Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Věnováno pro: Dobby, Anina, Airiny, Alexia, Arwenka, Auša, Biggi, drahokam, Elis, gleti,  Hajmi50, Pegy, Saskya, Teressa, tess

Alcea

53. SOUDNÍ ŘÍZENÍ

Den prvního soudu proti Ginny Weasleyové, se přiblížil dříve, než by se Harrymu líbilo. Jistě, řekl všechny ty věci a díky té jedné konverzaci se mu podařilo potlačit svůj strach, ale to nezmírnilo jeho obavy. Každý den objímal Siriuse, zezadu, aby ho Zvěromág nebyl schopen obejmout zpátky. Měl radost z doteku, ale vyhýbal se doteku od ostatních, včetně Severuse a jen se stýkal s Tomem, který mu občas stiskl ruku. Přesto musel utéct do svého pokoje více než dvakrát, i když se ujišťoval o tom, že nikdo neviděl, čím to skutečně bylo: strachem z napadení. Po chodbách chodil stále klikatě, aby nemusel projít přímo dveřmi, stále utíkal po každém hlasitém zvuku, stále křičel ze spánku a stále pokládal Tišící kouzla kolem své postele, aby udržel v tajnosti noční můry. A navzdory tomu všemu také věděl, že všichni v domě vědí, co dělá, že se opět schovává a věděl, že by se měl brzy vzdát. Ale ne ještě tak úplně. Ne, pokud byl Brumbál pořád tady.

Ano, určitě měl všechny dílky, ale všechny byly dohromady neuspořádané, některé měly psí uši a jiné byly pokryté špínou a krví a některé dílky nepatřily k obrazu a měl by se jich zbavit jako například svého strachu.

Ale dvacátého bylo tady a Harry si obléknul své nejlepší kalhoty a nejlepší košili a hodil přes ně obyčejný černý hábit, přitom vzpomínal na svůj vlastní soud na začátku pátého ročníku. Tato vzpomínka se také neztratila, když je Percyho osobní sekretářka vedla do té stejné soudní síně poté, co se přiletaxovali na ministerstvo. Jeho šest strážců odhánělo všechny reportéry, kteří zaplnili atrium, protože pouze jedinému reportérovi byl povolen vstup do soudní síně a byl jím Sirius jako Harryho kmotr. Harry uchopil Siriusovu pravou ruku a Tomovu levou, čerpaje podporu z jejich přítomnosti.

Mladá ministerská čarodějka je vedla úplně do přední části místnosti k dlouhé soudní lavici, která byla oddělena od ostatních malým zábradlím, kde už Lucius na ně čekal a usmíval se konejšivě na malého chlapce, který byl z poloviny schovaný mezi vyššími kouzelníky.

Harry mohl pouze vystupovat jako svědek, protože oddělení kouzelnické prokuratury přijalo žalobu. Nott se nabídnul, aby je podpořil a nyní seděl s ostatními právníky. Ve druhé řadě soudních lavic po jeho pravici, seděl značně prořídlý klan Weasleyových, jen pan a paní Weasleyovi. Mohl cítit jejich oči zavrtávající se do něho a přišoupnul se blíž k Siriusovi, který pomalu položil paži kolem jeho ramen, ale přesto si nemohl pomoci, ale cítil za ně smutek, protože více či méně ztratili všechny své děti – a všechny kvůli němu. A teď jim mohl ukrást Ginny, mohl tak pochopit jejich nenávist vůči němu.

“Případ je poměrně jednoduchý,“ informoval je Lucius. „Weasleyová učinila plné doznání a přiznala vinu. Její právník chce žádat, aby azkabanský osmiletý trest byl vykonán v diagnostickém ústavu. Amélie Bonesová je předsedajícím soudcem u ní a u soudního řízení Grangerové, ale kvůli Brumbálovi se sejde celý Starostolec.“

“Prosím, povstaňte, přichází ctihodná nejvyšší soudkyně Bonesová,“ oznámil náhle rozmrzelý hlas, čímž Harry ucuknul, než se sebral, aby byl schopný vstát.

Amélie Bonesová, Percy Weasley a dva další soudci vstoupili do místnosti ze dveří za dlouhým stolem a vyjma nového ministra, který se posadil na levý konec stolu, se usadili uprostřed do židlí s vysokým opěradlem, naproti lavici obžalovaných. Probírali se chvilku svými dokumenty, než je položily a netrpělivě se obrátili k malým železným postraním dveřím.

“Obžalovaná Ginevra Molly Weasleyová,“ řekl ten stejný rozmrzelý hlas a Harry si uvědomil, že přicházel od kouzelníka, který byl po levici madame Bonesové, když se železné dveře otevřely a Ginny vklopýtla do místnosti, obklopena dvěma Mozkomory. Harry slyšel paní Weasleyovou vykřiknout napůl zděšením a napůl rozhořčením. Ginny byla vtlačena do židle, ve které seděl před dobrým rokem, ale tentokrát řetězy nejen, že řinčely, ale také připoutaly rusovlásku k židli.

Kouzelník s rozmrzelým hlasem pomalu vstal, jako kdyby každá kost v jeho těle protestovala proti pohybu a začal číst trestní obžalobu: „Zde přítomná Ginevra Molly Weasleyová je zadržována za tyto následující činy: omezování osobní svobody, ublížení na těle a znásilnění zde přítomného Harryho Jamese Pottera. Budete souzena kouzelnickým soudem pro mladistvé, přiznáváte se?“

“Přiznáváme vinu, vaše Ctihodnosti,“ prohlásil právník v obnošených šatech vedle Ginny, s takovým sebevědomím, které Harryho překvapilo. „Má klientka je ochotná spolupracovat s úřady a učiní plné doznání. Také žádáme, aby byl vzat do úvahy násilný útok na mou klientku před pěti dny.“

“Slečno Weasleyová, se souhlasem oddělení kouzelnické prokuratury můžete zaujmout lavici svědků,“ oznámila madame Bonesová a po souhlasu hlavního právníka, byla Ginny zbavena řetězů a přebelhala k malému boxu na pravé straně, jednu paži si ochranně tiskla na svém břichu, jako kdyby měla bolesti.

