Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Věnováno pro: Dobby, Anina, Airiny, Alexia, Arwenka, Auša, biggi, drahokam, Exa, gleti, Hajmi50, koky, Pajuška, Pegy, Sanasami, Saskya, Teressa, tess

Alcea

36. DENÍK

Mezitím v ložnici Zmijozelských šesťáků Draco Malfoy a Blaise Zabini měli náladu daleko od pobavení. Oba chlapci cítili výčitky svědomí, kvůli tomu jak si vynutili odpověď na jejich otázku od Harryho. Měli to naplánováno samozřejmě předem: jak by přinutili Harryho, aby pouze odpověděl na jednu nevinnou otázku, a že by Harry jednou svůj daný slib neporušil. Jenže nepředvídali, že bude tak ublížený jejich jednáním. Nicméně se oba shodli, že teď bylo trochu pozdě na pochybnosti, a tak si sedli na Dracovu postel (protože ta Blaiseova byla příliš zaneřáděná), váhavě a zároveň dychtivě otevřeli Harryho deník. První stránka byla zcela prázdná, ale druhá byla zaplněna Harryho neuspořádaným rukopisem:

Naše učitelka angličtiny, slečna Oféliová, řekla, že bychom si měli psát deník, abychom si zlepšili naše psaní. Řekla, že pokud bychom nevěděli, o čem psát, měli jsme začít s některými fakty o sobě, jako např. kolik nám je let nebo jaké máme koníčky. Nemůžu v tom vidět, co je tak osobního na všech těchto věcech, ale myslím, že by bylo velmi nudné číst všechno, co by každého napadlo.

Zvláště Dudley, to je můj bratranec a právě teď se mu teta Petunie a strýc Vernon snaží pomoci s jeho domácím úkolem. Teta Marge je také tady. Ona není ve skutečnosti má teta, přesto, že je sestra mého strýce, ale teta Petunie řekla, že by bylo ode mě nevychované jí říkat jen Marge. Jenže ona si beztak myslí, že jsem nevychovaný, nevděčný a neuspokojivý, takže v tom nevidím problém. Ona vždycky říká, že by mě dala do sirotčince, protože moji rodiče jsou mrtví.

Zemřeli, když mi byl jeden rok, při dopravní nehodě. Má teta říká, že byli opilí a to je jediná věc, co o nich vím, protože teta Petunie nerada mluví o své sestře, mé matce. Ona se pořád na ni zlobí za to, že ji a její rodinu mnou zatížila.

Bydlím s nimi, s tetou Petunii, strýcem Vernonem a Dudleym. Příjmením jsou Dursleyovi. Já se jmenuji Harry James Potter a je mi deset let. Strýc Vernon jednou řekl, že jsem ničemná zrůda, když jsem nedokončil mé práce v domácnosti. On pracuje pro firmu, která se zabývá vrtačkami a má teta říká, že je velmi důležitý muž – Myslím, že je to tím, že má hodně práce.

Mé koníčky jsou vaření, zahradničení a úklid, nyní jsem ztlučený mým bratrancem, okřiknut mou tetou a zmlácený mým strýcem, když jsem nedokončil mé domácí práce. Dudley nikdy nemá žádné domácí práce a já dokonce musím uklízet jeho pokoj a teta Petunie říká, že to je takto proto, že sem nepatřím, a protože bych jim mohl udělat obrovskou laskavost, kdybych správně zemřel po boku mých rodičů.

Přesto mi opravdu nevadí domácí práce, teta Petunie je také docela zaneprázdněná a potřebuje trochu pomoci. Šimon říká, že by děti neměly tak tvrdě pracovat, ale myslím si, že to je rozhodnutí poručníků. Slečna Oféliová řekla, že bychom měli pomáhat našim rodičům, a tak si myslím, že prostě stále musím pomáhat jen rodině.

Zdává se mi o muži na létající motorce s nejmilejším úsměvem, který by pro mě přišel a řekl mi, že moji rodiče stále žijí, ale vím, že to je nesmysl. Motorky přece nelétají a strýc Vernon by se zbláznil, kdybych mu řekl takovou historku – on nemá rád takové věci, které nejsou normální, a proto nemá rád mě. Ale mě opravdu nemá nikdo rád.

Tak dobře, snad Šimon, on je můj nejlepší kamarád a říká, že je empat, což je člověk, který může číst druhým emoce a jeho matka říká, že je také empat. Říkají, že to je dar i prokletí, stejně jako u těch superhrdinů v Dudleyho komiksech. Nesmím se jich dotýkat, ale jednou jsem mohl, protože ho měl přilepený na zdi svou žvýkačkou. Piers, jeho nejlepší kamarád a on mě potom zbili a nemohl jsem dokončit mé domácí práce, takže se strýc Vernon opravdu rozzlobil a zamkl mě v přístěnku.

Myslím, že jsem mohl spolknout pavouka. Šimon řekl, že sníte ve spánku alespoň sedm pavouků ročně. Myslím, že je to takové hrubé a snažím se chvíli spát se zavřenou pusou, ale pak se mi těžce dýchá, takže jsem to vzdal. Šimon řekl, že pokud si toho nevšimnu, tak to je v pořádku. Šimon je opravdu chytrý, vždycky mi pomáhá s matematikou a pak musím já pomáhat Dudleymu. Nemyslím, že mu moc pomáhám, protože požaduje, abych udělal jeho domácí úkol a pokud bych ho neudělal, tak by mě buď uhodil nebo začal plakat. Přesto nikdy skutečně nepláče, ale teta Petunie je vždy na jeho straně a křičí na mě, abych udělal jeho domácí úkol a nahradil tak mé špatné chování. Na druhou stranu, když to pro něj udělám, je na mě také naštvaná, takže to nedělá takový rozdíl.

Můj oblíbený předmět je umění, protože nás pan Brush vždy nechá dělat, co chceme, a protože Dudley není ve stejné třídě. Pan Brush vždy říká, že nechává prostor pro rozvinutí osobnosti. Nemyslím, že někdy budu osobnost, ale to je v pořádku.

Jsem neviditelný téměř pro každého kolem mě. Můj učitel vlastivědy ani neví, že existuji – když říkal každému známku, zastavil se na mém jménu a zeptal se, jestli je tady v této třídě Harry Potter. Musel jsem vstát a říct mu, že jsem tady a všichni se smáli kvůli mým zlomeným brýlím a mému nepadnoucímu oblečení. Ne, že někdy. Vždycky jsem dostával Dudleyho odložené oblečení, a protože je tak o mnoho větší než já, nikdy mi nepadlo.

