Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Věnováno pro: Dobby, Anina, Adka, Airiny, Alexia, Arwenka, Auša, Biggi, drahokam, Exa, gleti, Hajmi50, misa, Pegy, Saskya, silvinka, Teressa

Alcea

34. VYUČOVÁNÍ

Přibližně ve stejné době šel Tom také spát, i když spánek byl tak daleko od jeho mysli, jak jen mohl být. Místo toho přemýšlel o informacích, které získal od sestřičky poté, co odvedla Severuse a jeho do své pracovny:

Sestřička ukázala na dvě poměrně nepohodlně vyhlížející židle, které stály před jejím stolem, který, ačkoli byl přeplněný papíry, složkami, inkoustovými lahvičkami, schématy, knihami a prázdnými lektvarovými lahvičkami, se stále zdál, že vyzařuje atmosféru pořádku: „Posaďte se. Jen musím najít Harryho složku.“

Brzy nato bouchla s čímsi, co se zdálo být největší složkou na stůl a sedla si do své otočné židle.

“Tato celá složka patří Harrymu?“ zeptal se Severus překvapeně, který si obezřetně prohlížel její tloušťku.

“Tato a dvě další“, vyjasnila sestřička. „Ten chlapec strávil více času na ošetřovně, než v Astronomické věži... Takže, musíme diskutovat o změnách, které by měly být učiněny. Harry nesmí pít žádný lektvar, bez ohledu na vlastnost: dokonce léčivý lektvar by mohl mít nyní negativní vliv, protože by to mohlo Harryho tělo změnit v něco, co může dítě strávit a ublížilo by mu to a to by zase naopak nebylo dobré pro Harryho zdraví, rozuměli jste?“ řekla zostra a dva kouzelníci přikývli. „Severusi, potřebuji, abys udělal všechny tyto lektvary pro Harryho“, předala mu poměrně dlouhý seznam. „Tyto lektvary budou především užívané během těhotenství a chci být připravená na to, když by se Harry opět dostal do potíží.“

“Některé z těchto lektvarů mi zaberou nějakou dobu“, mračil se Mistr lektvarů zamyšleně. „Nemůžeme požádat svaté Mungo, aby nám je poskytlo?“

“Ne, aniž bychom přitáhli pozornost“, opětovala madame Pomfreyová. „Je předpokládáno, že škola nebude podporovat těhotenství nezletilých a protože některé z těchto lektvarů jsou pouze pro těhotné kouzelníky, mohlo by to být spíše podezřelé.“

Severus souhlasně přikývl a po opětovném projití seznamu, kdy si v duchu vyjmenovával všechny přísady, které by potřeboval koupit nebo najít v Zapovězeném lese, si ho vstrčil do kapsy.

“Dobrá, druhým bodem by bylo vaše vyučování“, sestřička přelétala složku, dokud nenašla správnou stranu. „Severusi, předpokládám, že víš, které lektvary by neměly být ani v Harryho blízkosti? Dobře. Jen ho nenech vypít žádný lektvar a dávej pozor, aby neinhaloval žádné toxické nebo škodlivé výpary. Profesore Raddle, když se rozhodnete vytvořit praktickou hodinu, dejte Harryho do dvojice s někým, kdo ví, co dělá a dbejte na to, že ho nesmí zasáhnout žádné kletby, hlavně ne na jeho břicho nebo záda, protože by mu to mohlo vyvolat porod nebo vnitřní krvácení. Jinak se ho snažte přinutit, používat svou magii, aby se v něm příliš nerozvinula a tak ho nepřetěžovala, ale zabraňte mu, aby ji neuvolnil současně příliš, míněno tím, aby ho to nedonutilo ztratit svůj temperament. Zatím je to jasné?“

Oba muži opět přikývli a madame Pomfreová pokračovala: „Také potřebuji, abys uvařil nějaké lektvary proti zvracení a nevolnosti stejně jako Vyživující lektvar, Severusi, které jsou uvedeny v dolní části. Potřebuji je, tak rychle jak je to jen možné, aby Harry mohl přibývat na váze a přiblížil se tomu, co by měl vážit. Neměl by používat žádná kouzla, která by dlouhodobě měnila jeho vzhled, nebo používal kouzlo na více než hodinu. Je pro něj více méně normální, že mívá hodně závratě a dokonce občas omdlí, protože se jeho tělo stále přizpůsobuje změnám a kvůli jeho všeobecně špatnému zdraví. Dovolila jsem Harrymu, aby pokračoval ve Famfrpálu a v jeho hodinách Bojových umění a pokud bude opatrný, měl by se mu dát volný průběh, ale to neznamená, že to není bez rizika. Také plánuji, že ho naučím některá základní léčivá kouzla a nechala ho, aby mi tady pomáhal, takže využije více své magie a nebude zcela bezmocný, kdyby se něco mohlo stát. Dala jsem Harrymu knihu o mužském těhotenství a bylo by dobře, kdybyste si ji také přečetl, pane Raddle.“

“Také jsem koupil pár knih“, opáčil Tom. „A mám otázku na něco, co jsem četl.“

“Jen se ptejte“, čarodějka sklonila hlavu. „Ačkoli netvrdím, že jsem na tohle také expert.“

“Většina těchto knih tvrdí, že mužská těhotenství jsou nesmírně nebezpečná pro ‘matku‘, a že míra úmrtnosti je více než padesát procent...“, protáhnul, nejistý jak zformulovat svou otázku, která neustále trhala jeho srdce na kousíčky, od té chvíle, co to poprvé četl – Harry nemohl zemřít!

“Profesore Raddle, šance jsou vskutku vysoké, to nebudu popírat“, sestřička se dívala vážně, ale přesto se na něj upřeně dívala. „Vzhledem k Harryho špatnému zdraví na začátku tohoto těhotenství, je velmi pravděpodobné, že zemře při porodu nebo ztratí dítě. Okamžitě bych souhlasila s potratem, ale je to Harryho rozhodnutí, a protože se rozhodl si ponechat dítě, tak pro nás jediná věc, co můžeme udělat, je, pokusit se to udělat pro něj snadnějším.“

“Takže zemře?“ řekl Tom klidně, pouze jeho maska jako Temného pána ho udržovala od toho, aby se nerozplakal.

