Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi

54. Uzdravování Harryho (dramatická verze)

Věnováno pro: Dobby, Anina, Airiny, Arwenka, Auša, Biggi, Elis, Exa, Hajmi50, Kiki, koky, Pegy, Sanasami, Saskya, Teressa, tess

Alcea

54. UZDRAVOVÁNÍ HARRYHO (DRAMATICKÁ VERZE)

“Co se stalo?“ zeptal se Harry, který se opíral o zárubeň dveří od kuchyně a díval se na Siriuse, který se zdál být něčím ustaraný.

Všichni se otočili na jeho tichou otázku a Harry trochu uskočil, kvůli náhlému pohybu a následnému zvuku.

“Merline, překvapil jsi mne,“ pozdravil Sirius. „Chceš si sednout?“

“Možná, ale teď bych chtěl mnohem raději odpověď na mou otázku.“

“Denní věštec mi poslal sovu; chtějí článek o těch soudech,“ vysvětlil Sirius a mával dopisem.

“No, a v čem je tvůj problém?“ Harry se k nim pomalu přesunul a strnule klesnul do židle v čele stolu. „Napiš ho.“

“Jsi si jistý, Harry?“ zeptal se Sirius nejistě. „Pochopil bych, kdybys nechtěl, abych ho napsal.“

“Samozřejmě, že si jsem jistý,“ usmál se Harry na něho. „Je mnohem lepší mít jeden správný článek, než spoustu spekulací a fám… Můžu mít tvou kávu, Remusi?“

“Zdáš se být dnes v dobré náladě,“ komentoval vlkodlak. Vypadal trochu unavenější, protože úplněk bude za pár dní.

“Dnes bude pršet,“ prohlásil Harry, jako kdyby to vysvětlovalo všechno. „A dostanu hejno sov.“

“A co plánuješ na dnešek?“ odvážil se Tom zeptat.

“Nevím, nějaké návrhy?“

“No, madame Pomfreyová a paní Turnerová nám dali seznam věcí, díky kterým bychom ti mohli pomoci,“ nabídl červenooký muž. „Pokud chceš, abychom ti pomohli.“

“Samozřejmě chci, abyste mi pomohli,“ díval se na ně prosebnýma očima. „Už se nechci bát. Jen si nejsem jistý, jestli to ještě dokážu.“

“O to se pokusíš, Harry, nebudeš mít, co ztratit a pokud budeš cítit, že nejsi ještě připravený, okamžitě přestaneme,“ navrhl Rudolfus a Harry váhavě přikývl.

“Dobře, Harry, tvůj první úkol,“ Sirius postrčil talíř s jídlem před hubeného chlapce. „Dobrý den začíná dobrou snídaní. Jez.“

“Ano, mami.“

“Musíš vědět, že jsem velmi mužný,“ Sirius našpulil rty a Harry se lehce pochechtával, než začal snídat.

Po snídani všichni přešli do obývacího pokoje, ve kterém byl načechraný šedomodrý koberec, pohodlná a všelijaká křesla a vysoký klenutý strop. Rudolfus jim nařídil, aby se posadili: „Chceš o tom mluvit, Harry?“

“Ne, opravdu ne,“ Harry si nervózně žvýkal spodní ret. „Už jsem o tom mluvil dvakrát a všichni víte, co se stalo.“

“Dobře,“ přikývl Rudolfus chápavě. „Bylo by pohodlnější, kdybys teď pracoval jen s… Čmuchalem nebo chceš pracovat s námi všemi?“

“S vámi všemi,“ odpověděl Harry.

“Tak bychom měli začít s tím, aby ses nás dotýkal, Harry,“ Rudolfus si také sedl. „Toto cvičení nebude fungovat, pokud se nás nedokážeš dotknout.“

Malý Nebelvír se zdál být více než pochybovačný na tento návrh.

“Proč nezačneš s námi mluvit o tom, proč se nás bojíš dotýkat?“

Harry zůstal zticha, hnětl si své ruce a nepohodlně si poposedal ve svém křesle.

