Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Věnováno pro: Dobby, Anina, Alexia, Arhoo-chan, Arwenka, Bella, Biggi, drahokam, Exa, gleti, koky, Lana, Pegy, Saskya, Teressa, tess

Děkuji Hajmi2003 za pomoc při překladu některých výrazů.

Alcea

44. PŘÁTELÉ?

Harry se druhý den ráno probudil díky jemným, hladícím prstům a usměvavým červeným očím a obrovské kytici rudých růží.

“Co to je?“ zamumlal zmateně – proč by Tom seděl na posteli s kyticí květin?

“No, běžně se jim říká růže,“ culil se Tom mírně na nabručený výraz na Harryho tváři.

“Nemůžeš čekat, že tak brzy po ránu ocením tvůj sarkasmus,“ zamumlal, zatímco odhrnul deku, kterou si pevně ovinul okolo svého těla a prošel kolem Toma do koupelny, nechal ho tak na sebe naštvaného, protože si ho černovlasý Nebelvír dobíral.

“Tome?“ Harry se vrátil z koupelny, aby si našel něco vhodného na sebe a zpozoroval staršího muže, který stále seděl na posteli s kyticí na jeho klíně. „Omlouvám se, že jsem tě naštval.“

Jeho obličej sebou trhnul na tato slova a němě poplácal postel vedle sebe a počkal, dokud si Harry strnule nesednul vedle něho: „Jsem naštvaný na sebe, Harry. Chtěl jsem ti dát tyto květiny, abych ti dal najevo jak moc jsem ti chtěl poděkovat za minulou noc a požádat tě opět o odpuštění. Ta dřívější poznámka byla ode mě hloupá.“

“Ty růže jsou pro mě?“ zeptal se Harry překvapeně a Tom se na něj usmál a přenesl je na Harryho klín. „Děkuji ti.“

“Myslel jsem, že by si rád šel dolů na snídani, což bylo důvodem, proč jsem tě probudil,“ Harry dychtivě přikývl, přitom stále zhypnotizovaně obtahoval rudé lístky. „Můžu ti je dát do vody?“

Harry se na něj usmál: „Jsou to ty nejúžasnější růže jaké jsem kdy viděl,“ Harry je opatrně předal zpátky.

“Měl by sis s sebou vzít kabát,“ poradil červenooký muž ode dveří. „Tvoji kmotři se ptali, jestli bys nechtěl viděl svůj nový pokoj v jejich domě a Lucius se nabídl, že tě vezme po snídani do Prasinek, kde se chtějí s tebou setkat.“

“Neptali si mě,“ řekl Harry popleteně a trochu ublíženě.

“Myslím, že se ptali, Harry,“ mávl na kupku neotevřených dopisů, která spočívala na Harryho nočním stolku. „Lupin to pouze viděl tak, že je vhodné, se mě také zeptat. A nemusíš jít, jen jsem si myslel, že by ses těšil z času, který strávíš s nimi, tak jsem souhlasil.“

“Chci jít,“ Harry se na něj šťastně usmál, než přiskočil k vysokému muži a pevně ho objal. „Děkuji ti.“

Tom si neslyšitelně povzdechl, zatímco vložil růže do vody. Tyto věci dělal pro Harryho! Mezitím, co si Harry bude nepochybně užívat času se svými kmotry, tak stráví svůj čas rozčilující povinností jako je příprava jeho hodin, napíše nějaké neočekávané testy a projde si zprávy od Smrtijedů, dále strategii jak nejlépe připravit Brumbála o jeho moc a držet ho dál od jeho Harryho, přitom si po celou dobu představoval jak fantastické by bylo, kdyby byl Harry s ním.

A skutečně takové byly jejich odloučené dny: Harry se přinutil dostat trochu snídaně do svého krku, přitom seděl na Tomově klíně, který zlobně civěl na Brumbála, kdykoli se pokusil mluvit nahlas a pak šel s Luciusem dolů do Prasinek, kde na něho čekali Sirius s Remusem. Starší Zvěromág ho vtáhl do své náruče a přemístil je k hranicím jejich nového pozemku, odkud šli do skromného domku, který byl s přírodními kamennými zdmi a se světle červenou střechou a s mnoha divokými květinami, které rostly všude okolo nich. Přední stěna byla téměř zcela zakrytá břečťanem a dvě věžičky dodávaly domku vzhled spíše malého hradu, než normálního domu.

Jeho vlastní pokoj se ukázal být dlouhou místností ve druhém patře, s bílými stěnami a s pěti okny. V jednom rohu stála nadprůměrně velká postel s nebesy v Nebelvírských barvách a se jmény Náměsíčníka, Dvanácteráka, Tichošlápka a přeškrknutým Červíčkem, které byly vyřezané na zadním čele postele a Remus vysvětlil, že to byla jeho postel během jeho školních let, a že všechna ta roztomilá jména se na ní objevila jednoho osudového dne, kdy odveta lumpárny vůči dívčí ložnici skončila smáčením tří ostatních postelí (Remus byl ušetřen, protože byl úplněk, když ta lumpárna byla uskutečněna) a museli spát v jedné posteli. Když profesorka McGonagallová kontrolovala jejich pokoj týden před absolvováním, zjistila škodu, a protože Sirius striktně odmítal odstranit své jméno tak ji místo toho koupil.

Vedle ni na stolku stálo několik fotografií: jedna ze svatebního dnu jeho rodičů, tu samou našel ve svém albu, jedna s jeho rodiči a jím jako dítětem, další, kterou dostal od Dudleyho na své narozeniny a jedna s nimi třemi, která byla udělána na Vánoce na Grimmauldově náměstí.

Byla zde malá pracovní plocha, na které Remus trval a Sirius trval na tom, že to je rozhodně nedostatečné a vedle ni tu dále byla dlouhá police na knihy.

Blízko jednoho z oken stálo pohodlně vypadající hnědé křeslo s malou tajnou přihrádkou ve stěně za ním, která obsahovala bezpečnou zásobu Kouzelnických sladkostí.

Jediným dalším nábytkem byla stará skříň na jeho oblečení.

Poté, co mu oba milenci ukázali zbytek jejich domu, si venku na zahradě dali čaj, kde jim Harry trochu neochotně řekl, proč neodpovídal na dopisy, a co mu Tom udělal. Sirius se okamžitě vřítil zpátky do domu a jen o hodinu později se vrátil, tvářil se samolibě a spokojeně a neodpovídal na žádné Harryho zaujaté otázky. Když to Harry nakonec vzdal, Sirius mu ukázal jak střílet s lukem a šípy a řekl mu o zprávě, kterou psal, jež pojednávala o jednotlivých kandidátech na post Ministra kouzel, zatímco Remus pečoval o blízké květinové záhony.

Okolo sedmé hodiny ho přivedli zpátky do Prasinek, kde Tom už na něj čekal, a s mnoha sliby, že napíší a ujištěními, že budou tady vždy pro něj, se rozloučili, i když ne dříve, než se naposled varovně podívali na Toma.

Tomovou nejvýznamnější událostí bylo, že studenti opět před ním s respektem ustupovali (něco, co v minulém týdnu trochu opomíjeli), a že si Brumbál držel od něj odstup.

