Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Věnováno pro: Dobby, Anina, Alexia, Arhoo-chan, Arwenka, Auša, Bellatrix Black Lastrange, Biggi, drahokam, Exa, gleti, Lygie, Mouldy, Pegy, Sanasami, Saskya, Teressa

Alcea

49. UPŘÍMNOST

“Máš sovu, Harry,“ uvedl Tom jemně a ukazoval na maličkou věc, která poletovala před oknem, co nejblíže Harrymu a netrpělivě do něj klovala svým zobákem.

“To je Pašík, Ronova sova,“ poznamenal Harry, chytaje malou poletující věc dříve, než by začala rychle kroužit kolem jeho hlavy a odvázal dopis z její nohy. „Zajímalo by mě, proč mi posílá sovu.“

Tom skousl jízlivý komentář o zrzkovi a jen němě poplácal pohovku vedle sebe a políbil Harryho spánek, když si Nebelvír sedl k němu a rozvinul papír.

Vážený H.,

Doufám, že Vám nevadí, že mi Ron odhalil vaši identitu, ale mohu Vás ujistit, že vaše tajemství je u mě v bezpečí, protože chápu vaši potřebu, aby jste se chránil před jakýmkoli zlem. Ale snad bych se měl nejprve sám představit: jmenuji se Jonathan Weasley-Ford, jsem bratranec Ronova otce. Ron mě požádal, abych Vám pověděl o mém těhotenství, protože jak se zdá, jste sám v podobné situaci. Ale nejdříve mi dovolte Vám blahopřát. Nemusíte si to nyní tak myslet, ale je to dar bohů a není dáván bezdůvodně.

Když jsem poprvé zjistil, že jsem těhotný, bylo mi dvacet let a právě jsem se oženil s Paulem, mým třicetiletým manželem a otcem našeho syna, Michaela. Nevěděl jsem, že jsem nositel, a i když jsme uvažovali o dítěti za pomocí lektvaru, nebylo to více, než malý sen, který by se nám oběma líbilo sdílet. Takže si dokážete představit, že to přišlo na nás jako naprostý šok. Myslím, že jsme strávili tři dny přímým rozmlouváním o všech možnostech, když si ani jeden z nás tehdy nedokázal vážně představit mít dítě.

Myslím, že to byl můj “mateřský instinkt“, který mě nakonec přesvědčil – a se mnou i Paula – abych si ho nechal. Jednou řekl, že nemůžete ošálit osud a pokud se o to pokusíte, můžete být sražen autobusem nebo uvíznout v rokli.

Vzal jsem si mateřskou dovolenou z knihkupectví, kde jsem v té době pracoval, protože těhotní kouzelníci vůbec nepracují během těhotenství. Kdyby to bylo na Paulovi, musel bych strávit všechny ty měsíce v posteli, která by stála ve vypolstrovaném pokoji. Ale když má sestra jednou zdůraznila, že těhotní si vždycky jdou svou cestou, tak si také vzal volno a pronajali jsme si malý domek blízko pobřeží, kde dosud žijeme. Mimochodem, můžete se považovat za šťastného, protože nemáte sestru, od té doby, co jsem prošel touto zkušeností, tak jsou naplněné škodolibou radostí, když vidí nějakého muže jak trpí stejnou bolestí jako ony. Opravdu nezáleží na tom, pokud už porodili nebo ne... Poté, co jsem sám porodil, dokážu jim to popsat mnohem lépe.

Měl bych Vám pravděpodobně říct, že to všechno není tak zlé, ale jsem si jistý, že máte kolem sebe dost lidí, kteří vám to již říkali. Alespoň já jsem měl kolem sebe spousty lidí, kteří mi toto říkali, v čele s mým drahým Paulem. Když jsem porodil, mohl jsem ho zabít za to, že mi způsobil tolik bolesti a jsem si jistý tím, pokud bych měl energii tak bych to tak udělal. Je to příšerný a dokonce to musela přiznat i má sestra, že to vypadalo mnohem bolestněji, než ženský porod, i když také tvrdili, že muži prostě nejsou tak odolní vůči bolesti. Také jsem je mohl zabít.

Těhotenství také nebylo jednoduché, ačkoli mě Paul ujišťuje, že to bylo horší pro něj. Možná má pravdu. Každý den jsem se dožadoval něčeho jiného a Paul cestoval hodiny, aby to pro mě získal a často jsem to už nechtěl, když se konečně vrátil. Měl jsem nejhorší kolísání nálady a pamatuji si na jedinečný detail, kdy jsem se zhroutil a plakal, protože Paul neumyl nádobí, a když se zeptal, co se stalo, házel jsem po něm talíře – stále má na paži jizvu tam, kde jsem ho jedním z nich řízl. Poté, co jsem to udělal, jsem začal opět plakat, protože jsem ho zranil.

