Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Věnováno pro: Dobby, Anina, Adka, Airiny, Arwenka, Auša, Bella, drahokam, Exa, gleti, Hajmi50, koky, misa, Pegy, Sanasami, Saskya, sion, Teressa

Alcea

32. NOVINKA

Harry se pohodlně posadil na “jeho“ lůžko na ošetřovně, zatímco ho madame Pomfreyová přejela několika diagnostickými kouzly, přičemž se s každým dalším výsledkem více nesouhlasně mračila.

“Nemohu najít nic špatného, kromě běžných věcí“, nakonec prohlásila. „Jaké byly příznaky?“

“Nevolnost, závratě, křeče v břichu, třesení, zvracení“, vyjmenovával Harry, „nespavost, nechutenství a bolesti hlavy, ale to je normální.“

“Ráda bych věděla...“, sestřička obepnula prsty hůlku předtím, než ji sevřela pevněji a provedla další kouzlo, po kterém světle zlatý odstín obklopil Harryho břicho. „Ach, můj...“

“Co to je?“ ptal se Harry nervózně. „Je to zlé?“

“Ach, Harry, nevím, jak vám to mám říct. Možná by bylo lepší, kdybyste se posadil“, malý chlapec byl dokonce zmatenější – přece už seděl a madame Pomfreyová jen mimořádně používala jeho křestní jméno, a to, když si myslela, že by ji nemohl slyšet. „Může být obtížné tomuhle porozumět, ale v Kouzelnickém světě, kouzelníci totiž mohou... Kouzelníci, kteří žijí v homosexuálním vztahu... Oni mohou otěhotnět.“

“Já vím, ale...“, Harryho tváří přešel nejprve výraz poznání a pak zděšení. „Já nemůžu být těhotný, prosím, řekněte mi, že nejsem.“

“Je mi to líto, Harry, ale jste“, školní sestřička chlácholivě poplácala jeho ruku. „Jste těhotný asi čtyři týdny.“

“Ale, ale...“, Harry popotahoval, aby zadržel slzy. „Nemůžu být těhotný.“

“Chcete, abych vás na chvilku nechala o samotě?“ malý chlapec roztržitě přikývl a jinak normálně přísná čarodějka odešla do své malé pracovny.

Jak by se to mohlo stát? Proč se to muselo stát? Má jen šestnáct, nemohl by vychovávat dítě. Žádné dítě si nezaslouží, aby mělo jeho za otce. To byl důvod, proč požádal Toma o to, aby použil nějakou antikoncepci... Tom! Proč to udělal? Jednou v někoho vložil svou důvěru a teď je zklamaný. Ani si nevšimnul, že pláče.  

“Jste v pořádku, pane Pottere“, musel promeškat půl hodiny a teď i obědovou přestávku a odpolední vyučování začalo. „Našla jsem pro vás tuto knihu o mužském těhotenství. Je poměrně stará, ale nedošlo k mnoha případům v posledních pár letech. Chcete, abych vás teď zkontrolovala nebo raději počkáte, dokud se to všechno trochu neurovná?“   

“Mohla byste mi říct, která pravidla musím dodržovat, aby tak nedošlo k ohrožení dítěte?“ řekl Harry chraplavým hlasem, který byl lehce ochraptělý z pláče. „Potřebuji nějaký čas, abych se s tímto smířil.“

“Samozřejmě“, laskavě se usmála dolů na její závazek. „Měl byste pravidelně jíst, ale to je to, co jsem vám říkala již několik let, takže budu spokojená, pokud budete jíst dostatečně a tím dostatečně mám na mysli, alespoň dvojnásobek toho, co jste dosud jedl. Měl byste se vyhýbat kopům, úderům nebo kletbám, které by směřovaly na vaše břicho. Neměl byste pít žádné lektvary nebo inhalovat výpary. Už jsem napsala dva vzkazy pro profesora Snapea a vašeho manžela, aby mohli přizpůsobit své učební plány. Musíte si dávat pozor na vaše rozpoložení a vyhýbat se stresovým situacím, ačkoli vím, že to je hodně, co požaduji. Celkově, kdybyste se o sebe staral, mělo by to být v pořádku“, předala mu dva proužky papíru. „Očekávám vás nejpozději za týden. A pokud byste měl ještě otázky, jsem tady vždycky pro vás.“ 

Harry přikývl a sklouzl na podlahu, pokusil se o malý úsměv, když opouštěl ošetřovnu, ale věděl, že přesto vypadá hrozně. Stále si měl co vyřídit s jistou osobou.

