Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Věnováno pro: Dobby, Anina, Airiny, Alexia, Arwenka, Auša, Biggi, drahokam, Exa, gleti, Hajmi50, Pegy, Saskya, silvinka, Teressa, tess

Alcea

37. SOBOTA

Bylo po deváté, když se Tom druhý den probudil, ne proto, že se jeho hůlka zahřála nebo dokonce proto, že někdo hrubě přerušil jeho spánek, ale proto, že je čas na zamíchání lektvaru, který dělal pro Harryho, třikrát proti směru hodinových ručiček a kvůli tomu, že dveře do jeho šatny začaly svítit zářivě žlutou, ze které ho bolely oči. Zpětně si mohl spočítat, že je štěstí, že se Harry minulou noc nevrátil do jejich ložnice, jinak by si také mohl všimnou té záře.

Poté, co lektvar promíchal a znovu udělal Ukrývací kouzlo kolem kotlíku, šel si dát ne tak příjemnou studenou sprchu, protože se ve svých kalhotách cítil nepohodlně těsný (vážně, mračil se, byl už za věkem, kdy se jeden probouzí s mokrými kalhotami), a když se zbavil tohoto malého problému, oblékl se a šel dolů, podívat se po svém manželovi.

To, co našel mu způsobilo, že cítil nezvyklou směsici žárlivosti a něhy. Draco, Blaise a Harry leželi v posteli a objímali se pod jednou dekou s končetinami vystrčenými ven do nejneobvyklejších míst a Harry spal přitisknutý na hrudi italského chlapce, zatímco Draco měl hozenou paži kolem obou tmavovlasých mladíků, jeho plavé vlasy byly rozlité přes Harryho záda. Byl si jistý, že pokud by nebyli plně oblečení, zabil by je všechny v záchvatu žárlivosti, ale když se mohl soustředit blíže na uvolněný úsměv na Harryho tváři a šedých očí, které na něj vzhlížely, přehodnotil svou náladu.

Stroze přikývl na Malfoyova dědice, který sklonil hlavu v děkuji a opět usnul. Šel do malé kuchyňky, rozhodl se, že by udělal snídani, protože v době, kdy by se chlapci probudili, ve Velké síni by bylo nejspíš po snídaně a nemohl připustit, aby Harry nic nejedl. Tak dobře, udělat snídani bylo snad trochu přitažené za vlasy, a tak se shodnul na objednávce u domácích skřítků, aby přinesli kompletní snídani pro čtyři osoby a jednu zvláště zdravou, zato stále dobře chutnající pro Harryho a vyčaroval stůl, čtyři židle a prostřel stůl.

Právě, když dal konečnou úpravu jeho mistrovskému kousku, snídaňovému stolu, uslyšel nějaké naříkání z obývacího pokoje, následované hlasitým vyjeknutím, a když vstoupil do druhého pokoje, Harry seděl v jednom rohu pohovky, zatímco Blaise a Draco k němu jemně mluvili a mohl doslova vidět napětí jak opouští malé tělo.

“Jsi v pořádku, Harry?“ zeptal se Draco vlídně a Harry přikývl, dostával se z deky, kterou měl k sobě přitáhnutou, když se drápal pryč od dvou mužských těl, která ho obklopovala. „Dobře, tak dobré ráno.“

“Dobré ráno,“ usmál se Harry zpátky vesele. „Spali jste dobře?“

“Lépe, než kdy jindy,“ zazubil se Blaise spiklenecky. „Musím říct, že to je pro změnu požehnání neposlouchat Vinceovo chrápání. A co snídaně?“

“Snídaně skončila před deseti minutami,“ dodal Voldemort a Harry se překvapeně obrátil, protože si do této doby nevšiml svého manžela.

To ale zapříčinilo závrať a nevolnost (Harry tomu odmítal říkat ranní nevolnost také proto, že by to sám považoval za štěstí, kdyby se to objevovalo jen ráno), která se další objevila a běžel do koupelny, aby se vyzvracel.

Když se z koupelny objevil o dvacet minut později po rychlé sprše a v čistém oblečení, tři Zmijozelové seděli kolem snídaňového stolu, i když ještě nezačali snídat. Voldemort mu předal další Severusův Lektvar proti nevolnosti, který dříve přinesl jeden z domácích skřítků od Mistra lektvarů. Zásluhou lektvaru byl Harry s to sníst více než čtvrtinu své snídaně (byla to opravdu pořádná snídaně, díky nadšení domácích skřítků, že mohli nasytit kouzelníky).

“Ne, Draco, vážně, už nic nemůžu sníst,“ protestoval Harry a odtlačil misku ovocného salátu od svého obličeje. „Nechci, abych znovu zvracel.“

Draco si povzdechl, než ustoupil a začal jíst ovocný salát, přitom dělal zvuky, které jasně naznačovaly jak lahodně chutná. Harry jen na něj protočil oči a usrkl si své kávy, vděčný, že je mu stále umožněno mít kofein, alespoň během prvních čtyřech měsíců těhotenství, zatímco se snažil ignorovat Tomovu ruku na svém stehně blízko kolena, protože si nebyl jistý jak by měl reagovat. Měl by být naštvaný a křičet na Voldemorta, že narušil jeho soukromý prostor? Měl by to přijmout jako znamení náklonnosti a dokonce se snažit, aby ho to těšilo, protože kdyby byl k sobě zcela upřímný, cítí se jaksi dobře? Nebo by tu ruku měl jednoduše sundat? Merline, to je tak matoucí!

“Harry, Harry,“ něčí ruka mávala před jeho očima, téměř se dotýkala jeho nosu a on sebou šokovaně trhnul dozadu, skoro spadl ze své židle: „Tohle nedělej, zatraceně! Chceš, abych spadl ze židle?“ zasyčel Harry popudlivě a zlobně se díval na vlastníka ruky, Toma.