“Neřekla jsem, že ano“, argumentovala sestřička. „Když použijete Avada Kedavra, jak jsou vysoké šance, že to oběť přežije? Harry je neobyčejný. Jsem si jistá, že pokud opravdu chce, může z toho vyváznout a popřít všechny tyto statistiky, což mě přivádí k mému poslednímu bodu. Učiňte ho šťastným, rozumíte? On nesmí vůbec cítit, že je nechtěný nebo nenáviděný nebo i jen trochu nemilovaný, jestli nechcete, aby zemřel. Nějaké další otázky?“

“Co takhle...“, ptal se Tom, ale sestřička promluvila znovu, než mohl dokončit svou otázku: „Sex. Věděla jsem, že jsem na něco zapomněla. Pokud ho nezraníte, nevyvinete tlak na jeho břicho nebo ho neroztrhnete, tak by to mělo být v pořádku, alespoň prvních pár měsíců. Musíme vidět, jak dobře bude brát těhotenství, než se to rozhodne jistě. Ještě nějaké? Žádné, dobře, jsem vždycky tady, kdybyste měl nějaké další otázky a uvidím vás v sobotu.“

Pak je vyhnala ven a Severus šel dolů, aby začal na lektvarech, zatímco on tam na chvíli stál, uhodilo ho poznání, že je Harry skutečně těhotný a mohl velmi dobře zemřít, jestli nebude opatrný. Poslední slova nyní stále rezonovala v jeho hlavě, pokud ho nezraníte... nebo ho neroztrhnete. Co by měl teď dělat? Ví, že Harry nikdy s nikým nemluvil o jejich sexuálním životě, ani se sestřičkou, podle toho, jak odpověděla a že si Harry nikdy nestěžoval, ale zůstal fakt, že pokračoval ve zraňování jeho malého manžela bez ohledu na to, jak se usilovně snažil, aby to nedělal. Nebyla to zcela jeho vina, zdůvodňoval si, zatímco pohazoval hlavou ze strany na stranu, vždycky si myslel, že Harryho dostatečně připravoval a jak to měl jinak vědět, když Harry nikdy neukázal své pocity v tomto aspektu, ale jen to přijal? Zato musel být nějaký způsob, kterým by ho donutil se trochu otevřít, možná kouzlo nebo lektvar… Jakmile tato myšlenka vstoupila do jeho mysli, vstal a přešel narychlo tam, kde měl uložené své osobní knihy.

Překvapivě dost jich nebylo zcela o Černé magii, ale spíše se týkaly různých témat mezi jinými Magie mysli. Vzpomněl si, že v této knize je kapitola, která popisuje způsoby pro usnadnění Nitrozpytu a ačkoli neměl v úmyslu skutečně napadnout Harryho mysl, byl si jistý, že by mohl prolomit jeho štíty. Po jejím prohledávání po chvilce našel něco vhodného. Byl to lektvar, ale takový, který by se nepřiblížil dítěti, ale soustředil svou energii na Harryho vědomí. Bylo dokonce uvedeno, že by ani nezasahoval do jiných lektvarů, ani v případě kouzelníka ve věci nějakého zranění, a proto tedy byl často používán na oběti znásilnění, které otěhotněly, takže jejich psychiatr mohl lépe reagovat na potřeby svých pacientů.

Příhodně ignoroval malou poznámku, která říkala, že k použití lektvaru je zapotřebí souhlasu pacienta a jeho vlastní sarkastický vnitřní hlas mu říkal, že toto je dokonalý lektvar pro Harryho.

Po skenovaní receptu si všiml, že by měl s ním začít hned, aby byl připravený včas na neděli, protože se musel zvolna vařit dvacet čtyři hodin a měl být podáván o osm hodin dříve, protože pouze postupně zničí mentální štíty a tak se okamžitě dal do práce, vděčný, že se nemusel požádat Severuse o žádné přísady.

Mistr lektvarů by to neschválil, nebyl si ani jistý, že to schvaluje on, ale zoufalá situace volala po zoufalých opatřeních a dělá to koneckonců jen, aby pomohl Harrymu – dokonce empatovi, řekl si, že není dobré pro Harryho, aby všechno uvnitř potlačoval.

Druhý den ráno musel použít zakrývací kouzlo, aby ukryl tmavé kruhy pod očima, dokonce i poté, co si vzal Životabudič a osprchoval se. Přesto byl dost spokojený se svou prací. Lektvar se zvolna vařil v jeho vestavěné skříni, a protože Harry měl nyní svou vlastní, nemusel se strachovat, že by na to Harry narazil v brzké době. Konečně se smířil se svým rozhodnutím, přesvědčil se, že je to celé s nejlepším úmyslem, a přímo po snídani měl Obranu se šesťáky, myslel si, že by tam mohl Harry přijít, aniž to viděl příliš sobecky.

Celkem byl v docela dobré náladě, když vešel do Velké síně a bylo to jen lepší, když spatřil Brumbálovo prázdné místo. Byl tady brzy, jak bylo jeho zvykem a pouze profesorka Prýtová, již s hlínou pod jejími nehty a Severus, už seděli u učitelského stolu, ten se později tvářil nevrleji než obvykle, protože toho také moc nenaspal, neboť pracoval na lektvarech pro Harryho.

Pozvolna se více či méně plnila síň probuzenými studenty a učiteli, kteří začínali snídat bez velké konverzace. Konečně vstoupil Harry, doprovázený dalšími Nebelvírskými chlapci kromě Rona, který přišel o trochu dříve se svou sestrou a svou nově nalezenou přítelkyní Hermionou Grangerovou, která se zlostně dívala na Harryho, když se odvážil smát něčemu, co řekl Seamus.

Nejmenší Nebelvírský chlapec se krátce nato omluvil ze skupiny a vykročil směrem ke Zmijozelskému stolu, ale byl zachycen jen na půl cesty tam.

“Harry“, neurčitý hlas se ozval za jeho zády a když se otočil, přišel tváří v tvář se Sophie Sweetinovou obklopenou Havraspárskými prefekty; zvedl na ně tázavě obočí. „Diskutovali jsme o informacích, co jsi nám včera poskytl“, pokračovala vysoká dívka. „A všichni jsme se shodli, že to mohlo být trochu příliš rychlé, soudit  tě, a že naše chování nebylo opravdu hodné Havraspárské koleje. Také jsme se rozhodli ti věřit, protože jediná šance, kterou máme proti Temné straně jsi ty a pokud jsi nás opravdu zradil, o čemž nyní velmi pochybujeme, stejně bychom byli na straně s tebou od začátku. Takže od nynějška, Havraspárská kolej vyhlašuje svou oddanost tobě a budeme ti pomáhat podle našich nejlepších schopností.“

“Havrani tě chtějí vzít pod svá křídla“, prohlásila Lenka zasněně a Harry ji poslal vděčný pohled.