Důrazně zaklepal na dveře třídy Obrany proti černé magii, na nic nečekal a stejným způsobem je tlačením otevřel a vpochodoval k červenookému kouzelníkovi, který si předtím užíval ticha a vystrašených výrazů třeťáků z Havraspáru, po odhalení jeho identity.   

“Harry“, ptal se překvapeně a více než trochu znepokojený, když viděl uplakanou tvář. „Stalo se něco?“

“Ano“, zasyčel na něj Harry nebezpečně. „Ty jsi! Přečti si to a pak mi to vysvětli.“

Zmateně přijal umačkaný kousek papíru, všiml si, že to bylo napsáno na lékařském osvědčení a dvakrát si přečetl několik vybraných slov předtím, než vzhlédl na jeho vzteklého manžela. Teď by mohl pochopit, proč je Harry tak rozčílený.

/Harry, nevěděl jsem, že jsi nositel.../

“Já jsem ti to, kurva, říkal a požádal jsem tě, abys udělal něco, aby se tohle nemohlo stát“, Harryho magie kolem něho jiskřila jako blesk.

/Kdy jsi mi to říkal, Harry?/ zeptal se Temný pán zmateně.

“Přímo po naší svatbě a ty jsi s tím zatraceně dobře souhlasil. Pokud ses to nechystal udělat, mohl jsi mi to alespoň říct“, ušklíbal se Harry.

/Ale... Já si nemůžu vzpomenout, kdy jsi říkal něco takového/, snažil se Tom přesvědčovat.

“O všechno se postarám. Neměj obavy“, napodoboval ho Harry. „Co si mám o tom myslet, he? Pokud jsi mě neposlouchal, tak proč jsi to říkal?“

/Sakra,... Já jsem ti nerozuměl, prostě jsem si myslel, že jsi nervózní/, Tom se pokusil obejmout Harryho jako nabídku smíru, ale mladší kouzelník na něj zavrčel, jak se opovažuje jít k němu vůbec blíž. /Omlouvám se./ 

“Tak proč ses mě do prdele nezeptal?“ nikdy neslyšel tolik nadávat malého chlapce. „Já jsem ti věřil! Zničil jsi můj život.“ 

/Ššš, není to tak zlé, jestli to nebudeš chtít, tak je ještě čas na potrat/, Tom nepředvídal Harryho reakci na jeho poslední větu: Nebelvírova magie se nějakým způsobem projevila jiskřením modrých plamenů a na jeho poslední slova Harry téměř skočil do jeho obličeje a plesknula ho, čímž nechala tři hrozivé červené pruhy, tam, kde mu je jeho magie vpálila: „Nezavraždíš nikoho dalšího z mé rodiny, Voldemorte. Budeš za tohle zatraceně dobře nést odpovědnost.“

Dříve, než se Temný pán mohl dostat ze šoku, tak se Harry vyřítil ze třídy, přičemž bouchnutím zavřel dveře – Havraspárští byli dokonce vystrašenější než předtím, ale tohle už Toma nepobavilo.

“Pane Pottere, chcete nám objasnit, proč jste si vybral k naší laskavosti vaši přítomnost půl hodiny po začátku hodiny?“ Severus měl těžkou chvilku, aby pokračoval v mluvení poté, co dostal dobrý výhled na Harryho zčervenalé oči; Harry v tichosti předal druhý papír a stíral si některé ze slz. „Pane Pottere, pokud byste mohl jít se mnou do pracovny? Pane Malfoyi, máte to tu na starost.“

Vedl Harryho přes nenápadné dveře za jeho stolem a zakrýval ho od dotěrných pohledů tak nejlépe jak mohl.

