Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Věnováno pro: Dobby, Anina, Airiny, Arhoo-chan, Arwenka, Bella, Biggi, drahokam, Exa, gleti, Kiki, koky, Lygie, Pegy, Sanasami, Saskya, Teressa

Děkuji Hajmi2003 za pomoc při překladu některých výrazů.

Alcea

47. PRAVDA...

Dole v obývacím pokoji Severus doplnil Lestrangeovým to, co propásli, načež v hněvu praskali svými klouby, zatímco Narcisa s Luciusem spolu důvěrně mluvili a Sunny si přesunul svůj beanbag do stinného koutu a vypadal, že lehce dříme. Ostatně strávil celou noc dohlížením na Harryho, chránil ho před oplzlou zrzkou a žárlivou dívkou se zaječími zuby a třebaže je upír, což mu dává více síly a energie, stále potřebuje spát, a protože by se nemohl velmi dobře vrhnout na svého partnera, nechal jeho příjemnou vůni, aby ho ukolébala ke spánku.

“Narciso, mohla by ses postarat o Harryho?“ Tom se vrátil do pokoje a posadil se na pohovku. „Nechce být sám.“

“Och, chudáček,“ řekla zarmouceně a pak šla nahoru k Harrymu, kde si sedla vedle něj a začala mu laskavým, uklidňujícím hlasem, vyprávět Dracovu oblíbenou pohádku na dobrou noc z doby, když byl mladší; Harry brzy usnul, ale pokračovala ve vyprávění o trochu déle, než jen seděla na okraji postele, divící se jak někdo mohl být tak zlý, aby ublížil takovému něžnému dítěti, a co ona a její rodina museli udělat, že jsou odměněni někým tak čistým.

“Musíme se zbavit Brumbála,“ prohlásil Tom poté, co se soustředil. „Čekám na návrhy.“

“Bylo by dost jednoduché, pokud bychom ho obvinili jako spoluviníka pro týrání a znásilnění dítěte,“ řekl Lucius mrzutě. „Ale nemyslím si, že soud je to, co Harry právě teď potřebuje.“

Voldemort zakroutil hlavou, odmítaje tento nápad: „Ty jsi ho před čtyřmi lety vyhnal, jak jsi to provedl?“

“Podplácení, vydírání a jiné formy přesvědčování,“ culil se blonďák samolibě, než se vrátil k projednávané věci. „Ale pochybuji, že by to podruhé fungovalo. Také to vyžaduje čas a toho se zdá být nedostatek... Ale snad, pokud bychom prvně začali s Popletalem a pak to zavedli jinam? Ministerstvo už jednou dříve zvládlo kontrolovat tuto školu...“

“Kdy jsou volby?“ zeptal se Tom, zatímco se jeho rty zkroutily do malého úsměšku.

“21. listopadu,“ nabídl Lucius. „Ale jsem si jistý, že bychom mohli přesvědčit Popletala, aby odešel do důchodu o trochu dříve.“

“Kdo jsou zatím kandidáti?“ zeptal se Severus.

“Rufus Brousek, pátá generace čistokrevných, Havraspár, bojovník, trochu manipulativní a velmi ambiciózní. Myslím, že má zatím největší šance,“ odvážil se Lucius, který takové věci věděl. „Pak je tady Amélie Bonesová, rovněž byla v Havraspáru, velmi spravedlivá a s vysokými morálními očekáváními. Lidé jí věří, ale také je příliš upřímná na to, aby byla vhodná pro politiku. Dále Dooley McLane, mudlům narozený, poměrně mladý, nikdo o něm mnoho neví, byl v Mrzimoru. A dost překvapivě Percy Weasley, který je ještě ambicióznější než Brousek, ale jeho věk nebude viděn jako výhodou v očích většiny lidí. Přesto si myslím, pokud by celá jeho rodina hlasovala pro něj...“

“Myslím si, že Weasley je naší nejlepší šancí,“ usoudil Tom. „Není na Brumbálovým provázku, plus jeho rodina je známá jako světlá a čistokrevná. A má rád Harryho. Se správnou podporou z něj můžeme učinit vítěze.“

“Ale, Můj pane,“ ptal se Rudolfus opatrně, „vy nechcete být ministrem?“

“Nyní je mou první prioritou Harry,“ vrátil klidně Tom a Lucius měl zase na své tváři to nesnesitelné uculení. „Je něco, čím by se mohl stát Brousek nevyhovujícím pro tuto práci?“

“V mém šestém ročníku byla fáma o tom, že zabil svou ex-přítelkyni,“ dodal Rabastan. „Ona přes noc prostě zmizela poté, co se rozešli. Obecný názor v té době byl, že ji zabil, ale slyšel jsem, že s ním otěhotněla, její otec to zjistil a přestěhoval ji od něj kamsi daleko, do irského ženského kláštera nebo něčeho podobného.“

“Dobrá, tohle můžeme určitě použít,“ řekl Tom s novým nadšením. „Se správnou podporou bude Weasley zvolen. Musíme ho jen přesvědčit ke spolupráci.“

“Já se o to postarám,“ nabídl se Lucius dobrovolně. „Ale něco mu musíme nabídnout. Pochybuji, že jen tak odevzdá svou novou pravomoc, jakmile se stane ministrem.“

“To od něj neočekávám,“ červenooký muž pokrčil rameny. „Pokud nebude pracovat proti nám a bude pomáhat dostat Brumbála z Bradavic, budu spokojený. Nabídneme mu podporu od Temného řádu a všech našich spojenců. Hej, Thymusi, kde je ten hloupý upír?“

“Ten hloupý upír, jak jste to tak příhodně vyjádřil, se snaží spát, Voldemorte,“ zavrčel upír nespokojeně a studené fialové oči na něj zlobně zíraly. „Co chcete?“

“Chci vědět, jestli jste si už zvolili stranu?“ zeptal se Tom, ne moc ohromený upírovým hněvem.

