Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi

28. POSLEDNÍ DEN A POSLEDNÍ NOC

Upozornění: Lemon; nečtěte takto označenou část ◄►◄►◄►, pokud jste mladší 18 let.

Věnováno pro: Dobby, Anina, Airiny, Arwenka, Auša, drahokam, Exa, kagome, katie11, koky, Pegy, Saskya, Teressa

Alcea

28. POSLEDNÍ DEN A POSLEDNÍ NOC

Harry zůstal se Siriusem a Remusem v jejich pokojích celou sobotu a větší část neděle, až dokud pár neřekl, že musí jít, aby si mohli koupit dům. Neville mu také napsal dopis, poděkoval mu hojně za pomoc jeho rodičům a omlouval se, že se toho tak domáhal. Poté, kdy jeho kmotři odešli, se Harry zamkl ve své pracovně na více než hodinu, když zase vyšel, vypadal, jakoby se vůbec nic nestalo, i když nechtěl nikomu dovolit, aby se ho dotknul nebo se setkal s jeho pohledem.

A nyní byl pozdě na večeři, Tom se mračil, když Harry vynechával ještě jídla, mohl by velmi brzy sloužit jako kostra.

“Promiň“, Harry vklouzl do své židle a ostražitě zkoumal Draca, který zase nakládal jeho talíř. „Balil jsem si věci a pak jsem nemohl najít esej z Přeměňování...“

“Ty jsi mi ji půjčil“, přerušil ho blonďatý Zmijozel. „Je stále někde v mém pokoji.“

“Nemohl jsem si vzpomenout“, Harry pokrčil rameny a pustil se do makarónů. „Můžeš mi ji dát po večeři? Dnes večer si chci zabalit mé věci.“

“Můžu ti pomoci“, řekl Tom a snažil se zachytit Harryho pohled. „Nebude to s kouzly trvat dlouho, víš?“

“Díky“, odpověděl jeho manžel, který se probíral jídlem, opravdu nic nejí.

Konverzace neplynula jako obvykle: „Ještě potřebuji vědět, jestli chceš pokračovat v bojovém umění, až budeš zpátky v Bradavicích. A pokud ano, pak jak často v týdnu – Brumbál chce vědět, jestli má hrát hostitele pro další dva Smrtijedy.“

“Rád bych pokračoval, ale nechci je připravit o volný čas“, černovlasý chlapec risknul rychlý pohled na dva hnědovlasé muže vedle něho.

“Není toho ještě mnoho, co bychom rádi dělali, Harry“, řekl Rabastan okamžitě. „A rádi bychom s tebou trénovali.“

“Dobře“, usmál se Harry lehce. „Tak já bych byl opravdu rád, když bych s vámi také trénoval.“

“Takže se domnívám, že byste mohli také spíše zůstat v Bradavicích“, řekl Voldemort mírně pobavený, když viděl šťastné záblesky ve dvou párech hnědých očí – pokud je to možné, bratři se stali dokonce více ochranářskými od jejich záchranné mise. „Můžeme pracovat mimo rozvrh, až budeš vědět, kdy budeš mít své vyučování.“  

Harry zahučel hm.

“Ještě mi dovolíš, abych pomáhal madame Pomfreyové?“ zeptal se opatrně a Tom toho měl nakonec dost a podržel Harryho obličej, aby se na něj podíval, ignorující ucuknutí: „Samozřejmě, že chci. Harry, mohl by jsi s tím přestat? Vím, že jsi byl vážně raněný, ale nemůžeš nás všechny vyloučit, kvůli tomu... Necítíš, že si o tebe děláme starosti?“

“Omlouvám se“, Harry zavřel oči, chvěl se a mírně se stáhl.

“Harry, prosím, podívej se na mě“, Harry zakroutil hlavou tak prudce, že černé vlasy spadly do tváře a zakryly ji ještě víc. „Proč ne, maličký?“

“Já... nechci, aby jsi četl v mé mysli“, zašeptal Harry.

“Nikdo nebude číst ve tvé mysli“, červenooký muž se ho snažil utěšit. „A ty ovládáš Nitrobranu, Harry.“

“Mám své štíty dole“, malá ramena se napjala v obranném mechanismu. „Nemůžu je znovu vystavět, dokud ty emoce nezmizí. Omlouvám se.“

Voldemort nemohl ovládnout zachvění, že ho minul v těch slovech, ale pak si vzpomněl, že je Harry zdánlivě zcela nevědomý jeho pocitů a že Harry nebyl na vině: „To stále zanechává bod, že se nepokusíme vpadnout do tvé mysli. Podíváš se na mě, když slíbím, že na tebe nepoužiji Nitrozpyt?“

Harry pomalu přikývl a jeho oči se s chvěním otevřely a uzamkly se s manželovými, který se na něj usmál: „Děkuji ti, Harry, mohl bych ti teď pomoci s balením?“

Harry mu věnoval nejistý úsměv a vstal, než opustili jídelnu a oba Malfoye, kteří se culili, uvolněného Severuse a oba ochranářské Lestrangeovi.