Tom obranně zvedl svou ruku: „To není má vina, že jsi byl mimo prostor a nereagoval si, když jsem tě volal tvým jménem.“ 

“A proč jsi volal mé jméno?“ zeptal se Harry podrážděně. „A je to tvá vina!“

Tom si povzdechl – tohle znělo podezřele tak jak si představoval rozkolísanou náladu – ne, že by si představoval takové věci často: „Chtěl jsem ti připomenout, že máme schůzku s madame Pomfreyovou o jedenácté hodině,“ Harry pokračoval ve zlobném dívání na něj, jasně nespokojený, že jeho koukání do prázdna bylo přerušeno pro něco, co už věděl. „A protože je Prasinkový víkend, Lucius nám dohodnul setkání s tvým kmotrem a Lupinem, U prasečí hlavy... jen kdybys chtěl, samozřejmě,“ Harryho nálada se změnila rychleji, než blesk a ocitl se se šťastně se usmívajícím Harry ve svém náručí, dokonce dříve, než dokončil svou větu: „Ach, děkuju, děkuju, děkuju.“

“Beru to jako ano,“ Tom se pochechtával, rád, že už Harry není naštvaný. „Měli bychom teď směřovat na ošetřovnu?“

Harry dychtivě přikývl, ne samozřejmě dychtivě kvůli prohlídce, ale kvůli setkání se Siriusem a Remusem; vyskočil a táhl Toma s sebou, když hopsal ke dveřím.

“Ehm, Harry,“ ptal se Tom opatrně, „neměl by ses alespoň rozloučit se svými přáteli?“

“Och, omlouvám se,“ Harry běžel zpět k oběma Zmijozelským chlapcům. „Promiňte, nechtěl jsem vás ignorovat, jen jsem tak šťastný, že je zase uvidím,“ zahanbeně sklonil hlavu, ale jeho přátelé se jen chechtali a vtáhli ho do objetí.

“To je v pořádku, Harry,“ Draco se na něj usmál. „My to chápeme. Kvůli nám se nezdržuj. Jestli se budeš chtít s námi později setkat, budeme u Tří košťat kolem třetí hodiny.“

“Měli byste jít do obchůdku blízko Chroptící chýše, který byl opuštěný ještě před dvěma týdny,“ vybízel je Harry. „Fred a George tam otevřeli další obchod a mají pro tebe překvapení, Draco.“

“A co je to za překvapení?“ zeptal se blonďák obezřetně, ale Harry jen políbil jeho líci a uculil se na něj: „Milé překvapení, bude se ti to líbit,“ a pak definitivně odešel z jejich pokojů se spokojeným Temným pánem v závěsu.

“Posaďte se na lůžko, Harry,“ vyzvala ho madame Pomfreyová přes dveře své pracovny. „Budu tam za minutku,“ ozvalo se poměrně hlasité žuchnutí a znělo to jako by spadla jedna z jejích polic. „Možná dvě minutky,“ ozvala se opět a Harry se lehce chechtal, zatímco hupsnul na lůžko.

“Víš, že nemusíš se mnou zůstávat, že ano?“ zeptal se Harry a zastrčil si nohy pod své tělo. „Nepotřebuji, abys mě držel za ruku nebo něco takového.“

“Vím,“ povzdechl si Tom a sedl si do jedné ze židlí. „Ale zůstává fakt, že chci být tady, a že chci zůstat a dokonce, jestli mi to dovolíš, držet tvou ruku. Nebo mi chceš říct, že je to tak špatné?“

“Ne,“ okamžitě protestoval Harry. „To není, co jsem myslel. Omlouvám se.“

“Vím,“ Tom se na něho upřímně usmál. „Jen tě rád zlobím.“

“Co jsem říkala o zlobení pana Pottera, profesore Raddle?“ sestřička se objevila  ze své pracovny a zírala na Voldemorta s jejím patentovaným upřeným pohledem, který byl vyhrazený pro vzpurné pacienty a někoho, kdo se odvážil říct něco proti jejím příkazům.

“Podle pohledu, který jste mi věnovala, předpokládal bych, že ne,“ opáčil Tom. Ujistím se, že to v budoucnosti budu mít na paměti.“

“To není něco, o čem se dá vtipkovat,“ zdůraznila madame Pomfreyová a zlobně se na něj dívala; Tom poctivě přikývl a sestřička spokojeně pokračovala: „No, na co čekáte, pane Pottere? Sundejte si svou košili.“

“Mám?“ zeptal se Harry žalostně, přičemž se snažil nedívat na Toma.

“Ano, pane Pottere,“ řekla madame Pomfreyová jemněji, než obvykle. „Pokud byste mohl? Potřebuji skenovat vaše břicho, abych se ujistila, že dítě je ve správné poloze.“

Harry si povzdechl, ale splnil to a lehl si na lůžko, jen stěží se zadržoval od neovinutí paží přes hrudník, aby ukryl svou nahotu. Sestřička odmítavě mlaskala, když viděla žebra, která byla všechna příliš viditelná, ale zdržela se poznámek a začala pečlivě klouzat svýma rukama přes Harryho břicho poté, co nanesla chladný balzám na kůži, aby snadněji cítila dítě. Harry si nebyl jistý, co vlastně chtěla cítit. Byl těhotný pouze pět týdnů a rozhodně se ještě nic nerýsovalo.

“Můžete si zpátky obléknout košili, pane Pottere,“ informovala ho jemně a Harry to tak okamžitě udělal a netrpělivě na ni vzhlížel. „Nebojte se, dítě je v pořádku. Jen jsem to chtěla zkontrolovat, protože v některých případech má dítě takovou nešťastnou polohu, že to tělo nositele považuje za vniknutí a snaží se toho zbavit. Toto nicméně není tento případ, takže si nemusíte kvůli tomu obávat. Ačkoli vaše stravovací návyky je jiná věc, pane Pottere, říkám vám zas a znova, jezte víc, ale teď je to opravdu nutné, abyste to dělal. Vaše tělo nejen, že musí být živeno, ale také vytvářet celou novou lidskou bytost a ve vašem nynějším stavu to je sotva možné, rozumíte? Jedl jste už něco?“

“Snědl jsem snídani,“ mumlal Harry vzdorně. „A vím, že musím jíst víc, prostě to není jednoduché, když všechno později vyzvracím.“

“Proto Severus dělá tyto lektvary,“ sestřička předala Tomovi malou tašku. Smíte si vzít tři z nich denně, i když by to mělo být výjimkou. Jestliže nebudou dostatečně účinkovat, řekněte mi a vynasnažím se najít něco jiného.“

“Ano, madame,“ zamumlal Harry a začal si nervózně pohrávat s okrajem své košile.