“Ano,“ culil se Sunny a opět se k nim otočil zády. „Teď, pokud to bylo všechno...“

“Kterou stranu, Thymusi?“ zeptal se Tom podrážděně.

“Harryho,“ řekl upír přes své rameno. „Já a můj bratrský klan budeme bojovat za Harryho a jeho samotného, jste-li vy na jeho straně, jsme my na stejné straně.“

“Neměl bys být na mé straně, pokud jsem tvůj partner?“ zeptal se Rabastan, zcela nevěděl, co by si měl myslet o tomto novém vývoji.

“Ty jsi můj partner a ano budu na tvé straně, ale to nerozhoduje můj klan,“ otočil se k tváři hnědovlasého muže. „Dlužím Harrymu můj život a co je víc než to, že si váží každého života, bez ohledu na rasu nebo krev. Pokud budeme za něj bojovat, budeme si jistí, že bude také bojovat za nás. Starám se o něj jako o syna. Koho byste si zvolili v takové situaci? Vaši ženu nebo vašeho syna? Toto je mé rozhodnutí, nyní je to na vás, abyste rozhodli na které jste straně.“

“Dobrá, myslím, že jsme tedy ne stejné straně,“ culil se Tom. „Nebyl by si schopen přinutit ostatní klany, aby mysleli tvým způsobem, že ne?“

“Nyní bych chtěl opravdu spát,“ uvedl upír. „Ale ano, budeme o tom mluvit s ostatními klany a u těch, které nezůstávají neutrální je nejpravděpodobnější, že se nepřipojí. Samozřejmě, byl bych motivovanější, pokud by se jistý partner rozhodl se mnou chodit...,“ mrkl na Rabastana, který se usilovně snažil nezčervenat: „Budu o tom přemýšlet... A já rozhodně nebudu tvá žena!“ nakonec řekl stroze a Sunny spokojeně zavřel své oči.

“Severusi, vyzvednul by si Harryho věci z Nebelvírské věže?“ zeptal se Tom poté, co dokončili svůj plán, aby se postarali o Percyho zvolení. „Nechci, aby se tam vrátil.“

Severus přikývl: „Dojdu také pro nějaký speciální lektvar pro bezesný spánek pro Harryho. Můžu si představit, že dobrý noční spánek bude pro něj prospěšný.“

“Pokud je jako normální Bezesný spánek, pak nebude účinkovat,“ zastavil ho Rabastan.

“Proč ne? Z čeho vyvozuješ, že mé lektvary nejsou účinné? Jak bys to mohl vědět?“

“Uspávali jsme Harryho, když strávil noc s námi,“ odpovídal Rabastan s ostražitým pohledem na Temného pána. „Jeho noční můry byly strašné... Řekl, že Bezesný spánek neúčinkuje.“

“Co si myslel tím, že jste ho uspávali?“ zeptal se Tom nebezpečně klidně, měl už toho dost, byl otrávený z toho, že všichni věděli věci o Harrym, které on nevěděl, byl otrávený ze všech těch lží a polopravd, byl otrávený z Harryho nedůvěry, byl otrávený z toho, že ho vidí zraněného, už toho měl dost.

“Téměř nespí, vždy čtyři dny nebo tak,“ řekl Rudolfus. „Má strach z nočních můr. Nevíme, o čem sní, i když po tomto tady mám poměrně jasnou představu. Později se zhroutil a plakal čtyři hodiny. Myslím, že používá Tišící kouzla, když se nemůže vyhnout spánku.“

“Fajn,“ ušklíbl se Tom – musel odtud odejít a tak moc ho to bolelo, jít pryč od Harryho. „Severusi, dojdi pro lektvar, snad pomůže. Pro Harryho věci dojdu já,“ vyřítil se z jejich komnat, nechal dveře automaticky zavřít a šel rovnou ven z hradu.

Bylo krásné odpoledne, slunce posílalo své paprsky na třpytivou jezerní hladinu a tónovaly všechno do slabě zlatého světla. Listí stromů v Zapovězeném lese právě začínalo ztrácet svou zeleň, zatímco trávě stále zůstala její zelená barva. Byl si jistý, že by tohle Harry miloval.

Ale nechtěl přemýšlet o Harrym. Obrátil se nalevo a šel podél hradních zdí, jeho nohy ho instinktivně nesly k jeho staré skrýši. Byla blízko Havraspárské společenské místnosti, malý kousek trávy mezi dvěma věžemi, chráněný před větrem, který šuměl  listím v lese. Zdi tady byly porostlé divokými růžemi a jedno rozvětvení ukrývalo vchod do tohoto malého úkrytu. Nevěděl, jestli někdo jiný nalezl toto místo. Bylo to pravděpodobné, ale tady nebyly vůbec žádné stopy po dalším člověku, který by ho navštívil.

