližně čas na večeři. 

“Zůstanete se mnou, že ano?“ požádal Harry váhavě, přičemž se díval na všechny.  

“Budeme po tvém boku“, slíbila Narcisa; vzala ho za ruku jako malé dítě a kývla na svého manžela, aby otevřel dveře.

Uvnitř se setkali s téměř hmatatelným napětím a upřenými pohledy od shromážděných Smrtijedů, plus Temného pána, plus Siriuse a Remuse, který zanechal krátkého spánku, aby pomohl podporovat svého tak říkajíc kmotřence. Zase nikdo nejedl, pravděpodobně z důvodu chybějícího jídla.

“Harry“, vykřikli oba Lestrangeové zároveň a chystali se ho obejmout, ale Harry zakňučel a ukryl se za Luciuse a Narcisu; jen Dracova uklidňující přítomnost za jeho zády mu bránila v prchnutí z místnosti a hradu, vše dohromady.

“Zůstaňte na svých místech“, zavrčel na ně Lucius. „Je mírně očividné, že Harry nechce, aby jste se k němu přiblížili.“

Oba si němě sedli zpět a mlčky sledovali, jak Malfoyovi nakonec přesvědčili Harryho, aby se posadil ke stolu. Jediným problémem bylo, že domácí skřítci samozřejmě neposkytli Remusovi další židli, ale protože se nikdo nepostaral, aby je informoval, že by Narcisa mohla přijít také, tak tam byla jediná nízká židle.

“Můžeš mít moji židli“, nabídl Harry, skoro to blonďatá čarodějka nepřijmula a rozpačitě se mu vymlouvala, dokonce šla tak dalece, že vytáhla ven to, že by se jí dole sedělo snadněji.

“Děkuji ti, Harry“, usmála se na něj. „Jsi úplný mladý gentleman.“

Harry reptal cosi nesrozumitelného, co neznělo velmi potěšeně: „Siriusi, mohl by sis prosím vyměnit místo s Remusem?“

“Zlobíš se na mě?“ ptal se nejistě Sirius, ale ptal se dál. „Je mi to líto, už to víš?“

“Vím, Siriusi. A nezlobím se, jen tě právě teď nemám tolik rád“, přiznal se mladší muž. „Raději bych seděl s Remusem.“

“Samozřejmě, Harry, žádný problém“, souhlasil Sirius a uvolnil židli, zatímco vlkodlak zabral židli vedle Narcisy a dovolil Harrymu, aby si sedl do jeho klína.

“Remi, kde jsou Damián a Tanea?“ ptal se Harry zaujatě, jakmile se všichni usadili. „Měli by vlastně něco sníst.“

“Nedělej si starosti“, usmál se Remus konejšivě. „Jsou už v přízemí a tvůj domácí skřítek jim určitě něco dal k jídlu.“

Harry kývl na souhlas a začal jíst svou bramborovou kaši – nebo spíše Remusovu bramborovou kaši, ale to mu nevadilo.

Trochu spěchali, protože bylo jen jeden a půl hodiny do setmění, ale nikdo z Nebelvírů nebyl zvlášť dychtivý, strávit více času, než bylo absolutně nezbytné s každopádně nepřístupnými Smrtijedy.

“Harry“, oslovil Rudolfus jemně zraněného chlapce, když se Harry chystal opustit místnost po kmotrovi a Remusovi, ale on a jeho bratr se nepohnuli ze svých židlí, tak aby ho nevyděsili. „My ti jen chceme říct, že je nám to opravdu líto a doufáme, že nám jednoho dne odpustíš. Pokud je něco, co bychom mohli pro tebe udělat, nezdráhej se nás zeptat.“

“Děkuji vám“, řekl Harry stejně jemně. „Už jsem vám odpustil, ale je mnohem více těžší zapomenout na to, co se stalo. Měli byste se postarat o své rány.“