“Není nic, za co se stydět, broučku,“ řekl Tom po chvíli. „Nemusíš se cítit povinen, abys něco dělal. Jen se tomu snažíme porozumět.“

“Nelíbí se mi to,“ šeptal Harry. „Dotýkali se mě všude a vy jste všichni tak vysocí a převyšujete mě a tím se cítím bezmocný. Už se nikdy nechci takto cítit, nemohl jsem se hýbat a bolelo to. A mám strach. Vím, že nejste jako oni, já to vím, ale pořád mě děsíte. A bojím se, že když se vás dotknu, začne to znovu, a že se mě také budete dotýkat a ublížíte mi.“

“To je v pořádku,“ ujistil ho Severus jemně. „Můžeš nám říct, proč dokážeš obejmout Čmuchala a držet Tomovu ruku?“

“Pěkně voní,“ Harry zčervenal. „Nevoní jako oni. Jejich vůně je známá.“

“Možná by ti pomohlo, kdyby sis k nám přivoněl?“ navrhl Rabastan. „Takže si na nás můžeš zvykat?“

Po troše přesvědčování se Harry opatrně k nim přiblížil a hluboce se nadechl jejich vůně, zatímco měli své ruce překříženy za zády. Snad to bylo tím, že jeho nos byl citlivější díky jeho zvěromágské podobě, ale pak zjistil, že Severus voněl velmi silně po bylinkách a pamatoval si, že se při této vůni vždycky cítil v bezpečí, pak se rozhodl, že Rudolfus voněl trochu jako letní déšť a hořká čokoláda, pak zjistil, že Rabastan skutečně voní jako černý čaj, a že Remuse obklopovala vůně jehličnanu a divokosti. Pevně je objal a poděkoval jim za jejich podporu, než také objal Siriuse a nakonec se uvelebil mezi něho a Toma, který voněl po černé kávě a něčem, co byl jen čistě Tom.

“Můžu říct, že to byl na jeden den dostatečný pokrok,“ prohlásil Rudolfus a všichni souhlasili.

Zbytek dne strávili povalováním (alespoň by to Harry tak řekl, ale samozřejmě, Zmijozelové byli daleko nad takovou zahanbující činností). Sirius začal psát článek, Harry odpovídal na své dopisy, Severus přemýšlel o novém lektvaru k upravení něčí paměti, bez nějakých vedlejších účinků, zatímco se Rudolfus snažil získat jeho pozornost, aniž by ho vyrušoval. Rabastan četl knihu o upírech a jejich partnerech, Remus uspořádával staré fotografie, které popisoval a vkládal je do různých krabic nebo alb. A Tom, Tom přemýšlel o Harrym, zatímco se svými prsty pročesával chlapcovými vlasy. Bylo to skoro jako dřív, pouze nyní si cenil Harryho přítomnosti ještě víc.

Také přemýšlel o proroctví a přesto, že byl stále smutný kvůli ztrátě jejich dítěte, věděl, že ani jeden z nich nebyl na to ještě připraven a byl rád, že už nic mezi nimi nestálo.

Také byl rád kvůli Brumbálovu trestu a gratuloval si za dobře vykonanou práci. Ogden mu dokonce poslal dopis a dnešní Denní věštec s fotografií, na které jsou oba, jak si potřásají rukama a dále uvádí, že v případě, že by se Weasleyová nebo Grangerová někdy pokusily utéct nebo je kontaktovat, tak Mozkomorové mají nařízeno, je okamžitě políbit, a že pozitivním aspektem je, že chtěl projednat jeho status jako Temného pána, jakmile se Harry zotaví, aby rozmlouval o změnách, které by chtěl učinit. Připomínal, že Tomovy ideály byly vždycky naprosto fascinující.

Ale Tom hlavně přemýšlel o svém Harrym a jen po dobu deseti minut poté, co Harry opět plácnul jeho paži, protože na něho zíral, čímž s úsilím odvedl své myšlenky jiným směrem.

