Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Kapitola je bez betareadu.

Upozornění: trochu Lemon; nevhodné pro mladší 18 let.

Kapitola je věnována pro: Dobby, Anina, Airiny, Anfulka, Arwenka, Auša, Biggi, drahokam, Elis, emma_ai, Exa, gleti, Hajmi50, *Jazz*, katie11, koky, Mouldy, Pegy, Sanasami, Saskya, Teressa, tess

Alcea

58. DÁRKY

Soudní řízení nad Dursleyovými bylo poměrně bez komplikací a oba dostali doživotní trest v Azkabanu ve vysoce stráženém traktu, takže nyní mohli dělat Ginny a Hermioně společnost. Všichni čtyři denně dostávali nenávistné dopisy a jejich lidský strážce se ujišťoval, že jim jsou doručeny a každý dopis jim četl nahlas. Strážným byl Avery, který měl nezvyklou odolnost vůči Mozkomorům, což odůvodňoval tím, že to bylo zásluhou pojídání mnoha cibule (postačí říct, že jeho vůně nebyla zcela příjemná). Přijal toto nabízení místo, aby vyžil kruté fantazie, kterými byl nepochybně posedlý. Harry a Avery se nikdy spolu opravdu nesnesli a byl to jeden z několika Smrtijedů, který byl stále absolutně a výhradně loajální k samotnému Temnému pánu, ale přesto se ujistil, že nechá své čtyři svěřence trpět podle svých nejlepších schopností.

Harry byl Tomem mírně rozčílen, když se červenooký muž vrátil se širokým úsměvem na tváři, zatímco on strávil skoro celý den pláčem, ale poté ho Tom vzal do své náruče a kolébal ho a říkal mu jak moc ho miluje, jeho hněv pomalu slábl a změnil se do úlevy, protože se mu vrátil Tom.

Ředitelka nebyla ohromená Tomovými činy, protože chyběl celý den na vyučování, a protože také chyběl jejímu Mistru lektvarů a Harrymu. Podle jejího názoru byl Harry značně pozadu. Takže Toma naložila prací, a zaměstnala ho na další dva týdny každodenními novými nápady, stejně jako obnovením zabezpečení všech společenských místností, zbavováním Zapovězeného lesa krvesajících obojživelníků nebo jejím osobně oblíbeným přerovnáváním knih v Oddělení s omezeným přístupem a hledáním nových knih. A samozřejmě, že se ujišťovala, že Tom musel dohlížet ze tří čtvrtin na přidělené školní tresty.

Harry byl zcela jiná věc. Drobný chlapec se stále vyhýbal cizincům nebo prakticky každému, kromě jeho přátel, včetně jí. Uvědomila si, že byla krutá, že ho připravila o kontakt, který tolik potřeboval, ale také chtěla, aby studoval a udržel si dobré známky a věděla, že sám zelenooký chlapec nechtěl nic více než se opět vrátit do normálu. To nešlo realizovat v brzké budoucnosti. Malý Nebelvír nikam nechodil, ledaže by někomu věřil po svém boku. Kdykoli pohledem zachytil jediného zbylého Weasleyho v Bradavicích, naprosto zpanikařil.

To bylo příčinou potíží na prvním Famrpálovém tréninku, když byl Ron ještě brankář a pokusil se mluvit s Harrym. Pokud by nebylo Rabastana, který se ho rozhodl doprovázet, Harry by se zranil mnohem hůř, než na Štědrý večer v Malfoy Manor a mohl by mít nejspíše další zhroucení. Vysoký muž poslal nejmladšího Weasleyho k ní a Ron potom dobrovolně opustil Famfrpálový tým, ačkoli se mu Harry snažil říct, že je v pořádku. Jenže Ron trval na tom, že Famrpál je pro Harryho mnohem důležitější než pro něho.

McGonagallová okamžitě souhlasila a Ronovi udělila padesát bodů, který po mnoha zvažování, dovolil Dracovi, aby obarvil jeho vlasy čokoládově hnědou, aby pomohl Harrymu, což skutečně fungovalo poměrně dobře, i když Harry byl stále rád, že Blaise a Draco byli také téměř vždy poblíž.

Přesto, ani ona nemohla popřít, že byla ráda, že se Ron z vlastní vůle rozhodl odejít, protože měla pro Harryho slabost, již od doby, co byl malý chlapec zařazen do její koleje a až do Famrpálového týmu. Tato náklonnost léty jen zesílila. Právě ho přivedli do její pracovny, která byla magicky zvětšená, protože ji prohlásila za ředitelskou pracovnu. Byla stále situována blízko učebny Přeměňování. Harry si nervózně sedl naproti ní, tentokrát bez svých osobních strážců, i když si byla jistá, že Malfoy se Zabinim na něho čekají, až opět vyjde.

“Co může pro vás udělat, pane Pottere?“ opřela se zády o svou ne velmi pohodlnou židli, opět přemýšlící o tom, že nějaká nová by byla v pořádku.

