Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Věnováno pro: Dobby, Anina, Airiny, Amons, Arhoo-chan, Arwenka, Auša, Berninka, Biggi, Elis, Exa, gleti, Hajmi50, Kiki, koky, Lygie, Mouldy, Pegy, Sanasami, Saskya, Teressa, tess

Alcea

55. MŮJ

“Ahoj, Harry,“ zavolal Rabastan měkce, čímž Harry náhle zastavil a otočil se čelem k němu s jednou rukou stále na klice od svého pokoje. „Jak se cítíš?“

“Sledoval jsi mě celou cestu nahoru z kuchyně, jen aby ses mě na tohle zeptal?“ škádlil ho Harry lehce, zvedaje jedno obočí. „Cítím se mnohem líp, jen bych si přál, aby tady nebylo tolik dveří, ale teď mi řekni, co opravdu chceš.“

“Sol se ptá, jestli by nemohl přijít na návštěvu,“ usmál se Rabastan proti své vůli. „Chtěl by na tebe dohlédnout… a na mě, myslím. Je v pořádku, pokud ještě na to nejsi připraven. On to pochopí.“

Harry si ustaraně skousl spodní ret. „Šimon a můj bratranec chtějí dnes přijít na návštěvu. Severus a Tom šli zrovna pro ně. Myslím, že nebude vadit, když Sunny také přijde. Ale měl bys ses zeptat Remuse. Je to ostatně jeho dům a úplněk je za dva dny.“

“Řekl, že je to v pořádku, pokud to nebude vadit tobě,“ usmál se hnědovlasý muž lehce. „Takže je to teď na tobě.“

“Nevím,“ zamumlal Harry a prosebně vzhlížel. Rabastan ho hned vzal do své náruče. „Můžeš mu říct, aby po celou dobu zůstal s tebou? Nemyslím, že by se mi líbila představa toho, že se prochází po domě.“

“Samozřejmě, Harry,“ Rabastan konejšivě hladil Harryho záda. „Ještě něco?“

“Ne, myslím, že budu v pohodě, pokud budeš tady,“ usmál se Harry mírně. „Ty mě ochráníš, že ano?“

“Samozřejmě,“ Rabastan opětoval úsměv. „Ale nemyslím si, že budeš před ním potřebovat chránit.“

Harryho úsměv se změnil na omluvný, ale Rabastan se jen pochechtával a uvolnil ho, aby se pozdravil se svými přáteli.

“Harry!“ vykřikl Dudley, jakmile Harry vstoupil do obývacího pokoje. Udělal dva kroky dopředu, než si všimnul Harryho strachem rozšířených očí. „Ahoj, Vyžle, to jsem já. Nemusíš se bát.“

Tom se opatrně přesunul za svého manžela, ovinul ho s největší péčí a pak začal konejšivě hladit jeho paže, čímž se mu podařilo ho aspoň trochu uvolnit.

“Dudley,“ nakonec Harry zašeptal, uvolnil se z Tomova objetí a hodil paže kolem Dudleyho krku. Jeho bratranec ho s lehkostí chytil.

“Chraň mě.“

“Samozřejmě, Vyžle,“ slíbil Dudley a strčil si Harryho hlavu pod svou bradu. „Oni ti už nikdy neublíží. Nikdo ti neublíží; jsi v bezpečí.“

“Nemám takový pocit,“ přiznal Harry tiše. Mudlovo držení zesílilo. „Tolik se bojím, Dudley.“

“Vím,“ zamumlal svalnatý hoch měkce. „Přesto se nevzdávej, dostaneme tě z toho, dobře?“

“Dobře,“ vrátil Harry plaše, než se obrátil k Šimonovi, který se na něho jemně usmíval a otevřel svou náruč pro svého nejlepšího přítele. „Šimone!“