Sklouznul dolů na zem, na krátkou chvilku opominul přítomnost knihy, která byla pro něj hlavním důvodem, aby sem přicházel: číst si v klidu a tichu, bez fanynek, které z něj byly u vytržení, bez kohokoli, kdo by četl přes jeho rameno, bez jeho reptajících goril, a které také dělaly jiné rušivé zvuky.

Jenže pak si uvědomil, že má jiné věci, které zabíraly jeho mysl. Byl pořád Temný pán, zatraceně, ale v poslední době se chová jako roztoužený holobrádek! Lucius mu nejprve říkal jeho křestním jménem a neustále se culil, přitom se tiše směje nad jeho chováním – a kdo by ho mohl vinit? Pak šel k němu, aby ho požádal o radu, kvůli svému milostnému životu, pro Salazara. Neměl s tím samo sebou žádný problém – věděl, že ho jeho Smrtijedi stále respektují, i když ti schopnější upřednostňují Harryho – ale Harry mu lhal, zřejmě mu nedůvěřoval. Myslel si, že by s tím mohl žít, že Harry má jiné přátelé, a že se jiným svěřuje se svými tajemstvími, ale ukázalo se, že to bylo nesprávné.

Pokud by měl popsat své pocity, nemusel by o tom dlouho přemýšlet – pouze tři slova přicházely do jeho mysli: žárlivost, ublíženost, hněv. Ve srovnání s tím, co se dnes dověděl, bylo Harryho tajemství bezhůlkové magie ničím. A nic bylo přesně to, co mu Harry dal na oplátku za odhalení svých pocitů, přesto udělá všechno, co může, aby byl Harry šťastný.

Jeho malý, nevinný Harry byl po léta zneužívaný tím nejhorším možným způsobem. Najednou se dvě nové emoce přidaly na jeho seznam: nenávist a soucit, a s tím přišlo náhlé poznání, že Harry měl plné právo učinit rozhodnutí, která měl. Byl znásilněný. To bylo něco, čím si byl jistý, že by nemohl brát tak dobře. Pokud to bylo to, jak by se mohl nazvat Harryho stav. Každý kouzelník by byl šokován, kdyby slyšel o něčem takovém jako v Harryho případě, bez ohledu na to, jestli by to byl chlapec-který-přežil nebo ne. Znásilnění bylo v Kouzelnickém světě prakticky neslýchané, dokonce i taková odporná existence jako Bellatrix by couvla před spácháním takového zločinu.

Stále ho bolelo, že se Harry neobtěžoval mu o tom říct, a že se dosud náhodou dověděl každý důležitý fakt o Harrym. Ale být upřímný, také nesdílel svá tajemství. Neměl jich tolik, ale bylo zde pořád několik věcí, u kterých si byl jistý, že by je Harry rád věděl a ve vší upřímnosti neměl žádný důvod, aby mu je neřekl. Bylo mnoho důvodů, aby Harry před ním skryl takové věci.

Slunce zmizelo za Zapovězeným lesem, čímž osvětlovalo své okolí slabým, stinným světlem.

“Co si myslíte, že děláte?“ bledá ruka ho bolestivě popadla za jeho předloktí a otočila s ní, aby ho donutila vstát. „Jak může být jediný člověk tak hloupý?“

Na chvilku spatřil rozzuřenou upírovu tvář, než sám pocítil, že byl vytažen přes růže. Všechno poté bylo rozmazané, a když se jeho oči mohly opět soustředit na své okolí, zíral na vchod do svých pokojů.

“Otevřete ty pitomé dveře, Voldemorte,“ nařídil upír a mimoto ho postrčil.

“Kdo si myslíš, že jsi?“ Tom ho zapřel o zeď se svou vytáhlou hůlkou. „Jen proto, že jsme na stejné straně, neznamená, že tě nezabiju, pokud mě budeš rozčilovat. A právě mě zcela určitě rozčiluješ. Dej mi jediný důvod, proč bych ti právě teď neměl poskytnout příjemné malé opálení.“

“Ty stupidní blbe, protože zraňuješ Harryho,“ Sunny odhalil své působivé tesáky. „Je stočený v rohu v pokoji a nikdo se ho nemůže dotýkat. A hádej co? Tvůj hněv nepomáhá...“

“Kdy se probudil?“ zeptal se Tom narychlo, když proběhl obývacím pokojem a vyběhnul schody.

“Asi před půl hodinou. Měl noční můru a jeho jizva krvácí,“ upír byl těsně za ním.

Dveře byly otevřené a mohl vidět své Smrtijedy jak stojí kolem postele, ale Harry nebyl nikde vidět: „Kde je?“

“Pod postelí,“ odpověděl Lucius šeptem. „Vlezl pod ní, když jsme se mu pokusili dát Uklidňující lektvar. Narcisa je v přízemí – když ji viděl, dostal naprosto hysterický záchvat. Severus je vlastně jediný, který to nezhoršuje, ale od toho záchvatu s lektvarem nikomu nedovolil, aby se k němu dostal blíž.“

“Dobře, dejte mi tu lahvičku,“ tiše nařídil a Mistr lektvarů mu ji dal. „Nedovolte, aby odešel z pokoje, ale snažte se ho nevystrašit ještě víc.“

Vložil si lektvar do kapsy a opatrně klesnul na podlahu, pomalu zvedl přehoz a koukal se pod něj. Jeho oči potřebovaly chvilku, aby se přizpůsobily nedostatku světla, ale i po té stále nemohl vidět svého manžela. Už se chtěl kvůli tomu stáhnout, aby se zeptal ostatních, jestli si jsou jistí, že tady Harry je, když v tom spatřil ještě tmavší místo v nejzazším rohu daleko od něj.