Zpočátku byl Ginnyin hlas roztřesený, když začala mluvit a odmítala vzhlédnout, ale po několika větách její hlas zesílil, i když pořád upřeně zírala na stůl před sebou. Nikdo ji nepřerušil, když popisovala jak ona a Hermiona připravili místnost a lektvar, jak ředitel vždycky kontroloval jejich pokrok a nakonec jim pověděla, že Antimagické ochrany byly umístěny kolem místnosti, prohlašující, že to bylo na čas. Její hlas váhal, když mluvila o svých vlastních činech, o tom, co udělala nejlepšímu příteli svého bratra, ale nezastavila se, dokud nedokončila doznání.

“Svědek je váš, pane Sire,“ řekl Ginnyin právník, usadil se, když se prokurátor chystal sám před nejmladší dítě Weasleyových: „Slečno Weasleyová, je pravda, že pan Potter strávil nějaký čas v domě vaší rodiny?“

“Ano.“

“Můžete nazvat pana Pottere vaším přítelem?“

“Ano, miloval mě,“ čarodějka znovu nabyla trochu své samolibosti.

“Jaký dojem na vás dělal?“ prokurátor ignoroval druhou část její odpovědi.

“Slušný,“ Ginny váhavě odpovídala, „a příjemný.“

“A co se stalo s vaším pohledem na něho, že to vyvolalo to, abyste ho znásilnila? Snad vás urazil nebo vás opustil v situaci, kdy jste ho potřebovala?“

“Ne.“

“Takže jste se jednoho rána probudila a rozhodla se, že znásilnění by bylo hezkou demonstrací vašeho přátelství, je to tak?“

“Ne, zatraceně. Chtěli jsme být spolu, každý to věděl, jen si to neuvědomoval,“ obořila se Ginny. „Chtěla jsem mu ukázat, kam patří! Ti Smrtijedi mu vymyli mozek.“

“A jak se přesně předpokládalo, že by ho znásilnění přivedlo ‘zpátky‘?“ zeptal se prokurátor tiše.

“To nebylo znásilnění!“ vztekala se čarodějka rozzuřeně. „Harry by to chtěl, kdyby nebyl pod vlivem lektvaru nebo kletby Imperius.“

“Madame Pomfreyová nám poslala písemné potvrzení, že Harry Potter nebyl pod vlivem žádného lektvaru nebo kletby,“ promluvil Percy neutrálním hlasem. „Máte nějaké další otázky, pane Sire?“

“Nemám další otázky, vaše Ctihodnosti,“ prohlásil prokurátor, ustoupil zpátky a Ginny se zhroutila v židli.

“Pane Pottere, chtěl byste něco dodat?“ dotazovala se madame Bonesová, dívající se na kryjícího se chlapce.

“Všechno, co si pamatuji, se stalo tak, jak řekla,“ odpověděl Harry.

“Slečno Weasleyová máte poslední slovo.“

“Nelituju toho,“ vysmívala se Ginny, ignorující svého právníka, který zuřivě gestikuloval. „Užívala jsem si to,“ skoro šťastně se smála, než ji její právník zasáhl kouzlem Silencio.

“Soud se odebere k poradě,“ madame Bonesová a oba její kolegové se postavili a zmizeli těmi stejnými dveřmi, kterými dříve prošli.

Harry zavřel své oči, snažil se tak zapomenout kde je a představoval si, že leží kdesi na písečné pláži. Ani ne o deset minut později se soudci vrátili a ostatní byli požádání, aby povstali kvůli vynesení rozsudku, jímž byl doživotní trest ve vězení. Ginny, až do své zletilosti, stráví čas ve věznici pro mladistvé bez Mozkomorů, ale poté bude naloděna do Azkabanu a umístěna do vysoce střeženého traktu.

Počkali na své lavici, dokud všichni nebyli pryč a ostatní chránili Harryho před všemi příznivci nebo rozzuřenými Weasleyovými.

Když Lucius odcházel, Harry zatahal za Siriusův rukáv a zašeptal mu: „Řekni mu, že se omlouvám. A, že mu děkuji a řekni mu, aby pozdravoval Draca a Narcisu, prosím?“

Sirius přikývl a pomalu tak, aby nevystrašil Harryho, vstal a dohnal Luciuse, který mluvil s Nottem.

“Malfoyi,“ Lucius se obrátil, aby viděl jednoho ze svých nejlepších přátel a zvedl obočí.

“Blacku.“

“Ano, Harry mě poslal. Řekl, že ti děkuje, a že se omlouvá. A pozdravuje Narcisu a tvého syna.“

“Jak mu je?“ zeptal se Lucius, nehledě na to, že má právě civilizovanou konverzaci se Zvěromágem.

“Zavíral se ve svém pokoji po většinu části tohoto měsíce. Nikomu nedovolí, kromě mě a Raddlea, aby se ho dotýkal, a je vystrašenější, než jsem ho kdy viděl, ale alespoň se snaží,“ povzdechl si Sirius. „Mohl bys snad říct jeho přátelům, aby mu napsali? Myslím, že by to tak chtěl.“

“Prakticky vykonáno,“ souhlasil Lucius. „Myslím, že se uvidíme zítra. Pověz Harrymu, že se nemusí za nic omlouvat.“

Oba muži se rozdělili a Sirius vyřídil zprávu Harrymu, který se uvolnil, než se opět schoval mezi vyšší kouzelníky, aby prošli reportéry.

---

Hermioniny rodiče seděli na lavici na druhé straně tam, kde den předtím seděli Weasleyovi a Harry se cítil náhle vinen, když viděl uplakanou tvář paní Grangerové, i když si nebyl jistý, bylo-li to více ztrátou její dcery nebo skutečností, že její dcera byla schopna udělat něco takového, co ji tolik rmoutilo. U vedlejšího stolu seděl v židli uprostřed hezky upravený právník, zatížený tunami papírů a prolistovával tlustou knihou. Lucius se na něj opět usmál a tím si vydobyl, že se usmál zpátky, než se přitulil k Siriusovi a zavřel oči na tak dlouho, dokud nemusel vstát.

