Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Upozornění: Smrt jedné z postav

Kapitola věnována pro: Dobby, Anina, Hajmi2003, Airiny, Arwenka, Auša, biggi, drahokam, Exa, Hajmi50, Kiki, koky, Nicolas Black, Pegy, Sanasami sigam, Teressa, tess

Alcea

41. MILUJEŠ MĚ?

Takto šlo po následující čtyři dny. Harry se nesmál, neplakal, nedával na sobě znát jakoukoliv reakci, která by nasvědčovala tomu, že mu záleží na tom, co se děje kolem něj, nic nenamítal, nemluvil do té doby, dokud se ho někdo na něco přímo nezeptal a dělal vše systematicky.

Nikdo nemohl vůbec nic dělat. Neville jednou hodil misku ovesné kaše na Harryho, ale Harry prostě pokračoval v jídle, nedbal ani v nejmenším na to, že jeho toast byl pokrytý kašovitou hmotou. Tom se k němu připojoval pod sprchou, běhal svýma rukama přes každou část jeho těla, Harry neucuknul, nevylekal se a nekřičel na něj, prostě to toleroval, aniž by ukázal emoce. Blaise a Draco se ho pokusili přimět hrát Famfrpál, ale Harry se jen vznášel pár centimetrů nad zemí. Vince ječel do jeho ucha. Rudolfus a Rabastan ho napadli na chodbě. Lenka ho tlačila ven, když pršelo. A Severus mu řekl několik poměrně pozitivních historek o jeho rodičích, ale vůbec se z něho nedostala žádná reakce.

V pátek u večeře byl incident jiné povahy, ačkoli vyvolal stejnou reakci. Harry opět seděl u Nebelvírského stolu s Lenkou a Nevillem, který se ho pokoušel přinutit jíst něco jiného, jako alespoň fazole. Havraspárští a Zmijozelští byli překvapivě utišení a Sophia Sweetinová potichu konverzovala s primusem, Cianem Garraghem, který jí něco ukazoval prstem tam, kde seděli Draco a Blaise s temnými pohledy zaměřenými na Harryho. Rychle přikývla a šla směrem k nim.

“Co se stalo s Harry Potterem?“ zeptala se jejím nejlepším učitelským hlasem a okamžité ticho se usadilo nad ostatními studenty.

“Vyhledej si to v knize, Sweetinová,“ zasyčel Draco popudlivě. „Mám lepší věci na práci, než se s tebou bavit.“

“Například zírání na Harryho?“ opáčila. „Nezdá se, že by mu to moc pomohlo, že?“

“Nevím, o čem mluvíš,“ vrčel Draco. „Nechápu, že nemáš lepší představu.“

“To je proto, že mi nechceš říct, co se děje, Malfoyi,“ zdůvodňovala. „Takhle to nemůžeš udržet v tajnosti moc dlouho, když zůstává takto. A věřím, že to tak oba nechceme.“

“Fajn,“ Draco vstal. „Podívej se na něj. On je mrtvý, Sweetinová. To je to, co se s ním děje, on je zasraná Zombie!“ poslední slovo křičel, když nakonec ztratil nervy a vyřítil se z místnosti.

Blaise ho následoval, ale ještě jednou se otočil na vysokou dívku: „Sweetinová, vyhledej cokoli, co můžeš najít o mentálních štítech, kdybys chtěla vědět, co se děje s Harrym, ale pochybuji, že něco najdeš, o tom jsme dřív nepřemýšleli...,“ pak šel za svým nejlepším kamarádem, ne však dříve, než vrhl poslední zoufalý pohled na černovlasého Nebelvíra.

Po celou jednu minutu byla síň naprosto tichá a všichni přestali jíst – kromě Harryho, samozřejmě, který pokračoval nabíráním fazolí do svých úst, žvýkl dvakrát, než spolknul a neuvědomoval si oči, které na něm spočívaly.

Najednou se dveře prásknutím otevřely s takovou silou, že více než deset svíček zhaslo a objevila se vysoká, hubená, černovlasá žena, s pološílenýma očima a černými očními stíny. Bývala velmi krásná, ale léta ustavičného fanatismu zničilo dokonce poslední stopy z toho. Křičela. Ne ztrápeně, ale zuřivě a trocha slin stékala po její bradě.

“Ty,“ zdálo se, že z ní unikají urážky, když ukazovala na Harryho, který dojedl poslední lžíci fazolí. „Za to zaplatíš.“

Harry nereagoval ani, když se řítila k němu, ale položil dolů svou lžíci paralelně se svým talířem na vršek ubrousku a vstal, nehledě na Nevillovy pokusy ho zastavit.

“Bellatrix,“ Rudolfus sestoupil několik schodů a blokoval jí cestu. „Nemáš žádné právo být tady, kdyby to Temný pán věděl...“

“Poděkoval by mi,“ křičela na něj a mrštila jím dozadu tak, že přistál na Mrzimorském stole. „Poděkoval by mi za to, že jsem ho osvobodila od té malé ludry. Poděkuje mi víc, než kdokoli jiný...“

“Naposledy jsi ublížila mému bratrovi, ty stará ježibabo,“ Rabastan vytáhl svou hůlku, ale jako kdyby předpokládala, co by udělal, omráčila ho a ten strnule padl na podlahu.

“Celá vaše rodina je retardovaná,“ ušklíbala se. „Malinkatý Basty teď pláče, protože zlá žena ublížila jeho bratrovi? S tebou si to vyřídím později, nikdo mě nezavrhne!“

Vrhla Crucio na jeho zemdlelé tělo a jeho ochablé končetiny sebou škubali, než se otočila k Harrymu, který záměrně kráčel kolem ní. Její ruka se sevřela kolem jeho ramene a její jakoby lezoucí nehty, se zavrtávaly do jeho hábitu, než ho udeřila hřbetem ruky, čímž Harry spadnul na podlahu. Neudělal žádný pohyb, aby zastavil svůj pád.

“Vidíš, teď jsi tam, kam patříš, ve špíně u mých nohou,“ zasyčela a kopala malého chlapce, než na něj vrhala jednu kletbu za kletbou. „Naučím tě, neplést se s tobě nadřazenými.“

Harry začal krvácet, ale žádný zvuk neunikl z jeho hrdla, žádný pohyb neprozradil, že je ještě živý, neudělal nic, aby se ochránil, i když Neville, který byl nejblíže k nim a zíral s rozšířenýma očima na ženu, která způsobila tolik zla jeho rodině, si myslel, že spatřil na chvilku zablikat štít, který se usadil nad jeho břichem.

Všechno se dělo tak rychle, že ani studenti, ani přítomní učitelé ještě nepřekonali svůj šok, aby pomohli Harrymu, ale někteří z nižších ročníků začali plakat nebo křičet, což by mohlo být slyšeno daleko.

Lucius, Severus a Tom spěchali do Velké síně. Pozdější dva čekali na příchod prvního v Severusově pracovně, protože z nějakého důvodu Brumbál považoval za příliš velké bezpečnostní riziko, aby připojil Tomův a Harryho pokoj k Letaxové síti.

Oba černovlasí muži měli malou naději, že by Lucius měl řešení jejich Harryho problému, ale teď už byli tak zoufalí, že byli ochotni vyzkoušet cokoli. No, ne ještě cokoli, připustil Tom. Lucius byl jeho poslední možností, než by kontaktoval Harryho kmotra, nebo by buď přivedl Harryho k empatovi nebo naopak. To byly obě možnosti, které by nejspíše zahrnovalo hodně křičení a jemu přineslo bolení hlavy, a i když byl ochoten zajít tak daleko kvůli Harrymu, byl příliš Zmijozel, aby tak udělal předtím, než eliminuje všechny ostatní možnosti. A poslední z těchto možností se stal Lucius.