Tohle nemohl být Harry, že ano? Místo vypadalo příliš malé na to, aby náleželo člověku, dokonce i pro tak drobného jako je Harry, ale když se trochu posunul, mohl vidět světlo, které dopadlo do ustrašených zelených očí. Jen na vteřinku, pak se místo dokonce ještě zmenšilo. Zcela vlezl pod postel, opatrně zůstal u jeho boku, ale ne tak blízko, aby se vůbec nedostal ke kontaktu s Harrym, který tiše kňoural, ale nepohnul se.

/Harry, zlatíčko, vztáhnu k tobě mou ruku, dobře/, pomalu natáhnul pravou ruku, kterou umístil doprostřed mezi sebe a Harryho, jehož kňourání se stávalo hlasitějším. /A když si budeš myslet, že jsi připravený tak ji prostě chytni, dobře? Do té doby můžeme spolu jen mluvit. Co na to říkáš, hm? Vím, že jsi předtím cítil mé pocity a chci, abys věděl, že to vůbec nebyla tvá vina. Omlouvám se, že jsem tě opustil. Prostě toho bylo příliš a potřeboval jsem čas, abych si všechno promyslel. Byl jsem na jednom místě, kam jsem chodíval během mých školních let, možná, že bych ti ho mohl později ukázat. Chtěl bys ho vidět?/ mírně se posunul, aby si urovnal své nohy tak, aby nedostal křeč a Harry vystrašeně vykřikl: „Ne!“ zatímco se drápal dozadu, až si byl Tom jistý, že jste mohli vidět z venku vyboulení: „Omlouvám se, je mi to líto, budu hodný, neříkej to strýčkovi Vernonovi, prosím, udělám všechno, prosím, ne, nechtěl jsem být zrůda, omlouvám se, prosím. Prosím, ne, bolí to. Já to nechci, prosím, ach, prosím, prosím, ne...“

Harryho nesouvislé mluvení skončilo vyděšeným výkřikem jak se Tomovy paže kolem něho uzavřely, který se rozhodl, že je lepší mít Harryho v bezpečí své náruče, než ho strašit z druhého konce postele. Harry bojoval před jeho držením, kopal ho do jeho nohou, své ruce tlačil proti jeho hrudi, tloukl ho malými pěstmi a jeho hlas se opět začal lámat, aby přestal, aby mu přestal ubližovat, aby ho pustil. Ale to neudělal a velmi opatrně je vymanévroval zpod postele a posadil se na ni s plačícím Harrym ve své náruči.

/Ššš, jsi v bezpečí. Už neplakej, maličký. Nikdo ti neublíží. Tvá teta a strýc tady nejsou/, litoval této poslední věty, když Harry sebou trhnul jako by ho šlehnul a pak zesílil své zápolení: „Omlouvám se, budu hodný. Prosím, neříkej to strýčkovi Vernonovi. Prosím, neubližuj mi. Pusť mě, prosím. Je mi to líto...“

/Obávám se, že tě nemůžu pustit, Harry/, Tom se pokusil pohladit jeho líci, ale Harry se vykroutil a chránil si hlavu svými pažemi. /Poslouchej mě, prosím. Byla to jen noční můra, není to opravdové./

“Omlouvám se, že jsem tě probudil, je mi to líto. Už se to nebude opakovat. Mrzí mě to. Prosím, omlouvám se, neubližuj mi.“

Alespoň teď vím, že mi rozumí, dumal Tom. Zvolil si mluvit v Hadím jazyce, protože nechtěl Harrymu připomínat jeho strýce nebo ostatně někoho jiného, protože bylo nejasné, že mluvil o tlustém mudlovi, ale Harry byl zachycen příliš hluboce ve své noční můře, aby něco řekl.

“Severusi, potřebuji, abys mi pomohl mu podat ten lektvar,“ zavolal ho jemně, zatímco hmátl do kapsy pro lektvar a druhou rukou jistil vyděšeného Harryho ve svém klíně.

Mistr lektvarů se pomalu přiblížil, zato bez váhání a odzátkoval lahvičku, než si sedl vedle obou černovlasých kouzelníků. Velmi mírně přiměl Harryho hlavu, aby se dostala ze svého úkrytu, odstranil z ní paže a držel je na místě před malým tělem a jednou rukou je uchopil kolem drobných zápěstí. Harry bojoval a vzlykal, obrovské slzy stékaly na jeho ruce, když zvedl svou volnou ruku a chytil Harryho bradu, stiskl své prsty do jeho lící, aby ho donutil otevřít ústa. Pokud to bylo možné strach malého chlapce se nato zvětšil a na místě strnul, jeho oči se pevně zavřely, ale slzy tryskaly zpod jeho zavřených víček. Tom déle neváhal, než nahnul lektvar do jeho úst a masíroval jeho hrdlo, aby ho přiměl polykat.