“Chtěl jsem vás požádat, jestli byste Tomovi a mně nedala zítra volno, paní profesorko,“ útrpně se ošíval, samozřejmě nebylo vůbec pohodlné, kde byl.

Ještě teď sebou trhnul, když se její ruka probírala papíry, což vydávalo šeptající zvuk.

“A proč bych vám měla tohle dovolit? Myslím, že jsem dost vyjasnila, že ani jeden z vás už nebude chybět na vyučování,“ svá ústa stiskla do úzké linky a odhodlala se ignorovat Harryho zármutek.

“Zítra má narozeniny, paní profesorko McGonagallová,“ přiznal Harry, náhle byl plný svým starým žárem. „Chtěl bych mu dát dárek; Nemyslím, že někdy nějaký dostal, prosím? Rudolfus s Rabastanem se nabídli, že převezmou jeho vyučování – jsou vážně dobří v Obraně proti černé magii. A mám nejvyšší hodnocení v každém předmětu, požádal jsem Draca s Blaisem, aby mi dělali poznámky, nebudu zůstávat pozadu a dnes odevzdám všechny mé domácí úkoly...“

“Opravdu si nemyslím, že jeho narozeniny jsou dostatečně dobrým důvodem, aby jste dostali volno, pane Pottere,“ namítala.

Byla však mírně zaujata Harryho argumenty: „Odpoledne ho můžete navštívit a dát mu pak dárek nebo ráno u snídaňového stolu.“ Harry rudě zčervenal na tento návrh. „To je vše, co vám můžu nabídnout.“

“Prosím, paní profesorko, ten dárek je dost osobní a pokud mu ho nedám do odpoledne, bude si myslet, že jsem zapomněl na jeho narozeniny,“ prosil Harry a hnětl si své ruce. „Nechci, aby se na mě zlobil.“

“Pochybuji, že by následky byly tak strašné jak se vám zdají, že se domníváte, že budou,“ ujistila ho, ale Harry divoce zakroutil hlavou a vzhlížel s velikýma, zelenýma očima. „Dokážu pochopit, že jste musel mnohým projít, a že je pan Raddle pro vás velmi důležitý, ale tato pravidla jsem pro vás pevně stanovila kvůli vaší vlastní ochraně a nemyslím si, že jejich ignorování vám nějak prospěje.“

“Paní profesorko, zníte stejně jako Brumbál,“ řekl Harry velmi tiše. „Vše, co dělal mělo být ‘pro mé vlastní blaho‘. Prosím, opět to nezačínejte. Copak mi nedokážete uvěřit, že vím, co je pro mě dobré?“

“Jste ještě dítě, pane Pottere,“ řekla ředitelka, mluvící mnohem přátelštějším hlasem. „Dokážu pochopit, že se vám nelíbí být chráněný, ale prostě nemůžu dovolit jednomu z mých studentů, aby byl přetěžován nebo omezován v rozvoji své osobnosti kýmkoli natož učitelem. Profesor Raddle je váš ochránce a ačkoli nezpochybňuji vaše city k sobě navzájem, on je ten starší a měl by to vědět lépe, než aby vás vybízel k porušení pravidel.“

“On mě k tomu vůbec nenavedl,“ protestoval Harry. „Má to být překvapení, ani si nemyslím, že ví o tom, že vím, kdy má narozeniny. Nevyvíjí na mě nátlak, paní profesorko; dává mi víc svobody, než si myslím, že si dokážu s ní někdy vědět rady. Mám i písemné svolení,“ Harry se zhluboka nadechl, „od S-Siriuse. Víte, jak moc mě miluje, paní profesorko; nikdo z mých přátel nedovolí, aby mi bylo ublíženo, neméně ze všech Tom. Prosím, je to pro mě opravdu důležité,“ ředitelce předal krátký dopis, která ho četla se svraštělým čelem a přísným pohledem, přitom její kočičí nos zachytil lehký pach psa, který se linul z papíru.

“Pan Raddle má narozeniny 29. února?“ povzdechla si přísná čarodějka.

“Ano, není to chudáček?“ Harry se lehce pochechtával a ředitelka mu věnovala jemný úsměv: „Dám vám volno, ale očekávám, že budete oba přítomní u oběda a večeře a po večeři se vrátíte do své vlastní ložnice. Uděláte si všechny své domácí úkoly a neopustíte hradní pozemky, doufám, že je to jasné, pane Pottere?“

“Ano, dokonale,“ Harry se na ni rozzářil a vstal a už byl napůl cesty u dveří. „Děkuji, paní profesorko.“

“Ať toho nelituji, pane Pottere.“

Harry přikývl a nechal ředitelku o samotě, která přemítala své myšlenky. Tomu chlapci se podařilo, si ji omotat kolem jejího hubeného prstu. V tomto aspektu byl stejný jako Lily.