Jejich pokoj byl v naprostém chaosu a Harry se ostýchavě usmál: „Uklízel jsem před večeří, ale pak jsem ztratil pojem o čase a ...“

“Bez problémů, broučku“, odkud tohle přišlo? I když se to jistě na Harryho hodí. „Máš nějaké specifické pořadí, jak chceš věci zabalit?“ 

Harry pokrčil rameny: „Nevím“, nikdy neměl mnoho času na zabalení školních potřeb a pořadí, ve kterém by dal věci do loďáku, nebylo v popředí jeho mysli. „Pokud bude všechno v mém loďáku, bude to fajn.“ 

Voldemort se mírně pousmál a ovinul levou ruku kolem Harryho útlého pasu a přitiskl si k hrudi Harryho záda, přičemž začal balit Harryho věci. Nejdříve přivolal loďák, který byl schovaný pod hromadou oblečení a jednou nebo dvěma knihami, pak oddělil Harryho oblečení od zbytku věcí a složil je šikovným domácím kouzlem, které se naučil v prvním ročníku, protože absolutně odmítal, aby se zřekl zase magie, a ty pak odlevitoval na dno loďáku. Dále přišly na řadu Harryho knihy a dvě fotoalba, na která mu bylo zakázáno sahat, skoro stejným způsobem, jako mu byl zakázán vstup do koupelny, když v ní byl Harry, dále k nim přidal Harryho eseje, kotlík a rukavice z dračí kůže, které přišly do jednoho z rohů. Na vrch uložil krabičku, kde měl Harry dané všechny své dopisy a pohlednice, kterou dal do druhého rohu a nakonec na vršek rozprostřel soupravu školních hábitů, aby je Harry mohl snadno najít.

Nyní jediné věci, které byly zanechány v jejich pokoji a patřily Harrymu, byly jeho medvídek, deka, pyžamo a kartáček na zuby a Tom si nepříjemně pomyslel, že to vypadalo, jakoby Harry tady nežil poslední měsíc a byl nevysvětlitelně šťastný, že má manžela v náručí, jako důkaz, že to jen nebylo toužebné přání. 

“Pomohu ti vybalit, až budeme v Bradavicích“, nabídl a vedl Harryho k pohovce, která byla zase použitelná a položil jeho hlavu do svého klína.

“Ale... och“, Harry si zrovna uvědomil, že by mohli také sdílet pokoj v Bradavicích a toto ho opravdu naštvalo: Bradavice byli vždycky jeho útočištěm, první místo, kde byl uchráněn před strýcem a životem jako děvky a nyní, když by se to mohlo z toho důvodu vše změnit, tak by to mohlo jenom pokračovat, jakoby se nic nezměnilo.

“Co se děje, Harry?“ ptal se Tom starostlivě a hladil Harryho hedvábné černé vlasy.

“Nic“, odpověděl Harry tlumeně. „Není to nic nového.“

“Možná, že ti můžu pomoct“, nabídl starší muž. „Řekni mi, co je špatně.“

“Ne“, zamítnul Nebelvír. „Budeš se zlobit.“

“Slibuji, že nebudu.“

“Prostě... Nedošlo mi, až doteď, že bychom mohli sdílet pokoj“, zašeptal Harry. „Doufal jsem, že bych se mohl vrátit do Nebelvírské věže. Vím, že je to hloupé...“

“Ne, Harry, není to hloupé“, utěšoval ho Tom, přestože byl dost zklamaný tím, že Harry nenáviděl tak moc jejich společné bydlení, ale jak stanovil před chvílí, Harry neměl tolik důvodů, kolik on, aby rád sdílel jejich noci nebo polibky.

Neměl žádné milné představy o svém vzhledu, věděl, že byl více než pohledný, s vlnitými černými vlasy, vysokou postavou, snědou pokožkou a červenýma očima, které mu dodávaly něco navíc, čímž se zdál tajemnějším, ale pokud zhodnotil Harryho povahu, tak nemohl na něj moc zapůsobit, ani svým postavením jako Temného pána nebo ostatně svými rozsáhlými znalostmi, ačkoli si pomyslel, že tím posledním byl do určité míry schopný.  

Kopnul se za svá následující slova: „Jsi koneckonců Nebelvír a já budu tvůj učitel, tak by se to mohlo zdát podivné. Takže, pokud bys raději zůstal ve věži přes týden, můžeš tak učinit...“

“Opravdu?“ zeptal se Harry nedůvěřivě a natáhnul krk tak, aby viděl do Tomovi tváře. „Ty bys mi to dovolil?“

“Ano, ale samozřejmě jsi vždy vítaný v našich pokojích, kde můžeš spát nebo jen přijít na návštěvu“, přidal Tom a chytil Harryho, který ho divoce objal a políbil jeho tvář.