“Není nic, co můžeme právě teď dělat proti vašemu občasnému omdlévání, i když jakmile se vaše tělo zcela přizpůsobí dítěti, mělo by to přestat,“ pokračovala madame Pomfreyová. „To by mělo být asi za dva týdny, ale není na to žádná záruka. Šťastnější zpráva je, že nyní máte lektvary proti křečím a proti bolestem hlavy, ale nesmí být za žádných okolností smíchány s jiným lektvarem a neměl byste je brát víc, než jednou týdně. Ale to neznamená, že byste je neměl brát jen proto, že si budete chvíli myslet, že jich budete potřebovat víc, rozumíte? Tomuto lektvaru to zabere asi pět minut, než pozvolna nabude účinnosti, takže nepanikařit, když to okamžitě nebude účinkovat. Pokud budete mít bolesti a nemůžete vypít lektvar, buď se můžete vykoupat, pokusit se spát nebo dělat nějaký trochu lehčí sport, cokoli, o čem si myslíte, že by vám pomohlo nejvíce. Jestli toho bude na vás příliš, přijďte sem a Severus a já na vás dohlédneme, když si vezmete jiný lektvar, dobře?“ Harry opět poslušně přikývl a čarodějka pokračovala. „Chtěl byste znát pohlaví dítěte?“

“To mi už můžete říct?“ zeptal se Harry překvapeně.

“Ano, je na to poměrně jednoduché kouzlo, které vůbec neohrozí dítě,“ ujistila ho. „Ale někteří rodiče upřednostňují být překvapení.“

“Nemyslím, že to chci vědět,“ mumlal Harry a riskl pohled na Toma. „Ledaže bys to chtěl vědět?“

“Můžu počkat, Harry,“ červenooký muž se na něho něžně usmál. „Je to tvé rozhodnutí.“

“Tak to nechci vědět.“

“Zkontroluji vaše magické úrovně...,“ sestřička opět promluvila a Harry se poslušně položil zpátky.

Ještě jednou vytáhla hůlku a mávala s ní nad Harryho tělem ve složitém vzoru, zatímco  šeptem mluvila a kriticky skenovala papír ve své druhé ruce. Tom mohl vidět přes její rameno, že se na něm objevovalo hodně čísel, přesto neměl tušení, co ty různé barvy představují.

Zato soudě podle zamračení na tváři čarodějky nebyly výsledky tak dobré jak očekávala, ať čekala cokoli: „Kdy jste v poslední době kouzlil?“ mračila se na malého chlapce na nemocničním lůžku.

Harry zamyšleně pokrčil svůj obličej (což mu způsobilo naprosto rozkošný výraz, alespoň podle Tomova názoru): „Ehm... včera odpoledne, myslím, přeměnil jsem několik kamínků do míčů a upevnil cíl.“

“To prostě není dost, pane Pottere,“ kárala ho madame Pomfreyová přísně. „Neposlouchal jste mě, když jsem vám řekla, abyste používal svou magii častěji tak, aby vás nemohla přetěžovat? Tak jak to je nyní, vaše magické úrovně jsou o padesát procent vyšší než je normální pro plně dospělého kouzelníka a dvakrát tak vysoké, než by bylo přijatelné pro vaše dítě.“

“Nerozumím,“ řekl Harry dost zmateně. „Jak mohou být mé magické úrovně vyšší, než u těch plně dospělých kouzelníků, když jsem užíval svou magii?“

“Vy jste opravdu používal trochu vaši magie, což je důvod, proč je vaše magie pouze jednou a půlkrát tak vysoká, než bývá normální, pokud jste plně dospělý,“ povzdechla si sestřička. „Ale vaše magické úrovně jsou daleko vyšší, než je průměr a rozhodně příliš vysoké pro těhotného kouzelníka, takže je nutné, abyste používal vaši magii, je to jasné?“

Harry přikývl a povzdechl si.

“Ale nebude dítě potřebovat Harryho magii?“ promluvil Tom a zamyšleně svraštil čelo. „Vzhledem k tomu, že mé magické úrovně jsou daleko vyšší, než je průměr a Harryho rovněž, nebylo by pravděpodobné, že magické úrovně dítěte budou také vyšší? A neznamenalo by to, že dítě potřebuje více Harryho magie?“

“Ne doopravdy,“ odpověděla madame Pomfreyová. „Neexistuje záruka, že magický potencionál dítěte bude vyšší, než je obvyklé. Takto magie nefunguje. Zda nebo ne bude průměr magie dítěte nižší nebo vyšší, než je průměr, závisí také na jiných faktorech a ne jen na rodičích, jako například na datu narození, hvězdných konstelacích, pokud věříte v něco takového,“ temně se zamračila, což jasně říkalo, že její myšlenka na něco takového je nesmysl. „A samozřejmě na vzdělání. Vaše magické úrovně ovlivní ty dítěte, ale ne víc než na padesát procent. Důvod, proč jsem nařídila Harrymu, aby snížil svou magii je fakt, že čím vyšší je jeho magie, když ztrácí kontrolu, tím bude prudčí výbuch. To by ale ublížilo Harrymu a dítěti, protože doplnění jeho magie si velmi vyžádá jeho síly a po takovém obrovském výbuchu může být vyčerpaný.“

“Takže, pokud Harry neztratí kontrolu, nezáleží na tom, kolik své magie už použije?“ zeptal se Tom.