Jsem menší, než kdokoli v mé třídě. Možná je to proto, že bydlím v přístěnku, nebo proto, že tolik nejím. Ale Šimon je také poněkud malý a nežije v přístěnku, takže si myslím, že to s tím nemá nic společného.

Školní poradce řekl, že bych měl jíst víc a trávit více času venku, když jsem ho šel navštívit poté, co jsem přistál na střeše školy. Nevím, jak jsem to udělal, ale strýc Vernon a teta Petunie byli skutečně rozzlobení a poradce si myslel, že jsem se pokusil spáchat sebevraždu. Nevěděl jsem, co znamená sebevražda, ale vyhledal jsem si to, abych zjistil, co jsem udělal špatného, abych to znovu neudělal.

Teta Petunie mě volá, abych něco udělal pro všechny k jídlu, takže je lepší, abych šel hned, než si pro mě strýc Vernon přijde.

Oba Zmijozelové si vyměnili šokovaný pohled: chlapec-který-přežil, Záchrance Kouzelnického světa, jejich přítel Harry, bydlel v přístěnku a jeho příbuzní s ním jednali jako s otrokem. Jistě, čekali, že s ním nebylo jednáno královsky nebo tak dobře, jak si zasloužil, ale spíše čekali, že to pouze začalo před pár lety a ne když byl desetiletý nebo nejspíše to dokonce začalo dříve.

Potom zde bylo několik prázdných stránek, dokud opět nezačal neuspořádaný rukopis, i když tentokrát bylo písmo místy rozmazané a stránky byly trochu zvlněné, jakoby od vody. Bylo zde také několik hnědých skvrn:

Nyní je asi sedm týdnů do mých narozenin a teta Petunie mě poslala do mého přístěnku, protože jsem ji obtěžoval. Jsem tak rád, že je zpátky z nádraží. Vzala tetu Marge na nádraží, protože se konečně vracela zpátky. Musel jsem udělat něco neuvěřitelně špatného, protože strýc Vernon byl opravdu naštvaný, alespoň si myslím, že byl, byl tak divný. Myslím, že vím, co jsem udělal tentokrát.

Teta Marge mě už nechtěla vidět, protože jsem tak ošklivý na pohled a tak mi řekli, abych zůstal venku na pár hodin. Pršelo, ale déšť je něco, co mám velmi rád tak jsem to udělal, jak řekli. Strýc Vernon mě skopl ze schodů a zranil jsem si koleno a řekl mi, že si nezasloužím žít pod jeho střechou.

Opravdu jsem nevěděl, kam jít poté, co zabouchnul dveře a myslím, že jsem se ztratil, protože další věc, kterou si jasně pamatuji je ten muž, který se mě ptal, jestli si nechci hrát a jak mě popadl. Řekl jsem mu ne, ačkoli teta Petunie jednou řekla, že je velmi nevychované říkat ne, ale také říkala Dudleymu, že by neměl mluvit s cizími lidmi. Nejsem samozřejmě Dudley, takže jsem možná neměl říkat ne, protože se ten muž pak dostal ke mně skutečně blízko a nějak jsem ležel v bahně a on na mně.

Mohl jsem cítit alkohol v jeho dechu, páchl jako strýc Vernon, když je opravdu rozzlobený. Byl jsem tak vyděšený. Nevím proč, ale začal mě ohmatávat mezi nohama a nějak mé kalhoty zmizely. Něco tvrdého do mě strčil a to bolelo, tolik to bolelo, více než jakékoli bití, které jsem kdy předtím dostával.

Musel jsem být v bezvědomí, protože další věc, kterou si pamatuji, je ta, že jsem byl v nemocnici a vysoká plavovlasá žena seděla vedle mě. Ptala se mě, jak se cítím a já jsem řekl, že nevím. Pak se ptala, jestli by mohla někoho kontaktovat a já ji řekl, že moji rodiče jsou mrtví a ona měla skutečně smutný výraz na tváři. Dveře se otevřely a další muž vešel do pokoje a říkal, že se jmenuje Pimpernell a pokud by mi mohl položit nějaké otázky. Řekl jsem, že ano a ptal se mě, jestli si pamatuji na to, co se stalo a pak, co se stalo. Řekl jsem mu to.

Myslím, že jsem musel začít plakat, protože žena vtiskla do mé ruky kapesník a řekla, že najde toho muže, který mi to udělal. Řekla, že tomu, co mi udělal, se říká znásilnění (ještě to musím vyhledat) a je to velmi špatný zločin, a že by to mělo být velmi potrestáno.

Pak šli ven, ale mohl jsem je ještě slyšet mluvit přes dveře. Pimpernell řekl, že nemůže uvěřit tomu, jak někdo mohl udělat tohle dítěti, a že by toho chlápka chňapnul pod krkem, kdyby se mu někdy měl dostat do jeho rukou. Ona řekla, že vypadám ještě tak sladce a nevinně, a že si nezasloužím něco takového. Nevím o té části sladký a nevinný, ale myslím, že jsem si to zasloužil. Ona se pak vrátila dovnitř a řekla mi, že mě přivede zpět k mým příbuzným. Řekla, že bych si neměl dělat starosti, a že jim to všechno vysvětlí.

Přesto to neudělala a strýc Vernon a teta Petunie mi řekli, že to je jediná věc, která bude pro mě kdy dobrá, a poslali mě do mého přístěnku. Tu noc, když Dudley a Marge spali, teta Petunie a strýc Vernon přišli k mému přístěnku a ona mě začala mlátit jednou její vařečkou na vaření, ječela na mě, jak je zahanbená, a že jsem nevděčný kvůli tomu, že jsem přivedl policii do jejího domu. Bylo už ráno, když se nakonec unavila a pak to na několik hodin převzal strýc Vernon. Nemohl jsem se hýbat, když skončil a také jsem musel udělat jejich snídani, kterou v této době dělám.

Byl to poslední den, kdy byla teta Marge tady, takže teta Petunie a Dudley ji vzali na nádraží. Strýc Vernon pak začal druhé kolo a popadl mě za vlasy a přitiskl můj obličej k matraci. Měl nůž a rozřízl mé kalhoty. Mohl jsem cítit krev, která stékala dolů. Zasloužím si to, řekl a říkal mi, že jsem jeho malá coura, ať je to cokoli, ale možná to znamená, že mě má rád. Protože jsem necítil, že by byl naštvaný, když mě znásilnil. Bolelo to, pořád to bolí, ale řekl, že jsem jeho malý zajíček. Když říkal Dudleymu, že je jeho velký kluk, tak to znamená lásku, řekla teta Petunie, když jsem se jí ptal, proč mi takto on nikdy neříká, takže si myslím, že to je také výraz pro lásku, ale nejsem opravdu velký jako Dudley.