“Děkuji, děkuji, děkuji“, šeptal Harry stále dokola a schoval hlavu do ohbí Tomova krku. „Vzpomínáš si, když jsem se tě ptal, jestli jsi měl skrytý motiv?“ nakonec se zeptal a Tom přikývl. „Myslím, že se mi líbí, ať je to cokoli, pokud se budeš chovat tak hezky!“

Temný pán se pobaveně smál a upravil Harryho na svém klíně tak, aby to bylo více pohodlnější pro oba: „Co bys rád dělal dnes večer?“

“Je... je neděle“, Harry se napjal a podíval se dolů – neděle znamenala, že se museli milovat.

“No, já zrovna teď nechci jít do postele“, Tom chvilku přemýšlel. „Máš rád zmrzlinu? Rád bych si teď nějakou dal“, Harry se jen zmateně podíval. „Toto není docela nadšená reakce, kterou jsem čekal, ale stejně to beru jako ano. Pojďme!“

Rychle přivolal jejich kabáty a pomohl Harrymu do jeho a pak podržel otevřené dveře Harrymu, který stále vypadal nechápavě. Tom vtáhl mladšího manžela do náruče a po krátkém soustředění je přemístil do Francie, na Côte d'Azur, aby to bylo přesnější. Bylo to strašně turistické, ale být mezi lidmi by jim mohlo prospět a udělat dobře, všichni tito turisté sem nepřicházeli  bezdůvodně.

Harry se pomalu uvolnil z Tomova objetí a ostražitě se rozhlížel kolem. Nesnášel, když nevěděl, kde byl a tmavé úzké uličky byly blízko sebe.

“Jsme na Côte d'Azur“, vysvětloval Tom mladému společníkovi a zlehka ho táhl na hlavní ulici. „Nemusíš být tak nervózní, prostě to považuj za naše první rande. My jsme tento krok v našem vztahu přeskočili, tak jsem si myslel, že bychom to mohli nahradit tímto způsobem...“, jeho hlas se nadějně ztrácel.

Harry ho následoval ochotněji po tomto přiznání, i když stále vypadal znepokojeně. Tom je přemístil do malé uličky, jež vedla k promenádě na pláži, která byla zaplněná malými stánky, hudebníky a malíři, kteří se všichni snažili získat drobné z mnoha turistů, kteří se beze spěchu procházeli podél promenády. Vzduch byl vlahý a trochu slaný od mořských vln, které se tiše převalovaly na pláž.

Otočili se doprava a Tom automaticky zkrátil kroky tak, aby Harry mohl s ním snadněji držet krok. Jejich ruce byly stále propletené a Tom se alespoň těšil z dojmu, že byli prostě další šťastný pár a že byli šíleně do sebe zamilovaní, i když to pouze platilo o jednom z nich. Letmo se podíval koutkem oka na drobného kouzelníka.  

Od té doby, co znal Harryho lépe, opakovaně si blahopřál za ten geniální tah, který způsobil, aby sestavil smlouvu. Vždy to považoval za brilantní nápad, samozřejmě, ale záměr se drasticky změnil: nejprve to viděl jako perfektní způsob, jak unést chlapce-který-přežil straně Světla, aby ho pokořil, zlomil a konečně, aby ho přetvořil do perfektní hračky a nástroje, vše samozřejmě po pořádku, aby posléze převzal Kouzelnický svět. Ale pak přišel Harry a zamiloval se do něj (byl spíše hrdý na vývoj, který úplně zamítal, aby to byl připravený přijmout) a nyní jeho hlavním cílem bylo, aby Harryho učinil tak šťastným, jak je možné a dát mu vše, co by si vždy mohl přát, aby mu to přineslo jeho lásku.

Byl to hloupý cíl, alespoň pro Temného pána, ale možná, že to bylo tím, o čem bylo všechno to proroctví nebo aspoň část, kterou slyšel: Ten, v jehož moci je porazit Temného pána, se narodí, až sedmý měsíc bude umírat...Ale jak se dohodnul s Harrym, budou prostě to proroctví ignorovat – nepochybně se vměšovalo do jejich životů více než dost, jako ten senilní, starý hlupák.

Brumbál bude mít velký den, až zjistí, že Harry bude bydlet v Nebelvírské věži – trochu argumentovali v několika nechutných diskuzích s Brumbálovým cucáním citrónových bonbónů a usmíváním se ó-tak-shovívavě na něj a jeho upoutáním na každý prvek sebeovládání. A teď šeptal jednu větu Harrymu, aby se vzdal všech svých úspěchů jen, aby zmenšil zoufalství v těch krásných zelených očí. Ano, skutečně byl bezcitný Temný pán!   

