Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Věnováno pro: Dobby, Anina, Hajmi50, Airiny, Alexia, Arwenka, Auša, biggi, drahokam, Exa, gleti, Irbis, Lana, Lygie, Nicolas Black, Pegy, Teressa, tess

Alcea

40. NEŽIVÝ

Nálada ve Velké síni následující ráno byla bouřlivá jako vždy, kromě Zmijozelského stolu, což se dalo čekat a učitelského stolu, kde napětí bylo téměř hmatatelné. Ředitel Albus Brumbál seděl vesele uprostřed stolu, šťastně tlachal s profesorkou McGonagallovou a ne velmi úspěšně s profesorem Raddlem, který upřeně hleděl na obrovské dvoukřídlé dveře, což zapříčinilo, že několik samozvaných Havraspárských špehů (byly to většinou nižší ročníky, protože vyšší ročníky napínaly svou šedou mozkovou kůru, aby zařadily toto zvláštní chování) také zíralo na dveře, jako kdyby bylo zrovna světové mistrovství ve Famfrpálu, Anglie byla ve finále a hra byla přenesena na dvoukřídlé dveře.

“A kde je tvůj drahý manžel, Tome?“ dotazoval se Brumbál s důvtipným (a hnusným) jiskřením v jeho očích. „Nevidím žádný důvod, proč by zmeškal snídani, koneckonců, snídaně je nejdůležitější jídlo, zejména pro dospívající kouzelníky. Doufám, že jste neměli… jak tomu říkáš… manželskou hádku?“

Tomovy rty se stáhly až do krve, která z nich odkapávala a téměř vypadaly bíle, a když otočil své červené oči, jež se zdály výraznější než obvykle, tak mu to dávalo zcela děsivý výraz. Přesto neodpověděl, ne přímo, zato vypustil příval barvitých kleteb v Hadí řeči, které, kdyby byl s to rozumět, by šokovalo i bělovousého kouzelníka a pak se otočil k zamračenému zírání na dveře, které se konečně otevřely, aby vpustily zelenookého chlapce. Tom byl u něj v otázce sekund, i když se ho neodvážil dotknout. Harry byl oblečený do tmavých džínů a zelené košile, která zcela kryla jeho paže, jedno rameno se zdálo být rozbité, podle způsobu, jakým se naklánělo na stranu, a měl pár škrábanců na tváři, ale jinak vypadal přibližně v pořádku.

/Harry, maličký?/ ptal se Voldemort váhavě. /Jsi v pořádku? Dokážu pochopit, pokud se mnou vůbec nikdy znova nepromluvíš, jakmile se dovíš, co jsem udělal, ale… Prostě ti to řeknu, dobře? Jestli mě chceš třeba praštit nebo mě proklít… Dal jsem ti včera do tvé kávy lektvar, který způsobil, že tvé štíty padly. Já… omlouvám se, Harry, opravdu je mi to líto. Nemyslel jsem. Ne tak docela. Možná, pokud zvažuješ mi odpustit, můžeš vzít do úvahy, že jsem ti chtěl pomoci, nechtěl jsem ti ublížit… Ale kdybys mi neodpustil… Není to v pořádku, ale je to tvé právo a pokusím se držet stranou a nechám tě žít tvůj život. Já… Mohl bys prosím něco říct? Cokoliv?/

“Bylo to tvé právo. Bylo to tvé rozhodnutí,“ řekl Harry nakonec a jeho hlas způsobil mrazení běžící dolů po zádech u těch, kteří ho slyšeli.

Ne proto, že to řekl velmi hrozivě nebo velmi chladně, ale proto, že byl tak absolutně lhostejný, absolutně klidný a absolutně bez života.

Tom stál, jako by ho někdo udeřil a Harry prošel kolem něj k Nebelvírskému stolu. Jeho oči byly přímo soustředěny, jeho kroky byly promyšlené a stejné, jeho postoj byl rovný a nepřirozený. Posadil se do nejbližší židle (mezi Colina a Dennise Creeveyovi) a začal uváženě nabírat ovesnou kaši na svůj talíř, dokud nebyl plný a pak ji začal jíst, žvýkal dvakrát po každé lžíci, než spolknul.