Ale jsem rád, že přestal. Řekl, že to je naše malé tajemství, a že bych to neměl nikomu říkat. Řekl, že by mě to mělo naučit, jak být hodným klukem. Mé celé tělo teď bolí a skutečně to tady smrdí jako krev.

Blaise držel svou ruku na svých ústech, jako by měl zvracet a soudě podle barvy jeho obličeje, to bylo to, co se chystal udělat. Draco také vypadal bledě a jeho ruce byly sevřené kolem knížky v jeho ruce.

“Ó, Merline,“ vymáčkl Blaise nakonec ven. „Och, do prdele, jak někdo může být tak krutý?“

“Jeho vlastní strýc ho znásilnil,“ vykřikl Draco; náhle byl zuřivý. „Taková blbost, tlustý Mudla znásilnil svého desetiletého synovce a Harry nejen, že si myslel, že si to zasloužil, ale také, že to byla pro něj známka jeho lásky.“

“Myslíš, že si to Harry pořád myslí?“ ptal se Blaise nejistě. „To, že si to zasloužil?“

“Slyšel jsi ho mluvit? V každé druhé větě říká zatracenou omluvu!“ odpověděl Draco zuřivě. „Půjdu zabít toho debilního Mudlu.“

Blaise, ačkoli vypadal, že s tím z celého srdce souhlasí, zakroutil hlavou: „Zjistíme nejprve, co mu ještě udělali a pak se podíváme po Harrym.“

Nemůžu uvěřit, co se právě stalo. Celé to začalo těmi dopisy, adresovanými pro mě. Nikdy jsem nedostal žádné dopisy a pak se objevil první, který strýc Vernon roztrhal na kousíčky a pak tolik dalších. Moji příbuzní nechtěli, abych je četl, strýc Vernon byl skutečně naštvaný a znova mě znásilnil.

Vyhledal jsem si to a je to definováno jako trestný čin, kdy někdo donutí jinou osobu k podvolení se souloži, zvláště pohlavnímu styku, ale myslím si, že je v pořádku, že mě strýc Vernon znásilnil, protože je to můj strýc a on se jen snažil mě naučit lekci.

Právě teď jsem v přístěnku, ale po dopisech, které přišly dokonce i v neděli, nás můj strýc vzal do malé chatrče na nějakém ostrově. On dokonce koupil zbraň. O půlnoci se dveře prásknutím otevřely, venku byla bouřka a dovnitř vešel největší muž, jakého jsem kdy viděl. Jmenuje se Hagrid a přinesl mi další jeden z dopisů. Řekl, že jsem kouzelník, a že existuje škola, která se jmenuje Bradavice, kam bych se chodil učit magii. Řekl, že moji rodiče byli také kouzelníci a nebyli opilí, když zemřeli. Řekl, že nezemřeli při dopravní nehodě, ale byli zabiti Temným kouzelníkem jménem Lord Voldemort.

Nicméně se opravdu bál říct jeho jméno, dokonce, i když nějak zmizel. Hagrid řekl, že jsem slavný kvůli tomu, že se mě také Voldemort pokusil zabít, ale nepodařilo se mu to a místo toho zmizel, a že mám mou jizvu kvůli této kletbě.

Myslím, že to dává smysl, že mě nyní moji příbuzní nemají tolik rádi, protože jsem zrůda. Teta Petunie řekla, že vždycky věděla, že se ukážu být tak nenormálním jako její sestra.

Hagrid mě vzal do Příčné ulice, což je ulice, kde kouzelníci kupují své věci. Šli jsme k Děravému kotli a všichni si chtěli potřást mou rukou, přál jsem si, aby byli ode mě dál. Hlavně profesor Quirell, ze kterého jsem z nějakého důvodu získal dojem, že mě nemá rád, i když byl dost milý. Všichni věděli o mně víc, než já a nejspíše je to pravda.

Nejprve jsem nemohl uvěřit tomu, když mi Hagrid řekl, že jsem kouzelník, ale pak se zeptal, jestli se nedělo kolem mě něco zvláštního. Samozřejmě, bylo zde hodně takových věcí a pamatuji si, že má teta a strýc byli vždycky pak velmi rozzlobení. Například poté, co sklo, které oddělovalo hroznýše královského od Dudleyho, prostě zmizelo, a že jsem s ním mluvil, strýc Vernon byl tak naštvaný, že mě naučil další z jeho lekcí, jakmile Petunie šla nakupovat a Dudley šel navštívit Pierse.

Šli jsme ke Gringottovým, nemůžu uvěřit, kolik mám peněz, musím zjistit, jak moc se smění do mudlovských peněz, abych mohl dát nějaké mé rodině, takže strýc Vernon nemusí tak tvrdě pracovat, možná pak budou mít víc času mě milovat. Hagrid se cítil špatně po jízdě dolů k trezoru – byly tam takové malé vozíky – a tak jsem si šel bez něj koupit nové hábity.

V obchodě byl druhý kluk, který se choval hodně jako Dudley a jaksi mě děsil. Mluvil o Famfrpálu a školních kolejích a já jsem se cítil hloupě, protože jsem neměl žádnou představu, o čem to mluví. Pak si dělal legraci z Hagrida a řekl jsem mu, že je Hagrid skvělý a on se zeptal, zda moje mamka a táta jsou kouzelníci. Říkal, že by nemělo být dovoleno lidem vychovávanými Mudly (to znamená lidé, kteří nekouzlí), chodit do Bradavic, protože nic nevědí. Ale já chci chodit do Bradavic, jen jsem si přál, aby Šimon mohl také přijít, ale chci se dozvědět víc o mých rodičích a možná, jak bych pomohl tetě Petunii a strýci Vernonovi.

Jsem si jistý, že magie může být užitečná, i když si myslím, že půjdu do Mrzimoru. To je jedna ze školních kolejí a zní jako kolej pro slabé, jako jsem já. Ten kluk říkal, že půjde do Zmijozelu. Nechci být ve stejné koleji jako on, bylo by to, jako opět žít s mými příbuznými a nechci ho urazit. Vím, že bych neměl o nich takto přemýšlet, ale přeji si, aby bylo snazší je mít rád. Trápil jsem je a bylo by to stejné, kdybych byl zařazen do Zmijozelu. Nechci mu jít na nervy. Mám v úmyslu se mu vyhýbat a nedostat se do jeho cesty.