Zatímco analyzoval vztah s Harrym, pomalu putovali kolem mnoha prodejců, u kterých se z času na čas zastavili, aby se podívali na přehlídku naladěných prodejců, kteří chválili své zboží ve všech jazycích. No, aspoň to bylo pro Toma to, co dělali, ale Harry věnoval každému z nich úsměv a pokoušel se sledovat jejich slova, i když by nikdy neodpověděl, dokonce ani když mluvili anglicky, jako kdyby se obával toho, že by se urazili. Byl si jistý, že nejméně půlka z toho, co prodejci řekli Harrymu, byly komplimenty a to byla jen část, které nerozuměl. Části, které rozuměl se sestávala ze tří čtvrtin z komplimentů a pouze Harryho ruka v jeho, ho držela od použití hůlky.

Ale Harry vypadal, že se baví a často ukazoval věci Tomovi, o kterých si myslel, že jsou zábavné nebo roztomilé. Nemohl se opravdu vázat k těmto pocitům, ale udělal to nejlepší, aby našel na nich něco pozitivního kvůli Harrymu a pokaždé, když řekl něco velice slabě pochvalného, jeho mladý manžel se na něj usmál a vzhlédl k němu se svítícími smaragdovými měsíci.

Právě si všiml pěkně vypadající kavárny se stolky na malé terase, které byly ve směru na moře, s proutěnými židlemi a čímsi, co vypadalo jako velice lahodné zmrzlinové poháry a pevně začal Harryho táhnou směrem k ní; myslel si, že dostal už dost chvály a že si zaslouží přestávku, když v tom vrazili do jednoho z mnoha malířů, který pravděpodobně měl sbalené své věci, aby zkusil své štěstí na jiném místě a který srazil Harryho a pokryl ho malířským náčiním.  

Oh, je suis désolé“ (Och, velmi lituji), začal rychle francouzsky a pomáhal Harrymu nahoru, který se díval zmateně a trochu vystrašeně a vděčně přijal Tomovu paži kolem svého pasu.

Nevšimnul si modré barvy, která pokrývala předek Harryho trička, dokud se prsty nedotkl něčeho mokrého.

Tu devrais en être désolé, Moldus!“ (Mělo by ti to být líto, Mudlo!) Voldemort se mračil na malíře, který se pomalu stáhnul, když zpozoroval  hrozivý upřený pohled červených očí.

“Ach, utiš se“, Harry plácnul káravě jeho ruku a sehnul se, aby pomohl mladému muži posbírat jeho věci. „Nesmíte se na něj zlobit, ještě se nenajedl.“

Malíř se smál a také přešel do angličtiny: „Omlouvám se, že jsem zabarvil vaše tričko, ale pokud by vám nevadilo, když řeknu: Je stejné jako vaše krása. Mohl bych snad nakreslit váš portrét, abych nahradil to, že jsem do vás vrazil?“

Tom se zase mračil a v duchu proklínal každou část těla prostořekého francouzského malíře, ale prosebný pohled Harryho očí ho okamžitě uklidnil: „Jestli chceš, Harry...“ 

“Jen, pokud se necháš namalovat také ty“, odpověděl Harry a vklouznul malou rukou zpátky do Tomovy, který přikývl.

Malíř vypadal dokonce víc rozveselený nad šancí nakreslit je oba a po seřazení svých věcí jim řekl, aby se posadili na nízkou zídku, která oddělovala promenádu od pláže. 

Tom na ni lehce zvedl Harryho a vklouzl za něj a uspořádal své dlouhé nohy tak, aby spadaly po obou stranách jeho drobného manžela, který se spokojeně opřel o jeho hruď. Pro všechnu jeho plachost, když došlo na něco dokonce neurčitě související se sexem, se zdálo, že si užívá objímání a jiného tělesného kontaktu, občas dokonce velmi mnoha nevinných polibků a dokonce je vyhledával u každého, kterého měl rád a důvěřoval mu. Takže aspoň byl mezi lidmi, kteří spadají do této kategorie. Své ruce spojil před Harryho břichem a Tomova hlava lehce spočinula na vršku Harryho hlavy. Myslel si, že i když Harry byl zjevně příliš malý, tak měl pro něj perfektní výšku, když spolu seděli, protože mohl pohodlně tahat nezkrotnou kštici černých vlasů pod svou bradou.

Několikrát viděl Harryho nahého, vždycky se zapřísáhl, že bude vyzáblý chlapec jíst víc, ale Harry vždy jen snědl tolik, co chtěl sníst, což většinou nebylo hodně a zcela nepravidelně. I když se obával toho, že celkově jedl míň, což bylo dalším důvodem Voldemorta, aby učinil jeho život prostý stresu, jak jen to bude možné. Ale stejně, musel přiznat, že Harry byl nádherný, ačkoli se často zajímal, jestli se nestal pedofilem, kdykoliv někdo udělal komentář o Harrym, že vypadal mladší než skutečně byl, nebo věkovým rozdílem mezi nimi, ale věděl, že Harry, ač stále mladý, toho zažil příliš mnoho na to, aby byl považován za dítě.