“Ano,“ odpověděla sestřička stručně. „Ale jak to vidím, udělal jste docela chabou práci v této prevenci, a tak si myslím, že bude jednodušší a jistější, pokud Harry bude používat více své magie.“

“Jen jsem se zeptal,“ odpověděl Tom popudlivě. „Nemusela jste se na mě utrhnout... Potom jsme tedy skončili?“

“Ne,“ odpověděla madame Pomfreyová stejným způsobem. „Zde jsou tři lahvičky Vyživujících lektvarů. Harry, berte si jeden týdně. Bylo by nejlepší, kdybyste si jeden vzal teď,“ předala Harrymu jednu z lahviček naplněnou neonově zelenou tekutinou a strčila další dvě do Tomových rukou, který protočil oči a vložil je do tašky k ostatním lektvarům, zatímco Harry lektvar poslušně spolknul, přičemž se ušklíbal odporem. „Dobrá, jestli nemáte další otázky, uvidím vás opět příští sobotu – pokud se nestane něco nepředvídatelného – na další prohlídce. A jestli budete chtít, pane Pottere, můžete mi pomoci, až budete mít čas.“

“Ano, budu rád,“ Harry se na ni usmál a uchopil Tomovu ruku, která spočívala na jeho stehně a vyskočil z lůžka. „Díky, madame Pomfreyová. No tak, Tome, přestaň se hněvat.“

/Nejsem nahněvaný/, zasyčel Temný pán mrzutě. /Proč je to tak, že jsem vždycky ten mizera? Začala to ta hloupá sestřička./

/Madame Pomfreyová není hloupá/, zasyčel Harry zpátky. /A nemyslím si, že jsi mizera, Tome./

/Zato si myslíš, že tenhle celý zmatek je má vina, a že zloba Pomfreyové vůči mně je naprosto oprávněná/, obviňoval Tom Harryho.

/No, technicky je to tvá vina/, řekl Harry slabě. /Omlouvám se. Nemusíš se mnou přijít, jestli tě madame Pomfreyová tolik zlobí./

/Už jsme o tom diskutovali/, odpověděl Tom. /A vím, že beze mě by se to nestalo, ale nemá žádné právo se na mě utrhovat. Pouze jsem to toleroval kvůli tobě a myslím, že si za to zasloužím trochu víc uznání./

Harry zahanbeně sklonil hlavu a přikývl: /Omlouvám se. Už tě nebudu zlobit./

/Harry ty pláčeš?/ zeptal se Tom poté, co chvilku šli v tichosti a chytil Harryho třesoucí se hlavu mezi své velké ruce, čímž vzhlédl. /Salazare, proč pláčeš, zlatíčko?/

/Je mi to líto/, vzlykal Harry žalostně. /Je mi to líto./

/Ššš, krásný/, opatrně si ho přitáhl blíž a zahalil ho do své náruče. /Pověz mi, co je špatně, abych to mohl zlepšit. Řekl jsem něco, co tě rozrušilo?/

/Prosím, nezlob se na mě/, popotahoval malý chlapec sotva slyšitelně. /Nechtěl jsem být k tobě neuctivý./

/To je v pořádku, nezlobím se/, utěšoval ho Tom a hladil v kruzích jeho záda. /Podívej se na mě, vypadám nazlobeně?/ protože Harry nevzhlédnul, tato otázka se ukázala být řečnickou. /Je to kvůli tomu, co jsem řekl o prokázání uznání? Takhle jsem to nemyslel, Harry. Jen mě naštvala Pomfreyová, ne ty. Není to tvá vina, broučku, prosím už neplakej./

/Neměl jsem říkat, že jsi nahněvaný/, vymáčkl se Harry, ale Tom opatrně uvolnil jeho nezkrotnou hlavu ze své hrudi a začal slíbávat jeho slzy: /Byl jsem nahněvaný, Harry, a ty mě smíš zlobit. Neměl jsem reagovat tak jak jsem reagoval, prosím odpusť mi./

Harry ještě několikrát popotáhl, než obezřetně vzhlédl na svého vyššího manžela: /Omlouvám se, smáčel jsem tvůj hábit./

/To je v pořádku, pokud mi odpustíš/, šeptal Tom jemně. /Nejsem vážně ještě zvyklý být ohleduplný k pocitům druhých./

“Doopravdy,“ Harry se pochechtával a červenooký kouzelník láskyplně rozcuchal jeho vlasy. „Madame Pomfreyová je prostě ke mně ochranářská, víš? Ona tím nemínila žádnou urážku.“

“Já také, Harry,“ starší kouzelník zlehka otřel své rty přes Harryho líci. „Nikdy na to nezapomenu. Teď jsem většinu času nereagoval nejlepšími způsoby, ale pouze jsem se ti snažil pomoci,“ Harry se na něj nahoru plaše usmál a opět vzal Tomovu ruku a začal ho táhnout chodbami: „Dobře, tak si pospěš. Chci zase vidět Siriuse.“

“Tolik mi na tobě záleží, Harry,“ Tom odmítl zrychlit, i kdyby jen trochu, „ale dřív bude mrazivý den v pekle, než mě uvidíš běžet hradem jako jednoho z těch otravných malých prváků, u kterých musíš být opatrný, abys je nezašlápnul.“

“Ty mi říkáš, že jsem prvák?“ zeptal se Harry rozhořčeně.

“Ne, říkal jsem ti, že jsi malý, což jsi, takže není žádná možnost jak to popřít,“ Harry roztomile našpulil pusu. „A jsi nejrozkošnější malý kouzelník, kterého jsem kdy potkal,“ hrubě zatáhl za Harryho paži tak, že ztratil balanc a bezpečně přistál v Tomově náručí, v dokonalé pozici být líbán do bezvědomí. „Neměl bys špulit pusu, pokud nejsi připraven nést následky,“ zamumlal předtím, než dal Harrymu svůj dlouhý dávno očekávaný polibek nebo spíše polibky, dokud se Harry dostatečně nezarděl a nelapal po dechu.

Byla to chvíle, než oba znovu nabrali své dechy a znovu upravili Harryho oblečení, protože Tomovy ruce jako zázrakem putovaly pod Harryho košilí a našel tašku s Harryho lektvary, která přistála v odlehlém koutě (díky Merlinovi za Kouzla proti rozbití!). Ale pak pokračovali v cestě, Harryho levá ruka byla bezpečně ovinutá Tomovou pravou rukou.

Bylo to znamení toho jak zamyšlený byl Temný pán svým malým manželem, že si nevšimnul, co říkal manžel a co dělal, dokud neuplynulo pět minut, kdy se soustředil na to jaký to je dobrý pocit mít Harryho malou ruku ve své vlastní a příležitostných letmých pohledů stranou, takže si toho nemohli všimnout. A vzhledem k tomu, že Harry měnil barvy stěn, nechal vznášet brnění, přeskupoval obrazy na stěnách a vyčaroval okna, dveře a stěny tam, kde se mu zlíbilo, to byla dost obrovská chyba.