Kolem poledne začalo pršet a Harry ostře protestoval, aby mohl jít na procházku sám. Všem se docela ulevilo, když se zelenooký chlapec vrátil v pořádku o tři hodiny později. Sirius mu rezolutně nařídil, aby si dal horkou koupel a převlékl se do suchého oblečení, zatímco Remus vtlačil šálek horkého čaje do jeho malých rukou.

Když se vrátil dolů v suchém a pohodlném oblečení, na okamžik zaváhal, ale pak si sedl k Remusovi a Rabastanovi a četl přes Rabastanovo rameno nebo pomáhal vlkodlakovi se rozhodnout, kam by měl umístit jakou fotografii, kdykoli si myslel, že kniha byla moc nudná. Cítil se dobře, a co bylo ještě důležitější, cítil se v bezpečí. Opět je rozpoznával, už to nebyli hrozící stíny, které by ho uchopily, už žádné číhající postavy v temných chodbách, už žádná Ginny nebo Hermiona nebo strýc Vernon. Oni byli jeho přátelé a starali se o něho tak moc jak se staral o ně. Byli jeho zachránci.

S touto myšlenkou začal svou terapii. Během prvních několika dnů od něho pouze čekali, aby si zvykal na jejich přítomnost, jejich hlasy a malé dotyky. Měl těžkou chvíli plně přijímat ty Siriusovy a zvláště ty Tomovy, protože skutečně věděl, kdo jsou, a bylo těžké, aby je nespojoval s tím dnem, když o nich přemýšlel více než o někom jiném v těchto hodinách. Ale po dvou týdnech a jednom dni je mohl obejmout všechny a oni ho mohli obejmout zpátky nebo se ho dotknout, pokud ho nepolekali nebo se nedostali blízko k jeho zadku a bokům a této celé partie.

Když pokročil tak daleko, Rudolfus navrhl, že provede některá cvičení, aby v něm vybudoval důvěru. První bylo, aby Harry sám spadl dozadu, a nechá je, aby ho chytili. Jak se ukázalo, Harry neměl problém s padací části, ale jakmile ho osoba za ním chytla a nevyhnutelně se ho dotkla, zpanikařil a stočil se nebo se drápal pryč. Podle Rudolfusova názoru to byla známka toho, že jim důvěřoval ve své hlavě, než hluboko uvnitř. Ale pořád se děsil celkových dotyků – ne, že by to pomohlo těmto věcem.

Ale nakonec po dlouhých vysilujících hodinách a dnech sám padl do Tomovi náruče a drze se usmíval na překvapivé pohledy, které obdržel.

“Jak jsi to udělal?“ zeptal se Tom zmateně, když mu pozvolna pomohl zpět na nohy.

Harry vytáhl své ruce z kapes, čímž odhalil svou hůlku v pravé ruce a ocelově modrou, kterou obepínal druhou. „Myslel jsem si, že by to bylo snadnější a taky že jo.“

“To je skvělé, Harry, ale víš, že nemůžeš vždycky chodit kolem se svou připravenou hůlkou, že ne?“, komentoval Tom jemně.

“Vím, Tome, a pracuju na tom, ale teď to je jediný způsob, jak to bude fungovat.“

Tom chápavě přikývl a Harrymu se opravdu dařilo nepanikařit, když ho ostatní chytali, ale trvalo jim to zbytek odpoledne a následující den to Harry dokázal dělat bez této jistící sítě. Dokonce pak jeho první reakce byla, že vytáhnul svou hůlku a postavil kolem sebe štít. Ale všichni s tím byli spokojeni a Tom uvedl, že by raději čaroval do dalšího století, než někomu dovolil, aby se to opět Harrymu stalo.

