Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi

46. NEJSTŘEŽENĚJŠÍ TAJEMSTVÍ

Věnováno pro: Dobby, Anina, Airiny, Alexia, Arwenka, Aurora, Biggi, drahokam, Exa, gleti, Kiki, koky, Lana, Lygie, MIREK, Pegy, Saskya, Teressa

Alcea

46. NEJSTŘEŽENĚJŠÍ TAJEMSTVÍ

Tom chodil. Klel. Syčel. Trápil se. Chodil (a vše ostatní) před zavřenými dveřmi do soukromého pokoje v nemocničním křídle, a když by se netrápil, mohl si vzpomenout na podobnou situaci před jedním a půl měsícem.

Madame Pomfreyová stála stranou, dívala se ven z blízkého okna a šeptem si něco nespokojeně mumlala kvůli jaké nestoudnosti byla vyhozena ze své vlastní ošetřovny.

Severus, Lucius a Narcisa stáli v malém kruhu. Lucius měl položenou paži kolem ramen své ženy, čímž se ji očividně snažil uklidnit. Severus zíral na zavřené dveře.

Sunny byl uvolněně opřený o stěnu, i když jeho ramena byla napjatá, a když jste se pozorněji podívali, mohli byste vidět jak jeho perlově bílé špičáky čas od času blýskly na Brumbála, který si vyčaroval žluté křeslo s vysokým opěradlem a cucal citrónové bonbóny, přitom si pískal nějakou veselou melodii, zatímco tvář profesorky McGonagallové působila opravdu znepokojeně pro ty, kteří byli s to proniknout její maskou.

Popletal si nervózně pohrával se svou buřinkou, zatímco se snažil skoro normálně konverzovat s Amélií Bonesovou, která nervózně poklepávala svou nohou a svírala úředně vyhlížející složku.

Tom nevěděl, proč souhlasil s tím, aby Harryho vyšetřil vlkodlak. Vše, co věděl, bylo, že ho Harry má rád, do jisté míry mu věřil, a že by mohl vlkodlaka snadno rozdrtit, kdyby měl začít vyrážet lži. Narcisa to navrhla. Lucius souhlasil. A on neměl lepší návrh.

Mladý léčitel vypadal jako oddaný profesionál, když podepsal své jméno na přísežné prohlášení, kterým by podal zprávu, že jsou známky zneužívání na Harrym, ale také viděl záblesk naděje, který zazářil v Harryho očích, když sem přivedl ředitelku jeho koleje.

Harry vypadal bledě a nervózně a mohl vidět jak se chvěje, když na něj všichni zírali jako kdyby se snažili dívat skrz oblečení. Nebylo jim dovoleno mluvit a McGonagallová ho rezolutně vtlačila do pokoje, kde do teď stále byl. Už tři hodiny.

Draco, Blaise, Ron, Neville a Lenka přicházeli až dosud o každé přestávce, ale Brumbál jim odmítl dát den volna. Přesto zde byly Grangerová s Weasleyovou, které stály vedle ředitele, tvářily se samolibě a naprosto spokojeně stejně jako samotný starý hlupák. Byly pasovány jako morální podpora. Koneckonců obě jsou prefektkami, jsou z Harryho koleje a obě nemohou vystát malého chlapce, ale to byla vedlejší věc a Brumbál nevypadal, že se zajímá o to, že jeho argumenty byly při nejlepším chybné. Dokonce McGonagallová se tvářila podrážděně, když bylo oběma dívkám umožněno, aby dnes nebyly přítomné na vyučování, ačkoli si Tom nebyl jistý, jestli si snad jen nedělala starosti kvůli jejich vzdělání.

Rudolfus a Rabastan také měli zakázaný přístup z obavy, aby tolika Smrtijedům bylo znemožněno odčinit Harryho, kdyby se obvinění ukázalo být jako pravdivé. Nikdo od nich nečekal, že by se obrátili proti svému Pánovi, i když Tom věděl, že by to udělali v mžiku, pokud by opravdu zneužíval zelenookého chlapce.

Dveře se náhle otevřely, nejprve tiše a pomalu, než se příkře škubnutím otevřely a vyběhla smršť půlnočně černých vlasů, zoufalých zelených očí a s bledými, uslzenými lícemi a vrhla se do Tomovi náruče: „Nenenáviď mě, prosím, nenenáviď mě.“

Uzlík neustále vzlykal, tak opatrně vzal plačícího chlapce ve své náručí a zahalil ho svým vlastním pláštěm, aby ho ochránil před zvědavými pohledy a zimou, kterou Harry sám jak se zdálo pociťoval: „Nenenávidím tě, zlatíčko, nikdy nebudu. Jsi teď v bezpečí, nikdo mi tě znovu nevezme, milý.“

“Ach, Damiáne, jaký je váš verdikt?“ vykřikl Brumbál vesele. „Našel jste známky zneužívání?“

“Ano, našel,“ odpověděl mladý léčitel vážně a s tím se zároveň Tomovy oči polapily s léčitelovými a zároveň se k němu stočily tři páry naštvaných očí.

“Tak, proč ho Harry objímá?“ ušklíbala se Weasleyová se zjevným odporem. „Podsunul jste mu nějaký druh Ovládacího lektvaru?“

Severus si odfrkl nad hloupostí zrzky, ale nepřerušil své zlostné zírání na Temného pána.

