Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Upozornění: Brutální znásilnění a násilí; nečtěte takto označenou část ◄►◄►◄►, pokud jste mladší 18 let nebo jste citlivé povahy.

Ne každý se s touto kapitolou vyrovná.

Alcea
50. PŘÍČINA A NÁSLEDEK
 
A svá slova dodrželi. Tom dával Harrymu čas, neudělal nic, aby Harryho rozrušil a dělal vše, aby dokázal svou lásku, ačkoli nikdy vlastně neříkal tato slova. Přinášel Harrymu květiny, čokolády, pohlednice a vše, co si jeho touhou ovlivněné srdce přálo. Brával ho ven na večeři, vařil pro oba dva, vyzval ho k tanci, nutil ho používat magii a svou žárlivost držel na uzdě a pouze se usmíval, když šel Harry trávit čas s jedním ze svých přátel. Domlouval Harrymu setkání s jeho kmotrem a Remusem, alespoň jednou za týden, většinou obětoval jejich společné víkendy, aby Harry mohl strávit čas se svou rodinou, čímž si vysloužil více, než jeden pokus od Harryho, že mu to vynahradí a Tom měl těžkou chvilku, aby Harry pochopil, že odmítá jeho sbližovací pokusy proto, že věděl, že to Harry ve skutečnosti nechce.

Lucius mluvil s Percyem a dospěli k dohodě poté, co se Percy zeptal na Harryho názor. Za pomoci Temného řádu a revidování předvolební kampaně (ve které byla nyní zahrnuta rovnoprávnost nehumánních bytostí a kouzelných stvoření, stejně jako lepší vzdělání zvláště pro mudlům narozené studenty), byl 30. října Persy jmenován Ministrem kouzel.

Paní Weasleyová byla tak pyšná, že se krátce zapomněla zlobit na svého syna, protože spolupracoval se stranou Temna, ale rychle znovu získala svou vyrovnanost a Percy dostal extra sekretářku, aby se zabývala jejími kiksy.

Charlie psal Dracovi skoro každý den a Draco odpovídal stejně pilně, dokud zrzek konečně nepozval Zmijozela na rande. Draco souhlasil jít, až díky mnoha přesvědčování od Harryho, Blaise a Pansy a Ronovým neúspěšným pokusům, aby přemluvil nějaký cit k jeho bratrovi, a když se vrátil do školy, stále se docela hloupě usmíval, jak podotknul Blaise.

Nebelvír vyhrál první Famfrpálový zápas v sezóně proti Zmijozelu v poměru 200:70 a Harry s Ronem každý vyhrál 1 galeon od Blaise a Draca a menší Nebelvír praštil Draca po hlavě, protože řekl Vincemu a Gregovi, aby na něj nestříleli.

Rudolfus si také dodal odvahy a pozval Severuse ven, který po dlouhém šokovaném tichu souhlasil s opatrným úsměvem. Šli na dvojité rande s Rabastanem a Sunnym, který se připojil v průběhu jediného týdne, a Rudolfus tvrdil, že to byla jeho povinnost, aby udržel svého brášku v bezpečí.

Sunny poté z Rabastana vytáhl slib, že na něho nezapomene a vrátil se ke svému klanu a začal vyjednávaní s ostatními klany s výsledkem, že nyní tři čtvrtiny podporovaly Harryho.

Brumbál byl v tichosti přepraven ke svatému Mungovi, a ačkoli Tom musel dlouho snášet obviňující ticho následováno křičícím vztekem kvůli opětovnému použití Nagini, aby dostál své pomsty, opravdu to nedeprimovalo jeho náladu, že Brumbál zůstal v nemocnici na více než měsíc, a že nikdo nevypadal být schopen či ochoten, ho za to učinit zodpovědným. Harry se také nakonec uklidnil, a i když to zjevně neschvaloval, Tom si v každém případě všimnul, že Harry byl více uvolněný během nepřítomnosti ředitele.

Od té doby, co se starý kouzelník vrátil, mlčel, spíše byl ohromen, že jeho dokonalý plán tak špatně ztroskotal, ale už opět intrikoval. Harry cítil zase jeho oči a jídával u Zmijozelského stolu, aby se vyhnul ředitelovi.