Mám spoustu knih a přísad do lektvarů a mám v úmyslu si je přečíst, jakmile se budu moci opět pohnout, aniž by všude neodkapávala krev. Také mám hůlku a prodavač, pan Ollivander, řekl, že má stejné jádro jako Voldemortova a Hagrid mi koupil sovu k mým narozeninám. Jmenuje se Hedvika, je sněhově bílá a je to první dárek, který jsem kdy dostal. Řekl jsem ji, aby zůstávala dál, aby ji strýc Vernon nezabil.

Nebyl jsem moc šťastný, když jsem se vrátil se všemi mými novými věcmi, protože by je on mohl zapálit, ale teta Petunie nechtěla, aby druzí kouzelníci zjistili, jak zde bylo se mnou zacházeno. Nechápal jsem to, protože se ke mně chovali, jak jsem si zasloužil, aby tak jednali a dali mi víc, než bych mohl od nich očekávat, musím o tom později přemýšlet. Možná, že se takové věci liší u dětí kouzelníků. Vernon mě znovu znásilnil.

Blaise si odfrkl nad tím, co Harry napsal o Dracovi a Draco ho rýpl loktem do žeber, ale toto pobavení se potlačilo, když pokračovali ve čtení:

Teď vím, že je to špatné, že se to nemělo dít. To co mi dělali, je týrání a zneužití dítěte a je to velmi těžce trestáno v Kouzelnickém světě. Snažil jsem se to říct strýci Vernonovi, když mě opět znásilnil druhý den, co jsem se vrátil ze školy, ale neposlouchal mě. Nedovolím, aby mě opět někdy viděl plakat. Nedovolím mu, aby mě zlomil.

Znova to udělal, protože domácí skřítek shodil Petuniin dort, který dělala, na Masonovi a pak mi ministerstvo poslalo dopis, v němž stálo, že není dovoleno kouzlit mimo školu. Nezmínil jsem se, že byl předtím tak naštvaný. Potom bičoval má záda a nyní musím vytřít všechnu tu krev a dodělat zbytek domácích prací. Mám pocit, že se mu to líbí.

Šimon to také zjistil, ale slíbil, že to nebude nikomu říkat, pokud nechci. A já nechci, aby to někdo věděl, ačkoli vím, že je to špatné, ale oni jsou stále má rodina, má jediná rodina. Nechci je dostat do potíží. Řekli, že možná, jestli to všechno udělám, budou mě mít jednou rádi. Kromě toho, nemůžu všechny zklamat, Malfoy a Snape by měli velký den, kdyby tohle někdy zjistili: slavný Harry Potter leží ve vlastní krvi a prosí, aby to přestalo. Ne, že bych prosil, před chvílí jsem si uvědomil, že by mi to vůbec nepomohlo a nechci, aby byl můj strýc spokojený, kdyby věděl, jak se cítím bezmocný a špinavý pokaždé, když se vytáhne, jen aby prudce přirazil zpátky dovnitř.

Draco si rychle setřel slzu, která hrozila, že skane do již rozmazané stránky a Blaise vzal knihu z jeho ruky, nekomentoval cit svého nejlepšího přítele, který projevil. Necítil se o mnoho lépe, i když si myslel, že to bylo horší pro Draca, protože Harry také psal o něm:

Prosil jsem Brumbála, aby mě neposílal zpátky, ale jen se na mě usmál a řekl, že potřebuji ochranu domu mých příbuzných, a že dítě potřebuje trávit čas se svou rodinou.

Věděl jsem, co se stane, ještě před tím, než teta Petunie a Dudley prohlásili, že půjdou navštívit zábavní park na jeho narozeniny. Vernon zatáhl všechny závěsy a zamkl dveře a okna poté, co odešli, než mě vytáhl z mého přístěnku. Začal mě kopat a bít Dudleyho baseballovou pálkou, jsem si jistý, že mi zlomil několik kostí a žeber. Dýchání bolí. Pak mi řekl, abych se svléknul, ale odmítl jsem to, věděl jsem, co přijde a nemohl jsem nic udělat, abych ho zastavil, ale nemohl bych předstírat, že se mi to líbí, nebo že jsem to dovolil.

Došel si pro nůž z kuchyně, perořízek, přitiskl mě ke stěně a rozřezal oblečení z mého těla. Řezy ještě krvácí. Když jsem byl nahý, k tomu ještě hromádka brečícího masa, také se svléknul a popadl mě za vlasy. Mrštil se mnou k jedné z kuchyňských židlí a svalil se do ní, přinutil mě si před ním kleknout. “Vykuř ho,“ přikázal a ukázal na svůj penis, a když jsem nereagoval, tak ho prostě vrazil do mé pusy, čímž mi ucpal pusu jako roubíkem. Bylo to tak odporné. Můžu stále cítit jeho semeno v mé puse, i když jsem si ji vymyl mýdlem – cokoli je lepší než jeho chuť. Také jsem se vydávil, i když s malým úspěchem. Pak mě znásilnil. Je to vždycky stejné, takže opravdu nemá smysl to popisovat, také mě hodil na postel nebo na podlahu obličejem dolů a posunoval se ve mně, dokud nevyvrcholil. Pořád mi říká, že jsem jeho malá coura a jeho zajíček, ale v poslední době mi také začal říkat, jak jsem krásný. Jak to může být pravda? Mám pocit, že se to zhoršuje.

“Jak to může být horší než tohle?“ vymáčkl se Blaise. „Není divu, že se Harry tak bojí dotyku a všeho, co se týká sexu. A teď se musí milovat s Voldemortem každý týden. Salazare!“

Draco si sklíčeně tahal své vlasy a kroutil v tichosti zamítavě hlavou:

Věci se změnily. Jsou prázdniny před pátým ročníkem a Voldemort se vrátil pomocí mé krve. Všichni si myslí, že jsem zabil Cedrika a za to mě nenávidí. Šimon říká, že jsem také empat, protože vím, co druzí cítí a to je, jakoby to tyto znalosti dělaly významnějším. Včera, je po půlnoci, Dudley a já jsme byli napadeni Mozkomory a chtěli mě vyloučit z Bradavic za užití magie, ale Brumbál zatahal za nitky a teď mě čeká slyšení. Možná pak opět konečně uvidím Rona a Hermionu. Byli jiní poslední dobou, uchovávají tajemství a nic mi neřekli, jsem doslova v temnotě.

Sirius je jiný, bez něj a Šimona bych nemohl přežít poslední rok. Sirius neví, co se tady děje a nechci, aby to věděl, nechci ho tím zatěžovat, zaslouží si být šťastný. Přeji si, aby jediný člověk, který mě kdy miloval, byl šťastný. Pokud se doví, co mi Vernon dělal, mohl se vinit a to rozhodně není jeho vina.

