Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi

54. Uzdravování Harryho (méně dramatická verze)

Věnováno pro: Dobby, Anina, Airiny, Alexia, Arhoo-chan, Arwenka, Auša, Biggi, drahokam, Elis, Exa, Hajmi50, Kiki, koky, Lygie, Nadarja, Pegy, Sanasami, Saskya, Teressa, tess

Alcea

54. UZDRAVOVÁNÍ HARRYHO (MÉNĚ DRAMATICKÁ VERZE)

“Co se stalo?“ zeptal se Harry, který se opíral o zárubeň dveří od kuchyně a díval se na Siriuse, který se zdál být něčím ustaraný.

Všichni se otočili na jeho tichou otázku a Harry trochu uskočil, kvůli náhlému pohybu a následnému zvuku.

“Merline, překvapil jsi mne,“ pozdravil Sirius. „Chceš si sednout?“

“Možná, ale teď bych chtěl mnohem raději odpověď na mou otázku.“

“Denní věštec mi poslal sovu; chtějí článek o těch soudech,“ vysvětlil Sirius a mával dopisem.

“No, a v čem je tvůj problém?“ Harry se k nim pomalu přesunul a strnule klesnul do židle v čele stolu. „Napiš ho.“

“Jsi si jistý, Harry?“ zeptal se Sirius nejistě. „Pochopil bych, kdybys nechtěl, abych ho napsal.“

“Samozřejmě, že si jsem jistý,“ usmál se Harry na něho. „Je mnohem lepší mít jeden správný článek, než spoustu spekulací a fám… Můžu mít tvou kávu, Remusi?“

“Zdáš se být dnes v dobré náladě,“ komentoval vlkodlak. Vypadal trochu unavenější, protože úplněk bude za pár dní.

“Dnes bude pršet,“ prohlásil Harry, jako kdyby to vysvětlovalo všechno. „A dostanu hejno sov.“

“A co plánuješ na dnešek?“ odvážil se Tom zeptat.

“Nevím, nějaké návrhy?“

“No, madame Pomfreyová a paní Turnerová nám dali seznam věcí, díky kterým bychom ti mohli pomoci,“ nabídl červenooký muž. „Pokud chceš, abychom ti pomohli.“

“Samozřejmě chci, abyste mi pomohli,“ díval se na ně prosebnýma očima. „Už se nechci bát. Jen si nejsem jistý, jestli to ještě dokážu.“

“O to se pokusíš, Harry, nebudeš mít, co ztratit a pokud budeš cítit, že nejsi ještě připravený, okamžitě přestaneme,“ navrhl Rudolfus a Harry váhavě přikývl.

“Dobře, Harry, tvůj první úkol,“ Sirius postrčil talíř s jídlem před hubeného chlapce. „Dobrý den začíná dobrou snídaní. Jez.“

“Ano, mami.“

“Musíš vědět, že jsem velmi mužný,“ Sirius našpulil rty a Harry se lehce pochechtával, než začal snídat.

Po snídani všichni přešli do obývacího pokoje, ve kterém byl načechraný šedomodrý koberec, pohodlná a všelijaká křesla a vysoký klenutý strop. Rudolfus jim nařídil, aby se posadili: „Chceš o tom mluvit, Harry?“

“Ne, opravdu ne,“ Harry si nervózně žvýkal spodní ret. „Už jsem o tom mluvil dvakrát a všichni víte, co se stalo.“

“Dobře,“ přikývl Rudolfus chápavě. „Bylo by pohodlnější, kdybys teď pracoval jen s… Čmuchalem nebo chceš pracovat s námi všemi?“

“S vámi všemi,“ odpověděl Harry.

“Tak bychom měli začít s tím, aby ses nás dotýkal, Harry,“ Rudolfus si také sedl. „Toto cvičení nebude fungovat, pokud se nás nedokážeš dotknout.“

Malý Nebelvír se zdál být více než pochybovačný na tento návrh.

“Proč nezačneš s námi mluvit o tom, proč se nás bojíš dotýkat?“

Harry zůstal zticha, hnětl si své ruce a nepohodlně si poposedal ve svém křesle.