Nebyl jen ovinutý dvěma chránícími pažemi, ale také kokonem pozitivních, povzbuzujících pocitů, pro které ani empaté neměli název: „Vidím, že se už cítíš líp,“ zlehka pohladil Harryho bledou tvář. „Jen jsem toho od tebe tolik nečekal. Máš neustále to, co jsi potřeboval. Nedělej si o nás starosti.“

“Děkuju, že jste přišli,“ usmál se Harry šťastně, vypadal naprosto uvolněný v objetí druhého empata. „Jsi v pořádku?“

“Ano, jsem,“ povzdechl si Šimon a táhnul Harryho k pohovce. „Ani nemysli na to, že opět postavíš své štíty, rozuměl jsi? Dovol mi ti pomoci, mohl bych to zvládnout.“

“Nechci ti ublížit,“ zašeptal Harry, ale Šimon jenom zakroutil hlavou a přinutil Harryho, aby si sedl mezi jeho nohy a svou hruď přitiskl k Harryho zádům.

“Neublížíš mi, teď mě vpusť.“

Svýma rukama lehce spočinul na Harryho spáncích a pobídl ho laskavými slovy, aby sdílel své pocity, dokud Harry váhavě nezavřel oči a neklesnul na druhého empata, přitom mu dovolil, aby si přečetl jeho emoce a pečlivě se probíral jeho vzpomínkami, aby se dostal k jádru věcí.   

Kouzelníci a Dudley fascinovaně sledovali, jak Harryho třesení pomalu ustupuje a jeho pláč se zastavil. Šimonovy nohy ho stále jistily na místě, i když to byl teď empat, kterému stékaly slzy po lících. Šimon nechtěl hluboko uvnitř sebe uzamknout emoce. Vskutku, místo toho je postupně uvolnil do místnosti, takže to umožnilo Harryho ostatním přátelům, aby také nesli trochu této tíže.

“Věděl jsem, že ti to ublíží,“ zašeptal Harry a stíral slzy ze Šimonovy tváře. „Omlouvám se.“

“Jsem v pořádku, Harry,“ odpověděl Šimon a stáhl Harryho s sebou, jak si lehal na pohovku, takže teď Harry ležel napůl na něm. „Neomlouvej se, nebyla to tvá vina. Neměl by sis myslet něco takového. Nemohl jsi udělat nic, abys je zastavil.“

“Nemohl jsem použít svou magii,“ zašeptal Harry. „Chtěl jsem; chtěl jsem je zastavit, abych zachránil mé dítě. Ale ono to nešlo, cítil jsem se tak slabý. Měl jsem zachránit své dítě!“

“Udělal jsi vše, co jsi mohl, Harry,“ šeptal Šimon konejšivě. „Není to tvá vina, že tvé dítě zemřelo. Neobviňuj se, prosím.“

“Nemohl jsem mu pomoci,“ popotahoval Harry. „Měl jsem něco udělat!“

“Vyžle, no tak, byla to tvá vina, když zemřeli tvoji rodiče?“ zeptal se Dudley.

“Nebyla to Tomova vina, že dítě umřelo,“ protestoval Harry a Dudley zakroutil hlavou: „Tohle neříkej, Harry, mohl bys jen odpovědět na otázku?“

“Kdyby nebylo mě, Tom by po nich nikdy nešel,“ odpověděl Harry a Dudley zaúpěl.

“Harry,“ Tom si klekl ke své kočičce. „Oni byli proti mně. Dříve nebo později bych vás napadl. Nebyla to tvá vina.“

“Toto jsme už probírali, Harry,“ promluvil Dudley ještě jednou. „Myslel jsem, že sis to uvědomil. Byl jsi dítě; nemohl jsi udělat nic proti úplně dospělému kouzelníkovi. Oni spoutali tvou magii a používali tvůj strach proti tobě, nebyla to tvá vina, že dítě zemřelo.“

“Měl jsem to vědět,“ šeptal Harry. „Měl jsem zastavit strýce Vernona.“

jsem měl na tebe dávat pozor, Harry,“ argumentoval Sirius. „Věděl jsem, jak moc to tam nenávidíš, a že bys nechtěl být poblíž Raddlea o Halloweenu.“

“Ne!“ vykřikl zelenooký chlapec. „Nebyla to tvá vina, prosím, Čmuchale, prosím neobviňuj se,“ pevně objal Zvěromága a schoval svou hlavu do Siriusova hábitu.