“Fungovalo to?“ zeptal se Draco, jakmile Harry za sebou zavřel dveře; Harryho uculení bylo dostatečnou odpovědí. „Takže nám řekni, co máš v plánu?“

“To je osobní,“ řekl Harry stroze. „Neřeknu vám to.“

“Neplánuješ se s ním milovat, že ne?“ zeptal se Blaise, když šli ven, aby se těšili z prvních slunečních paprsků.

“Ne vše osobní souvisí se sexem, Blaisei,“ mračil se Harry na italského chlapce, „a právě proto, že ty nemyslíš na nic jiného, neznamená, že to je jediná věc, na kterou myslím.“

“Je to zcela tvá vina,“ Blaise se smál a hodil paži kolem Harryho mírně kostnatých ramen, „ale můžeš mě opravdu vinit za mé absolutně fantastické tělo?“

“Strávils moc času v blízkosti Draca,“ zamumlal Harry a zatímco se Blaise smál, blonďák ho hravě uhodil pěstí do jeho ramene: „Víš, že jsme tři nejpohlednější kluci z celé školy, že jo? V každém případě je jen normální, že minimálně nejsme moc slepí na to, aby jsme si to uvědomili... a neopovažuj se protestovat!“

Harry nechal tuto věc výjimečně být a místo toho přitáhnul oba starší chlapce ke svému oblíbenému stromu, kde se posadili na měkkou a čerstvou trávu.

“A co, kdybych plánoval, se s ním milovat?“ zeptal se po chvíli Harry nervózně.

“No a plánuješ?“ zeptal se Blaise a plácl jednu ruku přes Dracova ústa.

“Já... jo,“ Harry sklonil hlavu a rozpačitě se červenal.

Draco pokrčil rameny a Blaisova ruka zmizela, krátce na něho zlostně zíral, než najednou lehce položil svou ruku na Harryho klín a jen trochu stlačil. Harry ucuknul dozadu a vydal zděšený výkřik, než se stočil do pevného klubíčka.

“Cos to udělal?“ zašeptal Blaise zuřivě, tak aby ještě víc nevystrašil jejich menšího přítele.

“Ještě není připraven!“ zasyčel Draco zpátky. „Co si myslel, že udělá?“

“Nemohl jsi mu to říct, aniž bys ho nevyděsil k smrti?!“ odsekl Blaise s ostražitým pohledem na třesoucího se chlapce.

“Znáš ho. Jeden den nás poslouchá a další den budu mít obarvené vlasy na růžovo nebo ještě hůř do Weasleyovské červené,“ argumentoval blonďák a opatrně přistoupil ke ztuhlému chlapci, který se aspoň uklidnil natolik, že jim dovolil, se k němu přiblížit. „Hej, malý hrdino,“ byla to jeho speciální přezdívka pro Harryho, když byl menší kouzelník rozrušený, a Draco byl jediným, kterému bylo dovoleno, mu takto říkat. „Za tohle se ti omlouvám. Nic to neznamenalo, neboj se. Jsi v bezpečí. Chceš mě praštit? Myslím, že bych si to zasloužil...“

“Proč jsi to udělal?“ Harry nervózně vykoukl zpoza své ofiny. „Co jsem udělal špatně?“

“Nic, ššš, nejprve se uklidni, pak ti to vysvětlím,“ Draco ho začal zlehka kolébat, zatímco si Blaise sedl na druhou stranu a uzavřel zelenookého Nebelvíra mezi jejich těla: „Draco je idiot, neudělal jsi nic špatného.“

“Jsem v pohodě,“ Harry si rozhodně stíral slzy a vzhlédl na Draca. „Teď mi pověz, proč sis myslel, že bylo nutné tam dát tvou ruku.“

“Chtěl jsem ti ukázat, že ještě nejsi připravený, Harry,“ řekl Draco opatrně. „Jak si můžeš myslet, že se budeš milovat, když ani nedokážeš vystát dotýkání kdekoli blízko tam?“

“Prostě jsi mě polekal...“

“Nesmysl, Harry!“ pokáral ho Draco. „Reagoval bys úplně stejně, kdybych tě varoval. Jak by to bylo, když bys dokončil svůj geniální plán? Jen si to představ, a pak mi znova řekni, že to dokážeš udělat.“

“Ale já chci,“ zašeptal Harry.

“Ano, Harry, my tomu rozumíme,“ promluvil Blaise a odhrnul některé černé prameny z druhé strany bledého obličeje. „Ale ty to chceš ze špatných důvodů. Chceš to, aby jsi potěšil Toma, aby jsi ho udělal šťastným, ne proto, že si skutečně myslíš, že je čas k tomuto kroku. Tom to ví, stejně jako my, nečeká, že s ním budeš ještě spát. Chceš se s ním milovat, jen aby jsi jím byl pak vyděšený? Protože to je to, co se určitě stane...“

“Nenávidím, že je to takové!“ vzlykal zelenooký chlapec. „To není fér. Chci to Tomovi dát. Co mám teď dělat, ani pro něho nemám dárek!“

“Nedělej si starosti,“ řekli Blaise s Dracem současně, i když jejich nápady na vhodné dárky se mírně lišily – no, ve skutečnosti hodně, ale které nepočítaly s tím, že tady budou problémy.

