Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Věnováno pro: Dobby, Anina, Airiny, Arhoo-chan, Aro, Arwenka, Aurora, Auša, Bella, Biggi, drahokam, Exa, gleti, koky, Lygie, mathe, Pegy, Sanasami, Saskya, Serin, Teressa, tess, Webli

Alcea

51. A VŠE SE HROUTÍ

Severus mohl oprávněně tvrdit, že tohle byl jeden z jeho nejlepších dnů jeho života. Jedli v malé soukromé restauraci poté, co navštívili museum, mluvili o lecčems, o starých časech a časech, které ještě přijdou. Připomněl si, aby poděkoval Harrymu, že přesvědčil Rudolfuse, aby ho pozval. Rád by řekl, že se nikdo z nich tolik nezměnil, že jejich vztah je takový jaký byl, ale oba se změnili. Rudolfus se stal vážnějším a závislejším na svém bratrovi, ačkoli oba měli k sobě vždycky blízko, stále měl kouzlo osobnosti, což lidi nutilo, se za ním otáčet, ale nějakým způsobem byl nyní nebezpečnější. Sám byl sebevědomý (alespoň se mu líbilo, si to tak myslet) a měl zatrpklost starce. Ale přesto se k sobě hodili, doplňovali se navzájem, možná dokonce více než dříve.

“Neříkejte mi, že jste tady seděl celý den,“ řekl, když vkročil do svých pokojů a našel Toma, který seděl ve stejném křesle, jako když odešel. „A to mi říkají, že jsem domácký člověk…“

“Zábavné,“ zabručel, přitom rozmrzele zíral do skomírajícího ohně. „Nebyla to také především má volba.“

“A tak mi tedy prosím vás řekněte, proč jste nedělal něco jiného?“

“Protože mě Harry nechce vidět, a když nechce vidět mě, nechci také vidět jeho,“ mračil se Tom a setřásl pramen černých vlasů ze své tváře.

“Aha, samozřejmě, zapomněl jsem, že celý svět ovládnou Harryho klony,“ reptal Severus sarkasticky. „Váš nedostatek činnosti teď dává perfektní smysl, Můj pane.“

“Je to jaksi rozporuplné, když mě urážíš a nazýváš mě zároveň Pánem, Severusi,“ Tom konečně vzhlédl. „Vzhledem k tomu, že Harry naléhal, abyste mi vy všichni říkali Tome, měl by ses toho držet.“

“Očekáváte, abych to říkal s Tome na konci?“ ušklíbal se Severus. „Obávám se, že by to mohlo zničit podstatu toho a chtěl bych dostat odpověď.“

“Nevěděl jsem, co dělat,“ pokrčil rameny Temný pán. „Udělal jsem si všechny své povinnosti, protože jsem ho plánoval vzít ven. Není to tak, jako bych neměl žádné činnosti ve volném čase, které by Harry schvaloval.“

“Takže jste seděl v mém křesle celý den a zíral do ohně.“

“Velmi všímavý.“

“A váš plán byl v tom pokračovat?“ zeptal se Severus nevěřícně a spíše znepokojeně. „Proč nemůžete trucovat ve svých vlastních pokojích?“

“Za prvé, netrucuji a za druhé proto, že jsou to také Harryho pokoje,“ vrátil Tom.

“To je neúnosné,“ prohlásil Mistr lektvarů a otevřel dveře. „Musíte odtud odejít. Nebudu vás mít ve svých pokojích, když trucujete, pojďme se projít.“

“Necháš mě potom být?“ zabručel Tom a velmi pomalu vstal, když Severus přikývl. „Fajn, na půl hodiny, ne déle.“

“Proč nenavštívíte Luciuse?“ ptal se Severus, když prošli většinu liduprázdných chodeb. „Nebo nenavštívíte Zmijozelův hrad?“

“Lucius projednává s Weasleym několik nových zákonů a byl jsem na hradě před dvěma dny,“ odpovídal Tom. „Kromě toho, nikdo tě nežádal, abys byl mou chůvou.“

