Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Věnováno pro: Dobby, Anina, Adka, Airiny, Arwenka, Auša, biggi, drahokam, Exa, gleti, Hajmi50, Kiky, koky, Pegy, Saskya, Teressa

Alcea

31. DEŠTIVÁ SNÍDANĚ

Bylo už čtvrt na devět a každý, kdo měl smůlu, že musel vstávat na první hodinu dne, byl už vzhůru a jedl snídani ve Velké síni. Draco seděl u Zmijozelského stolu, obklopený jeho přáteli a pilně připravoval Harryho snídani, který se opovážil neukázat a opakovaně se omlouval za vynechání večeře včera večer. Tento kluk opravdu potřeboval změnit své priority!

Tom ve stejnou dobu u hlavního stolu měl také podobné myšlenky o nepřítomném manželovi. Rudolfus a Rabastan ho informovali, že Harry strávil noc s nimi a – byl spíše hrdý na sebe – neztratil svůj temperament a pouze jim řekl, že to je v pořádku. Přirozeně to nebylo v pořádku, i když neměl reálný důvod, aby nesouhlasil tolik s touto představou – kromě těch zjevných – ale velmi pochyboval o tom, že to byla něčí vina. Oba Smrtijedi nebyli s to bránit se Harryho prosbám, něco, v čem také nebyl velmi dobrý a dobře, Harry nechtěl zůstat přes noc s nějakými pubertálními Nebelvíry, tomu mohl naprosto rozumět. Nicméně, Harry by se měl teď nasnídat a nezírat na mraky nebo cokoli dělal, když pršelo. Harry byl opravdu záhadný, když pršelo, šťastný, rozkošný, ale rozhodně záhadný.

Dvoukřídlé dveře se rozletěly a prošel jimi zářivý černovlasý chlapec s usměvavýma zelenýma očima a zanechával za sebou cestičku dešťové vody. Harry se na všechny usmál, kteří na něho ohromeně zírali, jak třepal hlavou jako mokrý pes, nehledě na mokré prameny, které lpěly na jeho tvářích a zbylé, které se přilepily nahoře dokonce divočeji než obvykle. Jeho oblečení bylo úplně nasáklé a tedy těžké, ale Harrymu to bylo jedno a přiloudal se tam, kde Draco seděl se svými přáteli. 

“Dobré ráno“, Harry se usmál na Zmijozely, políbil Draca a voda kapala na jeho hábit bez poskvrnky.

“Fuj, Harry“, Draco se uvolnil z lehkého objetí a temně se mračil na mladšího chlapce. „Ty jsi to udělal naschvál!“

“Samozřejmě, Draco“, Harry poplácal jeho vlasy. „Jak chceš. Měj se“, mrkl na Blaise, který se stěží snažil nesmát se nahlas a stoupal po třech schodech, které oddělovaly studenty od učitelského stolu.

“Dobré, Rudolfusi“, políbil hnědovlasého muže na tvář. „Dobré, Rabastane“, opakoval čin. „Spali jste dobře?“

 Němě přikývli, věnovali Harrymu zběžný pohled, čímž si dovolil mírné uculení: „Vypadáš dobře.“

“Tedy, děkuji, Rabastane“, vrátil mu zelenooký chlapec. „Cítím se také dobře“, otočil se na Toma, který pozoroval celou scénu v tichosti. „Dobré ráno, Tome.“

“Dobré ráno, /zlatíčko/“, Tom si přitáhl Harryho trochu blíž a zachytil ho mezi sebou a Severusem. „Chápu to tak, že si spal dobře?“

“Zůstal jsem v Rudolfusově a Rabastanově pokoji“, řekl Harry, vypnul se a připravoval se k ochraně dvou starších kouzelníků. „Omlouvám se, že jsem ti to neřekl dříve.“

“To je v pořádku“, usmál se mírně. „Už mi to řekli, nedělej si starosti.“

Ještě jednou se rozprostřel úsměv na Harryho tváři jak sehnul hlavu, aby políbil Tomovu tvář, přičemž vtiskl malý složený kousek papíru do Severusovy ruky.