Většina Nebelvírů nečekaně nesympatizovala s takzvanou stranou Světla a odsuzovala každého, kdo doopravdy nesouhlasil, čímž způsobili, že madame Pomfreyová nacházela svou ošetřovnu plnou Nebelvírů, kteří se odvážili mít námitky proti Hermioninu a Ginnynimu pravidlu. Po troše pendlování, Severus nabídl pro ty, kteří se oddělili, aby zůstali ve sklepení, protože to byla jediná část hradu, která mohla být ještě magicky rozšířena. Takže teď Ron, Seamus, Dean, Levandule a dvě sedmačky našli trvalé ubytování ve sklepení, a ačkoli Ron a Draco se opakovaně střetávali, snažili se kvůli Harrymu držet mír.

A Harry to zvládal, staral se o sebe, svou magii používal častěji a nebojkotoval Toma, který se snažil, aby se vyznal ze svých pocitů (pomysleli byste si, že je empat, že by to bylo snadnější, ale rozhodně to nebylo).

Byl den Percyho zvolení a den před Halloweenem. Každý byl takový rozjařený, někteří znali Percye ze školy, a ačkoli si nikdo nevzpomínal, že by měl k němu moc velké sympatie, byli poměrně uspokojení, že byli s to tvrdit, že znají ministra osobně. Studenti tomu dávali atmosféru důležitosti a někteří si představovali ve skvostných barvách, kde budou za pár let. Ještě navíc se každý těšil na svátek a od třetích ročníků výš (třeťáci s ještě větším nadšením) se těšili na návštěvu Prasinek.

Harry, Blaise, Draco, Ron, Pansy, Levandule, Theo, Vince a Greg seděli v pohodlných křeslech ve Zmijozelské společenské místnosti, kde dokončovali své domácí úkoly nebo v případě Pansy a Rona, hráli šachy. Každý si zvykl na Harryho a jeho kamarády z ročníku, kteří trávili svůj čas ve Zmijozelu a většina mu odpustila vítězství ve Famfrpálu.

Harryho ruce se třásly po jeho dřívější lekci v souboji s Tomem, ve kterém použil většinu své magie a byla mu trochu zima, ale jinak byl zrovna v pohodě. Začal se rýsovat, i když nebyl tak zvláště hubený, nikdo by si toho nemohl všimnout. Vskutku, nikdo, ale jeho nejbližší přátelé a ti kdo věděli o těhotenství, si všimli malého vyboulení, které se formovalo pod jeho hábitem. Tom vždycky položil ruku na jeho břicho a jemně hladil neobyčejně citlivou kůži. Také si Harry vyvinul ohromnou chuť pro cokoli s jahodami a samozřejmě na palačinky a vůbec to nepřestalo Toma bavit, který jedl palačinky alespoň jednou za den. Byl trochu podrážděný kolísavou náladou a vždycky se cítil špatně, když najednou začal bezdůvodně křičet na Toma nebo ho znepokojoval sezením v koutě, kde kvůli čemusi plakal, ale Tom byl vždycky tam, a když se rozzlobil, nechal ho křičet a pateticky kázat, a když se potřeboval vyplakat, vzal ho do své náruče a kolébal ho a sliboval mu, že tu bude. A Harry se pomalu, ale jistěji stával hlouběji a hlouběji do něj zamilovanější, ale to si právě ještě neuvědomil.

“Harry, co se děje, kámo?“ zeptal se Ron ustaraně, když Harry náhle přestal psát a místo toho nepřítomně zíral.

“He?“ Harry se tvářil opravdu zmateně (a rozkošně). „Myslím, že si musím s vámi promluvit.“

“Dobře,“ Draco zavíčkoval svůj inkoust a položil brk na něj, než vstal, Blaise udělal to samé a Ron už měl položenou paži kolem Harryho ramen.

“Hej, to není fér, proč nás vždycky vylučují?“ kňourala Pansy. „A jestli se teď vzdáš, vyhrála jsem, Weasley.“

“Protože jsi největší žvanilka, co Bradavice nabízí,“ řekl Blaise s malou úklonou, „takže bychom ti nemohli říct něco, co by sis nechala pro sebe.“

“A už jsi dostala mat,“ řekl Ron přes své rameno.

Čtyři chlapci zmizeli v Dracově a Blaisově pokoji a zavřeli za sebou dveře a aktivovali kouzla pro soukromí.

“Tak o co jde?“ zeptal se Draco, když Harry nervózně chodil před jejich postelemi.