“Jak to mám udělat, pokud se sám viníš?“ zeptal se Sirius laskavě. „Jak se nemůžu vinit, pokud vím, že ti bylo tak vážně ublíženo?“

“Je mi to líto.“

“Ne, Harry, tvoji rodiče tě milovali, nezahodili by svou oběť, kdyby se obviňovali,“ zakročil Remus měkce a zahalil oba černovlasé Nebelvíry do své náruče. „Oni se postarají o tvé dítě, Harry. Dovol nám, abychom se my postarali o tebe, koťátko.“

“Chtěl jsem rodinu,“ plakal Harry. „Ale nedokážu ochránit ani sám sebe!“

“Neměl bys mít potřebu chránit sám sebe,“ protestoval Tom a přidržel Harryho obličej mezi svýma rukama, což nebylo vůbec snadné, jelikož ani vlkodlak a ani jeho partner nebyli ochotni ho pustit. „Ty máš rodinu, jen se podívej okolo sebe. Všichni tito lidé jsou tady, aby tě chránili.“

/Jak můžeš ode mě čekat, abych se spoléhal na někoho jiného, když jsi mi vůbec nedal až tak úplnou kontrolu?/ zasyčel Harry na něho. /Ty nevíš, jaké to je, cítit se tak zcela bezmocně. Nevíš nic!/

/Vím, že ne/, odpověděl Tom klidně a přitom stále hladil Harryho líce. /Ale snažím se ti porozumět. Máš pravdu, nikdy jsem nemusel snést znásilnění nebo dokonce jen svázání bez možnosti úniku, ale pokud by tady byla nějaká cesta, kterou bych to odčinil, neváhal bych a šel po ní. Omlouvám se, když jsem toho tolik po tobě požadoval, ale jen se ti snažím pomoci. Vzdám se své kontroly nad tebou, maličký, dokonce ti dám Kouzelnickou přísahu, abys poslouchal…/

“Ne!“ Harry zakroutil hlavou a vrhl se do Tomovi čekající náruče. „Omlouvám se za to, co jsem řekl. Nechci Kouzelnickou přísahu a nechci, aby ses vzdal své kontroly.“

“Tak co chceš?“ zeptal se Tom tiše.

“Chci vědět, že se dokážu sám ochránit,“ mumlal Harry. „A chci vědět, že na to nemám.“

“Víš, že tě dokážu naučit, jak se sám ochráníš,“ uvedl Šimon a natáhl svou ruku k Harrymu. „Nikdo nedokáže zablokovat tvou empatii a dokonce ani empaté nevědí, jak to udělat.“

“Víš, že tohle nechci,“ Harry vzal váhavě nabízenou ruku a sedl si opět k Šimonovi. „Není správné používat něco takového.“

“Není správné někoho znásilnit, Harry,“ přel se Šimon a nutil Harryho, aby se na něho podíval. „Je to tvůj dar, máš dovoleno ho používat.“

“Ať je to cokoli, jsem zcela pro to, když ti to pomůže ochránit sám sebe,“ zazněl Siriusův názor a ostatní přikyvovali.