Pak se ne úplně nečekaně vřítil Black do jeho bytu a začal na něj křičet v takové hlasitosti, že tato slova ještě zvoní v jeho uších: „Ty přerostlý, namyšlený švábe,“ to byla první urážka, a přesto si řekl, že se časem stávaly vynalézavějšími. „Jak je možné, aby jeden jediný idiot to mohl tak zle zkurvit? Je to tak opravdu těžké přijít na to, že otrávit Harryho je více než špatný nápad? Jakou jsi od něj očekával reakci, zatímco jsi ho znásilňoval?“ postačí říct, že Black nečekal odpověď na tyto otázky. „Vykastroval bych tě a zaživa tě pohřbil pod Brumbálův stůl, aby si ho mohl poslouchat po celý dlouhý den a slyšel jeho noční chrápání, ale Harry by se vinil a ty rozhodně za to nestojíš. Nemáš žádné právo, aby ti bylo odpuštěno!“ v tomto okamžiku ho Black přitlačil ke zdi a on neudělal nic, aby se ochránil, i když hůlka mířila na jeho srdce – zasloužil si trpět za to, co ostatně udělal Harrymu a nepotřeboval rozzuřeného kmotra, aby mu to říkal. „Myslíš si, že jen proto, že ho miluješ, že je zase vše v pořádku? Myslíš, že květiny a palačinky můžou nahradit to, kolik bolesti jsi mu způsobil? Můžu stále vidět jak moc trpěl a tvé hloupé vyhlášení lásky neudělalo nic, aby mu aspoň krapet pomohlo. Nemyslíš, že by si mu snad měl přestat ubližovat, než na jeho hlavu házet něco takového? Nikdy nepoznal jaké to je, cítit se být milován... Opravdu chceš, aby věřil tomu, že by láska měla zraňovat? Merline, jak můžeš být tak hloupý?“ Black se rozhořčeně ztrácel a běžel prsty přes své vlasy a trochu ustoupil.

“Nebyl jsi to ty, kdo mi řekl, abych mu to pověděl co nejdříve?“

“Řekl jsem ti, že máš narušit jeho štíty a způsobit mu více bolesti, než si dokážeš vůbec představit?“ obořil se Sirius. „To není ani pro tebe dostačující omluva, Voldemorte! Pro tebe to nemůže nic znamenat, ale pro Harryho většinou určitě...“

“On mi v každém případě nevěří,“ odpověděl a přitom neviděl chybu v této úvaze.

“A to je pro tebe v pořádku?“ Black se mu vysmíval. „A je pro tebe v pořádku, že Harry je ještě zmatenější a cítí se teď ještě zraněnější, je to tak? Máš vůbec představu, na co právě teď myslí? Ne, samozřejmě, že ne...“

“Dobře, nikdo mi nic neřekl...“

“Věděl jsi, že je empat, věděl jsi, že potřebuje štíty,“ Zvěromág na něj křičel, přičemž opět vyskakoval. „Co jiného je tady, co víš, když už jsi udělal více než škod touto malou informací?“

“Říkáš mi, že jeho empatie je jediným důvodem, proč se chová tak jak se chová?“ odsekl. „Něco je s Harrym rozhodně špatně, a ať jsem mu cokoli udělal, není to ani z poloviny tak špatné jak si zjistil ve srovnání s tím, co se mu už stalo. Jeho empatie může zintenzívnit mé chyby a já nepopírám, že jsem to zamotal více než špatně, ale dokážeš mi skutečně vysvětlit, abych správně reagoval, když nevím, co se s ním děje?“

“Také nevím,“ přiznal Sirius a na chvilku zaváhal ve svém přesvědčení, že Harry  před ním něco držel v tajnosti. „Jenže já mu tímto neubližuji a nikdy ho nebudu nutit, aby mi to řekl.“

“Ale něco tady je špatně?“

“Ano, něco tady je špatně,“ povzdechl si Harryho kmotr. „Ale dokážu přijmout, že Harry nechce, abych to věděl, a že samozřejmě nechce, abys to věděl ty. Myslím, že mám poměrně dobrý odhad a můžeš mi věřit, že pokud bych měl nějaký důvod pro mou hypotézu, tak bych ho kvůli tomu konfrontoval, ale nemám, a i když mu chci pomoci, nemůžu to udělat, pokud nevím, co se děje. Měl jsi mě informovat o Harryho stavu.“

“Chtěl jsem předejít této situaci...“

“A to tvrdíš, že ho miluješ?“ Sirius na něj nesouhlasně zíral, než ho opustil bez dalšího slova a tím ho zanechal s jeho vlastními zmatenými myšlenkami.

Prostě nemohl pochopit Harryho myšlení, že to řekl Severusovi a nejspíše Luciusovi a Lestrangeovým, ale ne jemu nebo Blackovi. Nyní, když Sirius byl pryč, mohl si přiznat, že tiše obdivoval Zvěromága za to, jak se s tímto tak dobře vypořádává, jak stojí za svým kmotřencem, když to Harry nebyl sám ochotný udělat, jak si nechoval svou zraněnou pýchu, ale staral se o malého chlapce, i když nevěděl, co bylo špatně. Ne poprvé se divil tomu jaký druh pouta je mezi nimi dvěmi.

Kromě toho měl tento den také malé překvapení nebo dokonce mírně napínavé aspekty. Jedna Havraspárská sedmačka mu předala pouze půl eseje a po krátkém rozmýšlení se rozhodl, že nechá její papír neoznámkovaný, dokud nedostane druhou část. Jugson, který byl poslední měsíc v Rumunsku, mu napsal zprávu, ve které uvádí, že se vrátil, a že rumunský ministr je ochoten ho podporovat, pokud bude garantovat integritu jeho vlastní zemi.

Nyní byl s to vykonat složitější kouzla a zaříkávání bez hůlky, i když nebyl s to provést žádné kletby. Severus dorazil a přinesl pro Harryho několik dalších lektvarů. A navštívil koupelnu více než jednou, aby se zbavil napětí v jisté části své anatomie.

Harry byl tak unavený v době, kdy došli k jejich pokojům, že pouze jediná věc, o které snil byl měkký polštář a teplá deka. Tom si toho také všimnul a nechtěně do Harryho strčil a poslal ho do postele, zatímco zůstal vzhůru o pár hodin déle, aby si přečetl knihu, kterou našel ‘Bezhůlková magie – Mýtus nebo realita?‘

***

“Pottere,“ ozval se za ním nevlídný, všem známý hlas, který ho druhý den zastavil, když byl na cestě do Kouzelných formulí. „Musíme si promluvit – v soukromí,“ Hermiona zírala na Draca a Blaise, kteří ho zase doprovázeli.

“O snu o zaječích zubech,“ posmíval se Draco a Harryho objal jednou paží.