“Víš, že nabídka tě trénovat stále platí,“ řekl poté, co odhadl, že se Harry snažil snížit svou magickou úroveň. „Byl bych opatrný, abych ti neublížil a zbavil by ses něco ze své magie. Kouzla, co teď právě teď děláš nejsou velmi náročná.“

“Nevěděl jsem, že to je nabídka,“ odpověděl Harry, zatímco nechal jednu ze soch samotnou pomalu tančit valčík.

“Samozřejmě, že je to nabídka,“ odpověděl Tom obranně. „Je to tvé rozhodnutí, jestli chceš nebo ne, ale myslím si, že by to mohlo být užitečné.“

“Takže, když to říkáš, nechci se učit Nitrozpyt,“ požádal Harry opatrně. „Nemusel bych, že ne?“

“Ne, Harry,“ starší kouzelník konejšivě stiskl Harryho ruku. „Nemusel bys.“

“Nechci se učit Nitrozpyt,“ zamumlal Harry šeptem.

„Chceš mi říct, proč ne?“ Tomův hlas byl jemný a jen trošičku zvědavý.

Chlapec-který-přežil bezmocně pokrčil rameny: „Necítil bych, že je správné napadat soukromí druhých. Nejsem Brumbál.“

“A já za tohle každý den děkuji Salazarovi,“ Tom se chechtal. „Promluvím si se Severusem, dobře? Možná i nadále by ses s ním chtěl učit o Léčivých lektvarech?“

“To by bylo skvělé,“ Harryho tvář se rozdělila do obrovského úsměvu. „Děkuji, Tome. A chtěl bych, abys mě učil.“

“Není problém, kočičko,“ usmál se něžně zpátky. „Měl bych ti pomoci s tvým redokorováním?“

Harry se vesele usmál a společně pokračovali ve vrhání kouzel vlevo a vpravo.

Tato cesta jim trvala o něco déle, než došli ke vstupní hale (ale ne skoro tak dlouho jako lidem, kteří se je pokusili sledovat: jeden z nově samozvaných špehů, Michael Corner a jeho nejnovější přítelkyně Ingrid Perkinsová z Mrzimoru; žárlivostí a hněvem vařící Ginny Weasleyová, která uvízla mezi dvěmi stěnami s tančícími sochami a obě části z kdysi Zlatého tria, kteří nyní vycházeli ven z hradu, ale dost se zpožděním, protože jim jejich kořist zmizela z dohledu), kde se setkali s Rudolfusem a Rabastanem, kteří byli trochu ustaraní, protože Harry a jejich Pán chyběli na snídani.

Jejich obavy byly odměněny, když Harry téměř skočil do jejich náručí a šťastně je objímal a políbil jejich líce.

“Co tě udělalo tak šťastným?“ zeptal se Rabastan dobrosrdečně. „A chtěl bys s námi trénovat?“

“Jdu navštívit Siriuse,“ usmál se Harry vesele. „Takže nemám čas na trénování, promiňte.“

“To je v pořádku,“ odpověděl Rudolfus. „Ale nevadilo by ti, kdybych šel s tebou, abych vytvořil tu smlouvu s tvým kmotrem?“

“Ne, vůbec,“ Harry ho opět na důkaz objal. „Připraven?“

Starší bratr přikývl a vydali se dolů do Prasinek, vyhýbali se ostatním studentům tak dobře jak bylo možné a nenápadně vešli do chabě osvětleného hostince U prasečí hlavy.

Voldemort nemarnil čas, aby se zeptal výčepního na instrukce, kde by našel Harryho kmotra a Lupina, zato jemně ale rozhodně tlačil malého Nebelvíra k rozpadlému a prachem pokrytému schodišti, které vedlo k pěti hostinským pokojům, i když Remusův a Siriusův byl jediný, který byl právě obsazen. Číslice čtyři byla zavěšena nakřivo na zdánlivě tlejících dřevěných dveřích, které ukazovaly několik děr ve zcela špatných místech, a ty byly provizorně vycpané starými novinami a kouzlem ovázané páskou. Harry zkusmo zaklepal na dveře, které byly okamžitě trhnutím otevřeny příliš nadšeným Siriusem, který zahalil Harryho do bouřlivého objetí tak, že neměl žádnou šanci se podívat na pokoj, jenž se rozkládal za docela nepřívětivými dveřmi.

“Nikdy to znovu nedělej, slyšíš mě, Harry?“ Sirius přitiskl drobného chlapce blíž ke své hrudi. „Měl jsem o tebe děsný strach. Víš, co to udělá s člověkem, když Lucius Malfoy, ze všech lidí, najednou stojí ve tvé kanceláři a říká ti, že tvůj jediný kmotřenec chce s tebou o něčem mluvit. A když se ho zeptáš, co se děje, pouze řekne, že ti to nemůže říct, a že to není moc zlé, alespoň si to tak nemyslel. Dokážeš si to představit? Jsi v pořádku? Jsi zraněný? Co si mi chtěl říct?“

“Jsem si jistý, že by Harry byl ochoten zodpovědět tvé otázky, kdyby byl jen schopen dýchat,“ upozornil ho Voldemort. „A možná by to bylo lepší prodiskutovat uvnitř tvého pokoje, Blacku.“

“Och, promiň mi to, Harry,“ Sirius okamžitě uvolnil Harryho ze svého pevného držení. „Pojďte dovnitř. Remus obstaral nějakou čokoládu z Medového ráje a já jsem došel pro několik máslových ležáků ze Tří košťat.“

“Musel jsem pro to dojít, protože jsi byl zaneprázdněný flirtováním s Rosmertou,“ bručel Remus z místa, kde seděl na moli prožrané posteli, ale jakmile uviděl Harryho, zářivě se usmál na svého osvojeného kmotřence a pevně ho objal, i když mnohem opatrněji, než to Sirius udělal dříve. „Vypadáš skvěle, Harry, no tak si sedni a pak nám řekni, co nám musíš říct?“

Harry nervózně přikývl, zatímco Remus uvedl ostatní dva kouzelníky do omšele vyhlížejícího pokoje s jediným špinavým oknem, zatímco Sirius a on se usadili po levé a pravé straně syna jejich nejlepšího přítele.