Nebylo to jen Rudolfusovo cvičení, které bylo přichystáno. Dalším úkolem pro Harryho bylo zavřít oči a dovolit ostatním, aby ho provázeli domem, což fungovalo docela dobře, dokud nebyl čas, aby Harry vzal ruku někoho jiného se stále zavřenýma očima. Nakonec zjistili, že klíčem k tomuto problému byla opět jejich vůně. Jakmile Harry věděl, kdo ho vedl, bylo vše fajn. Ale pořád se mu nelíbil zvuk zavírání a otevírání dveří a náhlé hlasité zvuky, které ho děsily, ale jinak si vedl dobře.

Jedinou věcí, ze které Harry absolutně vyváděl, bylo, když ležel rovně na podlaze nebo ještě hůř, když se někdo jiný nakláněl nad ním a nic to nemohlo změnit. V takovém případě upadl zpátky do svého starého zvyku, kdy se stočil, kňoural a neuklidnil se do té doby, než nebyl nikdo v místnosti, a když byl sám dokonce i několik hodin. To způsobovalo všem velké starosti, ale Harry o tom nebyl ochotný mluvit. Pouze jedinou věc, kterou dostali blízkou vysvětlení, byla, že to je něco, co by nikdy nemohl změnit, a proto by ho s tím měli přestat trápit. Harry věděl, že to bylo od něj asi ukvapené, ale nějak věděl, že toto dávání do pořádku bylo něčím, na co ještě nebyl připraven.

Dalším problém byl Tom. Harry se vždy cítil povinen s ním spát, ačkoli ho Tom ujistil, že počká a nikdy nebude požadovat něco takového. Přesto z toho byl Harry nervózní, když věděl, že porušuje smlouvu, a že jen Tomova dobrá vůle ho chránila. Postupem času se stával stále nervóznějším a plašším v blízkosti Toma, až jednoho dne, když ucuknul, jak se Tomova ruka otřela o jeho, tak toho měl červenooký muž dost a vtáhl Harryho do jeho pokoje, což to neudělalo vůbec snadným pro obavy malého chlapce.

“Sedni si,“ nařídil, a křehký chlapec váhavě vyhověl. „Co mám udělat, abys mi důvěřoval?“

“Nevím…“

“Víš to zatraceně dobře, Harry,“ běžel svými prsty přes své vlasy a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. „Podívej, snažím se být chápavý a podporující a myslel jsem, že jsem v tom byl dobrý. Nečekám, že se budeš se mnou milovat nebo mě dokonce líbat. Chci, aby se ti dařilo lépe a pokud to znamená, že musím odejít, dobrá, prostě mi řekni. Ale tohle…,“ udělal obšírné gesto rukou. „Nemůžu to snést. Děsím tě, vyhýbáš se mi, díváš se na mě, jako bys chtěl utéct. Znova se tě nebudu vůbec dotýkat, pokud to je ta reakce, kterou dostanu. Harry, opravdu, vážně tě mám rád a chci, abys byl šťastný, ale zřejmě nemůžeš být, když jsem nablízku, takže se chystám odejít.“

“Ne, ne,“ Harry zoufale křičel. „Slíbil jsi, že neodejdeš, Tome, prosím? Potřebuju tě. Změním se, prosím, neopouštěj mě, udělám cokoli.“

“Harry, opravdu si myslím, že to je nejlepší,“ řekl Tom, trhalo mu to srdce, když viděl bolestnou tvář své lásky. „Chci si být jistý tím, co chceš a chci si být jistý tím, že to, co uděláš, je to, co chceš udělat a ne něco, co uděláš, jen abys mě potěšil. Pořád máš Čmuchala, Lupina, Severuse a Lestrangeovi, nepotřebuješ mě.“

“Potřebuju,“ vzlykal Harry, ale Tom už učinil své rozhodnutí a rychle přivolal několik věcí, které si sem přinesl a opustil pokoj.

Tom pouze řekl Rabastanovi, že odchází a ani mu nedal čas, aby protestoval, než zmizel krbem.