Jak již bylo zmíněno dříve, pospíchali ke zdroji hluku, Tom v čele, který když spatřil jednoho ze Smrtijedů, zcela ztratil svou kontrolu.

Je nepsané pravidlo, že Temný pán nikdy neztrácí svou kontrolu, což zřejmě Bellatrix ještě neslyšela.

Poprvé shromáždění studenti a učitelé viděli, proč profesor Raddle byl považován za jednoho z nejnebezpečnějších žijících jedinců. Až do teď ho vnímali jako více méně pohodového chlapíka, přísného, ale většinou spravedlivého, občas sarkastického, ale ne příliš krutého, celkově směs mezi profesorkou McGonagallovou a Snapem.

Zato teď se pěkná fasáda rozpadla, čímž se odhalil rozzuřený mocný kouzelník s planoucíma červenýma očima a hůlkou a ústy, které se pohybovaly moc rychle na to, aby to bylo sledováno. Během několika minut byla Bellatrix odzbrojená a připíchnutá noži k jedné z Nebelvírských tapisérií. Některé jen prošly jejím hábitem, ale ostatní probodly její kůži, což způsobilo, že vydávala nelidský vřískot. Její vlasy se vznítily a hořely v otázce sekund, plameny stravovaly její skalp a její obličej se osvětloval strašidelným světlem. Další kletba se zdála, že zlomila každou kost v jejím těle, od nosu po malíček na noze a občas bílá látka se prostrčovala její bledou kůží, která nechávala potůčky krve kapat na podlahu. A jako skutečnému maniakovi se rozprostřel úšklebek na jeho zlostí zkřivené tváři a s elegantním švihnutím hůlky, chrlič, který byl příhodně umístěn nad ní, začal chrlit vařící tér.

“Nikdo se nedotkne toho, co je mé, Bello,“ nakonec zasyčel. „To je naposledy, kdy si něco změnila a šla proti mým přímým rozkazům. Ha, není to ironické, pokrytá térem a peřím, Bello, jako prostý podvodník? Jako ubohý Mudla? Jsou vskutku takto vynalézaví,“ bílé peří se začalo pomalu snášet na její nyní černé a kouřící tělo, pach spáleného lidského masa ještě nebyl zamaskován pachem téru. „Bellatrix Blacková, zabita mudlovskými prostředky, pokud není co napsat na tvůj náhrobek...“

“Tome,“ Lucius uchopil jeho ruku. „Nech mě to zařídit, postarej se místo toho o Harryho.“

Během jeho záchvatu zuřivosti, Lucius přivedl k sobě oba Lestrangeovi, kteří teď také zaměřovali své hůlky na kdysi tak pyšnou čarodějku a Severus podnítil madame Pomfreyovou a společně ošetřovali nejhorší Harryho rány. Byl stále v bezvědomí.

Tomovy oči se stočily, aby spočinuly na malé hromádce, kterou byl Harry a přikývl Luciusovi, přičemž chňapnul po Bellatrixině hůlce: „Zbavte se těla,“ zamumlal slabě, než poklekl vedle Harryho a jeho dvou ošetřovatelů. „Jak je na tom?“

“Ošetřili jsme jeho rány tak nejlépe, jak jsme mohli,“ hlas madame Pomfreyové byl trochu rozechvělý, i když, jestli to bylo způsobeno Temným pánem nebo Harryho stavem, mohl každý jen hádat. „Některé z jeho ran se ale musí vyléčit přirozenou cestou. Překvapivě je dostatečně všechno ostatní zdravé. Můžete si ho vzít do vašich pokojů, pokud chcete.“

Tom přikývl a jemně zvedl malého chlapce do své náruče: „Přinesu ho ráno, nebo když se stane něco nepředvídaného.“

Neohlédl se, aby viděl Luciuse jak dopravuje deformované tělo Bellatrix do truhly, utěsňuje projevený pach a levituje ji ven, zatímco Rudolfus, Rabastan a Severus opravovali škody způsobené na židlích, talířích a stolech.

Až v jejich pokoji běžel vykoupat Harryho, pečlivě zvolil správnou teplotu a smýval krev a zbytky jídla z Harryho. Téměř byl vděčný, že Harry byl stále v bezvědomí. Nebyl si jistý, že by mohl znova snést pohled do těch mrtvých očí. Tom ho pak osušil ručníkem a nesl ho, zabaleného do jeho županu, k pohovce, kde dal kolem něj dvě deky.

Když všechno, co dělal, bylo sezení blízko Harryho hlavy, tak se obrátil zády k němu a začal plakat. Nemohl si vzpomenout, jestli kdy vůbec předtím plakal. Nejspíše plakal, když byl ještě malé dítě, ale určitě nikdy neplakal takto. Nebylo to hlasité nebo umocněno spoustou naříkání, rozevlátými končetinami a sbalenými pěstmi, bylo to tiché, potlačené. Jeho ramena se netřásla a jeho ústa byla usazena v pevné lince, ale přesto se objevily slzy, které stékaly po jeho tváři. Slzy, protože ztratil Harryho, jeho Harryho. Protože ho zničil, zlomil ho, využil ho. Protože jediný člověk, který byl ochoten vidět v něm víc, než mocného kouzelníka byl mrtvý. Protože vše, co zůstalo, byla skořápka, prázdná skořápka.

Harry se probral s ohromující vlnou smutku a zoufalství, tak jasnou a čistou, že si pomalu sednul na svá kolena a díval se po zdroji takového zármutku. Toma. Váhavě natáhnul jednu bledou ruku a zlehka poklepal silné rameno.

“Ach, Harry,“ Tom choval překvapeného chlapce na své hrudi, hubené paže se uzavřely kolem jeho krku a obličej si schoval do ohbí jeho krku. „Omlouvám se, Harry. Musíš mi věřit, nikdy jsem neměl v úmyslu, aby to bylo takto. Chtěl jsem, abys byl šťastný a chtěl jsem ti poskytnout dobrý život a všechno, co by sis mohl kdy přát. Miluji tě, Harry. A ujistím se, že budeš mít všechno, také budu pečovat o dítě a řeknu mu, jakého měl skvělého otce a budu... Och, Salazare, Harry, já tě tolik potřebuji. Dal bych ti všechno, kdyby to znamenalo, že ses mi vrátil. Nechtěl jsem tě zlomit...“

“Nezlomil jsi mě, Tome,“ šeptal Harry a utáhl své paže. „Jsem tady.“

“Harry?“ šeptal Tom zpátky nedůvěřivě. „Prosím, řekni mi, že to není sen.“

“Není to sen,“ ujistil ho Harry.

Tom hned neodpověděl, ale začal pomalu mapovat Harryho obličej polibky, Harry jasně zrudl, ale šťastně vrněl. Když to Tom uslyšel, úlevně se smál a kroužil s Harrym dokola a tančil přes jejich celý byt (samozřejmě stále zachovával důstojnost a autoritu Temného pána), než se konečně svalil opět na pohovku s Harrym na klíně.