“Povíš nám, co se děje, Harry?“ zeptal se Sirius jemně a Harry přikývl, zhluboka se nadechl: „Já... já nevím jak vám to mám říct.“

“Až to bude venku bude to v pořádku,“ vybídl ho Remus příjemně. „Chtěl bys, abych vás oba nechal na chvilku o samotě?“

Harry zakroutil hlavou: „Chci, abys to také věděl, ale...,“ náhle stáhl Siriuse dolů, aby mohl šeptat do jeho ucha a sevřel Siriusův tmavočervený rolák. „Jsem těhotný. Prosím, nezlob se.“

Je pravda, že Siriusova tvář na chvilku po Harryho zprávě, kdy pronikla k němu, vypadala jako by měl v dohledné době získat Nobelovu cenu nebo Kouzelnický ekvivalent, ale vážně, nikdo by to od něj nemohl očekávat a automaticky začal poklepávat Harryho záda a vtáhl ho zcela do svého klína a mumlal cosi nesrozumitelného do Harryho ucha.

“Prosím, nenenáviď mě,“ prosil Harry a Siriusovo držení se zpevnilo kolem jeho kmotřence: „Nezlobím se, Harry a rozhodně tě nenenávidím. Ššš, bude to v pořádku, všechno se to ukáže v pořádku, věř mi,“ jeho bouřkově šedé oči zachytily Voldemortovy rubínové a udělal jasný pohyb se svou pravou rukou (znáte to gesto, kdy jen použijete jeden prst, a které není většinou moc přátelské). „Můj plán stejně byl, že se někdy stanu nejpohlednějším dědečkem. Nepředstavoval jsem si, že by to dopadlo fakticky takto, ale hej, já opravdu vypadám báječně!“

Harry si odfrknul a věnoval mu slabý úsměv: „Takže nejsi zklamaný nebo něco takového?“

“Ne, chlapečku,“ starší muž jemně políbil Harryho čelo. „Jsem na sto deset procent na tvé straně a jestli budeš chtít, abych vykastroval jistého člověka, byl by můj den.“

“Promiň, Siri,“ Harry se křivě usmíval, „tato práce je už zabraná.“

“Och, dobře, nemůžeš mít všechno, na co myslíš,“ povzdechl si Sirius melodramaticky a rozčepýřil Harryho vlasy. „Co na to říkáš, měl bych to povědět Remimu? Musí to být poprvé, že něco vím a on ne... Možná bychom to měli na chvilku nechat tak...“

“Promiň, že tě zklamu, nejdražší miláčku,“ prohlásil Remus suše. „Ale tvé příliš nadšené prohlášení o tom, že budeš vůbec nejpohlednější dědeček, jsi tímto prozradil.“

“Prevíte!“ vykřikl Sirius nešťastně. „Zabilo by tě předstírat, že to nevíš?“

“Ano, nejspíše,“ odpověděl Remus stroze a Sirius se uraženě nafoukl: „Můj milý, nejsme dnes ve špatné náladě?“

“Zlobíš se?“ zeptal se Harry nejistě. „Omlouvám se...“

“Harry, ne, nezlobím se,“ Remus ovinul své paže kolem obou menších kouzelníků. „Není to tvá vina, nevěř tomu. Vůbec to není tvá vina. Přesně tak jak Sirius řekl, všechno bude v pořádku a jsem si jistý, že budeš vůbec nejlepším rodičem. Jak dlouho jsi těhotný, kotě?“

“Téměř pět týdnů,“ odpověděl Harry, přičemž se láskyplně usmíval na své břicho. „Je to úžasné, že ano? Nemůžu uvěřit, že tam je človíček, který roste uvnitř mě.“

“Ano, je to opravdu úžasné,“ usmál se Sirius stejným úsměvem a pohladil Harryho ploché břicho. „S tímto budeš v pořádku, Harry?“

“Ano, budu,“ Harry opětoval a jemně si povzdechl. „Pokud mě nenenávidíte...“

“Tak bude všechno v pořádku, štěně,“ ujistil ho šedooký kouzelník. „A co teď nějaký dort? Voldemort a já ti nějaký obstaráme.“

“Chytrý, opravdu, Siri,“ Harry se usmíval a přesunul svou váhu, takže místo na něm si lebedil na Remusovi. „No tedy, čekám na můj dort. Pryč s vámi.“

“Už si můžeš sednout ke stolu,“ navrhl Sirius, vstal a přehodil si svůj plášť přes ramena. „Nebudeme pryč dlouho.“

Voldemort také vstal, židle vydala hrozivé skřípání a následoval Siriuse ven ze dveří, ale ne dřív, než políbil Harryho čelo.

“Začni, Blacku, co chceš?“ zeptal se Voldemort podrážděně. „Už jsem se mu omluvil za to, že je kvůli mně v jiném stavu a byl na mě naštvaný během posledního týdne, takže opravdu nechápu, co chceš.“

“Takže ty si myslíš, že je to teď v pořádku, že vznešený a mocný Lord Voldemort dost klesnul tak nízko, aby se omluvil, že?“ Sirius se ušklíbal a píchnul svůj prst do Tomovi hrudi.