“Jak jsem řekl na Harrym jsou známky zneužívání,“ opakoval vlkodlak. „Ale jsou staré, některé přes deset let. Není vůbec žádná známka, která by podporovala domněnku, že by pan Raddle zneužíval svého manžela.“

“Harry?“ Tom jemně zvedl hlavu malého chlapce, když všichni ostatní upadli do šokovaného ticha. „Kdo ti to dělal?“ Harry kroutil hlavou, vzlykal, prosil, držel se ho a třásl se. „Toto nic nezmění, Harry,“ ujistil ho a laskavě hladil jeho líci. „Ale prosím, řekni mi to. Už mám docela dobrý odhad, ale chci to slyšet od tebe.“

/Má teta a můj strýc/, popotahoval Harry. /Nezlob se. Je mi to líto. Prosím, neubližuj mi./

/Utiš se, teď je to v pořádku, už ti tady nemůžou ublížit/, opatrně upravil lehkého chlapce ve svém náručí. „Máte svůj důkaz, Brumbále, že jsem zacházel s Harrym lépe než vy. Poznamenejte si má slova: Za tohle zaplatíte.“

“Tome?“ šeptal Harry jemně, čímž přerušil jeho tirádu. „Nechci být sám.“

“Ššš, chtěl bys, aby tvoji přátelé šli s námi, maličký?“ Harry slabě přikývl a pokynul ke svým Smrtijedům, Narcise, upírovi a vlkodlakovi, aby ho následovali.

Grangerová a Weasleyová se je pokusily sledovat na Brumbálovo znamení, ale Sunny jim zablokoval cestu, jeho drápy a zuby se prodloužily a obě nato běžely opačným směrem. Upír se spokojeně culil a snadno dohnal ostatní.

“Dal jsem mu předtím jeden z uklidňujících lektvarů madame Pomfreyové,“ vysvětlil vlkodlak, když Harry náhle ochabl v jeho náručí. „Stres nejspíše zapříčinil, že usnul.“

Šli v tichosti. Tom si byl jistý, že to znepokojivě vypadalo podobné pohřebnímu průvodu, ale kromě nich, nebyl okolo nikdo, aby zařadil jejich chování a příliš se strachoval o lidský uzlíček ve své náručí na to, aby se o to zajímal.

/Buřiči/, zasyčel heslo a kameny se zformovaly do malého klenutého průchodu a nechal je projít.

Lucius šel jako první a odstranil nějaké věci z pohovky – knihu o mužském těhotenství, brk a několik zbývajících pergamenů – a Tom na ni jemně spustil své drahé břemeno, zastrčil polštář pod Harryho hlavu a začal lehce hladit jednu křehkou ruku.

“Kdo byl ten kretén, který mu toto udělal?“ požadovala Narcisa vědět poté, co si všichni sedli.

“Jeho příbuzní,“ nakonec se zeptal měkce, ale nevzhlédl od Harryho mokré tváře. „Všichni jste o tom věděli, že ano?“

“No, já ne,“ Narcisa se rozzlobila a zírala na Luciuse. „Protože to jistý můj manžel nepovažoval za nutné, aby mi o tom řekl.“

“Slíbil jsem mu, že to nikomu nepovím,“ prohlásil Lucius klidně. „Kromě toho, nechtěl žádnou pomoc.“

“Ale samozřejmě, že pomoc potřeboval,“ zasyčela Narcisa zpět a praštila ho po hlavě. „Vážně, občas jsi prostě tak hloupý.“

“Ani si nemyslím, že o tom Black ví,“ přerušil je Severus. „Nechtěl od nikoho pomoc, Narciso. Nechtěl, aby si někdo kvůli němu dělal starosti a kdybychom byli proti jeho přání, mohl by se před námi zcela uzavřít.“

“Tak jak jste dosáhli toho, že vám to řekl?“ zeptal se Tom klidně, ještě většina jeho pozornosti byla soustředěna na spícího chlapce.

“Když jsme šli vyzvednout jeho věci, našel jsem tlustého Mudlu jak ho bije a kope v chodbě,“ Lucius sevřel své ruce jako kdyby jimi chtěl zakroutit něčím krkem. „Byl v bezvědomí, ale když se vzbudil a uklidnil se tak mě prosil, abych ho nebral do nemocnice nebo zpět do Bradavic a nikomu to neříkal. Souhlasil jsem s tím pod podmínkou, že si vezme všechny lektvary, které jsem považoval za nutné.“

“Ukázal mi jednu ze svých vzpomínek, aby nahradil slídění v mé myslánce v loňském roce. „Nedal jsem slib, že si to nechám pro sebe, ale vzrostl k němu můj respekt a zájem o něho a ty vzpomínky jsou spíše soukromé.“

“Nezajímalo by vás, co dělal šestiletý chlapec úplně sám v jeskyni a v lese?“ promluvil Sunny. „Tak jsem se o něj strachoval, protože měl modřinami pokrytou každou část jeho těla, dvě žebra byla prasklá a jeho ruce byly popálené. A hádejte, co udělal, že si vysloužil takový trest? Na jejich vkus byla vajíčka příliš hnědá.“

“Och, chudák chlapec,“ mluvila Narcisa procítěně, přičemž zapomněla na dřívější hněv a uchopila Luciusovu ruku. „Jak může někdo tohle udělat takovému něžnému dítěti?“

“Víc se obávám toho, co mu ještě provedli,“ řekl Tom velmi nízce a střelil rychlý pohled přes rameno tam, kde seděl vlkodlak.

“Podle toho, co jsem našel,“ říkal Damián velmi pomalu jako kdyby tato slova zraňovala jeho hrdlo, „téměř každá kost v jeho těle byla kdysi zlomená, většinou nebyly nikdy vůbec léčeny. Myslím si, že to byl hlavně sám Harry, který si léčil kosti náhodnou magií. Hladověl, což je důvodem, že má stále problémy s jezením normálních porcí jídel. Jeho hrudník a záda jsou poseté jizvami jak ho někdo opakovaně bičoval a řezal ho nožem...“

“Nikdy jsem žádné jizvy neviděl,“ Tom svraštil čelo, vzhlédl od svého manžela a zíral na vlkodlaka.