“Jak poznám, že někoho miluju?“

“Nejsem ta správná osoba, které by ses měl ptát na něco takového,“ připustil Blaise. „Moje nynější motto je: více sexu, více zábavy. Nemyslím, že by ti to pomohlo...“

Harry zčervenal nad Blaisovou neomaleností, než se pak obrátil k Dracovi, který se tvářil zamyšleně: „Víš je tu takový stereotyp s motýlky ve tvém břichu, nemůžeš jíst, nemůžeš spát a vždycky chceš být s tou osobou. Ale myslím, že to je to, co cítíš, když se zakoukáš, ne když někoho opravdu miluješ. Myslím, že to je u každého různé, ale povím ti, co cítím já. Vždycky chci být s ním, a když není se mnou, dělám si neustále o něj starosti. Když mi říká o někom jiném, žárlím, dokonce, i když je to jen jeden z jeho bratrů. Myslím si, že to je ta nejkrásnější osoba na světě a sama myšlenka na to mi může srazit mé kalhoty. Nevím jak to lépe popsat... Je to skvělý pocit. Pomohlo ti to?“

Harry se místo odpovědi obrátil k Ronovi, který vybízejícně poplácal postel vedle sebe: „Sirius a Remus, milují jeden druhého, že jo?“ Harry ihned přikývl a zrzek pokračoval. „Jak to víš? Potřebuješ svou empatii, abys to řekl? Nebo je to jen  způsobem jakým se na sebe dívají a způsobem jak se dotýkají?“

“Prostě to vím, ale jen nevím, jestli miluju Toma,“ šeptal Harry. „Opravdu ho chci milovat a zároveň se tak bojím. Cítím několik věcí, co jsi popsal, ale ne asi všechno. Nechci mu lhát.“

“Pokud chceš mou radu,“ nabídl Blaise. „Myslím, že ho miluješ, Harry. Sledoval jsem tě, pokaždé, když je ti nablízku, tvé oči se rozsvítí a vždycky, když tě líbá, vypadáš jako bys plul na obláčku štěstí. Zastáváš se ho, kdykoli Draco nebo já nebo někdo jiný řekne něco negativního a ty ho bráníš. Viděl jsem, že první věc, co ráno uděláš je, že vyhlížíš Toma a jak chodíš rychleji, když máme v další hodině Obranu. Existuje spousta takových věcí. Je to jak to řekl Weasley: nepotřebuješ empatii, aby jsi řekl, že se milujete navzájem.“

“Myslíte si, že to je špatné?“ zeptal se Harry nejistě.

“Ne, Harry, zasloužíš si to,“ Draco ho jemně objal. „A možná si to také zaslouží on, pokud tě dokáže udělat šťastným.“

“Měl bys mu to říct,“ navrhl Blaise. „Proč mu to neřekneš právě teď, hm?“

“Ne,“ Harry prudce zakroutil hlavou. „Můžu spát dnes večer tady?“

“Jistě, ale...“

“Je něco, co potřebuju nejprve udělat,“ vysvětlil Harry a Ron se zdál být jediným, který očekával něco takového a chápavě přikývl. „Řeknu mu, že zůstanu tady.“

Tom nebyl moc nadšený, nikdy nebyl, ale neprotestoval a došel pro Harryho věci na noc.

“Tome, je tu ještě něco,“ řekl Harry váhavě a nervózně se ošíval.

“Dobře, řekni mi to,“ požadoval Tom. „Můžu pro tebe něco udělat?“

Harry pomalu přikývl: „Nechci tě zítra vidět, vůbec. Nechci s tebou mluvit nebo tě líbat. Nechci dopisy nebo květiny nebo čokoládu. Nechci, aby mě někdo od tebe pozdravoval. Pro tento jeden den chci, abys neexistoval, prosím?“

“Proč, Harry, udělal jsem něco špatně?“

“Prosím, Tome,“ prosil Harry a Tom bolestně přikývl. „Děkuji ti.“
◄►◄►◄►

“Severusi, co jsem udělal špatně?“ bylo další ráno téměř hodinu před snídaní a Tom probudil Mistra Lektvarů, aby si s ním promluvil poté, co se neúspěšně snažil najít své vlastní řešení.