Byl jsem také poněkud paranoidní kvůli tomu, že by mě opustil, když jsem se začal předvádět, a jen řekl, aby mě přesvědčil, že se nepodobám tlustému hrochovi.

Uvědomuji si, že to celé zní trochu povzbudivě, ale snad by Vám pomohla fotografie. Je to má malá rodina, Paul, Michael a já krátce po porodu. Také je tam další fotografie Michaela, když mu byly asi tři měsíce.

Harry si opatrně vzal obě fotografie a díval se na šťastnou rodinu. Jonathan a jejich syn měli typické červené vlasy Weasleyů a zatímco Michael měl ještě světle modré oči, Jonathanovy byly zelené se šedými tečkami. Vypadal vyčerpaně, ale nicméně šťastně a láskyplně tiskl snědou ruku, vysokého kouzelníka, který seděl vedle něho.

“Podívej,“ Harry předal fotografie Tomovi poté, co se lehce usmál nad spícím Michaelem s plyšovým drakem v jeho ruce. „Vzájemně se milují.“

“To je od nich hezké,“ oznámil Tom sarkasticky. „Ó, podívej další Weasley, jednoho dne ovládnou svět.“

“Jednoho dne zvládneš, nechat si takové komentáře pro sebe,“ obořil se Harry a popadl fotografie zpět a otočil se zpátky ke svému dopisu a nechal Toma, aby přemýšlel o tom, že právě zničil něco, co mohlo být dokonalým okamžikem.

Být těhotný není žádná sladká pohádka, ale na konci to dost stojí za to a byly to mé nejšťastnější dny, když Paul o mě pečoval. Samozřejmě, že jsme byli ještě šťastnější, když bylo po všem, a když jsme mohli držet našeho syna v náručí.

Vím, co statistiky říkají, půlka mužských těhotenství skončí špatně, ale nenechte se tím ovlivnit, H.. Je to docela zážitek, ale nakonec to závisí na vás a za těchto okolností více, než cokoli jiného. A nepochybuji, že to s Vaší minulostí zvládnete. Buďte vděčný za šanci mít rodinu, něco, jak mi Ron řekl, po čem velmi mnoho toužíte. Nemyslete moc na míru pravděpodobnosti, že jeden z vás zemře. Všechno se stane přesně tak jak nám osud naplánoval a ty statistiky většinou mluví lživě o síle těchto těhotných, protože dokonce i ti, kteří zemřou nebo ztratí své dítě snáší daleko více, než si většina kouzelníků uvědomuje. Neříkám Vám to, abych Vás vystrašil ještě víc, než nejspíše už jste, ale protože mi Ron řekl o Vaši zvláštní schopnosti se za všechno obviňovat, co se stalo špatného, i když to nebyla ani vzdáleně Vaše vina. Nechte ostatní, aby se starali o Vás a o dítě.

Samozřejmě existuje několik pravidel, kterými se musíte řídit, například používat svou magii, což byl můj největší problém, jíst pravidelně a zdravěji, vyhýbat se stresovým situacím, což je docela zbytečné pravidlo, protože být těhotný je samo o sobě stresovou situací. Jsem si jistý, že nyní víte, abyste se nepřibližoval k jakýmkoli nebezpečným lektvarům nebo se nedostal do cesty zbloudilým kletbám, ale pokud se mě ptáte na radu, je tu jediná, kterou vám dám: buďte sobecký. Vy jste těhotný a každý by měl být vůči tomu ohleduplný. Není Vaše vina, že chcete určité věci, není Vaše vina, když jste náladový, není Vaše vina, když máte bolesti. V. je ten, který vás přivedl do jiného stavu, on je za to odpovědný, takže by se měl vypořádat s následky, měl by se ujišťovat, že jste šťastný a v bezpečí a nemohl toužit po něčem jiném. Je to jeho práce. Buďte náročný. A pokud nedostanete, co chcete, neciťte se vinný především o to požádat, jen ho přinuťte, aby to získal. Dělejte cokoli, na co se cítíte a nedovolte nikomu, aby vám něco zakázal, dokud se cítíte dobře. Nemusíte se přizpůsobovat, nechte ostatní, ať se tím zařídí. Vy se máte pouze starat o sebe a o dítě a to je více, než dost. A to je něco, co mi Paul řekl, když jsem si myslel, že jsem byl příliš náročný, takže se neobávejte, že to je nespravedlivé.

Dobře se o sebe starejte, H., a pokud byste měl další otázky nebo si prostě potřeboval s někým promluvit, neváhejte nám poslat sovu, a pokud to bude naléhavé, můžete použít Letax. Adresa je Coast Street 10, Old Brandiff. Rodina vždy drží pohromadě a my nositelé také.

Se srdečným pozdravem, Jonathan Weasley-Ford

“A pomohlo ti to?“ zeptal se Tom po chvilce, ve které Harry jen seděl a díval se opět na fotografie.