S tím je opustil, zavřel dveře a zase byl zdržen, ale tentokrát svým manželem: „Jen jsem ti chtěl říct dobrou noc a doufám, že se na mě nezlobíš za to, co se dnes stalo. Připouštím, že jsem tě neochránil podle mých nejlepších schopností a je mi to líto“, řekl to, omluvil se, nikdy předtím se neomlouval, ale úsměv na Harryho tváři stál za to a za malý polibek na jeho líci by ospravedlňoval všechno. „Jdi za svými vlkodlačími přáteli, ale nejprve se Severus postará o tvá zranění...“

“Nemusí, Damián skoro ukončil své zaškolení na léčitele, dá mě do pořádku v mžiku, za předpokladu, že tam budu dřív, než vystoupí měsíc. Půjdeš, Tome?“

Harry se opět usmál a pokusně chytl do své malé ruky tu Tomovu, když to tak udělal, opětovně se něžně usmál. Ani jeden z nich opravdu nevěděl, co říct, tak strávili chůzi dolů v tichosti. Místo toho pokračovali v házení očkem po tom druhém, když si mysleli, že se ten druhý nedívá. 

“Dobrou noc, Harry“, Tom sklonil hlavu a zmocnil se Harryho měkkých rtů svými vlastními, aby mu dal sladký polibek na dobrou noc. „Prosím, buď opatrný.“

“Budu“, opětoval mu Harry a otevíral dveře do změněné tréninkové místnosti. „Dobře se vyspi, Tome.“

Harry vstoupil do místnosti Tanei a Damiána, protože se tak dohodli (Sirius na tom stejně víc trval a s Remusem a Tomem na jeho straně toho dosáhnul), že by měl Harry zůstat tady, dokud by si nemohli být jistí tím, že by Remus ve své vlkodlačí  formě nebyl agresivní vůči Zvěromágovi. Tímto způsobem by Harry mohl být schopen dodat stejnou morální podporu Damiánovi a v prvé řadě Tanee, která byla zase zcela zabraná do knihy – jestli by tato dívka šla do Havraspáru, Harry by se měl začít ptát, zda nemá schopnosti Moudrého klobouku. Damián, na druhou stranu, byl uprostřed pomáhání Dobbymu, kteří nechali mizet své nádobí, ale ihned přestali, když zachytili pohledem Harryho, který kulhal do místnosti. 

“Merline, co se ti stalo? Vypadáš jako bys přežil hospodskou rvačku“, vykřikl ustaraně a pomáhal Harrymu se usadit na měkkou trávu.

“Dlouhý příběh, ale můžu tě ujistit, že moji soupeři přežili také“, Harry zkřivil bolestí obličej, jak stlačil jednu ze svých ran. „Můžeš mě dát do pořádku?“

“Jasně, ale budeme si muset pospíšit“, souhlasil Damián okamžitě, zaujatý stavem druhého kouzelníka. „Kde to bolí nejvíc?“

“Mé koleno“, Harry opatrně vyhrnul nohavici svých džínů a odhalil oteklé a zelenomodré koleno.

Vlkodlak se prudce nadechl, než opatrně vyšetřil Harryho nohu a pak provedl několik léčivých kouzel; nejlépe, jak uměl, uzdravil Harryho zranění, i když některé z jeho ran mohou zabrat čas, než úplně vymizí. Skončil právě včas, když se dva vlkodlaci bolestně morfovali do svých zvířecích protějšků; Harry se změnil do malého černého pantera se smaragdově zelenýma očima a snažil se je uchlácholit lízáním jejich tváří a konejšivým vrněním. Po několika minutách byla jejich proměna kompletní a klidný výraz na jejich tvářích prokázal, že lektvar byl skutečně účinný. Harry je prozkoumal zblízka. Damián byl asi tak velký jako Remus, ale jeho srst byla světlejší a tělo bylo větší a vypadal více divoce, zatímco Tanea byla jasně více štěňátkem než plně vzrostlým vlkem a měla asi tak stejnou barvu srsti jako Damián, ale měla ostřejší čumák a větší uši.