“Není fér, že Tom na mě čeká, až se vzpamatuju,“ zašeptal Harry sklíčeně. „Měl by si najít někoho jiného.“

“Nebuď hloupý,“ prohlásil Draco náhle a jeho kolega Zmijozel důrazně přikývl. „On je šťastný, že sis ho vybral a div divoucí on to opravdu ví.“

“Pomůžeme ti udělat tento den takový, aby byl nejpamětihodnější v jeho zatraceným životě,“ prohlásil Blaise. „Jak si řekl, existuje mnoho osobních věcí, které můžeš udělat tak, že nejsou docela sexem, a přesto ho doženeš absolutně k zbláznění...“ Blaise se zubil, Harry se díval bezradně a Draco se přidal poté, co pochytil, co jeho nejstarší přítel naznačoval.

Nebyla to fáma, že hluboké nádechy uklidňují, rozhodl se Harry, který stál druhý den časně ráno před Tomovým pokojem. Byla to naprostá lež. Bylo to vymyšlené, aby lidi vedlo k domněnce, že to je vše, co museli udělat, aby se zbavili paniky, která se chopila jejich těla, působila jim, aby běželi, běželi, běželi a nikdy se neohlíželi, aby udrželi své plíce naplněné neustále čerstvých vzduchem. Nefungovalo to.

Harry se zavřel do malinkého přístěnku pod schody a jeho strýc bušil pěstí o dveře, čímž znovu zvažoval svou klaustrofobii, protože opravdu uvnitř tohoto maličkého přístěnku se zdál být téměř v bezpečí, ale dýchání rozhodně nepomáhalo, protože strýc dělal rachotivé zvuky, nutil vzduch procházet svým týraným hrdlem, a tím by byl jedině jeho strýc rozzlobenější, protože jeho otravný synovec ještě dýchal, stále žil. Také to teď nebude fungovat.

Stál před tajným průchodem a snažil se vyburcovat kuráž na to, aby dal svému příteli dárek. Uklidňující lektvar by mohl zabrat, ale Draco s Blaisem mu ho zabavili, s absurdními důvody, že buď to udělá nebo ne, a že když ano, nepotřebuje Uklidňující lektvar a pokud ne, neudělal by to. Takže zkusil hlubokodýchácí metodu, přitom si říkal, že to má pod kontrolou, a že by to mohl udělat – nebo aspoň chtěl – a zašeptal heslo, načež se kameny přeskupily a dovolily mu projít.

Tom měl vyřazený alarm, protože chtěl, aby měl Harry místo, kde by se schoval, kdyby mohl prostě hledat útočiště, aniž by to někomu musel říct, a protože tady nebyl nikde poblíž žádný jiný Hadí jazyk, stejně to bylo úplně zbytečné. Byt vypadal stejně jako naposled, když tady Harry byl (ne, že by očekával nějakou změnu) a to aspoň trochu ukonejšilo jeho rozčílené nervy a dalo mu sílu, aby v tichosti vystoupal schody do ložnice. Stál tam u zárubně dveří několik minut, ale ne dost dlouho na to, aby poslal pocity nahoru po Tomově páteři, na kterého měl zaměřené oči.

Stál tam a jen se díval jak nejobávanější muž tohoto století klidně spí, přikrývky měl shrnuté kolem kotníků a hladké, svalnaté, odhalené hrudi, jeho vlasy byly mírně neuspořádané, ale ne zdaleka takové chaotické jako Harryho. Miloval sledovat spícího Toma, ještě víc, když jedna z těch silných paží byla ovinutá kolem jeho samotného, dokonce i ve spánku ho chránil proti jakémukoli nebezpečí.

Opatrně ze sebe setřásl školní hábit, čímž odhalil prakticky nahé tělo, a i když na něm nebyly žádné oči, rozpačitě zčervenal a rychle se přiblížil ke spícímu Temnému pánu. Krátce zavřel oči, ale teď si byl téměř jistý, že to může udělat a byl si absolutně jistý, že to chtěl udělat. Harry opatrně vlezl na postel; lehce se posadil na Tomova stehna, ulevil si, když si starší kouzelník jen povzdechl a trochu se posunul, ale neprobudil se. Ještě opatrněji vklouzl svými hubenými prsty pod pásek Tomových pyžamových kalhot a trochu je tahal a kroutil tak dlouho, dokud nebyl Tomův částečně ztopořený úd volný, přitom se podivoval nad tím, o čem se Tomovi zdá.