“Děti si jen málokdy žádají chůvu, ale to neznamená, že nějakou nepotřebují, není to napravo pan Olsen a slečna Vivitová? Deset bodů z Mrzimoru a teď dělejte něco, co alespoň nevyžaduje výměnu tělních tekutin, protože pochybuji, že budete někdy dělat něco užitečného,“ oba přistižení Mrzimoři se provinile odšourali. „Tome, měl by ses vážně přestat utápět v sebelítosti.“

“Nejsem sebelítostivý a neutápím se v ní,“ protestoval Temný pán, když se stočili do další chodby. „Mám strach o Harryho.“

Severus mlčel po tomto prohlášení a šli temnou chodbou, každý ponořený do svých vlastních myšlenek. Najednou cosi zaujalo Tomovu pozornost, slabé blikotavé zelené světlo v jinak tmavém koutu. Sehnul se k němu, nyní poznal, že ta malá věc byla částečně zabalená v bílém kapesníku a opatrně ji vzal do své ruky, vynesl ji nahoru, aby si ji mohl prohlédnout na světle. Krev mu tuhla v žilách, když si uvědomil, co to je.

“To je Harryho,“ vykřikl k Severusovi, který šel trochu dál, než si uvědomil, že Tom zastavil. „Něco není v pořádku.“

Mistr lektvarů obrátil pohled na malý náhrdelník, než skenoval chodbu. Byla v části hradu, kterou nikdo vůbec nepoužíval, a podle toho vypadala, zdi byly holé a kouty pokryté pavučinami a prachem, což ukazovalo, že se ani domácí skřítci tady neobtěžovali uklízet. Jeho oči se zastavily na jediných dveřích poblíž.

“Možná ho jen ztratil,“ uvedl. „Zkontroluji, jestli není v té místnosti a pokud je, můžeme ho vždycky opět nechat samotného.“

Tom přikývl a vkročil do koutu, aby nemohl být viděn a Severus se poté rozhodl, že by bylo naprosto zbytečné klepat a zkusil vzít za kliku. K jeho překvapení byly dveře zamčené, ale jednoduché Alohomora je otevřela.

“Sakra, Salazare. Tome!“ pach krve a sexu se k němu nesl jako přílivová vlna a nechtěl nic více než utéct, ale tato scéna ochromila jeho končetiny.

Tři z jeho studentů byli v místnosti. Hermiona Grangerová, Ginevra Weasleyová a Harry Potter. Šok zmizel a byl nahrazen zlostí, když viděl obě ubohé náhražky inteligentního života, jak bijí malého černovlasého chlapce. Vytrhnul svou hůlku a obě Nebelvírky byly mrštěny proti zdi, kde se sesunuly na podlahu do dvou zhroucených hromad. Podíval se za sebe a díval se do přízračně bílé tváře Temného pána.

“Vzpamatuj se!“ přikázal, zatímco spoutával Harryho trýznitele. „Potřebuje pomoc, hned!“

Tom cítil facku na svém obličeji, která ho vyvedla z jeho strnulosti a padl na kolena ke svému bezvědomému manželovi. Neexistovalo slovo, které by popsalo stav, ve kterém byl. Ležel v kaluži vlastní tmavočervené krve, ruce byly připoutány nad hlavou, hruď a nohy byly prakticky rozdrcené, končetiny spočívaly v bizarních směrech, tvář byla mokrá, s podlitinami, které se tvořily kolem čelisti, nosu a očí, bylo bolestné to celé popsat. Opatrně uvolnil jeho zápěstí a pak podebral sotva dýchajícího chlapce do své náruče a běžel směrem k ošetřovně, ani se neohlédl. Nezastavil, když běžel kolem Rudolfuse a Rabastana a zapříčinil nějaké prvačce, že ztratila všechny své knihy.

“Pomfreyová, no tak,“ křičel, zatímco velmi jemně položil Harryho na jeho lůžko, odstraňoval zbylé provazy, když madame Pomfreyová přichvátala do místnosti, mračila se, připravená na kázání, které odumřelo na jejích rtech, když viděla povlečení již zbarvené červeně: „Dobrý Merline, potřebuji pomoc. Zaletaxujte do svatého Munga, hned!“

Tom se vydrápal na nohy, skoro klopýtal k vedlejšímu lůžku, když pospíchal do její pracovny a hodil Letaxový prášek do krbu.