“Jak jsi včera zmínil, Havraspárští jsou známí pro svou logiku“, dodal Michael. „Takže budeme dávat pozor na profesora Raddlea a měli bychom tě informovat, jestli zjistíme něco důležitého.“

“Děkuji vám“, Nebelvír zdvořile sklonil svou hlavu, přičemž zadržoval svůj smích.

Havraspárská delegace se otočila jako celek a šli zpátky na svá místa, pár z nich poslalo malé úsměvy Harryho směrem, který jim to celé srdečně vrátil, než pokračoval ve své cestě. Políbil Blaise a Draca při procházení a přál jim dobré ráno, ale nenechal jim čas na to reagovat nebo opětovat pozdrav dříve, než pokračoval ve své cestě nahoru k hlavnímu stolu, kde stejným způsobem pozdravil Rudolfuse a Rabastana a pak vklouzl do Tomova klína a dal další kousek pergamenu do Severusovy ruky, která spočívala na jeho stehnu.

“Dobré ráno, Tome, proč jsi dobře nespal?“ zeptal se starostlivě, napůl se otočil a hladil jeho tvář.

“Dobré ráno, broučku“, zašeptal něžně do Harryho ucha. „Víš, normálně by ses měl nejprve zeptat zda druhá osoba spala dobře nebo ne, než se ptát proč...“

“Ach, ale to by bylo nudné“, chechtal se Harry. „A nevyhýbej se otázce.“

“Věřil bys mi, kdybych ti řekl, že jsi mi chyběl tak hrozně moc, že jsem nemohl spát?“ zeptal se, přičemž přijal sýrový sendvič, který pro něj Harry udělal.

“Nejspíše ne“, opáčil Harry. „Tak dostanu mou odpověď nebo ne?“

“Nejspíše ne“, škádlil a políbil Harryho krk. „Ale můžu ti říct, že to není nic špatného a přijdeš na to za chvíli. Co to bylo vlastně mezi tebou a Havraspárskými? A ty jsi spal dobře?“

“Och, včera jsem s nimi mluvil, protože se nespravedlivě chovali k Tanee a teď se rozhodli, že tě budou špehovat, aby mi pomohli, ne že jsem ti to samozřejmě řekl – to by nebylo velmi vhodné, že? A ano, spal jsem dobře, díky za optání.“

“Mám pocit, že opravdu nechci vědět, proč se mě rozhodli špehovat“, zamumlal Tom, právě když přiletěla ranní pošta.

Hejno sov okamžitě nabralo směr dolů k učitelskému stolu a přistávalo před Temným pánem. Sovy buď vystrkovaly své nožky, čekaly tak na uvolnění svého břemena, nebo jen svrhly cosi, co nesly, na stůl. Poslední sova, co přiletěla, nesla nejnovější vydání Denního věštce a netrpělivě houkala, dokud ji Tom nezaplatil předtím, než opět vzlétla.

“Och, zdá se, jako bych dostal mou čokoládu“, vykřikl Harry šťastně poté, co osvobodil všechny sovy od jejich balíčků, které doručily. „Deset galeonů na to, že zveřejnili informaci z mé zkoušky z Dějin.“

“Máš pravdu“, mumlal Severus po jeho pravici a ukázal na obrovský titulek. „Vypadá to, že dostali informaci ze spolehlivého zdroje…“

Harry se chechtal, zatímco otevíral první balíček a odhalil krabici čokolády: „To je skvělé!“

“Neměl bys je jíst, mohou být otrávené!“ Tom je okamžitě popadnul od svého malého manžela, který na něj špulil pusu a mračil se: „Oni si myslí, že jsi na ně alergický, proč by je otrávili? A já bych opravdu chtěl teď nějakou čokoládu, prosím?“

“A proč bych jedl něco, na co jsem alergický?“ požadoval vědět červenooký profesor. „A jestli chceš opravdu nějakou čokoládu, můžeš požádat Dobbyho.“

“Protože nevíš, že na ni jsi alergický, to je jasné“, Harry na něj vyvalil oči. „Pokaždé, když sníš čokoládu, reakce je tak prudká, že omdlíš a na všechno zapomeneš.“

“Měl jsi příliš mnoho času, že?“ zeptal se Tom rozhořčeně. „Alespoň mě nech, abych to nejprve zkontroloval, dobře?“

Harry přikývl, usmál se na něj a usadil se pohodlněji v jeho objetí; choval šálek kouřící horké kávy ve svých rukách, zatímco se rozhodoval, který balíček by měl otevřít jako další, když jeho pozornost při prohlížení upoutala jedna z krabic s malými otvory na víku. Opatrně si krabici přitáhl blíž a po otevření přišel tváří v tvář se šedavým načechraným Hrabákem, který na něj vzhůru koukal černýma broučíma očima.

Harry na něj broukal a jemně ho zvedl ven z jeho mrňavého vězení: „Podívej se na něj, Tome, není roztomilý?“

Temný pán se na malé stvoření díval opovržlivě.

Vše na co mohl přijít, bylo, že to pravděpodobně mělo hodně blech a mohly by na Harryho přejít nemoci, který začal hladit tu malou věc: „Nemáš v úmyslu si to nechat, že ne?“

“Ne, nejspíše by mohl prohrabat naše pokoje“, povzdechl si Harry. „Ale přesto by jsi mohl být o trošinku milejší, určitě to v té krabici nebylo moc pohodlné...“

“Nepoložím to zpátky“, obhajoval se. „Teď si sněz svou čokoládu, zatímco se zbavím této… věci.“

“Je to Hrabák, Tome“, mračil se na něj Harry temně. „A nechci, aby ses ho zbavil.“

“Fajn, tak toho Hrabáka dám Hagridovi, když sníš aspoň svou čokoládu“, opravil se. „Nechystal jsem se ho zabít, víš? Jen ho vypustit do Zapovězeného lesa“, vyklouzl ze své židle, čímž způsobil, že teď Harry seděl na ni.

Harry si povzdechl, opřel se zády o měkké polštářky i s krabicí čokolády. Právě dojídal druhý kousek, když opět začala nevolnost.

“Harry, vem si tohle“, vtiskl malou lahvičku do jeho dlaně, ale když se podíval na Mistra lektvarů, opět jedl svou snídani, jako kdyby se nic nestalo.