Harry se culil, protože jeho plán dosud dokonale fungoval, než začal svou opravdovou práci. Jeho konečky prstů se zlehka pohybovaly po citlivé kůži a s chvěním přebíhal po Tomově velkém těle, než se sevřely kolem kořenu, masíroval ho a svíral dokud neunikl druhý povzdech z Tomových rtů. Harry si pomalu lehl dolů a vtiskl polibek na vlhkou hlavičku, než ji jemně okusoval, přitom obtahoval citlivou kůži svými rty a dostával z Toma zasténání, zatímco se celou dobu mazlil s Tomovýma kulkama. Když se Tom pokusil sebou házet, rychle přidržel dole jeho boky oběma rukama a svou bezhůlkovou magií, přičemž se nechtěl zalknout nebo hůř, zpanikařit.

Tom měl nejneuvěřitelnější sen o tom, že tady je Harry, se svým lehkým úsměvem, zářivýma očima, jemnýma rukama a slaďounkými rty, které se vše na něj zaměřovalo. Harry mu kouřil penis nebo to snad bylo něco jiného, protože při žádném kouření penisu by se neměl cítit tak úžasně dobře. Jenže běžné sny by neměly také připadat tak reálné a určitě si nestěžoval. Mohl by téměř cítit muší váhu na svých stehnech, horký polibek na svém penisu a ty ruce protkávající se jeho ochlupením? Měkké rty se uzavřely kolem jeho údu, tvrdého jako skála, které lehce sály hlavičku a on se snažil zvednou nahoru, aby dostal víc z tohoto božského pocitu, ale něco ho neústupně drželo dole.

Dříve, než měl čas si kvůli tomu stěžovat, se štíhlé prsty znova stiskly a on vytryskl své sperma všude po svém břichu a hrudi, jeho záda se vyklenula, přitom se jeho ruce zatínaly přes přikrývky do matrace a jeho ústa zformovala jediné slovo: „Harry.“

Klesl zpátky na své polštáře a přál si, aby tohle nebyl jen sen a vysíleně zamrkáním otevřel své oči a přišel tváří v tvář s nejsmyslnějším obrázkem, který dokonce překonal jeho fantazie. Kdyby si nebyl jistý tím, že je ve skutečnosti vzhůru, z jednoduchého důvodu, že jeho sperma potřísnilo úplně jeho břicho, mohl by děkovat Bohům za to, že tento sen ještě nenechali skončit, ale tak jak to bylo, děkoval každému Bohu, že byl vůbec vyslyšen kvůli tomu, že ho realita dostihla. Harry seděl na jeho stehnech, s vlasy rozkošně rozcuchanými a lehkým ruměncem zdobící jeho líce, v pouze černých slipech s průhledné látky na stranách a nejspíše i vzadu a se zmijozelskou kravatou, volně visící kolem jeho krku, za kterou teď nervózně tahal.

“Všechno nejlepší k narozeninám, Tome,“ řekl splněný mokrý sen, který se na něho nejistě usmál a vtiskl nevinný polibek na jeho rty. „Doufám, že se ti líbí můj dárek.“

“Líbí je mírně řečeno,“ Tom si slastně povzdechl a Harry se usmál o trochu víc. „Ty jsi prostě jedinečný a zcela jsi překročil úroveň, kde výraz ‘nejúžasnější a sexy osoba, na kterou jsem měl štěstí, aby na ní spočinuly mé oči‘ by mohl stále být použitý k tvému přinejmenším skrovnému popisu. Neexistují prostě žádná slova, která by byla hodna být použita ve spojení s tebou.“

“Doopravdy?“ Harry se na něho nadějně díval.

“Ano, kočičko, doopravdy,“ ujistil ho Tom. „Můžu tě obejmout?“

Harry to šťastně splnil, přitom nechal zmizet sperma mezi nimi a uvolnil Tomovy boky předtím, než si lehl na teplou hruď a spokojeně vrněl jak se Tomovy paže ovinuly kolem něho a začal hladit jeho záda.

“Jak víš, že mám dnes narozeniny?“ zeptal se Tom po chvilce.

“Vyhledal jsem si to v knihovně,“ zamumlal Harry. „Existují záznamy o všech bývalých studentech. Zlobíš se, že jsem slídil?“

“Kdepak,“ ukonejšil ho Tom a jemně políbil jeho nos. „Jen jsem byl překvapený, maličký. Nemyslel jsem si, že někdo ví, kdy mám narozeniny.“

“Dobře,“ Harry se přitulil blíž a vdechoval známou vůni.

“Omlouvám se, Harry, ale možná nemáš moc pohodlí,“ Tom ho lehce postrčil. „McGonagallová nás zabije, pokud ještě zmeškáme vyučování – tak dobře, nejspíše zabije mě a tebe připoutá ke stolu a přilepí ti brk do ruky...“

“Dala nám den volna a bude mít radost, pokud budeme přítomní u oběda a u večeře,“ zamumlal Harry, ale nepohnul se ani o palec.

“Jsi plný překvapení,“ chechtal se červenooký muž. „Děkuji ti.“

“Mám toho víc,“ Harryho tvář v rozpacích zrudla.