“Okamžitě potřebuji léčitele,“ zastavil nejbližší čarodějku, která mu zkřížila cestu. „A neříkejte mi, že musím čekat, pokud nechcete, aby byla celá pitomá nemocnice vyhozena do povětří.“

“Kde je pacient, pane?“ zeptala se čarodějka nápadně klidně.

“V Bradavicích.“

“Posílá vás Madame Pomfreyová?“ rychle přikývl a sestřička se uvolnila z jeho sevření. „Pošlu léčitele Deacona – jestli to madame Pomfreyová říká, musí to být naléhavé…,“ volala přes své rameno a zmizela dole v chodbě.

Tom se hnal zpátky do Bradavic, kde madame Pomfreyová rychle vrhala kouzla na Harryho, ze kterého byly vidět jen krví pokryté vlasy.

“Zeptejte se Severuse, jestli má uděláno více lektvarů pro Harryho,“ najednou zakřičela, když se opatrně odvážil přiblížit. „A pak čekejte venku, nemůžu dovolit vaší magii, aby zasahovala do té tady.“

Nedovolil si protestovat a vystřelil ven, kde nenašel jen Severuse, ale i Rudolfuse a Rabastana.

“Jak je na tom?“ zeptali se současně.

“Zle. Severusi, máš ještě Harryho lektvary?“ skoro prosil.

“Ano, dojdu pro ně,“ Mistr lektvarů se otočil.

“Vezmi s sebou Rudolfuse a informujte Lupina s Blackem,“ povzdechl si, než se sesunul na podlahu v netypické ukázce slabosti. „A pospěšte si.“

Oba kouzelníci zmizeli dole v chodbě.

“Harry je bojovník, dostane se z toho,“ Rabastan si sedl k němu a snažil se ho utěšit.

“Neviděls ho, Rabastane,“ šeptal Tom a němě zíral na malého stříbrného hada. „Byl prakticky mrtvý.“

Rabastan chvilku nic neříkal: „Zamkli jsme je v místnosti. Neměl bych jít a pokusit se zjistit, co mu udělali?“

Tom nepřítomně přikývl a Rabastan také odešel. Ale nebyl dlouho sám, než se Rudolfus vrátil s taškou lektvarů, kterou předal přes polootevřené dveře – oba si všimli, že ruce sestřičky byly zamazané krví.

Mezitím, co čekali, Severus volal letaxem do hájemství Pobertů.

“Lupine, Blacku!“ křičel zdánlivě prázdným domem. „Je to důležité, zatraceně.“

“Snape?“ Sirius byl oblečený jen v pyžamových kalhotách a jeho vlasy vypadaly mírně rozcuchané. „Co se děje?“

“Jde o Harryho, byl napaden,“ říkal Severus naléhavě. „Musíte přijít sem.“

Vlkodlak se objevil za Siriusem, lehce více oblečen, i když mu také chyběl jeho hábit. Severus uhnul hlavou, jak se k němu Sirius hnal a sotva měl čas ustoupit z přistávací plochy dříve, než Zvěromág vyklopýtal z krbu.

“Kde je?“

“Na ošetřovně,“ zkrátil po příchodu Remuse a všichni se opět přiřítili tam, kde všichni stále čekali na zprávy.

“Jsou pryč,“ vykřikl  Rabastan, když se vrátil o něco později. „Někdo je musel pustit.“

“Nedělej si starosti, můj drahý chlapče,“ veselý hlas je přinutil otočit opačným směrem tam, kde stál Brumbál, který byl zřejmě naprosto uvolněný a usmířený se světem a sám se sebou. „Propustil jsem je, došlo patrně k malému nedorozumění.“

“Znásilnili mého manžela,“ syčel Tom a postupoval dopředu ke staršímu muži, zatímco se objevila jeho magie, obklopujícího ho krvavě rudým světlem. „Co je tady k nedorozumění?“

“Och, myslím, že sis špatně vyložil situaci,“ Brumbál se spokojeně usmíval. „Je to opravdu smutné, jak je Harry ochoten zajít daleko, aby se dostal od tebe pryč, Tome. Slečna Weasleyová a slečna Grangerová jenom udělali to, oč je Harry výslovně požádal,“ napřímil svou hůlku. „Nechtěl bys potrestat někoho, kdo pouze pomohl příteli, že ne?“