“Přiznáváte se?“ zeptala se madame Bonesová poté, co přečetla trestní obžalobu, která byla rozšířena o další obvinění: fyzické násilí.

Hermiona byla přivedena do soudní síně dvěma náhle se vynořujícími Mozkomory a Harry musel znova bojovat se špatnými vzpomínkami, které přinesli zpátky a byl rád, když obě stvoření okamžitě odešla. Její vlasy byly dokonce kudrnatější, ale měla na sobě jednoduše střižené šaty, které jí spadaly ke kolenům a přes ně béžový blejzr. Celkem vypadala jako směs naivní venkovské dívky a přehnaně ctižádostivé mladé ženy.

“Přiznáváme vinu,“ právník vstal s malou úklonou a příjemným úsměvem usazeným na jeho tváři. „A polehčující okolnosti, vaše Ctihodnosti!“

“Nuže dobrá. Slečna Grangerová odmítá poskytnout důkaz, správně?“ pokračovala madame Bonesová a právník souhlasil. „Jste si vědom toho, že slečna Weasleyová již učinila doznání?“

“Ano, vaše Ctihodnosti, má klientka pořád preferuje zůstat mlčenlivá, protože celé utrpení je spíše vysilující pro mou klientku, také i vzhledem ke zlomyslnému útoku na ni.“

Madame Bonesová se mračila na právníka: „Byl vám zaslán protokol výpovědi slečny Weasleyové?“

“Ano, vaše Ctihodnosti,“ právník se opět uklonil. „Ale všimli jsme si, že pan Potter velmi mnoho neřekl a chtěli bychom slyšet tu událost z jeho úhlu pohledu.“

“Námitka, vaše Ctihodnosti,“ Nott vyskočil. „Pan Dendie tvrdí, že tento proces je vysilující pro jeho klientku, ale myslím si, že se všichni shodneme na tom, že pan Potter má na to více právo, než slečna Grangerová, která se toho domáhá.“

“Jenom jsem chtěl navrhnout to, protože pan Potter souhlasil s jednáním jako svědek, tak by bylo nejlepší, pokud bychom začali s ním,“ právník se nepatrně usmíval.

“Prosím, zdržte se takového nevhodného chování,“ pokáral ho soudce po pravici madame Bonesové. „Toto není úsměvná záležitost.“

Mezi tímto malým argumentem pan Nott přešel k nim: „Pane Pottere, jste si jistý vašim rozhodnutím podat svědectví? Dendie vás tak snadno nepustí,“ Harry němě přikývl, příliš vystrašený neznámou osobou na to, aby promluvil. „Můžete jít na lavici svědků.“

Harry počkal, dokud si Nott nesedl zpět, než se opatrně vymanil ze Siriusova objetí a Tomovy ruky. Zhluboka se nadechl a pak proklouznul přes zábradlí lavice a pak přešel k malému boxu s naprostým klidem a s nezlomnou hrdostí vyzařující z každého póru. Samozřejmě takto se uvnitř necítil, ale měl za sebou léta dokonalé přetvářky. Zíral přímo vpřed, když říkal, co se stalo o Halloweenu až do okamžiku, kdy omdlel a prokurátor mu prostě poděkoval, neptaje se na žádné otázky.

“Pane Pottere, jak se máte?“ zeptal se Dendie příjemně a Harry mimoděk uhnul dozadu, když se zapřel o přední část boxu.

“Nechápu důvod, proč bych měl odpovídat na tuto otázku, pane Dendie,“ odpověděl Harry. „Jak se cítíte?“

“Já bych byl smutný, kdyby byl můj nejlepší přítel odsouzený za něco takového,“ opáčil Dendie. „Jste smutný?“

“Pokud se to týká mne, tohle přátelství skončilo, když mě začala urážet za něco, co jsem neudělal a neměl jsem nad tím kontrolu. A myslím, že z její strany tohle přátelství nikdy neexistovalo,“ odsekl Harry.

“Je pravda, že jste podepsal smlouvu, která uvádí, že musíte mít pohlavní styk s panem Vy-víte-kým jednou za týden? Není to také jako znásilnění?“

“Takže, podle vašeho názoru, pokud je někdo opakovaně znásilňovaný, mělo by se mu to líbit nebo co?“ řekl Harry ostře. „Ano, podepsal jsem smlouvu, ale Tom mě nikdy neznásilnil, takhle to vidím já.“

“Je pravda, že jste políbil pana Weasleyho, i když jste věděl, že se slečna Grangerová zakoukala do něj jako první?“ zeptal se právník a netrpělivě vyčkával.

“Věděl jsem, že se Hermiona zakoukala do Rona,“ řekl Harry po zralé úvaze. „Což je důvod, že bych nikdy nepolíbil Rona. On políbil mě. Přitlačil mě ke zdi v uličce za obchodem Floreana Fortescuea. Můžete se ho zeptat, pokud mi nevěříte. Ona a Ron se dali dohromady brzy nato – vážně nechápu, jak tohle souvisí se znásilněním. Jsem ženatý, nikdy jsem nedal Ronovi nebo někomu jinému znamení, že mě zajímají tímto způsobem.“

“Ty debilní lháři,“ křičela Hermiona napínající se ze řetězů. „Ty jsi naléhal na každého, kdo byl zblázněný tvou údajnou nevinností. Jen jsi mrkl okem a měl jsi každého u svých nohou. A teď to děláš mně…“

“Jestli mohu něco říct, vaše Ctihodnosti,“ vložil se do toho Tom a vstal. „Harry mi nikdy nedal důvod pochybovat o své věrnosti,“ opatrně se přiblížil k malému chlapci a nabídl mu svou ruku. „A nikdy by neudělal něco, co by záměrně ublížilo jiné osobě. To, co Grangerová udělala, je neomluvitelné.“

“A, co jste udělal vy, je, pane Vy-víte-kdo?“ vysmíval se právník.