“Jsem okouzlen,“ starší kouzelník zvedl jedno obočí, „a opravdu by mě zajímalo, kdo ti dal ty slipy a proč máš na sobě zmijozelskou kravatu.“

“Ups,“ zelenooký chlapec zčervenal ještě víc a rozvazoval si kravatu. „Zapomněl jsem.“

“Ne, nech si ji,“ Tom zastavil jeho ruce a zachytil je svými vlastními, než opět uvázal kravatu. „Takhle vypadáš roztomile.“

“Nemělo to vypadat roztomile,“ špulil Harry pusu a tím neudělal nic proti roztomilosti. „Nemohl by si najít jiné slovo?“

“Rozkošný?“ navrhl, čímž si vysloužil plácnutí po hlavě. „Dobře, dobře, dobře, nech mě o tom přemýšlet,“ hodnotil očima malého chlapce, který seděl na jeho břichu a o trochu déle dlel na slipech. „Vypadáš absolutně nádherně. Teď mi řekni, kde jsi vzal ty slipy a jestli jich máš víc?“

“Jsou od Blaise a Draca; prý každý Zmijozel potřebuje černé spodní prádlo.“

Tom trochu zabručel: „Musí se naučit, co by mělo být považováno za vhodný dárek pro něčího přítele... Ale odpouštím jim, protože mi poskytli takovou překrásnou podívanou. Takže mi řekni, co máš ještě na mě naplánováno? Jsem celý tvůj.“

Opět se všechna krev nahrnula do Harryho obličeje a lehl si, aby zašeptal své návrhy do Tomova ucha, který zvedl obočí, než lehce zasněný a rozhodně vzrušený výraz přešel jeho tváří. „Který by si chtěl jako první?“ zeptal se Harry plaše.

“Ten první jedině první,“ zlehka držel Harryho na místě, aby mu právě teď zabránil útěku z postele, „ale jen, pokud jsi si jistý. Tohle nemusíš dělat nebo něco jiného. Už mám ty nejlepší narozeniny, než kdy dřív a jsem si jistý, že bychom našli něco jiného, co bychom dnes udělali.“

“Plánoval jsem ti dát všechno, víš?“ zašeptal Harry rozpačitě. „Ale Draco mi ukázal, že to ještě nemůžu prostě dělat,“ zahanbeně sklonil hlavu, ale Tom to tak nechtěl a jemně přidržel jeho obličej: „Jsem rád, že tě Draco přinutil, aby sis to uvědomil, Harry, pokud nejsi připravený, nejsi připravený. To je celé. Omlouvám se, jestli jsem způsobil, že se cítíš tak, jako by si to měl udělat.“

“Chtěl jsem ti udělat takové narozeniny, na které bys nikdy nezapomněl,“ šeptal Harry. „Ještě to chci. Je nespravedlivé, že se nemůžeš milovat kvůli mně... Mám strach, že mě opustíš kvůli někomu jinému.“

“To bych nikdy neudělal,“ Tom ho sladce líbal a lehce okusoval jeho spodní ret. „Sex s někým jiným by nikdy nemohl nahradit úsměv od tebe. Miluji tě, zlatíčko, a i když bych mohl, nechtěl bych to změnit ani za nic. Není tvoje vina, že máš strach, máme všechen čas, který potřebuješ.“

“Děkuju ti,“ Harry se tiskl k jeho krku. „To je to, co mi řekli Draco s Blaisem.“

“Och? Co ti ještě řekli?“ zeptal se Tom trochu žárlivě. „Dali ti nápady na tento dárek?“

“Nemohl jsem se přestat červenat celé odpoledne,“ mumlal Harry. „Měli mnohem víc nápadů a Blaise si myslel, že by bylo dobré, pokud by to demonstroval...“

“Och, chudáčku Harry,“ smál se Tom, když Harry opět zčervenal, „a vydržel jsi to, aby jsi mi udělal pěkné narozeniny? Jsem opravdu šťastný...“

“Nezlobíš se?“

“Ne, krásný.“

“Takže, chtěl by si teď svůj další dárek?“ Harry se usmál trochu jistěji a Tom nadšeně přikývl a vstal poté, co se Harry odkulil z jeho břicha: „Počkám dole, dobře?“

Harry přikývl a Tom (skoro) seskákal schody do obývacího pokoje, kde si sedl do své židle poté, co ji odsunul od svého stolu. Nemusel čekat dlouho, dokud útulným pokojem nezačala znít příjemná a smyslná hudba. Zatáhl závěsy, aby zabránil pohledu z venčí, přičemž se pokoj ponořil do tlumeného světla. Bledá postava sestupující schody téměř vypadala, že září. Harryho malé boky se lehce houpaly do rytmu hudby a jedna ruka dráždila tělo od jedné bradavky k jedné ostré kyčelní kosti, zatímco růžový jazyk vyrazil ven, aby navlhčil své rty, které byly lehce stočené do podoby rozpustilého úsměvu. Obrovské zelené oči se uzamkly s jeho a dlouhé řasy stínily bledé líce. Jeden prst se plížil pod již hluboce vykrojené slipy a odsunul je na stranu ještě hlouběji, aby odhalil víc z té mléčné kůže.