V každém případě byl můj strýc zase naštvaný, protože Dudley byl docela otřesen po tomto setkání a dokonce chtěl, abych opustil jeho dům, ale pak si to lépe promyslel a místo toho mě opět znásilnil. Teta Petunie a Dudley odešli pro něj koupit spoustu čokolády, protože jsem jim řekl, že mu může pomoci. Těšilo ho to.

Vernon zamkl dveře do mého přístěnku a nechal mě ležet v mé krvi a stále svázaného k mé posteli a nožem v mém otvoru. Řekl, že by měl přijít za pár dní. Byl jsem blízko k pláči a neodvážil jsem se usnout, protože jsem měl strach, že by se nůž mohl vsoukat hlouběji, kdybych se pohnul ve spánku.

Asi před hodinou se otevřely dveře, byl jsem tak vyděšený, protože jsem si myslel, že se Vernon vrátil, protože se rozhodl, že jsem nebyl dost potrestaný, ale místo něj to byl Dudley. Vypadal nejprve nejistě, ale poté, když viděl, v jakém stavu jsem byl, rychle za sebou zavřel dveře a dřepl si vedle mě. Myslím, že volal mé jméno, ale nejsem si jistý, protože zároveň rozvazoval provaz z mých zápěstí a docela zle to bolelo – Myslím, že jedno zápěstí je zlomené.

Pak mě chtěl posadit, ale nemohl jsem vystát jeho dotek a tak jsem se stočil do jednoho rohu, co nejvzdálenějšího od něj. Byl to špatný tah, když jste měli ještě nůž ve vaší prdeli a já jsem omdlel. Příště, když jsem se vzbudil, Dudley byl stále tady a snažil se obvázat má zápěstí, nůž ležel někde na podlaze. Ptal jsem se ho, co to dělá a řekl, že to všechno vysvětlí, jakmile ošetří mé rány.

Neměl jsem nikdy nikým ošetřené mé rány, alespoň ne tyto, a myslím, že jsem nebyl moc jednoduchý pacient, ale Dudley byl překvapivě trpělivý a jemný, něco o čem bych si nepomyslel, že je toho schopný a poté, když bylo vše obvázané, mě vložil do postele a dokonce mi dal druhou deku ze svého vlastního pokoje, než si sedl vedle mě. Dudley mi řekl, že viděl, když se ho Mozkomor pokusil políbit, své nejhorší vzpomínky, nějaké, které měl až do nynějška potlačené.

Jednou viděl, jak mě strýc Vernon znásilnil po tom incidentu s hroznýšem královským, protože Piers nebyl doma, ale šel si koupit své školní potřeby do Smeltingu. Řekl, že potlačil myšlenku na to, že by mi jeho otec mohl udělat něco takového a po chvíli tomu sám uvěřil. Ale útok Mozkomora přivedl tuto myšlenku zpátky.

Požádal mě o odpuštění za všechny věci, co udělal špatně a slíbil, že nikoho nikdy znovu nezmlátí a nabídl mi, že mě přivede na policii, abych mohl podat zprávu, ale řekl jsem mu, že mi tu stejnou věc už řekl Šimon. Pořád je tady a nejsem si jistý, jestli se mi líbí paže kolem mého těla, ale je příjemné vědět, že aspoň někdo z mé rodiny se o mě stará.

“Takže to je ten důvod, proč si jsou tak teď blízcí,“ mumlal Draco roztržitě, zatímco listoval knihou. „Harry by věřil něčemu takovému.“

“Možná si to opravdu nepamatoval,“ argumentoval Blaise. „Přemýšlím o tom, jak se Pansy chovala, když se její rodiče rozvedli. Plus to, že se zdálo, že se o Harryho stará. Myslím, že je to divné, že ta nejhorší vzpomínka se stala někomu jinému.“

“Nevím,“ opětoval Draco. „Pokud bych zjistil, že můj táta podvádí mou mamku, která by opravdu nemohla být proti mně, ale mohl bych ho za to stejně nenávidět. Natož, když zjistím, že někoho znásilnil. Nikdy nechci, aby se můj pohled na svět tak drasticky změnil.“

“Ani jeden z našich tátů by nemohl nikoho znásilnit,“ protestoval Blaise. „Ale myslím, že chápu, co tím míníš. Pokračujme!“

Je to sotva chvilka, když už mi všude neodkapává krev. Moji příbuzní nebrali vlídně to, že jsou ohrožováni Řádem a teď ví, že Sirius je mrtvý a oni nemají strach se mnou zacházet hůř, než kdy dříve. Teta Petunie je v nynější době velmi často pryč. Samozřejmě, že předstírá, že neví, co se děje, když tady není, ale vím, že ona ví. Ona je jenom trochu znechucena, ale ve skutečnosti ji to nezajímá. Nevím, proč jsem doufal, že bude.

Dudley se o mě později postaral, ale nemůže to dělat moc, protože by si toho Vernon všimnul. Ještě si pamatuji, jak byl poprvé poté naštvaný – myslel si, že jsem to udělal magií. Uvařil jsem si lektvar, který vyléčil některé z řezů, když jsem byl u Šimona. Říká, že bych měl konečně s tímhle vším skoncovat, že můj strýc a teta nestojí za takovou bolest, ale myslím, že skutečně chápe, proč to neudělám. Neudělám to, protože nemám žádnou volbu, protože jestli to opravdu řeknu policii, co se mi stalo, Kouzelnický svět by to mohl zjistit a mohli by ztratit naději.

Myslím, že je od nich hloupé, že se na mě spoléhají, že je zachráním, ale alespoň mají v co věřit. A nechci, aby Dudley ztratil své rodiče, i když říká, že by mu to nevadilo, ale oni jsou jeho rodiče a vždycky byli na něj milí, dokonce ho rozmazlovali, nemyslím, že je zcela k sobě upřímný. Kromě toho, to není nic nového a myslím, že jen přežiju poslední dva roky, zbavím se Voldemorta a pak se zabiju. Páni, jestli to není pěkná budoucnost. Rozhodně nemám problém řešit, co bych měl dělat se zbytkem mého života.

Brumbál říká, že mě jen chtěl ochránit a dát mi šanci na dětství tím, že mi neřekl o proroctví, ale co si neuvědomil, že jsem nikdy neměl dětství. Ví, co se tady děje, ale stejně nic neudělal a to mu nikdy neodpustím. Dudley mi teď pomáhá s mými domácími pracemi, nebo být přesnější, dělá mé domácí práce a nařídil mi, abych se vykoupal. Voda je teď opravdu červená.