Když ho Severusova ruka pustila, stočil se, nestaral se o to, že byl stále v Tomově klíně, nestaral se už o nic, jen chtěl zemřít, měl bolesti a cítil se tím ponížený. Jeho teta to musela říct strýčkovi Vernonovi, strýček Vernon byl naštvaný, strýček Vernon ho nenáviděl, strýček Vernon mu ubližuje, donutil ho sát jeho penis a přál si, aby mu bylo umožněno zemřít.

/Teď je to v pořádku, kočičko/, šeptal jemně Tom a hladil Harryho záda způsobem, o kterém věděl, že se mu to líbí. /Jsi v bezpečí. Všichni si o tebe dělají starosti. Všichni jsou tady, Lucius, Severus, Rudolfus, Rabastan a dokonce ten upír je tady, Sunny, všichni si přejí, abys byl zase v pořádku. Lektvar ti pomůže, se uklidnit. Nyní můžeš dýchat snadněji a už neměj strach, jen si to musíš uvědomit. Jsi v bezpečí, nikdo ti nic neudělá./

“Proč mě tolik nenávidíš?“ Harry vzlykal, mírně se houpal a kolébal hlavou mezi svýma rukama.

“Já tě nenenávidím, Harry, nikdo tady tě nenenávidí,“ odpověděl šokovaně a upustil od hadí řeči.

“Samozřejmě, že ano,“ přel se Harry slabě. „Co jsem udělal, že jsi byl tak naštvaný?“

“Ne, Harry, poslouchej mě,“ Harry zakňoural, když se ho pokusil dostat z jeho fetální polohy. „Nenenávidím tě, nenávist byla to, co jsi cítil a vůbec nebyla namířená na tebe. Nenávidím tvé příbuzné, to ano a nenávidím spoustu jiných lidí, ale ne tebe.“

“A co ten hněv a žárlivost?“ Harry se zřejmě uklidnil, jen se na něj rozčílil. „Nelži mi. Najednou žárlíš na strýce Vernona? Protože mě šukal častěji než ty? Protože mě můžeš mít, upřímně už je mi to jedno. Pokud je to, co mi můj život přichystal, můžeš to mít, ale já to nechci.“

“Ne, Harry, prosím, takto nemluv,“ vstal z postele, aby dal Harrymu nějaký prostor. „Já nejsem tvůj strýc a nikdy se nebudu chovat jako on. Nežárlím na něho. Žárlím, protože jsi více méně každému řekl více, než mně a to bolí. Ale už se nezlobím, Harry, teď to chápu. Prosím, nebuď takový, prosím?“

“Co chápeš?“ trvalo chvíli, než Harry reagoval, ale ještě nevzhlédl.

“Chápu tvé důvody, které si přede mnou utajoval,“ odpovídal Tom jemně. „Nikdy jsem ti nedal důvod, aby si mi věřil, nikdy jsem ti neřekl žádné mé tajemství. Chápu, že jsi se bál reakce, chápu, že pravda nemůže být vynucena, ale dána upřímně, a že jsi nechtěl, aby to kdokoli jiný věděl. Chápu, že oni jsou tvoji přátelé.“

“Ty jsi také můj přítel, nebo ne?“ Harry na něj vzhlédl s prosebnýma očima, které byly zaplavené slzami.

“Samozřejmě, Harry,“ červenooký kouzelník si sedl zpátky vedle Harryho, nechal ho, aby jeho hlava spočinula na jeho stehnech. „Omlouvám se, že jsem ti ublížil.“

“Jsem v pořádku,“ plaše se usmál na ostatní v pokoji. „Promiňte, že jsem vás znepokojil.“

“Narcise si způsobil docela šok,“ řekl Lucius bez výčitky. „Ale jsem si jistý, že to pochopí.“

“Cože? Ale... Och,“ Harry se tvářil upřímně zmateně, což se rychle změnilo do provinilého výrazu. „Omlouvám se.“

“Povíš nám, co se stalo?“ zeptal se Tom jemně, který svou rukou pročesával Harryho mírně vlhké vlasy.

Harry si ustaraně skousl spodní ret a lehce se zachvěl, ale zašeptal slabé “dobře“.

Lucius zavolal svou ženu zpět nahoru, která uvolněně políbila Harryho hlavu a zakryla ho dekou, než mu umožnila mluvit a pobídla ho laskavými slovy.