“Myslel jsem, že jsem tě ztratil,“ mumlal slabě a Harryho si přitiskl pevněji ke svému tělu. „Myslel jsem, že jsem tě zlomil.“

“Omlouvám se,“ Harry sklonil hlavu. „Já... nevím.“

“Jsem jediný, kdo by se měl velmi omlouvat, Harry,“ začal Tom a pohladil jeho tvář. „Jen já. Nevím, co si pamatuješ z posledního týdne, ale budu se ti za to omlouvat, dokud mi neodpustíš nebo se nerozhodneš, že už mě nechceš ve svém životě...“

“Můžu se tě na něco zeptat?“ chtěl Harry vědět. „Na něco, co jsi řekl?“

“Můžeš dělat cokoli, co chceš,“ ujistil ho Tom a čekal trpělivě na Harryho, až sebere odvahu.

“Řekl jsi, že mě miluješ?“ zeptal se konečně drobný Nebelvír a Tom, ačkoli nečekal tuto otázku, vážně přikývl: „Ano, miluji tě, Harry Jamesi Pottere, a to už po nějakou dobu, prostě jsem nikdy neměl odvahu ti to říct a mé jednání za minulý měsíc zcela nemluvilo v můj prospěch, ale jsem do tebe zamilovaný, a jestli mi dáš ještě jednu šanci, udělám všechno, abych ti to dokázal.“

“Tome, já… odpouštím ti,“ řekl Harry po chvíli. „Ale tohle už nikdy nesmíš znovu udělat.“

“Slibuji,“ odpověděl Tom vážně. „A vím, že to bylo ode mě špatné, ale chtěl jsem vědět, co cítíš, když se milujeme. Nevěděl jsem, že to je pro tebe tak děsivé.“

“Opravdu chceš cítit to, co cítím já, Tome?“ vrátil zelenooký chlapec s pátravým pohledem. „Protože ti to můžu ukázat.“

“Chci to vědět,“ řekl Temný pán bez váhání a Harry vedl jeho velké ruce ke svým vlastním spánkům, přičemž dával své menší přes ně a lehce přitiskl: „Pak zavři oči a soustřeď se na mě.“

Tom to tak udělal a o pár okamžiků později byl zaplaven širokou škálou pocitů: neblahé tušení, nervozita, pocit úzkosti, důvěra, zoufalství, nenávist, bolest, samota, potěšení, zrada, ublížení, útěcha, stud, cítil se využitý, špinavý, přesycený, vyděšený, sám a tak chladný. Náhle to přestalo a opět se podíval do jasných zelených očí svého manžela.

“Nepostavil jsem tyto štíty, abych tě zlobil, Tome,“ vysvětloval klidně. „Ale proto, že je potřebuji. Potřebuji je, abych se dokázal soustředit na pozitivní pocity, na tebe. Bez nich jsem utopený. A to, co jsi udělal, mě přinutilo znovu zažívat každý pocit, který měl každý v tomhle pitomém hradě. Víš, jak je Brumbál pokřivený, dokonce i když je zahradní trpaslík? Měl jsem takový strach, Tome, a bolelo to. A nenáviděl jsem tě, protože jsi mi tohle udělal, málem jsem se zlomil. Šel jsem do Zapovězeného lesa, kde mi pomáhali jednorožci, dokud ten lektvar konečně nevyprchal a pak jsem si vybudoval každý štít s plnou silou, protože jsem se opět nechtěl nikdy takto cítit, Tome.“

“Omlouvám se,“ Harry začal plakat někdy během své řeči a Tom opatrně pročesával jeho vlasy. „Jen jsem si myslel, že to bylo důležité, že neublížím tobě nebo dítěti, když se milujeme.“

“To není tvá vina, Tome,“ Harry opět zčervenal. „Já… řekl jsem o tom madame Pomfreyové a řekla, že pokud to je jen krátce, bude to v pořádku. Řekl bych ti, jestli by to zašlo daleko.“

“Způsob, jakým jsem to pochopil, to znělo jako bys byl ve smrtelném nebezpečí,“ mumlal Tom. „Nechtěl jsem, abys byl v nebezpečí. Udělal jsem úplně špatnou věc.“

“Každý občas dělá chyby,“ Harry políbil jeho líci, než se přitulil k jeho hrudi. „Tobě se jen povedlo udělat několik velkých místo spousty malých.“

“Opravdu mi odpouštíš?“ zeptal se opět Tom. „Mohl bych pochopit, pokud bys to neudělal a zasloužíš si hodně omluv za to, co jsem provedl.“

“To je v pořádku,“ Harry se usmál. „Vše dopadlo dobře, ne?“

“Ano, díky Bellatrix,“ prskal Tom a Harry se na něj zmateně podíval: „Co s tím má společného?“

“Nepamatuješ si?“ zeptal se Voldemort starostlivě. „Napadla tě dnes u večeře a poté ses probudil a vrátil ses zase zpátky do normálu. Musela nějak znovu narušit tvé štíty.“

Harry se začal nejprve tiše hihňat, ale brzy se to změnilo do hlasitého smíchu: „Ne, Tome, ty jsi to udělal!“ políbil nos staršího muže. „Ty jsi narušil mé štíty. Probudil jsem se proto, že jsem mohl cítit tolik zármutku, který z tebe vyzařoval. Normální člověk cítí současně mnoho různých věcí. Jsi stresovaný kvůli své práci, jsi smutný, že tvá zlatá rybka zemřela, jsi rozčílený kvůli svému příteli, který tě přišel navštívit a jsi zvědavý, jak se kniha, kterou čteš, bude vyvíjet. Ale ty jsi cítil jen smutek a zoufalství a to narušilo mé bariéry. Ony fungují, pokud jsou napnuté stejně, ale tvé pocity napadly jeden jediný bod a tím se prolomila hráz. Ty jsi mě zachránil, ty sám. Děkuji ti.“    

“Bylo to to nejmenší, co jsem mohl udělat,“ řekl Tom podstatně veseleji a smál se s Harrym. „Jsem tak zatraceně šťastný, že tě mám.“

“Přesně má slova,“ vrátil Harry troufale a uhnul úderu, zaměřený na jeho paži. „Takže mě miluješ? Jaký je to pocit?“ jasně zčervenal a opět schoval svou tvář do Tomova hábitu.

“To je těžké vysvětlit,“ Tom přemýšlel o svých slovech. „Rozhodně dobrý, přesto je ale v pořádku, že necítíš to samé. Můžu to těžko od tebe čekat. Nic mi nedlužíš.“

Harry si povzdechl a zašeptal tiché ‘děkuji ti‘ do jeho ucha: „Takže, co se stalo během posledního týdne?“

“Ty si to nepamatuješ?“

“Moc ne. Jen útržky a je to pro mě takové těžké, vybavit si je. Vždy si pamatuji vše na základě emocí, myslím. Teď, když úplně chyběly, už to nemá smysl,“ odpověděl Harry a čekal odpověď na svou vlastní otázku.

“Já… Salazare, Harry, jsi si jistý, že si nevzpomínáš, protože jsem ti udělal něco opravdu odporného,“ Harry jen setrvával v tázavém pohledu na něm, a tak pokračoval po hlubokém nadechnutí. „Nechtěl jsem to, dobře, svým způsobem jsem samozřejmě chtěl, ale neudělal bych to, kdyby okolnosti byly jiné. Já… ty jsi jaksi naléhal, samozřejmě to není tvá vina, stejně jsem to neměl dělat, ale udělal a...,“ koktal, Harry se nyní tvářil vážně starostlivě.