“S tebou nikdo nemluví, Fretko,“ Ronův obličej se změnil do neslušivého odstínu světle červené. „Chceme mluvit s Harrym.“

“My vám nebráníme,“ Blaise pokrčil rameny a tvářil se znuděně. „Kdyby jste si snad mohli pospíšit? Přijdeme pozdě do Kouzelných formulí.“

Tím získala Hermiona pozornost: „Můžeme být opět přáteli poté, co se nám všem omluvíš,“ pokynula k Ginny a Ronovi, kteří stáli vedle ní. „A přijmeš naše pravidla.“

“Och, víš, co si myslím o tomto slovu,“ Draco se vysmíval a choval se překvapeně. „Jaká pravidla by to měla být? Školní pravidla, kolejní pravidla, morální pravidla nebo snad bezpečnostní pravidla. Vy jste je všechny z nich porušili, že, Grangerová, takže to nedělá mnoho rozdílu, správně?“

“Pravidla našeho přátelství,“ ušklíbala se Ginny. „Koneckonců, Harry samozřejmě potřebuje takové pokyny.“

“Zůstaneš zase v Nebelvíru,“ požadovala Hermiona panovačně. „Přestaneš krást pozornost, která právem patří nám. Ginny bude od nynějška Chytač. Přestaneš předstírat, že jsi chytřejší než jsem já – oba víme, že ses nedostal ani blízko toho, že ano? A samozřejmě přerušíš zcela kontakt s těmito dvěma a ostatními Zmijozely...,“ opovržlivě trhla svou střapatou hlavou jejich směrem. „Ještě je pár dalších pravidel, ale tyto jsou nejdůležitější.“

“Ne,“ řekl Harry potichu a popadl oba Zmijozely, aby jim zabránil za něj odpovědět. „Omlouvám se, že jsem vám ublížil mým jednáním, ale stále si myslím, že to, co jsem udělal bylo správné a udělal bych to tak znova. Draco a Blaise jsou moji přátelé, pomohli mi, když jste to vy všichni dělali horším, uráželi jste mě, snažili jste se mě proklít a ohrožovali jste mě. Jsou dost sebevědomí a nemyslím si, že kradu jejich pozornost a místo toho mi toho ukázali víc, než jste vy kdy udělali. Nemůžu změnit můj život a nezměním se jen pro vaše krásné oči kvůli tomu, že bych zklamal spousty lidí, kteří skutečně vrací mou náklonnost... Je mi líto, ale od mých přátel chci víc, než mi můžete dát vy,“ vytáhl svou hůlku a vytrvale s ní na ně mířil, zatímco oba Zmijozelové udělali to samé. „Teď byste měli jít!“

“My jsme ti dali víc, než sis zasloužil,“ obořila se Hermiona. „Beze mě by se ti v prváku nezdařili lektvary. Bez Rona by si nikdy nevěděl, co je Famfrpál.“

“A kdyby nebylo mě, nikdo by po tobě netoužil, jsi ošklivý, Harry,“ Ginny stiskla svá velkoryse odhalená ňadra směrem k němu. „Myslíš si, že můžeš mít každého, co? Že prostě na tebe čekají, až se dostavíš a ošukáš je, ale každý ví, že Zmijozelové mají špatný vkus a ty dokonale zapadáš do této kategorie. Jsi špinavá, malá děvka, nestojíš ani za svrček a nikdo kromě Zmijozelů by ti dokonce neplatil dost za tvé služby...“

“Ty by si nezískala klienta ani kdybys mu platila, Lasičko,“ vysmíval se Blaise. „Tohle je poslední varování, ještě jedno slovo a předvedeme vám, co nás naučili naši otcové.“

“To ještě není konec,“ zasyčela Hermiona, i když posledních pár slov zakončila bubláním, když jí Draco vymyl ústa mýdlem, než bez okolků vypadla z otevřeného okna; naštěstí nebo naneštěstí, závisle na tom, koho byste se zeptali, byli pouze v prvním patře.

Ginny zděšeně pištěla a běžela dolů chodbou, ani se neobtěžovala, se naposled zlobně podívat na Harryho nebo se podívat po Hermioně, která začala křičet přes okno, že je vážně zraněná, a že bude Draca žalovat za to, že ji napadl, na což blonďák jen protočil oči, než to okno klidně zavřel.

“Co jsi čekal od Lasičky?“ mluvil ospale. „Chceš osobní pozvání?“

Ron pomalu zakroutil hlavou jak se hluboce zamyslel: „Chtěl jsem se omluvit,“ nakonec zakuňkal, přitom se prosebně díval na Harryho. „Znáš mě, Harry, nejsem chytrý, nikdy jsem opravdu nemyslel na sebe. Vždycky tady někdo byl, nejprve mamka a pak ty a Hermiona a Brumbál. Nechtěl jsem ti ublížit. Jsi můj nejlepší přítel, Harry. Myslel jsem, že bych souhlasil s tím, co Hermiona řekla, že jsi zlý, a že jsi na nás kašlal, a že jsi nás zradil. Ale pak jsem mluvil s Fredem a Georgem, kteří mě sprdli a řekli, že jsi rodina, a že jsi to nejlepší, co se nám kdy přihodilo a začal jsem si uvědomovat, že to je pravda. Omlouvám se jak jsem se k tobě choval před měsícem, měl jsem tam pro tebe být. Nebyla to tvá vina, co se stalo. Měl jsem se tě zeptat a být ohleduplnější k tvým pocitům. Nebylo to fér, že jsem od tebe požadoval takovou věc. Nejsem prostě dobrý na takové věci, ty to víš.“

“Je příliš snadné promyslet si  své chyby a říci tohle, kdo jsi, Weasley,“ ušklíbal se Blaise. „Říkáš, že víš, že nejsi dobrý na takové věci, a že nejsi chytrý – rozumím ti dobře, to zcela nepopírám – a ještě čekáš, že tě Harry přijme. Je mu lépe bez tebe, nepotřebuje nikoho, kdo dělá jeho život ještě komplikovanější.“

“Sklapni,“ křičel na něj Ron, jeho tvář se stávala červenější s každým okamžikem. „Nikdo na tebe nemluví. Harry, vím, že mě nepotřebuješ, ale já tě potřebuju. Potřebuju tě, abych byl lepším člověkem a potřebuju tě, abys mi řekl, co dělat, abych neublížil někomu jinému. Chci se změnit, Harry, chci být nejlepším přítelem, kterým bych mohl kdy být. Možná stále máš pro mě místo ve svém životě, prosím?“

“Nemiluju tě,“ Harry se vymáčknul. „Nikdy jsem tě nemiloval jak si ode mě čekal. Jsem ženatý, podepsal jsem smlouvu, která říká, že bych měl být věrný a já budu. Neublížím Tomovi a nevzdám se mých přátel, Rone. Nemůžu ti dát, co chceš.“

“Také tě nemiluju tímto způsobem, Harry, slibuji,“ Ron rozpačitě zrudnul. „Myslím, že jsem opravdu nikdy nemiloval. Chtěl jsem tě, to ano, vím, že tohle to nedělá vůbec lepším,“ z kapsy svého hábitu vytáhl kouzelnickou fotografii. „Tohle loni udělal Creevey. Prostě jsem na tohle nemohl přestat myslet.“

Harry si vzal třesoucíma se rukama fotografii, málem ji upustil, když spatřil, co na ní bylo, než si ji přitiskl ke své hrudi obrázkem stranou dolů a stydlivě zrudnul. Fotografie byla udělána po Famfrpálovém tréninku. Stále si mohl připomenout tento den. Byl tak horký a Angelina je nemilosrdně tlačila, dokud se ze všech neřinul pot nad hřištěm a z jednoho na druhého. Všichni ostatní slétli, aby si mohli zaplavat v jezeře, aby se trochu ochladili a Harry byl sám v šatně poté, co nakonec všechny přesvědčil, že se opravdu nechce k nim přidat. Vzpomínal na ledovou vodu ze sprchy, která dopadala na jeho bolavé a rozehřáté tělo, tak osvěžujícně a pak najednou cítil, že už nebyl sám. Někdo tam byl, někdo, kdo ho dychtivě sledoval, bylo to tolik podobné jeho strýci. Touha, očekávání, hlad. Ale nezpozoroval toho, kdo fotografoval a nikdy nezjistil, kdo tam byl, protože, když konečně znovu nabyl své smysly, byl již venku v Zapovězeném lese, jeho boty byly ještě uvolněné, ponožky někde zapomněl a košile byla špatně oblečená. Na fotografii byl úplně nahý, voda trochu ukrývala jeho nahotu, když se houpal pod vodou.