“Brumbál to ví?“ zeptali se současně.

“Ten intrikářský stařec o tom ví?“ vrčel Blaise nebezpečně. „Co si myslí, že tím dokáže? On je všemocný a může si hrát s Harrym, jako se svými malými pěšáky?“

“Myslel jsem, že Dursleyovi byli zlí, ale pak nemám slova pro popsání toho, čím je Brumbál,“ zasyčel Draco. „Skončeme to. Mám pocit, že nás teď Harry potřebuje…“

Nemůžu uvěřit tomu, kde jsem právě teď. V Malfoy Manor. A pokud mohu zhodnotit tuto situaci, nebyl jsem unesen. A pan Malfoy se o mě stará, protože strýc Vernon měl další záchvat, když jsem přišel pro mé věci. Slíbil, že nikomu neřekne, co viděl, když jsem mu dovolil, aby mě rozmazloval. Myslím, že stáhnul v podivnostech Voldemorta. Chci tím říct, proč by se chtěl se mnou oženit? Voldemort, samozřejmě. Pan Malfoy jen chce, abych spolykal spoustu lektvarů a zůstal v této opravdu velké a měkké posteli. Je dokonce lepší, než ta v Nebelvírské věži.

Brumbál chtěl, abych šel zpátky k Dursleyovým, ale pan Malfoy řekl, že mě Malfoy junior pozval do jejich domu – Nemyslím, že to měl naplánované, což si myslím, že je dobrá věc. Myslel jsem, že to pouze řekl ať už jakémukoliv důvodu, také nechtěl, abych šel zpátky k Dursleyovým, ale jak se ukázalo, byl upřímný – ne té části o tom, že mě jeho syn pozval, ale to, že chtěl, abych zůstal s ním.

A teď jsem v Malfoy Manor a doufám, že se nikdy nebudu muset vrátit k Dursleyovým. Ne, že bych si myslel, že Voldemort bude lepší, ale alespoň není má rodina. Myslím, že stejně Dursleyovi nejsou mou rodinou, ne skutečnou, jen krví. Tak dobře, Dudley je samozřejmě má rodina.

Tolik k plánům mého života, myslím, že to nefungovalo, jak jsem to plánoval, protože jsem přijal tu smlouvu a za dva týdny budu ženatý s vrahem mých rodičů. No, do prdele!

“Pojďme najít Harryho,“ požadoval Blaise poté, co se ujistili, že nic nevynechali. „Musíme ho nějak přesvědčit, že ho nenenávidíme a že jsme stále jeho přátelé.“

Draco vstal rovněž a ignoroval volané Pansyino dotazování, a vyrazili ven ze společenské místnosti a nahoru po schodech, dokud opět nestáli před vstupem do Harryho a Voldemortových pokojů. Bylo už po půlnoci, ale oba chlapci tomu nevěnovali žádnou myšlenku a klepali na zeď.

Nahoře v ložnici se Tomova hůlka zahřála a řekla mu tak, že někdo stojí před jejich pokoji, opatrně vytáhl svou ruku zpod Harryho košile, vstal a šel dolů po schodech.

“Ať je to raději důležité,“ zavrčel a odtáhl dveře. „Och, to jste vy,“ odblokoval vstup a nechal je vstoupit. „Dojdu vám pro Harryho a ať to, co jste mu přišli říct, by mělo být raději dobré, protože plakal přes hodinu kvůli vám.“

Oba Zmijozelové přikývli a vyměnili si provinilé pohledy, ale Tom už byl na cestě za svým manželem. Tiše pokleknul vedle spící krásy a políbil Harryho čelo a nos, čímž se Harryho oči s chvěním otevřely.

“Máš dva hosty, maličký,“ šeptal klidně. „Mají o tebe opravdu strach, chceš je vidět?“ Harry se tvářil více než pochybovačně a tak pokračoval. „Myslím, že bys měl, Harry, vím, že jsi pořádně nespal, a že mi stále nevěříš.“

“Dobře,“ povolil Harry a vypotácel se zpod deky a nechal se vést dolů ze schodů: „Budu nahoře, Harry, a slibuji, že nebudu poslouchat. Jestli mě budeš potřebovat, zavolej mě a budu dole ve chvilce,“ Tom setřel nějaké stopy od slz, políbil Harryho čelo a zmizel zpátky do jejich ložnice.

Harry nejistě vzhlédl na oba chlapce přes tmavé řasy a přešlapoval z jedné nohy na druhou. Draco a Blaise vstali z pohovky a dvěma dlouhými kroky uzavřeli drobného chlapce v náručí, přičemž předstírali, že si nevšimli malého ucuknutí.

“Nikdy se tam znovu nevrátíš,“ šeptal Draco do jeho ucha. „A budou si přát, aby se byli nikdy nenarodili, jakmile s nimi skončíme. Prosím, odpustíš nám, že jsme tak vlezlí?“

“Vy mě nenenávidíte?“ popotahoval Harry. „Nemyslíte si, že jsem odporný?“

“Ne, Harry,“ Blaise ho jemně postrčil k pohovce. „Miluji tě jako brášku, kterého jsem nikdy neměl a dělá mě smutným to, jak s tebou tvá takzvaná rodina dělala něco tak děsného a zlého. A myslím, že jsi nejsobečtější a nejtvrdohlavější osoba, kterou jsi kdy potkal. Měl jsi nám to říct, Harry, mohli jsme ti pomoci a pomůžeme.“

“My tě neopustíme, Harry,“ ujišťoval ho Draco. „Jsme tvoji přátelé a pomůžeme ti, dokonce, i kdybys nechtěl naší pomoc. Nezasloužíš si to, co ti udělal tvůj strýc.“

“Já vím, že ne,“ popotahoval Harry. „Vím, že ne, ale proč jsem s ním nemohl bojovat? Proč, jestliže mám být tak silný, se ani nemůžu postavit mému tlustému strýci?“

“Protože jsi to nechtěl,“ Blaise stiskl jeho ruku. „Protože sis myslel, že to je tvá povinnost je chránit, protože jsi byl jen dítě, protože bys raději trpěl, než ublížil někomu jinému. Protože jsi příliš dobrý pro tento svět. Ale my jsme teď zde a budeme tě chránit.“

“Jsem opravdu hloupý,“ zamumlal Harry.