Co následovalo poté, bylo to, že rychle a bolestně znovu upadl do svých starých zvyků, na kterých tak usilovně pracovali, aby se jich zbavili. Harry se zavřel v pokoji, nevycházel ven, pokud opravdu nemusel použít záchod. Ale tyto cesty se zastavili brzy nato, protože Harry nemohl nic jíst. Když nakonec násilím otevřeli dveře, Harry byl stočený v jednom koutě a ztratil tolik váhy, že jeho lícní kosti prostupovali kůží.

“Sakra, Harry!“ Sirius se hnal ke svému kmotřenci, přitom ignoroval prudké trhnutí a vzal ho do své náruče.

Harry byl teď tak slabý, že neměl žádnou energii, aby bojoval, žádné slzy, aby plakal a žádná slova, aby prosil. Tom ho opustil. Jediný člověk, o kterém si myslel, že ho miloval, kromě Siriuse, ho opustil, protože je vylekaný, protože je špinavý a použitý a protože je zrůda.

“No tak, Harry, dáme tě do pořádku,“ šeptal Sirius laskavě. Jeho slova však Harryho popletená mysl nezaregistrovala.

“On si tě nezaslouží.“

Harry cítil, jak byl zvednut z podlahy a položen na něco hebkého a měkkého, někdo otevřel jeho ústa a do ní odkapal nějakou tekutinu a masíroval jeho hrdlo, aby ho přinutil polknout. Už se o to nestaral, dovolil jim dělat, co chtěli. Jeho oční víčka těžkly, ale myslel si, že někoho cítil, jak za ním vklouznul do postele a přitiskl se hrudí k němu.

“Takhle to nemůže jít dál,“ prohlásil Sirius nad Harryho spícím tělem. „Nemůže někdo z vás kontaktovat toho stupidního Temného pána?“

“Nemyslíš, že jsme to už zkoušeli, Blacku?“ ušklíbl se Rudolfus. „Neposlouchal nás a pořád je zcela přesvědčen, že to, co dělá, je pro Harryho vlastní dobro.“

“No, to samozřejmě není,“ vrčel Sirius zuřivě. „Kvůli němu je blízko spáchání sebevraždy.“

Remus mu němě předal kousek pergamenu, který ležel blízko Harryho úkrytu. Dopis byl adresován Siriusovi Harryho rukopisem:

Milý Siriusi,

Omlouvám se, prosím, musíš mi věřit. Opravdu tě miluji, ale občas to prostě nestačí. Vím, že je to ode mě sobecké, ale já prostě nemůžu dál. Myslel jsem, že bych mohl, myslel jsem, že bych se z toho dostal a nějak to bylo opět stejné, ale nemůžu. Bolí to příliš a děsí mě to ještě víc. Nechtěl jsem věřit Ginny, Hermioně a Brumbálovi, když řekli, že mě zlomili, ale uvědomil jsem si, že to je pravda. Tyto rány jsou příliš hluboké a mám strach, že se nikdy nevyléčí. Prosím, věř mi, není to tvá vina, není to ničí vina, ani Brumbálova, nejsem prostě dost silný. Možná to byla úplně poslední kapka. Nikdy jsem ti neřekl, že mě moji příbuzní týrali, že mě strýc Vernon znásilňoval, protože jsem nechtěl, abys byl nešťastný. Vždycky jsi byl nejdůležitější osobou v mém životě, ale chtěl bych tě teď opustit dříve, než to také uděláš ty, uvědomuji si, jak jsem odporný. Myslel jsem, že se všechno změní k lepšímu, ale teď to jen bolí víc, protože jsem propadnul hlouběji a tentokrát tady nebyl nikdo, kdo by mě chytil. Chci to skončit, než začnu nenávidět všechny okolo mě. Chci to zastavit, než úplně přijdu o rozum. Nemohl bych unést další ránu a dávám přednost zemřít za svých vlastních podmínek. Vždy jsem pro tebe žil a budu v tom pokračovat, pokud to je tvé přání, ale pokud mě opravdu miluješ, necháš mě jít. Prosím, Siriusi, buď šťastný a neobviňuj se.