Kriticky sledoval mladého muže, který si uspořádával dílo a vzhlédnul občas na kresbu jeho dvou objektů, než nanesl barvu dalšími pár nacvičenými tahy štětce. Harry stále bezchybně držel, kromě jeho palce, který mnul napříč konejšivě Tomovu ruku.

“Dokončil jsem“, malíř poodstoupil od plátna a naposledy si ho prohlédl, než ho opatrně vzal z jeho stojanu a ukázal ho oběma kouzelníkům.

Tom musel přiznat, že Mudla aspoň věděl, co dělal. Namaloval jen je a malý kousek zídky a pozadí ponechal úplně bílé. Barvy dokonale odpovídaly skutečnosti, i když Harryho kabát byl namalovaný trochu světleji než pravý a zdůrazňovaly kontrast mezi nimi. Dokonce zachytil Tomovy červené oči, ačkoli si pravděpodobně myslel, že to způsobily kontaktní čočky. Voldemort přemýšlel o tom, že přehnal zbožňující pohled, kterým shlíží na Harryho a Harryho zelené oči mu nepřišli tak blízko smaragdovým hloubkám, ale nebylo si na co stěžovat, když spatřil naprosto užaslý výraz na manželovi, který prsty držel milimetry od stále schnoucích barev a usmál se na mladého Mudlu.

“Jsem rád, že se vám líbí, krásný“, opětoval mu úsměv. „Co myslíte, líbí se také i vašemu... příteli?“

“Jsem jeho manžel“, obořil se Voldemort podrážděně. „A myslím si, že jste tak nekompetentní na malování, jako jste na obyčejnou vlastnost, jako je chození.“

“To znamená, že se mu to líbí“, přeložil Harry a vděčně přijal zahalenou malbu, kterou mu Tom najednou vzal. „Kolik jsme dlužni?“

“Řekl jsem, že jsem to udělal za to, jak jsem byl dříve neohrabaný“, protestoval malíř. „Nemusíte za to platit.“

“Ale řekl jste, že namalujete mě, aby jste to nahradil a namaloval jste nás oba, takže byste měl něco dostat“, pokoušel se ho Harry přesvědčit.

“Och, proboha“, Tom měl konečně dost a vtiskl zmačkanou bankovku anglické libry do malířovy ruky, než odtud odkormidloval Harryho a pak do kavárny, kde našel stolek, co nejvzdálenější od promenády. 

Chvíli seděli v tichosti, dokud Harry nakonec nezamumlal: „Je mi líto, že jsem si neuvědomil, že jsem tě rozčílil.“

Ty jediný jsi mě nerozčílil“, povzdechl si Tom a vzal Harryho ruku do své. „Jen jsem nechtěl, aby ten hloupý Mudla s tebou ještě víc flirtoval.“

“Neflirtovali jsme“, Harry vypadal víc překvapený než uražený.

“Ne, Harry, ty jsi neflirtoval, ale on rozhodně ano“, usmál se, jak se zelené oči rozšířily. „Málem tě hltal svýma očima.“

“Ale...“, Harry zbledl po posledních slovech, než se rychle vyrovnal. „Ty... ty jsi žárlivý?“

Dobře, tato otázka měla přijít dříve nebo později, podle toho, jak se choval: „Ano, Harry“, odpověděl krátce.

“Ale proč? Není to tak, jako bys mě mohl někdy ztratit“, odpověděl Harry ještě víc rozpačitě a Tom si dodal ve své mysli: „A rád bych měl na vybranou.“ 

“Samozřejmě, že mohl“, vysvětloval Tom. „Skutečnost, že jsme se vzali, bezpodmínečně neznamená, že se musíme navzájem milovat. Podívej se na Rudolfuse a Bellu“, litoval svých slov, jakmile opustila jeho ústa – teď by si Harry mohl myslet, že ho nemiluje. „Ale já chci, aby jsi mě miloval“, to určitě nebylo vyznání lásky, že by mohlo být na titulní straně Týdenníku čarodějek a tisíce žen napomínalo své manžely, aby byli více romantičtí, ale doufal, že Harry by mohl číst mezi řádky. „Vím, že to pro tebe bude trvat víc než měsíc, aby jsi věděl, jestli bys mě mohl někdy milovat, ale já alespoň chci šanci dříve, než mě necháš pro někoho jiného.“

“Já jsem si neuvědomil, že se mnou flirtoval“, mumlal Harry, aby změnil téma a Tom se smál nad jeho naivitou: „Takže jsi jen předpokládal, že chválil tvou krásu, protože nemohl nalézt správná slova v angličtině?“ 

“Myslel jsem, že si ze mě dělal legraci“, Harry se nervózně ošil.