Harry mlčel o chvíli déle: „Můžu mít palačinky?“

“Jistě,“ odpověděl Tom znepokojeně a lusknul na Dobbyho, který se okamžitě lupnutím objevil s velkým úsměvem na své tváři, hluboce se uklonil Harrymu, než se podíval přímo na Toma, přitom dost přehnaně mrkal: „Co můžu udělat pro Pana Toma, Pane?“

“Mohl by si udělat Harrymu nějaké tvé palačinky, prosím,“ objednal Tom a lehce přikývl na skřítka, který po té okamžitě přestal mrkat. „A také přines všechny ty polevy.“

Dobby přikývl a zmizel poté, co se podruhé uklonil Harrymu, který najednou hodil své paže kolem Tomova krku a začal hystericky vzlykat.

“Salazare, Harry, co se stalo?“ ptal se Tom šokovaně a utáhl své paže kolem malého těla. „Jsi zraněný? Je něco špatného v tom dopise?“

“Ne,“ Harry lehce zakroutil hlavou. „Proč jsi objednal ty palačinky?“

“Protože jsi chtěl palačinky,“ odpověděl Tom zmateně. „Chceš jiné palačinky?“

“Proč jsi mi neodpověděl?“

“Myslel jsem, že bys mohl potřebovat čas, aby jsi na to do určité míry přišel, Harry,“ Tom opatrně odhrnul pramen vlasů z Harryho obličeje. „Chceš teď odpovědět na mou otázku?“

“Jonathan řekl, že Paul pro něj dělal všechno, když byl těhotný, a že bych měl být také sobecký, protože je to tvá vina, a tak by si měl nést následky,“ odpověděl Harry rychle.

“No, to má pravdu, že ano?“ usmál se Tom mírně. „Jsem zodpovědný za tuto situaci, takže udělám všechno, abych ti to usnadnil.“

“Nechci být sobecký,“ přiznal se mu zelenooký chlapec. „Nechci, aby si byl ke mně milý jen proto, že se cítíš vinen.“

“Především, Harry, ty bys nemohl být nikdy sobecký a učinilo by mě šťastným, kdybys mi řekl, co chceš, místo toho, aby ses zhroutil, protože to dostaneš,“ Tom  se mírně přel a přitáhl si malého manžela blíž. „A já určitě nejsem k tobě milý, kvůli tomu, že se cítím vinný. Chci, abys byl šťastný pro důvody, které jsem si nedovolil zmínit a udělal bych pro tebe všechno, i když bys nebyl těhotný. Nedělej si kvůli tomu starosti, je v pořádku, aby ses pro jednou staral o sebe.“

Harry se na něj opatrně usmál a červenooký muž se pochechtával a nevinně políbil růžové rty: „Chtěl bych nějaké palačinky.“

Tomův úsměv se rozšířil, a když se Dobby vrátil s věží palačinek a se všemi druhy polev, fascinovaně sledoval jak Harry zase všechno v dosahu dává na první palačinku.

“Chceš nějakou?“ zeptal se Harry, když si všiml jeho pohledu.

“Ne, děkuji ti,“ Tom lehce zakroutil hlavou. „Jsem naprosto spokojený se sledováním jak jíš. Můžu si přečíst ten dopis?“

Harry krátce zaváhal, ale pak přikývl. Zrovna dojídal svou palačinku, když Temný pán přijmul to, co Jonathan napsal.

“Možná bych se neměl s tebou stýkat v průběhu porodu,“ Tom se lehce pochechtával, ale rychle napravil svou chybu, když si všiml jak se Harry stáhnul do sebe. „Dělal jsem si legraci, kočičko. Nechci propásnout tento jedinečný okamžik života dítěte nebo tebe.“

“Jak si můžeš být tímto tak jistý?“ zeptal se Harry nejistě.

“Nejsem, Harry,“ přiznal Tom tiše a přitáhl si černovlasého chlapce blíž. „Tolik se bojím, že něco zpackám a ublížím ti. Nechci, aby se to stalo. Pro jednou chci udělat správnou věc ze správných důvodů a jediný důvod, proč se snažím chovat sebejistě je fakt, že tě nechci rozrušit.“

“To nemusíš...,“ Harry protestoval.

“Ano, musím, Harry. Nebudu riskovat, že tě ztratím, zlatíčko,“ Tom vzal Harryho ruku do své. „Vím, že se obáváš toho, že jsi zátěž, ale chci, abys mi dovolil, ti pomoci. Rád se o tebe postarám, protože se budu cítit dobře, když budu vědět, že jsi v bezpečí a šťastný. Pomůžu ti tolik jak můžu, Harry. Nemusíš tím projít sám, maličký, postarám se o vás oba.“

“Jak si se dokázal stát Temným pánem s takovým postojem?“ Harry se smál a Tom laskavě rozcuchal jeho vlasy, než jeho hbité prsty našly obzvlášť lechtivé místo, čímž se Harry pokusil uniknout ze silného objetí, zatímco se nekontrolovaně hihňal.