“Vy si moc věříte,“ ušklíbal se Tom a ustoupil dozadu. „Vždycky říkají, že jste jediný, kterého jsem se kdy bál, ale víte co? Nikdy jsem se vás nebál, ani jsem vás nikdy nerespektoval. Byl jste pouze nepříjemnost, ale teď nejste ani to, jste stařec, který odmítá uvěřit, že ho ztratil,“ mrštil jednou rukou směrem k ředitelovi, přitom z jeho dlaní vyšli malí černozelení hadi a pevně se ovinuli kolem starého kouzelníka, kterého škrtili. „Já bych se nehýbal, Brumbále, nebo Naginino kousnutí vám bude připadat jako ráj? To je jen ukázka toho, co se stane, pokud by Harry zemřel,“ /Odkliďte ho z mých očí a nenechte ho uniknout, za tohle později zaplatí/, hadi přepravovali ztuhlé tělo dolů chodbou.

V chodbě opět zavládlo ticho.

“Rudolfusi, Rabastane, prohledejte tu místnost,“ přikázal Tom o hodinu později, „a kontaktujete Luciuse.“

Přikývli a odešli, rádi, že můžou něco udělat. Remus vzal Siriuse do své náruče, který tiše plakal, ale ani Severus nemohl nabrat dost nenávisti na to, aby se mu kvůli tomu vysmíval. Sám to nezvládal o mnoho lépe a Tom prostě pokračoval v zírání na náhrdelník a běhal po něm prsty jako by v tiché modlitbě.

“Pane Raddle,“ madame Pomfreyová vyšla z ošetřovny, čistící si ruce o svou už zakrvácenou zástěru. „Nemám čas chodit kolem horké kaše, takže jde o to: Harryho zranění byla tak vážná, že pouze některé zahalující štíty zabránily, aby dítě zemřelo. Nicméně, Harry přesměrovává veškerou svou magii na ochranu dítěte, což znamená, že jeho vlastní tělo bude brzy vyčerpáno. Mohu zachránit jen jednoho z nich a potřebuji vaše rozhodnutí v příštích dvou minutách. Pokud byste zvolil dítě, budu udržovat Harryho při životě tak dlouho, dokud nepřijde čas porodu. Mohla bych je také oba uvést do komatu, ale ani jeden nemůže opravdu žít, jestliže druhý zůstává naživu,“ Sirius vydal přiškrcený zvuk ze zadní části svého hrdla a Remus ho tišil. „Musíte si vybrat jednoho z nich.“

Temný pán zavřel své oči, marně se snažil najít jiné řešení, ale jediný obrázek, který se mu v mysli vybavoval, byly Harryho uplakané oči, až mu bude muset říct, že přišel o své dítě a obrázek dítěte, které vypadalo totožné s Harrym, dívající se na něj nedůvěřivě, až mu bude muset říct (ve svých představách měl syna), že dovolil, aby jeho tatínek zemřel.

“Pane Raddle, potřebuji okamžitě rozhodnutí.“

“Zachraňte Harryho,“ vyskuhral, než klopýtl k podlaze a schoval svůj obličej do rukou.

“Děkuji,“ Sirius se vymanil z Remusova objetí a sedl si k Temnému pánu.

“Harry mi to nikdy neodpustí.“

“Myslím, že potřeboval někoho, kdo mu pro jednou dal svůj život, než někoho jiného,“ mluvil Sirius tiše. „A Harry by nechtěl, aby jeho dítě žilo s vědomím, že jeho život byl vykoupen druhým životem. Myslím, že jsi učinil správné rozhodnutí.“

“Díky.“

Oba černovlasí muži se opřeli zády o studenou zeď a upřeně se dívali na opět zavřené dveře ošetřovny. Museli čekat další půl hodinu, než muž, pokročilý padesátník, s prošedivělými vlasy otevřel dveře.