“Není nic, za co se stydět, broučku,“ řekl Tom po chvíli. „Nemusíš se cítit povinen, abys něco dělal. Jen se tomu snažíme porozumět.“

“Nelíbí se mi to,“ šeptal Harry. „Dotýkali se mě všude a vy jste všichni tak vysocí a převyšujete mě a tím se cítím bezmocný. Už se nikdy nechci takto cítit, nemohl jsem se hýbat a bolelo to. A mám strach. Vím, že nejste jako oni, já to vím, ale pořád mě děsíte. A bojím se, že když se vás dotknu, začne to znovu, a že se mě také budete dotýkat a ublížíte mi.“

“To je v pořádku,“ ujistil ho Severus jemně. „Můžeš nám říct, proč dokážeš obejmout Čmuchala a držet Tomovu ruku?“

“Pěkně voní,“ Harry zčervenal. „Nevoní jako oni. Jejich vůně je známá.“

“Možná by ti pomohlo, kdyby sis k nám přivoněl?“ navrhl Rabastan. „Takže si na nás můžeš zvykat?“

Po troše přesvědčování se Harry opatrně k nim přiblížil a hluboce se nadechl jejich vůně, zatímco měli své ruce překříženy za zády. Snad to bylo tím, že jeho nos byl citlivější díky jeho zvěromágské podobě, ale pak zjistil, že Severus voněl velmi silně po bylinkách a pamatoval si, že se při této vůni vždycky cítil v bezpečí, pak se rozhodl, že Rudolfus voněl trochu jako letní déšť a hořká čokoláda, pak zjistil, že Rabastan skutečně voní jako černý čaj, a že Remuse obklopovala vůně jehličnanu a divokosti. Pevně je objal a poděkoval jim za jejich podporu, než také objal Siriuse a nakonec se uvelebil mezi něho a Toma, který voněl po černé kávě a něčem, co byl jen čistě Tom.

“Můžu říct, že to byl na jeden den dostatečný pokrok,“ prohlásil Rudolfus a všichni souhlasili.

Zbytek dne strávili povalováním (alespoň by to Harry tak řekl, ale samozřejmě, Zmijozelové byli daleko nad takovou zahanbující činností). Sirius začal psát článek, Harry odpovídal na své dopisy, Severus přemýšlel o novém lektvaru k upravení něčí paměti, bez nějakých vedlejších účinků, zatímco se Rudolfus snažil získat jeho pozornost, aniž by ho vyrušoval. Rabastan četl knihu o upírech a jejich partnerech, Remus uspořádával staré fotografie, které popisoval a vkládal je do různých krabic nebo alb. A Tom, Tom přemýšlel o Harrym, zatímco se svými prsty pročesával chlapcovými vlasy. Bylo to skoro jako dřív, pouze nyní si cenil Harryho přítomnosti ještě víc.

Také přemýšlel o proroctví a přesto, že byl stále smutný kvůli ztrátě jejich dítěte, věděl, že ani jeden z nich nebyl na to ještě připraven a byl rád, že už nic mezi nimi nestálo.

Také byl rád kvůli Brumbálovu trestu a gratuloval si za dobře vykonanou práci. Ogden mu dokonce poslal dopis a dnešní Denní věštec s fotografií, na které jsou oba, jak si potřásají rukama a dále uvádí, že v případě, že by se Weasleyová nebo Grangerová někdy pokusily utéct nebo je kontaktovat, tak Mozkomorové mají nařízeno, je okamžitě políbit, a že pozitivním aspektem je, že chtěl projednat jeho status jako Temného pána, jakmile se Harry zotaví, aby rozmlouval o změnách, které by chtěl učinit. Připomínal, že Tomovy ideály byly vždycky naprosto fascinující.

Ale Tom hlavně přemýšlel o svém Harrym a jen po dobu deseti minut poté, co Harry opět plácnul jeho paži, protože na něho zíral, čímž s úsilím odvedl své myšlenky jiným směrem.