“Ne, to není, ale zde před soudem nestojím já,“ uvedl a stiskl Harryho ruku a odvedl ho pryč. „Získal jsem amnestii. Jsem si jistý, že pokud by Grangerová byla také Temným pánem, mohla by se jaksi dohodnout s tímto soudem, ale jak to je… Bav se v Azkabanu.“

“Chci odejít, Tome,“ šeptal Harry blízko slzám. „Odveď mě domů.“

Tom přikývl a jejich celá skupina se odletaxovala domů. Později Lucius poslal sovu: Hermiona byla odsouzena k celoživotnímu pobytu v Azkabanu v nejstřeženějším traktu a byla jí odepřena všechna lékařská pomoc. Harry se zavřel v pokoji, jakmile byli doma, kde se snažil dostat své emoce pod kontrolu.

---

“Strýčku Severusi,“ Harry zastavil Mistra lektvarů na chodbě a muž se překvapeně otočil – Harry s nikým z nich opravdu nemluvil. „Můžu dostat Uklidňující doušek?“

“Samozřejmě, myslel jsem, že bys mohl jeden potřebovat,“ sáhl do své kapsy a vytáhl plastovou láhev. „Zředil jsem ho. Můžeš vypít celou láhev, když budeš cítit, že je to potřeba, ale nepoloží tě to, jen tě trochu uklidní.“

“Děkuju, Severusi,“ Harry se usmál trochu nejistě. „Také pro Čmuchala a omlouvám se, že jsem takový.“

“To je v pohodě, Harry,“ Severus vrátil úsměv. „Jen jsem se ujistil, že budeš brzy v pořádku. Měli bychom teď jít,“ chtěl sejít schody před Harrym, ale malý chlapec ho váhavě popadl za ruku: „Pojďme.“

Harryho první dojem ze členů Starostolce byl, že všichni byli neuvěřitelně staří. Osm kouzelníků a pět čarodějek byli všichni oděni do dlouhých černých obřadních hábitů s malým emblémem na hrudi. Pouze dva znal jmény, byli to Griselda Marchbanksová a Tiberius Ogden, protože jednou odstoupili ze svých pozic na protest Brumbálova zproštění úřadu.

“Dnes se sešel Starostolec kvůli závažné záležitosti potrestání někdejšího Nejvyššího divotvorce, Albuse Percivala Wulfrika Briana Brumbála,“ pozdravil je Tiberius Ogden, který byl ustanoven dočasným Nejvyšším divotvorcem. „Obžalovaný je obviněn jako spoluviník ze znásilnění, krutosti, zneužití dítěte a pohanění, vše vůči jeho chráněnci Harrymu Jamesi Potterovi.“

“Pan Brumbál se rozhodl hájit sám,“ pokračoval kouzelník po pravici Ogdena. „Přiznáváte se, pane Brumbále?“

“Prosím, říkej mi Albusi, Ramone,“ mluvil Brumbál vesele. „A nepřiznávám se k vině, děkuji.“

Soudní síní proběhlo šeptání.

“Ticho,“ napomenul Ogden. „Myslím, že skutková podstata případu byla dostatečně osvětlena. Máte co říct na svou obhajobu?“

“Nepopírám fakta, ano, udělal jsem to, z čeho jsem obviněn,“ odpověděl bývalý ředitel s mrkajícíma očima. „Nicméně, udělal jsem to tak, abych přivedl pana Pottera zpět na stranu Světla.“

“Měl byste to rozvést, pane Brumbále,“ mračil se Ogden. „Nedaří se mi pochopit, jak zneužití dítěte by mohlo eventuálně pomoci v takovém případě.“

“Jak můžete nepochybně vidět, pan Potter se teď velmi přiklání k Temné straně,“ všechny oči se stočily a přistály na křehkém chlapci, uvelebeného mezi Temným pánem a Siriusem. „Obával jsem se a stále mám strach, že tento vliv by ho nejen odvedl ze strany Světla, ale zformoval by ho do nového Temného pána. A upřímně, nikdo tohle nechce, že ano?“

“Můžete nějak dokázat tuhle hypotézu, že se pan Potter spřátelil se svým manželem?“ zeptala se čarodějka s načechranými šedými vlasy.

“On ho vzal od jeho přátel a přidružil ho s lidmi, jako jsou Malfoyovi. Jeho reakce na přátelské znepokojení byly prudké a mám podezření, že ho Voldemort ovládá. Došlo k incidentu, o kterém jsem následně informoval ministerstvo, že mám podezření na zneužívání. Přišel jsem do pokoje pana Pottera, abych se zeptal na jeho zdraví, protože se týden předtím choval podivně a našel jsem ho zpátky v normálu a velmi se toužil dostat pryč od svého manžela. A kdo ho může vinit?“

“Vaše Ctihodnosti,“ Tom pomalu vstal. „Tento ‘incident‘ se skutečně stal a jak jste byli o tom určitě informováni, nezneužíval jsem svého manžela a myslím, že je nyní jasné, že Harry nechtěl ode mě pryč. Během této konverzace jsem byl ve vedlejší místnosti a mohl jsem slyšet každé slovo – můžete jistě předpokládat, že pokud by se mě chtěl Harry opravdu zbavit, našel by lepší způsob, jak podat tuto informaci. Harry se na mě zlobil a chtěl, aby ho Brumbál nechal být. Oženil jste ho se mnou, co jste čekal? Že mě zabije ve spánku?“

“Čekal jsem, že naplní proroctví,“ vrátil Brumbál.

“A co to proroctví nese, pane Brumbále?“ ptala se Griselda Marchbanksová. „Zdůvodňoval jste každé své rozhodnutí tímto proroctvím. O kterém jste se sám dozvěděl. Začínám pochybovat, že vůbec kdy existovalo.“

“Něco takového jsem očekával, a proto vám poskytnu vzpomínku z doby, kdy jsem byl svědkem této věštby,“ Hagrid, který Harrymu neobyčejně chyběl, postoupil vpřed a vytáhl Brumbálovu myslánku a položil ji na stůl před Ogdena, který do ni vložil špičku své hůlky.

Znovu vystoupila z misky perleťová postava profesorky Trelawneyové a mluvila sípavým hlasem slova, která Harryho pronásledovala od konce jeho pátého ročníku. V části, kdy mají zabít jeden druhého, Tomova ruka sebou škubla, než ji lehce stáhl z jeho a Harry jemně vzlykal.