“Jsem léčitel John Deacon. Pan Potter je nyní vzhůru, ale kouzlem ho brzy uvedeme do léčivého komatu. Můžete ho vidět, ale stále je v šoku a jeho reakce může být velmi prudká. Navrhnul bych, aby ho nenavštívili více než dvě osoby najednou.“

“Jděte vy dva,“ Remus pokynul k Siriusovi a Tomovi. „Severus a já počkáme.“

Nemuseli jim to říkat dvakrát. Nemocniční křídlo pořád páchlo po krvi a sexu a madame Pomfreyová ještě nevyměnila povlečení, i když už očistila Harryho ruce a obličej. Byl to absurdní obrázek: jeden malý chlapec v zakrvácené posteli. Tom jemně vzal neobvázanou levou ruku do své a Harry pomalu stočil své oči k němu. Vyzařovaly podivný klid, ale když se na něho soustředil a viděl slzy stékat po jeho lících, jeho oči zjihly a prsty v jeho ruce se téměř nepostřehnutelně sevřely kolem jeho palce. Pomalu položil svou ruku na deku, která byla přes Harryho břicho, kde před dvěma hodinami rostlo zdravé děťátko, neschopný to říci slovy.

“Přišel jsem o dítě,“ šeptal Harry a on přikývl, bezmocně sledoval Harryho krásné oči naplněné slzami: „Je mi to líto.“

Sirius pozoroval tuto výměnu a chtěje nabídnout nějakou podporu, lehce položil svou ruku na Harryho rameno, doufal, že tím nezraní svého kmotřence. Harry se otočil, ignoroval bolest, kterou musel nepochybně cítit, a jeho oči náhle potemněly hrůzou.

“Ne!“ křičel a stočil se do sebe, šeptaje vytrvalé prosby, ani jeden z obou mužů nerozuměl, ale posloužilo to účelu a varovalo sestřičku, která je vyhnala: „Očekávala jsem něco takového, je určitě traumatizovaný. Zavolám vás, jakmile usne.“

“Co jsem udělal špatně?“ naříkal Sirius, když se za nimi dveře zavřely.

“Byl to jen mizející šok nebo možná mu tvůj dotek způsobil, že mohl mít nějaký záblesk z minulosti,“ uvedl Tom. „Nemělo to s tebou nic společného.“

“Samozřejmě, že mělo,“ Sirius málem křičel. „Byl absolutně klidný ve tvé přítomnosti a nebylo to mým dotekem. Byl vyděšený, to ano, ale když mě poznal… bylo to horší, mnohem horší.“

“Přeháníš,“ mračil se Tom.

“Možná, že ne,“ prohodil Severus a vyndal malou lektvarovou lahvičku. „Mnoholičný lektvar.“

“Co to přesně říkáš, Snape?“ Sirius na něj zíral.

“Použili Mnoholičný lektvar, který vysvětluje, proč tam bylo tolik spermatu, které ho pokrývalo. Tedy, do koho by se přeměnili, aby to zasáhlo Harryho co nejtvrději? Do tebe, Blacku, myslím, že se jedna z nich proměnila do tebe,“ Zvěromág se tiše zhroutil na podlahu a chvěl se jako listí.

“Existuje na to nějaký důkaz?“ ptal se Remus rezignovaně. „Našli jste něco jiného v té místnosti?“

“Někdo protkal Antimagické kouzlo kolem místnosti, které se aktivovalo, jakmile se dveře zavřely,“ odpovídal Rudolfus. „Byly tam biče, pálky a jiné věci. Bylo to celé velmi pečlivě naplánováno.“

“Kde jsou?“ vrčel Tom, jeho magie se opět vynořila a jiskřila kolem něho.

“Musel jsem je zatknout,“ promluvil hlas za nimi. „Spolu s Brumbálem poté, co se má sestra přiznala k tomu, co udělali na jeho příkaz,“ prohlásil nový ministr, který kráčel k nim s Luciusem po svém boku. „Jak je na tom Harry?“

“Ještě je naživu.“

“To neznělo moc pozitivně,“ řekl Percy, přitom si nepřítomně hrál se svými brýlemi. „Bystrozoři prohledávají Brumbálovu pracovnu, snad najdou něco, co nám pomůže. Nalezli jsme tento kartáč na vlasy v hábitu Grangerové, může to někomu dávat smysl?“

“Ten je můj,“ vzlykal Sirius a Remus ho jemně kolébal: „Není to tvá vina. Harry to ví, miluje tě. Ššš, potřebuje tě, nevzdávej to.“

Ostatní soucitně sledovali, když Zvěromág plakal do vlkodlakovi košile, který nemohl nic dělat, ale konejšivě hladil jeho záda.