“Přestaň,“ po chvilce prosil Harry udýchaně a uvolněně klesnul zpátky na Tomovu hruď, když útok ustal. „Neříkal si, že se o mě postaráš?“

Tom přesvědčivě přikývl a Harry ho lehce praštil po hlavě, než se přitulil k černému hábitu.

“Nedělej si moc pohodlí, kočičko. Chci, abys teď použil trochu své magie,“ oznámil Tom, když se Harryho oči zavíraly a opatrně se posadil.

“Nechci,“ mumlal Harry ospale. „Nedovol mi ztratit mou kontrolu a všechno bude fajn.“

“Harry,“ varovně Tom zabručel a Harry si povzdechl a pomalu vstával: „Stálo za to, zkusit to.“

“Ty už jsi trochu trénoval?“ zeptal se Tom opět velmi jemně a už proplétal pevná ochranná kouzla přes Harryho štíhlé tělo. „Je to dobrý způsob jak se zbavit tvého hněvu.“

“Nejsem naštvaný,“ přel se Harry tvrdohlavě. „Ty mě prostě rozčiluješ.“

“Ó, ano, tak to je něco jiného,“ Tom protočil oči a předal Harrymu jeho hůlku. „Zaútoč, jakmile budeš připraven.“

Harry rozmrzele reptal, kvůli tomu, že je mu přikazováno a Tomovým podivným myšlenkám jak ho udělat šťastným, ale přesto také provedl několik poměrně složitých ochranných kouzel na Tomovi, který v reakci na to jen zvedl své obočí, než Harry vrhl rychlé omračující kouzlo na přítomného Temné pána, který snadno uhnul a odpověděl mírným Sekacím kouzlem, po němž následovala Svazovací kletba, které mu Harry obé poslal zpátky.

Tom se ujistil, aby nepoužíval žádné kletby, které by pronikly jeho štíty nebo udělaly víc, než vyvedly Harryho trochu z rovnováhy. Takto pokračovali a bez jeho vědomí Harry dělal téměř to samé. Důvod, proč si toho nevšimnul, byl, že se snažil najít správná slova, aby se přiblížil k dalšímu tématu. Vážně jak obtížná může být upřímnost? Dobře cílená Planoucí kletba ho poslala klopýtajícího zpátky a Harry využil čas, který potřeboval k znovu nabytí opory, aby ho osobně napadl a strčil ho tak, že oba přepadli přes zadní stranu pohovky, čímž Harry přistál opět na Tomově hrudi.

“Vyhrál jsem,“ prohlásil drze a políbil škádlivě Tomův nos. „Teď jsem já Temný pán.“

“Ó, skutečně?“ odpověděl Tom a rychle vyměnil jejich pozice, takže teď ležel na něm. „Tak proč jsem dostal cenu?“

“Jakou cenu?“

/Tebe!/ Tom svůdně zasyčel, než přitiskl jejich rty k sobě.

Harry šťastně vrněl, klenul se k Tomově ruce, když jemně hladil jeho břicho a vyzývavě rozdělil své rty.

“Myslím, že jsem rád, když jsi vyhrál,“ Harry zněl udýchaně poté, co se Tom konečně stáhl zpátky a umožnil Harrymu, aby se posadil nahoru a spokojené uculení si pohrávalo s jeho rty.

“Harry, musíme si promluvit,“ Tom jemně uchopil jeho ruku, když Harry opět vstal a stáhl ho zpátky na pohovku; konečně se rozhodl, bude to teď nebo nikdy.

Zelenooký kouzelník se nervózně ošil a Tom hledal správná slova, protože slova, která si dříve zformuloval, se nezdála již správná: „Omlouvám se,“ Harry náhle vybreptnul. „Omlouvám se, že jsem byl tak drzý a neměl jsem ti to říkat a mrzí mě to. Vůbec jsem ti nechtěl ublížit nebo něco jiného. Je mi to líto.“

“Ne, Harry, nechci, aby ses omlouval,“ vložil Harryho ruku do své vlastní a lehce ji stiskl. „Prosím, nech mě to dopovědět. Včera jsem si potřeboval urovnat nějaké věci. Jsem Temný pán a řekl jsem si, že se u Temných pánů nepředpokládá, že se zamilují nebo, aby se dokonce o někoho starali, neměli by být ohleduplní nebo nějak tolerantní. A byl jsem na tebe naštvaný, že jsi to změnil. Byl jsem naštvaný, protože jsem si myslel, že jsem ti toho tolik dával, a že ty mi na oplátku nic nedáváš. Vždycky jsem čekal, že mi dáš všechno, řekneš mi svá tajemství, aniž bych ti řekl něco o sobě. Jistě, myslel jsem si, že se tolik změním, všeho jsem zanechal, ale ve skutečnosti jsem byl pořád ten stejný namyšlený, sebestředný nadutec, kterým stále jsem. Ale chci to změnit, protože ty jsi mé všechno. Chci, abys byl šťastný, a doposud jsem v tomto nedělal velmi dobrou práci. To je ten důvod,“ sáhl pod pohovku a vytáhl starou krabici od bot a položil ji na stůl. „Něco ti dám, pokud to budeš chtít?“