Z celého srdce, Harry

Sirius vydal přiškrcený, zlomený vzlyk a stočil se pevně kolem spícího chlapce: „Remusi, je mi to líto,“ řekly jeho oči všechna tato slova, které by nemohl říct.

Vlkodlak chápavě přikývl, když slzy také začaly stékat po jeho tváři. Vyhnal všechny ven.

“Co se stalo, Lupine?“ zabručel Severus.

“Harry se vzdal a tak to udělal i Sirius.“ Vlkodlakova ruka se třásla, když jim předával dopis. „Žili jeden pro druhého a teď zemřou jeden pro druhého.“

“To nemůžeš jen tak přijmout!“ vykřikl Rabastan. „Myslel jsem, že si je miloval!“

“Ano, miluji je,“ řekl Remus tiše, „ale Harry se zlomil a Sirius by se zlomil, kvůli jeho smrti. Je jako Lily, ona by nemohla žít bez svého syna a... Sirius nemůže žít bez Harryho.“

“Sklapni, vlku!“ obořil se na něho Severus tvrdě. „Slíbili jsme, že dáme Harryho dohromady a já se nevzdám. Seber se, zatraceně!“

“Najdeme Toma a přivedeme ho sem.“ Rudolfus byl již v půlce schodiště dolů, jeho bratr byl těsně v jeho patách.

“Udržíme je při životě.“ Severus zase otevřel dveře a pak jimi Remuse prostrčil. „Toto je tvá jediná rodina, bojuj za ni!“

Lestrangeovi bratři našli Temného pána ve své pracovně na Zmijozelově hradě, jak dumá nad nějakými papíry.

“Už jsem vám řekl, že se nevrátím,“ oznámil, aniž by vzhlédnul. „Takže můžete teď jít.“

“Přijdete alespoň na Harryho pohřeb?“ prskal Rabastan. „Harry umírá. Nejí, protože jsi odešel, nemluví a napsal Blackovi dopis na rozloučenou. Teď se oba rozhodli, že zemřít je mnohem lepší než žít.“

Tomova hlava se vymrštila při první větě a na konci poslední byl už u dveří.

“Kdybych věděl, že by ho toto dostalo do pohybu, pokusil bych se o to mnohem dřív,“ poznamenal Rudolfus, než oba následovali Toma zpět do hájemství Pobertů, kde oba černovlasí Nebelvíři spali pod vlivem Severusových lektvarů.

“Á, takže víte, jak se používá Letax,“ vysmíval se Severus, když odstoupil od postele. „Navrhoval bych ti, aby jsi něco udělal pro jejich záchranu...“

Ale Tom neposlouchal. Všechno, co dělal, bylo zírání na Harryho hubený, zbědovaný, mladý obličej, na průhlednou pokožku a na kosti, které byly viditelné i přes jeho oblečení, u kterého si všiml, že to bylo to stejné, co měl chlapec na sobě v den, kdy odešel. Vážně si myslel, že to, co udělal, bylo to nejlepší. Teď si však uvědomil, že opět ublížil Harrymu a možná ho dokonce zlomil.

“Harry, zlatíčko,“ z jeho obličeje odrhnul pramen černých vlasů. „Prosím, probuď se.“ Jemně políbil Harryho čelo a sledoval jak se mdlé zelené oči s chvěním otevřely. „Omlouvám se. Vím, že jsem to znova zpackal. Jsem hlupák. Ale prosím, Harry, tohle nedělej, nevzdávej se kvůli mně. Já za to nestojím. Nejsi zlomený, broučku, jsi nejsilnější osoba, kterou znám, nedovolím nikomu, aby ti řekl něco jiného. Neopustil jsem tě proto, že jsem si myslel, že nestojíš za mou pozornost nebo proto, že jsem si myslel, že jsi špinavý nebo něco podobného. Chtěl jsem tě chránit a myslel jsem si, že to, co jsem udělal, byla správná věc. Udělám všechno, co chceš, abych udělal, ale prosím, neumírej. Potřebuji tě; tvoji přátelé tě potřebují. Čmuchal tě potřebuje.“