“Pane Pottere, byl jste informovaný o tomto proroctví?“ zeptala se madame Marchbanksová a Harry slabě přikývl. „A máte v úmyslu naplnit toto proroctví?“

Vaše Ctihodnosti,“ Sirius náhle vyskočil, navzdory Harryho vzlykům. „Proroctví již bylo naplněno,“ obrátil se k Tomovi a Harrymu, kteří se na něj plačtivě dívali. „Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána temnot, se blíží… Jen proto, že Harry má moc tě zabít, neznamená, že to tak udělá, Raddle… narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili, na samotném sklonku sedmého měsíce roku… a Temný pán ho poznamená jako sobě rovného, on však bude mít moc, jakou Temný pán sám nezná… Poznamenal jsi ho, prvně jeho jizvou a nyní také vašim manželstvím… proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu… Nemyslíš si Tome, že jsi tuto větu slyšel již dříve? Nezemřel někdo nepřímo tvou rukou?“

/Dítě/, zasyčel Tom a vzal Harryho do své náruče, přitom úplně zapomněl na Harryho nynější stav mysli.

Harryho tělo se zmítalo a začal vzlykat ještě silněji, když cítil silné paže, které ho obklopovaly: „Ne!“

“Pusť ho, idiote,“ Sirius Temného pána odstrčil. „Copak nevidíš, že ho rozrušuješ?“

Harry se sesunul pod lavici, kde se pod ní stočil. Ostatní se rychle stáhli, ale stále ho chránili před zvědavýma očima.

“Co se děje?“ zasípal hrbatý kouzelník na konci stolu a opřel se zpátky, když se Tom na něj otočil: „To je to, co se stane, když je někdo opakovaně znásilněn někým, koho nazýval svými přáteli nebo dokonce rodinou. Zde můžete vidět, co váš laskavý, dobrotivý hrdina udělal nevinnému dítěti.“

“Pane Raddle,“ promluvil Ogden. „Mohl byste nám snad vysvětlit, co to pan Snape naznačoval?“

“Potom, až se Harry uklidní.“

“Nedělej si starosti, Raddle,“ prohlásil Sirius, kterému se podařilo vzít Harryho do své náruče, který stále seděl na podlaze. „Mám ho. A pro vaši informaci, nejsem Snape – ačkoli ze samotné myšlenky na to se mi dělá špatně.“

“Prosím?“

“Neměli jste žádnou šanci, si všimnout, že tady jsou dva lidé, kteří vypadají jako já?“ obořil se Snape. „Brumbálova malá intrika měla za následek, že Harry má smrtelný strach z pohledu na svého kmotra, což je důvodem, proč jsem mu dal Mnoholičný lektvar.“

“Och, to víte – stařecké oči,“ řekl Ogden se sebekritickým pousmáním. „Mohl byste nyní odpovědět Starostolci?“

“Toto proroctví není jen o Harrym a o mně,“ začal Tom a snažil se nalézt správná slova. „Harry byl těhotný.“

Shromážděné čarodějky a kouzelníci zalapali po dechu a této novince se podařilo šokovat i Brumbála: „Proč jste mu dal lektvar?“ zeptala se sešlá žena s vrásčitýma očima; vypadala jako stereotyp prababičky a vydávala do okolí auru mateřství svou starou podobou. „Lektvar je nezákonný poskytovat nezletilým kouzelníkům.“

“Nikdy jsem se nezajímal o zákony, to byste měli vědět, ale v tomto případě jsem neposkytnul lektvar. Harry byl nositel.“

Znova se místností neslo společné zalapání po dechu a Ogden řekl tázavým tónem v hlase: „Ale tady nebylo přirozené mužské těhotenství zatím dvě stě čtyřicet sedm let… to není možné.“

“Zde mluvíme o Harrym Potterovi,“ Tom se nepatrně uculil a vytáhl Harryho lékařské záznamy, které mu madame Pomfreyová poslala, protože si myslela, že by mohli být potřeba. „Toto jsou dokumenty z Harryho léčby potom, co byl napaden.“

Vrásčitá soudkyně vše naprosto nedůstojně vytrhla, aby se podívali na dokumenty a každý, kdo našel příslušnou řádku, klesnul zpátky do své židle s ohromeným výrazem.

“Jak můžete vidět, jeho stav byl velmi vážný a tvoří krátkou část dlouhého příběhu, musel jsem si zvolit jednoho z nich, Harryho nebo dítě. Vybral jsem Harryho. Jeden z nich musel zemřít mou rukou, nebo alespoň mým rozhodnutím, protože ani jeden nemohl žít, jestliže by druhý zůstal naživu. Takže vidíte, že se proroctví naplnilo.“

“To stále nemění fakt, že Harry je na nejlepší cestě se stát Temným pánem, všichni tvoji Smrtijedi ho zkazili,“ zasáhl Brumbál a někteří kouzelníci Starostolce přikývli, i když příběh zabitého dítěte se zdál, že musel přesvědčit všechny čarodějky a většinu kouzelníků – jak je vidět, přemýšleli o tom, že zabití dítěte byla prostě příliš vysoká cena za zajištění něčí loajality.

“Chtěl bych něco říct,“ Lucius se postavil vedle Toma. „Vždycky jsem byl Malfoy. Malfoyové jsou vždy bezohlední, vychytralí a vždy na vítězné straně. Nikdy jsem se neviděl jako zlý, udělal jsem to, co jsem udělal, abych zajistil blahobyt sobě, mé rodině a linii Malfoyů. Pokud to znamená být Smrtijed, budiž. Ale protože Harry strávil nějakou dobu na mém panství, tento úhel pohledu se změnil. Nejsem špatný člověk, to ne, ale také nejsem dobrý. Harry je. Harry pomáhá ostatním z důvodů, které nemůžu ani začít chápat, dělá věci, které mi nedávají žádný smysl, ale nějak všechno činí lepším. Můj syn chodí s Charliem Weasleym, protože si Harry myslel, že by se k sobě hodili – nikdy dřív jsem neviděl svého syna tak šťastného. První věc, na kterou se má žena zeptá, až se vrátím domů, bude, jak se vede Harrymu, a jsem si jistý, že se aspoň pět sov bude ptát na tu přesně stejnou věc. Harry se nezměnil, vaše Ctihodnosti, on změnil nás. Vždy jsem byl nejprve Malfoy a pak Smrtijed. Nyní jsem nejprve Harryho přítel. Kdykoli bych si vybral Harryho více než Temného pána a vím, že většina Smrtijedů, a Temný pán sám, by udělali to samé. A to není proto, že je mocnější než Temný pán.“

“Obžalovaný, máte poslední slovo,“ oznámil Ogden po dlouhém tichu, stáčeje své oči ke starci, který byl zhroucený ve své židli.