“Prostě to řekni, Tome. Jsem si jistý, že jsi měl pro to důvody, ať jsi udělal cokoliv.“

“Znásilnil jsem tě,“ přiznal šeptem. „Říkal jsi, že bych měl. Chtěl jsi plnit smlouvu a byl jsi nahý a nechtěl ses znovu obléknout, takže jsem to udělal… Je mi to neskutečně líto.“

“To je v pořádku,“ řekl Harry jemně. „Jsem rád, že jsi to udělal.“

“Cože… ale…,“ drmolil Voldemort a stáhnul se. „Nemůžeš být rád. Proč jsi rád?“

“Vím, že to zní divně, ale tímto způsobem ti nic nedlužím,“ mumlal Harry. „Necítím se jako, že jsem musel udělat… to. Menší nátlak. Chápeš to, Tome?“

“Tobě se vážně nelíbí sex se mnou,“ odpověděl Tom. „Je tu něco, co tě docela těší z toho, co ti dělám?“

Harry zčervenal a rozpačitě sklonil hlavu: „Líbí se mi hodně věcí, jen ne sex…“

“Opravdu, řekni mi je,“ naléhal černovlasý muž jemně a s malým úsměvem.

“Líbí se mi polibky,“ Harry zčervenal dokonce do tmavšího odstínu červené, ale pokračoval, když spatřil větší rostoucí úsměv. „Líbí se mi způsob, jakým hladíš má záda a břicho. Líbí se mi, jak říkáš ty přezdívky. Líbí se mi, že je celkem používáš. Líbí se mi, když laskáš mé vlasy a líbáš můj krk nebo za uchem. Teď se mi líbí, že se díváš do mých očí, jako kdybych byl nejdůležitějším člověkem na planetě. Líbí se mi, že se o mě staráš. Líbí se mi ta věc, co jsi jednou dělal se svou pusou,“ pokračoval, než měl čas, se červenat ještě víc. „Líbí se mi způsob, jakým ovinuješ své paže kolem mě, když jdeme spát, a že mi tím způsobuješ, že se cítím absolutně v bezpečí. Líbí se mi, když tě slyším mluvit v Hadí řeči. Líbí se mi tvůj úsměv. Líbí se mi s tebou tančit. Líbí se mi, že jsi lidský. Líbí se mi sedět na tvém klíně. Líbí se mi, jak dokážeš být tak sobecký, je to skoro urážlivý. Líbí se mi, že se nenecháš nikým zastrašovat. Líbí se mi… Líbí se mi spousty věcí.“

“No, to je dobré vědět,“ Tom se smál a políbil něžně Harryho rty. „Takže, bylo by v pořádku, kdybychom dělali tyto věci častěji? Jsem si jistý, že můžu tvůj seznam ještě trochu prodloužit.“

“To by se mi líbilo,“ vrátil Harry nejistě.

“Pokud se ti něco nebude líbit nebo jestli někdy zajdu daleko, řekni mi to, ano, zlatíčko?“

Harry slabě zahučel hm, než se stočil v jeho klíně, přičemž si přitáhl deky, aby ho přikryl: „Takže, co se ještě stalo?“

“Vážně nic,“ Tom se nad tím na chvilku zamyslel. „Longbottom napsal empatovi, ale ten ještě neodpověděl. Dlouho jsi mluvil s Brumbálem v jeho pracovně, ale vypadal dost frustrovaně, když jsem pro tebe přišel, takže si nemyslím, že jsi byl velmi spolupracující. Všichni si opravdu o tebe dělali starosti a zkusili jsme vše, s čím jsme mohli přijít, bylo to skutečně frustrující, také dost děsivé…“

“Omlouvám se,“ zašeptal a vstával. „Musím se jim omluvit a říct jim, že jsem opět v pořádku.“

“Můžeš to udělat zítra, kdy budeš vyléčený a odpočatý,“ protestoval Tom, ale zelenooký kouzelník to nechtěl slyšet: „Dělal jsem jim starosti celý týden, to nejmenší, co můžu udělat je, že jim to teď řeknu.“

“Jsi zraněný, pochopí to, Harry,“ argumentoval Tom. „Pojď, sedni si zpátky, kočičko.“

“Ne,“ Harry se odtáhnul z dosahu jeho paží. „Pokud jsi tento stav do určité míry přešel, oni jsou také zranění. Nechtěl bys například vědět, jestli jsem se probudil na ošetřovně a madame Pomfreyová byla jediná, která to zjistila?“

“Půjdeme navštívit Longbottoma, ten to řekne své přítelkyni a pak půjdeme navštívit Severuse, který může informovat všechny ostatní,“ Tom udělal kompromis a nabral Harryho do své náruče. „A nezatěžuj svou pravou nohu, protože byla zlomená.“

Malý chlapec se na něj šťastně usmál a tiskl se k jeho krku, když Tom otevřel dveře do chodby jednou rukou, zatímco podpíral jeho záda druhou. Bylo již po půlnoci a Tom upřímně pochyboval, že Longbottom je ještě stále vzhůru – určitě nevypadá na to, že je náchylný k celonočnímu večírku – ale na druhou stranu to určitě nebyl jeho problém, kdyby ho vytáhli z jeho spánku. Aby řekl pravdu, znělo to dost uspokojivě.

Buclatá dáma měla půlnoční kávový večírek s několika dalšími jejími klábosivými přáteli z obrazů a trvalo chvíli, než si počala uvědomovat jejich přítomnost, a když se konečně díra v portrétu otevřela, celý večírek se dal na protest do pobouřeného pištění a křičení. Tom protočil oči a Harry se chechtal na jeho výraz.

“Už jsi tady byl dřív?“ zeptal se Harry zvědavě, zatímco ukázal na schodiště, které vedlo ke chlapecké ložnici.

“Ne a nemám žádné osobní přání znovu to tady někdy navštívit,“ řekl protivně. „Jak beztak můžete vyzdobit místnost červenou a zlatou? A díra jako vstup? To vypadá jako skákací hrad pro jedenáctileté.“

“Ššš, probudíš je,“ tišil ho Harry, i když se stále usmíval. „Nevillova postel je ta vzadu na pravé straně.“

Temný pán ho neochotně pustil a Harry odtáhl závěsy, kterými byla již vystrčena paže v pyžamu, a jemně, ale vytrvale začal třást druhým chlapcem, aby se probudil, zatímco jednu rukou prozíravě prodléval nad jeho ústy, kdyby se měl rozhodnout křičet.

“Costděje?“ Neville se zamrkáním otevřel oči. „My už máme Kouzelný mixér na mléčné koktejly, nemáme zájem,“ Harry se tiše hihňal a štípnul jeho rameno, čímž jak se zdálo plně probudil druhého Nebelvíra. „Harry? Jsi to ty?“

“Ano, Neville,“ Harry se nervózně tahal za vlasy, ale než by mohl začít se svou mohutnou omluvou, Neville ho vtáhnul do své náruče: „Merline, Harry, tak jsem se bál. Jsi teď v pořádku, že? Jsi zpátky v normálu, ano? Sakra, Harry, vyděsil jsi mě. Hermiona říkala, že jsi měl spáchat sebevraždu nebo něco takového a pak Malfoy ječel přes Velkou síň, že jsi mrtvý… Nikdy tohle znovu nedělej.“

“Omlouvám se, Neville,“ popotahoval Harry. „Nezlob se, prosím?“

Neville se na to šťastně smál: „Jsi opravdu zpátky, Harry! A ne, nezlobím se a nemusíš se omlouvat.“

“Fajn, tak to je vyřízeno,“ promluvil Tom a opět zvedl Harryho do své náruče. „Pane Longbottome, pokud byste byl tak laskavý a informoval slečnu Láskorádovou o tomto vývoji? Harry patří do postele.“

“Dobrou noc, Neve.“

“Dobrou noc, Harry,“ opětoval Neville. „A nedělej si starosti, povím to Lence.“

Harry se na něj usmál přes Tomovo rameno, než se přitulil těsněji do objetí staršího muže, který brzy poté zjistil, že jeho dialogový partner čím dál tím méně vnímal, až skutečně spal. Zkroušeně se usmíval nad myšlenkou ho znovu probudit, ale rozhodl se, že jelikož Harry trval na tom, že by se mohl také cítit přinejmenším trochu naštvaný. Ale, když se podíval do Harryho poklidné tváře, podruhé odhadl toto mínění a tak když prošel jejich pokoji, opatrně nesl Harryho nahoru po schodech a položil ho do postele, přikryl ho jeho Nebelvírskou dekou a dal mu jeho medvídka, dodal si odvahy, aby ho viděl jak se stočil kolem bílé plyše a lítostivě se rozešel, aby informoval ostatní.