“Ach, Harry“, jemně ovinul svou paži kolem chvějícího chlapce poté, co za sebou zamknul dveře. „Ššš, nějak to vyřešíme. Ššš, je mi to líto. Pojď, posaď se.“

Harry začal nekontrolovaně vzlykat: „Nechci být těhotný, Severusi.“

“Ano, já vím“, Mistr lektvarů hladil Harryho záda, jak doufal konejšivě. „Nějak to vyřešíme. Ššš, neplakej. Bude to v pořádku.“

“Jak by to mohlo být v pořádku, Severusi“, Harry popotahoval. „Jak?“

“To nevím, ale najdeme způsob“, ujišťoval ho Severus. „Ví o tom Temný pán.“

“Proč mi tohle udělal?“ Harryho celé tělo se třáslo. „Věřil jsem mu.“

“Je to dost neobvyklé pro kouzelníka, aby byl plodný, Harry. Nikdo od tebe pravděpodobně neočekával, že otěhotníš...“

“Já jsem mu to říkal. Říkal jsem mu to. Proč mě neposlouchal?“ Harry brečel do jeho hábitu. „On nechce to dítě...“

“Ty ho chceš, Harry?“ zeptal se jemně, povzdechl si, když Harry zakroutil hlavou: „Ne, ubohé dítě. Mít takové rodiče a pak ho nikdo nechce... Ale já ho prostě nemůžu zabít, nemůžu, Severusi.“ 

“Jsem si jistý, že budeš skvělý otec, Harry, skutečně si to myslím“, Severus  pročesával svými dlouhými prsty divoké kadeře. „Musíš si jen zvyknout na myšlenku mít dítě. Ještě se toho nevzdávej, dobře?“

“Dobře“, Harry popotahoval.

“Můžeš tady zůstat po zbytek hodiny“, nabídl Severus. „Nadouvací odvar, který vaří horda imbecilních šesťáků není zrovna bezpečný. Chceš, aby na tebe Draco dohlédnul?“ 

Harry přikývnul, neochotně uvolnil sevření rukou, kterým svíral hábit Mistra lektvarů a stočil se do velkého křesla, které stálo blízko krbu.

Severus lehce políbil vršek Harryho hlavy, cosi, co nikdy dříve ve svém životě neudělal a pak kráčel zpátky do třídy: „Pane Malfoyi, prosím, buďte tak laskavý a zabraňte Potterovi, aby nevyhodil do povětří mou pracovnu. Má pokyny pro Uklidňující odvar, který uvaříte“, mladý Malfoyův dědic nespokojeně zamumlal, jak se zdálo, ale narychlo sesbíral své věci a zmizel v pracovně ne dřív, než vyslal ustaraný pohled svému kmotrovi.   

“Harry, Merline, co se stalo?“ blonďák se přikrčil před chvějícím se chlapcem, přičemž se pokoušel rozluštit výraz jeho tváře.

“Všechno“, brečel Harry. „Jsem těhotný a Tom mě a dítě nenávidí a já nevím, co dělat...“

Draco na chvíli ztratil slova a využil čas, aby se vmáčknul do křesla vedle Harryho a přitáhl si menšího chlapce do klína: „Utiš se, neplakej. Proč by ses měl zajímat, co si Tom o tobě myslí, Harry? Má rodina bude tady vždy pro tebe a každé tvé dítě... Už neplakej, prosím? Budu na tebe dávat pozor, nemusíš si kvůli ničemu dělat starosti...“  

“Nechci to dítě“, vzlykal Harry. „Nechci ho, Draco, je mi šestnáct, nemůžu se postarat o dítě. A nemůžu jít na potrat, nikdy neudělám něco tak špatného, jak bych ho mohl vůbec zabít?“

“Nebudeš sám, Harry“, Draco si přivinul křehkého chlapce blíže k sobě. „Budu tady a Severus a moji rodiče a tvůj kmotr a dokonce Temný pán, až se dostane přes svůj šok. On tě miluje, Harry, opravdu si to myslím, on udělá všechno a nenechá tě s tím samotného.“

“Mám strach, tak se toho bojím, Draco“, Harry schoval hlavu hlouběji do Dracova hábitu. „Proč to musím být já?“

“Protože jsi Harry Potter“, chechtal se Draco a stíral slzy. „Neříkal sis tak sobě? Vůbec nic není s tebou normální, takže jsi úplně normální.“  

Harry žalostně popotahoval, ale snažil se usmívat.