“Jizvy tam doopravdy nejsou,“ doplňoval léčitel. „Jsou ošetřeny léčivým lektvarem, kterým se také zbavilo jizev. Potřebujete kouzlo, aby byly viditelné.“

V tom se ozvalo klepání na dveře a na Tomovo znamení šel Severus zjistit, kdo tam je. Mistr lektvarů dostal celkem šok, když otevřel dveře, neboť nejen Blaise a Draco jak čekal, že tam budou a netrpělivě čekali, aby ustoupil stranou, ale také Ron a Draco, Neville, Lenka, madame Pomfreyová a jeho kolegyně profesorka McGonagallová. S tímto posledním hostem opravdu nepočítal a byl si jistý, že kdyby neměl několika lety jako špeh zdokonalenou masku tak by na ni mohl vyjeveně zírat. A tak se rychle přesunul na stranu a nechal všechny vstoupit.

“Minervo, nečekal jsem vás,“ řekl Tom, který se stále nepohnul ze své pozice na podlaze.

“No, zdá se jako bychom všichni dnes čekali nějaké nepříjemné překvapení,“ řekla rychle ředitelka Nebelvírské koleje a vyčarovala si jednoduchou židli, na kterou si sedla. „Nenechejte se mnou vyrušovat. Jen počkám, až se Harry probudí.“

Tom nemohl ať dělal, co dělal sebrat sílu na pronikavý pohled a místo toho se obrátil k malému tělu na pohovce. Láskorádová si sedla vedle něj a upřeně pozorovala mírné zvedání a klesání hrudníku jejího přítele, zatímco si Longbottom sedl k ní a žvýkal si svůj spodní ret. Weasley se opřel o opěradlo pohovky a se zděšenýma očima se díval dolů na ochablé tělo. Draco si sedle k matce, která ho pevně popadla, vyděšená myšlenkou, že by její jediný syn mohl být v té samé pozici jako Harry. Blaise si sedl na opěradlo černé pohovky blízko Harryho nohou.

“Co se stalo s Harrym, pane profesore?“ Neville přerušil ticho. „Neudělal jste... mu něco, že ne?“

“Ne, pane Longbottome, povzdechl si. „Výjimečně za tohle nejsem odpovědný.“

“To je poprvé za všechno,“ zamumlala madame Pomfreyová.

“Vy to víte?“ zeptal se Severus sestřičky.

“Bylo to naprosto zjevné,“ bručela madame Pomfreyová. „Ale každopádně respektuji soukromí mých pacientů a pan Potter se jasně chtěl s těmito okolnostmi vypořádat sám,“ krátce se pronikavě podívala na vlkodlaka, který jen opětoval stejný pohled, než stočila pohled ke svému nejčastějšímu pacientovi.

“Dávala jste mu lektvar k léčení jeho jizev?“ zeptal se Lucius, který se chytil jejich dřívějšího tématu.

“Léčila jsem jeho rány, když za mnou s nimi poprvé přišel na začátku druhého ročníku,“ odpovídala upřímně. „Od té doby pak ke mně už nepřišel, pokud nebyla nějaká nehoda nebo ho někdo jiný nepřivedl. Vždy jsem mu dala nějaké všeobecně léčivé lektvary, když se přesto vrátil, a nikdy si nestěžoval.“

“Nepsal, že lektvary vařil u Šimona?“ zeptal se Blaise a Draco přikývl. „To dává smysl, že si vařil lektvar, aby utajil svůj domácí život.“

“Takže jste to také věděli,“ poznamenal Tom, mírně podrážděně, ale z větší části ublíženě.

“Ano,“ přikývl Draco. „Bylo to tehdy, když byl tak rozrušený a myslel si, že bychom ho nenáviděli. Ukázal nám svůj deník – ne všechno, ale dost, abychom získali celkový přehled. Mami, ubližuješ mi!“

“Možná, že tě to naučí, aby si neskrýval tajemství před svou vlastní matkou,“ obořila se. „Z jakého důvodu se nikdo neobtěžoval mě informovat o něčem takovém? Ale proč by mě to zajímalo? Jednou se možná rozhodneš oženit nebo jeden z vás bude mít nehodu, ale samozřejmě nebude žádná potřeba mi to říct. Víte, je to naprosto v pořádku, chci tím říct, jsem jen tvá matka, proč by mě to zajímalo?“

“Narciso, miláčku, proč se neuklidníš?“ navrhl Lucius a ignoroval rozzuřený pohled, který obdržel. „Všichni si děláme starosti o Harryho.“

“Pěkným způsobem to dokazuješ,“ odsekla blondýnka, překřížila si své paže na hrudi a přistoupila k ignorování obou blonďatých kouzelníků.

“Jak moc velký vliv zanechalo zneužívání na Harryho zdraví?“ zeptal se Tom, když se ujistil, že by ho nikdo z Malfoyových nepřerušil.