Rychle ji obrátil do sebe po přečtení pečlivě napsané etikety ‘Lektvar proti nevolnosti‘, cítil se alespoň o trochu lépe a ne jako by měl v brzké době zvracet: „Díky“, zašeptal zpátky a vstal. „Uvidím vás ve třídě, pane profesore.“

“Kam jdeš, Harry?“ byl na půli cesty na druhé straně síně, když ho Tom zachytil a obepnul jeho štíhlý pas svými pažemi. „Nedostanu odměnu za to, že jsem se osvobodil toho Hrabáka?“

Harry se otočil v objetí a ignoroval všechno zírání, které obdržel: „Myslíš si, že si zasloužíš odměnu, přesto, že jsi byl dříve tak nepříjemný, Tome?“

“Ach, myslím, že ano“, culil se Tom na něj dolů. „Ostatně jsem ti dal tvou čokoládu.“

“A co bys považoval za adekvátní, že jsi mi dal mou čokoládou?“ Harry prakticky vrněl.

“Prozatím by to měl být polibek“, culil se dolů na malého chlapce.

“Tak dobře, pojď trochu níž“, Harry ho lákal blíž a Tom poslušně sklonil hlavu, aby se k němu mohl Harry dostat. „Tady ji máš“, Harry škádlivě políbil Tomův nos a okamžitě ustupoval dozadu.

Ale, Tom ani nepomyslel na to, aby ho nechal jít a přitiskl si drobného chlapce k sobě blíž: „Tst, tst, tst, vím, že jsi to mohl udělat lépe než takto…“, a bez dalšího smlouvání se sklonil dolů a opět uchvátil Harryho ústa před celou školou. „Půjdu s tebou do mé třídy, nechtěl bych, aby ses po cestě ztratil, půjdeme hned?“

Zavěsil svou paži kolem Harryho pasu a vedl ho ven na chodbu dříve, než by se někdo mohl k nim připojit, využíval prázdných chodeb tak, že ještě políbil svého manžela dvakrát, než konečně došli k jeho třídě.

Opravdu musel zvládnout svůj chtíč, jinak by zašel příliš daleko, spíše dříve než později, a odehnal by tak Harryho. Právě, když se kvůli tomu chtěl zeptat, jestli to bylo v pořádku, že líbá Harryho, drobný chlapec se nebezpečně zakymácel a smrtelně zbledl, o sekundy později se jen tak zhroutil, pouze díky jeho rychlým reflexům ho zachytil dříve, než mohl hlavou narazit o svůj stůl.

“Harry“, volal ho polekaně a dřepnul si vedle něho.

Harry nevydal hlásku a jen ležel bez pohybu na zemi, i když to vypadalo jako by dokonce unikla poslední trocha barvy z jeho obličeje. Nevěděl, co dalšího udělat tak vyčaroval mokrý ručník a začal se s ním pečlivě lehce dotýkat Harryho bledé pleti.

“Co se stalo?“ Harry po chvíli zasténal a jeho smaragdové oči se s chvěním otevřely.

“Omdlel jsi“, odpověděl Tom. „Je ti dobře nebo bych tě měl raději přivést na ošetřovnu?“

“Znovu už ne“, zamumlal Harry mrzutě a otočil se na bok, jeho ruce spočinuly na jeho břichu. „Mohl bys mi dát trochu vody, Tome, prosím?“

“Samozřejmě, milý“, vysoký muž vyčaroval jednoduchou sklenku, kterou naplnil vodou ze své hůlky a pak mu pomohl se posadit, aby mohl snadněji polykat. „Je ještě něco jiného, co můžu pro tebe udělat?“

“Ne, kdepak, jsem v pohodě“, ujistil ho Harry rychle a vstal z podlahy, vklouzl do nejbližší židle. „Nic to opravdu nebylo.“

“Když to říkáš…“, nevěřícně zamumlal, ale odhodil tohle téma, i když nerad, aby opět Harryho nerozzlobil. „Chci, abys dohnal to, co jsi dosud zmeškal, i když od té eseje, co jsi napsal, která byla mimochodem docela dobrá, jsem shromáždil poznámky, které pan Malfoy a pan Zabini pro tebe aktuálně uchovávali. Mám zkopírované mé poznámky z hodin, takže si je prostě můžeš prohlédnout a jestli máš nějaké otázky, můžeš se mě zeptat, dobře, Harry? Také jsem mluvil s madame Pomfreyovou a přeji si, abys trénoval buď s Bootem nebo někým ze Zmijozelu, protože druhá část této hodiny bude praktická. Také provedu chránicí kouzlo kolem tvého břicha, aby odrazilo nějaké zbloudilé kletby, ale pokud by se něco stalo nebo jestli by ses necítil dobře, chci, abys mi to okamžitě řekl, v pořádku?“

Harry chladně pokrčil rameny, Tom se na něj mračil, i když se tvářil více starostlivě než naštvaně a pak mávnutím jeho hůlky otevřel dveře pro ostatní studenty. Draco a Blaise záměrně kráčeli jako první, své hlavy drželi vysoko a tvářili se lhostejně, předstihli Terryho Boota a Padmu Patilovou, kteří se chtěli posadit vedle Harryho a sedli si do těchto židlí.

“Jsi v pořádku?“ zašeptal Blaise po jeho pravici, všiml si neobvyklé bledosti a mírně vlhké pleti od ručníku.

Harry přikývl, uvolnil se, když cítil jejich přítomnost vedle něho a zaznamenal, že skupina Havraspárských se posadila za nimi, zatímco Ron s Hermionou seděli úplně vzadu, něco naprosto netypické pro knihomola. Neville zanechal Obrany a Harry si byl jistý, že jen vliv jeho rodičů mu umožnil postavit se babiččiným vysokým očekáváním jako většina Mrzimorů, kteří si většinou vybrali Kouzelné formule nebo Bylinkářství jako své hlavní předměty.