“Co je v té krabici?“ Harry natáhl svůj krk a Tom ji pobaveně otevřel: „Vzpomínky. Nejsou to žádná opravdová tajemství, protože jsem si dost jistý, že by si nechtěl má tajemství, ale jsou alespoň malou částí mého života, chceš je vidět?“

Harry dychtivě přikývl a přitisknul se o trochu blíž a nakukoval do krabice. Byla v ní směs fotografií, dopisů a pár drobností.

Tom vytáhl první černobílou fotografii, na které byla rovná, ošuměle vypadající budova a železnice v pozadí: „To je sirotčinec, kde jsem žil větší část mého života. První tři roky jsem byl v jiném sirotčinci, ale o něm mnoho nevím. Nikdy jsem neměl pěstounskou rodinu a nikdy jsem ji také nechtěl. Objevovaly se tam divoké historky o obchodnících s otroky a o drogových dealerech. Samozřejmě, že jsme byli vždycky z těch, kteří se vrátili z pěstounské rodiny, která nás nechtěla a snažili jsme se, aby se to zdálo jako obrovské dobrodružství. V sirotčinci byla nějaká stará žena, která se většinou starala o mladší děti, jmenovala se Berta. Opravdu jsem ji měl rád, ale no, byla stará a odešla na skutečně dlouhou ‘dovolenou‘, když mi bylo šest. Muž, který přišel místo ní, se více méně o nás nestaral a od té doby jsme museli bojovat sami za sebe. Nejprve se mě starší kluci pokusili dobírat, protože jsem měl dobré známky a byl jsem samotář, ale pokaždé, když se o něco pokusili, měl jsem výbuch náhodné magie a brzy se mi vyhýbali,“ opatrně položil fotografii na víko krabice a sáhl pro další položku, přitom pohladil Harryho bledou tvář svou druhou rukou. „Můj bradavický dopis. Brumbál byl vlastně ten, kdo mě vyzvednul a přivedl mě do Příčné ulice. Nenáviděl jsem ho, nenáviděl jsem všechno na něm. Byl zaujatější předváděním sebe než, aby mi pomohl najít mou cestu. Všichni k němu vzhlíželi a úplně mě ignorovali. Byl jsem ignorován celý můj život a přísahal jsem si, že to změním,“ vytáhl další položku – kouzelnická fotografie blonďatého mladíka, blonďatého Malfoye. „To je Adamus Malfoy, Luciusův otec, byl prefektem, když jsem přišel do Bradavic a byl více méně prvním člověkem, který mě vzal na vědomí. Ptal se, jestli jsem čistokrevný. Vymyslel jsem si celé předivo lží, o mé matce, o mém otci a o sobě. Pokaždé, když jsem byl blízko odhalení, vymyslel jsem si novou lež, abych zakryl tu starou. Stal jsem se v tom docela dobrý a v mém třetím ročníku jsem se stal takový záhadný, opředený legendou, nikdo nevěděl, když něco o mně slyšel, jestli to byla pravda nebo ne. Každý mě uznával, ale nikdo mě neznal. Byl to vzrušující zážitek,“ vyjmul další fotografii, tentokrát na ní byl mladý kouzelník, s půlnočně černými vlasy a poměrně velkým nosem. „To je Serafín Snape, Severusův strýc. Jeho matka zemřela, když byl ještě dítě a Serafín ho adoptoval. Nemám tušení o jeho otci. Byli jsme ve stejném ročníku a pracovali spolu, pokud byla pracovní skupinka nutná a já jsem nemohl přesvědčit učitele, aby mi dovolili pracovat samostatně. Byl nejblíže příteli, kterého jsem měl. Byl hodně podobný Severusovi, i když nebyl úplně tak brilantní v lektvarech a nebyl úplně tak zahořklý.“

“Co se s nimi stalo?“ zeptal se Harry, zíraje na obě fotografie a hledal podobnosti.

Adamus vypadal více či méně stejně jako Draco vypadá nyní, a jak si představoval, Lucius musel vypadat podobně během jeho času v Bradavicích a jediný nápadný rozdíl byly tmavošedé oči, které nebyly celkem tak působivé jako Luciusovy nebo Dracovy a nějakým způsobem se tím zdál přísnější.