“Harry“, Brumbál se prostě musel vměšovat znovu, že? Ne, on ne, ale udělal to tak stejně. „U studentů je nepřípustné, aby líbali své učitele, nechci, aby se to opět stalo. Jsem si jistý, že jsi rozuměl.“

“Ne, poučte mě, mohl byste, řediteli?“ Harry se otočil, napůl sedící na opěradle Tomovi židle. „Proč přesně nesmím políbit mého manžela?“ poslední slovo bylo sotva víc než sykot.

“Nedáváš dobrý příklad ostatním studentům...“

“Můžou si zvolit někoho jiného, aby byl jejich dobrým příkladem.“

“To ukazuje neúctu k tvým profesorům...“

“Neslyšel jsem je si stěžovat.“

“To podrývá autoritu učitelům...“

“Velmi pochybuji, že by Tom měl s tím problém, že, Tome?“ zeptal se Harry, napůl otočený.

“Souhlasím“, odpověděl Voldemort. „A teď, Brumbále, ocenil bych, kdybyste mohl zmlknout, aby si všichni mohli vychutnat svou snídani. Myslím, že už jste dost zdržel Harryho od jeho jídla včera večer. Nebudu se opakovat.“

“Pane Pottere“, přerušila McGonagallová napjaté ticho. „Protože jste už tady nahoře, mohla bych vám nyní rovněž dát váš rozvrh hodin. A pane Pottere, plně očekávám od Nebelvíru, že vyhraje Famfrpál i Školní pohár... Nezklamte mě!“

“Ale, paní profesorko“, mrkal na ni Harry, „kdo jiný by je případně vyhrál?“

“Mohlo by vám to uniknout vaši pozornosti, Pottere“, ušklíbal se Severus, „ale v Bradavicích existují tři další koleje.“

“Ne, vážně, pane profesore?“ škádlil Harry lehce s očima širokýma jako talířky. „Mohl by to být důvod, proč existují čtyři kolejní stoly? Vždycky jsem se tomu divil, ale teď si o tom myslím, že to jaksi dává smysl. Jaká, že je vaše kolej? Jaksi malá a bezvýznamná... Něco na ‘s‘, že? Je to ‘Skvrnozel‘?... (pozn. překl.: nenašla jsem vhodný výraz na ‘z‘)

“Pottere. Jestli je tohle zkouška mé trpělivosti. Tak nemám žádnou“, mračil se Severus nebezpečně. „Jděte obtěžovat někoho jiného.“

/Chtěl jsi navštívit madame Pomfreyovou/, Tom mu jemně připomněl. /Proč se jí teď nezeptáš? A, broučku, vůbec mi neříkej, že jsem skvrna nebo malý a bezvýznamný./ 

“Samozřejmě, Tome“, Harry se usmál a vykroutil se napůl z objetí, než ho Tom mohl políbit, jak to měl naplánováno. „A, a, a, potlač to, Tome, nechtěl jsi prozradit své krytí, že?“ přešel na druhý konec stolu, kde si školní sestřička vychutnávala snídani a šťastně klábosila s učitelkou bylinkářství, zatímco Severus rozložil krátkou zprávu od Harryho, kterou pro něj napsal:

Vyspal jsi se do růžova, Severusi (zvaž se sám políbit), dnes máš spoustu práce: Vyděsit chudinky prváky, mučit ubohé Nebelvíry, podporovat šťastné Zmijozely a pokusit se neinhalovat toxické plyny. 

Měj pěkný den, můj oblíbený Mistře lektvarů, Harry.

Nemohl si pomoci, ale vypustil frk pobavení, čímž upozornil Temného pána na papír a nenápadně to přešel, načež Voldemort vydal stejné odfrknutí, aby to opětoval.  