“Dobré ráno, třído“, pozdravil je profesor Raddle vlažně a hlasem, který naznačoval mnoho trestů, kdyby se někdo rozhodl opětovat pozdrav. „Doufám, že jste si všichni udělali svůj domácí úkol, který byl na… pane Weasley?“

Zrzek zíral zpátky tak nepřátelsky jak se odvážil, zatímco pokrčil rameny: „Udělal jsem ho, pane profesore.“

“Aha, ale to nebyla otázka, že?“ Tom se vysmíval klamavě sladce. „A já jsem se upřímně divil, jak jste to udělal bez znalosti tohoto předmětu? Vidíte, pane Weasley, několik vašich posledních esejí byly dobré, ale mohlo být je zajímavější číst, kdyby nebyly jen zkrácenou verzí toho, co napsala slečna Grangerová. A tím zkrácenou myslím, že jste vynechal každou druhou větu. Zajímá mě, jak tohle vysvětlíte?“

“Já jsem nepodváděl“, řekl Ron neústupně. „Každý ví, že Hermiona nikdy nikomu nedovoluje, aby si okopíroval její práci.“

“Ach, tak potom se upřímně omlouvám, pane Weasley a samozřejmě slečno Grangerová“, rusovlasý muž se ušklíbal. „Jsem si jistý, že pak nebude pro vás problém jmenovat vaše zdroje, pane Weasley, a shrnout, co jste napsal, pro ty nešťastníky, kteří neměli tu čest být zde během posledních pár hodin.“

Ron otevíral ústa jako ryba mimo vodu: „Použil jsem mou učebnici a poslední domácí úkol byl o... o zakletých předmětech.“

“Vaši učebnici, chápu“, Tom se probíral papíry, dokud nenašel Ronův domácí úkol. „A slovník, beru, že také? Snad byste nám chtěl dát synonymum pro maligní? Použil jste to ve vaši eseji... Ne? Dobře, tak protože mi zjevně nemůžete dokázat, že jste nepodváděl, najděte si svou příslušnou známku“, vrátil Ronovi a Hermioně pergameny, oba se zmijozelsky zeleným H, než rozdal ostatní papíry.

“Pane profesore, oznámkoval jste mou esej nesprávně, mělo to být samozřejmě V“, řekla Hermiona usmrkaně.

“Slečno Grangerová, ujišťuji vás, že H je správně“, odpověděl Tom, aniž by se otočil. „Vzhledem k tomu, že jsem musel předpokládat, že jste pomáhala panu Weasleymu v jeho podvodu. Možná byste ho měla přesvědčit, aby takto nepředal dnešní domácí úkol – ne, samozřejmě, že si myslím, že to bylo něco víc, než hloupá náhoda…“

“To… to je nespravedlivé“, ječela Hermiona vztekle. „Neudělala jsem nic špatného. Půjdu za profesorkou McGonagallovou.“

“To je tam, kde jsem byl včera“, informoval ji chladně. „A ona naprosto souhlasí s mým rozhodnutím, abych vám také vzal 100 bodů, ale pokud mi nevěříte, bez obav jděte, jinak bych vám doporučil, abyste si opět sedla, abychom mohli konečně začít.“

“Co máš?“ zasyčel Draco do Harryho ucha, nečekal na odpověď, než popadnul Harryho pergamen z hubených prstů. „V? Vsadím se, že ta chytrá prdel nebude ráda, že ne?“  culil se zlomyslně a než mu Harry mohl zabránit, aby něco neudělal, blonďákova paže vystřelila do vzduchu a přehnaně s ní švihal. „Profesore Raddle, pane, proč Harry dostal V?“

“Pane Malfoyi, nevím, kvůli čemu si stěžujete, také jste dostal to stejné, je s tím nějaký problém?“ zeptal se Tom podrážděně, zvláště, když viděl manželovu skloněnou hlavu a pokusil se skrýt úšklebky házené jeho směrem. „Pět bodů ze Zmijozelu za kladení hloupých otázek a zdržování hodiny.“

“Promiňte, pane“, řekl Draco roztržitě a svíral Harryho ruku pod stolem. „Omlouvám se, Harry, nemyslel jsem to tak.“

“Nuže, dnešní hodina bude o upírech, protože jste je ve třetím ročníku přeskočili“, začal Tom vážně poté, co každému kromě Rona předal jejich domácí úkol. „Chtěl by se někdo odvážit hádat, proč je navíc neodhalíte? Snad, pane Finnigane?

Seamus se tvářil překvapeněji než cokoli, především proto, že nikdo další se nesnažil upoutat učitelovu pozornost, dokonce ani Hermiona, která se zdála být nahněvaná: „Možná proto, že jsou příliš nebezpeční pro malé lidi?“

“To není zcela správné“, opáčil Tom. „Další bude hádat, snad Harry?“

“Prosím, pane profesore, mohl byste mi říkat mým příjmením?“ žádal Harry úpěnlivě.

“Proč bych měl, jsme manželé, Harry“, vážně v tom neviděl problém.

“Jste stále můj profesor“, argumentoval malý chlapec. „Prosím, pane?“

“Ne, teď odpověz na otázku“, nemohl ustoupit, zdůvodnil si; snažil se ignorovat Harryho smutný obličej.

“Upíři, stejně jako víly, obři, trpaslíci, vodní lidé a skřítci jsou klasifikováni jako nehumánní bytosti a ne jako nestvůry, jako například vlkodlaci“, řekl Harry zpříma. „Je to tak, protože s nimi můžeme vlastně hovořit a protože mají lidské rysy. Kromě toho, že s upíry a vlkodlaky se ne zcela dobře vychází.“

“Výborně, Harry, pět bodů pro Nebelvír“, zelenooký chlapec ani nevzhlédnul. „Tak tedy, chci, aby každý přemýšlel o způsobech, jak vyhrát boj s agresivním upírem. Můžete pracovat ve skupinách, ale na konec chci od každého různé možnosti. Máte deset minut.“

“Harry, co to děláš?“ šeptal Blaise naléhavě. „To nevypadá jako Obrana.“

“To není“, odpověděl Harry krátce.

“A co upíři?“ šeptal Draco z druhé strany. „Měli jsme mluvit o nich, ne dělat… cokoli děláš.“

“A Tom by měl zatraceně respektovat můj názor“, zasyčel Harry nebezpečně. „Poprvé řekl, že můžu zůstat v Nebelvíru, protože je můj učitel a teď jen tak změnil svůj názor…“

“Čas vypršel“, volal Voldemort přes třídu a udělal obrázek agresivně vyhlížejícího upíra, který se objevil na tabuli. „Můžete prezentovat vaše následné řešení. Proč nezačnete, pane Thomasi.“

“Myslel jsem, že protože je to prakticky společná znalost mezi Mudly, tak že můžu zabít upíra vražením dřevěného kůlu do jeho hrudi, prostě bych jeden vyčaroval a pokusil se ho bodnout“, řekl Dean klidně.