“Tváříte se jako by někdo zemřel,“ komentoval, když vkročil do Severusova dost zaplněného bytu, přičemž si všiml pochmurné nálady a podivného ticha, které viselo nad pokojem a jeho obyvatelích.

“To je docela vhodné, ne?“ ušklíbal se Draco z místa, kde seděl, opřený o svého otce.

“Jak se to vezme,“ Voldemort si rovněž sednul. „Nevěřím, že smrt tvé tety odůvodňuje takové pochmurné tváře.“

“Ne její, vy hlupáku,“ syčel Draco. „Harryho. Myslíte si, že to je zasraná legrace? Bez Harryho nejste nic! Ubohá hromádka ničeho! Harry si zasloužil tolik lepšího, než vás…,“ Dracův hlas se zlomil, když ječel poslední větu, ale jeho postoj byl stále útočný a agresivní.

“Já to vím,“ povzdechl si Tom. „A jsem tak velmi šťastný, že je opět zpátky v normálu.“

Ticho vypadalo, že se deseti násobilo, drasticky rostlo, dokud nebylo ohlušující, dokud nebylo cítit v celém pokoji, jako by byl naplněn vatou, než ho hlasitým ‘cože‘ téměř současně narušilo šest hrdel.

“Zopakujete to?“ Blaise byl první, který znovu získal své smysly.

Byla dobrá věc, že nikdy neměl problém se zíráním na něj, jako – nejpohlednějšího chlapíka, které způsoboval ve škole a v sirotčinci – jinak by se kroutil jako červ na roztřeseném pudingu, kvůli mnoha zíráním, které teď obdržel: „Harry nyní spí v našich pokojích. Byl docela vytrvalý v tom, že byste o tomto měli vědět tak brzo, jak je to možné a z jeho dřívější zkušenosti s Longbottomem vám můžu říct, že je mu opravdu líto, že vás znepokojil, že vás prosí, abyste se na něj nezlobili, a že je opravdu v pohodě.“

“Jak?“ zeptal se Severus s trochou intelektuální zvídavostí, které prosvítalo přes jeho jinak lhostejný tón.

Voldemort pokrčil rameny, ne vážně jim neřekne, že plakal nad svou láskou: „Prostě se probudil a byl zpět v normálu. Řekl, že musel zvýšit své bariéry s plnou silou, což bylo důvodem, proč byl tak… neživý.“

“To nebylo mou švagrovou, je to tak?“ dotazoval se Lucius. „Co jsi mu udělal, že znovu cítí, Tome?“

Černovlasý muž se na něj zamračil, ale přesto se rozhodl odpovědět, i když si řekl, že to tak udělá jen proto, že by jim to Harry beztak řekl, pokud by se zeptali, a tak měl alespoň šanci, aby vynechal některá tak nedůležitá fakta: „Možná, že jsem se jen trochu nekontroloval, co se týče mých pocitů, a protože se zdálo, že jsem v té době cítil jen jednu emoci, Harryho štíty se narušily pod tlakem takového intenzivního pocitu.“

“Jste si jistý, že své štíty nevybuduje zpátky, Můj pane?“ dotazoval se Rabastan, stále ne plně přesvědčen.

“No, slíbil Longbottomovi, že ne,“ odpovídal Tom. „A nemyslím, že to má v úmyslu. Plus, byl opravdu naštvaný, když jsem mu řekl, jak jste si dělali starosti. Takže si nemyslím, že to znova udělá, pokud nebude vyprovokován… A já určitě nemám sklon opakovat tuto zkušenost,“ opět vstal, přičemž si oprášil imaginární prach ze svého hábitu. „Můžete přijít zítra – v rozumnou dobu. Nemyslím, že Harry opustí naše pokoje jinak než na ošetřovnu,“ stroze přikývl na své Smrtijedy a na chvilku upřel své červené oči na mladšího Malfoye, než vyplul ze Severusových pokojů a vydal se na cestu zpátky ke svému malému Nebelvírovi.

Harry seděl stočený v houpacím křesle, oči měl pevně zavřené a bledé líce zářily slzami, paže měl ovinuté kolem břicha a vypadalo to, že se u něj vyvinula horečka. Šeptem si nadával, zatímco jemně zastavil houpání křesla a začal něžně hladit Harryho tvář.

“Omlouvám se, Harry, ale nemůžu ti dát další z těch lektvarů. Už jsi jich dnes hodně požil,“ opatrně uvolnil Harryho držení jeho nohou a začal konejšivě hladit jeho břicho. „Chceš, abych tě přivedl k madame Pomfreyové, aby na tebe mohla dohlédnout?“

Harry slabě zakroutil hlavou a pokusil si vytáhnout svá kolena zpátky nahoru, ale Tomova ruka ho zastavila.

“Nechtěl by ses vykoupat?“ snažil se Harryho uvolnit, ale ten opět zakroutil hlavou. „Dobře, pak bys měl spát. Stejně, proč jsi tady dole? Jasně si pamatuji, že jsem tě položil do postele.“

“Zvracel jsem,“ mumlal Harry. „Nic ve mě teď nezůstalo. Nemohl jsem najít lektvar proti nevolnosti.“

“Potřebuješ teď jeden?“ zeptal se Tom starostlivě, ale Harry to opět odmítl. „Mohl bych ti udělat čaj? Nebo možná kakao?“ zeptal se poté, co zakryl Harryho a odhrnul vlasy z jeho čela, aby mu zkontroloval teplotu – bylo moc teplé na to, aby to bylo zcela přirozené.

“Kakao by bylo skvělé,“ Harry se znova stočil, ale alespoň se nyní na děj díval a snažil se o malý úsměv, což skončilo svíjením a bolestivým naříkáním.

“Budu zpět za minutku,“ ujistil ho Tom a přesně podle jeho slov seděl o 57 sekund později na okraji postele a jemně podpíral menšího kouzelníka, než mu podal hrníček kouřícího horkého kakaa.

Harry opatrně pofoukal hnědou tekutinu, než si zkusmo usrknul. Starší kouzelník ho sledoval s uchvacující pozorností, jak obsah hrníčku mizel mezi Harryho růžovými rty a s trochou pobavení si všimnul, že něco z pěny ulpělo na Harryho horním rtu. Poté, co Harry vypil půlku kakaa, položil hrníček na svůj noční stolek a vklouzl zpátky pod přikrývku a přitáhl si Lamiho ke své hrudi.