Nejistě zkoumala místnost, měla trochu potíže s pohybem po čtyřech tlapách místo dvou nohách; všechno očichávala a z času na čas zavyla nebo zavrčela, když bylo něco zvláště zajímavé. Mezitím Damián strkal čumákem do Harryho, který přijmul tuto pozornost bez potíží, než starší vlkodlak vydal souhlasný zvuk a Tanea začala kontrolovat Harryho a pak Damiána. Chvíli strávili pobíháním kolem místnosti a Harry vytáhl pár dovedných kousků, aby je rozveselil, nicméně neznámá námaha mladšího vlkodlaka vysílila a stočil se do klubíčka v jednom z koutů; Damián, který seděl blízko skály, se na něj provinile díval. 

Harry jim zamňoukal dobrou noc, než skočil na přepážku, která rozdělovala dvě místnosti, jeho oči okamžitě vyhledaly jeho kmotra a nejstaršího vlkodlaka. Neprozradil se uvolněným vzdychnutím, respektive, po panteřím způsobu, když rozpoznal dvě psí podoby, mírumilovně ležící jeden vedle druhého; Siriusova černá hlava spočívala na Remusových předních tlapách a vlkodlakova hlava na psím krku. Harry tázavě zamňoukal, čímž přitáhnul jejich pozornost ke svému malému tělu, přikrčenému na vrchu přepážky. Vstali a Sirius štěkl na Harryho, aby šel dolů, což udělal bez zaváhání a vlnil se kolem jejich nohou v pozdravení a jemně vrněl, když  Sirius začal čistit jeho srst svým jazykem.      

Konečně, po tiché komunikaci, se Remus přesunul do jednoho rohu v místnosti; podle Harryho názoru proto, aby měl co možná největší vzdálenost mezi nimi a Sirius se postavil mezi ně, jeho oči se soustředily na vlkodlaka. Všichni tři vypadali, že hluboce vydechli, když Remus kývl a dal tak Harrymu znamení, aby se změnil do své lidské podoby. Každý sval v Siriusově těle se napjal v očekávání, připravený chránit Harryho vším, co měl, ale Remus zůstal, kde byl, nedělal žádný pohyb, aby napadl svého tak říkajíc kmotřence a jen větřil vzduch.  

Harry se přikrčil do jeho rohu, vztáhl svou ruku směrem k Remusovi, který se pomalu pohnul dopředu; Sirius stále po jeho boku. Harry se zdál být úplně klidný, se svou rukou stále nataženou jak čekal na Remuse, až ho přijme jako člověka a pozná ho jako jednoho z jeho smečky, ale uvnitř něj se také drásaly nervy, ne tak moc kvůli němu, ale proto, že by si Remus nikdy neodpustil, kdyby Harryho kousl. Ale jejich obavy se ukázaly být bezdůvodné, když Remus opatrně očichal Harryho ruku, než ji laskavě olízával a malý chlapec se lehce zasmál a začal zlehka poklepávat Remusovu hlavu.   

“Všechno v pořádku, vy dva?“ obě zvířata na oplátku přikývla; Sirius se tisknul k vlkodlakovu krku. „Mohl by ses vrátit zpět, Remusi?“

Ex-profesor zakroutil hlavou a po trochu rodinné chvilce, pokud to můžeme tak nazvat, se také usadili dolů; později Harry přinesl velkou deku z truhly v rohu a rozprostřel ji přes všechny tři; Remus byl uprostřed, se Siriusem v jeho zvěromágské podobě v jeho zádech a Harry se přitulil k Remusově jemné srsti.

 

« 23. kapitola « » 25. kapitola »


05.06.2009 21:57:30
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (125 | 20%)
Denne (123 | 20%)
Raz za týždeň (78 | 12%)
Raz za dva týždne (35 | 6%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one