“Chcete mi něco říct, kromě toho, že jste mě probudil v takovou nekřesťanskou hodinu?“ Severus nebyl kvůli tomu pochopitelně velmi potěšený. „Řekněte mi, co je za den?“

“Čvrtek.“

“Ne.“

“31. října.“

“A?“

“Halloween, teď by jsi mohl zrovna říct, co jsi zjistil?“ požádal Tom mrzutě.

“Halloween, den první pádu Temného pána,“ povzdechl si Severus. „Nyní si dejte dvě a dvě dohromady a dostanete důvod, proč vás nechce vidět.“

“Zabil jsem jeho rodiče,“ Severus si skousnul svůj jazyk, aby si nechal sarkastickou poznámku pro sebe. „Sakra, musel si myslet, že jsem necitlivý pitomec“ – “A má pravdu.“ – “Nevíš, jestli dnes něco má?“

“Vůbec jsem se to neobtěžoval zjistit,“ informoval ho Severus.

“Zůstanu tady,“ prohlásil Tom, sedaje do Severusova křesla. „Pokud mě nechce vidět, tak to bude nejlepší.“

Severus jen protočil oči a pak šel do Velké síně, se nasnídat. Ačkoli odmítl říct, že má později rande s Rudolfusem, který mu chtěl ukázat nové Muzeum Orientální magie v Londýně. Harry seděl u Havraspárského stolu vedle Lenky a Rona, který se pokoušel přimět dostat do Harryho trochu více jídla, i když nevypadali, že vedou nějakou formu konverzace a Harry vypadal, že je v pořádku, i když trochu stísněně a tak se otočil zpátky ke svému milenci a vychutnával si svou snídani, stejně tolik jak můžete s nepříjemným hlasem v jeho uchu, který se ptal na jistého nepřítomného Temného pána. Ano, Brumbál byl pořád tady, ačkoli Percy už připravil jeho předčasný (nebo ne tak předčasný) odchod do důchodu.

Harry vstal brzy nato, opustil Lenku s Ronem a použil jednu ze svých zkratek, aby vystoupal na Astronomickou věž. Zavřel za sebou dveře, nechtěl být vyrušen nějakým líbajícím se párem a přešel k jednomu zubu cimbuří, odkud si prohlížel jezero a Zapovězený les. Z této vyhlídky pozoroval jak všichni odcházejí do Prasinek, dokud se proud studentů neztenčil a nakonec se zcela nevytratil.

Hluboce si povzdechl a vytáhl se a z kapsy svého hábitu vyjmul dvě černé, dlouhé svíce, které upevnil na zeď a zapálil je svou hůlkou poté, co postavil neviditelnou bariéru proti větru. Jen tam chvíli seděl a sledoval plamínky, které stravovaly svíce, na nic nemyslel, než si pomalu snažil vybavit něco o svých rodičích. Jenže se nic neobjevilo. Nemohl si vzpomenout jak je slyšel se smát nebo jak je viděl se usmívat, jen si vzpomínal na spoustu zeleného světla a jejich křik. A tak si je představoval. Představil si svou krásnou matku s ohnivými vlasy, jak by se na něj usmívala a vzala ho do své náruče, říkající mu jak moc ho miluje. Představil si svého otce, který by mu řekl jak je pyšný a pak by se spolu smáli. Byla to hezká představa a uchoval si ji v mysli po dlouhou dobu.

Když obě svíce vyhořely, opatrně si rozložil své nohy a opustil věž se zašeptaným “Miluji vás“ a představil si, že vítr zašeptal odpověď “My tě také milujeme, synu“ do jeho ucha. Harry si nebyl opravdu jistý, co by měl teď dělat. A i když ostatní Smrtijedi byli na hradě, nebyl si jistý, jestli by je chtěl vidět. Ne, potřeboval místo na přemýšlení. Duchem nepřítomně obtahoval malý šperk ve své kapse. Ano, potřeboval o tom přemýšlet. Kolem šperku pevně ovinul svou ruku.

Nevěnoval pozornost tomu, kam ho jeho nohy nesly, protože byl příliš ztracený v myšlenkách. Náhle byl mrštěn do jakési místnosti s takovou silou, že přistál na podlaze s tváří dolů. Řetízek mu vyklouzl z jeho sevření. Dveře se zavřely a okamžitě cítil jak nesmírný tlak ucpal jeho uši, stejně jako už nemohl dýchat. Žádný vzduch. Něco těžkého přistálo na jeho zádech dříve, než měl čas reagovat a mohl cítit horký dech na svém krku a tenké provazy se vinuly kolem jeho zápěstí, které se prořezávaly jeho kůží. Nenávist, hněv, žárlivost,... chtíč.