“Pokud uvolním dost z mých emocí najednou, můžu někomu přivodit omdlení nebo ho paralyzovat,“ mumlal Harry. „Funguje to jenom, když nechám úplně dole mé štíty.“

“Chceš tím říct, že jsi neměl ty štíty předně vystavené?“ mračil se na něho Šimon. „Teď bude vhodná doba, abys to provedl, Harry. Můžu absorbovat tvé pocity a druhým se nic nestane.“

“Nikdy jsem je neměl úplně dole,“ protestoval Harry. „Nechci, aby každý cítil to, co cítím já, Šimone. A nechci ublížit některému nahodilému člověku jen proto, že mě děsí.“

“Takhle to není, Harry,“ snažil se ho Šimon přesvědčit. „Můžeš ponechat pár štítů nahoře k zastavení toho, co se přihodí, takže můžeš mít kontrolu nad tím, jaké emoce chceš vypustit. Ale pokud si je všechny necháš nahoře, nebudeš schopný včas reagovat. Mělo by stačit, když vypustíš své emoce jednou za týden, abys mohl použít slabší štíty. Zkusíš to, Harry, prosím? Chci si být jistý, že jsi v bezpečí.“

“Ale neznamenalo by to, že Harry pak nemůže použít tuto metodu poté, co se jednou za týden zbaví všech těch emocí?“ zeptal se Rudolfus. Šimon zakroutil hlavou: „Emoce může použít proti svým útočníkům.“

“Myslím, že to zní dobře, Harry,“ Tom se usmál na zelenookého kouzelníka. „Chceme, abys byl v bezpečí a také bych chtěl vědět, kdy máš strach, zlatíčko.“

“V pořádku,“ souhlasil Remus a všichni, kromě Šimona a Harryho, opustili pokoj.

“Nemohl bys už přestat s tím chozením?!“ obořil se Severus na Remuse, který se dal na svou oblíbenou formu pro uvolnění stresu. „Lezeš mi na nervy.“

“Nech ho být, Snape,“ promluvil Sirius s ustaraným pohledem na svého podrážděného vlkodlaka. „Náměsíčníku, proč si nevezmeš ten lektvar, hmmm? Prosím…,“ šeptal chraplavě a okusoval ucho vyššího muže, než se na něj plaše podíval nahoru svým nejlepším štěněčím pohledem.

Remus nemohl odolat těmto štěněčím očím, a tak šel zdráhavě do jejich pokoje, byl si velmi dobře vědom toho, že Sirius manipuloval, zase! Pak ho napadla jiná myšlenka. Proč souhlasil s tím, že nechal upíra, aby přišel na návštěvu? Mohl cítit, jak se mu při této samotné myšlence vaří krev a jeho odbojná povaha. Upír se nemůže dostat do blízkosti jeho partnera a ani k jeho mláděti! O tom se ujistí. Souhlasně zavrčel na svoji zrcadlovou podobu. Racionální, lidská část jeho mozku se mu chabě snažila připomenout, že upír je Harryho přítel, ale vlkodlak tento hlas rychle umlčel. Harry je jeho mládě a bude chránit své mládě! Znechuceně zíral na lektvar, který mu udělal Severus, s vědomím, že si ho musel vzít. Hluboce si povzdechl, odzátkoval malou lahvičku a jedním vrzem ji hodil do sebe, ušklíbl se nad hroznou chutí. Vlk mírně ustoupil, stále číhal pod povrchem, ale člověk byl opět pod kontrolou. To se ale brzy změní.

Zatímco Remus se stále pokoušel kontrolovat své sebeovládání a zakázal si všechny myšlenky na upíry a mláďata ve své mysli, Harrymu se podařilo zcela stáhnout své štíty a nahradil je mnohem slabšími stejně, jako se ty Šimonovy zvedly.

“Chceš to zkusit?“ nabídl Šimon, ale Harry zakroutil hlavou: „Vím, jak to funguje. Řekl jsem ti, že to dokážu ještě udělat se všemi mými štíty nahoře, jen ne tak silnými. Ne silnými dost na to, aby…“

“Ššš, to je teď v pořádku, nyní jsou dost silné,“ upokojoval ho Šimon. „Jen buď opatrný, dobře? Chceš, aby se ostatní vrátili dovnitř?“

“Ne,“ zastavil ho Harry a nervózně si mnul ruce. „Chtěl jsem se tě na něco zeptat. Vážně mě Tom miluje?“