Ve stejnou dobu si Harry domlouval schůzku s madame Pomfreyovou během obědové přestávky po jejím ujištění, že to nebude nic opravdu špatného a pak se konečně odešel nasnídat.

“Něco jsi zapomněl“, Dracova ruka na jeho rameni způsobila, že ho otočila. „Neočekával jsem, že mi utečeš každé ráno. Na“, strčil plný talíř do Harryho rukou. „Sněz to a žádné výmluvy.“

“My jsme dnes nabručení“, škádlil ho Harry a štípal jeho tvář. „Uvidíme se později, Blondýnko.“

“Jsi vážně otravný, když jsi v dobré náladě“, ušklíbal se Draco, ale ujistil se, že Harry ví, že jen žertoval. „Myslím, že nadále se ti budu vyhýbat.“

“Ach, ale budu ti chybět, že ano?“ Harry šťastný kousnul do svého prvního rohlíku. „Já určitě budu.“

Otočil se nečekaje na odpověď a svalil se na místo vedle Seamuse, protože Neville seděl u Havraspárského stolu s Lenkou.

“Co to bylo, Harry“, ptal se irský chlapec zvědavě. „Od kdy jste Malfoy a ty kamarádi?“

“Od doby, co je ke mně milý“, Harry pokrčil rameny. „Strávili jsme většinu prázdnin spolu.“

“Jste spolu?“ požadoval Seamus. „Myslel jsem, že Raddle je tvůj milenec.“

“Ne, samozřejmě, že ne, co ti vnuklo tuto myšlenku? Jsme přátelé“, protestoval Harry rozhořčeně.

“No, políbil jsi ho“, skočil do řeči Dean. „Nevypadalo to celé platonicky. A kde jsi zůstal v noci?“

“Na tvář. Políbil jsem ho na tvář“, argumentoval Harry. „Políbil jsem taky Rudolfuse a Rabastana a Toma. A strávil jsem noc s Lestrangeovými.“

Levandule promluvila: „To je to, nejednáš s tvým milencem odlišně, jako se svými přáteli. A nelíbáš nikoho z nás.“

“To je přesně problém utajené aféry“, mračil se mrzutě černovlasý chlapec. „Nikdo o tom nesmí vědět. Nemůžu jít kolem a políbit mého milence před celou školou a několika Smrtijedy. Co myslíte, že by se stalo, kdyby Voldemort někdy zjistil, že jsem ho podváděl?“

“To by se mu nelíbilo“, dodal sytý hlas Temného pána do rozpačitého ticha. „Harry, pojď se mnou. Musíš se převléci před tvou první hodinou.“

“Tak to mi dlužíš“, bručel Harry, jakmile byli venku ze Síně a z doslechu všech. „Nesnáším lhaní a teď si každý myslí, že tě podvádím.“ 

“Je to má vina, že došli k falešným závěrům?“ odpověděl Tom zlomyslně, než silně zatáhl za Harryho rameno a přitiskl ho o nejbližší zeď a uchvátil důkladně jeho ústa.

“Ano, to je!“ mračil se Harry, jakmile byly jeho rty uvolněny.

“Ach, tak to jo“, usmál se Voldemort spokojeně, políbil ještě krátce manžela. „Jsi tak roztomilý, když jsi rozzlobený.“

“A ty jsi nesnesitelný, když si myslíš, že jsi zábavný“, mračil se Harry na vyššího muže. „Teď, nech mě jít.“

“Jsme trochu panovační, maličký?“ řekl Tom, ale uvolnil Nebelvíra z držení. „Slibuji, že přijmu všechna obvinění, dobře, Harry?“

“Je lepší, když to uděláš ty“, drobný chlapec odpověděl skoro uklidněný a mírně se pochechtával, když Tom téměř plaše vzal jeho ruku. „Nechceš mi ukázat, jak jsi redekoroval tvé pokoje?“  