“Zabavil jsem ji a řekl jsem mu, jestli udělá kopie nebo o tom řekne někomu jinému, že ho pak zamknu do Rozplývavé skříně poté, co otestuje nějaké Fredovy a Georgeovy výrobky,“ Ron také zčervenal. „Chtěl jsem ti to dát, upřímně, ale pak jsem už prostě nemohl. Snil jsem o tobě a jak jsi vypadal na této fotce a pak jsem si začal představovat jaké by to bylo, se tě dotýkat tímto způsobem, sprchovat se s tebou a líbat tě. Prostě jsem to nemohl dál vydržet, když jsem tě viděl v Příčné ulici, byl jsi tak krásný, Harry, omlouvám se.“

“Znova to neuděláš, ano?“ požádal Harry prosebně a Ron, nehledě na Zmijozely, ho divoce objal a přitáhl si svého malého přítele ke své široké hrudi: „Ne, Harry, jsi můj bratr, můj nejlepší přítel. Prosím, dej mi druhou šanci.“

“Dobře,“ šeptal Harry. „Ale pouze, jestli přijmeš to, že Draco a Blaise jsou také mí přátelé.“

Ron se zašklebil, ale přikývl: „Dokonce tě budu podporovat s Ty-víš-kým, pokud tě to udělá šťastným. Ale jestli ti někdy ublíží...“

“Díky,“ Harry se vesele smál. „Myslím, že to už vědí.“

“Jmenuji se Ronald Weasley,“ napřáhl svou ruku k Dracovi. „Těší mě.“

“Upřímně, je to tak dětinské,“ Draco protočil oči a mírně se culil jak se třásla zrzkova ruka. „Ale, co můžete čekat od Weasleyho?“

“Ó, vnímám tady nějaké zásadní napětí, Dráčku,“ Blaise škádlil blonďáka. „Napsal ti dnes Charlie?“

“Ha, věděl jsem, že to byla jeho sova,“ Ron vítězně udeřil pěstí do vzduchu, než zbledl. „Och, sakra ty jsi Charlieho nový kluk?“

“Ne, idiote,“ obořil se Draco roztrpčeně. „Jen jsme se viděli, to je rozdíl.“

“Jo, jasně,“ řekli Harry a Ron zároveň, než propukli v burácivý smích.

“Víš,“ říkal Blaise zamyšleně ke svému blonďatému příteli, „myslel jsem, že je špatné, že Harry má humor, který nechápu, ale právě jsem si uvědomil, že to je o moc horší, když má někoho s kým ho sdílí.“

Draco souhlasně přikývl: „Nebelvíři jsou divní, že?“ dumal. „Proč to tak je, že máme Harryho rádi?“

“Nemám ponětí,“ Blaise pokrčil rameny.

“Hej,“ vykřikl Harry rozhořčeně. „Oba jste sprostí.“

“Skvělé, můžeme tedy odejít?“ zeptal se Ron nadějně, ale Harry ho praštil po hlavě, čímž se Zmijozelové vítězně culili. „Jen jsem to navrhl.“

“Měli bychom jít do Kouzelných formulí,“ řekl Blaise a předal Harrymu jeho brašnu. „Ještě se uvidíme, Weasley.“

“Také mám Kouzelné formule,“ protestoval Ron.

“Páni, jsme ohromení,“ vysmíval se Draco, ale vůbec to neznělo ohromeně.

“Co to má znamenat, Malfoyi? Kdyby nebylo peněz tvé rodiny, nemohl by si ani chodit do Bradavic.“

“A pokud by tvá rodina měla peníze, pak by snad mohli zaplatit tvůj pobyt u svatého Munga...“

“Přestaňte,“ Harry si svíral bolavou hlavu. „Prosím, přestaňte, oba.“

“Promiň,“ mumlal Draco a jemně si ho vzal do své náruče. „Přestali jsme. Je to v pořádku. Nedělej si starosti.“

“Ano, Harry,“ Ron také zabalil menšího chlapce svými dlouhými pažemi, přestože se ovinul tak, že se také dotýkal blonďáka, který nevypadal, že si toho všimnul. „Také se omlouvám. Už nebudu urážet Malfoye, jestli ti to ubližuje.“

“Nechci, abyste se hádali,“ popotahoval Harry. „Nemůžete se alespoň pokusit spolu vycházet? Prosím.“

“Ano, pokusíme se, malý hrdino,“ Draco kývl na Rona, který kývnul zpět. „To, co jsme si řekli tak s tebou nemá nic společného, Harry.“

“Omlouvám se.“

“Tohle zase ne, Harry,“ Blaise podrážděně vzdychl. „Tohle jsme přece už měli. Nemusíš se jim omlouvat. Oba jsou idioti... Pojďme do Kouzelných formulí, dobře. Můžeš se omluvit Kratiknotovi, pokud tě to udělá šťastným, nemyslím, že nám uvěří, že jsme nemohli najít třídu.“

“Počkat,“ Harry popadl jeho paži, účinně mu tak zabránil ještě odejít a prohledával svou brašnu, dokud konečně nevytáhl čtyři proužky papíru, které jim vítězně nabídl. „Tom mi je dal.“

“Páni, to je skvělé,“ Ron popadl jeden z papírů a studoval elegantní klikyháky. „Ale proč ti je dal?“

“Pojďme do třídy,“ přerušil ho Draco, zachránil tak  Harryho od odpovědi a vzal si brk, který mu nabídl Blaise a napsal své jméno na papír, v němž se uvádí, že profesor Raddle je zdržel, přitom fascinovaně sledoval jak se psaní měnilo do odpovídajících ostatních písmen.

Oba Nebelvíři také vyplnili své povolení, než se všichni vydali do třídy kouzelných formulí.

“Pane Pottere,“ kvičel trpaslík poté, co si přečetl papír. „Zdá se mi, že profesor Raddle má ve zvyku zdržovat vás a vaše přátelé.“

“Omlouvám se, pane profesore,“ Harry se trochu ošil. „Promluvím s ním.“

“Posaďte se, pane Pottere,“ Kratiknot si povzdechl, cítil sympatie ke křehkému chlapci. „Neměli byste mít žádný problém s Překladatelským kouzlem, které se dnes naučíme. Instrukce jsou na straně 314.“

Všichni se po tomhle obrátili k práci, krátké přerušení bylo vítanou příležitostí k výměně a přicházení s nejnovějšími drby. A brzy poté začali knihám před studenty růst křídla, začali se měnit jejich barvy, jejich velikost a v nejvzácnějších případech jejich jazyk, zatímco Kratiknot se pokoušel uchovat nějaký druh pořádku ve své třídě.

Uvolněná atmosféra byla podruhé přerušena, když se mokrá a lehce namydlená Hermiona Grangerová vřítila bez zaklepání do třídy a zabouchla za sebou dveře, čímž účinně zvedla všechny napůl spící studenty, kteří již dávno vzdali přetváření jejich knih, aby mluvili jiným jazykem.