“Pokud je mi známo, Adamus stále žije. Ale po rozvodu s Luciusovou matkou se přestěhoval ze země,“ oznámil Tom zamyšleně. „Moc se nestýkají a jsem rád, že Lucius je zdaleka lepší, než se mi kdy vůbec líbil Adamus. On je... Hádám, že nemilosrdný je to správné slovo a stará se o svou rodinu o dost málo, než Lucius. Nemůžu mu věřit.“

Harry chápavě přikývl, díval se opět na fotografii, než ji položil stranou a otočil se k té se Serafínem Snapem. Oba Snapeové měli hodně společného, stejně vysocí a hubené postavy, stejné nosy, stejné uhlově černé oči, ale chlapec ve fotografii vypadal, že je kvůli něčemu pobavený, jeho kravata byla mírně uvolněná a lehce se houpal jako kdyby už zkonzumoval trochu příliš mnoho alkoholu.

“Byl obviněn z podpory Grindelwalda nějakých třicet let po jeho skutečné porážce,“ oznámil Tom hořce, který sledoval Harryho pohled. „Ani nepotřebovali žádný důkaz, prostě ho odsoudili, protože byl Zmijozel a pocházel z temné rodiny. Popravili ho měsíc po jeho uvěznění.“

Harryho dech uváznul a přimáčkl fotografii ke své hrudi.

“Hej, nechtěl jsem tě rozrušit,“ ozval se Tom měkce a nabral ho do své náruče. „Bylo špatné, co udělali, to ano, ale on nebyl nevinný, Harry.“

“Není to spravedlivé. Prostě nerad slyším o takových věcech,“ popotahoval Harry.

“Měli bychom přestat?“

“Ne,“ Harry se vzpamatoval. „Ale můžu se tě na něco zeptat? Není divné, se přátelit s Luciusem a Severusem poté, co jsi je nejspíše už znal jako děti?“

“Máš pěkný způsob jak mi říct, že jsem starý,“ zasmál se a políbil Harryho nos, aby mu dal najevo, že jen žertoval. „A odpověď na tvou otázku. Ne, není to divné, neznal jsem je jako děti a ne opravdu jako mladíky. Jen jsem se o nich dověděl poté, co jsem se vrátil. Tak můžu pokračovat?“ Harry přikývl a tak vytáhl svazek dopisů. „Všechny jsou od mé první dívky Trischi Dunkenové, Havraspárky. Dali jsme se dohromady ve třetím ročníku, rozešel jsem se s ní po měsíci nebo později, ale vytvořila si jakousi posedlost a napsala všechny tyto dopisy. Vážně nevím, proč jsem si je nechal, potom jsem tehdy byl neuvěřitelně naštvaný – myslím, že se mi líbil pocit být milovaný nebo alespoň žádoucí,“ pečlivě pozoroval Harryho tvář kvůli jakékoli známce žárlivosti, ale malý chlapec se jen zběžně prohlížel dopisy a ohmatával jemný papír konečky svých prstů, a tak vytáhnul další předmět a předal ho Harrymu. „To jsem já jako šestnáctiletý, bylo to pro reklamu na džíny.“

“Páni,“ Harry v úžasu zíral na fotografii; Tom měl na sobě jen těsně přiléhavé černé džíny a volně uvázanou kravatu kolem krku, jeho hruď byla holá a mírně vlhká a jeho břišní svaly se rýsovaly jak ležel líně roztažený v noblesním koženém křesle. „Byly tvé oči vždycky červené?“

Ukryl své zklamání, že to byla jediná věc, které si Harry všimnul a přikývl.

“Vypadal jsi zatraceně dobře,“ Harry se nesměle zazubil. „Pořád vypadáš.“

“Děkuji, Harry,“ něžně políbil líci menšího kouzelníka. „Ty také.“

“Je ještě něco dalšího v té krabici?“ zeptal se Harry, nehledě na svůj ruměnec a Tom vytáhnul další fotografii a jednoduchý zlatý prsten. „To je můj otec. Získal jsem to z mého domu stejně jako ten prsten, bylo to něco, co slíbil mé matce. Část toho, proč jsem změnil svůj vzhled bylo proto, že jsem nechtěl vypadat jako muž, který mě zplodil. Napsal jsem mu dopis, kde jsem ho požádal, jestli by se mohl alespoň se mnou setkat. Neodpověděl, a když jsem se opět na to osobně zeptal, řekl mi, že nechtěl být kontaminovaný mou chorobou. Nelitoval jsem, když jsem ho zabil.“

“Proč jsi se změnil zpátky, když si tolik nenáviděl to jak vypadáš?“ zeptal se Harry zvědavě.