Šimon se vřele usmál na svého malého přítele a přitáhl si ho znovu do svého klína. „Ano, miluje. Před všemi těmi měsíci, když jsem se s ním setkal poprvé, byl tak chladný a lhostejný, ale podruhé už byl do tebe šíleně zamilovaný. Tato láska pak od té doby jen roste. Neustále na tebe myslí, má o tebe strach a je na tebe pyšný, protože se snažíš uzdravit. Nikdy jsem si nemyslel, že by taková černá duše mohla pociťovat tak čisté emoce, ale on ano. Nelhal, když řekl, že by pro tebe udělal všechno. Nikdy ti neublíží a bude tě držet v bezpečí po zbytek vašich životů. Když bys byl schopný si najít někoho lepšího než jeho, pochybuji, že najdeš někoho, kdo tě bude milovat víc.“

Harrymu stékaly slzy po tváři. Marně se je snažil setřít, než to nakonec vzdal. Jemný, stále mírně nevěřící usměv hrál na jeho rtech. Jeho oči znova zářily nadějí a štěstím a Šimon mu sám dal duševní poplácání po rameni.

“Všichni tě milují jedním či druhým způsobem,“ pokračoval hnědovlasý empat. „A ty si zasloužíš jejich lásku. Můžou se teď vrátit dovnitř?“

“Mám pocit, že se netěšíš z mé exkluzivní společnosti,“ škádlil ho Harry lehce a rozhořčeně oddechoval, když ho Šimon bez okolků odhodil na podlahu.

“Mám pocit, že by bylo ode mě docela nespravedlivé, kdybych si tě nechal celého pro sebe, zatímco ti venku vyšlapují díry v koberci.“

“Bolí to,“ špulil Harry pusu, přitom si mnul své pozadí a tím zapříčinil, že Tom, který slyšel Harryho slova, vrazil do pokoje a klesnul na kolena ke svému malému Nebelvírovi: „Jsi v pořádku, zlatíčko? Jsi zraněný?“

Harry se pokusil potlačit své hihňání, ale bídně selhal a místo toho schoval svůj obličej do Tomova hábitu: „Jsem v pohodě, děkuju ti.“

“Jen jsem ze sebe udělal hlupáka, že ano?“ zamumlal Tom pobaveně, přitom cítil, jak se Harry chechtá proti jeho hrudi a kývl svou hlavou. „Alespoň to bylo kvůli tobě. Fungovalo to?“

“Ano,“ Harry se k němu přitisknul. „Slib, že se nenaštveš, když tě uhodím.“

“Už jsem řekl, že bych vzal všechno, pokud to znamená, že ti už nebude nikdy ublíženo,“ usmál se červenooký muž na něho. „Máš dalšího hosta, Harry. Chceš ho vidět?“

“Kde je Rabastan?“ zeptal se černovlasý chlapec nejistě.

“Stále čeká venku s Thymusem,“ odpověděl Tom a pomohl Harrymu nahoru.

“Chci se o to aspoň pokusit,“ prohlásil Harry po chvilce přemítání. Tom přikývl a dal Severusovi znamení, aby je nechal vstoupit.

“Harry,“ usmál se Sunny oslnivě na malého chlapce, čímž odhalil zářivě bílé špičáky. Z nějakého důvodu pohled na něj Harryho značně uklidnil. Váhavě přistoupil k upírovi, těsně následovaný Tomem: „Sunny.“

Upír se stále dokonale držel, jeho úsměv nezaváhal, když mluvil k Harrymu uklidňujícím hlasem, který nakonec opatrně dal své paže kolem upírova pasu a svou hlavou spočinul na jeho hrudi.

“Děkuju ti za Brumbála,“ nakonec Harry zašeptal. „Jsem opravdu dítě tvého klanu?“

“Samozřejmě, Harry,“ ujistil ho Sunny a opatrně vrátil objetí. „U nás máš domov, v případě, že bys někdy cítil, že nějaký potřebuješ.“

Harry úlevně vydechl, ale poklidný okamžik byl krutě přerušen místním vlkodlakem, který se vrátil dolů a nejen, že našel doma páchnoucího upíra, ale také své mládě držené tímto upírem a jeho partner stál nebezpečně blízko. Jeho smečka byla v nebezpečí! Musel zachránit svou rodinu!