“Za předpokladu, že si dokážete vyčarovat dřevěný kůl a budete schopen bodnout upíra s touhou po krvi dříve, než vás vysaje do sucha, tak je to možné“, přikývl Voldemort. „Pane Finnigane.“

“Svěcenou vodou?“ řekl irský chlapec tázavě. „Ačkoli si myslím, že to je docela nepravděpodobně, že bych měl něco takového s sebou.“

Tak to pokračoval tímto způsobem, každý dával více či méně rozumné odpovědi, dokud Hermiona neodpověděla svým obvyklým hlasem všechno-vím: „Sinesanguine, je to kletba, která upírovi způsobí, že vykrvácí.“

“Vskutku, slečno Grangerová, je to obrana uvedena v knize, kterou jste bezpochyby četla“, opáčil profesor. „Nicméně, tato kletba je pro upíra velmi bolestivá, kterou musí snést a bude nejspíše vůči vám dokonce agresivnější, což by mělo za následek vaši smrt, takže najdeme jiné řešení. Děkuji vám, slečno Grangerová, vaše řešení prosím, slečno Láskoradová“, Hermiona překřížila paže na hrudi a něco si šeptem bručila.

“Mám amulet vyrobený z kůže Stříbrorůžkaté myši“, povzdechla si zasněně. „Bude mě chránit.“

“Pochybuji, že velmi mnoho, ale v každém případě…“, Tom dozněl a volal další osobu v řadě, Terry Boota, který navrhl použití Solifer, aby vytvořil umělé denní světlo.

“Velmi dobře, pane Malfoyi?“

“Vyčaroval bych nějaký česnek“, řekl Draco rozkazovačně. „Pak se zbavil upíra a poté se okamžitě osprchoval. Není divu, že upíři nemůžou vystát česnek, děsně smrdí.“

“Děkuji vám, pane Malfoyi, ujistěte se, že si vzpomenete na tuto metodu“, Tom se již soustředil na svého manžela. „Harry?“

“Počkat chvilku“, Harry nevzhlédl a prostě dělal zaháněcí pohyby svou rukou. „Jestli mě teď přerušíš, tak to budu muset začít úplně znovu.“

“A co přesně děláš, Harry?“ mračil se dolů na křehkého chlapce. „A proč to děláš v mé třídě?“

“Teď ne, Tome“, Harry mumlal roztržitě, dělal něco, co vypadalo jako docela obtížný výpočet v jednom rohu jeho papíru. „Jdi se bavit jinam…“

Temný pán by právě teď rád zevloval, pouze a jen proto, že neměl nic lepšího, čím by dostatečně vyjádřil své překvapení, ale bohužel, Temní páni nezevlují, takže se vyrovnal a překřížil své paže na hrudi a upřeně se díval dolů na pracujícího chlapce, snažil se přijít na to, za a) co dělá, b) proč to dělá a c) co udělal, že ho provokuje.

“Hurá“, vykřikl Harry šťastně poté, co srovnal své výsledky s těmi Šimonovými, které pro něj dolů napsal. „Chceš něco, Tome?“

“Chci odpověď na mou otázku a chci s tebou mluvit po hodině“, opáčil.

“Dělal jsem si matematiku, protože jsi idiot a nevidím důvod, proč bych měl v prvé řadě bojovat s upírem“, odpověděl Harry.

“Zapomenu na tu urážku a fakt, že mě ignoruješ, tak proč bys neměl bojovat s upírem?“ povzdechl si rezignovaně.

“Proč bych měl?“ vrátil Harry. „Jaká je taková situace? Nebo ode mě očekáváš, že uvěřím, že by upír jen tak na mě zaútočil, protože to tak jako cítí?“

“To není ten problém, Harry, říkám… Je to prostě hladem“, Tom málem úpěl. „Mohl bys jen odpovědět na otázku?“

“Tak dobře, pak bych je nechal se napít“, Harry uvedl věcně. „Nevidím důvod bojovat s někým, kdo se jen snaží zachránit jeho nebo její vlastní život.“

“Nemůžeš jen tak nechat upíra napít se tvé krve, Pottere“, jízlivě vyjádřila Hermiona ze zadní řady, rozhodla se, že je čas opět dát najevo své znalosti. „Dokonce i ty bys to měl vědět, i když hádám, že není tak snadné si pamatovat taková jednoduchá fakta s vymytým mozkem…“

“Mohu tě informovat, Hermiono, že můžu velmi dobře nechat upíra se napít trochu z mé krve, a že nemám vymytý mozek“, odpověděl Harry chladně.

“Harry, co bys dělal, pokud bys nechtěl, aby se upír napil tvé krve?“ Tom se chopil zpátky kontroly. „A, slečno Grangerová, Nebelvír právě ztratil pět bodů a pokud opět promluvíte bez vyzvání, strávíte víkend drhnutím kotlíků nebo děláním něčeho stejně nepříjemného.“

“Promluvil bych s ním, ale kdyby to mělo z nějakého důvodu selhat, použil bych Cateraqua, abych vyčaroval vodopád všude kolem upíra a pak se pokusil najít řešení, které by bylo přijatelné pro nás oba.“

“A jak by to mělo pomoci?“ vyplivla Hermiona pohrdavě.

“Prosím, vysvětli teorii, která způsobí, že vám dá tuto odpověď, Harry“, Tom si povzdechl. „A pro vás, slečno Grangerová, máte trest po škole, varoval jsem vás. Deset bodů z Nebelvíru.“

“Většina upírů se smrtelně bojí tekoucí vody“, řekl Harry klidně. „Nebojí se jezer nebo bazénů, ale řek, vodopádů a občas i déšť je děsí. Takže kouzlo by je upoutalo v tomto prostoru.“

“Konečně odpověď“, zamumlal červenooký muž. „Pane Zabini.“

“Moje babička byla osvojena upírem“, pokrčil rameny italský chlapec. „Nikdy by na mě nezaútočili nebo někoho blízko mně.“

“Všechno, co budeme trénovat ve druhé části hodiny, budou tyto techniky. Můžete používat ty, které jste navrhli, nebo pokud jste nepřišli na nějakou využitelnou, můžete si vybrat tu, která se vám líbí nejvíc. Prosím, vytvořte skupiny po dvou. Pane Zabini, jen se představte v pozici, kdy jste hrozně urazil upíra, a vaše rodinné spojení vám nepomůže. Slečno Láskoradová, pojďme předpokládat, že vám půjčím spolehlivý amulet pro vašeho dobrého přítele. Ó, a pane Thomasi, snad si můžete vybrat jinou metodu, kterou si můžete skutečně vyzkoušet, aniž byste bodl pana Finnigana. Začněte.“

Se švihnutím jeho hůlky se stoly odlevitovaly na stranu a udělaly tak prostor uprostřed, zatímco se studenti rozdělili do dvojic. Draco nabídl trénování s Padmou, která se snažila získat jeho pozornost od začátku hodiny (dovedně ji ignoroval), takže Harry a Blaise mohli pracovat společně a Harry mu poslal vděčný úsměv.