“No, jak jsem řekl dříve, nejspíše nikdy nebude schopen normálně jíst. Jeho kosti se budou lámat snadněji, protože byly spraveny pouze magií. Předpokládám, že trpí bolestmi hlavy, křečemi břicha, přecitlivělostí a enormními ztrátami krve, jestliže je jen lehce zraněn, kvůli nedostatku krve, protože ji tolik doplňoval. Pokud by nebyl tak mocný kouzelník, nemusel by přežít rok v jejich péči,“ řekl vlkodlak vážně. „Není způsob jak říct, kolik to zanechalo emocionální škody, pokud nebude ochoten o tom mluvit.“

“Ukaž mi ty jizvy,“ požadoval Tom a opatrně odhrnul deku z Harryho hrudníku a pak začal rozepínat jeho košili. „Chci vidět jakou bolestivou smrt si ta monstra zaslouží.“

Damián na chvilku zaváhal, než poklekl vedle Temného pána a přejel svou hůlkou nad Harryho hrudníkem, přitom šeptem mumlal zaříkávadlo. Špička jeho hůlky vydávala světle zelené světlo, které odhalilo staré jizvy. Objevilo se jich tolik, že si na první pohled Tom myslel, že kouzlo nefungovalo, protože to vypadalo jakoby kůže jen zbělela, ale pak si všimnul, že je to vlastně jemná síť z tenkých, bílých jizev. Některé byly rovné, začínající na jedné straně a končily na druhé, ale jiné se křížily a rozvětvovaly tak často, že bylo těžké říct, kdy jedna končí a druhá začíná. Napříč hrudníkem bylo také napsáno jedno slovo zakřivenými, velkými písmeny: Zrůda. Tahy byly tak silné, že si byl jistý, že někdo musel obtahovat písmena opakovaně a stále je vyřezával hlouběji.

“Sakra,“ nadával a pohnul rukou tak, aby obtáhl písmeno Z, přitom necítil nic jiného, než hladkou kůži.

Vlkodlak zastavil kouzlo a Tom opatrně uložil svou hlavu na Harryho hruď, aby tak skryl slzy, které pomalu stékaly po jeho lících. Vždycky si myslel, že jeho dětství bylo neradostné; dokonce byla i doba, kdy si zakládal na skutečnosti, že přežil a stal se silnějším než předtím, ostatně, než kdokoli jiný. A tady byl Harry, jehož dětství bylo mnohem horší, a který navzdory tomu se nestal zahořklým, ale pokusil se, co nejvíc, aby se ostatní cítili lépe, který pracoval tak usilovně, aby to vypadalo jako by se nic nedělo. Bezpodmínečně miluje jeho samotného a ne kvůli jeho slávě nebo jeho moci. Náhle cítil paže jak se sevřely kolem jeho hlavy, cítil prsty zabořené hluboko v jeho vlasech a cítil jak se tělo pod ním kroutilo, dokud nebylo stočené kolem něj.

A pak se ozvalo zoufalé a přiškrcené šeptání do jeho ucha: „Omlouvám se, nerozzlob se, prosím, je mi to líto. Prosím, nenenáviď mě, prosím. Je mi to líto, neubližuj mi...“

“Ššš, jsi v bezpečí, teď je to v pořádku,“ jemně vtáhl Harryho, který stále měl hlavu schovanou v ohbí jeho krku, do svého klína a začal ho mírně kolíbat. „Nezlobím se, nikdo se nezlobí. A nedovolím, aby ti opět kdokoli někdy ublížil, broučku. Ššš, utiš se.“

“Jsem tak hloupý,“ Harry ho svíral. „Omlouvám se, neopouštěj mě, prosím. Měl jsem vědět, že to byl špatný nápad,“ Harry na něj vzhlédnul s uslzenýma očima. „On se na mě vždy díval. Chci, aby to přestalo, je mi to líto.“

“Kdo to byl, maličký?“ zeptal se starostlivě, nemaje tušení, o čem to Harry mluvil.

“Brumbál,“ malý chlapec vzlykal. „Myslel jsem, že když mi opět uvěří, že by přestal. Nevěděl jsem, že by se tohle stalo. Omlouvám se...“

“Také nemám rád, když na mě zírá,“ odpověděl velmi mírně a jedním prstem naklonil Harryho hlavu vzhůru.

Harryho oči byly obrovské a jeho dlouhé řasy byly mokré a přilepené k sobě, čímž vypadal dokonce mladší jak se váhavě usmál nahoru na Temného pána: „Neopouštěj mě,“ šeptal prosebně.

“Nikdy,“ odpověděl Tom přesvědčivě a starostlivě je usadil na pohovku, což dovolilo Harrymu, aby se přitulil ještě blíž a něžně stíral slzy, které stékaly po jeho lících. „Vidíš, vše je teď lepší.“

Harry mu věnoval slabý úsměv: „Děkuji ti.“

“Pane Pottere,“ profesorka McGonagallová se přesunula ze své židle a nyní seděla na konferenčním stolku – pohled, o kterém si myslel, že nikdy neuvidí. „Chci se omluvit. Jako ředitelka vaši koleje, jsem měla poznat nebo alespoň projevit více zájmu o váš domácí život. Vše, co mohu říci je, že jsem byla oklamaná Brumbálovými slovy, a že se tohle nebude opakovat. Nečekám, že mi řeknete, že je mi odpuštěno, protože nikdy nemůžu odpustit sama sobě kvůli tomu, že jsem opustila jednoho z mých studentů, když potřeboval mou pomoc. A, pane Pottere, vy potřebujete pomoc, ačkoli si nejsem jistá, že jsem ta, která ji poskytne. Zato chci, abyste věděl, že mám v úmyslu být vždy tady pro vás, v případě, že se jednoho dne rozhodnete, že budete chtít mou pomoc.“

“Díky, paní profesorko,“ řekl Harry jemně.