Mezitím první dvouhodinovka Obrany skončila a Tom byl konečně s to propustit ty otravné třeťáky. Jeho líce pálila jako ďas a neuvěřitelně se obával o Harryho. Takhle to nemyslel! Chtěl jen pomoci! A, kdo by vůbec mohl hádat, že by mu Harry řekl jednou něco takového, opravdu ho neposlouchal? Rychle šel chodbami, proplétal se všemi těmi otravnými studenty, kteří se většinou s respektem před ním rozestupovali, a tvrdě klepal na dveře Lestrangeů.  

“Můj pane“, Rudolfus vypadal dost překvapeně, když Voldemort se zraněnou lící klepal na jejich dveře. „Stalo se něco?“ 

“Ano, zjevně“, Tom nebyl v náladě na poklony. „Musíte najít Harryho.“

“Pokud by vám to nevadilo, kdybych se zeptal, co se stalo?“ Rabastan se objevil vedle svého bratra.

Voldemort si povzdechl: „Za prvé, myslí si, že jsem se ho snažil ponížit, pak jsem něco řekl a on si myslel, že si ho prostě nevážím, což bylo mírně lepší a pak jsem udělal obrovskou chybu a teď si myslí, že jsem bezcitný bastard. Není to v mé pozici, abych vám řekl, co se stalo, ale věřím, že by teď měl rád vaší podporu. Takže, běžte ho najít.“  

Otočil se dřív, než by mu mohli klást další otázky a duševně se připravoval na poslední třídu; neúspěšně se snažil zbavit obrázku Harryho uplakané tváře před jeho očima.

Lestrangeovi bratři potřebovali přes dvacet minut, aby konečně lokalizovali Harryho ve sklepení a jen zaklepali na třídu Lektvarů, neměli však trpělivost, aby to vyřešili jemnějším způsobem.

“Dveře jsou otevřené. Pokud očekáváte, abych se hluboce uklonil a vyroloval pro vás červený koberec, tak můžete čekat velmi dlouho“, štěkal Severus přes dveře, zatímco házel prášek z kopyta jednorožce do Kostního lektvaru zrovna ve chvíli, aby zabránil výbuchu. 

“Severusi, neviděl jsi Harryho?“ zeptal se Rudolfus a přitom upřeně zíral na staršího kouzelníka.

“Je v mé pracovně, kde se pokouší uvařit Uklidňující lektvar s pomocí pana Malfoye, i když pochybuji, že vůbec bude správný“, ušklíbal se Severus. „Bez obav se k nim připojte. Och, a Rudolfusi, drž se dál od všech přísad, nechtěli bychom, aby Bradavice úplně vyletěly do povětří, že ne?“   

“Zábavné“, poznamenal Rudolfus. „Poznamenám si to, abych se tomu zasmál, jakmile budu mít více času na mé ruce“, Rabastan už zmizel do vedlejší místnosti a starší bratr ho následoval.

Tento pohled byl vlastně naprosto roztomilý. Malfoyův dědic seděl elegantně roztažený v černém koženém křesle blízko malého hořícího ohně, s jako kočkou stočeným Harrym v jeho klíně a jeho ruce proklouzávaly černými nezkrotnými prameny, zatímco mluvil k Harrymu slabým hlasem: „Víš, nemyslím si, že děti jsou zcela tak špatné. Mám sestřenici z druhého kolena, myslím si, že je jí teď okolo sedmi let, ale ona a její rodiče jsou zvyklí nás docela často navštěvovat, takže mamka a Matylda, to je její matka, mimochodem, mohou v jednom kuse tlachat. Vždycky jsem se o ní staral, ale přesto jsem později opravdu očekával jejich návštěvy. Ne, že bych si stěžoval méně, samozřejmě, že by to bylo nepříznivé. Ale ona je opravdu roztomilá, samozřejmě, jako Malfoy vypadá pěkně – celá naše rodina je více než pohledná, jsem si jistý, že sis všimnul“, vždycky způsobil Harrymu smích, když takto mluvil a teď obdržel příliš slabý chichot. „Kde jsem to byl? Ach, ano, ona je pěkná potvůrka, s plavými vlasy a modrýma očima a vždycky dělá ty broukavé zvuky místo smíchu. Vidíš, děti nejsou tak špatné...“   