Zbytek hodiny strávili zkoušením různých způsobů, a kdyby nebylo vodu-prosakujícího kouzla, které Tom použil na podlahu, mohli by na konec plavat. Ron, na Hermionin naléhavý návrh, se pokusil o zaříkadlo popsané v knize, ale pouze vyšlo to, že si uříznul svůj prst a stěžoval si kvůli tomu, jak moc to bolí a šel tím každému na nervy, dokud mu Tom neřekl, aby si sbalil své věci. Temný pán pak poslal Hermionu dolů do sklepení, kde by se měla zeptat Severuse na svůj trest. Stačí říct, že nebyla kvůli tomu velmi šťastná.

Draco, místo použití česneku, vytvořil kouzlem denní světlo a Padma se snažila na něj zapůsobit a pokusila se udělat to samé, ačkoli její výsledek byl o trochu víc než Lumos.

“Konec hodiny“, zvolal Tom, který procházel místností, opravoval nebo dělal návrhy. „Jako domácí úkol chci, abyste udělali seznam s charakteristikami upírů a rozhodli se, které řešení byste preferovali použít v některé situaci. Hodina je rozpuštěna, Harry, pojď sem.“

Malý Nebelvír poslušně přišel poté, co si sbalil své věci a překřížil si své hubené paže na hrudi.

“Co se s tebou stalo?“ ptal se Tom poté, co poslední student opustil místnost a potom zamkl dveře. „Je nějaký důvod, proč jsi byl tak nezdvořilý nebo to jsou jen hormony?“

Okamžitě litoval posledních několik slov, když Harryho oči nejen, že zářily hněvem, ale také ublíženě: „Ano, je tady důvod. Jednal jsi se mnou tak, jako by se můj názor ani nepočítal, Tome. Pokračoval jsi v říkaní mi Harry, i když jsem tě požádal, abys to tak nedělal…“

“Co je na tom tak špatného?“ zasyčel zpátky Tom. „Říkám ti Harry před Smrtijedy, před tvými přáteli, před celou školou a teď mi není najednou dovoleno ti říkat Harry v mé hodině? Jaká je za tím logika?“

“Tome, já tě respektuji“, šeptal Harry. „Zato si přeji, abys mě také respektoval. Vždycky jsem byl dobrý v Obraně proti černé magii – jediná věc, kterou všichni přijali, že jsem v ní dobrý vedle Famfrpálu – vím, že jsme manželé a vím, že to všichni ostatní vědí, ale nechci, aby si mysleli, že dostávám pouze dobré známky kvůli tomu, že spím se svým učitelem…“

“Ach, Harry“, konejšivě objal drobného chlapce. „Nevěděl jsem, že to pro tebe znamená tak moc. Od teď ti budu říkat pane Pottere, dobře? Ale měl bys vědět, že máš spoustu jiných kvalit, než Obranu a Famfrpál a že si opravdu zasloužíš tyto známky… Tvá dnešní odpověď byla opravdu výborná.“

“Děkuji, Tome“, popotahoval Harry. „A omlouvám se, že jsem byl tak drzý…“

“Ne, Harry, neomlouvej se“, jemně ho líbal podél čelistní linie. Měl jsem tě poslouchat a omlouvám se za to, co jsem ti řekl o hormonech – to nebylo velmi prospěšné. Ale řekni mi, opravdu bys dovolil upírovi, aby se z tebe nakrmil?“

Harry se na něj nahoru culil: „Už jsem to udělal“, uvolnil se z lehkého objetí. „Uvidíme se na obědě, Tome, nemůžu přijít pozdě na Severusovu hodinu“, nechal za sebou ne-zcela-ale-blízko-toho-vyjeveného-Temného-pána.

“Všechno je mezi vámi dvěma v pořádku?“ Draco se odstrčil od stěny.

Harry přikývl a poslal jemu a Blaisemu vděčný úsměv: „Díky za čekání.“

“To bylo jasné“, Draco a Blaise se sklonili v hluboké úkloně. „My jsme se zřekli zářivého brnění, ale stále jsme dva ďábelsky zdvořilí, okouzlující princové, kteří vám přišli pomoci, sličná panno.“

“Vy víte, že není dobrý tah mě nasrat, že ano?“ Harry je hravě strčil. „Můžete najít jinou sličnou pannu, kterou zachráníte – nebo vyděsíte k smrti. A teď pokud mě omluvíte, mám hodinu Lektvarů, které se účastním.“

“Jaká náhoda“, vykřikl Blaise, rychle dohnal křehkého kouzelníka. „Takže to učiníme nebo ne, Sire Draco? Dovolte nám být vaší společností na této dobrodružné cestě...“

“Náhoda, Sire Blaisei?“ zvolal Draco nevěřícně. „Je to zjevné bez záhad osudu, který nám způsobil setkání v takovém špatném místě, abychom statečně chránili, jen mírně maličkého Sira Harryho, který se ubírá touto cestou na vyzvání Pána Sklepení a Lektvarů...“

Jeho ústa pokračovala v pohybu, ale žádný zvuk neunikl, a když se ho Blaise pokusil o tom informovat, sám zjistil, že je v této stejné prekérní situaci: „Nestěžujte si“, Harry znuděně pokrčil rameny v reakci na jejich pronikavé pohledy. „Varoval jsem vás. Kromě toho, alespoň bude mít Severus důvod, aby mi vzal body.“

Tento důvod je přinejmenším neuklidnil a tak, kdyby to mělo udělat nějaký rozdíl, mohli jen padnout do vyčítavého ticha během jejich krátké a ne tak dobrodružné cesty do učebny Lektvarů.

“Pane Pottere, vidím, že jste se stále nenaučil, jak rozlišovat čas“, vysmíval se Severus zelenookému chlapci, když vešel do učebny následovaný dvěma nahněvanými Zmijozely. „Deset bodů z Nebelvíru. Pane Malfoyi, pane Zabini, prosím sedněte si.“

Trojice chlapců si sedla k ještě jedinému volnému stolu, Harry opět doprostřed a oba starší chlapci ho začali rýpat do žeber, aby ho přinutili zvrátit to kouzlo, ale Nebelvír je jen odtlačil a pokračoval ve vyndávání svých věcí.