“Slečno Grangerová,“ maličký profesor byl docela šokován – ve skutečnosti tak šokován, že spadl ze své hromady knih. „Musím trvat na tom, abyste mlčeli, tato místnost je pro vzdělávání.“

“Pane profesore,“ Hermiona lapala po dechu, snažící se znovu nabrat svůj dech. „Malfoy mě proklel a vyhodil mě z okna.“

“Slečno Grangerová, měla byste asi jít do nemocničního křídla a uklidnit se,“ navrhl jí profesor Kouzelných formulí jemně tak, aby ji také ještě nenaštval. „Pan Malfoy vám nemohl nic udělat.“

“Jsem klidná,“ prskala Hermiona. „Ron to může dosvědčit.“

“Pane Weasley?“

“Nevím, o čem mluví,“ lhal Ron, přitom se mu špičky jeho uší tónovaly do červena. „Všichni jsme mluvili s profesorem Raddlem. Vůbec si nemůžu vzpomenout, že bych ji viděl.“

“Pět bodů z Nebelvíru, slečno Grangerová,“ prohlásil Kratiknot vážně. „Nikdy jsem si nemyslel, že byste vy někoho falešně obviňovala, jen abyste omluvila svůj pozdní příchod. Navrhl bych vám, abyste opustila mou třídu. Musím si o tom promluvit s profesorkou McGonagallovou...“

“Jenže, pane profesore,“ čarodějka se střapatými vlasy vypadala blízko k pláči.

“Ne, slečno Grangerová,“ Kratiknot otevřel dveře švihnutím své hůlky. „Je čas, abyste šla.“

Čarodějka s nechutí vyšla ze dveří, ne dříve, než se zlostně podívala na Rona a Harryho, který měl skloněnou hlavu jako by v hlubokém soustředění, ale ve skutečnosti ukrýval slzy.

Blaise, nenápadně předstíral, že se pozorně dívá do své knihy, uchopil jeho ruku pod stolem a povzbudivě ji tiskl: „Není to tvá vina, Harry, ona je prostě mrcha, nemůže se to změnit. Máš Weasleyho zpátky a ty máš nás, nepotřebuješ ji.“

“Myslel jsem, že by pochopila,“ Harry šeptal. „Ona byla vždy ta chytrá.“

“Všechny její knihy jí ani trošku nepomohou, aby získala trochu zdravého rozumu,“ šeptal Blaise slabě. „Jinak by poznala, co jí chybí. Dokonce Weasley to zjistil.“

“Co když mě začne opět nenávidět, Blaisei? Co když mě znova políbí? Nechci, aby mě líbal.“

“O tom se ujistíme, Harry,“ slíbil italský chlapec. „Naučím ho, co znamená být dobrý kamarád.“

“Zlobíš se na mě, že jsem mu odpustil?“ zeptal se Harry nejistě.

“Ne, jsem za tebe rád, že jsi získal svého přítele zpět, i když je to Weasley,“ Blaise krátce přestal, protože Kratiknot procházel kolem jejich stolu a souhlasně přikyvoval na Harryho práci. „Jen nás neodvrhni.“

“Nikdy bych vás neodvrhnul,“ vykřikl Harry trochu příliš hlasitě, čímž upozornil Rona a Draca na jejich konverzaci.

“Já to vím,“ Blaise se pochechtával a rozcuchal Harryho vlasy. „Jen jsem tě škádlil.“

Harry se na něj zlobně podíval. Blaise se jen smál silněji.

“Pojďme dostat do tebe nějaké jídlo,“ prohlásil Draco, když Kratiknot právě rozpustil třídu. „Mám striktně nařízeno od mé matky, abych tě vykrmoval.“

“Nejprve musím nají Toma,“ argumentoval Harry, přitom se otáčel opačným směrem a téměř vběhl do Toma, který ho snadno chytil do své náruče.

“Co jsi ode mě potřeboval, kočičko?“ šeptal pobaveně. „Už jsem ti chyběl?“

“Možná,“ usmál se Harry na něj. „Chyběl jsem ti?“

“Ne, zrovna jsem obdivoval zajímavý vzor zdi v této části chodby,“ Tom ho škádlil, než se sklonil, aby políbil svého manžela. „Líbí se mi ten vzor zdi, víš?“

“V tom případě jsi mi nechyběl ani trošku,“ Harry špulil pusu a otáčel se.

“A proč jsi mě hledal?“ Tom se pochechtával a opatrně vtáhl vzdorujícího chlapce zpět do své náruče. „Řekneš mi, že jsem ti nechyběl?“

“Jen jsem tě chtěl varovat, protože si Kratiknot myslí, že jsme s tebou dříve mluvili,“ uvedl Harry otráveně. „Pokud by si mě teď nechal jít?“

“A kdo je přesně zahrnutý v tom my?“ zeptal se Tom a Harryho pustil.

“Draco, Blaise, Ron a já samozřejmě,“ Harry se otočil a vesele se zubil. „Ron a já jsme se usmířili, není to skvělé? A Draco vyhodil Hermionu z okna a ta se pak vřítila do třídy, celá mokrá a namydlená a řekla, že to byl Draco, který jí to udělal, ale my jsme měli povolenky a Ron řekl, že ji vůbec neviděl a Kratiknot ji poslal ven... Ginny tam také byla, ona a Hermiona mě pořád nenávidí, ale Ron se mi omluvil a dokonce se postavil za Draca,“ Harryho úsměv se opět rozšířil.

“Harry, nedal jsem ti ty proužky papíru na něco takového,“ namítal Tom a Harryho obličej okamžitě sklesl.

“Omlouvám se,“ mumlal, přitom se díval na zem. „Povím Kratiknotovi, že jsem lhal. Je mi to líto, nebude se to opakovat.“

“Ne, Harry, stůj,“ Tom popadl jeho paži. „Omlouvám se, dobře? Nechtěl jsem, aby to takto vyznělo,“ jemně zvedl Harryho bradu, aby opět vzhlédl. „Jsem za tebe rád, že se Weasley omluvil, i když si nemyslím, že tím nahradí to, že tě opustil, ale je to tvé rozhodnutí a já jsem pravděpodobně ten poslední, kdo by si měl stěžovat. A je v pořádku, že jsi použil ty proužky papíru, je to také tvé rozhodnutí, jen to znělo trochu jako by si vynechal vyučování schválně a to nechci.“

“Nevynechal jsem ho schválně,“ protestoval Harry slabě. „Zastavili nás na chodbě a Hermiona s Ginny měli všechny ty pravidla a chtěli, abych se omluvil a na všechny z vás se vykašlal...,“ Harry nebyl schopen slova.

“Ššš, to je v pořádku,“ Tom konejšivě šeptal a něžně objímal vzlykajícího chlapce. „Měl jsem mít více pochopení a být více podporující. Vím, jak moc pro tebe znamenají.“

“Nechtěl jsem je dostat do potíží...“

“Vím, broučku,“ Tom lehce políbil jeho čelo.

“Neudělám znova něco takového,“ slíbil Harry. „Pouze je použiji, když budu mít bolesti.“

“Ne, použij je, kdykoli je budeš potřebovat,“ usmál se Tom na něj, než ho vzal za ruku a pomalu ho vedl k Velké síni; ostatní tři chlapci je již dávno nechali o samotě, Ron mírně zezelenal poté, co viděl, jak je jeho nejlepší přítel líbán Temným pánem. „Jen mi slib, že budeš opatrný v blízkosti Rona, nechci, aby ti ublížil.“

Harry poslušně přikývl a vrátil se mu úsměv s plnou silou, než se svalil vedle Draca a předstíral, že si nevšimnul Rona, který mával od Nebelvírského stolu. Okamžitě byl před ním umístěn plný talíř s chutně vypadajícími zeleninovými lasagnemi, následovaný dalším talířem plný míchaného salátu a sklenicí dýňové šťávy.

“Proč jsi nakonec nepřišel?“ zeptal se Ron za ním zrovna když si vesele strkal lasagne do svých ústech a Harry mohl cítit zmatek a mírné ublížení, které z něj vyzařovalo.