“Cožpak nedokážete vidět, že s vámi manipulují?“ sebral své zbývající síly. „Tohle celé je představení se zhroucením a ztrátou děcka a o tom, že se změnili. Jsou to Zmijozelové. Chtěli tu smlouvu a všechno to zničili.“

“Byl jsem rovněž Zmijozel,“ ušklíbl se Ogden a čtyři členové souhlasně přikývli. „A vy jste se přimlouval ministerstvu, aby přijalo tuto smlouvu a jak to vidím, pan Raddle a jeho následovníci se změnili k lepšímu, zatímco jste vy dělal vše, aby jste zlomil tuto dohodu a mladého pana Pottera, který podle mého názoru, není vůbec podvodník. Možná jsem se nechal oklamat, to ano, ale raději bych byl oklamaný a žil v míru, než být zmanipulovaný a bojoval ve válce nějakého po moci lačnícího senilního muže. A teď, Albusi, vaše poslední slovo!“

“Beze mě zaniknete,“ prskal Brumbál a odhalil zkorumpovaného člověka, kterým ve skutečnosti byl. „Tento svět drží pohromadě díky mně. Pokud bych tolikrát nezachraňoval vaše zadky, podlehli byste. Jste blázni a užívám si toho, co jsem udělal, sledoval jsem celou věc a věděl jsem přesně, jak bylo s Potterem doma zacházeno, tolikrát jsem se přidal, taková dobrá malá děvka, že ano, Harry? Zkus si opravit svou zlomenou hračku, Tome, pokud si myslíš, že dokážeš vystát všechnu tu špínu a potřísnit ho spermatem. Oba jste zrůdy, odporné malé zrůdy a...“

Tom mávl hůlkou na šíleného muže a Silenciem ho umlčel: „Doporučoval bych vám, abyste vynesli rozsudek dříve, než se to rozhodnu převzít za vás.“

Ogden přikývl: „Navrhuji maximální trest: polibek Mozkomora, zrušení všech jeho titulů, předání jeho trezoru a veškerého jmění charitativním organizacím a rozlomení jeho hůlky. Jsou nějaké další návrhy?“ nikdo nepromluvil. „Kdo souhlasí?“ každý zvedl svou ruku a Ogden klepl svou hůlkou o stůl s hlasitým bouchnutím, které se ozývalo po celé místnosti, a vyplnil dokumenty.

Poté každý člen Starostolce podepsal rozsudek, Ogden vstal s dlouhou tenkou hůlkou ve své ruce a přede všemi, tak aby viděli, ji rozlomil na dvě poloviny, než ji položil zpátky dolů a předal rozsudek své sekretářce.

“Rozsudek může být vykonán okamžitě,“ oznámil Ogden, dávaje Mozkomorům znamení svou rukou, ale než mohla ohavná stvoření hodovat na Brumbálově duši, ozval se hlasitý šelest, který jak se zdálo, přicházel z každého tmavého koutu místnosti a o sekundy později byli shromáždění kouzelníci obklopeni stovkami upírů.

“Ne tak rychle, člověče,“ Sunny vykročil z masy bledých upírů, doprovázený pěti vůdci jiných klanů. „To není jen vaše právo, které zde platí. On ublížil dítěti našeho klanu. Můžete ho nechat políbit, jakmile s ním skončíme.“

Zlomyslně se culil a ostatní upíři odhalili své špičáky.

“O kterém dítěti to mluvíte?“ promluvila statečně jedna z čarodějek.

“O Harrym Potterovi,“ Sunny na ni protočil oči. „On je dítě našeho klanu a nemáme rádi, když vidíme, že jsou naše děti zneužívány a znásilňovány.“

Udělal rukou přikazující gesto a čtyři z jeho upírů se přesunuli, aby se chopili Brumbála.

“Harry Potter není upír,“ namítl kouzelník, kterého Brumbál dříve nazval Ramonem.

“Samozřejmě, o upírech ještě nevíte dost,“ šeptal upír po Sunnyho pravici. „Děti z našeho klanu jsou ty, které se tak narodily, ty, které nám daly svou krev a ty, o které se staráme. Harry Potter je dítě našeho klanu.“

“Náš soud vynese svůj vlastní rozsudek a ten bude vykonán,“ prohlásil upír na Sunnyho druhé straně a čtyři upíři, kteří drželi Brumbála zmizeli do čirého vzduchu, s větší částí nehumánních bytostí. „Potom ho můžete mít zpátky – nebo to, co z něj zůstane.“

Posledních několik upírů zmizelo a Sunny zůstal jen o chvilku déle, aby odtáhl Rabastana stranou: „Dobře se starej o Harryho,“ šeptal naléhavě. „A řekni mu, že pokud by mě potřeboval nebo chtěl, abych něco udělal, ať prostě požádá. Informuj mě, dobře?“ jemně se usmál na hnědovlasého partnera, než ho vášnivě políbil a také následoval svůj klan.

“Nuže, tohle bylo jaksi nečekané,“ Ogden přesto vypadal tak nějak šťastný a spokojený a většina ostatních členů Starostolce se zdála, že si myslí, že si Brumbál zasloužil cokoli, co si pro něj přichystali.