Protože jsem tě nechtěl vylekat, když bych se tě dotknul,“ Tom se jemně usmál a otřel své rty přes Harryho líci. „Vůbec jsem tě nechtěl děsit, Harry, prosím věř mi. Doufal jsem, že když nebudu vypadat jako monstrum, mohl bych tě přesvědčit, že nejsem monstrum.“

“Nikdy jsem si nemyslel, že jsi monstrum,“ protestoval Harry.

“Teď to vím také,“ Temný pán se na něj konejšivě usmál. „Ale jsem pořád rád, že jsem si změnil svůj vzhled.“

“Děkuji ti,“ Harry se k němu přitulil.

Vytáhl poslední předmět a jemně ho vložil do Harryho ruky. „Byl mé matky. Našel jsem ho v pracovně, a jakmile jsem ho spatřil, věděl jsem, že patří mně. Je to staré dědictví Zmijozelovy rodiny. Sám Zmijozel ho vytvořil pro svou spřízněnou duši,“ Harryho prsty se lehce otíraly o malý stříbrný šperk v podobě hada se smaragdy v jeho očích. „Přeji si, aby si ho měl,“ Tom kolem něho uzavřel Harryho ruku. „Nos ho, až se rozhodneš.“

“To nemůžu přijmout,“ Harry se ho pokusil vložit zpět do Tomovy ruky.

“Ne, Harry, teď patří tobě. Pokud ho nechceš, vyhoď ho, ale nevezmu si ho zpátky.“

“Děkuji ti,“ Harry nakonec ustoupil a pečlivě zabalil malý klenot do kapesníku a vložil ho do své kapsy. „Děkuji, že jsi mi to všechno řekl.“

“Myslel jsem si, že by to bylo jen spravedlivě, protože jsi mi odhalil svá tajemství,“ vysvětloval Tom. „Harry, skutečně chci, abys mi věřil, ale přeji si, aby si to dělal dobrovolně, a ne proto, že máš pocit, že jsi nějak k tomu nucený nebo povinen to tak dělat.“

“Důvodem, proč jsem nechtěl, aby o tom někdo věděl,“ šeptal Harry, „bylo, že jsem byl vyděšený a stále jsem, Tome. Může se sotva vystát, jak můžu čekat, že mě jiní mají rádi? Včera jsem se díval do zrcadla, nepoznal jsem kluka, který se na mě díval zpátky, byl tak jiný. Nasadil jsem si tolik masek a řekl tolik polopravd, že nějak mé pravé já zmizelo. A potřeboval jsem ho, Tome, protože jsem byl v Kouzelnickém světě, kde jsem byl v bezpečí a mohl jsem být někým, kdo se nebál, kdo nebyl zneužívaný. Nechtěl jsem, aby to Lucius nebo Severus zjistili – prostě se to stalo, nechtěl jsem to říct Blaisemu nebo Dracovi, ale slíbil jsem to. Ne, že bych ti věřil méně než jim, Tome, prosím, věř mi, nechtěl jsem, aby to věděli. Jen jsem chtěl zapomenout, chtěl jsem, aby bylo po všem...,“ Harryho oči se koupaly v slzách. „Nechej mě zapomenout, Tome...“

Červenooký kouzelník choval křehkého kouzelníka na své hrudi: „Nechtěl bych nic víc, než všechno napravit, aby jsi zapomněl a opět s tím nezačnu, ale Harry, pochybuji, že budeš s to zapomenout, aniž bys čelil svému strachu a své minulosti a mluvením o tom. Ne teď, ne se mnou, ale musíš si s někým promluvit...“

“Teď se nemůžu zhroutit,“ přiznal Harry. „Jsem těhotný, je to dost nebezpečné tak jako tak, nebudu ten strach zvětšovat.“

“Chápu. Nebudu tě nutit, aby jsi prožíval jakékoli další špatné vzpomínky a nebudu tě nutit, aby ses se mnou někdy opět miloval,“ slíbil Tom.

“Chápu,“ Harry trhaně zašeptal a odtáhnul se od něj.

“Ne, Harry, takto to není, krásný,“ argumentoval červenooký muž. „Nechci tě znásilňovat. Co jsem ti dělal tento poslední měsíc nebylo o mnoho lepší, než to, co ti dělali tvoji příbuzní. Lojack nemusel nic najít, ale já jsem tě zneužíval, i když jsi to nechceš uvědomit.“

“Už se mě nechceš dotýkat,“ Harry kňoural. „Teď, když víš všechno, tak mě zase  nenávidíš, protože jsem dovolil, aby se to stalo. Jsem tak špinavý.“

“Ne,“ Tom ho přinutil, aby opět vzhlédnul. „Chci se tě dotýkat, ale chci, aby ses z toho také těšil. Co ti udělali bylo mimo tvou kontrolu a nemohlo by tě to udělat špinavým. Jsi krásný, Harry, potřebuji tě brát do mé náruče a líbat tě, dokud nejsi udýchaný a nikdo ti nic neudělá, aby byl s to tohle zničit. Nikdy tě nebudu nenávidět, maličký, prosím věř mi.“