“Jen to mějte na paměti, pane Pottere,“ vrátila rychle. „Také bych doporučila, abyste již nespal v Nebelvírské věži. Zrovna teď, když pan Longbottom odchází, takže si nemyslím, že je pro vás rozumné spát na koleji, kde jsou vaši přátelé v menšině. Můžu být ředitelkou Nebelvíru, ale tohle je pouze vše, co můžu udělat, abych vás chránila,“ vstala a uhladila si svůj hábit. „Tím neříkám, že nejste vítaný, jen si myslím, že budete v bezpečí, pokud jste obklopený přáteli. Má pracovna bude pro vás vždy otevřena, pane Pottere. Och, a slečno Láskoradová, pane Longbottome, pane Malfoyi, pane Weasley a pane Zabini, nezapomeňte na vaše odpolední vyučování.“

Stroze kývla na Severuse a Temného pána, než se otočila k odchodu, ani nedala Harrymu čas na odpověď.

“Nevěděl jsem, že jsi plánoval odejít, Longbottome,“ Blaise se díval na stále mírně buclatého chlapce. „Kam odcházíš?“

“Do Ameriky,“ Neville lehce zčervenal. „Moji rodiče si myslí, že by to byl dobrý způsob jak začít znovu. Odcházím příští pátek.“

“A co Láskorádová?“ skočil do řeči Malfoy. „Vzdáváš se všeho, co máš tady, proč?“

“Nemyslím, že bys to pochopil, Malfoyi,“ řekl Neville klidně. „Kromě toho, je to jen na tento rok, dokud se rodiče nepřizpůsobí – nejspíše se vrátím do sedmého ročníku.“

“A víte, že jednou Neville našel vchod, který spojuje Salem s Bradavicemi, kterým se můžeme pravidelně vidět,“ prohlásila Lenka zasněně a ignorovala zvláštní pohledy, které obdržela. „Měli bychom jít, mimochodem, Hagrid řekl, že tato hodina bude opravdu neobyčejná. Zajímalo by mě, jestli získal Zmíráčka, co si myslíte?“

“Uvidíme se,“ zamumlal Neville předtím, než se sklonil a opatrně objal zelenookého chlapce. „Zavolej nás, až nás budeš potřebovat a my tady za minutku budeme, dobře?“

Harry plačtivě přikývl a držel vyššího chlapce o chvilku déle, než ho pustil.

“Přála bych si, abych pro tebe měla Soterii,“ řekla Lenka zamyšleně. „Podíváme se po nějaké nebo snad požádáme Hagrida...“

“Děkuji ti, Lenko.“

“Ach, žvásty, Harry,“ přitáhla Nevilla ke dveřím. „Jsem si jistá, že by ti to pomohlo,“ a odešla s Nevillem.

“Co je to Soteria?“ zeptal se Draco.

“Nemám tušení,“ přiznal Harry. „Ale hádal bych, že to je nějaký druh zvířete.“

“Ať je to cokoli,“ Draco pomalu vstal a přešel k malému chlapci, „také musíme jít, ale vrátíme se po vyučování, dobře?“

“Děkuji ti.“

“A vždycky bude ve Zmijozelu pro tebe postel, jen si to pamatuj,“ dodal Blaise a rozcuchal jeho vlasy.

“Také půjdu a podívám se, jestli dokážu najít Taneu,“ mladý vlkodlak vstal. „Ale, Harry, opravdu si myslím, že bys měl jít ke specialistovi na mužské těhotenství, který má více zkušeností v tomto oboru.“

“Má teď Dějiny čar a kouzel,“ řekl Harry jemně.

Vlkodlak děkovně přikývl, odešel s oběma Zmijozely a zlehka za sebou zavřel dveře, zatímco Ron stále stál strnulý na místě, přitom zíral, jako kdyby zkameněl, na místo, kde Harry předtím odpočíval.

“Rone?“ ptal se Harry opatrně. „Jsi v pořádku?“

“Nevěřil jsem ti,“ šeptal zrzek, odmítaje se setkat s Harryho očima. „Je to má vina.“

“Není, Rone,“ Harry argumentoval.

“Věděl jsem, že jsi tam nebyl šťastný...“

“Nic takového neříkej, Rone. Také sis hodně stěžoval, vzpomínáš?“

“Merline, omlouvám se,“ sténal Ron ztrápeně

Mohl by si s tím už přestat?“ prosil Harry. „Ano, možná bys mi měl věřit, ale jen jsem ti řekl, že mě zavírali do přístěnku, to není nic vážného...“

“Ale to bylo samozřejmě vážné...,“ Ron málem křičel, čímž Harry sebou trhnul. „Sakra, Harry, proč si to někomu neřekl?“

“To proto, že by to znělo jednoduše, když se to neděje tobě, Rone,“ šeptal Harry. „Nedokážeš to pochopit?“

“Samozřejmě, že jo, Harry,“ Ron pomalu vtáhl plačícího chlapce do své náruče a zíral na Voldemorta, když ho nechtěl pustit. „Jsi můj nejlepší přítel, samozřejmě, že to chápu. Měl jsem ti věřit.“

“To je v pořádku,“ mumlal Harry a přitulil se zpátky k Tomovi. „Měl by si jít na vyučování. Nechci, aby tě vyloučili.“

Ron nespokojeně bručel, ale nicméně vstal: „Vrátím se zpátky, co možná nejdříve.“

Když se sotva usadili zpět, ozvalo se další neustálé klepání na dveře. Madame Pomfreyová vstala, mumlala si něco o tom, že nemá tušení, proč je stejně tady, otevřela dveře a byla odtlačena stranou dvěma svalnatými brunety.

“Hmpf, vidím, že už tady nejsem třeba,“ mračila se. „Pane Pottere, jste uvolněn z vyučování na příští dva dny a profesore Raddle, plně od vás očekávám, že ho přivedete ráno na kontrolu.“

Harryho pohled na naštvanou sestřičku byl zablokován dvěmi silnými těly, která se ho obě pokusila obejmout ve stejné chvíli, dokud nedošla k závěru, že by to nešlo a tak se spokojila se střídáním. Rudolfus jako starší ho první vtáhl do silného objetí a trochu ho zvedl z Tomava klína, než ho opět spustil dolů.