“Měl jsem noční můru,“ prozrazoval Harry. „Bylo mi osm a měl jsem narozeniny. Zamkli mě do mého přístěnku, nevěděl jsem, co jsem udělal špatně. Strýc Vernon odešel do práce a teta Petunie mi dala můj seznam s domácími pracemi. Uklízel jsem podkrovní pokoj, bylo opravdu horko a Dudley lízal svou zmrzlinu, která kapala na podlahu, takže jsem vždy musel začít znovu. Když teta Petunie přišla, aby mě zkontrolovala, nebyla šťastná kvůli mému pokroku a převrhla na mě vodu, kterou jsem používal na uklízení. Řekla mi, že jsem špinavý a zbytečný stejně jako byli moji rodiče, a že jsem hnusná, nevděčná zrůda. Pak urážela mě a mé rodiče, tak jsem pokračoval v uklízení. Našel jsem krabici se starými fotografiemi s ní a mou matkou, které spálila a držela mé ruce v plamenech. Potom jsem byl popálený na podlaze a řekla, že by o tom mohla povědět mému strýci... Nechtěl jsem reagovat takovým způsobem,“ jeho oči je prosily o pochopení. „Připomněla jsi mi mé příbuzné, omlouvám se.“

“Není to tvá vina, drahoušku,“ Narcisa láskyplně pohladila jeho líci. „Připomněla jsem ti tvou tetu?“

Harry váhavě přikývl: „Jste obě vysoké a blondýnky a... Omlouvám se.“

“Nedělej si kvůli tomu starosti, Harry,“ blondýnka jemně odhrnula pramen vlasů z jeho obličeje. „Pokud se mě nebudeš bát v reálném životě, tak je to v pořádku.“

Harry se na ni usmál, opřel se do jejího doteku a krátce zavřel oči: „Děkuji ti za dřívější pohádku na dobrou noc, líbila se mi.“

“Bylo mi potěšením,“ odpověděla Narcisa. „Ještě znám několik dalších, možná by si chtěl nějakou později slyšet?“

Zelenooký chlapec mírně přikývl.

“Harry, proč jsi na mě nereagoval  jako na ostatní?“ zeptal se Severus a poklekl vedle červenajícího se chlapce: „Protože jsi to ty. Poznal jsem tě, vždycky nosíš černou a vždycky voníš po čerstvých bylinkách. Vím, že by si mi nikdy neublížil. Vždycky jsem to věděl, i když jsi mě ještě nenáviděl. Jsi vždycky neměnný v mém životě, nevidíš mě jako něco, co není a vždycky jsi mě chránil...“

“Jsem rád, že mě takto vidíš,“ odpověděl Mistr lektvarů upřímně. „Ale proč jsi nám nechtěl dovolit, abychom ti podali ten lektvar? Tvoji příbuzní se tě pokusili otrávit?“

“Ne...,“ koktal Harry. „Oni... Můj strýc, on...,“ díval se bezmocně do jejich bezradných obličejů. „Přinutil mě, abych vzal jeho penis do mé pusy,“ Harry zavřel oči, protože očekával ránu: tohle bylo prostě moc, po tomto by ho nemohli mít rádi, viděli by ho jako odporného, kterým byl.

“Harry, to nebyla tvá vina, nezasloužil sis to,“ Tom ho něžně políbil. „A nejsi odporný nebo špinavý nebo využitý.“

“Jak víš, že to tak cítím?“ Harry se na něj opatrně letmo podíval a našel jemný, smutný úsměv a starostlivé oči, které na něj shlížely.

“Máš to napsáno v obličeji,“ slabě se pochechtával, načež se Harry červenal. „A myslel jsem si, že přeskočím ten krok, se tě na to zeptat, čímž by to bylo zajímavější,“ rozpustile se zubil dolů na Harryho, který na něj fascinovaně zíral: „Děláš si ze mě legraci?“

“Ne, to bych nikdy neudělal,“ řekl s rozšířenýma očima. „No, možná trochu,“ Harry lehce plácl do jeho stehna a uraženě se na něj díval: „Mizero!“

Smál se nad Harryho pohledem a sklonil se, aby políbil našpulené rty: „Musím přiznat, že jsem byl uražen mnohem hůř a příhodněji... ale nikdy krásnější osobou,“ Harry na tento kompliment rudě zčervenal a schoval svůj obličej před všemi culícími se obličeji.

“Harry, můžu se tě na něco zeptat?“ požádal Rabastan, než pokračoval. „Když jsi spal v našich pokojích, měl jsem dojem, že jsi měl dva odlišné druhy nočních můr, je to tak?“

“Ty druhé přestaly,“ zamumlal Harry a pokusil se vyhnout odpovědi na otázku, ale jeho přátelé by to nenechali takto snadno a tak se nakonec vzdal. „Jsou to vize. O tom, co jsi dělal,“ podíval se na Toma. „Ale přestali.“

“Co si přesně viděl, Harry?“ zeptal se Tom, přitom strach naplnil jeho srdce – jestli Harry věděl o všech jeho skutcích, musí ho nenávidět.

“Smtijedská setkání, nájezdy a mučení,“ šeptal Harry. „Vždycky jsem je měl, myslím, že jsem viděl všechno, to je důvodem, proč přestaly.“

“Sakra, Harry, omlouvám se,“ Tom ho pevně objal a snažil se potlačit vinu, která ho naplnila. „Nikdy jsem nechtěl, abych tvé dětství učinil ještě horším.“

“Nikdy jsem neměl dětství, Tome,“ Harry ho jemně zastavil. „A vím, že by si přestal, kdyby jsi mohl. To je v pořádku. Pomáhal jsem jim.“

“Jak?“ opáčil zmateně, Harry se vesele usmál, než se obrátil k shromážděným Smrtijedům: „Cítili jste nějakou bolest, když vás Tom mučil?“

Lucius zvedl své obočí, jednou byl mučen, když opravdu něco zpackal a vždycky se ujišťoval, že se to nestalo. Ano, ano, být pravou rukou, to bylo docela výhodné.