“Harry?“ Neville se přesunul dolů stolem a nyní seděl naproti Colinu Creeveyovi. „Jsi v pořádku?“

“Jsem v pořádku,“ odpověděl Harry stejným hlasem, než žvýkal další plnou lžící ovesné kaše.

“Ty nesnášíš ovesnou kaši, Harry,“ řekl Neville opatrně a zastavil pohyb Harryho ruky. „Co se ti stalo?“

Menší chlapec konečně vzhlédnul – se zelenýma očima bez života, čímž Neville mírně couvnul zpátky, než se dostal zpátky pod kontrolu: „Musím se nasnídat“, vyslovil Harry a uvolnil svou ruku a metodicky si nabíral jídlo do svých úst.

“Kde jsi byl?“ Draco a Blaise zaplašili oba druháky, přičemž si sedli na jejich místa a Draco položil otázku. „Severus a Temný pán se o tebe opravdu báli. Sev mě probudil uprostřed noci.“

“V Zapovězeném lese,“ odpověděl Harry prázdně, který právě dosnídal, vstal a vyšel z Velké síně.

“Co se stalo s Harrym?“ zeptal se Neville obou Zmijozelů.

“Nevím,“ zamumlal Draco a také vstal, aby následoval černovlasého empata.

“Řekni mi, co víš,“ požadoval Neville a uchopil blonďákovo rameno. „Také jsem Harryho přítel, řekni mi, co víš!“

“Mé pokoje, hned,“ nařídil chraptivý hlas za nimi, a když se tři chlapci otočili, našli Temného pána, Severuse, Rabastana a Rudolfuse, kteří se na ně dívali; první na ně znepokojivě ukázal, aby ho následovali a kráčeli ze síně.

Když se nakonec všichni shromáždili v obývacím pokoji a našli svá místa, Tom se přiznal k tomu, co udělal a všichni na něj šokovaně a zlostně zírali.

“Dobře, kdy ten pitomý lektvar z něj vyprchá?“ zasyčel Neville a Severus se krátce divil, jestli ho Harry učil, dívat se tak naštvaně, než odpověděl: „Už vyprchal, ale zdá se, že to má nějaké pozdější účinky, což jsme přece jen neočekávali.“

“Chová se opačně, než se choval včera,“ řekl Draco a zavrtával své stříbrné oči do Temného pána, aby to zdůraznil. „Nemohl dokonce vystát objetí, aniž by nebyl smrtelně vylekaný. Hádám, že to uniklo vaši pozornosti, Voldemorte, he?“

“Já. Jsem. Se. Mu. Snažil. Pomoci,“ vymáčkl se Tom. „Nevěděl jsem, že bude reagovat tak silně.“

“No, možná, pak by bylo lepší, kdybyste strávil svůj čas poznáváním Harryho a netrávil ho,“ zasyčel Draco zpátky.

“Kvůli vám oběma plakal jen před dvěma dny,“ odsekl Voldemort. „Myslel si, že byste ho nenáviděli, a že to byla jeho vina. Pak jsem vám pomohl – Myslím, že můžu to stejné teď požadovat od vás.“

“To bylo jiné,“ řekl Blaise obranně. „Chtěli jsme, aby byl jednou upřímnější, abychom mu mohli lépe pomoci.“

“To je to, co jsem chtěl,“ povzdechl si Voldemort. „Podívejte, můžeme se teď pokusit mu pomoci? Můžete mě nenávidět a vše, co chcete, ale Harry je důležitější, než tohle, ne?“

“A jak mu můžeme pomoci?“ zeptal se Neville spíše jako obvykle sobě. „Co jsou přesně ty pozdější účinky?“

“To je to, co chceme zjistit, Longbottome,“ ušklíbal se Severus. „Co bylo dnes u Harryho jiné?“