“Tak proč se už se mnou nechceš milovat,“ Harry vzlykal a svíral jeho hábit. „Proč ne? Udělal jsem něco špatně? Omlouvám se...“

“Ššš, protože jsem si konečně uvědomil jak moc ti tím ubližuji,“ Tom začal jemně houpat křehkého kouzelníka. „Bylo by ode mě špatné, abych požadoval takovou věc od neplnoletého chlapce, dokonce i kdyby nebyl znásilněný, Harry. Myslel jsem, že bych tě tímhle mohl kontrolovat... Už tohle nechci. Nechci tě děsit a nechci, aby to viselo nad tvou hlavou celý týden. Nebudou z toho žádné následky, jak jsem jednou řekl, ta smlouva je jen kus papíru. Prosím, Harry, neber to jako odmítnutí a prosím, nesnaž se mě přesvědčit, protože jinak jsem si jistý, že bych nemohl odolat, a pak bych se cítil špatně. Nechci ti opět někdy ublížit nebo děsit.“

“Budeš mě ještě líbat?“ Harry rudě zčervenal a Tom se pochechtával a zapojil ho do vášnivého polibku. „A budeš se mě ještě dotýkat?“

“Samozřejmě, kočičko,“ zašeptal Tom svůdně a okusoval Harryho ucho, než ho za ním políbil, zatímco svou rukou putoval pod Harryho košili. „Udělám všechno, co budeš skutečně chtít, abych udělal.“

Harry vděčně vrněl, rozkročil se na Tomově klíně a stočil hlavu na stranu, aby dal Tomovi lepší přístup ke svému krku, který byl okamžitě pokrytý motýlími polibky. Objevila se i chvilka prudkého líbání a Harryho ruka zázračně našla svou cestu k Tomovým kalhotám, kde nesměle ovinula ztopořený penis. Tom rozkoší sténal a krátce opustil Harryho krk, než trhnul s Harryho volnou košilí a začal ji rozepínat.

“Říkej ne, Harry,“ přikázal, dívaje se přímo do smaragdových očí. „Neskrývej své pocity.“

Harry se lehce usmál, položil Tomovy ruce na své spánky a přitiskl na ně své vlastní ruce: „Chceš cítit, co mi děláš, Tome?“ mírně vrněl a pro snědého kouzelníka uvolnil trochu ze svých emocí: vděčnost, úlevu, štěstí, očekávání, důvěru, útěchu, potěšení a jen maličko nervozity; „Prosím, Tome, řeknu, když to zajde moc daleko.“

Tom přikývl a dovolil drobnému kouzelníkovi, aby hladil jeho velmi vzrušený úd, zatímco svlékl Harryho hábit a košili z malých ramen tak, že se nahromadily u jeho nohou a pak začal mapovat Harryho hruď jemnými polibky. Zelenooký chlapec šťastně mňoukal, když Tom našel obzvlášť citlivé místo, čímž se snažil dostat víc kontaktu a netrpělivě stáhl Tomovy kalhoty a povzbuzené tělo hladil odhodlaněji. Červenooký muž netoužil po ničem víc, než také cítit Harryho hladkou kůži proti své, už je nic neoddělovalo, ale když jeho ruka opatrně klouzala nahoru po Harryho stehnech a přes jeho klín, malý chlapec sebou trhnul a vyděšené zelené oči se setkaly s jeho.

“Prosím, ne,“ zašeptal Harry a ještě jednou vzal jeho ruce a tentokrát Toma zasáhla celá vlna nervozity a zděšení.

Tom se vděčně usmál na drobného kouzelníka a hladil konejšivě jeho břicho, než ho opět políbil: „Je to v pořádku, broučku?“

Harry lehce zčervenal, ale přesto přikývl a začal znova přivádět Toma k jeho vyvrcholení svýma malýma rukama, zatímco Tom hladil, laskal a líbal každou dosažitelnou část jeho těla, čímž mu způsobil, že uznale mňoukal a předl.

“Dokázalo ti to, že se tě chci stále dotýkat?“ zeptal se Tom jemně poté, co oba opět nabrali své dechy a přitáhl si Harryho ke své hrudi.

Harry souhlasně zakroutil hlavou a přitulil se blíž k Tomovi, který vytáhl jednu z dek, aby přikryl drobného chlapce: „Děkuji ti.“

“Jestli jsem udělal něco, co se ti nelíbilo nebo tě děsilo, řekni mi to.“

Harry mírně přikývl, než se přitiskl k Tomovu krku a zavřel své oči: „Jen mi dej čas.“

“Dám ti tolik času, kolik budeš chtít.“

 

« 48. kapitola « » 50. kapitola »


03.08.2009 12:22:15
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (121 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one