“Pane ministře,“ jeden z Bystrozorů k nim přišel a Percy přistoupil k němu, čekaje na zprávy, pak přikývl a Bystrozor odešel.

“Pane Raddle,“ Tomova hlava se prudce otočila. „Musím vám vyřídit vzkaz od Brumbála: Pokud ho nemůžu mít já, nebude ho mít nikdo. Bav se se svou polámanou hračkou.“

Temný pán skřípal zuby.

Blízké okno se rozbilo, zdi se třásly a podlaha vibrovala, stejně jako madame Pomfreyová, která otevřela dveře ošetřovny: „Ovládejte se, profesore Raddle jinak nemůžu brát za odpovědné, pustit vás dovnitř, abyste ho viděl.“

“Jsem úplně klidný,“ prohlásil Tom a prošel kolem ní do nyní čistého nemocničního křídla a posadil se do stejné židle jako předtím a studoval malou postavu na lůžku.

Harryho hruď a paže byly zakryty mátově zelenými obvazy, stejnou tkaninou, která byla také ovinutá kolem jeho hlavy. Většina jeho obličeje byla pokryta léčivou mastí. Jeho jedna ruka byla daná v dlahách a lehce ležela na jeho břichu, zatímco druhá ležela nehybně na bílé dece.

“Musíme ho nechat v léčivém komatu na asi pět až deset dní, v závislosti na tom, jak dobře jeho tělo zvládne léčbu,“ vysvětlovala madame Pomfreyová, když všichni zaplnili místnost. „Právě pracujeme na zastavení vnitřního krvácení. Zelené obvazy a dlahy jsou jen ke stabilizaci zlomených kostí, až do té doby, kdy je můžeme napravit.“

“Bude mít nějaké trvalé poškození?“ zeptal se Tom, který bojoval s tím, aby zůstal klidný.

“To je těžké říct,“ řekl Deacon, „Celé to závisí na tom, jak moc je pan Potter ochotný bojovat. Magie kouzelníků, zvláště u jednoho tak mocného jako u pana Pottera, dokáže spravit téměř všechno, ale nyní to je lektvary, co mu dáváme, které ho léčí. Doufáme, že to je jen dočasné, že si jeho tělo ještě neuvědomilo, že už dítě nepotřebuje jeho magii, ale pokud to není, následky budou hrozné,“ Sirius vzlykal a vrhl se do Remusovi náruče, čímž krátce zmátl léčitele. „Pokud něco můžeme říci teď, mozek není poškozen a jeho tělo by se mělo časem vyléčit. Ale rozhodně byste měli najít specialistu, aby mu pomohl emočně, neexistuje nic, co může kdokoli udělat, jestliže nechce žít.“

“Je někdo, koho byste doporučili?“ zeptal se Lucius.

“Je jich několik, ale nejdůležitější věc je, že jim pan Potter musí věřit.“

“Sára Turnerová, není psycholožka?“ zeptal se Remus a Rudolfus přikývl: „Přemístím se tam a zeptám se ji na to, v pořádku, Tome?“

Tom mu odmávl, nevzhlížeje od Harryho obličeje: „Madame Pomfreyová, co si myslíte o tom, kdybychom ho přestěhovali?“

“Navrhla bych to tak, ano,“ odpověděla sestřička. „Myslím, že to bude nejlepší, když se neprobudí doma…“

“Bradavice byly jeho domovem,“ odpověděl Tom velmi tiše a místnost upadla do nepohodlného ticha.