“Byl klidný,“ nabídl Draco. „Ale ne pozitivní druh klidu, spíše jakoby lhostejný, jakoby nemohl být obtěžovaný, se o to starat.“

“Jeho ruka byla studená jako led,“ pokračoval Neville. „Nikdy nejí ovesnou kaši, on ji nesnáší. A jeho oči byly… prázdné. Harry nikdy nesedí s Creeveyovými bratry.“

“Jedl příliš rychle,“ všiml si Blaise. „Normálně mu to trvá málem celou hodinu a ani nesní půlku toho, co snědl dnes. Nepřišel nás pozdravit. Zněl, jako by to měl nacvičené. Nezdálo se, že nás vidí, jen jaksi zíral skrz nás.“

“Vypadal jako robot,“ vyslovil myšlenku Voldemort nahlas. „Jako mudlovský stroj,“ dodal ve prospěch druhých. „On se podvoloval. Mluvil pouze, když byl osloven. Chodil rovně a trhaněji.“

Dlouho bylo ticho, ve kterém byla slyšet sprcha.

Tom vstal a zaklepal na zárubeň dveří: „Harry?“

“Dveře jsou otevřené,“ ozval se tlumený hlas přes dubové dveře a Tom se rychle otočil zpátky: „Nikdy nenechává dveře otevřeny, nikdy by mi nedovolil, abych šel do koupelny, zatímco je v ní, dokonce, i když si pouze čistí zuby, tím méně, když se sprchuje.“

“Možná…,“ Severus se ztrácel, nejistý jak moc svá slova uchopit. „Možná a pouze hádám a upřímně doufám, že se mýlím, ale možná, že nápor tolika pocitů najednou úplně zničil tu část z něho tak, že už necítí nic.“

Neville vydal vystrašený pískot, Rudolfus a Rabastan se uchopili vzájemně za ruce, Dracovy nehty se zaryly do jeho dlaní, Blaise zbledl jako list papíru a Tom si položil své paže kolem hlavy a mírně se houpal dozadu a dopředu.

“Existuje nějaká alternativa, Severusi?“ Voldemort téměř prosil. „Nějaký lék, docela cokoli.“

“Šimon,“ odpověděl Neville nečekaně. „Půjdu Šimonovi poslat sovu a zeptám se ho, co si o tom myslí. On zná Harryho nejlépe, je empat, bude vědět, co dělat,“ snažil se přesvědčovat sám sebe, stejně jako ostatní kouzelníky a pak běžel do sovince.

“Možná, že je to jako na mém večírku,“ mumlal Blaise k Dracovi. „Na jednu nebo dvě minuty vypadal skoro stejně, jako to udělal dnes ráno.“

Právě se otevřely dveře koupelny, které odhalily Harryho s mokrými vlasy a jen s ručníkem kolem jeho pasu. Nezdálo se, že mu nějak vadí společnost a bez spěchu přešel pokoj. Stoupal po schodech a ani si nezajistil ručník, který jen volně držel jednou rukou.

“Harry?“ zavolal Tom a vstal, Harry se otočil a díval se jeho přibližným směrem. „Zajímá mě, pokud bys chtěl, abych dal do pořádku tvé rameno?“

Harry pomalu začal sestupovat schody a bez zaváhání se přesunul, aby se postavil před Temného pána.

“Myslel jsem poté, co se oblékneš,“ zašeptal Tom a Harry se opět otočil, aby se šel obléknout, ale Tom ho uchopil tentokrát za rameno. „Ne, protože jsi teď tady, tak ho dám do pořádku,“ jakmile rameno bylo uzdraveno, Tom ho neochotně pustil. „Nevadilo by ti, kdybych tě políbil?“

“Ne,“ Harry stál nehybně, když opatrně ovinul své paže kolem pružného těla a zachytil měkké rty.

Bez rukou, které by sáhly nahoru, aby ho objaly, bez úst, které by se neochotně otevřely, bez malých zvuků, které mu říkal a hladil ho uznale na jeho zádech. Prostě nic.