“Ne,“ odpověděl zmateně Severus, teprve pak si uvědomil, že si nemůže vzpomenout na žádné bolesti, jen na tupý ochromený pocit jako se jeho tělo škubalo pod Cruciatem.

“Ne,“ Rabastan a Rudolfus došli k podobnému poznání. „Co jsi udělal?“

“Myslel jsem si, že od té doby, co jsem už mohl cítit vaši bolest, by bylo hloupé, abych vás ji nechal také cítit,“ Harry pokrčil rameny. „Blokoval jsem kletby nebo alespoň bolesti, které na vás měly působit.“

“Ale to bys měl být pomatený po těch všech kletbách,“ vykřikl Rudolfus zděšeně. „Proč nejsi?“

“Kdo říká, že nejsem?“ Harry se smál nad jejich šokovanými tvářemi. „Ne, pokud vím, ještě jsem neztratil svůj rozum. Empaté mají větší paměť pro pocity, alespoň to je to, co mi řekl Šimon, protože cítí mnohem víc za celý svůj život. A průběh pocitů cítí různě. Neříkal jsem vám to? Každý empat má svůj vlastní kód jak se dostane k určitým pocitům. Když cítím bolest jiných, není to ta, co cítím.“

“Pak tedy, co cítíš?“ zeptal se Lucius. „To nemůže být příjemné.“

“Ne, to není,“ odpověděl Harry jemně. „Cítím směs hněvu, nenávisti, odporu a žárlivosti. Tohle všechno cítí moji příbuzní vůči mně, když mě bijí.“

“Už tě nikdy znovu nebudou bít, Harry,“ Tom se opatrně odsunul zpod své lásky a přikryl ho dekou. „Ostatně nikdo nebude.“

“Nechci spát,“ Harry bojoval, když si uvědomil, co Tom dělá. „A nejsem unavený. Raději bych jedl, než opět spal.“

“Dobře,“ Tom si povzdechl, když Harry houpal svýma nohama na straně postele, přivolal ponožky a mikinu, aby Harry byl v teple. „Co by si chtěl k jídlu?“

“Palačinky,“ náhle Harry vykřikl a zčervenal, když si počal uvědomovat zvláštní pohledy, které obdržel. „Co?“

“Nic, Harry,“ Tom se lehce smál a vzal menšího chlapce za ruku. „Jsem si jistý, že Dobby bude nadšený.“

A byl, zvláště, když si každý také něco objednal a když Ron, Draco a Blaise vtrhli do pokoje a vypadali trochu zrudlí z toho jak rychle běželi, ale jinak se zcela uvolnili, když spatřili Harryho, který vesele žvýkal své jídlo. Kývnul na ně, lehce se naklonil k Ronovi, který okamžitě hodil paži kolem něj a tvářil se veseleji, když se rozpustile zeptal na to, co propásl, než se otočil zpátky k Narcise, která mluvila o svém těhotenství, což jak se zdálo přivádělo do rozpaků oba Malfoye a pobídli Narcisu a Harryho, aby protáhli konverzaci ještě dokonce víc.

Tom je pobaveně sledoval a nepřítomně obtahoval malé symboly na Harryho dlani, zatímco přemýšlel o nových odhaleních. Sunny choval sklenku červeného vína, zatímco se dvořil Rabastanovi, tedy přesně k jeho rozmluvě, přihodil občas historky o svém klanu a jeho členech. Harry mohl cítit, že se každý před ním snaží chovat normálně, ale zároveň  taktně k jeho minulosti. Byla to velmi nepříjemná situace, přinejmenším, když jste byli s to prohlédnout přes jejich masky, jinak by to vypadalo jako šťastné setkání přátel, kteří si vychutnávali společně jídlo. Ale přesto to ocenil, ačkoli se mu docela ulevilo, když se každý rozloučil. Narcisa a Lucius byli první, kteří odešli, protože ještě museli jít za přemisťovací ochrany a vzali sebou svého syna a Blaise. Severus odešel krátce nato “podat zprávu“ Brumbálovi, takže jediným důvodem, proč byl uvolněn ze svého vyučování byl ten, aby špehoval Temného pána.

“Měl bych jít,“ zašeptal po chvilce Ron a táhl Harryho z pohovky a dál od ostatních. „Budeš v pořádku, Harry?

“Ano, Rone,“ Harry se na něj usmál. „Jsem tady v bezpečí. Nenech Hermionu a Ginny, aby tě trápili.“

“Neboj se o mě,“ pokáral ho Ron. „Vždycky to děláš. Kdykoli se ti někdo pokouší pomoci, ty se místo toho staráš o ně. To není fér.“

“Souhlasím, pane Weasley,“ promluvil Tom za jejich zády a umístil paži kolem Harryho pasu. „Jedině se musíš starat o sebe a o dítě. A nás nech, abychom se postarali o zbytek, lvíčku.“

Ron vypadal velmi nepohodlně při pomyšlení, že by on a Temný pán mohli mít něco společného, ale přesto přikývl: „Dítě tě potřebuje víc, než nás, Harry. Vím, že to zvládneš, Harry, ale ty opravdu potřebuješ přijmout pomoc. Jeden z bratranců mého otce byl těhotný, zeptám se ho na to, pokud také budeš chtít.“

“Tento případ nebyl zaznamenaný,“ poznamenal Tom, který o tom znal obsah všech knih.