“Proč by to dělal, zlatíčko?“ Tom tahal za Harryho ruku, aby na něj opět vzhlédl. „Myslíš si, že jsem si z tebe rovněž dělal legraci, když jsem ti říkal, že jsi krásný?“ jeho mlčení bylo více než postačující odpovědí na jeho otázku. „Ať už máš o sobě tolik pochybností, nikdy by se to nestalo, Harry. Ty jsi krásný a toto není jeden z těch komplimentů, které rozdává starý děda, který je příliš slepý, aby skutečně rozlišil své vnuky. Nebo si o mně myslíš, že jsem tak starý?“ věnoval Harrymu svůj nejlepší, rozpustilý, upřený pohled, dokud se manželův nejistý obličej neproměnil do usměvavého a brzy poté do rozesmátého. „Myslel jsem to tak. Teď, co by sis rád dal?“ ukázal Harrymu jeden z jídelních lístků a ponořil se do vlastního, odolávající nutkání, aby pozoroval Harryho.   

Když servírka brzy poté přistoupila k jejich stolku, objednal si pro sebe pohár s kiwi a malou kávu a pak čekal na Harryho, aby si něco objednal: „Mohu dostat do oplatku kopeček čokoládové zmrzliny a kopeček vanilkové?“ mladá žena přikývla, a když se Harry nepřiměl k tomu, aby něco přidal ke své objednávce tak zmizela.

“Nechceš jeden z těch pohárů?“ ptal se Tom zmateně. „Trvalo mi opravdu chvíli, než jsem se rozhodl, který bych si měl objednat.“

“Oplatky mám rád nejvíc“, odpověděl Harry rozpačitě, i když to nebyla celá pravda: nikdy předtím neměl vanilkovou nebo čokoládovou zmrzlinu, protože samozřejmě Dursleyovi mu nikdy takové věci nedovolili a u Floreana Fortescuea opravdu neprodávali něco jako Mudlové a pokud ano, Harry byl vždy příliš nadšený nad těmi všemi nezvyklými vůněmi, aby si pak nějakou koupil.

Zmrzlinu jedli v tichosti a Tom nabídl Harrymu něco ze své pokaždé, když zpozoroval Harryho, který se upřeně díval na způsob, jakým olízl studenou hmotu, což bylo dost často a poté, co Tom dopil kávu a zaplatil, pomalu šli zpátky k promenádě na pláži a odtud do další opuštěné úzké uličky a odkud je Tom přemístil zpět do hradu.

Harry věděl, co přijde dál, obával se toho celý večer a protože si myslel, že by neměl čekat a hrozit se toho, pomalu se přiblížil ke staršímu manželovi, který právě pověsil jejich kabáty a nejistě začal rozepínat jeho košili.

Tom ho jen chvilku sledoval – nikdy dříve Harry nepřevzal iniciativu a když ho Harry jen zbavil černé košile, pak převzal opět činnost a nabral malého chlapce a nesl ho do jejich ložnice, kde ho položil na hedvábné přikrývky. Pak pomalu přetahoval Harryho zabarvené tričko přes jeho hlavu, přičemž líbal každý centimetr nově odhalené kůže, čímž způsobil, že Harry vrněl a svíjel se pod ním. 

To bylo nesmírně Harryho oblíbenou částí z jejich týdenní rutiny. V době, když ho Tom líbal, zatímco šeptal sladké nesmysly do jeho ucha, tak bylo pro něj snadnější předstírat, že toto chtěl a že si to užívá, možná že dokonce Tom měl o něj opravdu zájem. Vytrhnul se ze svých myšlenek, když cítil, jak se jeho kalhoty a trenýrky stáhly ke kotníkům a viděl Tomův obličej, jak se vznáší nad jeho mírně ztvrdlým penisem a nechával svoji stopu vydechování na citlivé kůži.

“Co to děláš?“ zastavil ho Harry, když Temný pán chtěl vzít jeho neúplnou erekci údu do svých úst.

“Pokud vím, správný termín je ‘kouření penisu‘“, Tom pokračoval v pokrývání Harryho vnitřních stehen a břicha malými polibky.

“Ale... to je ponižující!“ protestoval Harry; v mysli se mu vyjasnily všechny strýcovy tresty. „Proč by jsi to chtěl dělat?“

“To je přesně ten bod: pokud to chci dělat, není to ponižující“, Tom se krátce divil, jestli by si neměl dělat starosti nad Harryho zvláštní reakcí, ale rychle to pustil z mysli – Harry byl nejspíše jen nervózní, protože nikdy dříve něco takového nedělal. „A já to chci udělat. Chci tě ochutnat, milý. A chci tě potěšit. A chci vidět tvou tvář při tvém orgasmu. Tak můžu vykouřit tvůj penis? Byla by to čest...“

Harry vydatně zrudnul, ale nakonec přikývl a lehl zpět do polštářů. Červenooký muž se vítězně uculil – někdy byl Harry moc nevinný pro jeho vlastní dobro, ne, že by to samozřejmě vadilo. Přetáhl Harryho kalhoty a trenýrky přes malá chodidla a hodil je na podlahu předtím, než pomalu líbal cestičku k tmavým kudrnatým chloupkům, které obklopovaly jeho poklad a usmál se pokaždé, když Harry mňoukal a sténal. Kůže tady byla dokonce měkčí, než na zbývajících částech těla.