“Cítíš se teď lépe?“ zeptal se Temný pán stále spíše ustaraně a Harry lehce přikývl. „Je ještě něco jiného, co můžu pro tebe udělat?“

“Ne,“ Harry vypadal, že bojuje s dalšími slovy, ale nakonec překonal svou nejistotu a oslovil ho. „Proč nejdeš do postele?“

Červenookému muži se to nemuselo říkat dvakrát a brzy poté vklouznul pod přikrývky a něžně si přitáhl Harryho ke své hrudi, políbil jeho krk a umístil svou ruku na jeho břicho, přičemž nezvedl jeho vršek pyžama a začal ho hladit v pomalých kruzích. Nebyl opravdu unavený a myšlenka na pozorování Harryho byla mnohem přitažlivější.

“Tome?“ zahučel hm, aby mu dal najevo, že poslouchá. „Řekl jsi ostatním, že jsem v pořádku?“

“Ano, řekl,“ přitiskl rty do Harryho nezkrotných vlasů. „Nedělej si kvůli tomu starosti. Vše pochopili a myslím, že přijdou později, aby se na tebe podívali.“

“Děkuji ti,“ Harry zamumlal, než opět ztichl.

Tom zrovna začal dřímat, navzdory jeho dřívějšímu mínění, že není unavený, když se malé tělo v jeho náručí zmítalo a vyjeknutí bolesti unikalo Harryho pootevřenými rty. Nevěděl, co dělat jiného, tak si Harryho přitáhl ještě blíž a mumlal uklidňující slova do jeho ucha, přičemž po celou dobu hladil křehkého kouzelníka.

“Myslel jsem, že jsi říkal, že je ti lépe,“ komentoval poté, co se záchvat ztrácel.

“Také mi lépe bylo,“ obhajoval se Harry slabě a Tom se okamžitě cítil vinen, když viděl bolestný výraz na Harryho malé tváři. „Můžeš mi něco povídat? Příběh nebo něco podobného? Rozptýlit mě?“

Zdržel se od dokonce blízkého tématu, které by Harryho rozptýlilo ve zcela jiném způsobu: „Mohl bych ti říci detailnější verzi posledního týdne, pokud chceš slyšet něco milého?“

“Ne, to je v pořádku,“ zašeptal Harry, i když to neznělo nadšeně a urovnal se pohodlněji na jeho hrudi, přičemž se uvolnil z držení.

“Opravdu se teď cítíš lépe?“ zeptal se skoro o dvě hodiny později, Harryho dýchání bylo i v jeho štíhlém těle trochu uvolněné a pláč již dávno ustoupil.

“Ano,“ usmál se Harry dost přesvědčivě, když si tak říkal. „Ale nejsem úplně unavený. Myslím, že si pročtu nějaký z mých domácích úkolů. Mám pocit, že tyto úkoly nejsou moc dobré.“

“Nevadilo by ti prostě zůstat tady… a mluvit,“ požádal Tom téměř prosebně. „Pokud jsi tady v mém náručí, vím, že to není jen sen, že jsi opravdu zpátky.“

“Dobře,“ povolil Harry a otočil se tak, aby byli tváří k sobě. „O čem by jsi chtěl mluvit?“

“O tobě,“ okamžitě řekl a Harry zčervenal. „Cítím, že všichni kolem mě ví o tobě víc, než já. Lucius byl zcela záhadný, když jsem se ho na tebe ptal. Draco si navyknul na mě zlostně dívat, kdykoliv je tvé jméno tolik zmiňováno a to nebylo pouze tento poslední týden, i když musím říct, že má poměrně oprávněný důvod. Rudolfus a Rabastan vždy pokračují v těch tichých konverzací a já nemám žádnou představu, co je jejich tajemství. Severus mi málem ukousnul hlavu za to, že jsem ti dal ten lektvar a opravdu se netvářil překvapený tvou reakcí. Vidíš, nemám problém, pokud s nimi mluvíš o našem sexuálním životě nebo o tvém životě obecně, ale mohl bys možná se mnou také mluvit? Chci také znát tvá tajemství. Pověz mi jedno tajemství, které oni neví, prosím?“

“Mohl bych ti říct, co jsem chtěl udělat s mým životem,“ řekl Harry váhavě. „Ale to je teď stejně minulost.“

“Nemusím to slyšet,“ naléhal na něj Tom. „Pokud, samozřejmě, to bylo to, že mě zabiješ a chytneš všechny mé stoupence, ale jestli si vzpomínám správně, nelíbilo se ti o tom velmi přemýšlet…“

“Ne, já… nemusíš se smát, dobře?“ přikývl na souhlas a Harry pokračoval. „Chtěl jsem být léčitel. V Mudlovském světě. To je důvod, proč mi Šimon přinesl všechny ty poznámky. Plánoval jsem tady skončit a pak se přestěhovat někam daleko. Vždy se mi líbila myšlenka na Ameriku. Neomezená země a celá těchto věcí, které tehdy zněly opravdu dobře. Chtěl jsem odmaturovat na gymnáziu a pak si najít nějakou malou univerzitu, kde bych studoval medicínu. Obstaral bych si nějaké knihy o léčivé magii a využil jich, abych pomohl případným pacientům. Nejspíš bych brzy ztratil mé krytí, v každém případě…“

Harryho hlas, který byl na začátku zasněný, se smutně vznášel: „Stále to tak můžeš udělat, Harry,“ vážně slíbil a vzal jednu z těch mléčně bílých rukou do své. „Můžeš se stát léčitelem. Dokonce i v Mudlovském světě, pokud to chceš, i když by byla škoda skrývat tvou magii před těmi kolem tebe. Nebo můžeš prostě dělat vyučeného léčitele a pomáhat kouzelníkům a čarodějkám, kteří by za tebou přicházeli. Nebudu ti stát ve tvé cestě, pokud opravdu chceš opustit Kouzelnický svět a můžeme jít do Ameriky a začít nanovo, jestli to je to, co chceš.“

“Nejsem si jistý, že to v každém případě chci,“ šeptal Harry. „A neměl bych právo požadovat od tebe, aby ses všeho vzdal jen pro jeden dětinský sen…“

“Jestli to vážně chceš, není to dětinské,“ opáčil. „A pokud tě to udělá šťastným, také bych následoval tvůj sen.“

“Chyběl bych jim,“ přiznal drobný Nebelvír. „Před tímto rokem jsem měl pouze Siriuse a Remuse. Šli by se mnou nebo bych šel s nimi, ale fungovalo by to. Ron a Hermiona… Vždy měli jeden druhého, hádám, a beztak si mě nevšímají. Myslím, že by bylo dobré, být daleko od nich, takže by si Ron nemyslel, že jsem ukradl všechnu jeho pozornost. Ale teď mám tebe a všechny ty druhé lidi. Chyběl bych jim.“

“Oni by ti také chyběli, zlatíčko,“ souhlasil. „Ale to neznamená, že se nemůžeš stát léčitelem v našem světě a v Anglii. Jsem si jistý, že budeš skvělý.“

“Děkuji ti,“ Harryho líce se barvily do růžova. „Budu o tom přemýšlet.“

“Udělej to tak,“ souhlasil Tom, přičemž šťastný umožnil malému kouzelníkovi, aby se přitulil blíž. „Ale musím říct, že jsem toto tajemství neshledal velmi postačujícím. Bylo to docela pochopitelné, víš? A protože jsi to sám řekl Turnerovi, který to také ví. Nemáš pro mě další tajemství?“

“Těší tě být tvrdým člověkem, že, Tome,“ Harry špulil pusu. „Ale povím ti něco jiného nebo ještě lépe, ukážu ti to.“

Otočil se na záda, na chvilku se upřeně díval na tmavý strop, než zavřel oči a v soustředění zkrabatil svůj obličej. Tom byl příliš fascinovaný rozkošnou podívanou, že si nejprve nevšimnul způsobu, jakým Harryho pravá ruka začala zářit, jako kdyby byla naplněna nějakou zlatě třpytivou látkou a byl šokován, když se výše zmíněná ruka náhle zdvihla a to, co vypadalo být hvězdami, se objevilo na stropě a vesele na ně dolů zářilo.