Ron se poprvé setkal s očima Temného pána: „My jsme také čistokrevní, a i když možná nemáme mnoho peněz tak také máme tajemství, která se předávají z generace na generaci. Toto je jedno z nich.“

“Tak mi to můžeš říct,“ požádal Harry zaujatě.

“Jsi rodina, Harry,“ Ron se usmál dolů na svého brášku. „Mamka a Ginny si to nemusí tak myslet, ale všichni moji bratři ano. Zeptám se ho na to, dobře?“

“Děkuji ti,“ Harry se osvobodil z Voldemortova volného objetí a hodil své paže kolem Ronova krku. „Děkuji ti za to, že jsi můj přítel. Nejsi na mě naštvaný, že jsem těhotný, že ne?“

“Pokud mě má matka něco naučila tak to, že děti jsou zázrak a měly by být opatrovány jako takové,“ řekl Ron zamyšleně. „Nebyl bych šťastný kvůli jinému otci, ale vím, že ty jsi dost dobrý, abys věděl, že dokážeš každého omotat kolem svého prstu,“ široce se zazubil. „Jsem si jistý, že zvládneš být pro něj vzorným otcem a vím, že to tak bude. Nedělej si tolik starostí, Harry.“

“Děkuji ti,“ Harry ho ještě jednou objal, než se s ním rozloučil.

O trochu později Harry popadl Rudolfusovu paži, když se chystal rovněž odejít: „Můžeme si na minutku promluvit, prosím?“

Hnědovlasý kouzelník přikývl a vyklouzli do temné chodby: „Stalo se něco, Harry? Potřebuješ pomoc?“

“Ne,“ usmál se nahoru na svalnatého kouzelníka, ačkoli byla příliš tma, aby se to rozeznalo. „Chtěl jsem se tě na něco zeptat. Je to jaksi osobní, myslím.“

“Jen se ptej.“

“Byly jste ty a Severus spolu?“ Rudolfusovo srdce vynechalo jeden nebo dva údery, tohle bylo už dávno, jak to on... Severus se o něčem zmínil?: „Ano, byli jsme ve stejném ročníku,“ nakonec zamumlal. „Rozešli jsme se, když jsem se zasnoubil s Bellatrix. Proč?“  

“Protože vy dva hloupí zabedněnci mi způsobujete zatracené bolesti hlavy,“ Harry bodnul svůj prst do jeho hrudi. „Oba se milujete, že ano? Vždy jste po sobě toužili a ještě jste si ani moc nepromluvili. Jsi konečně volný, aby si byl s někým, koho chceš, tak proč s tím něco neuděláš?“

“Proč je to má vina?“ Rudolfus byl velmi blízko našpulení rtů. „On by také mohl něco udělat, ale vše, na co myslí, jsou lektvary.“

“To není pravda,“ přel se Harry jemně. „A ty to víš. On na tebe hodně myslí.“

“Jak tohle všechno víš? Řekl ti něco.“

Harry se dotknul svého spánku: „Jsem empat, pamatuješ? Vždycky cítím ty stejné emoce, které z vás plynou, když jste přítomní spolu. A nyní jsem objevil určitý vzorec ve vašich pocitech, když myslíte na toho druhého.“

“A co bych měl teď dělat? A proč on nemůže udělat první tah?“ fňukal vysoký muž, čímž se pokusil vymáčknout z Harryho nějaký soucit.

“Protože ti dává čas, aby ses přizpůsobil tomu, že jsi opět svobodný. A jestli potřebuješ čas, pak si ho dej, ale neodkládej to, jen proto, že nechceš nic riskovat. On k tobě cítí to samé. A přeji si, abyste byli oba šťastní, oba si to zasloužíte, prosím?“

“Pozvu ho ven,“ prohlásil Rudolfus a Harry ho šťastně objal. „A jestli mě odmítne...“

“Neodmítne, nebuď tak pesimistický,“ slíbil Harry. „Ale jestli to udělá, tak mu to dám pořádně sežrat.“

“A co můj bratr?“ zastavil ho Rudolfus, když se chystal vstoupit opět do pokoje, s trochu úzkostlivostí zachmuřenou tváří.

“Je v pořádku,“ usmál se Harry na něj konejšivě. „Sunny udělá všechno, aby ho učinil šťastným, a ne jen proto, že jsou partneři. „Neměj obavy, jsou si sobě navzájem prospěšní.

Oba bratři odešli po této konverzaci a i Sunny s Tomovým svolením a díky  Harryho přesvědčování, a pak se usadili v obývacím pokoji.

Harry stále odmítal spát a Tom oznámil, že za těchto okolností také nebude spát. Po dlouhé diskuzi udělali kompromis, že Tom bude spát a Harry ne. Postačí říct, že Temný pán nebyl nadšený touto dohodou, ale nakonec ustoupil, když Harry použil svou nejsilnější zbraň: velké prosebné, smaragdově zelené oči a štíhlé prsty zapletené v jeho ruce.

 

« 46. kapitola « » 48. kapitola »

 

29.07.2009 00:21:12
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (125 | 20%)
Denne (123 | 20%)
Raz za týždeň (78 | 12%)
Raz za dva týždne (35 | 6%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one