“Protože u tohohle stolu je více mých přátel, než u Nebelvírského stolu,“ povzdechl si Harry. „A snažím se vyhýbat Hermioně a Ginny. Můžu cítit jak na mě vrhají zlostné pohledy napříč celou síní – Neplánuji zjistit jak moc je intenzivnější je dostávat, když nejsou tak daleko.“

“Och,“ Ron váhavě šoupal nohama.

“Sedni si nebo odejdi, Weasley,“ obořil se Draco nakonec, když tady rusovlasý hoch jen stál, nevěda, co dělat. „Ale přestaň dýchat dolů na můj krk.“

“Trhni si, Malfoyi,“ zavrčel Ron zpátky, ale přesto se posadil.

Nebylo to dlouho, než Ronova potřeba jídla vyhrála nad počátečním nepohodlím a začal si plnit svůj talíř vším, co bylo v dosahu a nevšímal si lehkých pohledů znechucení od shromážděných Zmijozelů, i když trochu zadržovali nějaký kousavý komentář, když oba viděli a slyšeli jak je Harry šťastný.

“...ne, jsem s tímhle v pohodě, opravdu, Harry,“ řekl Ron krátce o chvíli později, jeho ústa teď byla dostatečně nacpaná jídlem. „Člověče, ale mohl bys mi dát příště nějaké varování? Tím myslím, nemáš nějaký rozvrh nebo něco takového?“

Harry se rozchechtal: „Rozvrh na to, kdy je mu dovoleno mě políbit? To je veselé. Zajímalo by mě, co by na tohle řekl...“

“Mínil jsem to tak,“ Ron našpulil pusu. „Nemohl bys mu říct, aby to nedělal?“

“Možná bych mohl,“ mumlal Harry. „Ale já jaksi mám rád, když mě líbá...“

“Och,“ Ron poněkud silně bodl do své klobásy. „Hodně jsem toho propásl, když jsme spolu nemluvili, že jo?“

“Omlouvám se.“

“Neomlouvej se, jak jsi řekl, potřebuju dospět,“ Ron pokrčil rameny. „Pokud jsi šťastný, vynasnažím se také za tebe být šťastný,“ omluvně se zazubil. „Ale nikdy jsem nebyl dobrý v těchto věcech.“

“Jsem šťastný a jsem šťastný, že jsi zpátky,“ Harry krátce objal vyčouhlého chlapce, než se stáhnul. „Ale  nechci jít zpátky do Nebelvírské věže nebo jíst u stolu a nemůžeš ode mě čekat, že se jen tak vrátím jako tvůj nejlepší přítel, protože jsi mi ublížil Rone a zradil jsi mě a nebyl jsi tady, když jsem se hroutil. Draco a Blaise byli, oni jsou nyní tady v Bradavicích moji nejlepší přátelé...“

“Dobře, Harry,“ Ron zastavil jeho nesouvislé mluvení. „Chápu to. Stále jsem v šoku, že skutečně se mnou mluvíš. Jsem rád, že jsi si našel nové přátelé, jak se zdá lepší přátelé, kteří tady pro tebe byli...“

“Co se stalo s tím starým Ronem?“ zeptal se Harry šokovaně. „Neříkej mi, že jsi podvodník!“

Ron se na to zasmál: „Jsem stále ten starý Ron, prostě jsem si uvědomil, že jsem byl hajzl a ještě si tě nezasloužím, a že se musím změnit, abych tě získal zpátky. Nemůžeš to prostě považovat za pošetilost mého mládí?“

“Mluvíš jako sešlý stařec,“ chechtal se Harry.

“To pochází od toho jak jsem tak dlouho poslouchal mé bratry,“ zubil se Ron. „Dostal jsem více sov za poslední měsíc, než za celé předcházející roky... Mimochodem, mohl by si říct Fredovi a Georgeovi, že jsem se omluvil? Vážně bych si chtěl vychutnat snídani bez pavouků lezoucích po mém talíři,“ zhrozeně se otřásl.

“Och, Rone,“ říkal Harry soucitně a poklepal jeho rameno, „o tomto žertíku mi neřekli...“

“Povídají ti o svých žertících?“ zeptal se Ron nedůvěřivě. „To není fér, vždyť jsem jejich bratr!“

“Promiň.“

“Za co vlastně?“ vykřikl zrzek. „Zasloužil jsem si to. Bylo by to takové kontraproduktivní, kdyby mi řekli o žertících, které měli v úmyslu na mě vytáhnout...“

“Začal si číst knihy?“ zeptal se Harry překvapeně.

“Četl jsem spoustu knih,“ prohlásil mladší Weasley hrdě, načež si Draco odfrkl a Harry ho uhodil do paže. „Musel jsem, po tom všem jsem musel zjistit, co jsem udělal špatně a pak jak to dát do pořádku – musel jsem strávit víc času v knihovně, než Hermiona. Ona se stala opravdu divnou, víš, ona a má sestra chodí skoro každý den nahoru, aby se setkali s Brumbálem a pokaždé, když se vrátí, začnou o tobě tirádu, že by si měl být vyloučen. Až do doby před dvěma dny, kdy prohlásili, že bychom se měli s tebou usmířit. Strávili celý víkend vymýšlením těchto pravidel. Měl by si být blízko nich opatrný, Harry, myslím, že ztratili své rozumy nebo je kvůli tomu ztrácejí... Jsou posedlé, stejně jako jsem byl já. Nevím jak nebo jestli jsem si snad jen ty věci představoval, ale je to jako bych konečně mohl opět myslet za sebe, vše po tom polibku, až do doby před pár dny je takové mlhavé...“

“Praštil ses do hlavy, Weasley?“ náhle ho Draco přerušil.

“Myslel jsem, že jsme se dohodli, že se už nebudeme urážet, Malfoyi,“ prskal Ron.

“To byla vážná otázka, pro Salazara,“ ušklíbal se Draco. „Tak odpověz!“

“Andrey mě před týdnem zasáhnul Potloukem,“ opáčil Ron po troše přemýšlení. „Ale já opravdu nechápu jak to vůbec souvisí s tvou věcí...“

“Říká ti něco kletba Imperius?“ promluvil Draco líně a povýšeně. „Mírná nebo nepevná kletba může ztratit svůj účinek po zásahu do hlavy...“

“Ale proč by někdo použil Imperius na Rona?“ šeptal Harry, neochotný uvěřit tomu, co Draco naznačil. „Proč by způsobili, aby mě nenáviděl?“

“Harry, opravdu se musíš na tohle ptát?“ ptala se jemně Pansy a začala mu hladit záda. „Pokud je pravda to, co řekl Weasley, Brumbouch je ochotný udělat cokoli, aby tě přivedl zpět na stranu Světla nebo chce spíše získat zpátky svou zbraň. Dokonce by použil i zakázané kletby na tvé přátelé...“

“Tak mě možná Ginny a Hermiona nenenávidí,“ zašeptal Harry nadějně a díval se na ně téměř prosebnýma očima. „Pouze jsou stále pod kletbou.“

“Požádám strýčka Seva, aby to ověřil, dobře?“ Draco vstal. „Teď máme Lektvary a on to může pro tebe zjistit.“

“Díky,“ usmál se Harry na něho, přitom se tiše modlil za to, aby to byla pravda.