“Můžeme ho přenést na Malfoy Manor,“ nabídl Lucius. „Má rád své pokoje.“

“Pane Malfoyi, nemyslím, že to je doporučitelné,“ zasáhl léčitel. „Většina obětí znásilnění zpanikaří v příliš rozlehlém prostředí. Navrhoval bych něco malého, především spojené se šťastnými vzpomínkami.“

“Náš dům,“ šeptal Sirius. „Může přijít do našeho domu. Zůstanu někde jinde.“

“Blacku, pojď se mnou, hned!“ přikázal Severus náhle a vytáhl Zvěromága na nohy. „A používej své vlastní nohy, nejsem tvůj osel!“

Sirius ho bojácně a klopýtavě následoval, ani si nevšimnul úsměšku na tváři Mistra lekvarů, který nemohl soupeřit s mírně starostlivým výrazem v jeho očích, když ho vedl dolů do své pracovny. Je Mistrem lektvarů a nemohl dovolit, aby nějaký jed zničil život jednomu z jeho přátel, protože Severus věděl bez pochyb, že bez Blacka by Harry nemohl najít vůli k životu. Ze své hlavy si vytrhl jeden rovný černý vlas a vložil ho do lektvaru dříve, než ho předal Zvěromágovi.

“Vypij to,“ Sirius neprotestoval, sice opatrně přijal tekutinu, než ji spolknul, kašlal, jak lektvar protékal jeho hrdlem a pak opět zíral na podlahu.

Třes proběhl jeho štíhlým tělem, když lektvar začal účinkovat. Jeho kůže zbledla, téměř zežloutla, vlasy se prodloužily, nos narostl, tělo se rozpínalo, stávalo se hubenějším a vyšším, ruce se zúžily a prsty se ztenčily.

“Co to…?“

“Mnoholičný lektvar, Blacku,“ Severus se ušklíbal na svého do pyžama oděného dvojníka. „Harry se tě nebude bát, vůbec nebude, protože se bojí tvého vzhledu. Takže ti dávám příležitost být tam pro něj, aniž bys přivolal zpátky špatné vzpomínky.“

“Proč?“

“Protože se starám o Harryho, Blacku, a protože k mému zármutku jsi nejdůležitější osoba v jeho životě, pokud sis toho nevšimnul. Jsi jeho důvod, aby žil,“ odsekl Mistr lektvarů. „Brumbál přesně věděl jak ho zlomit a ty jsi jediný, kdo může najít všechny dílky a dát je zpátky dohromady.“

“Děkuji ti,“ k Severusovu zděšení, byl jeho dlouhodobý nepřítel tak zachvácen emocemi, které považoval za nutné, až ho objal. „Nikdy na to nezapomenu.“

“Ano, tato vzpomínka mě bude strašit celý život,“ pravý Severus ho odtlačil. Nejsme přátelé, Blacku. A ani si nemysli na jednu nanosekundu, že jsem to udělal pro tebe nebo proto, že mám dobré srdce. Pokud mi chceš opravdu poděkovat, oblékni si nějaké oblečení. A v případě, že bych někdy našel obrázek se mnou v nějakém druhu trapné pozice, můžu najít někoho jiného, aby ti udělal tento lektvar.“

Sirius se trochu pochechtával a usmíval se na Severuse: „Děkuji, Snape. Mohl bych si půjčit nějaké oblečení?“

Severus zabručel cosi nesrozumitelného, ale došel pro něco do své ložnice a rozpačitě se obrátil, když se Sirius převlékal.

“Nikdy ses předtím neviděl nahý?“ Sirius se smál, když si zavazoval boty.

“A vždycky jsem měl mozek ve své hlavě,“ odsekl Severus a mračil se na něj. „Vzpomínáš si na svého kmotřence, že ano? Zranění, bezvědomí,… připomíná ti to něco?“

“Ano, Snape,“ Sirius si povzdechl a následoval ho ven z pokoje. Když se přiblížili k nemocničnímu křídlu, nervózně proběhl prsty přes své vlasy.

Dveře byly opět zavřené a oba identicky vypadající muži mohli slyšet měkké rozmlouvající hlasy.