“Ne, jen jsi uvěřil, že tady musí být něco dobrého v každém a ve většině případů se ti to podařilo, ne?“ říkal Draco jemně. „Našel jsi něco dobrého v Severusovi, v mém otci, v Dudleym, ve mně a samotném Temném pánu. Není tvá vina, že tvůj strýc je tak zvrácený.“

“Věříš nám, Harry?“ zeptal se Blaise jemně a Harry zakroutil hlavou, obrovské slzy stékaly po jeho lících: „Omlouvám se.“

“To je v pořádku, nemusíš věřit tomu, co říkáme,“ Draco ochranně položil paži kolem Harryho ramen. „Tvoji příbuzní ti řekli tolik lží, mezitím, co jsi tam žil – je to přirozené, že tak snadno neuvěříš. Ale my ti opravdu chceme pomoci, a jestli je něco, co můžeme udělat pro to, aby ses cítil lépe, musíš nám to říct. Ale neočekáváme, že nám jen tak odpustíš to, co jsme udělali. Bylo to nefér, jak jsme si uvědomili, ale my jen chceme, abychom tě poznaly lépe, protože nám opravdu na tobě záleží.“

“Je něco, co můžeme pro tebe udělat, Harry,“ zeptal se Blaise mírně. „Docela cokoli?“

Harry nejistě vzhlédl a přitáhl si nohy k hrudi: „Chtěl…,“ zhluboka se nadechl. „Chtěl bych, abyste mi dovolili si přečíst vaše pocity? Dokážu pochopit, pokud ne…“

“Samozřejmě,“ usmál se Draco laskavě dolů na sklíčeného Nebelvíra. „Můžeš si přečíst mé emoce. Jen mi řekni, co mám dělat.“

Harry se připlížil blíž k blonďákovi tak, že klečel před ním na pohovce: „Dobře, pokud jsi si jistý… Zavři oči a mysli na mě.“

Draco tak učinil bez váhání a Harry opatrně položil své malé ruce na jeho spánky, rovněž zavřel oči. Blonďák cítil vlnu čisté energie, která pomalu proudila jeho hlavou a nechal příjemný pocit v pozadí. Snažil se udržet soustředění na Harryho, ale nebylo to moc jednoduché, protože energie byla tak rozptýlená.

“Páni,“ vydechl Harry, jeho ruce poklesly, přičemž Draco otevřel oči. „Tobě na mně záleží. Děkuji,“ zcela vlezl do Dracova klína a schoval hlavu do ohybů jeho měkkého svetru. „Můžeš mi něco slíbit?“

“Záleží na tom, co chceš, abych slíbil,“ odpověděl blonďák. „Nebudu slibovat, že tě ochráním nebo neztratím můj temperament, kdybych měl někdy potkat toho zkurvysyna…“

“Slib, že nebudeš zklamaný, pokud ti nemůžu zcela věřit, nebo když se tě polekám, nebo když nebudu chtít mluvit o tom, co se mi stalo.“

“To můžu slíbit,“ opětoval Ledový princ ze Zmijozelu povzbudivě. „Jsem si jistý, že mě nikdy nezklameš.“

“Děkuji ti,“ Harry se přitulil ještě blíž k blonďákovi.

“Nechci, abys četl mé pocity k tobě,“ požádal Blaise, cítil se trochu opomíjený.

“Jen pokud mi to je dovoleno,“ Harry se otočil čelem k němu. „Ale nechci, aby ses cítil zavázaný.“

“Necítím se zavázaný, ale chci, abys pochopil, že budu tady vždycky pro tebe,“ Blaise mu pokynul dopředu a zavřel oči. „Pokud je tohle způsob, jak to dokázat, jsem více než ochotný, abys to udělal.“

Harry opět poklekl před staršího chlapce a položil své ruce na jeho hlavu, koncentroval se na to, co ten druhý k němu cítí. Opět našel zájem a lásku, smícháno s pouze trochou lítosti a více než trochou smutku a hněvu, se kterým tak špatně nakládal. Okamžitě po ukončení spojení se stočil do klína italského chlapce, mírně sebou trhnul, když se Draco také ovinul kolem něho, ale pak se uvolnil mezi staršími chlapci, cítil bezpečí uvědoměním si, že by ho chránili dokonce, jestliže by to znamenalo jít i proti jeho přání.

“Harry? Spíš?“ zašeptal Blaise a když Harry vzhlédnul, našel oba Zmijozely jak na něj zírají. „Bylo by v pořádku, kdybychom ti položili pár otázek na to, co jsme četli?“

Malý chlapec neochotně přikývl a Draco položil první otázku: „Co se stalo o prázdninách mezi třetím a čtvrtým ročníkem?“

“Já… Můj strýc mě vždycky znásilnil, jakmile jsem se vrátil domů a teta Petunie s Dudleym byli z domu – Myslím, že to byl způsob, jak mi ukázat mé místo,“ Harry ovinul své hubené paže kolem svých ramen, chránil si tak tělo od druhých dvou chlapců. „Potom mě nechal na pokoji, hlavně proto, že jsem jim řekl, že Sirius přijde a přemění je do ropuch, pokud nebudou se mnou zacházet správně. Pořád jsem měl hodně práce a oni mě stále bili, když jsem je nedokončil, ale strýc Vernon mě znovu neznásilnil. Alespoň do té doby, než jeden jeho zákazník nestáhl svou objednávku a vážně se neopil. Teta Petunie musela udělat opravdu naléhavý nákup, když přišel domů opilý a vzala s sebou Dudleyho. Řekl mi… řekl mi, že mě miluje, a že pokud to nebude pro mé tělo, nikdo by mě nemohl nikdy milovat. Řekl, že mě také Sirius nemiluje, protože jsem zrůda a děvka a jestli někdy zjistí, jak jsem špinavý a použitý, bude se mě chtít vzdát… jako mých rodičů. Druhý den přišli Weasleyovi a vzali mě na Světový pohár ve Famfrpálu.“

“Proč mu pořád říkáš strýc?“ ptal se Blaise. „Na to ztratil právo, nemyslíš?“

“Já…,“ nejistě to vyjadřoval slovy. „Nevím. Ale kdybych jim neříkal teta a strýc, mohlo by to být, jako bych vlastně neměl žádnou rodinu. Rozumíte? Vždycky jsem si myslel, že rodina znamená, že jste milovaní, a že na vás dává pozor, pokud jste v potížích. Nejsem si jistý, že to můžu bez nich zvládnout …“

“Ty máš rodinu,“ Draco opatrně podržel jeho obličej. „Sirius a Remus jsou tvoji rodiče a jestli chceš, jsem si jistý, že mým rodičům by nevadilo také vzít tuto práci. Blaise, Dudley, Šimon a já jsme tvoji bratři. Sev a madame Pomfreyová jsou skuteční teta a strýc. Rudolfus a Rabastan jsou někde mezi tvými bratry a tvými strýci. My jsme tvá rodina, Harry, můžeme ti jít na nervy většinu času, ale to je to, co je to mít bratry. Nepotřebuješ je.“

“Vždycky jsem se zajímal, jaké by to bylo mít bratra,“ po chvilce Harry zamumlal a usmál se na ně.