“Ó, páni, jak se zdá něco jsme tady chytili,“ tento vysoký hlas mohl poznat všude. „To je tak milé, že se k nám připojíš, Harry.“

“Co chceš?“ Harry se pokusil aspoň otočit, ale někdo stále seděl na jeho zádech. „Co chceš Hermiono?“

“Jen to, co patří mně a co jsi mi vzal,“ obešla ho tak, že mohl vidět její boty. „Měl by si mě poslouchat, Harry.“

“Udělal bych to tak, pokud se nemiluješ tolik, aby jsi slyšela sama sebe mluvit,“ prskal Harry a otočil se tak, že nyní ležel na zádech a spoutaných rukách, což bylo vysoce nepohodlné, ale umožnilo mu to vidět, kdo byli jeho útočníci – Hermiona a Ginny. „Možná byste si měli zamyslet nad následky, než uděláte něco víc, neochráním vás před Voldomortovou zlobou...“

Zrzka vypadala trošku nejistě a trochu se přesunula.

“Neposlouchej ho Ginny,“ ušklíbala se Hermiona. „Víš, co nám udělal, zradil nás, jen se chvástá. Dej mu to do pusy, aby jsme nemuseli poslouchat jeho jedovatý jazyk,“ vtiskla špinavý kapesník do její ruky a pak kopla do Harryho hlavy. „Tvůj drahý manžel ti tentokrát nepomůže, Pottere.“

“Máme několik věcí, které jsme si na tebe připravili, Harry,“ štěbetala Ginny a svlékla si svůj hábit, nenechávající žádné pochyby jaké byly její úmysly.

Starší čarodějka se zákeřně culila a kopala Harryho do břicha tak, že na chvilku viděl hvězdičky a stočil se do klubíčka, přitom s námahou viděl Ginnynin obličej rozsvícený chtivostí, když Hermiona cosi vytáhla z kapsy svého hábitu. „No, na co čekáš? Jsem si jistá, že Harry je nedočkavý, aby věděl, co jsme si na něj uchystali.

Tón jejího hlasu zapříčinil, že si uvědomil, že toto ani trochu není banální pomsta, ne způsobem, aby ho trochu vyděsili, nebo aby ho dokonce dost vyděsili, ne, chtěli ho zlomit. Bojoval se svými pouty, ale jeho ruce byly zajištěny na místě a Ginny se chopila jeho nohou. Snažil se ji odstrčit svou magií, ale všechno, co mu to přineslo byla tupá pulsující bolest v jeho hlavě a Hermionin zlý smích. Pokusil se Ginny odkopnout, ale bylo to jako kdyby mu všechny lekce s Rudolfusem a Rabastanem unikly, protože plynoucí pocity z Ginny ho ochromily. Ne, ne znova, ne v Bradavicích. Zavřel oči, když cítil jak se jeho kalhoty stáhly a chladný vzduch a mozolnaté prsty posílaly husí kůži po jeho pokožce.

“Neřeknu ti, že bych tě mohla mít jedním způsobem nebo druhým?“ Ginny se vážně chechtala jak otevřela jeho košili a škrábala plochý hrudník. „Mohli jsme být dokonalí, ale ty jsi to prostě musel zničit zase pro svou slávu, Harry. Byli jsme sobě určeni, každý to ví, mohla jsem tě zachránit, ale ty ses na nás vykašlal.“

Hermionu nudilo, se jen dívat a došla si pro bič z bedýnky, která byla v rohu a teď šlehala jeho lýtka. Pouze části jeho těla mohla zasáhnout, aniž by přitom zranila Ginny, která se nejevila, že by jí to vůbec vadilo a vylovila velké křiklavě zelené dildo z bedýnky, která stála vedle ní: „Slyšela jsem, že to máš rád zcela ve své prdeli,“ šeptala do jeho ucha. „A kdo jsem já, abych ti to odepřela. Oba si sami užijeme,“  rozesmála se. „No, já pro jistotu.“
◄►◄►◄►