Když Rabastan objímal malého chlapce téměř stejným způsobem, někdo zavrčel ze stínů a brzy následovalo hrozivé zasyčení, čímž všichni dospělí vytáhli své hůlky a slepě mířili přibližným směrem.

“Sunny,“ Harry vzal jednu Rabastanovu širokou ruku, využívající ji, aby pomalu vstal a se značným zakymácením. „Seznam se svým partnerem, Rabastanem Lestrangem.“

“O čem to mluvíš?“ ptal se mladý Smrtijed zmateně. „S kým to ostatně mluvíš?“

“Pravděpodobně se mnou,“ ozval se upír vzadu ze stínů, které ho dříve halily a lehce se uklonil, než přikročil blíž. „Solomon Thymus a ty bys měl být můj partner,“ uchopil Rabastanovu volnou ruku a políbil ji se šibalským úsměvem.

“Ale...“

“Ale tohle není ani správné místo ani správný čas,“ přerušil ho Sunny, přikývl jako kdyby Rabastan byl jediný, které mu to především říká. „Prozatím by si měl pouze vědět, že jsme sobě předurčení, a že se o tebe budu ucházet, dokud nepodlehneš mému nepopiratelnému půvabu,“ culil se sebevědomě, než si sedl do jednoho z beanbagů. „Ačkoli mi nevadí, že na mě zíráš, Rabastane, ale měl jsem dojem, že jsi přišel navštívit Harryho.“

Rabastan se otočil k chlapci, který ho ještě držel za ruku a ještě jednou ho objal: „Merline, Harry, tolik jsme se báli. Nikdo nám nic neřekl, dokud nepřišla McGonagallová a neřekla, že situace je horší, než kdokoli čekal, a že bychom měli jít a postarat se o tebe jinak by nám zakroutila krkem. Víš, že výhružka nebyla vůbec působivá, ale fakt, že nás ohrožovala bylo. Od kdy je beztak na naší straně? Vždycky jsem si myslel... dobře, vlastně jsem se vyhýbal přemýšlení o jejím vztahu s Brumbálem, ale to neznamená, že je to o nic méně znepokojivé... Jsi v pořádku, Harry, nenašli nic, že ne? A ten vlkodlak neřekl o těhotenství, správně? Mohl by jsi něco říct?“

“Ehm, jsem v pohodě,“ snažil se Harry slabě, když Rabastan zastavil své blábolení a klesnul do pohovky vedle něho, ale nikdo nebyl ochotný přijmout tuto odpověď: „Ne, Harry, přestaň s těmi lži,“ Tom se na něj díval s takovou vážností, až se zachvěl. „Ty nejsi v pohodě, nejsi v pořádku. Před hodinou jsi plakal, prosil si, omlouval se a já chci vědět proč. Chci vědět, proč považuješ za nutné něco takového ukrývat nejen přede mnou, ale rovněž před tvými dalšími přáteli. Pověz mi, co tě takhle zlomilo.“

Harry couvnul zpátky, když se ho pokusil opět vtáhnout do svého klína a ovinul své paže kolem svého břicha v ochranném gestu: „Řekl... Damián řekl, že s věcmi jak jsou, pravděpodobně zemřu při porodu – pokud neztratím to dítě dříve.“

“Nenechám tě zemřít, Harry.“

“A co když umřu, Tome,“ Harry plakal a vyčítavě se na něj díval. „Co se stane s dítětem? Řekni mi to! To dítě nepůjde do sirotčince nebo nezůstane s někým, kdo ho nemiluje!“

“Ale já to dítě budu milovat, Harry,“ snažil se přesvědčovat.

“A co když je mé dítě moták, Tome, co uděláš pak?“ Harry se na něj upřeně díval. „Jen proto, že je z tvé krve, neznamená, že ho budeš milovat. A vážně si myslíš, že by ti dovolili, nechat si mé dítě, Tome? Vím, co ti povím: ty budeš za něj bojovat a nikdo ti tvé dítě nevezme. Ale jestli strávíš celou dobu bojováním, dohadováním a chráněním tohoto dítěte, kdo tady bude, aby ho skutečně miloval, Tome? Nechci, aby to dítě dopadlo jako ty nebo já...,“ Harry poslední část zašeptal a obrovské slzy mu stékaly po lících.

“Co se s tebou děje, Harry, drahoušku?“ zeptala se Narcisa jemně, uvědomila si, že přesvědčit Harryho o Tomově lásce k jeho dítěti bude téměř nemožné. „Jsi něžný a pečující...“

“Mám strach z doteku,“ zasyčel na ni Harry. „Pokaždé, když se mě někdo dotkne zezadu, myslím si, že je to můj strýc. Pokaždé, když je někdo naštvaný, myslím si, že to je má vina. Pokaždé, když vidím velkého muže, myslím si, že mě chce uhodit. Pokaždé, když jím, je mi na zvracení. Pokaždé, když spím, můžu je slyšet jak mě uráží, křičí na mě a říkají mi, jaká jsem to zrůda. Pokaždé, když myslím na mé rodiče, první myšlenka, která přichází do mé mysli je ta, že byli opilí a stejně mě nechtěli. Pokaždé, když cítím lásku, jsem naprosto zklamaný, protože nikdo nikdy ji tímto způsobem necítil ke mně. Pokaždé, když na mě někdo zírá, myslím si, že ví jak jsem ubohý. Pokaždé, když vidím přístěnek, můžu slyšet cvaknutí zámků a vrzající kroky. Pokaždé, když se mě Tom dotýká, můžu cítit strýcovy ruce všude po mně a můžu ho cítit jak do mě buší a všechnu tu bolest a můžu ho slyšet jak šeptá do mého ucha, že mě miluje, a že jsem jeho malá coura, a že našel pro mě přece jenom nějaké užití. A každý den si myslím, že si konečně uvědomíte jak jsem odporný... Takže mi neříkejte, že to dopadne prostě fajn...,“ Harryho hlas se zlomil do vzlykání. Poslední věta byla sotva srozumitelná a Tom byl u jeho boku v mžiku a opět seděl na podlaze jak choval rozrušeného chlapce ve své náruči.