“Řekl jsi, že bys mě nikdy neopustil.“ Harry před ním couval. „Řekl jsi, že bys mi nikdy úmyslně neublížil. Teď dáváš ještě další slib. Mám už toho dost, Tome.“

“Omlouvám se, vím, že jsem promarnil všechny své šance,“ Tom pomalu vstal, „ale je spousta lidí, kterým na tobě záleží a nejsou tak neobratní v lidských vztazích jako jsem já.“

“Ale oni nejsou ty, Tome,“ prohlásil Harry plačtivě. „Řekl jsi všechny ty věci a já ti důvěřoval a věřil jsem ti... Proč vždycky všechno zkazíš?“

“Nevím, Harry.“ Klesnul zpět na svá kolena a položil svou ruku přes Harryho ruku. „Nejsem dobrý přítel, natož dobrý manžel. Vždycky si myslím, že mé činy budou pro tebe nejlepší, ale ve skutečnosti to jedině zhorším. Myslím, že se to vyjasní mnohem víc, pokud mi řekneš, co bych měl dělat.“

“Stačilo by, kdybys dodržel své staré sliby. Máš jedinou poslední šanci, Tome. Jedinou. Poslední. Šanci. Už to nezpackej.“

“Děkuji, Harry. Už nikdy neporuším sliby.“

“No, byla to skoro zatracená doba, než jsi použil svou namyšlenou hlavu,“ řekl Sirius nevrle za Harrym a přitáhl si křehkého chlapce blíž. „Jestli to uděláš znova, nakrmím tebou svého vlastního osobního vlkodlaka, rozuměno?“

“Je to zcela jasné,“ přikývl Tom. „Můžu pro tebe něco udělat, kočičko?“

“Zůstaň se mnou,“ prosil Harry a na oplátku přijal kývnutí, když se přitisknul blíž k Siriusovi.

“Potřebuji mnoholičný lektvar,“ prohlásil Sirius, ale Harry ho přerušil: „To je v pořádku, jen se nehýbej.“

“Jsi si jistý, Harry? Jak si přeješ…,“ ujistil ho Sirius. Harry jen vzal jeho ruce do svých menších a zavřel oči.

Postupně mohl cítit, jak se tělo za ním mění. Ramena se rozšiřovala, tělo se mírně zkrátilo, zatímco ruce v jeho rukách se stávaly mozolnatější a větší. Ale byl to stále Čmuchal, byla to stále osoba, která by ho vždy milovala a byl stále obklopen stejnou známou vůní moře a mokrého psa.

“Jsi v pořádku, Harry?“ zeptal se Tom starostlivě, když Harry dosud po několika minutách nereagoval.

“Ano,“ Harry se mírně usmál a pomalu otevřel oči a hrál si se Siriusovýma snědýma rukama. „Jsem opravdu unavený.“

“Tak bys měl spát,“ prohlásil červenooký muž, natáhl své dlouhé nohy a přitáhl si svou židli k posteli, na kterou se posadil a opět vzal Harryho ruku do své.

“Spi, kočičko,“ zašeptal měkce. „Budu na tebe dávat pozor. Nikdo ti neublíží.“

“Budeš taky dávat pozor na Čmuchala?“ prosil Harry.

“Samozřejmě, Harry, oba budete v bezpečí,“ ujistil ho a něžně se na něj usmál. „Je ještě něco, co můžu pro tebe udělat?“

“Kde je Lami?“ zeptal se Harry. „Nemohl jsem ho najít.“

“Myslím, že je pořád v Bradavicích,“ připustil červenooký muž. „Pošlu Dobbyho, aby ti ho přinesl, dobře?“

“Pán Tom volal?“ Dobbymu se nějak podařilo se objevit s velmi slabým lupnutím, aby nevylekal Harryho a také udržoval odstup, přesto se široce usmál na černovlasého chlapce.