Harry se otřásal pod lehkými doteky rtů všude na jeho podbřišku, ani nevěděl v každém případě, jestli se má vykroutit zpět nebo tisknout blíž, když cítil Tomovy horké rty pohlcovat jeho žhavý úd. Nejprve byla cítit pouze mokrost kolem hlavičky jeho penisu, ale pak Temný pán začal lehce sát, čímž způsobil, že jeho penis ztvrdl ještě víc. Nemohl vlastně vidět Tomovu pusu, ale byl si jistý, že se na něj culil, ačkoli si s tím nebyl schopný dělat starosti nebo být v rozpacích, kvůli všem těmto pocitům, které se přes něj řinuly – jeho vlastní a Tomovy. Harry se ještě pokoušel zbavit všech emocí, které vstřebal od Longbottomových. Věděl, že to bylo nebezpečné a že neměl provést druhou cestu do mysli paní Longbottomové, ale to se pak nezdálo velmi důležité a přece jenom se z toho dostal. Nebyla to stejná bolest, byla něčím nová. Nelitoval toho. Ale doufal, že bude schopen vystavět své štíty dříve, než by ho vzpomínky na jeho příbuzné zdolaly. Tom ho hluboce pohltil do krku a Harry nemohl zadržet prudké oddechování nebo zabránit rukám ve svírání hedvábných pokrývek.

Červenooký muž se usmíval, když viděl vzrušenou tvář, která vysílala chvění přes Harryho úd a začal dráždit Harryho penis jazykem a lízal z něj kapku touhy a hladil kulky svýma velkýma rukama. Harry házel hlavou ze strany na stranu, klenul záda a opětovně mňoukal, když Tom stisknul jeho kulky trochu silněji a pohazoval hlavou nahoru a dolů. Harry se udělal a Tom šťastně polykal sladkohořkou tekutinu, dokud Harry neklesnul zpět do měkkých polštářů, úplně vyčerpán.

Tom se podepřel a opatrně se přesunul tak, aby se jeho tvář vznášela nad Harryho: „Zdá se mi, že se ti to líbilo stejně jako mně, že, kočičko?“

Harry uznale zahučel hm a ospale na něj vzhlédl: „Děkuji. Za všechno.“

“Žádný problém, miláčku.“

“Proč mi pořád říkáš těmito jmény?“ zeptal se Harry nejistě. 

“Protože tě mám rád, mazlíčku“, odpověděl Tom a opominul trhnutí sebou při zvláštním projevu něžnosti. „A dokud nenajdu jedno, které se bude k tobě dokonale hodit, tak musím vyzkoušet všechny.“

“Prosím, neříkej mi tak, Tome.“

“Co?“ ptal se Temný pán zmateně. „Nelíbí se ti, když pro tebe používám tyto výrazy něžností?“

“Prosím, neříkej mi ‘mazlíčku‘“, objasnil Harry; chvěl se nad vzpomínkou na strýce, jak ho tak volala teta.

“Dobře, omlouvám se“, mírnil se Voldemort, jakmile  si uvědomil význam – byla to stěží Harryho vina, že nebyl zamilovaný do tohoto přirovnání čísiho mazlíčka. „Tak, co je tvé oblíbené jméno? Mám sklon k buď ‘maličký‘, ‘zlatíčko‘, ‘brouček‘ nebo ‘kočička‘.

“Proč tyto čtyři?“ ptal se Harry a přitulil se k teplu Tomova těla, blízko jeho vybavení.

“Hm, nech mě přemýšlet“, položil ruce kolem drobného manžela. „‘Maličký‘, protože jsi tak křehký, že mám vždycky strach, že bych tě mohl přelomit, když tě držím příliš pevně. ‘Zlatíčko‘, protože jsi první, kterému bych nejdráže platil prostě za to, abych věděl, že vždycky zůstaneš se mnou. ‘Brouček‘, protože máš nejsladší úsměv a povahu. A ‘kočička‘, protože je to tvá zvěromágská podoba a protože děláš ty roztomilé zvuky, když se milujeme.“

“Já... Ty mě vážně vnímáš tímto způsobem?“ Harry ostýchavě vzhlédl, plný naděje s jiskřičkami v očích.

“Ano, Harry!“ Tom opatrně natočil Harryho tak, aby se mohl dívat do těch zářivých zelených očí. „Vím, že nejsem určitě manžel tvých snů a že způsob, jakým jsem se s tebou oženil, mi dává špatný kredit ve tvé knize, ale, Harry, já tě mám skutečně rád a chci, abys byl šťastný. Tak smím ti říkat těmi jmény?“

Harry nejistě přikývl: „Teď se cítím špatně, protože jsem ti nedal přezdívku...“

“Ale dal, kočičko“, Tom se na něj usmál. „Nikdo mi ještě tak neříkal, ale ty mi říkáš Tome a mám rád tuto přezdívku. Tak jsi připravený na další kolo?“ 

Harry ztuhnul, ale přikývl, sklonil hlavu, protože byl na řadě, aby oplatil laskavost, ale tentokrát ho Tom zastavil: „Řekl jsi, že to bylo ponižující a já zcela souhlasím, pokud to nechceš dělat, nedělej to. A vím, že tě toto všechno netěší – nechci, aby jsi se ponižoval dokonce ještě víc. A já si jistě přijdu na své.“

“Děkuji“, zašeptal Harry.