Nebylo mnoho známo o upírských tradicích a jejich právním systému, ale všeobecně se věřilo, že berou Talionské právo (pozn. překl.: Talion – odveta odpovídající míře původního činu – či-li život za život, oko za oko apod.) poněkud doslovně. Nikdo neočekával, že uvidí Brumbála v příštích několika měsících a nejvíc byli dokonce mírně překvapeni, když se k nim Brumbál vrátil v poměrně malém balíku, který sdílel s několika krysami. Ale mnoho z něj beztak nezůstalo, a i když několik Bystrozorů a ministerských úředníků vyjádřilo přání, aby na něm provedli některá kouzla, většinou každý vypadal, že souhlasí s tím, že Brumbál nestojí za to se s ním trápit a navíc, že zapáchal tak strašně pro ty, co byli nablízku. Také nebyla řečena žádná smysluplná poslední slova, protože Brumbálův balík byl bez jazyka a několika jiných tělesných částí. Ale toto nicméně bude až v budoucnosti a Brumbál ještě zaplatí za své zločiny…

„Pane Raddle, upřímně doufám, že jste byl k nám dnes upřímný a za těchto podmínek se omlouvám jménem celého Starostolce za nepříjemnost, kterou jsme vám a vašemu manželovi způsobili,“ natáhl svou ruku. „Přiznávám, že neznám pana Pottera osobně, ale nikdo si nezasloužil to, čím musel projít a doufám, že se uzdraví.“

Tom si potřásl s jeho rukou, právě když nějaký reportér proklouzl přes bezpečnostní kouzla a přes Bystrozory a udělal fotografii, než se rychle stáhl: „Děkuji vám, pane Ogdene, také v to doufám. A ačkoli vím, že to pro vás tolik neznamená, byl jsem dnes více upřímný a v posledních týdnech a měsících než kdy předtím.“

“Vlastně to něco znamená, pane Raddle,“ usmál se stařec. „Pravděpodobně si nepamatujete, ale pamatuji si vás jako mladíka a nikdy jsem se nedozvěděl, že jste lhář.“

“Děkuji vám, pane Ogdene, i když se obávám, že mám velmi slabou paměť,“ usmál se zpět Temný pán. „Jestli by vám to nevadilo, chtěl bych teď vzít Harryho domů.“

Nejvyšší divotvorce přikývl a následoval své kolegy ven z místnosti. Všichni Harryho přátelé seděli nebo stáli okolo ještě mírně hysterického chlapce, který seděl v Siriusově klíně, jenž sám seděl na podlaze, zcela vklíněný mezi zábradlím na jedné straně a lavicí na druhé straně.

“Myslím, že by bylo nejlepší se zbavit všech reportérů a nechat nás tak být,“ prohlásil Sirius. „To byla docela hloupá věc, co jsi udělal, Raddle.“

“Nevšiml jsem si toho,“ opáčil Tom sarkasticky, ale stále měkkým hlasem. „Jsi si jistý, že ho dokážeš sám zvládnout?“

“No, nikdo jiný tady není, Raddle, protože jsi ho prostě musel rozrušit tolik, že pořád pláče i po vypití celého jeho Uklidňující doušku,“ odsekl Sirius.

“Zůstanu,“ nabídl se Severus. „Dnes ráno mě vzal za ruku a mluvil se mnou a není možné, abys ho dostal odtud bez něčí pomoci.“

Sirius neochotně souhlasil a ostatní odešli, zavírající za sebou dveře a začali zaplašovat všechny reportéry a ujistili se, že se nemohli vrátit moc brzo předtím, než by se odletaxovali do hájemství Pobertů.

“Hej, Snape?“

“Co?“

“Myslím, že Harry usnul,“ oznámil Sirius po půl hodině. „Co myslíš, už se zbavili reportérů?“

“Zkontroluji to,“ Snape natáhl své dlouhé nohy a přešel ke dveřím a nakoukl přes malou mezeru. „Myslím, že jsou pryč.“

“Dobře, mohl by jsi mi pomoci nahoru?“

Snapeovy oči byly výmluvné, když vytahoval svého dvojníka na nohy.

“Díky.“

“Nechoď zase na mě se sentimentalitou.“

“Snažil jsem se být zdvořilý – jsem si jistý, že jsi o něčem takovém nikdy neslyšel,“ odsekl Sirius.

“Slyšel jsem o tom, zkusil jsem to a pak jsem se rozhodl proti tomu,“ ušklíbal se Mistr lektvarů. „A ty určitě také nikdy nezískáš medaili za svou zdvořilost.“

“Dobře, Snape, poslouchej,“ Sirius ho kopl do nohy, aby ho zastavil, protože obě jeho ruce byly zaneprázdněny držením Harryho, což při zpětném pohledu nebyl možná nejlepší způsob jak začít tuto konverzaci. „Vím, že jsem byl ve škole spratek, vím, že jsem byl horší než to. Vím, že jsem tě nenáviděl docela bezdůvodně, a že jsem vůči tobě jednal nefér a zaujatě. Nebudu se pokoušet ti to vysvětlit a nesnažím se za to omluvit. Ale opravdu jsem vděčný za to, co jsi udělal, a jsem vděčný, že se staráš o Harryho. Změnil jsem se, Snape, dospěl jsem, už nejsem ten namyšlený kluk, na jakého si pamatuješ ze školy, a omlouvám se za to, co jsem ti dělal, i kdyby jen proto, že by Harry byl hodně zklamaný, když by se dověděl o tom, co jsem ti udělal.“

“Co kdybych chtěl vysvětlení?“ požadoval Severus.