“Velmi přesvědčivé, Draco“, popotahoval Harry. „Nech mě to shrnout? Malfoyové jsou pohlední a děti dělají broukavé zvuky. No, to hodně pomohlo...“

“Nebuď takový“, kňoural Draco. „To není, jako, že jsem na tohle také expert“, blonďák zmateně vzhlédl, když si Rabastan odkašlal. „Och, neviděl jsem tě. Chtěl bys nabídnout nějakou radu?“

“To bychom mohli, ale mohl bys nás informovat, co to předtím zapříčinilo? Temný pán to poněkud blíže nedefinoval...“, Harry ztuhnul a stočil se dokonce pevněji a velké slzy opět stékaly po jeho lících. 

“Skvělé“, zasyčel na ně Draco. „Podívejte se, co jste udělali. Dosud mi trvalo přes hodinu, než jsem ho uklidnil.“ 

“Nebuď naštvaný“, vzlykal Harry. „Nebuď naštvaný, prosím, Draco, to ne.“

“Ššš, omlouvám se“, Draco opět poplácal záda menšího chlapce. „Můžu jim to říct, Harry?“

“Jo“, šeptal Harry a přitiskl se ještě blíž. „Ale nebuď naštvaný.“

“Možná byste si měli sednout“, navrhl Draco, zatímco přivolal deku ze Severusovi ložnice a zakryl znovu se chvějícího chlapce.

Starší muži tak poslušně udělali a roztáhli křeslo do malé pohovky a každý si sedl vedle dvou studentů a netrpělivě se dívali na Draca: „No, zkrátím to. Harry je těhotný a je to vina Temného pána na více, než jeden způsob.“ 

“Dobře, mohl bys to trochu rozvést, bylo to prostě trochu příliš krátké“, řekl Rabastan. „Co jsi myslel tím ‘na více, než jeden způsob‘?“ 

“Harry mu řekl, aby použil antikoncepci, aby se to nemohl stát, ale on tomu prý nerozuměl a řekl něco, co Harry bral jako souhlas“, vysvětloval Draco, povzdechl si, když Harry začal plakat silněji. „Dnes, když to Harry zjistil, šel kvůli tomu čelit k Temnému pánu, který mu řekl, že by měl jít na potrat. A to je to, co nás přivedlo sem...“

“Ach, Harry“, Rudolfus nemotorně objal Nebelvíra, protože se nechtěl pustit Draca. „Mrzí nás to, ale pomůžeme ti a Temný pán vypadal, že je mu to opravdu líto, když jsme ho potkali. Pravděpodobně to tak nemyslel, co řekl. Nebude to tak špatné.“

“Samozřejmě, že bude“, popotahoval Harry. „Muži nejsou předpokládání, že budou těhotní. Ženy mají být. Muži se mají ženit a starat se o své ženy a jejich děti a pak nakonec zemřít na srdeční infarkt, protože příliš ztloustnou na to, aby odešli od televize. A jestliže dospělí muži nejsou předpokládaní, že budou těhotní, šestnáctiletí chlapci, jsou dokonce méně pravděpodobní nosit dítě. A když muži jsou pravděpodobně těhotní, tak druhý otec pravděpodobně nemá nenenávidět dítě, nebo jeho manžela a všichni mu mají říkat: ‘Blahopřejeme‘ a ne ‘Omlouvám se‘ nebo ‘Není to tak špatné‘. Takže mi znovu říkejte, že se všechno ukáže v pořádku.“

“Harry...“, řekl Draco opatrně. „Jsem si jistý, že tě Temný pán nenenávidí, ani dítě. Chceš vědět, co můj otec řekl, když zjistil, že mě má mamka čeká? Jednou mi to řekla, když táta byl na mě neuvěřitelně naštvaný. Měla to dokonale naplánované. Vzala si své nejlepší šaty a připravila večeři při svíčkách a když přišel domů, posadila ho a usmála se na něj a říkala mu nějaké dobré zprávy. On jí přikyvoval, zatímco usrkával víno. Moje mamka se mu hluboce podívala do očí a řekla: ‘Jsem těhotná, miláčku. Tvůj syn roste uvnitř mě.‘ A on položil sklenku a řekl chladným hlasem: ‘Já stále čekám na dobré zprávy.‘ Pak vstal a odešel z místnosti, bouchl za sebou dveřmi a jakmile se s kliknutím zavřely, tak omdlel. Jsem na sebe dost hrdý, že jsem toho dosáhnul“, culil se Draco. „Ale jde o to, že mě a mou mamku miluje a že by všechno pro nás udělal. Takže ti opět řeknu, že se všechno ukáže v pořádku.“