Kolem poledne začalo pršet a Harry ostře protestoval, aby mohl jít na procházku sám. Všem se docela ulevilo, když se zelenooký chlapec vrátil v pořádku o tři hodiny později. Sirius mu rezolutně nařídil, aby si dal horkou koupel a převlékl se do suchého oblečení, zatímco Remus vtlačil šálek horkého čaje do jeho malých rukou.

Když se vrátil dolů v suchém a pohodlném oblečení, na okamžik zaváhal, ale pak si sedl k Remusovi a Rabastanovi a četl přes Rabastanovo rameno nebo pomáhal vlkodlakovi se rozhodnout, kam by měl umístit jakou fotografii, kdykoli si myslel, že kniha byla moc nudná. Cítil se dobře, a co bylo ještě důležitější, cítil se v bezpečí. Opět je rozpoznával, už to nebyli hrozící stíny, které by ho uchopily, už žádné číhající postavy v temných chodbách, už žádná Ginny nebo Hermiona nebo strýc Vernon. Oni byli jeho přátelé a starali se o něho tak moc jak se staral o ně. Byli jeho zachránci.

S touto myšlenkou začal svou terapii. Během prvních několika dnů od něho pouze čekali, aby si zvykal na jejich přítomnost, jejich hlasy a malé dotyky. Měl těžkou chvíli plně přijímat ty Siriusovy a zvláště ty Tomovy, protože skutečně věděl, kdo jsou, a bylo těžké, aby je nespojoval s tím dnem, když o nich přemýšlel více než o někom jiném v těchto hodinách. Ale po dvou týdnech a jednom dni je mohl obejmout všechny a oni ho mohli obejmout zpátky nebo se ho dotknout, pokud ho nepolekali nebo se nedostali blízko k jeho zadku a bokům a této celé partie.

Když pokročil tak daleko, Rudolfus navrhl, že provede některá cvičení, aby v něm vybudoval důvěru. První bylo, aby Harry sám spadl dozadu, a nechá je, aby ho chytili. Jak se ukázalo, Harry neměl problém s padací části, ale jakmile ho osoba za ním chytla a nevyhnutelně se ho dotkla, zpanikařil a stočil se nebo se drápal pryč. Podle Rudolfusova názoru to byla známka toho, že jim důvěřoval ve své hlavě, než hluboko uvnitř. Ale pořád se děsil celkových dotyků – ne, že by to pomohlo těmto věcem.

Ale nakonec po dlouhých vysilujících hodinách a dnech sám padl do Tomovi náruče a drze se usmíval na překvapivé pohledy, které obdržel.

“Jak jsi to udělal?“ zeptal se Tom zmateně, když mu pozvolna pomohl zpět na nohy.

Harry vytáhl své ruce z kapes, čímž odhalil svou hůlku v pravé ruce a ocelově modrou, kterou obepínal druhou. „Myslel jsem si, že by to bylo snadnější a taky že jo.“

“To je skvělé, Harry, ale víš, že nemůžeš vždycky chodit kolem se svou připravenou hůlkou, že ne?“, komentoval Tom jemně.

“Vím, Tome, a pracuju na tom, ale teď to je jediný způsob, jak to bude fungovat.“

Tom chápavě přikývl a Harrymu se opravdu dařilo nepanikařit, když ho ostatní chytali, ale trvalo jim to zbytek odpoledne a následující den to Harry dokázal dělat bez této jistící sítě. Dokonce pak jeho první reakce byla, že vytáhnul svou hůlku a postavil kolem sebe štít. Ale všichni s tím byli spokojeni a Tom uvedl, že by raději čaroval do dalšího století, než někomu dovolil, aby se to opět Harrymu stalo.