“Jak jsi tohle udělal?“ zeptal se užasle, střídavě zíral na svého manžela a na hvězdy.

“Bezhůlková magie,“ Harry pokrčil rameny tak nejlépe jak mohl ležící na posteli. „Jsem si jistý, že to také dokážeš udělat, tak proč jsi tak překvapený?“

“Tohle nedokážu udělat,“ opáčil Tom lehce uražený – nenáviděl, když někdo byl lepší než on, dokonce, i když byl v tomto případě také pyšný na svého manžela. „To je důvod, proč mám hůlku.“

“Nebuď tak skromný,“ pokáral ho Harry. „Prostě jsi nikdy nepotřeboval použít tuto schopnost, jsem si jistý, že jsi také toho schopný. Zkus to, zkus něco jednoduchého. Jako Lumos.“

Voldemort se nespokojeně zamračil na to, co mu řekl, aby udělal, ale posadil se a upřeně se díval, přičemž šeptal zaklínadlo.

“Ne,“ Harry zatáhl za jeho ruku po třetím neúspěšném pokusu. „Děláš to špatně. To není jako magie s hůlkou. Soustřeď se na zaklínadlo, na pohyb hůlkou a na to, co chceš, dobře? Ale to není to, jak to funguje. Musíš se soustředit na to, co potřebuješ, jak moc to chceš, jak je to naprosto důležité, aby to fungovalo v tomto okamžiku.“

Červenooký muž si povzdechl, nepoužíval něco, co nefungovalo poprvé, o co se pokusil, ale poslušně se soustředil na to, co mu řekl Harry k soustředění, rozhodl se, že zavření očí je dobrý bod, jak nějak začít. Jeho ruka svrběla, aby udělal souladný pohyb, ale držel se zpátky. Také nešeptal zaklínadlo nebo se představoval s koulí světla ve své ruce. Zato chtěl světlo, potřeboval ho. Proč, zeptal se tento hloupý a naprosto nevítaný hlas v jeho hlavě. Protože ho potřebuje. Vskutku, velmi přesvědčivé. Proč, k sakru, byl tak sarkastický i k sobě? Potřeboval to světlo, kvůli... Harrymu. Harry by byl zklamaný, pokud by mu to nevyšlo a nemohl být s ním zklamaný, Tomem, ale se sebou a to bylo něco, co nemohl připustit. Harry byl krásný a báječný a rozkošný a inteligentní a mocný a neobyčejný. Neměl by se tím vůbec cítit menší. Otevřel oči, když slyšel Harryho výkřik radosti a sledoval tleskání rukou, zíral v úžasu na svou ruku, která zářila mdlým žlutým světlem, než byla jeho pozornost lapena malým tělem, které se tisklo k jeho.

“Dokázal jsi to!“ vykřikl Harry šťastně a pevně ho objal. „Říkal jsem ti, že bys to mohl udělat.“

Opatrně zavřel svou ruku a světlo se oslabilo, čímž nechával pokoj osvětlený jen Harryho hvězdami a Harryho nezvykle žhnoucíma očima.

“Děkuji ti,“ velmi pomalu se dotkl rtů druhého kouzelníka, bál se, že by Harry nechtěl s ním ještě nic důvěrného, pokud vůbec, ale paže, které se ovinuly kolem jeho krku, jež se zaplétaly do jeho černých vlasů a slabé vděčné vrnění bylo dost, aby mu to dodalo odvahu a polibek přeměnil do vášnivějšího.

“Není zač,“ Harry prudce oddechoval, když se jeho rty nakonec opět uvolnily. „Takže se ti líbí mé tajemství?“

“Absolutně to zbožňuji,“ vrátil příliš nadšeně, čímž Harrymu způsobil nejistotu, zda je či není upřímný. „A tebe také absolutně zbožňuji!“ Harry rozpačitě sklonil hlavu, ale prst pod jeho bradou ho přinutil, aby vzhlédnul. „Opravdu tě miluji, Harry.“

“Jak to můžeš říkat?“ zeptal se Harry smutně; urážky a vysvětlení od Dursleyových stále zvoní v jeho uších: je zrůda, nemá ani cenu vzduchu, který dýchá. Je ošklivý, špinavý a nepotřebný. Nikdo by ho vůbec nemohl milovat.

“Protože to je pravda a jednoho dne mi uvěříš,“ slíbil a políbil ho ještě jednou, i když tentokrát nevinněji.

Harry jen trochu zakroutil hlavou, jako kdyby říkal, že to je nerealistické a natáhl se pro Lamiho, který byl opuštěný během předchozího záchvatu a položil ho mezi ně, ovinul své paže kolem načechrané hračky a zavřel oči, jeho nohy se instinktivně složily úhledně k jeho hrudi a jeho medvídka, čímž se dělal tak malým jak je možné.

Červenooký Temný pán (přemýšlejte o tom, rozhodl se být Temným pánem, oči jako jeho byly prostě dokonale zastrašující) si sotva slyšitelně povzdechl a opatrně ovinul Harryho ve své náruči, upravil přikrývky kolem křehkého těla, aby byl bezpečně zastrčený pod přikrývkami a také zavřel oči poté, co něžně políbil Harryho čelo a zašeptal jemné dobrou noc.

“Prosím, odpusť mi, Harry,“ zašeptal jako poslední myšlenku a byl překvapen, když cítil, jak se Harry přitulil k němu blíž a slabě slyšel příslib: „Odpustil jsem ti, Tome. Teď spi.“

Harry se zkusmo vytáčel, když cítil ovinuté tělo kolem jeho uvolněného. Paže se utáhly. To nebylo tak dobré! Měl se před vším, všemi a dokonce před sebou uzavřít během posledního týdne. Nemusel být genius, aby přišel na to, že by ho tuto noc vyhledaly noční můry. Noční můry z jeho minulosti, nejspíše. A nemohl připustit, aby to Tom zjistil. A zjistil, že by neměl zvládnout se uvolnit z jeho objetí. Opět se vytáčel, nechal silné paže sesunout nahoru k jeho ramenům, dokud neleželi přes jeho hrdlo. Bylo by určitě nepohodlné, kdyby se nyní držení utáhlo… ale naštěstí se to nestalo a Harry spěchal, aby zpod nich vyklouzl.

Tak, co teď dělat? Vůbec by samozřejmě nemohl spát, ale to by nemohlo být dobré pro dítě, a ačkoli ho Tom ujišťoval, že je všechno s dítětem v pořádku, nechtěl nic riskovat. Pak by samozřejmě mohl vždycky jít k Rudolfusovi a Rabastanovi, ale jeho noha je dost vážně zraněná a nechtěl, aby si Tom dělal starosti, kdyby se probudil a zjistil, že tu není.

Stále se cítil špatně kvůli tomu, co všem způsobil. Zbyla mu jediná možnost, aby vztyčil tišící kouzla, doufal, že se Tom neprobudí, aby ho našel s němým křikem, a to by bylo špatné.