Další hodinu, zatímco duchem nepřítomně házel náhodné přísady do svého lektvaru a jen Dracovy rychlé reflexy zabránily výbuchu, se snažil přijít na důvod jaký má tohle smysl, proč by se Hermiona s Ginny chovali takto pod vlivem kletby a ignoroval všechny důvody, které poukazovaly na opak. Hermiona je chytrá, nikdy ho dříve neopustila, sblížila se s Ronem, i když jejich vztah netrval zcela tak dlouho. Ginny neměla reálný důvod ho nenávidět, má spoustu lidí, kteří ji mají rádi, zachránil jí život, všichni její bratři jsou nyní na jeho straně.

“Pane Pottere, těší vás zůstávat pozadu nebo si vážně myslíte, že byste to provedl úspěšně s vaší nepozorností?“ zastavil ho Snape, jak čekal a předpokládal na konci dvouhodinovky. „Můžete mi alespoň říct, který lektvar byl předmětem této hodiny?“

“Ne, pane,“ zamumlal Harry a zahanbeně sklonil hlavu, opravdu neudělal velmi dobrou práci v poslouchání a oplácení Severusovi přízně. „Promiňte pane.“

“Zůstanete zde a znovu ten lektvar uděláte,“ ušklíbal se Mistr lektvarů a netrpělivě čekal na poslední studenta, který opouštěl třídu. „A ne, ani v nejmenším mě nezajímá, že máte Famfrpálový trénink... Pojď sem Harry, jsou pryč,“ otevřel dveře do svých soukromých komnat. „Měli bychom si promluvit v soukromí,“ štíhlého hocha vzal za ruku, přitáhnul ho ke svému křeslu a pak ho pevně objímal. „Je mi to líto, Harry.“

Harry cítil jak jeho srdce na chvilku přestalo bít, než se divoce rozbušilo proti jeho hrudnímu koši jako kdyby chtělo vyskočit: „Nejsou...?“

“Ne, Harry, je mi to líto, ale to, co dělají, je zcela z jejich vlastní vůle,“ odpověděl Severus jemně, trhnul sebou, když jeden bolestný nářek vyrazil z Harryho hrdla, než se malý chlapec začal silně třást a přiškrcené vzlyky lámaly jeho křehké tělo.

Nevěda, co ještě udělat tak opatrně choval plačícího Nebelvíra na své hrudi, seděl v křesle a nechal ho vzlykat do svého hábitu a lehce ho kolíbal.

“Vážně jsem si myslel, že mě mají rádi,“ nakonec Harry vyrazil ven mezi vzlyky. „Co jsem udělal špatně?“

“Utiš se, tohle neříkej,“ Severus si ho přitáhl ještě blíž. „Není to tvá vina. Jsem si jistý, že tě nějakou dobu měli rádi, ale lidé se mění, když zestárnou, někteří k lepšímu, ale bohužel dost také někteří k horšímu. Přidej k tomu Brumbála a to je tam, kde jsme teď my. Má nechutnou schopnost hrát si s myslí ostatních, dokud neuvěří každému slovu, které vypadne z jejich rtů. Může téměř každému způsobit, aby zapomněl, kým je...“

„To stejné dělal s tebou?“ zeptal se Harry nesměle a starší kouzelník přikývl: „Bylo skutečně období, kdy jsem byl jeho špeh. Prostě jsem se přidal ke Smrtijedům a mučícím setkáním a útoky mě šokovaly, mírně řečeno. Vždy jsem měl rád Černou magii, to nepopírám, kvůli pocitu neomezené síly a nekonečných možností – nikdy jsem nespatřil nějaký cíl v předchozích znalostech jako v tomto. Jenže jsem si nikdy nepředstavoval jak moc ničení by mohlo být s nimi děláno. Pak popravili mého strýce a když Brumbál nabídl garantování mé beztrestnosti výměnou za několik neškodných informací tak jsem souhlasil, skočil jsem po šanci, abych se z toho dostal,“ hořce se zasmál a cítil hubené paže jak se utáhly kolem jeho břicha jako kdyby se Harry bál, že ho ztrácí. „Téměř okamžitě jsem byl zasvěcen do Fénixova řádu poté, co jsem řekl Brumbálovi vše, co jsem věděl, což nebylo mnoho. Řekl, že budu ochráněn, ačkoli mě neinformoval, že cena bude mnohem vyšší. Předvedl dlouhou řeč o společné práci a o všech, kteří dělají to nejlepší, aby zachránili svět před zlem, pak mě poslal, abych špehoval... Ostatní členové Řádu mě nenáviděli, s tvým otcem a Blackem v čele, Brumbál se o to nestaral, pokud jsem mu dával informace,“ shlédl a setkal se s Harryho očima. „Nerespektovali mě. Brumbál vždy mluvil o loajalitě, o bojování za každého, ale věděl jsem, že by nikdo za mě nebojoval, i když očekávali, že budu bojovat za ně. Opět jsem změnil strany. Vše jsem přiznal Luciusovi, řekl jsem mu přesně to, co pověděl Brumbál a on mě ujistil, že se na naší straně nic nezhatilo. Nebylo to opravdu lepší na Temné straně, ale raději bych nechal Temného pána, aby mě mučil pro nejmenší důvody, než nechal Brumbála, aby na mě používal své pokroucené zvýhodňování a manipulace. Patřím sem, jsem respektován a můžu být sám sebou. Vím, že by žádný ze Smrtijedů za mě nebojoval, ale oni to také ode mě neočekávají.“

Harryho malá ruka začala hladit jeho tvář jako by se snažil uhladit vrásky kolem jeho očí: „Je mi to líto.“

“Ne, Harry,“ káral ho Severus mírně. „Ty s tím nemáš nic společného a stejně jsme nemluvili o mě. To je o tobě.“

Harry učinil statečný pokus, aby si setřel slzy, ale ty se jen zdály, že stékají po jeho lících rychleji: „Já to nechápu, Severusi. Co je tak na mně špatného?“

“Na tobě není nic špatného, Harry, tohle si nemysli,“ káral ho Severus mírně. „Ta Weasleyová nebyla nikdy nejbystřejší a Brumbál má její rodiče pevně pod palcem. Podle toho, co jsem slyšel a četl v dopisech, které jsem zachytil, když je psala v mé třídě – vážně hloupá holka – si myslí, že patříš k ní, že to je její právo, aby měla chlapce-který-přežil za svého manžela. Tak moc mě bolí to říct, Harry, ale pro ni jsi pouze způsob jak získat peníze, slávu a poslušného manžela, vše v jednom a pokud tě nemůže mít, nikdo další tě také nedostane. Jsi pro ni trofej a ze stejného důvodu tě chce a nenávidí. Grangerová je úplně jiná věc,“ něžně běžel svými prsty přes Harryho nezkrotné kadeře a přitom teď ignoroval jak moc mu připomíná Jamese Pottera. „Vzala si do hlavy, že by měla získat všechny zásluhy, kterých se ti v současné době dostává. Nedokáže přijmout, že není ve všem nejlepší. Brumbál musel udělat vše, aby ji zcela obrátil, nejspíše jí ukázal seznam všech, kteří diskriminují ty Mudlům narozené a studii o tom jak mizivé malé procento párů je na různých stranách. Ale to není tvá vina. Nemůžeš změnit to, co oni cítí a pochybuji, že dokážeš chápat jejich důvod. Dokonce se zdá jako by Grangerová byla ta, která použila Imperius na Weasleyho, proto ta kletba byla tak slabá a nestálá,“ zesílil své držení jak Harry začal opět srdceryvně vzlykat. „Ššš, oni nejsou důležití,“ mlčky a tajně si přál, aby tady nyní byl Black nebo alespoň Lupin, kteří by si poradili s tímto problémem – tak nerad si přiznal, že Black byl na tohle mnohem lepší, než by kdy doufal, že bude. „Prosím, už neplakej, Harry, nemám žádnou představu, co dělat v takové situaci. Nikdy jsem nikoho neuklidňoval a nikdy mi ani nebylo dovoleno, abych tě držel jako dítě...“

“Proč ne?“ Harry vzhlédl a opět si stíral své slzy.