Tom se usmál a políbil Harryho plné rty, přičemž vklouznul jazykem lehce za ně a zapojili své jazyky do divokého tance, který se rychle změnil do souboje dominance, i když se Harry vzdal brzy poté, uklidněný v milencově objetí.

◄►◄►◄►

Rozhodl se, že byl čas na štíty, když se Tomovy štíhlé prsty přesunuly zpátky k oblasti jeho přirození, zatímco druhou rukou hledal lubrikant.

Právě, když postavil poslední stěnu mezi jeho vědomím a vzpomínkami, mohl cítit Tomův první prst vstupovat do jeho těsné dírky, který se otáčel, aby nanesl uvnitř něho gel. Vklouznul druhým prstem do malého manžela brzy poté, rozděloval je, zatímco současně hladil v kruzích Harryho břicho, aby ho ukonejšil, protože zjistil, že se tohle Harrymu líbilo. (Vždy se ujišťoval, že manžela připravil důkladně; roztahoval ho nejméně třemi prsty a hodně lubrikantem od Severuse, který dělal pro něj – ačkoli Mistr lektvarů tvrdil, že měl mnohem lepší věci na práci než, aby usnadňoval jejich sexuální život, ale byl si jistý, že dal všechny své schopnosti do tekutiny, samozřejmě pouze, aby pomohl Harrymu a udělal to pro něj snazším. Ale někdy to bylo, jakoby ho nepřipravil vůbec a měkké tkáně narušil, protože Harry byl tak napjatý. A pak se objevil tenký pramínek krve, který stékal po Harryho stehnech, když skončil, ale Harry si nikdy nestěžoval, což způsobovalo jeho pocit viny ještě horším. Harry byl jeho zodpovědností a neměl by mu ubližovat.) Přidal další prst, zatímco líbal okolí Harryho pupíku a způsobil skromné sténání, ale když přitlačil hlouběji, malý chlapec se napjal chvilkovou bolestí, než se opět uvolnil. Tom  pohyboval třemi prsty sem a tam, dokud se déle nesetkal se žádným odporem předtím, než je vytáhnul. Nevšimnul si Harryho strnulosti a pozvolna se vtlačoval do Harryho, který měl zavřené oči a snažil se přes bolest dýchat. 

Tak moc to bolí! Jeho štíty měli na několika místech trhliny a pokaždé, když se Tom vsunul dovnitř, blesklo mu hlavou, jak ho strýc znásilňoval, jakoby se to odehrávalo před jeho očima. Nemohl si pomoci, ale sevřel se těsněji kolem Tomova penisu, doufal tak v naději, že by ho to mohlo držet venku. Tom začal vzdychat a hladit jeho ochablý penis v souladu s jeho vnikáním.

Tom vyvrcholil o několik chvil později, zhroutil se a jen tak tak minul Harryho, který se převalil, odtahující se od Tomova ochabující údu dříve, než by si Tom skutečně uvědomil, co se kolem něho děje a položil Tomovy silné paže kolem svého třesoucího se těla a přetáhl přikrývky přes jejich těla. Tom by to nemohl zjistit. Zavřel své oči a dýchal, jakoby už spal.

Po chvíli se Tom přesunoval za něj a otíral tak svůj vyčerpaný penis o jeho hýždě, což vystrašilo Harryho ještě víc.  

◄►◄►◄►

“Harry?“ volal tázavě, ale Harry neodpověděl; tak místo toho jednou snědou rukou uvolnil držení kolem jeho těla a plížil se mezi jeho stehna, jemně hladil vlhké tělo, než ji přenesl k jeho očím – krev! Zase zranil Harryho a nebyl si jistý tím, jestli se mu to nestalo také. „Broučku, je mi to opravdu líto, že jsem tě zranil, slibuji, že ti to vynahradím“, políbil nevinně Harryho ústa a pak na oba provedl čistící kouzlo, nastavil hůlku tak, aby se ráno zahřála, než se usadil zpět a starostlivě si přitáhnul Harryho malé tělo do své náruče a chystal se spát.

Harry nezamhouří oka celou noc, ale aspoň mu to dá čas, aby zpevnil všechny své štíty. Mohl věřit Tomovi, že nebude číst v jeho mysli, ale Brumbál byl zcela jiná věc.

 

« 27. kapitola « » 29. kapitola »


15.06.2009 05:39:24
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (121 | 20%)
Denne (122 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (33 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one