“Teď máš šanci to zjistit,“ Blaise se na něj zpátky zazubil. „A jako tvoji bratři jsem samozřejmě k tobě velmi ochranářští, takže… Chceš, abychom zabili ty Mudly?“

Harry prudce zakroutil hlavou a oba chlapci si povzdechli: „Tolik jsme o tom přemýšleli,“ odpověděl Draco. „Ale pokud bys někdy změnil svůj názor, dej nám vědět. A co Temný pán, je to všechno aspoň v pořádku nebo ho musíme vykastrovat? To není vtip, už máme plán – potřebovali bychom, abys nám řekl, když spí, ale jestli raději ne, stále je možnost, aby to vypadalo jako nehoda…“

“Ne, díky za nabídku, ale ne,“ usmál se vděčně Harry nahoru na ně. „Tom… Nelíbí se mi to, ale to není jeho vina, snaží se mi neublížit, vážně.“

“Lépe, aby ti neublížil, Harry,“ zavrčel Blaise, ale uklidnil se, když zachytil Harryho prosebný pohled. „Jen jednu otázku, dobře?“ Harry přikývl a tak pokračoval. „Proč je tolik prázdných stránek ve tvé knize?“

“Och, použil jsem kouzlo, které způsobilo, že je vše neviditelné, nechci, abyste to četli,“ Harry pokrčil rameny. „Také byste mi nedovolili číst vaše deníky, že ne?“

“No, promiň, že tě zklamu, ale my si nepíšeme deníky,“ škádlil ho Draco lehce a začal ho lechtat na boku. „To není moc mužné, i když se to určitě k tobě hodí…“

Harry mu poslal svůj nejlepší smrtící pohled, nicméně to nebylo docela tak efektivní, jak to obvykle používal Blaise, který ho také začal lechtat na jeho boku a kvílel smíchem, přičemž se snažil uniknout jejich čiperným prstům.

“Ty se nám směješ, Harry?“ zabručel Blaise hravě a zaútočil na Harryho krk. „To není moc hezké, že, Draco?“

“Ne, rozhodně ne, co s ním uděláme, Blaisei?“ řekl Draco smutně. „Harry, chápeš, že to, co jsi udělal je špatné? Ani neposlouchá… Myslím, že nemáme na výběr – musíme mu dát studenou sprchu!“

Oba chlapci se rozpustile zazubili a Blaise, který byl o trochu svalnatější, přestože oba byli přibližně docela stejně působivě vysocí, si hodil Harryho na svá ramena, kterému stékaly slzy po jeho lících z tolika smíchu.

“Prosím, ne, ne, nebudu se smát, vzdávám se,“ Harry pištěl, ale oba chlapci ho ignorovali. „Prosím, vzdávám se. Nechci se sprchovat, je to studené, prosím? Draco, prosím, udělej něco, řekni mu, aby mě pustil dolů. No tak, Blaisei, jsem tvůj bráška…“

Jeho protesty byly přerušované, jak ledová voda zakryla jeho hlavu a nasákla se do jeho pyžama, krátce zavřel oči: „Vy. Jste. Mrtví,“ vymáčkl a vrhl se na Blaise, který stál nejblíže k němu, přičemž vzal sprchovou hlavici a namířil ji na blonďáka, který se snažil otevřít dveře, které byly zavřeny na Harryho příkaz.

Voda cákala z blonďáka, který chvíli byl příliš šokován, aby reagoval a kapala na podlahu, čímž tvořila rostoucí louži. Blaise se mezitím pokusil odstrčit malého Nebelvíra z jeho hrudi, ale tím si jen vysloužil spršku vody přímo do jeho obličeje.

“A teď se omluvte a slibte, že tohle nikdy neuděláte,“ požadoval Harry, jakmile si myslel, že oba Zmijozelové jsou dostatečně promočení.

Starší chlapci si vyměnili vypočítavý pohled předtím, než oba současně zaútočili na Harryho; Blaise se snadno přetočil, takže teď seděl na vršku menšího Nebelvíra a Draco vyrval sprchovou hlavici z Harryho prstů a nechal studenou vodu pleskat dolů na Harryho hruď. Harry těžce dýchal a pokusil se vykroutit od vody a těla na něm, ale Blaise měl jeho ruce v pevném sevření a držel je nad jeho hlavou. Vážně nechtěl zpanikařit, ale situace byla tak známá a cítil se bezmocně.

“Prosím, prosím, pusť mě,“ prosil šeptem, jeho oční víčka se pevně semkla. „Omlouvám se, prosím, ne.“

Váha z jeho hrudi se okamžitě převalila na stranu a voda se vypnula, což mu umožnilo volněji dýchat. Přitáhl si nohy k hrudi a začal se kolíbat dozadu a dopředu, snažil se uklidnit.

Jeden z obrovských ručníků byl položen kolem jeho ramen a někdo ho začal opatrně sušit, zatímco jemná slova byla šeptána do jeho ucha: „Ššš, jsi v bezpečí, nic se ti nestane. Zašli jsme příliš daleko. Ššš, teď je to v pořádku, uklidni se.“

“To není vaše vina,“ po chvíli Harry popotahoval. „Omlouvám se, jen se mi to nelíbilo…“

“Nelíbí se ti, když na tobě někdo sedí,“ Blaise dokončil větu. „To je zcela pochopitelné, měl jsem na to myslet… Promiň?“

“Ta voda byla opravdu studená,“ stěžoval si Harry a přitáhl si ručník blíž a Zmijozelové se smáli.

“Můžete zůstat tady, jestli chcete,“ nabídl Harry, jakmile se zbavili veškeré vody na podlaze, z jejich vlasů, oblečení a pohodlně se posadili na pohovku. „Nejsem si jistý jak, ale pohovka je roztažitelná.“

“Samozřejmě, že zůstaneme,“ prohlásil Blaise věcně. „Neočekával jsi, že půjdeme zpátky do sklepení uprostřed noci po večerce, že ne?“

Harry se chechtal. Po troše potíží konečně zvládli rozšířit pohovku, takže byla velikosti obří postele a všichni vklouzli pod deky a navzájem si popřáli dobrou noc.

 

« 35. kapitola « » 37. kapitola »


03.07.2009 00:18:55
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (121 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one