Hbitě popadl zápěstí svého partnera a vtáhl ho do své náruče. Pak osvobodil své mládě z vězení upírových paží a oba chytil do silného objetí.

“Můj!“ zavrčel a mimoto zpevnil své držení. Sotva si všimnul Siriuse, který udržoval jejich mládě před zpanikařením. „Jdi od nich pryč, pijavice!“

Teď, pokud tady bylo něco, co by mohlo vytočit upíra, tak to bylo to, že byl nazván pijavicí. Samozřejmě to byla pravda, ale pro něho to bylo něco, nač být pyšný, a aby to muselo být použito v takové souvislosti, nebylo nejlepším způsobem jak ho uklidit. A zklidnění bylo rozhodně v pořádku, protože muset snést přítomnost vlkodlaka pár dní před úplňkem a vidět, že vlkodlak ukradl jeho dítě, bylo určitě trochu rozčilující.

“Můj partner,“ zasyčel Sunny a vtáhl Rabastana do své náruče. „A ty máš pořád něco, co patří mně.“ Nějak se mu podařilo dostat Harryho zpátky, navzdory Siriusovu bojování, aby udržel svého kmotřence, který nyní vypadal velice vystrašeně.

Remus zavyl a rozzuřený tlačil Siriuse za sebe, aby ho vzdálil od nebezpečí a pak se připravoval k útoku a přivedení svého mláděte zpátky do bezpečí.

“Přestaňte!“ vykřikl Harry, přitom uvolnil své emoce a tím na krátký okamžik paralyzoval každého v pokoji. Využil této chvilky, aby utekl do Tomovi náruče. „Prosím, přestaňte!“

Všichni přítomní kouzelníci vytáhli své hůlky, jakmile se podrážděný vlkodlak vřítil do pokoje. Zatímco se Sirius s Rabastanem pokoušeli uklidnit své partnery s mírným úspěchem, tak Severus s Rudolfusem dvakrát nerozmýšleli, než obě stvoření přitlačili k podlaze, přitom ignorovali rozzuřené vrčení a syčení, které na oplátku obdrželi. Tom se mezitím snažil uklidnit Harryho, který se ještě chvěl v jeho náručí a držel se jeho hábitu.

“Doufám, že jste spokojení, pánové,“ prskal Šimon na obě nehumánní bytosti. „Nejen, že jste vyděsili Harryho k smrti, ale také jednáte s těmito třemi lidmi, jako kdyby nebyli ničím více než majetkem.“

Remus a Sunny měli omluvný zahanbený pohled na tuto výtku, než se obrátili se zlobným výrazem k sobě navzájem.

“Přenesu Harryho nahoru do jeho pokoje.“ Tom snadno zvedl malého kouzelníka nahoru, jednou rukou podepřel jeho záda, zatímco druhou přemístil pod jeho stehna. „Navrhuji vám, abyste něco udělali s těmi idioty.“

Dudley a Šimon ho následovali ven z pokoje a on nevěděl, jestli by měl cítit vděk za jejich pomoc nebo naštvaní, protože nebude mít trochu samotné chvilky s Harrym. Kvůli Harrymu by to snesl, ať je to, jak chce.

Opatrně otevřel dveře od Harryho pokoje a přešel k nebelvírově posteli, kde si sednul na její okraj poté, co Harryho zastrčil pod přikrývku.

“Už přestali?“ zašeptal Harry prosebně a Tom přikývl a odhrnul jeden z inkoustově černých pramenů z Harryho obličeje.