“Normálně bych navrhnula izolaci po určitou dobu,“ vysvětlovala Sára Tomovi, který stále seděl vedle Harryho. „Ale Harrymu se nikdy nelíbilo být sám a nejspíše by to nebylo pro něj dobrým znamením, aby byl zavřený jen s jednou osobou. Dnes udělali to, o co se Dursleyovi snažili po léta, zlomili ho, zničili ho a teď potřebuje lidi, aby ho dali zase zpátky dohromady.“

“Takže, co bychom měli udělat?“

“Vezměte ho někam, dejte mu pokoj, kde může být sám, kde ho kdokoli nebude rušit a bude to respektovat,“ vysvětlovala empatka. „Potřebuje, abyste šel s ním. Ujistěte se, že přesně ví, kdo jiný bude v domě a kde přesně – žádná překvapení. Ti, kdo tam budou chtít být, musí tam být stále. Pokuste se s ním mluvit, ale nechte ho být dříve, než ho rozrušíte. Nedotýkejte se ho, nechte ho, ať sám zahájí všechen kontakt. Neztrácejte svou kontrolu, nerozčilujte se, v tomto stavu bude všechny negativní emoce brát jako hrozbu. Jsou nějaká cvičení, aby se vytvořila jeho důvěra, napíši je pro vás.“

Sáhla po kousku papíru, který pro ni madame Pomfreyová držela a po troše zaváhaní začala psát s brkem. Když dopsala, předala pergamen Temnému pánu a pomalu vstala.

“Musíte dát Harrymu všechno, aniž byste čekal cokoli na oplátku,“ řekla vážně. „Pokud to nebudete ochotný dělat, ani s tím nezačínejte.“

Tom přikývl a složil kousek papíru, který si vložil do své kapsy: „Děkuji vám.“

Usmála se na něj: „Harry ví, co je pro něj nejlepší, vaším úkolem je, přinutit ho, aby vám to řekl. Můžete mi kdykoli zavolat, když budete chtít, ale to je něco, kde potřebuje přátele a ne empaty. Jakmile se Harrymu udělá lépe, Šimon ho přijde navštívit, ale právě teď by jeho přítomnost mohla jen způsobit Harrymu, že by se snažil potlačit své pocity ze strachu, že by ublížil Šimonovi,“ šla ke dveřím. „Myslím, že teď vyzkouším tu krbovou věc, zní to dost zajímavě,“ buclatá žena se na všechny usmála a otevřela dveře, které odhalily dva Snapey. „Och, naposled, když jsem vás viděla, byl jste jediný,“ prošla kolem nich. „V každém případě bylo milé vás opět vidět.“

“Mnoholičný,“ uvedl Severus na tázavé pohledy. „Rozhodli jste se už, kam Harryho přenesete?“

“Pokud nabídka ještě platí…,“ požádal Tom druhého Severuse, který si sedl naproti němu.

“Ano, samozřejmě,“ odpověděl Sirius důrazně. „Kdo další by měl jít?“

“My chceme jít,“ prohlásili Rudolfus s Rabastanem okamžitě. „Strávili jsme většinu času z posledních dvou měsíců s Harrym a Rudolfus má titul z mudlovské psychologie.“

“Vážně?“ zeptal se Tom překvapeně. „Vůbec jsem to nevěděl.“

“No, v Azkabanu byla jaksi nuda,“ prohlásil Rudolfus sarkasticky. „Tak můžeme?“

“Kolik pokojů je ve vašem domě?“ zeptal se Temný pán, který o tom uvažoval.

“Máme dva pokoje pro hosty,“ informoval ho Remus. „Zato jsou docela velké, takže pokud byste je společně užívali, mohlo by to fungovat.“

“Dobře,“ Tom se otočil zpátky k madame Pomfreyové. „Kdy ho můžeme přestěhovat a jak?“

“Raději bych ho tady nechala přes noc, dokud se nezastaví vnitřní krvácení,“ odpověděla. „Poté ho tam můžete odletaxovat.“

Tom přikývl: „Severusi, můžeš udělat potřebné lektvary a poslat je?“

“Mám v úmyslu jít s vámi,“ odpověděl Severus nevrle. „Postarejte se, jestli dokážou najít jiného učitele Lektvarů, tak dobrého jako já.“

“Velmi dobře, tak s vámi projdu různé lektvary, které si Harry musí vzít, jakmile se probudí,“ řekla sestřička a pokynula Severusovi, aby ji následoval do její pracovny.

 

« 50. kapitola « » 52. kapitola »


07.08.2009 00:30:43
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (121 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one