“Myslím, že se Potter bál, že bych tě upustil,“ culil se Severus vážně. „A Evansová byla příliš starostlivá i bez Smrtijeda nablízku.“

“Myslím, že děláš dobrou práci, když mě uklidňuješ,“ mumlal Harry, který zrůžověl, než se přitulil k jeho hrudi. „A jsem si jistý, že by si mě neupustil...“

“Díky,“ odpověděl Severus sarkasticky. „Vlastně jsem se bál víc toho, že bych tě zlomil. Byl jsi to nejmenší dítě, které jsem kdy viděl. Longbottom vůči tobě vypadal jako potomek obra.“

“Teď mě můžeš držet,“ nabídl Harry, i když to znělo spíše jako žádost a Mistr lektvarů se na oplátku usmál: „Jsem rád.“

Opatrně si vtáhl černovlasou hlavu pod svou bradu, jedna ruka spočinula lehce na Harryho zádech, zatímco druhá se pročesávala divokými kadeřemi a padli do konejšivého ticha, i když mohl ještě cítit obrovské slzy, které smáčely jeho límec a krk.

“Severusi?“

“Hm?“

“Jak mám vědět, že mě nenenávidíte?“ zeptal se Harry téměř o plné dvě hodiny později, kdy sbíral odvahu, aby položil tuto otázku, která trápila jeho mysl.

“Proč by sis myslel, že tě nenávidíme?“ zeptal se Severus zpátky, naklonil Harryho hlavu tak, aby se na něj podíval.

“Myslel jsem, že mě mají rádi a myslím, že vás mám rád,“ šeptal malý chlapec. „Co když opět udělám něco špatně? Měl jsem pocit, že mě měli rádi, Severusi a pak se to změnilo, co když je to samé s vámi?“

„Něco takového neříkej,“ řekl Severus přísně. „Něco ti řeknu, co vím: my tě máme rádi, tolik se o tebe staráme, že to bolí, když tě vidíme zraněného, a že by se nám bez tebe už nemohlo dařit. Tolik jsi pro nás udělal. Zmijozelové nejsou známý svou loajalitou, ale jsou takový ke svým přátelům a rodinám a ty jsi obé, Harry. Lucius ti dal klíč ke svému domu – tohle privilegium nemá ani Temný pán nebo já, je to vyhrazené pouze pro členy rodiny, oni si tě s tím prakticky adoptovali. Dostal jsi Lestrangeovi z jejich ulit. Sotva s někým jiným promluvili, než se sebou předtím, než ses objevil a vím, že ti předvádějí techniky, které jsou obvykle vyhrazeny pro syny z rodokmenu Lestrangeů. Víš kolik se jich snažilo být součástí Dracovy party a selhali? Byl to pouze vždy on a Blaise, možná Pansy, pokud měli šlechetnou náladu, ostatní jsou tolerování, ale ne členy. Nějak jsi byl přijat dokonce aniž by ses snažil a soudě podle tvé bezradné tváře, i bez tvého vědomí. Hádám, že ti nemusím říkat, že Temný pán nikdy nikomu nedovolil, aby k němu přišel tak blízko, natož, aby mu rozkazoval. Stal jsi se pro něj mnohem víc, než jen manželem. A já jsem nikdy toho nedělal tolik pro jednoho člověka jako pro tebe a chodím do Velké síně na každé jídlo, abych se ujistil, že jsi v pořádku a umývám si vlasy, protože to také ode mě chceš. Neklam sám sebe myšlením, že bych to dělal jen proto, aby sis tím myslel, že tě mám rád.“

Harry se šťastně opět přitulil k jeho hrudi: „Děkuji ti.“

“Není zač, šotku,“ Severus si hluboce povzdechl. „Jen nás znovu vůbec neobviňuj z něčeho takového.“

“Nebudu, omlouvám se,“ slíbil Harry vážně. „Můžu se tě na něco zeptat?“ Severus přikývl proti jeho hlavě. „Proč jsi mě chránil, když jsi byl vždy na Tomově straně?“

“Kvůli jednomu krevnímu dluhu,“ přiznal Mistr lektvarů. „Něco takového nelze brát na lehkou váhu, není to jen otázka cti, ale je to jako magická závazná smlouva. A byl jsi dítě, stále bys jím měl být, neměl by sis toho tolik dávat na svá ramena. Myslím, že mě těšila myšlenka, že bych udělat to, co tvoji rodiče nemohli, že se mi podařilo to, kde oni selhali.“

“Už si to tak nemyslíš, že ne?

“Ne, teď lituji toho jak jsem se choval, protože jsi nepotřeboval někoho, aby tě pokořoval, nikoho, aby tě chránil ze sobeckých důvodů a měl jsem pro tebe udělat mnohem víc,“ přiznal starší kouzelník. „Ale není to ve mně, abych byl otcem.“

“Ale je, Severusi,“ usmál se na něj Harry nesměle. „Předtím, než jsem se dověděl o Siriusovi, často jsem doufal, že bys...,“ zčervenal a sklonil hlavu. „Vím, že to je hloupé, zapomeň na to.“

“Doufal jsi, že bych byl tvůj otec?“ zeptal se Severus, nevěřil tomu, co slyšel, ale Harry přikývl proti jeho hrudi. „Páni,“ na chvilku oněměl po vyslovení tohoto slova, které nikdy ve svém životě nepoužil, než se vítězně uculil. „Myslím, že se tvůj otec právě obrací v hrobě,“ Harry se uvolněně chechtal a Severus lehce přidržel jeho obličej. „Miloval bych to, kdybych byl tvým otcem, ale protože je tato práce už obsazena, tak se budu ucházet o možnost, abych byl tvým přítelem a snad tvým strýcem?“ zeptal se nadějně.

“Strýček Severus?“ zelenooký chlapec si to zkusil na jazyku a pak rázně přikývl. „To by se mi líbilo.“

“Dobře, pak je to vyřízené,“ uvedl Severus. „Všechno je zase v pořádku?“

“Ne, ale to nemůžu změnit,“ bezmocně pokrčil rameny. „Oni mě nenávidí. Budiž, ale přeji si, aby to tak nebylo, ale nenechám je, aby mi ublížili víc, než to už udělali...“

Mistr lektvarů chápavě přikývl: „Neměli bychom najít tvého manžela? Jsem si jistý, že tě už hledá po celém hradě, jsem překvapen, že ještě nepřišel sem...“

Jako kdyby na zavolanou, kdosi silně tloukl na dveře, až se třásly a panty skřípaly a Harry, který se pochechtával, šel otevřít dveře, tím umožnil Severusovi, aby si protáhnul své dlouhé nohy.

“Je... Harry!“ Tom si přitáhl křehkého chlapce do své náruče. „Měl jsem tak velké obavy, zlatíčko! Děje se něco?“

“Povím ti to později,“ Harry se na něj usmál. „Děkuji za všechno, strýčku Severusi,“ vesele mával na Mistra lektvarů, než táhnul Toma z pokoje.

 

« 43. kapitola « » 45. kapitola »


22.07.2009 00:19:10
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (121 | 20%)
Raz za týždeň (76 | 13%)
Raz za dva týždne (30 | 5%)
Raz za mesiac (30 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one