“Jsi na mě naštvaný, Harry?“

“Ne.“

“Mám ti ublížit?“

“Je to tvé právo.“

“Měl bys jít a obléknout se,“ vymáčkl se; dýchání bylo těžké a cítil se, jako by ho někdo praštil do žaludku.

Harry se otočil a tentokrát vystoupal všechny schody a zmizel v jejich ložnici. Tomovi chyběl zvuk zavírání dveří.

/Sladký Merline, co jsem to udělal?/ řekl si Voldemort pro sebe, než se otočil k ostatním kouzelníkům v pokoji. „Měli byste jít na vyučování. Pochybuji, že existuje něco, co můžeme udělat bez empata nebo Harryho, který by nám dal nějaké znamení, co je špatně.“

Přikývli a vstali. Draco váhal, než následoval ostatní. Tom pomalu začal stoupat po schodech. Dveře byly skutečně otevřeny a Harry byl uprostřed převlékání do nové košile. Byla to jedna z jeho starších, příliš velká a neurčité barvy. Harry vklouzl do bot a následoval hábit.

“Chceš, abych ti našel tvé věci?“ zeptal se jemně, Harry nevypadal, že by si všimnul, že je dokonce tady. „Jak se cítíš, Harry?“

“Cítím se dobře,“ řekl Harry klidně.

“Podívej, o té včerejší noci,“ Tom se snažil opět vysvětlovat, ale Harryho další činnost ho přerušila.

“Ty jsi to nedokončil,“ Harry se začal svlékat; systematicky.

Nejprve své boty, pak hábit, pak košili, pak džíny, pak ponožky a nakonec trenýrky. Otočil se, přesunul se k posteli a položil se na břicho, zadek zvedl z postele a obrátil na něj, aby ho viděl. Jeho nohy byly roztažené, připravený na to, být ošukaný.

“Harry, já… Co to děláš?“ zeptal se, vyděšen a také si sedl na postel, ale tak daleko od Harryho, jak jen bylo možné.

“Plním smlouvu,“ odpověděl Harry. „Pokud mě neošukáš, smlouva bude považována za neplatnou.“

“Ale, Harry, tohle nemusíš dělat,“ Tom téměř prosil. „Ublížil jsem ti a je mi to líto, ale prosím, takto to nebude,“ Harry neodpověděl, jen tam ležel, čekaje na to, aby si ho vzal. „Nemusíš to dělat.“

“Pokud mě neošukáš, smlouva bude považována za neplatnou,“ opakoval Harry po chvíli. „Pak bude opět válka.“

“Slibuji, že žádná válka opět nezačne, Harry,“ cítil, jak jeho hrdlo znělo přiškrceně. „Nemusíš to dělat.“

“Pokud mě neošukáš, smlouva…,“ řekl opět Harry.

“Já to vím, Harry, ale vážně chceš, abych tě ošukal?“

“Chci, aby byla ta smlouva,“ řekl Harry klidně. „Pokud mě neošukáš, začneš opět válku.“

“Nezačnu, Harry, prosím, znova se obleč,“ Harry se nehnul, nevzhlédnul a ani nic neřekl.

Když se ho Tom dotknul, nedostal také žádnou reakci a Temný pán se nenáviděl za to, co udělal dál, ale nemohl by se postavit myšlence, že by tady Harry ležel celý den a opakoval tuto jednu větu donekonečna. Bylo to poprvé, co se milovali, kdy potřeboval těsnost Harryho těla, aby se udělal, protože Harry neudělal žádný pohyb, žádný zvuk, nic. A když vystříkl své sperma do Harryho a vytáhl se, Harry vstal a opět se oblékal. Systematicky.

Spíše to cítil než viděl, když se Harry dooblékl a sehnul, aby si nejspíše zabalil své věci a odešel na vyučování. Bylo to téměř směšné, že vraždil, mučil, lhal, zrazoval, ale nikdy se necítil víc jako zločinec, než jako v tomto jediném okamžiku. Harry opustil pokoj, aniž by se ohlédnul. To udělal z Harryho – jeho krásného, vtipného a laskavého Harryho – prostitutku, děvku. Znásilnil ho, zlomil ho a zničil ho.