“On tě znásilnil,“ řekl si více pro sebe, než k Harrymu, přemýšlel jak si toho mohl nevšimnout, ale Harry ho slyšel a odtáhl se, šokován: „Myslel jsem, že už to víš.“

“Ne, nevěděl, broučku,“ rozhodně vtáhl Harryho zpět do své náruče. „Nikdy bych po tobě nepožadoval, aby jsi se mnou spal, kdyby mi to bylo známo. Ale tohle nic nemění. Jsem rád, že to vím.“

“Proč se mě chceš ještě dotýkat?“ popotahoval Harry. „Jsem špinavý.“

“Nejsi,“ něžně políbil jeho nezkrotnou hlavu. „Jsi krásný a tohle nezmění mé city k tobě, Harry. A budu ti to dokazovat tak dlouho, až mi nakonec uvěříš. Ty nezemřeš a budu milovat naše dítě, protože je částí tebe a nikdy nezažije to, čím jsi musel projít, to ti slibuji, Harry. Věříš mi?“

“Jsem jen tak vystrašený, Tome,“ Harry naříkal. „Chci tak silně, aby to dítě bylo šťastné, ale nejsem si jistý, že to dokážu. Teď ani nevím, jestli tady budu, abych mu řekl jak moc ho miluju.“

“Pokud by se ti něco stalo, což se nestane, povím všechno o tobě našemu dítěti a to jak moc jsi ho miloval,“ slíbil Tom. „A můžeš napsat dopisy, kterými mu řekneš vše, co chceš, aby vědělo a můžeš je začarovat tak, aby se doručily v určitém čase, Harry, a nikdo nebude s to se do toho vrtat a můžeš tak podporovat naše dítě po celý jeho nebo její život.“

Zelenooký chlapec chvilku studoval jeho oči, než hodil své paže kolem jeho krku a tiskl se k ohbí jeho krku: „Děkuji ti.“

“Vstaneme z podlahy, dobře?“ zašeptal zpátky měkce a mohl cítit jak Harry kývnul proti jeho krku.

“Zlobíš se na mě, protože jsem ti to neřekl?“ zeptal se Harry o nějaký čas později.

“Ne, kočičko,“ něžně otřel své rty o ty Nebelvírovy. „Jsem trochu zklamaný, že jsi mi to nepověděl dříve, ale hlavně chci jen pochopit, co se děje ve tvé hlavě.“

“Když jsem poprvé přišel do Bradavic, upřímně jsem si myslel, že to, co mi dělali bylo správné, a že jsem si to zasloužil,“ začal Harry nejistě. „Vyhledal jsem si to v knihovně a když jsem byl u nich zpátky, pokusil jsem se jim to říct... Tolik jsem doufal, že to bylo celé jen obrovské nedorozumění,“ zasmál se sebeomluvně. „Jen se to zhoršilo. Mluvil jsem s Brumbálem a prosil ho, aby mě tam neposílal zpátky, ale on řekl, že potřebuji jejich ochranu. Takže jsem šel zpět ještě na další léto,“ přinutil se, aby pokračoval. „Po třetím ročníku jsem jim hrozil Siriusem. Chvíli to fungovalo, ale pak se strýc Vernon přestal ovládat a nic se nestalo – po tomhle se to vrátilo zpět k normálu. Potom to Dudley zjistil a pomohl mi. A teď jsem tady.“

Tom setřel slzy, jediný důkaz jak moc to ublížilo Harrymu, aby jim to řekl a přitáhl si ho hlouběji do své náruče a zastrčil si jeho hlavu pod svou bradu poté, co ji lehce políbil: „Nedovol mi, abych je zabil velmi pomalu nebo alespoň je trochu mučil, ano?“

Harry zakroutil hlavou a díval se na něj prosebnýma očima. Nešťastně si povzdechl, ale přikývl a Harry vypustil výdech, který škádlivě fouknul na jeho krk.

“Harry,“ volala ho Narcisa jemně a Harryho hlava se otočila, aby se setkala s jejíma ustaranýma modrýma očima. „Řekl jsi Brumbálovi, co ti tvoji příbuzní dělali?“

“Můj první dopis z Bradavic byl adresovaný do přístěnku pod schody,“ řekl Harry hořce. „Nikdy jsem mu neřekl vše, ale on to ví, přečetl si to v mé mysli po konci pátého ročníku.“

“To bylo důvodem, proč jsi mu přestal věřit, že ano?“ pobídl ho Tom jemně.

“Nikdy jsem to nechtěl nikomu říct, protože jsem se bál, že by s tím nic neudělal a Brumbál tohle přesně udělal,“ popotahoval a snažil se zadržovat slzy. „Myslel jsem si, že budete reagovat stejně jako on... Omlouvám se.“

“Reagoval někdo z nás tak jak ses obával, že bychom reagovali?“ zeptal se Severus hlasem, který od něj někdy slyšelo jen několik lidí.