“Opravdu?“ Harry vykoukl zpoza černé ofiny. „Lucius omdlel?“

“Ano, a jestli máš v úmyslu to použít k vydírání, budu muset hájit čest rodiny a vehementně to popřu“, culil se Draco. 

“Myslíš, že můj otec také omdlel?“ zeptal se Harry nejistě.

“Možná, ale neznal jsem ho“, Draco pokrčil rameny.

“Vlastně, on ne“, dodal Severus ode dveří, poté, co propustil poslední studenty. „Evansová se rozhodla tuto novinku na něj vypustit na hlavním štábu, zatímco všichni jedli. Tvůj otec se málem udusil a Black omdlel, bylo to docela zábavné, zvláště, když Alice Longbottomová si vybrala stejný večer, aby všem odhalila své těhotenství. Nikdy jsem v mém životě neviděl tolik šokovaných kouzelníků... Myslím, že se tvůj otec více bál toho, že by na něj Evansová křičela. Cítíš se lépe, Harry?“   

Harry přikývl, ale pak pokrčil rameny: „Nemůžu změnit fakt, že jsem těhotný, takže se s tím budu muset vyrovnat.“

“Nemluv tak, jako by byl už tvůj život u konce“, pokáral ho Draco přísně.

“Zdá se mi, jako by ses s tím už vyrovnal“, poznamenal Mistr lektvarů. „Podívej se na svou ruku.“

Harry se zmateně nejprve podíval na svou levou ruku, která byla zapletená s Rudolfusovou pravou a pak se podíval na svou druhou ruku, která bezpečně spočívala na jeho břichu.

Jemný úsměv se rozprostřel na jeho tváři: „Jo, myslím, že máš pravdu. Jen si prostě toto dítě tohle všechno nezaslouží...“

“Ani ty ne, Harry“, řekl Rudolfus.

Když se stalo zřejmým, že Harry neodpoví, tak Severus navrhl jít na večeři a všichni souhlasili, i když Harry to udělal trochu se zaváháním a dovolil Dracovi, aby spustil svou paži kolem jeho pasu, když šli tmavými chodbami. Rudolfus a Rabastan šli vedle těch dvou a Severus před nimi, jednak pro zachování jeho reputace a jednak, aby zaplašil všechny studenty, kteří mohli být v jejich cestě. 

/Harry, omlouvám se/, Tom vstal ze svého místa, jakmile čtyři kouzelníci prošli dvoukřídlými dveřmi po Severusovi, který kráčel impozantně k hlavnímu stolu. /Prosím, můžeme si promluvit? Vím, že to, co jsem řekl vyznělo špatně.../

“Ach, neměj obavy, je to v pořádku“, řekl Harry klidně.

“Opravdu?“ zeptal se Tom nadějně, neočekával, že se tomu Harry tak snadno poddá.

“Ne, Tome, není to v pořádku, ale teď snad víš, jaké je to se cítit, pokud někdo prostě ignoruje, co jsi řekl“, zasyčel Harry nebezpečně. „A to, co jsi řekl, nevyznělo jen špatně, protože to tak rozhodně bylo. A nedotýkej se mě“,  zlostně se podíval na Tomovu ruku, která se přesunula, aby uchopila jeho ruku.

“Prosím, vím, že jsem udělal chybu“, prosil téměř Tom; upustil od hadí řeči, protože Harry odmítal odpovídat v hadím jazyce – jisté znamení, že byl rozzlobený – alespoň chtěl mluvit stejnou řečí jako jeho manžel. „A že je to zcela má vina, ale chci to napravit“, znovu se pokusil obejmout svého mladšího manžela, ale Harry zdánlivě zpanikařil, přičemž si položil jednu ruku ochranně na své břicho: /Nezabiješ mé dítě. Nezabiješ/, Harry se stáhnul s bojácně rozšířenýma očima a pak vyběhl ze síně. 