Když si byl jistý, že Harry opustil pokoje, vstal také, navlékl si zpátky šaty a šel do své první hodiny, přišel téměř o půl hodiny později, ale nemohl se přimět, aby se o to zajímal. Nechal Zmijozelské druháky číst jejich knihy – nebyl si ani jistý, co četli a byl příliš zamyšlený, aby jim dal nějaký domácí úkol.

Ve své volné hodině si dal dlouhou opařující, horkou sprchu a vyměnil povlečení, a to staré spálil. Po tomto se cítil mnohem lépe. Harry ještě nebyl úplně ztracen, byl tu stále ten empat a možná, že Harry byl právě teď jen v šoku. Popření bylo blaho.

Harryho třída byla další a vzal si nějaký čas pro přípravu obrázků, které by jim ukázal, srovnával je v přesném pořadí a ještě jednou si prošel svůj učební plán. Tentokrát byla hodina čistě teoretická a možná to tak bylo dobře. Dějiny upírů.

Harryho chování se nezměnilo. Když studenti vcházeli, byl doprovázen Blaisem a Dracem, nevypadal, že si toho všímal, usedl na své obvyklé místo a začal si vybalovat své věci. Systematicky. Nejprve knihu, pak svůj domácí úkol, který položil paralelně k ní, pak nějaký pergamen, paralelně k domácímu úkolu, pak svou hůlku, paralelně k pergamenu, pak svůj kalamář, do pravého horního rohu a nakonec brko, paralelně ke zbývajícímu pergamenu. Draco a Blaise sledovali jeho systém stejně jako on, ale nic neříkali. Harry se díval vpřed na tabuli, jeho ruce byly složené v klíně, záda rovná a nohy stavěné do pravého úhlu.

Tom vyzval k pozornosti, Harryho linie pohledu se nezměnila. Sesbíral papíry s domácím úkolem a Harry nabídl svůj pravou rukou, aniž by vzhlédl. Začal svoji přednášku a každý si dělal poznámky (i když musel napomenout Weasleyho), Harry si je také dělal a na vše odpovídal jako Grangerová.

Neodvážil se zdržet Harryho po konci vyučování. Harry si systematicky sbalil své věci. Draco a Blaise čekali na mladšího chlapce, který nevypadal, že si toho všímal.

Během večeře Harry seděl opět s Nebelvírskými. Naplňoval si svůj talíř nejbližšími věcmi, které se sestávaly s bramborové kaše a němě si ji nabíral do svých úst. Neville se snažil konverzovat, ale Harry pouze vždy dal jednoslabičnou odpověď, pokud vůbec. Vstal uprostřed Nevillovy věty a beze spěchu, ale bez zdráhání prošel dvoukřídlými dveřmi.

Když Tom později přišel do jejich pokojů, Harry seděl za jeho pracovním stolem a dělal si domácí úkol. Harry si nikdy nedělal domácí úkol za jeho pracovním stolem – sedával složený v jednom jeho z beanbagů nebo houpacím křesle, ležel na podlaze, dělával ho za stolem, zatímco jedl, ale nikdy ho nedělal za jeho pracovním stolem a zvláště ne jakoby spolknul koště.

Opět byly jeho věci systematicky uspořádané. Nevzhlédl, když Tom vstoupil, nedal najevo žádnou reakci, když slyšel klapnutí po zavření dveří. Pokračoval na svém úkolu, i když Tom jemně uchopil jeho ramena a začal okusovat jeho krk, nebo když zachytil poddajné rty. Opatrně ho zvedl ze židle, vzal brk z jeho prstů a hodil ho na stůl.

“Je čas jít spát, maličký,“ šeptal do Harryho ucha. „Jdi, převlékni se a vyčisti si zuby.“

Harry to tak udělal bez stížnosti. Ležel na zádech s pažemi podél svých boků a Lamiho se ani nedotknul.

 

« 39. kapitola « » 41. kapitola »


13.07.2009 00:21:35
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (121 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one