Nebylo to jen Rudolfusovo cvičení, které bylo přichystáno. Dalším úkolem pro Harryho bylo zavřít oči a dovolit ostatním, aby ho provázeli domem, což fungovalo docela dobře, dokud nebyl čas, aby Harry vzal ruku někoho jiného se stále zavřenýma očima. Nakonec zjistili, že klíčem k tomuto problému byla opět jejich vůně. Jakmile Harry věděl, kdo ho vedl, bylo vše fajn. Ale pořád se mu nelíbil zvuk zavírání a otevírání dveří a náhlé hlasité zvuky, které ho děsily, ale jinak si vedl dobře.

Jedinou věcí, ze které Harry absolutně vyváděl, bylo, když ležel rovně na podlaze nebo ještě hůř, když se někdo jiný nakláněl nad ním a nic to nemohlo změnit. V takovém případě upadl zpátky do svého starého zvyku, kdy se stočil, kňoural a neuklidnil se do té doby, než nebyl nikdo v místnosti, a když byl sám dokonce i několik hodin. To způsobovalo všem velké starosti, ale Harry o tom nebyl ochotný mluvit. Pouze jedinou věc, kterou dostali blízkou vysvětlení, byla, že to je něco, co by nikdy nemohl změnit, a proto by ho s tím měli přestat trápit. Harry věděl, že to bylo od něj asi ukvapené, ale nějak věděl, že toto dávání do pořádku bylo něčím, na co ještě nebyl připraven.

Dalším problém byl Tom. Harry se vždy cítil povinen s ním spát, ačkoli ho Tom ujistil, že počká a nikdy nebude požadovat něco takového. Přesto z toho byl Harry nervózní, když věděl, že porušuje smlouvu, a že jen Tomova dobrá vůle ho chránila. Postupem času se stával stále nervóznějším a plašším v blízkosti Toma, až jednoho dne, když ucuknul, jak se Tomova ruka otřela o jeho, tak toho měl červenooký muž dost a vtáhl Harryho do jeho pokoje, což to neudělalo vůbec snadným pro obavy malého chlapce.

“Sedni si,“ nařídil, a křehký chlapec váhavě vyhověl. „Co mám udělat, abys mi důvěřoval?“

“Nevím…“

“Víš to zatraceně dobře, Harry,“ běžel svými prsty přes své vlasy a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. „Podívej, snažím se být chápavý a podporující a myslel jsem, že jsem v tom byl dobrý. Nečekám, že se budeš se mnou milovat nebo mě dokonce líbat. Chci, aby se ti dařilo lépe a pokud to znamená, že musím odejít, dobrá, prostě mi řekni. Ale tohle…,“ udělal obšírné gesto rukou. „Nemůžu to snést. Děsím tě, vyhýbáš se mi, díváš se na mě, jako bys chtěl utéct. Znova se tě nebudu vůbec dotýkat, pokud to je ta reakce, kterou dostanu. Harry, opravdu, vážně tě mám rád a chci, abys byl šťastný, ale zřejmě nemůžeš být, když jsem nablízku, takže se chystám odejít.“

“Ne,“ Harry naříkal. „Slíbil jsi, že mě nikdy neopustíš, Tome, slíbil jsi to. To mi nedělej…“

“Harry…,“ Tom se pomalu otočil a snažil se stát na svém.

“Slíbil jsi to,“ Harry opět zašeptal a stočil se do pevného klubíčka. „Hádám, že to bylo ode mě hloupé, myslet si, že bys mě chtěl po tom všem.“

“Ne, Harry,“ Tom se nakonec vzdal a dřepl si k chvějícímu se chlapci. „Chci tě. Moc tě chci. Neodejdu, dobře?“

Harryho se pokusil vzít do své náruče, ale ten se vyhnul a jeho naříkání se stávalo hlasitějším. „Slíbil jsi to.“

“Vím, Harry, omlouvám se, řekl jsem, že bych mohl odejít,“ šeptal Tom konejšivě. „Chystal jsem se na tebe dávat pozor, maličký, nikdy bych tě nemohl nechat úplně samotného. Jsi moje všechno, zlatíčko.“

“Tak proč jsi to řekl?“ vzlykal Harry. „Vím, že jsem špinavý, ale to nemůžu změnit. Myslel jsem, že mě miluješ.“