Čmuchale,“ vzlykal jeho vlastní zlomený hlas. „Potřebuji tě.“

Jedinou odpovědí byl hlasitý úder o dveře přístěnku a rozzlobený hlas jeho strýce: „Sklapni, zrůdo nebo přijdu zpět. Rozuměl jsi?“

Harry přikývl a zašeptal tiché “Ano, pane“, ale jeho hrdlo bylo tak odřené z toho, když ho Vernon ‘učil‘ jak mu kouřit penis. Když řekl, že Harry je naprosto nešikovný ve všem a měl by ho naučit něčemu užitečnému, s čím by si mohl zasloužit bydlení v jejich domě.

Stále příliš hrdý na to mi odpovědět, kluku,“ dveře se trhnutím otevřely. „Naučím tě, kam patříš.“

Protože sám byl moc velký, aby se nacpal dovnitř, popadl Harryho za rameno a vyhodil ho ven z přístěnku a srazil ho na podlahu. Třináctiletý naříkal bolestí, když jedna z jeho dřívějších ran začala opět krvácet. Na podlaze byly pořád střepy od skla a v jeho zádech, z toho, když strýc Vernon použil svou poloprázdnou láhev, kterou dříve tloukl svého synovce do bezvědomí. Kalhoty tlustého muže byly ještě rozeplé, z toho, co se přihodilo před hodinou nebo tak.

Zdál se být tak opilý, že nebyl s to si upravit své oblečení, i když si našel čas na vyprázdnění druhé láhve nějakého neidentifikovatelného alkoholického nápoje. Jeho pásek byl zanechaný v kuchyni, pokud si Harry správně pamatoval, kde jím zbičoval jeho záda, ale to by mohlo být také prostě v koupelně. Vše, co si skutečně pamatoval kromě bolesti, byly bílé dlaždice pod jeho rukama, kropenaté od vlastní krve. Nyní se malé střepy také zarývaly do jeho hrudi a břicha.

Ztratil jsem práci, zrůdo,“ vyslovoval nezřetelně Vernon Dursley asi po dvacáté. „Nemáš skoro dost zaplaceno… Ukážu ti, kdo je šéf.“

Vrazil se do svého synovce bez předchozího varování, drhnul svým zavalitým břichem o bledý a krvácející Harryho zadek. Chlapec, malý na svůj věk a svým způsobem moc hubený, skousl své rty tak, aby nevypustil výkřik nebo dokonce jediné naříkání.

Tak těsný,“ chrochtal Vernon. „To je můj zajíček,“ jako kdyby pro zdůraznění, vnikal dovnitř dokonce tvrději, Harrymu se zdálo, jako by dokázal jít hlouběji s každým vniknutím.

Jsi taková pěkná coura. Tak tedy, kde je tvůj zločinný kmotr? Lhal jsi nám znovu, má malá hračko? Odpověz mi!“

Ne, pane,“ Harry vykřikl, když se střep zaryl ještě hlouběji do jeho kostnatého ramena.

To je to, co si myslím, krásná malá couro,“ chrochtal těžčeji, jak se vnikání stávalo více nepravidelným. „To je to, proč tě miluju. Ale nech mě ti něco říct,“ hodil svou celou ohromnou váhu na jeho záda, čímž se těžce dýchalo a zašeptal do jeho ucha, “Nejsi nic než zrůda, a pokud by nebylo tvého těsného malého otvoru a tvé pusy, nikdo by tě vůbec nemiloval. Možná bys mu měl dát, co chce, zrůdo, jako jsi tak pěkně nabídl mně,“ přerušoval každé slovo novým vniknutím a chraptěním, jež se stočilo do smíchu, které mu uniklo nad jeho vlastním vtipem. „To je to, co jsi pro něj a všechny ostatní: řiť a sající ústa. Zvykni si na to, zajíčku.“

Nakonec vyvrcholil a Harry si nemohl pomoci, ale otřásl se při představě jeho spermatu, které pokrývá jeho vnitřnosti. Jeho strýc zůstal na něm. Byl příliš slabý, aby ho odtlačil a jeho strýc byl příliš těžký, ale jednou rukou si zvládl setřít slzy, které se nahromadily v jeho oku.

Siriusovi by se tohle nelíbilo, ujišťoval se. Sirius byl asi jediný, komu by se tohle nelíbilo. On ho miloval. Sirius byl jeho rodina!

Vernon potřeboval přes půl hodiny, aby se probral a znovu nabyl vědomí, což bylo nepochybně způsobené značným množstvím alkoholu, který zkonzumoval, a když si myslel, že byl už uvnitř svého synovce, že po druhé, by to bylo v pořádku. Harry opakovaně vklouzával do bezvědomí, jak jeho strýc opětovně bouchal jeho hlavou o podlahu pokrytou sklem v zápalu potěšení a pouze se mu ulevilo, že nemusel poslouchat nesouvislé mluvení strýce Vernona, ačkoli jedna věta ho bodla: „Miluji tě,“ řekl a pak se smál jako šílenec, přičemž ještě jednou srazil Harryho hlavu na podlahu.

Harry se probudil s němým výkřikem. Ne! Chvěl se a slzy stékaly po jeho tváři, stočil se a vzlykal a prosil a nadával, aby toho všeho byl konec. Nemohlo by se to znova stát. Nemohl by dovolit Tomovi, aby ho využíval. Nemohl by žít svůj život jako otvor a ústa. Prostě by nemohl! Proč mu Tom říká něco takového, proč ho zraňuje? Tato dvě slova znamenají bolest, nic víc, bolest a ponížení.

Slyšel ostatní chlapce v Nebelvírské věži, jak o nich také mluví. Říkali, že je to dost jednoduchý způsob, jak někoho dostat, aby pro ně roztáhnul své nohy, alespoň pokud jste přesvědčivý. Nebylo možné, aby ho Tom miloval. Necítil nic z Toma, tak jak to cítil ze Siriuse a Remuse. Nebo ano? Jeho mysl se zdála tak podrážděná, jako kdyby vysavač tety Petunie vysál všechno, co nebylo pevně upevněné a vyplivl to ven kamsi, kde by to nikdy nehledal.

Jenže Blaise a Draco řekli, že ho milují, a že to není lež a doposud se ho nepokusili znásilnit. A neřekl mu Draco, že ho Tom miluje? Draco by mu nelhal, že ne? Ale Temní páni by neměli milovat své nepřátelé nebo dokonce své manžely… To bylo tak zatraceně matoucí. Proč Tom musel pustit něco takového do jeho hlavy? Všechno bylo v pořádku, proč to musel všechno pokazit?

Prohlédnul si černovlasého kouzelníka, jemně si povzdechl a setřel si poslední slzy a velmi pomalu se připlížil zpátky do jeho náruče. Ať to řekl Tom nebo někdo jiný, Harry si byl jistý, že jeho pocity nejsou zdaleka blízké těm takzvaným strýcovým emocím a někde hluboko ve svém srdci, v temnotě, zaprášeném koutu, s ochrannými zámky a pastmi všude okolo, věděl, že to je nějak důležité, že ho Tom skutečně miluje, a že by si sám nedokázal poradit s neopětovanou láskou. A tak poprvé dovolí druhému muži, aby ho utěšil po jeho nočních můrách a sám se uvolnil dost na to, aby opět usnul v Tomově náručí poté, co sejmul tišící kouzla.

 

« 40. kapitola « » 42. kapitola »


15.07.2009 00:20:55
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (121 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one