“Ne,“ Harry prudce kroutil hlavou, skoro tímto způsobem zasáhnul Toma a pak se začal červenat. „Ne, vy ne. Děkuji vám.“

“Brumbál neudělal nic,“ řekl Lucius mírně, „a ještě naléháš, že bychom také neměli nic udělat. V čem je rozdíl?“

“Dobře, chci, abyste něco udělali. Chci, abyste mi pomohli a udělali to tak.“

“Harry, musíš nám dovolit, abychom se nějak více méně mstili tvým příbuzným,“ promluvil Rudolfus a ostatní souhlasně přikývli. „Nemůžeš je nechat, aby jim to prošlo tak hladce.“

“Ne, vím, že to nemůžete pochopit,“ Harry si úzkostně mnul své ruce. „Jenže oni jsou stále má rodina, jediná pokrevní rodina, kterou mám. Možná mě nemají rádi, ale byli hozeni do této situace, neměli na vybranou a nemohli to pochopit. To, co dělali, dělali proto, že se mě báli – Neposkytnu jim něco, aby je omluvilo za to, co udělali. Co dobrého by to přineslo, v každém případě? Více úmrtí, které budu mít na svědomí, více lidí, kteří zemřou kvůli mně. Vždy s Dudleym zacházeli velmi dobře, takže nemůžou být úplně špatní, je to tak?“

“Nikdo kvůli tobě nezemře,“ prohlásil Voldemort zuřivě. „Neobviňuj se za věci, co jsem udělal já. Byl jsem to já, kdo zabil tvé rodiče a přikázal Červíčkovi, aby zabil toho Mrzimora. A tvoji příbuzní si rozsudek vynesli sami. Nezaslouží si tvé slitování.“

“Jen je chceš zabít kvůli tomu, aby ses cítil lépe,“ obvinil ho Harry tiše. „Ne kvůli mně. Nepotřebuji pomstu a nemůžeš napravit to, co se už stalo. Jen to nechápete.“

“Máš pravdu, nechápeme to,“ odpověděl Tom.

Všichni v místnosti přikývli a Harry se stáhl do sebe, protože si myslel, že jsou na něho rozzlobení.

Tom, který si všiml tohoto chování první, začal do jeho ucha šeptat laskavá slova: „Povím ti, proč to nechápeme, Harry, a proč ještě respektujeme tvé přání. Přemýšlíš svým srdcem, a když si myslíš, že někdo potřebuje pomoc, dobrá, pak na tom trvej a poskytni jim ji, aniž bys čekal něco na oplátku. Když se podíváš na své příbuzné, nevidíš v nich krutá monstra, ve kterých by je kdokoli jiný viděl, ty je vidíš jako oběti, vidíš je jako lidi, kteří potřebují pomoc, vidíš v nich dobré, i když se mi nedaří vidět něco, co by se hodilo do této kategorie. Nemůžeme toto chápat a nejspíše nikdy nebudeme, ale respektujeme tvé rozhodnutí, protože respektujeme tebe a staráme se o tebe. Takže Dursleyovi jsou v bezpečí. Ale v případě, že by se tě někdy opět dotkli nebo ti ublížili svými slovy, nebudu váhat a přivolám všechny Smrtijedy, které nechám, aby je mučili jakýmkoli způsobem, který budou považovat za vhodný, dobře?“

“Myslím, že tě miluji,“ zašeptal Harry do jeho ucha, než se zděšen stáhnul a sklonil hlavu. „Omlouvám se, tak jsem to nemyslel, je mi to líto.“

/Jsi si jistý?/ zeptal se Tom, který byl trochu zklamaný. /Protože se nepřinutím, aby v mé blízkosti byl někdo, kdo mě nemůže vystát./

/Ne, prosím, mně... mně na tobě záleží a mám tě rád... hodně/, Harry ho bezmocně oslovil. /Já jen nevím, jestli to je láska. Prosím, neopouštěj mě./

/To je vše, co jsem chtěl slyšet/, opatrně si podržel Harryho obličej a sklonil se, aby nejprve políbil koutek jeho úst předtím, než okusoval jeho spodní ret, čekaje na Harryho, aby mu povolil vstoupit a pak se ovinul kolem Harryho jazyka, který reagoval na jeho hlazení a otáčení. /Vezmi si na to čas, který potřebuješ, aby si na to přišel a jednou, až to budeš vědět, řekneš mi to, souhlasíš?/

Harry přikývl ještě trochu omámený z polibku a červenooký muž ho nabral nahoru do své náruče: „Jen se neobviňuj za mé zločiny, Harry. Nemůžu nic odčinit, ale upřímně toho lituji, i kdyby jen proto, že jsem ti ublížil a způsobil, že jsi se cítil špatně... Půjdeš spát, v pořádku?“

Opatrně vystoupal schody do jejich ložnice a převlékl Harryho do pyžama švihnutím své hůlky, čímž Harry rozpačitě zčervenal. Lehce se usmíval na toto chování a odtáhl přikrývky, čekaje na Harryho, až si vleze pod ně, než je zastrkal kolem něho, jemně políbil zjizvené čelo a podal mu jeho medvídka.

“Nechci být sám,“ Harryho slabý hlas ho zastavil, když byl téměř u dveří a otočil se zpátky a sehnul se k unavenému chlapci: „Chceš, abych zůstal nebo požádal Narcisu, aby přišla sem? Jsem si jistý, že tě miluje trochu jako matka.“

“Chtěl bych, aby tady byla,“ odpověděl zelenooký chlapce nejistě, protože nechtěl zranit Tomovy city.

“Pošlu ji nahoru, dobře?“ ještě jednou políbil Harryho čelo, než definitivně opustil pokoj.

 

« 45. kapitola « » 47. kapitola »

 

26.07.2009 23:16:16
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (125 | 20%)
Denne (123 | 20%)
Raz za týždeň (78 | 12%)
Raz za dva týždne (35 | 6%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one