“Jsou v pořádku?“

“Jsem si jistý, že jsou,“ odpověděl Tom jemně. „Ale ty jsi v pořádku?“

Harry trochu přikývl a stočil se na bok: „Nesnáším, když se Remus stává takovým. Vím, že si nemohl pomoci, a že to myslel dobře, ale nebyl to dobrý pocit.“

“Povím mu to, dobře?“ odvětil Tom jemně. „Proč se trochu netěšíš ze společnosti svých přátel, zatímco obstarám nějaký dort, hmmm?“

“Dobře,“ zamumlal Harry a udělal prostor pro Šimona na své posteli, zatímco Dudley si sedl do židle, která stála u postele.

“Och, a Harry?“ otočil se Tom znovu s jednou rukou na klice a něžně se usmíval na drobného kouzelníka. „Ty jsi můj. Myslím, že jim to teď řeknu.“

S tímto se otočil a zanechal tak Harryho se zasněným úsměvem, zatímco se Dudley snažil marně získat jeho pozornost a Šimon se jen vědoucně culil.

Ale Harryho dort musel o trochu déle počkat, usoudil Tom, když trhnutím otevřel dveře do obývacího pokoje a jediným rychlým pohybem praštil s upírem a vlkodlakem o zeď.

“Jak se opovažujete předpokládat, že Harry je váš, když s ním takto špatně zacházíte?“ zasyčel, jeho oči planuly ještě nebezpečnějším odstínem červené. „Kašlu na vaše instinkty nebo na všechno na co byste chtěli svalit vinu, ale pokud opět někdy takto vystrašíte Harryho, bez výčitek vás oba zavřu do nějaké místnosti během úplňku a zabiju toho, kdo by mohl přežít. Harry je můj, tohle byste si měli dobře zapamatovat. Je můj, abych ho držel, můj, abych se o něj staral, můj, abych ho líbal a můj, abych ho miloval. Je to jasné?“

Přitlačil je trochu násilněji o zeď, aby zdůraznil svá slova a všiml si s uspokojením, že vypadali trochu… znepokojeně.

“Harry je mé mládě,“ i přesto Remus zavrčel a pokusil se uvolnit z Voldemortova magického držení s malým úspěchem. „Byl v nebezpečí!“

“Ano, před tebou,“ prskal Tom. „Pokud chceš o někoho bojovat, bojuj o svého vlastního partnera a ne o mého Harryho. Nepotřebuji pomoc s jeho ochranou.“

“Vykonal jsi dobrou práci, že ano?“ syčel Sunny posměšně, i když jeho tón nepopíral závažnost jeho prohlášení. „Kde jsi byl, když ho znásilnili? Kde jsi byl, když ho jeho příbuzní týrali a obtěžovali ho?“

Voldemortův planoucí pohled zesílil stejně, jako zesílilo jejich držení.

“Harry se zajímá, kde je ten dort, co jste mu slíbil,“ Šimon vkročil tiše do pokoje a zavřel za sebou dveře. „A všichni byste se měli naučit kontrolovat své emoce, když má teď Harry své štíty dole. Já tady vždycky nebude, abych je absorboval,“ s lehkou silou odtáhl Toma od ostatních, než se otočil k oběma nehumánním bytostem. „Harry ví, že jste mu nechtěli ublížit s vaším dřívějším chováním, takže se tady navzájem neobviňujte, ale to nemění skutečnost, že jste mu způsobilo to, že se cítí špatně za zapříčinění tolika potíží, a že mu vaše dotyky připomněly všechno, čím si prošel, a že ho vaše slova ranila,“ vážně se na ně díval, dokud oba zahanbeně neodvrátili pohled. „On ví, že jste měli malou kontrolu nad svým jednáním a opravdu oceňuje, že se o něj tolik staráte a chcete ho chránit. Jenže Harry není váš partner a nepatří vám. On patří k panu Raddleovi a jemu samotnému,“ povzbudivě se usmál na Temného pána. „Nejsou potřeba taková vzplanutí žárlivosti, pane Raddle a měl byste teď vědět, že Harry velmi neocení, pokud jim ublížíte. Harry nepotřebuje Temného pána, pane Raddle, on potřebuje vás. Možná byste mu měl nyní obstarat ten dort.“

Tom se neochotně vzdal, ale ne dříve, než vrhl na oba divoký planoucí pohled a odkráčel do kuchyně, aby našel čokoládový dort, který pro ně Dobby udělal na snídani. Ani si nevšiml, že ho empat následoval, dokud nepromluvil.