Nikdy neviděl Harryho takto tančit, i když byl vždy fascinovaný způsobem jakým se pohyboval. V jeho tanci bylo tolik svádění a nevinnosti, až Tomova ústa vyprahla, když si uvědomil, že takhle nikdo jiný neviděl Harryho, toto bylo jen pro něj. Nikdy pro něj nebyla možnost, že by mohl Harryho ztratit a přestal ho milovat, ale také nečekal, že by se ještě mohl do své kočičky zamilovat silněji a hlouběji. A toto jméno bylo k Harrymu opravdu přiléhavé, když se pohyboval s kočičí grácií, škádlil ho a ustupoval, kdykoli se ho Tom snažil dotknout.

Nakonec se Harry dostal k jeho židli a naklonil se na jednu stranu, aby okusoval jeho ušní lalůček, než prozkoumával jeho šíji a krk nesmělými ústy, čímž vydal malý sten ze svých vlastních rtů a tím se krev hrnula dolů, aby se usadila... ano tam! Jedna malá ruka se vinula přes jeho pevné břicho a do jeho pyžamových kalhot, hladící rozehřáté tělo s hbitými prsty, než se odtáhla, načež zklamaně zaúpěl. Ústa se příliš odtáhla a Harry se opět přesunul tak, aby mohl vidět pružnou krásu tančit kolem něho, přitom se dotýkal sám sebe stejným způsobem, jako by se ho dotýkal Tom, plaše, uctivě, jemně a on opět zaúpěl, jeho ruce svrběly, aby se sám sebe dotknul, aby se takto dotýkal. Harry se na něho usmál a pomalu se houpal k němu, jeho paže se stočily kolem Tomova krku a svůj nos tiskl k Tomově mírně drsné líci.

Instinktivně si chtěl Harryho přitáhnou blíž a jeho ruce se lehce otřely o odhalenou kůži: „Nedotýkat!“ Harry naléhavě zašeptal a stáhl se, přitom se otočil zády k Temnému pánu a odhalil, že slipy byly vskutku vzadu průhledné a které nechaly trochu Harryho pevného zadku na představivosti, zatímco utiskoval otočený vzad penis Temného pána, čímž Tom potěšeně zasténal a jeho kalhoty zvlhly kapkou touhy. Harry se vítězně a krutě opět stáhnul. Harry šel zpátky párkrát tančit kolem nyní jasně vzrušeného muže, kterého škádlil lehkými dotyky, než si opět sedl na jeho klín, ale tentokrát s tváří k druhé tváři, jeho nohy visely po obou stranách těch Tomových, jejich penisy se dotýkaly přes tenkou látku jak o něj třel. Jedna bledá ruka putovala mezi jejich těla, ovinující se kolem Tomova penisu a tam se přilepila, sotva byla s to hladit vlhkou kůži.

/Chci, abys ses udělal se mnou,/ požádal Tom udýchaně a Harry přikývl, dovolil vyššímu muži, aby velmi opatrně hladil jeho vlastní penis přes jeho slipy, které sotva nahmatal.

Harry potěšeně mňoukal, klenul se do ruky, která momentálně zastavila jeho vlastní opečovávání, když se talentované prsty lehce pohybovaly po jeho kůži.

/Udělej se pro mě, Harry,/ zašeptal Tom do jeho ucha a Harry vyvrcholil a postříkal své černé slipy, přičemž příjemné chvění přešlo jeho tělem.

Tom se udělal při pohledu na svého lvíčka tak zcela zhýralého a nasyceného a pokryl Harryho ruce a vnitřek svých kalhot lepkavou směsí, přitom sténal a klenul se, než klesnul zády do židle a přitáhl si malého chlapce k hrudi, uzavírajícího bezpečně ve své náručí. Takto leželi několik minut, Harryho unášel spánek a byl šťastně přitulený k hladké hrudi, ale když se ho Tom pokusil zvednout, aby ho položil do postele, Harryho oči se s chvěním otevřely a okamžitě se soustředily na své červené protějšky.

“Děkuju ti, Tome.“

“Já ti děkuji, kočičko,“ zlehka políbil růžové rty. „Toto byl prakticky můj první dárek, pokud nebude ještě lepší. Nemůžu se dočkat toho posledního...“

“Dobře,“ Harry se protáhl jako kočka a vstal, tahaje za jeho ruku. „Bál jsem se, že se budeš smát... Připadal jsem si opravdu hloupě.“

“Vypadal jsi absolutně nádherně,“ ujistil ho Tom s rozpustilým úsměvem. „Myslím, že jsi mi právě dal nejskvělejší obrázek pro mé osamělé hodiny...“

Harry rudě zčervenal: „Takto na mě často myslíš?“ zeptal se nejistě.