“Ano, Harry, miluji tě a nejsi špinavý a pomůžeme ti, aby sis to uvědomil,“ Tom opatrně setřel Harryho slzy. „Bylo ode mě hloupé tohle ti říct. Omlouvám se, vždycky to zpackám, když mě potřebuješ nejvíc. Ale takto se nemůžeš vyléčit, Harry. A přál bych ti, aby ses vyléčil víc než cokoli jiného. Nikdy tě nechci vidět opět jakkoli vystrašeného a smutného. A ty jsi vystrašený, Harry. S každým tady děláš pokroky, kromě mě, protože si myslíš, že budu vyžadovat, aby ses se mnou zase miloval. Ale to nebudu. Proč mi nemůžeš důvěřovat? Máš přednost před všemi ostatními, včetně mě. Chci tě, to bys měl vědět, ale já tě nechci jen kvůli sexu. Miluji tě, i když mi není dovoleno to říkat. Miluji tvou osobnost a tvůj úsměv a tvůj hlas a tvůj smích. Miluji způsob, jakým rozsvítíš místnost, když do ní vstoupíš. Miluji, že jsi tak čistý a nevinný navzdory všemu, co se ti stalo. Miluji, jak nacházíš řešení pro neřešitelné problémy jen proto, že chceš pomáhat. Miluji tvůj ruměnec a způsob jakým se uvolníš v přítomnosti svého kmotra. Miluji vás oba sledovat, protože se mu daří, aby ses cítil v bezpečí a protože mu věříš, když říká, že tě miluje. Jenom si přeji, abys mi také věřil…“

“Snažím se,“ popotahoval Harry. „Chci ti věřit.“

“Tak proč nemůžeš, Harry, je něco, co jsem udělal… nebo něco, co jsem neudělal?“ ptal se Tom naléhavě. „Proč mi nevěříš, když říkám, že tě nikdy nebudu nutit, aby ses se mnou miloval?“

“On… Můj strýc,“ Harry krátce zavřel oči. „Používal to jako omluvu. Úplně na začátku, řekl, že se to zase nestane, že mu to bylo líto, a že mě miluje. A dělal to stále znovu a… Důvěřoval jsem mu.“

“Ššš, Harry, teď je po všem,“ Sirius vstoupil do pokoje, aniž by si ho oba Hadí jazykové všimli a hned si dřepnul ke svému kmotřenci. „Tom ti neublíží, nedovolím to. Měl jsi mi říct o svých příbuzných, neměl ses pokoušet mě chránit,“ Sirius se konejšivě usmál na Harryho. „Jsem dospělý, Harry, nech mě, abych se staral o tebe a ne naopak.“

“Omlouvám se,“ Harry sevřel Siriusův hábit. „Nechtěl jsem, aby sis dělal starosti nebo se obviňoval.“

“O tebe si dělám starosti neustále,“ opáčil šedooký muž, „a z dobrého důvodu. Dosud jsem byl hrozný kmotr, ale slibuji, že se zlepším. A ty přestaneš přede mnou skrývat takové věci, Harry. Nechceš se vyléčit? Je to všechno nebo nic, Harry, budu respektovat tvé rozhodnutí, ale pokud se rozhodneš všechno potlačit, nikdy nebudeš s to se vyléčit. My jsme zde, abychom ti pomohli a nikdo z nás si nemyslí, že to byla jakýmkoli způsobem tvá vina, co se stalo.“

“Nechci vám ublížit,“ zašeptal Harry, přitom se stále držel svého kmotra.

“Ale to ubližuje, Harry,“ uvedl Tom jemně. „Protože všichni můžeme vidět, že se nás bojíš, ale nechceš to přiznat. Nemůžeš se tomu vyhnout a předstírat, že se vůbec nic nestalo. Ta tišící kouzla, co používáš a všechny ty záchvaty paniky, myslel sis, že bychom si toho nevšimli? Vím, že nás chceš chránit, ale nám to ubližuje, protože jsi zraněný a nedovolíš nám, abychom ti pomohli.“

“Prosím, nezkusíš to aspoň?“ prosil Sirius. „Kvůli mně?“

“Dobře,“ přikývl Harry plaše, než zavřel oči. „Pokusím se. Slibuju, že se vyléčím, ale neopouštěj mě. Potřebuju tě.“

“Neopustím,“ řekl Sirius měkce a vklouznul do postele za ním. „Jsi můj malý Harry, jak bych tě mohl opustit?“

“Zůstaneš, Tome?“ prosil Harry.