“Nevěděl jsem, že by mohl otěhotnět,“ obhajoval se Voldemort, i když vážně nevěděl, proč dovolil Harryho kmotrovi, aby mu nadával. „Nerozuměl jsem Harrymu, když mi to řekl.“

“To je přesně ten problém, Voldemorte,“ vysmíval se štíhlý ex-Nebelvír. „Nebyla to Harryho povinnost tě informovat, že by mohl otěhotnět, ty jsi zodpovědný, Voldemorte. Jsi plně dospělý kouzelník, měl bys brát do úvahy, že Harry může být nositel, a že byla malá pravděpodobnost, že by mohl otěhotnět. A co jsi mu udělal, že byl z tvé reakce tak naštvaný?“

“Snad jsem mu řekl, aby šel na potrat,“ Voldemort více méně zamumlal. „Jenže jsem byl v šoku a chtěl jsem, aby byl opět šťastný!“

Nečekané, Sirius nevybuchl, ale poplácal Voldemorta na jeho rameni: „Nemůžeš říkat Harrymu něco takového, bez ohledu na to jaké jsou tvé úmysly, Voldemorte. Možná to pro tebe znělo rozumně a každému dalšímu, ale určitě neznělo rozumně někoho zabít, aby se mohl opět cítit lépe. Co řekla madame Pomfreyová? Ona je Harryho lékouzelnicí, že ano?“

Voldemort se na něj zvláštně podíval jako kdyby byl také těhotný a trpěl kolísáním nálady: „Řekla, že by se měl Harry o sebe starat, stručně vyjádřeno.“

“To není všechno, že?“ Sirius na něj zíral. „Jsem ze staré čistokrevné rodiny, Voldemorte, pravděpodobně o tom vím víc, než ty, takže mi nelži. Mám všechno právo vědět, co se děje s Harrym a přísahám, pokud dokonce zvažuješ mi lhát, setnu ti hlavu a tu položím vedle hlav starých domácích skřítků mé rodiny a nechám portrét mé matky, aby na tebe křičela, že jsi dvojí krve. A to není nic ve srovnání s věcmi, co ti udělám, jestli ublížíš Harrymu nebo jeho dítěti.“

“Řekla, že jsou vysoké šance, že Harry zemře,“ odpověděl Tom po dlouhém tichu. „Nikdo s tím nemůže nic udělat.“

Siriusova ramena trochu poklesla, ale chápavě přikývl: „Měli bychom jít a obstarat ten dort.“

“Jsem překvapený, že jsi nevybuchl,“ dumal Tom, zatímco vyšli z ošumělé hospody. „Vzal jsi tu novinku poměrně dobře.“

“Harry nezemře,“ Zvěromág pokrčil rameny. „On je příliš tvrdohlavý.“

“Pochybuji, že mu jeho tvrdohlavost moc pomůže,“ opáčil Voldemort sklesle. „A proč by chtěl stejně žít,“ dodal šeptem, ale Sirius ho přesto slyšel: „Protože ho lidé mají rádi, Voldemorte, a ačkoli nebudu popírat, že je Remus jasně z nás dvou chytřejší, nejsem také hloupý a jestli se těžce nemýlím, ty ho máš také rád, nemám pravdu?“

“Nevím, o čem mluvíš.“

“Jak myslíš,“ odpověděl Sirius. „Ale neměl bys váhat příliš dlouho, než řekneš Harrymu, co k němu opravdu cítíš nebo ho můžeš prostě ztratit. Harry si zaslouží vědět, že ho někdo miluje, nesouhlasíš?“ vstoupili do Medového ráje a Sirius si objednal pět kousků dortu, zatímco Voldemort v tichosti hloubal.

“Jsem opravdu tak nápadný?“ nakonec se zeptal, když už došli k Prasečí hlavě.

“Jen jsem hádal,“ smál se Sirius a pořádně udeřil pěstí jeho záda. „Harry má talent každého si postupně získat, ale je rozhodně dobré vědět, že nejsi tak bezcitný jak bys rád, aby si každý myslel,“ Voldemort nebezpečně zavrčel, ale Sirius se jen smál hlasitěji. „A já si opravdu myslím, že bys mu to měl říct, Voldemorte, protože ačkoli Harry je určitě velmi lásky hodný, nejsem si jistý, že to stejné platí pro tebe a nikdy opět nenajdeš někoho tak laskavého jako je Harry.“

“Vím,“ souhlasil Temný pán předtím, než odtlačením otevřel dveře hostinského pokoje. „Jsme zpátky a nezabil jsem tvého kmotra, i když tomu vůbec nepomáhal.“

“Vážím si toho, děkuji,“ Harry se usmíval a přijal nevinný polibek od Toma, který mu dal. „Posaď se, prosím.“

Zatímco oba kouzelníci byli pryč, tři další přestavili stůl a dvě židle, takže teď Rudolfus a Temný pán mohli sedět naproti Remusovi, Siriusovi a Harrymu, který seděl na posteli, stůl byl mezi nimi. Remus a Harry již pro každého nalévali šálky kávy, zatímco Rudolfus pro všechny opatřil talíře.

Nikoho nepřekvapilo, že Harry snědl sotva půlku jeho kousku dortu, než prohlásil, že by Sirius mohl mít zbytek a stočil se do klína staršího Zvěromága, skoro málem usnul. Sirius se měkce usmíval a začal jemně pročesávat Harryho vlasy svými prsty, příliš se soustředil na svého kmotřence, že zapomněl na svůj vlastní dort.

Nemohl uvěřit tomu jak je Harry krásný. Jak je naprosto sladký a křehký. Samozřejmě měl o něj obavy, kvůli tomu, co by mu tohle těhotenství mohlo udělat, ale nebylo to jeho rozhodnutí, nebyl to on, kdo se rozhodl zda nebo ne by z toho Harry vyváznul. Jak nerad musel přiznat, že to nepovažoval za důležité, alespoň pokud Voldemort neudělá své rozhodnutí a pak by buď sesbíral kousky nebo viděl Harryho opravdu šťastného. Sirius, navzdory všem bláznovstvím v mládí, věděl jako všichni dobří otcové, že jejich děti potřebují někoho jiného, aby byli úplně šťastní.

Určitě někoho, kdo může rozsvítit váš den jen tím, jakmile se na vás usměje, určitě někoho, kdo bezděčně ví, když jste smutní a ví, co dělat, aby to bylo opět v pořádku, určitě někoho, kdo vás dokáže dát do pořádku tak snadno jako vás může zlomit. Jestli by byl s to někoho vybrat, určitě by nezvolil Voldemorta jako Harryho spolehlivého člověka, ale to bylo nepodstatné.

Všiml si jak domněle zlý Temný pán si dělal starosti o svého předpokládaného nepřítele, jak políbil Harryho s opatrnosti vánku, jak měl strach, že Harry neschválí to, co udělal nebo řekl, pokud Voldemort nebyl velmi, velmi, velmi dobrý herec, mohl si být jistý, že se zamiloval do Harryho. A protože Harry by nikdy nikomu rád neublížil nebo nepodvedl svého ustanoveného manžela Voldemorta, tak byla jediná šance pro Harryho, že musí být opravdu šťastný.