“Vadí ti to?“

“Nevím,“ zelenooký chlapec se nejistě zastavil. „Myslím, že ne, prostě je divné vědět, že o mně takto přemýšlíš.“

“Myslím na tebe v mnoha směrech, maličký,“ bázlivě vzal Harryho do své náruče. „Nemysli si, že jsi pro mě jen materiál pro onanování.“

“To si nemyslím,“ protestoval Nebelvír s rozšířenýma očima a Tom se lehce chechtal a nechal se vléci do koupelny, kde Harry okamžitě otočil několika vodními kohoutky od obrovské vany.

“Opravdu ti nevadí, že jsem tady?“ zeptal se Tom, když si všiml napjatosti v Harryho ramenou.

“Ano, jen...,“ Harry se zhluboka nadechl a sedl si na toaletu, „koupelna byla jedinou místností, kde jsem se mohl zamknout před mými příbuznými a dokud jsem byl uvnitř a dokud byly dveře zamčené, byl jsem v bezpečí, nikdo mi v ní nemohl ublížit a mohl jsem předstírat, že je všechno opět v pořádku, že všechny mé potíže neexistují... Byla mým útočištěm.“

“Ruším tě ve tvém útočišti?“

“Ne, už ho nepotřebuju,“ Harry se na něho váhavě usmál. „Jsem v bezpečí, když jsem s tebou.“

Červenooký muž se usmál zpátky na malého chlapce, opět přikývl a pak vypnul vodu: „Chceš, abych šel první?“

Harry přikývl a zčervenal do pěkného odstínu tmavorůžové, když se Tom svlékl a schválně se neotočil, než se ponořil do teplé vody v zapuštěné vaně. Zavřel blaženě obě své oči, aby nechal Harrymu nějaké soukromí.

Harry se opatrně vysvlékl ze svých umazaných slipů a rozvázal svou kravatu, než se opatrně přiblížil k relaxujícímu Temnému pánu a s obrovským kusem sebedůvěry vkročil do navoněné, lehce růžové vody, přitom nechal pěnu, aby ukryla jeho nahotu před Tomem a ponořil se tak hluboce, dokud nevykukovala ven jen jeho hlava.

“Můžu zase otevřít oči?“ zeptal se po chvilce Tomův tmavý hlas.

“Och, ano, promiň,“ červené oči pobaveně jiskřily, když našel Harryho kštici černých vlasů za několika pěnovými kopci v rohu, co nejdál od něj: „Našel jsem tě,“ prohlásil, vesele se chechtal a foukl trochu pěny do Harryho obličeje. „Och, podívej, vypadá to, jako by sněžilo...“

Bledá noha se objevila blízko něho, než klesla zpátky dolů, čímž voda vyšplíchla na jeho hruď a dolní stranu obličeje: „Och, podívej, vypadá to, jako by pršelo...,“ dělal si Harry legraci a stíral si trochu pěny z tváře.

“Jen počkej!“ Tom hrozivě zavrčel a šplíchl vodu na Harryho, přitom namočil rozcuchané černé kadeře a smál se nad Harryho rozhořčeným pohledem.

O několik sekund později z jeho vlastních vlasů odkapávala voda a Harry na něho házel pěnu a vodu, což samozřejmě nemohl dopustit, aby to zůstalo bez odezvy, a tak se jejich romantická koupel změnila do ne tak romantické, zato zábavné vodní bitvy, na konci které museli doplnit jen z půlky plnou vanu, protože zbytek vody zázračně přistál na podlaze.

Tom opatrně nabral drobného Nebelvíra do svých paží a usadil si ho do své náruče.

“To není takové, jak jsem to plánoval,“ Harry špulil pusu. „Mám vodu v uších.“

“Ach, ale já jsem oslavenec,“ Tom se chechtal, když se Harry pokoušel vytřepat vodu ven. „Můžu dělat, co chci a chci, aby ses uvolnil,“ začal okusovat Harryho ucho. /Vždycky dostanu to, co chci, kočičko, a teď nám dovol si užít vody./

Harry spokojeně předl, když Tom masíroval měkkou žínkou jeho hruď, ale zastavil ho, když Tom zamýšlel, se dostat níž a uvolnil se, když pak od té chvíle jemné opečovávání zůstalo na jeho pupíku. Dříve, než věděl, že usne, dovolil Tomovi, aby ho osušil ručníkem a vložil ho do postele poté, co se převlékl do svého pyžama. Pak musel čelit rozzlobené ředitelce, když se objevil sám u oběda a vysvětlil, že Harry usnul. Nakonec se McGonagallová teprve uklidnila, když viděla mírumilovně spícího Harryho v Tomově posteli, a potom jí Tom slíbil, že zůstane dole v obývacím pokoji, dokud bude Harry spát. Pak mu popřála všechno nejlepší k narozeninám a odešla učit svou další třídu.

 

« 57. kapitola « » 59. kapitola »


24.08.2009 00:26:27
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (121 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one