“Mohl bys, prosím, přinést Harryho medvídka z Bradavic?“ požádal Tom.

Dobby okamžitě lupnutím zmizel a vrátil se jen o několik okamžiků později s plyšákem, kterého předal Temnému pánu.

“Dobby doufá, že se Pán Harry bude brzy cítit lépe,“ opět se usmál a jeho zazubení se rozšířilo ještě víc, když se Harry opatrně usmál zpátky, než znova zmizel.

Tom opatrně vtiskl medvídka do Harryho náruče, zastrkal přikrývky kolem obou vláčných Nebelvírů a políbil Harryho čelo, než se posadil zpět do své židle.

“Můžeš… víš… můžeš mě vzít do své náruče, prosím?“ zašeptal Harry nervózně a Tom se lehce usmál, protože to bylo tak příznačné pro Harryho, že ho miloval. „Pokud jsi si jistý.“

“Ať tě nic nenapadne, Raddle,“ varoval Sirius, když se všichni uvelebili pod přikrývkami, Harry se opřel o Siriusovu hruď a svou hlavou spočinul na Tomově hrudi.

Harry se hihňal, než jim popřál dobrou noc.

“Dobrou noc, chlapečku.“

“Dobrou noc, maličký.“

Ode dveří se šťastně usmíval Remus, Severus se vítězně culil a Rabastan s Rudolfusem si plácli předtím, než šli všichni spát do svých vlastních pokojů nebo do pokoje Rudolfuse a Rabastana v případě Severuse, který vklouzl do postele ke svému ramenatému milenci.

“Nikdy bych si nepomyslel, že uvidím Temného pána, jak si hoví v posteli nejen s Harrym, ale také s Blackem,“ oznámil suše. „Vypadá to, že nakonec dostal správný nápad.“

“Myslíš, že Harry bude v pořádku?“ zašeptal Rudolfus zpátky, přičemž jemně hladil Severusova záda.

“Nejsi snad psycholog?“ opáčil Mistr lektvarů sarkasticky. „Myslím, že bude, pokud se Tomovi podaří, aby mu věřil, že je zamilovaný způsobem, jakým je on… A jestli zvládne dodržet své sliby.“

“Tak bychom se snad měli ujistit, že to udělá,“ zašeptal Rudolfus přímo do ucha černovlasého kouzelníka. „A já se také ujistím, že dodržíš své sliby… Vzpomínáš si, že jeden zahrnuje pusu, šlehačku a mé tělo?“

“Jak teď můžeš myslet na sex?“ bručel Severus nevěřícně. „Tvůj bratr spí jen o dva metry dál!“

“Spíš se snaží spát,“ odseknul Rabastan mrzutě. „Slyšel jsi někdy o Tišících kouzlech? Nepotřeboval jsem vědět o tomhle.“

“Říkal jsem ti to!“ Severus byl vděčný, že měl tvář odvrácenou od svého milence, a že byla tma, jinak by Rudolfus mohl najít, jak jeho tvář zdobí ruměnec. „Teď spi nebo nic nedostaneš až do Vánoc.“

Rudolfus z předchozí zkušenosti věděl až příliš dobře, jak dlouho Severus mohl vytrvat, a tak si povzdechl a zavřel oči, brzy nato cítil Severusovy ruce přistát na jeho kříži, než pomalu laskaly jeho hýždě, kompenzoval mu tak nedostatek sexuální aktivity.

“Seve?“ ptal se Rudolfus po chvíli a hubený muž zabručel, aby dal najevo, že poslouchá. „Pověz mi, dokážeme dát Harryho do pořádku?“

„Samozřejmě, že dokážeme,“ prohlásil Severus přesvědčeně. „Musíme.“

 

« 54. kapitola (MDV) « » 55. kapitola »


15.08.2009 00:07:34
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (121 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one