“Blacku, je tu něco, o čem s tebou potřebujeme mluvit,“ Rudolfusův hlas přerušil jeho dumání a netrpělivě vzhlédnul. „Nejsem si jistý, jestli ti to Harry řekl, ale mám v úmyslu se rozvést s Bellatrix.“

“Ano, o něčem takovém se zmínil,“ přikývl Sirius. „I když opravdu nechápu jak se to týká mě. Chceš mé svolení nebo něco podobného?“

“Ne, ale snad si vzpomínáš na to, že existuje smlouva mezi oběmi našimi rodinami, která mi slibuje manžela nebo manželku,“ řekl Rudolfus uvážlivě. „To by znamenalo, že po mém rozvodu ty a já by jsme se měli vzít...“

“Ne,“ zavrčel Remus nebezpečně a spíše hrubě táhl s sebou Siriuse Harryho směrem. „Sirius je můj, drž se od něj dál!“

“To by tak mohlo být, ale protože Sirius jako jediný Black je stále dostupný...,“ opáčil Rudolfus, nechal větu vytratit.

“On není dostupný,“ vrčel vlkodlak zuřivě a strčil krabičku na šperky do Siriusových rukou. „Siriusi, vezmeš si mě?“

“Ne tak rychle, Náměsíčníku,“ Sirius vtisknul krabičku zpátky do jeho rukou. „Za prvé, plně jsem očekával, až se mě zeptáš a za druhé, nemůžeš se mě zeptat, zatímco Harry spí. Počkej chvilku.“

Opatrně se naklonil dolů a políbil Harryho čelo, mumlal na něj, aby se probudil.

“Co se děje?“ Harry zíval a trochu se protáhnul, než se opět stočil.

“Remus se chystá položit velmi důležitou otázku,“ Sirius se na něho usmál, než ho jemně přinutil si sednout s jeho zády opřenými o Siriusovu hruď a jeho hlava spočinula na rameni staršího muže. „Nechtěl bys, abys to propásl, že ne? Dobře, Remusi, na co se mě chceš zeptat?“

Remus naštvaně mírně zavrčel, než si poklekl na jedno koleno a vtiskl nyní otevřenou krabičku na šperky Zvěromágovi, čímž se odhalil poměrně jednoduchý stříbrný prsten s černým keltským symbolem: „Siriusi Blacku, byla by pro tebe čest, se se mnou oženit?“

“Samozřejmě, Remi,“ řekl Sirius slavnostně. „Byla by to pro mě čest. Nevadí ti to, Harry? Chceš mít Remuse jako druhého kmotra?“

Harry se na vlkodlaka zářivě usmál, který vytáhl prsten z jeho malého vězení a navlékl ho na Siriusův prsteníček, než si opět sedl vedle svého partnera a svého mláděte a zezadu je objal.

“Sirius se už přimluvil,“ sdělil Remus klidně. „Takže si musíš najít jiného manžela.“

“To je důvod, proč jsem přišel, abychom Black a já vytvořili druhou smlouvu, která by uváděla, že jeho rodina mě poškodila, a proto má manželská smlouva již není účinná, a že nikdo nemůže očekávat, abych se do této rodiny znovu přiženil,“ Rudolfus předal Siriusovi několik papírů. „Můžeš si je projít a poslat mi je, jakmile je přečteš, i když bych ocenil, pokud by sis mohl trochu pospíšit, než se Bellatrix opět objeví a vyplení můj trezor.“

“Žádné připojené kopie?“ zeptal se Sirius podezřívavě, zatímco studoval první stranu. „Žádné skuliny, žádná malá písmena?“

“Nic z toho,“ popíral hnědovlasý muž. „Ale jak jsem řekl, můžeš mi to poslat, jakmile si to přečteš.“

“Udělám to tak,“ přikývl Sirius a naklonil se zpátky ke svému snoubenci, přičemž s sebou stáhl i Harryho, který se šťastně přitulil k teplu, jež obě těla poskytovala.

Rudolfus přikývl a po rozloučení odešel z pokoje a úplně z Prasečí hlavy, zatímco Voldemort stále seděl na své židli s tenkýma nohama a sledoval tři Nebelvíry se zamyšlenýma očima: „Harry,“ jemně po chvíli zavolal. „Jsi unavený? Chtěl bys na chvíli zůstat s tvými kmotry?“

“Doopravdy, ty nemáš na dnes nějaký program?“ zeptal se Harry nadějně.

“Měl, ale jestli bys chtěl raději zůstat s těmi dvěmi, půjdu a zkontroluji hrad,“ rozvedl Voldemort, už předvídal Harryho odpověď, na kterou nemusel čekat dlouho: „Pokud ti to nevadí, chtěl bych zůstat tady...“

“Dobře,“ Voldemort vstal, zdržel se dáním posledního polibku Harrymu (bylo to složité, natož neohrabané políbit křehkého chlapce, když ještě seděl na Blackově klíně) a přecházel ke dveřím. „Co kdybychom se společně navečeřeli u Tří košťat, řekněme v šest?“

“Budeme tam,“ odpověděl Remus za Harryho, který už napůl spal. „Děkuji, Voldemorte.“

Vysoký červenooký muž stroze přikývl a zavřel za sebou dveře, obnovil ochranu na tlumení hluku a pro soukromí z dřívějška, aby nikdo nebyl s to odposlouchávat. Měl různé pocity, že ho někdo sledoval, a že to byl dříve Black, ale byl příliš zamyšlený, aby se tomu věnoval víc, než letmou myšlenkou a nyní si vytáhl kápi svého hábitu a plížil se do stínů, pozoroval rušnou ulici kvůli nějakým známkám toho, že ho někdo sleduje, ale nic nemohl najít.

Možná se stával paranoidním, dumal, bylo to určitě více temno panské, než cokoli jiného, co udělal v posledních několika týdnech...

 

« 36. kapitola « » 38. kapitola »


06.07.2009 05:07:19
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (125 | 20%)
Denne (123 | 20%)
Raz za týždeň (78 | 12%)
Raz za dva týždne (35 | 6%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one