To bylo veškeré varování, které Harry dostal a v příštím okamžiku cítil pronikavou bolest jak Ginny do něj cpala tu věc, jeho oči se mžikem otevřely a klenul své tělo v němém křiku, zatímco se pokoušel uniknout zrzčiným prstům a Hermioniným nohám, protože se Hermiona rozhodla, že kopání do něho je mnohem zábavnější. Jeho oči vlhly, ale nemohl plakat, nemohl jim dát uspokojení. Ginnyniny překvapivě silné ruce se ovinuly kolem jeho penisu, který se snažila přimět k životu, ale jedinou věc, co cítil byla pronikavá bolest a tak to konečně vzdala, ale držela jeho úd nahoře se svými propocenými prsty a posadila se na něj, slastně si povzdechla, než na něm začala jezdit, přičemž pohybovala dildem v její druhé ruce. Její dýchání se po delší dobu stávalo nepravidelnějším, Harry už ležel v kaluži své vlastní krve, sotva si to už uvědomoval, jakoby se jeho smysly vypnuly pod neustálou bolestí a vzpomínkami na strýcův hlas a jeho činy. Mohl slyšet chrochtání blízko svého ucha, zraňující sevření na jeho bocích, tvrdý penis jak do něj buší, sperma pokrývající jeho potrhaný vnitřek a těžké tělo zhroucené na něm. Nevytáhl se.

“To byl jen začátek, Harry,“ šeptala Hermiona, čímž ho mrštila zpátky do reality. „Proč by měla být Ginny jediná, která se baví? Uznáváš to?

Před jeho obličejem držela lektvar se zemitě zelenou tekutinou, a jakmile Harryho nos zachytil hrozný zápach, jeho oči se se zděšením rozšířily a Hermiona se smála a jedním lokem vyprázdnila lahvičku. Kašlala a klopýtla krokem dozadu. Její vlasy se zkracovaly, tmavly, dokud nebyly stejné barvy jako Harryho vlasy, pouze tyto ležely perfektně a mírně zvlněné kolem jejího obličeje. Její tělo se prodlužovalo, ramena rozšiřovala, zatímco její boky se zužovaly. Její uhrovitá pleť se změnila do světle zlatého opálení. Její hnědé oči byly náhle bouřkově šedé a její mírně nahoru otočený nos byl nyní rovný a aristokratický. Harry panicky zíral na svého kmotra.

“Vidím, že se ti líbí mé překvapení, Harry,“ culila se Hermiona, zatímco si svlékla nyní příliš malý hábit. „Mysleli jsme si, že by bylo pěkné, kdyby ti tvůj milovaný kmotr řekl, co jsi zač,“ dala Ginny znamení, která se z něho odvalila se stejným zlomyslným úsměškem, který zdobil její rty, když do něj ještě jednou zastrčila dildo, než ho jedním rychlým pohybem vytáhla a krev zamazala jeho stehna. „Jsi coura, Harry, coura a děvka,“ Harry odvrátil hlavu a zavřel oči, snažil se zablokovat tato bolestivá slova, ale Hermiona to tak vůbec nechtěla a udeřila ho pěstí přímo do obličeje, čímž se obrátil zpátky ve svém stále otupělém stavu. „Kdepak, Harry, dívej se na mě, to bude naposled, co se můžeš podívat svému psisku do očí, aniž by ses zhroutil. Jsi děvka, Harry. To jsme už měli? Ach dobře... Jsi odporná špína, vyvrhel a vzduch. Všichni tě nenávidí, nezasloužíš si být milovaný. Jsi zrádce,“ Ginny se připojila s urážkami a opět ho začala bít, zatímco si Hermiona sedla na jeho hruď, její erekce se vznášela nad ústy menšího chlapce. Výsměšně pohladila Harryho líci a Hermiona se smála svým štěkavým smíchem, když se Harry pokusil vyhnout.

“Ne, ne, ne, Harry, vidím, že ještě nejsi vycvičený. Dám ti lekci, praktickou lekci. Ginny zbav ho roubíku,“ zrzka se culila, když vytáhla kapesník a slyšela potlačený vzlykavý zvuk, který unikl z Harryho. „A teď, Harry, vykuř mě, svého milovaného kmotra, Siriuse. Dokaž nám, že za něco stojíš. Nechceš zklamat svého kmotra, že ne?“

Někde v pozadí jeho mysli v racionální části mozku bylo v koutku ukryto něco, co mu říkalo, že to není Sirius, že by mu Sirius nikdy tohle neudělal, ale když na něj Hermiona káravě zírala, mohl jen slabě zakroutit hlavou, plakal. Ginny se smála, jak to Hermiona dělala a zatímco Sirius seděl na jeho hrudi a tlačil svou erekci do Harryho úst, tak Ginny do jeho ucha šeptala slova a plácla ho vždy, když se odvážil zavřít své oči, nutící ho, aby se díval přímo do Siriusových rozšířených očí.