“Ne, chci ti ukázat jak jsem redekoroval naše pokoje“, opravil ho Voldemort. „Zavři oči“, Harry tak poslušně udělal a popadl Tomovu ruku trochu pevněji. „Dobře“, manévroval Harryho, aby stál před ním. „Otevři je.“

Harry zuřivě mrkal, přizpůsoboval se tak jasnému světlu z mnoha oken: „Páni.“

“Jsem rád, že to schvaluješ“, culil se červenooký muž. „Ačkoli, jestli chceš, abych něco změnil...“

“Ne, líbí se mi to“, Harry se otočil. „Mnohem lepší než předtím.“

“To je to, co jsem zamýšlel“, culil se Tom. „Teď, pojďme tě usušit“, přivolal načechraný bílý ručník z koupelny a pečlivě začal s ním cuchat černé vlasy; těšil se malým vrněním, které dostal. „Jdi se převléknout. Sbalím tvé věci“, jemně postrčil Harryho k jejich koupelně. 

“Nevíš, co se stalo Ronovi?“ ptal se Harry zvědavě, když s ním Tom šel ke skleníkům. „Měl monokl a opravdu vypadal bledě. Také Ginny a Hermiona, když tak o tom přemýšlím...“ 

Tom se musel krotit od triumfálního uculení a trochu zlého: „Och, vážně? Nevšiml jsem si...“ 

“Tome...“, odpověděl Harry varovně a zastavil své kroky. „Co jsi udělal?“

“Neudělal jsem nic tvým přátelům“, vyhýbal se Tom, myslel na to, že by si Harry mohl interpretovat jeho slova špatně – stěží jste mohli nazvat někoho, kdo vás urazil a donutil vás plakat, přítel.

Nespoléhal se na Harryho správné prohlédnutí jeho věty: „Tome!“

“Neměli tě napadnout včera ve vlaku“, vrčel Tom. „Nemohl jsem tě nechat být urážený takovými patetickými maličkostmi.“

“Uhodil jsi Rona?“ zeptal se Harry nedůvěřivě.

“Samozřejmě, že ne!“ protestoval červenooký muž. „Můj odhad je, že tvoji další spolubydlící se ho pokusili přinutit vidět jejich problém – nebo se možná jen chtěli zbavit nějakého stresu.“

“A co jsi udělal, Tome?“ ptal se Harry potřetí se sotva ukrytou zlobou.

“Víš, Nagini se cítila trochu zanedbávaná“, usmál se Tom spokojeně. „Možná, že jsem naznačil, aby se ubírala jistou trasou předtím, než šla lovit ven...“

“Tys je nechal napadnout tvým hadem?“ ptal se Harry zděšeně. „Prosím, řekni mi, že je neuštkla.“

“Neuštkla, Harry“, Tom opatrně stisknul vzdorujícího chlapce v náručí. „Ona je jen trochu vystrašila a posílila můj problém. Není žádná trvalá újma – alespoň nikomu jsem ji nezpůsobil.“  

“Necháš je teď být.“

“Pokud nechají tebe na pokoji, tak ano“, usmál se Tom chlácholivě. „Musíš přestat vidět všechno a všechny, když tě sráží, jako oprávněné. Nemají žádné právo tě soudit a co udělali, volalo po potrestání.“

“Já nejsem jako ty.“

“Vím a jsem tomu rád“, Tom opatrně tiskl rty na Harryho, přičemž přitáhl malé tělo blíže k vlastnímu, když okusoval Harryho spodní ret, čímž mladší muž vděčně vrněl. „Nikdy nechci, aby jsi byl jako já, Harry.“

“Tak, čím chceš, abych byl?“ zeptal se Harry nejistě.

“Chci, abys byl sám sebou. Můj sladký malý Harry. Můj nádherný manžel, který mi řekne, když udělám něco úplně hloupého“, Tom ho opět políbil dříve, než ho táhl přes otevřené dveře ven.

 

« 30. kapitola « » 32. kapitola »


22.06.2009 00:06:31
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (121 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one