Sirius se zhluboka nadechl: „Nenáviděl jsem svou rodinu a nenáviděl jsem Zmijozely, protože to je to, čím chtěli, abych byl. Nenáviděl jsem tě, protože jsi byl svým způsobem jako já. Viděl jsem tě jako ztělesnění toho, čím bych rád byl, kdybych se choval podle očekávání své rodiny. Nenáviděl jsem tě, protože jsem si někdy přál být tebou, abych byl přijatý svou rodinou, a pak jsem se nenáviděl, protože jsem byl tak slabý, když jsem si přál něco takového. Jindy jsem tě nenáviděl, protože kdyby nebylo lidí jako ty, má rodina by mě měla ráda, pokud by nebylo někoho jiného, kým by chtěli, abych byl, pak bych mohl prostě být sám sebou. Byl jsi východiskem pokaždé, když jsem nenáviděl sám sebe a mou rodinu.“

“To je vlastně docela slušné vysvětlení. Myslím, že to má smysl pro lidi, jejichž hloupé mozečky fungují jako ty Nebelvírů,“ culil se Severus, rád, že mohl přijmout omluvu a ještě se posmívat Zvěromágovi. „Přijímám tvou omluvu, ale nikdy nebudeme přátelé, a pokud si to myslíš, měl bych se také omluvit, jen z dobroty srdce…“

“Rozumím, Snape,“ Sirius se smál. „Ale víš, jakmile se Harry uzdraví, bude nás nutit, abychom spolu vycházeli, dokud neprohlásíme, že jsme nejlepší přátelé...“

“Samozřejmě, že budu,“ mumlal Harry ospale. „Můžeme teď jít domů?“

“Jasně, zlato,“ souhlasil Sirius,  vstoupil do výtahu a udělal posunek “Říkal jsem ti to“ ke Snapeovi, který jen protočil oči.

“Vidím, že se cítíš lépe, šotku,“ poznamenal Mistr lektvarů a stiskl pravé tlačítko.

“Myslím, že ano.“

“Co tím chceš říct?“ zeptal se Zvěromág zaujatě. „To neznělo velmi přesvědčivě.“

“Tak to prostě je,“ Harry ustoupil dozadu, aby byl s to se podívat do jeho obličeje. „Proč se Tom stáhnul? Neví, že bych ho nikdy nezabil?“

“Harry, byl v šoku. Dnes poprvé slyšel celé proroctví,“ ujišťoval ho Severus. „A navzdory tvému názoru, že bude ignorovat řešení tohoto problému, proroctví mívají nepříjemný zvyk, že se stávají pravdivá. Myslím, že tě jen nechtěl ztratit. Pokud by musel naplnit věštbu, Harry, zabil by se sám, o tom tě můžu ujistit. Ale to by znamenalo, že by tě nechal samotného a tím by ti ublížil.“

“Vážně?“ Harry se na něj nadějně podíval a Severus rozhodně přikývl. „Děkuju ti,“ napůl se otočil a objal Mistra lektvarů. „Víte je to jaksi divné, mít najednou u sebe dva Severuse Snapey.“

“Ale musím přiznat, že vypadám opravdu dobře – dokonce i na Snapea,“ poznamenal Sirius a Harry se smál, přičemž ho praštil po hlavě. „Pojďme domů, chlapečku.“

Vkročil do krbu s Harrym stále ve svém náručí, tisknouce si lehkého chlapce blíž ke svému tělu, když Severus hodil trochu Letaxového prášku do ohně a uvedl jejich polohu. S nenuceností někoho, kdo používá tento způsob cestování prakticky celý svůj život, držel oba dva přesně uprostřed, když je neznámý krb pohltil a pak se vyhoupli do obývacího pokoje, trochu se převáželi, ale sám se chytil dřív, než by mohl přistát tváří dolů na podlaze a na Harrym.

“Jak jsi to udělal?“ zeptal se Harry frustrovaně, když Severus také vykročil z krbu a oprašoval si svůj hábit. „To není fér.“

“Někteří jsou prostě nadanější,“ dobíral si ho Mistr lektvarů. „A teď do postele s tebou.“

“Můžu se tě na něco zeptat?“

“Samozřejmě, Harry,“ Sirius je opatrně usadil na pohovku a čekal až bude Harry pokračovat.

“Přemýšlel jsem o ostatních soudech,“ mumlal Harry. „O tom, co řekli Hermiona s Ginny. Co tím myslely? Co se jim stalo?“

“Byly napadeny, když byly v Azkabanu,“ vysvětloval Severus neutrálním hlasem. „Brumbál také. Někdo je vykastroval.“

“Och,“ řekl Harry měkce. „Kdo to byl?“

“To nevědí, ale hádám, že to byl jeden z tvých přátel,“ odpovídal Severus. „A to znamená, že mají spoustu podezřelých.“

Harry se na něj chvilku tázavě díval, ale když mu Sirius klidně opětoval svůj pohled, chápavě přikývl: „Neměl bych se takto cítit, ale jsem rád, že nikdy nebudou moci mít děti.“

“Zasloužili si to, Harry,“ prohlásil Severus jemně. „A ty ne, je to tak snadné jak tohle.“

Tom řekl, že jsem byl nositel,“ šeptal Harry po chvíli. „Už nejsem?“

Sirius se zhluboka nadechl a jemně políbil Harryho vlasy, než odpověděl: „Jsi stále nositel, ale nikdy se nestalo, že nositelé otěhotněli po potratu. To je důvod, proč řekl ‘byl‘. Můžeš pořád otěhotnět za pomocí lektvarů, ale je vysoce nepravděpodobné, že otěhotníš přirozenou cestou.“

“Teď si kvůli tomu nedělej příliš mnoho starostí, dobře?“ dodal Severus, když Harry mlčel. „Jestli někdy budeš chtít mít své vlastní dítě, najdeme způsob. Slibuji.“

“Děkuju vám,“ Harry se krátce usmál, než opět schoval hlavu do Siriusovi hrudi.

Severus vstal, otevřel pro ně dveře a pak je následoval do Harryho pokoje a čekal venku, když Sirius položil svého kmotřence na postel.

“Je něco, co potřebuješ?“ Sirius opatrně za sebou zavřel dveře.

“Jenom ti chci dát tohle,“ a předal Siriusovi lektvarovou lahvičku. „Je to Vlkův lektvar.“

“Díky. Dobrou noc, Snape.“

Mistr lektvarů se jen otočil a zmizel v pokoji, který sdílel s Temným pánem a Sirius protočil oči a pomyslel si, že tento nový vývoj byl skoro tak zábavný jako jejich vzájemná nenávist. Zdálo se, že po tom všem to byla pravda: být milý ke svým nepřátelům, nic víc je nerozzlobí!

 

 « 52. kapitola « » 54. kapitola (MDV) »

 
12.08.2009 00:07:08
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (125 | 20%)
Denne (123 | 20%)
Raz za týždeň (78 | 12%)
Raz za dva týždne (35 | 6%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one