“Vím, že nechcete radu ode mě nebo od někoho jiného, ale jsem Harryho nejlepší přítel a říkám, že to je dobře, pokud mu ukážete, jak moc si děláte starosti a jak moc je ocení,“ řekl Šimon měkce. „V Harryho dětství se o něho nikdy nikdo nestaral, mnohem méně kvůli jakémukoli uznání za všechno, co udělal pro ty bastardy a neměl byste se na něho zlobit, že vám nebyl schopen uvěřit každé vaše slovo. Vzpomínáte si, když jsem vám řekl o kódu empata?“

Tom přikývl a opřel se o kuchyňskou linku s Harryho dortem na talíři ve své ruce.

“Harry je silnější empat než kdokoli jiný, o kterém vím a jediným důvodem, proč je tak nejistý svými schopnostmi je skutečnost, že skoro každou emoci, kterou obdrží, přeloží do několika negativních emocí, protože to byly jediné pocity jeho příbuzných, které na něj v dětství působily,“ zhluboka se nadechl, dívaje se do červených očí Temného pána. „Nemůžete čekat od někoho, aby se cítil opravdu milovaný, pokud to je opak toho, co cítí, že ne?“

“Proč mi tohle všechno říkáš?“ požadoval Tom. „Nevzdám se Harryho.“

“Nechci, abyste se ho vzdal,“ opáčil Šimon naléhavě. „Jen jsem se snažil, abyste pochopil, že Harrymu potrvá nějakou dobu, než zcela přijme vaši lásku jako něco dobrého a jako něco, co si zaslouží. Jeho kód se mění. Vlastně od té doby, co Sirius přišel do jeho života, ale teď dokonce rychleji, protože jste tady pro něho. Dal jsem mu takovou radu, že byste mu měl dokazovat vaši lásku, aby dostal mnoho pozitivních pocitů, které by si spojil s láskou. Dávejte mu víc. Nakonec začne věřit, že ho milujete, teď to kvůli němu nezničte.“

“To neplánuji,“ prohlásil Tom a prošel kolem empata. „Ale stejně děkuji za porozumění.“

“Nedomluvil jsem,“ zastavil ho Šimon. „Nežárlete a neudělejte něco hloupého. Pokud si Harry myslí, že láska má za následek to, že jeho přátelé jsou zraněni nebo zabiti, tak se před vámi a před ostatními stáhne. Můžete mu tisíckrát říkat, že ani smrt jeho rodičů a ani jeho dítěte nebyla jeho vina, ale přesto si to bude spojovat s ‘láskou‘ a bude se obviňovat.“

“Oni mu ubližují,“ zasyčel Tom popudlivě a Šimon ho zasáhl vlnou klidu, ne tak silnou jako byla ta Harryho, ale přesto znatelnou.

“Harry není tak křehký jak si myslíte, že je,“ vysvětloval mu hnědovlasý chlapec. „Může snadno brát takový malý incident. Nebylo dobré, co udělali, ale jak to je, cítí se dost špatně. Co Harry nedokáže zvládnout je to, že je někdo zraněný kvůli němu. Nechte to být. Harry ocení mnohem víc, pokud se o něj postaráte a budete kontrolovat své sebeovládání.“

Tom definitivně odešel z místnosti, ale mohl by přísahat, že slyšel empata si vesele broukat (děsivá připomínka Brumbála) a zašeptat něco, co podezřele znělo jako: „A on vás také miluje,“ než se za ním dveře kliknutím zavřely.

 

« 54. kapitola (DV) « » 56. kapitola »


17.08.2009 00:38:06
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (121 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one