“Tak je to správné, hodná malá coura,“ šeptala Ginny do jeho ucha, které lízala jako pes. „Teď ho vykuř.“

Hermiona nečekala, až začne kouřit a vtlačila se do jeho úst s takovou silou, že se jeho hlava uhodila o tvrdou kamennou podlahu. Dusil se, když Hermiona vystříkla své semeno do jeho úst, téměř ho udusila s přidanou váhou na jeho hrudi a penisem v jeho ústech.

“Není to zábava, Harry?“ zeptala se Hermiona, když se sesunovala po jeho svázaném těle, dokud neseděla mezi Harryho nohama: „Ale my máme pro tebe ještě dárek, děvko,“ zbavila se zbytku svého oblečení, odhalila Siriusovo pružné tělo a jeho hladkou hruď. „Můj penis ve tvé prdeli. Zrovna jsem se snažila pochopit Rona, Harry, proč si myslel, že by ses lépe hodil pro jeho potřeby než já. Opravdu nemůžu pochopit, co v tobě viděl. Jsi ošklivá věc. Slyšíš, nejsi ani člověk, jen hračka. A každý si může s tebou hrát, používat tě a šukat tě, nebudeš nic víc, než zklamání. Tvoji rodiče by byli tak zklamaní, Harry,“ vtlačila se do něj a něco ostrého trhalo jeho vnitřek, zašlo to daleko, než bylo normální a posílalo bolest celým jeho tělem, zády a jeho břichem. Merline, dítě! Harry zakřičel. Jestli to byla nadávka nebo prosba, nemohl říct.

“Ale to není všechno,“ šeptala Ginny, nějakým způsobem se jí podařilo vklouznout pod něho, takže nyní byl mezi oběmi. „Miluješ Siriuse, že ano? Odpověz děvko. Řekni to. Řekni, že ho miluješ.“

Harry slabě zakroutil hlavou, snažil se vytlačit jejich hlasy: „Miluješ mě, Harry, správně?“  funěla Hermiona. „Potřebuju to slyšet.“

Sirius, Merline, nemohl nechat Siriuse, aby si myslel, že ho nemiluje. Sirius by zemřel. Nemohl to dovolit, byla by to jeho vina. Sirius ho potřeboval. A díval se do Siriusových nenávistných očí, zlomil se.

“Miluju tě,“ vzlykal.

“Řekni jméno, Harry,“ šeptala Ginny. „Řekni, že potřebuješ Siriuse.“

“Siriusi, potřebuju tě,“ Harry křičel bolestí jak se něco jiného vtlačovalo do jeho již týraného otvoru, něco známého, něco, co už v něm bylo. Ginny sténala do jeho ucha, když líbala jeho krvácející rty a zastrkovala do něho dildo vedle Siriusova penisu, čímž mu to způsobovalo nesnesitelnou bolest. Jak si přál, aby mohl prostě zemřít.

“Co by na to řekl Lupin?“ šeptala Ginny posměšně. „A co bys řekl, kdyby se o tom dověděl? To, že si užíváš, hm, Harry? Neměl by zlomené srdce?“

“Jsi moje malá coura, že ano, Harry,“ šeptal Siriusův hlas, když se v něm oba penisy pohybovaly dovnitř a ven. „Řekni mi...“

“Ano,“ Harry vzlykal a Hermiona se v něm uvolnila a prudce se vytáhla, zatímco ho Ginny přetočila tak, že nyní ležela na jeho zádech a pokračovala v šeptání urážek do jeho ucha a bušením do něho.
 
◄►◄►◄►

Hermiona poté, co znovu nabrala dech, se chopila odrážečské pálky a začala bít každou část jeho těla, kam mohla dosáhnout. Ginny také skončila a šla do rohu malé místnosti, jen aby se vrátila s druhou pálkou. Místnost se naplňovala stálým zvukem lámajících se kostí.
 
12.09.2014 09:34:25
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (121 | 20%)
Denne (122 | 20%)
Raz za týždeň (78 | 13%)
Raz za dva týždne (33 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one