“Samozřejmě, zůstanu.“ Tom odhrnul z jeho obličeje jeden z inkoustově černých pramenů. „Omlouvám se za to, co jsem řekl dříve, Harry. Zase jsem ukázal, jak jsem neobratný v lidských vztazích. Omlouvám se, že jsi kvůli mně o sobě pochyboval ještě víc. Znova ti něco takového neudělám, už ne. Myslím, že se to vyjasní mnohem víc, pokud mi řekneš, co sis myslel, že bych udělal.“

“Tolik to bolelo myslet si, že by ses ke mně obrátil zády jako ostatní,“ popotahoval Harry. „Tak jsem se bál, že zrušíš smlouvu. Bylo by to tvé právo a chci, abys byl šťastný, ale já nemůžu…“

“Ššš, proč bych zrušil smlouvu, kočičko? Nic dobrého by to nepřineslo. Nechci tě ztratit,“ šeptal Tom něžně. „Slibuji, že to znova nezkazím. Dej mi šanci.“

“Stačilo by, kdybys dodržel své staré sliby. Máš jedinou poslední šanci, Tome. Jedinou. Poslední. Šanci. Už to nezpackej.“

“Děkuji, Harry. Už nikdy neporuším sliby.“

“No, byla to skoro zatracená doba, než jsi použil svou namyšlenou hlavu,“ řekl Sirius nevrle za Harrym a přitáhl si křehkého chlapce blíž. „Jestli to uděláš znova, nakrmím tebou svého vlastního osobního vlkodlaka, rozuměno?“

“Je to zcela jasné,“ přikývl Tom. „Můžu pro tebe něco udělat, kočičko?“

“Zůstaň se mnou,“ prosil Harry a na oplátku přijal kývnutí, když se přitisknul blíž k Siriusovi.

“Potřebuji mnoholičný lektvar,“ prohlásil Sirius, ale Harry ho přerušil: „To je v pořádku, jen se nehýbej.“

“Jsi si jistý, Harry? Jak si přeješ…,“ ujistil ho Sirius. Harry jen vzal jeho ruce do svých menších a zavřel oči.

Postupně mohl cítit, jak se tělo za ním mění. Ramena se rozšiřovala, tělo se mírně zkrátilo, zatímco ruce v jeho rukách se stávaly mozolnatější a větší. Ale byl to stále Čmuchal, byla to stále osoba, která by ho vždy milovala a byl stále obklopen stejnou známou vůní moře a mokrého psa.

“Jsi v pořádku, Harry?“ zeptal se Tom starostlivě, když Harry dosud po několika minutách nereagoval.

“Ano,“ Harry se mírně usmál a pomalu otevřel oči a hrál si se Siriusovýma snědýma rukama. „Jsem opravdu unavený.“

“Tak bys měl spát,“ prohlásil červenooký muž, natáhl své dlouhé nohy a přitáhl si svou židli k posteli, na kterou se posadil a opět vzal Harryho ruku do své.

“Spi, kočičko,“ zašeptal měkce. „Budu na tebe dávat pozor. Nikdo ti neublíží.“

“Budeš taky dávat pozor na Čmuchala?“ prosil Harry.

“Samozřejmě, Harry, oba budete v bezpečí,“ ujistil ho a něžně se na něj usmál. „Je ještě něco, co můžu pro tebe udělat?“

“Kde je Lami?“ zeptal se Harry. „Nemohl jsem ho najít.“

“Myslím, že je pořád v Bradavicích,“ připustil červenooký muž. „Pošlu Dobbyho, aby ti ho přinesl, dobře?“

“Pán Tom volal?“ Dobbymu se nějak podařilo se objevit s velmi slabým lupnutím, aby nevylekal Harryho a také udržoval odstup, přesto se široce usmál na černovlasého chlapce.