Voldemort ho chtěl následovat, ale Draco se na něj ušklíbnul: „Nemyslíte si, že jste ho pro jeden den rozrušil dost?“ a poté si přidal k uprchlému chlapci. 

Temný pán se skrčil tolik, jak si to dovolil udělat na veřejnosti a poraženě sklonil hlavu. Harry se ho bál! 

Brumbálovy oči vesele mžikaly, když zapípal “Potíže v ráji, můj chlapče? Prohrál jsi a já vyhrál“ do jeho ucha.

Ale on nechtěl ztratit Harryho, nemohl by. Fajn, takže ho teď Harry nenávidí, mohlo to být horší, musí pracovat trochu usilovněji – o hodně usilovněji.

Nadějně vzhlédnul, jak se dvoukřídlé otevřely, když byl v půlce večeře. Byl to vskutku Harry doprovázený blonďákem (žárlivý faktor číslo jedna), který podpíral menšího chlapce a vedl ho ke Zmijozelskému stolu, kde jim Blaise držel místa.    

Harry se trochu vzepřel, což bylo oprávněné poté, co vydávil celou svou snídani a trochu oběda madame Pomfreyové, který se přinutil dostat do svého hrdla a ani nevzhlédnul. Draco se ho pokoušel nutit, aby jedl, ale Harry ho prostě zastavil s tím, že si sám myslí, že se mu z jídla dělá znovu nevolno.   

Samozřejmě si blonďák toho po chvilce všimnul a místo křičení na jeho někdejší nemesis ho snadno zvednul a nesl napůl spícího chlapce ven, ne dříve, než poslal Blaisemu významný rychlý pohled, který rychle sesbíral nějaké sendviče a následoval je. 

“Jdeš špatným směrem“, mumlal Harry. „Jestli mě poneseš celou cestu dolů do sklepení, tak budu muset opět vyjít třicet šest schodů.“  

“Dnes v noci zůstaneš v našem pokoji“, rozhodl Draco. „Nepůjdeš tam zpátky, abys byl otravován některými ignorantskými Nebelvíry. Jsi už tak na jeden den rozrušený dost.“

“Ale Tom říkal...“, začal Harry váhavě, ale blonďák ho přerušil: „Myslím si, že ti Temný pán stále hodně dluží a pokud tě to utěší, tak ho budu informovat o tomto opatření, jakmile usneš.“ 

“Děkuju, Draco“, Harry se urovnal pohodlněji v jeho náručí a usnul dokonce dříve, než došli ke Zmijozelské společenské místnosti.

Dva starší chlapci ho přenesli do jejich společné ložnice (peníze zde určitě hrály efektivně velkou roli) a vložili ho do Dracovi postele; na noční stolek umístili sklenici vody a zabalené sendviče, než šli zpátky do společenské místnosti. 

“Takže, Draco, chci, aby jsi mi vysvětlil, o čem tohle všechno je?“ reagoval Blaise nevinně, přičemž dloubal Draca do žeber.

“Přísahej na rodinou čest, že to nikomu jinému nepovíš“, vymáhal Draco, zatímco vystavěl nejsilnější kouzla pro soukromí, která znal.

“Co to začínáš? Víš, že vždycky mlčím“, Blaise zvedl tázavě obočí. „Ale pokud na tom trváš: ano, přísahám na čest rodiny Zabini, že nic z toho neodhalím někomu jinému.“ 

“Má se to prostě tak, že to není opravdu v mé pozici, abych ti to řekl, ale chci pomoci Harrymu, takže...“, vysvětloval Harryho situaci. „A teď mu musíme pomoci.“

„Pomůžeme“, souhlasil Blaise. „Zjistili jsme, že nám nechtěl nic říkat ve vlaku. Pokud je náš předpoklad správný, potřebuje pomoci více, než jen s těhotenstvím...“

 

« 31. kapitola « » 33. kapitola »


24.06.2009 00:07:26
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (121 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one