“Recept je na tabuli“, mračil se Severus na všechny, kteří se na něj dívali více či méně napjatě. „Chci vzorek od každého stolu na konci této hodiny a ano, slečno Grangerová, to znamená, že budete pracovat ve skupinách a ne, že vy uvaříte lektvar a budete předpokládat, že bude jediný hoden mé pozornosti.“

“Ví někdo z vás, co bychom měli udělat za lektvar?“ Vince se otočil na svém místě a nyní se tázavě díval na blonďatého Ledového prince.

“Je to Dokrvovací lektvar“, zamumlal Harry, když Draco samozřejmě nemohl odpovědět. „Blaisei, mohl bys ses prosím tě přestat hněvat a dojít pro přísady?“ chlapec s tmavou pletí si prohlížel otrle své nehty. „Dobře, tak ne. Necháte mě udělat všechnu práci, proč ne?“ ušklíbal se Harry a vstal. „To neovlivní vaše známky.“

“Co je s vámi dvěma?“ civěla na ně Pansy přes zúžené modré oči. „Měli byste vědět lépe, že nechat Harryho dokonce přijít blíž k encyklopedii…“

Obě tiché hlavy se obrátily tam, kam Harry došel pro jejich přísady. Hermiona to měla načasované tak, aby sáhli pro kůži hřímala zároveň a surově odstrčila Harryho stranou, čímž zakopl o jednu nohu stolu a spadl na podlahu s malým nářkem, přičemž se stočil kolem svého břicha.

“Pozor, chlapče hrdino, ne každý má rád tvou prdel tolik jako Ty-víš-kdo“, zasyčela dolů na bledého chlapce, přitom šlápla na jeho ruku, když se vydala zpátky ke svému místu.

“Grangerová, máte druhý trest, dnes v osm hodin s panem Filchem“, prskal Mistr lektvarů rozzlobeně. „Pane Pottere, dovolte mi se podívat na vaši ruku.“

Rychle uvedl Harryho do nyní prázdného skladu, zatlačil na dveře jakoby náhodou, aby byli jen lehce pootevřené. Malému chlapci se leskly slzy v jeho očích. Černovlasý muž opatrně vyhrnul Harryho rukáv a zkoumal způsobenou škodu.

“Není zlomená“, ujistil jemně chvějícího se chlapce. „Obvážu ji a pak by měla být v pořádku. Jsi ještě někde zraněný?“

“Jsem v pohodě, Severusi“, usmál se Harry slabě. „Jsi v pořádku?“

“Proč bych neměl být?“ zeptal se Severus překvapeně.

“Vypadáš unaveně a rozhořčeně“, mumlal Harry. „Nechci, abys byl takový.“

“Jen jsem zůstal vzhůru celou minulou noc“, šeptal Mistr lektvarů. „Ale děkuji, že si o mě děláš starosti, Harry.“

“To není problém“, usmál se Harry jemně nahoru na hubeného muže. „Chtěl bys, abych ti pomohl s tvými lektvary? Vím, že máš spoustu další práce kvůli mně…“

“Pokud chceš…“, upevnil poslední obvaz. „Ale víš, že mám rád vaření lektvarů a budu rád, když mi pomůžeš. Tak tedy, pojďme zpátky, dobře, Harry?“

Znovu nasadil svou masku lhostejnosti a kráčel zpátky do učebny. Blaise a Draco – Pansy je osvobodila od jejich tišícího kouzla – pilně připravovali všechny přísady, zatímco voda vařila v kotlíku.

“Pane Goldsteine, přidejte trochu santalu – Nechci mít přece jen zničenou mou učebnu. Pět bodů z Havraspáru“, Severus kráčel řadami pracujících studentů. „Pokud jste si nevšiml, váš kotlík přetéká, pane Macmillane, pět bodů z Mrzimoru. A slečno Grangerová, to není hodina-hoďme-všechno-co-máme-do-té-lesklé-měděné-věci, tak proč, řekněte mi prosím, máte pocit, že je potřeba drceného pelyňku?“

“Protože patří do dokrvovacího lektvaru, pane“, uvedla Hermiona usmrkaně.

“Ach, velmi dobře jste to zmínila, protože jsem samozřejmě naprosto neschopný, když jde o lektvary“, opáčil tmavooký profesor a Hermionina tvář divoce zrudla. „Jen jsem si myslel, že bodlák by vypadal právě tak krásně… Pět bodů z Nebelvíru. Pane Pottere, mohl byste nás chtít osvítit, proč recept jasně říká bodlák a ne pelyněk?“

“To proto, že kdybyste použil pelyněk do lektvaru nejspíše by vybuchl“, řekl Harry jemně. „A nevěřte takovým hlupákům jako jsme my, kteří nepochopili ušlechtilé umění vaření lektvaru, pane.“

“Nepožívejte takový hrubý jazyk v mé učebně, pane Pottere“, obořil se Severus, ale pro ty, kteří ho znají dostatečně dobře, viděli malý záblesk pobavení, patrný v jeho černých očích. „Pět bodů z Nebelvíru.“

“Jsi v pořádku, Harry?“ zeptal se Blaise starostlivě. „Chci tohle nasekat, dobře?“

“Jsem v pohodě“, usmál se Harry na ně. „Omlouvám se, že jsem vás naštval…“

Oba chlapci v duchu protočili oči, když Harry opět vzal všechnu vinu na sebe. Oba obklopili mladšího chlapce se zářivýma zelenýma očima a příliš mnoha tajemství, a i když to byl Nebelvír, většina Zmijozelů dospěla k tomu, že čekají chlapce-který-přežil ve společnosti dvou nejpohlednějších Zmijozelských chlapců (aspoň pokud bychom mohli věřit špičce seznamu Pansy Parkinsonové nejžádanějších svobodných mládenců).

“Neměli jsme si z tebe dělat legraci, že jsi tak malý“, odpověděl Draco, zatímco předal další přísadu Harrymu. „Ostatně, všichni jsme byli jednou malí...“

Harry na něj varovně zavrčel, ale blonďák jen hodil paži kolem malých ramen a rozcuchal černé vlasy, přičemž se smál pobouřenému pohledu, který obdržel.

 

« 33. kapitola « » 35. kapitola »


29.06.2009 05:51:20
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (121 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one