“Mohl bys, prosím, přinést Harryho medvídka z Bradavic?“ požádal Tom.

Dobby okamžitě lupnutím zmizel a vrátil se jen o několik okamžiků později s plyšákem, kterého předal Temnému pánu.

“Dobby doufá, že se Pán Harry bude brzy cítit lépe,“ opět se usmál a jeho zazubení se rozšířilo ještě víc, když se Harry opatrně usmál zpátky, než znova zmizel.

Tom opatrně vtiskl medvídka do Harryho náruče, zastrkal přikrývky kolem obou vláčných Nebelvírů a políbil Harryho čelo, než se posadil zpět do své židle.

“Můžeš… víš… můžeš mě vzít do své náruče, prosím?“ zašeptal Harry nervózně a Tom se lehce usmál, protože to bylo tak příznačné pro Harryho, že ho miloval. „Pokud jsi si jistý.“

“Ať tě nic nenapadne, Raddle,“ varoval Sirius, když se všichni uvelebili pod přikrývkami, Harry se opřel o Siriusovu hruď a svou hlavou spočinul na Tomově hrudi.

Harry se hihňal, než jim popřál dobrou noc.

“Dobrou noc, chlapečku.“

“Dobrou noc, maličký.“

Ode dveří se šťastně usmíval Remus, Severus se vítězně culil a Rabastan s Rudolfusem si plácli předtím, než šli všichni spát do svých vlastních pokojů nebo do pokoje Rudolfuse a Rabastana v případě Severuse, který vklouzl do postele ke svému ramenatému milenci.

“Nikdy bych si nepomyslel, že uvidím Temného pána, jak si hoví v posteli nejen s Harrym, ale také s Blackem,“ oznámil suše. „Vypadá to, že nakonec dostal správný nápad.“

“Myslíš, že Harry bude v pořádku?“ zašeptal Rudolfus zpátky, přičemž jemně hladil Severusova záda.

“Nejsi snad psycholog?“ opáčil Mistr lektvarů sarkasticky. „Myslím, že bude, pokud se Tomovi podaří, aby mu věřil, že je zamilovaný způsobem, jakým je on… A jestli zvládne dodržet své sliby.“

“Tak bychom se snad měli ujistit, že to udělá,“ zašeptal Rudolfus přímo do ucha černovlasého kouzelníka. „A já se také ujistím, že dodržíš své sliby… Vzpomínáš si, že jeden zahrnuje pusu, šlehačku a mé tělo?“

“Jak teď můžeš myslet na sex?“ bručel Severus nevěřícně. „Tvůj bratr spí jen o dva metry dál!“

“Spíš se snaží spát,“ odseknul Rabastan mrzutě. „Slyšel jsi někdy o Tišících kouzlech? Nepotřeboval jsem vědět o tomhle.“

“Říkal jsem ti to!“ Severus byl vděčný, že měl tvář odvrácenou od svého milence, a že byla tma, jinak by Rudolfus mohl najít, jak jeho tvář zdobí ruměnec. „Teď spi nebo nic nedostaneš až do Vánoc.“

Rudolfus z předchozí zkušenosti věděl až příliš dobře, jak dlouho Severus mohl vytrvat, a tak si povzdechl a zavřel oči, brzy nato cítil Severusovy ruce přistát na jeho kříži, než pomalu laskaly jeho hýždě, kompenzoval mu tak nedostatek sexuální aktivity.

“Seve?“ ptal se Rudolfus po chvíli a hubený muž zabručel, aby dal najevo, že poslouchá. „Pověz mi, dokážeme dát Harryho do pořádku?“

Samozřejmě, že dokážeme,“ prohlásil Severus přesvědčeně. „Musíme.“

 

« 53. kapitola « » 54. kapitola (DV) »


14.08.2009 05:59:44
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (121 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one