Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Kapitola je bez betareadu.

Upozornění: Lemon; nevhodné pro mladší 18  let.

Kapitola je věnována pro: Dobby, Anina, Anfulka, Arw, Auša, Biggi, drahokam, Elis, Exa, gleti, katie11, koky, Lygie, Mouldy, Pegy, Sanasami, Saskya, Teressa, tess.

Zásluhou Dobby bylo konečně získáno povolení na překlad této povídky, nebylo to vůbec snadné a jsem ráda, že je to už v pořádku. Děkuji Dobby.

Alcea

59. VEM SI MĚ

Tom se zeptal na nejdůležitější otázku na Harryho sedmnácté narozeniny v romantické restauraci blízko moře, zatímco déšť bubnoval do oken a její majitel byl v zázemí, kde se modlil, aby jeho restaurace přežila prudkou bouři kolem nich. Harry vykřikl několik nadšených “ano“ a hodil své paže kolem Tomova krku dříve, než se změnily symboly na Tomově prstenu na “láska“, “respekt“ a “trpělivost“.

Nyní, o jeden měsíc později, Harry opět stál před vysokým zrcadlem v místnosti s Narcisou, Lenkou a Siriusem a kriticky posuzoval svůj vzhled. Stále byl moc hubený, ale už nevypadal podvyživeně; jeho pleť byla stále bledá a velmi kontrastovala s jeho jako vždy neuspořádanými černými vlasy. Ale velkým rozdílem byly jeho oči. Byly usměvavé; byly šťastné a nepronásledované, už nebyly plné strachu, už nebyly zoufalé. Byl stále nervózní (kdo by nebyl v jejich svatební den?), ale byly to takové dobré nervy. Harry se usmál na svůj odraz, upravil si svůj náhrdelník, aby had byl vidět na okraji smaragdově zelenočerného oděného hábitu. Na zádech měl bílou lilii, symbol jeho matky, dnes by tady byla. Dvanácterák, Tichošlápek a Náměsíčník, byli zobrazeni kolem lemu jeho hábitu a i Severus tady byl jako malý černý netopýr na Harryho pravém rukávu, i když Mistr lektvarů o tom nic nevěděl.

“Vypadáš krásně, drahoušku,“ Narcisa uhlazovala jeho hábit, který kupovali spolu a zastrčila pramen černých vlasů za jeho ucho, „jako anděl.“

Harry nemohl zadržet ruměnec ve své tváři a usmál se na ni a sestoupil ze stoličky se Siriusovou pomocí: „Jsi si tím jistý?“

“Ano, naprosto,“ Harry se šťastně usmál, „on je ten pravý.“

“Tak dobře, protože si to nerozmyslíš...“ Sirius se rozpustile usmál, „máš mé požehnání, myslím, že neexistuje dokonalý zeť, a pokud je pro tebe dokonalým manželem, jsem šťastný.“

“Díky, Siri.“

“Měli bychom jít,“ pobídla Lenka. „Duchové manželství mají pevný rozvrh.“

“Chceš jen zase vidět Nevilla,“ škádlil Harry a blonďatá dívka se zasněně usmála, ale neodpověděla.

Nemotorný chlapec se vrátil na poslední školní rok, v době Harryho druhé svatby, sportováním pěkně opálený a se sebejistějším postojem, ale dohromady to byl ten stále stejný zapomnětlivý chlapec.

Když Harry s rukou na Siriusově paži vykročil z Hájemství Pobertů do pozdního podzimního dne, obloha byla zamračená a drobný déšť zvlhčoval jeho kůži, aniž by byl skutečně mokrý. Pro Harryho to bylo dokonalé. Dokonalý den, dokonalá svatba a zvláště dokonalý manžel. Tom, který na něj čekal, stál pod jasně světle modrým altánem jehož sloupy byly zdobeny liliemi, stejně jako řady židlí na každé straně svatební uličky.

Tom měl oděný tmavě červenočerný hábit s hadem, který připomínal Nagini, na jeho zádech a sledoval jejich příchod. Lucius a Dudley stáli po jeho stranách, oba blonďáci vypadali převelice pěkně, ačkoli Dudley se zdál, že se necítí poněkud dobře ve svém černozeleném oděném hábitu, zatímco Lucius vyzařoval pocity, jako by se narodil ve svém červenočerném hábitu.

Narcisa s Lenkou byly ve světle modrých šatech, které barevně ladily s klenbou, šly před Harrym a ubíraly se malým krokem nahoru na pódium, kde se postavily vedle svědků, zatímco Sirius vedl Harryho, aby se postavil naproti Tomovi, lehce políbil Harryho čelo a pak si sedl vedle Remuse, jehož místo bylo v první řadě. Tentokrát Harry nepotřeboval tiché pohodlí a slova útěchy nebo těch pár sekund, aby si vybudoval svou masku. Usmíval se na Toma.

“Sešli jsme se zde,“ Tiberius Ogden se na ně usmíval trochu bezzubě, „abychom oslavili sňatek těchto dvou lidí, Toma Rojvola Raddlea a Harryho Jamese Pottera. A to naplňuje mé staré srdce radostí, když vidím dva lidi jak se starají jeden o druhého, a že jsou s to překonat své rozdíly a svou minulost ve prospěch spojené a slibné, šťastné budoucnosti,“ ozval se zdvořilý potlesk a vrásčitý kouzelník pokračoval. „Tome, je čas na vaše sliby.“

Červenooký muž přikývl, než se obrátil k Harrymu, uchopil jeho ruku a obtahoval stříbrný prstýnek na jeho prsteníčku: „Harry, byl jsi vždy nějakým způsobem důležitý v mém životě, ale nyní jsem si uvědomil, proč tomu tak je. Vytáhnul si ze mě to nejlepší, ukázal jsi mi svět jak jsem ho předtím nikdy neviděl a dal jsi mi důvod ke změně. Vždycky jsem si myslel, že láska je na obtíž, něco, co by mohlo stát v mé cestě k moci, ale ty jsi mi dokázal, že jsem se mýlil. Udělal jsi mě silnějším, Harry, a zároveň slabším. Mohl bych dobývat svět, ale to je to, co už nechci, ty jsi můj svět, mé všechno, jsi má síla a má slabost. Občas mě to děsí, ale pak se jen podívám do tvých očí a vím, že za to stojíš, že tě miluji, a že tato láska sílí s každým dnem. Slibuji, že tě budu chránit a starat se o tebe. Slibuji, že ti dám všechno, co by sis mohl přát a dám ti přednost před kýmkoli jiným. Budu tvůj, navždy a na věky.“

Madame Pomfreyová, vždy stoická sestřička a Minerva McGonagallová, přísná ředitelka, obě popotahovaly a opakovaně si otíraly oči svými kapesníčky.

“Harry, vaše sliby, prosím.“

Křehký mladík postoupil o krůček blíž a zpevnil držení Tomovy ruky, než na něj vzhlédl: „Když jsme tohle dělali před rokem, myslel jsem si, že to je konec mého života a slíbil jsem si, že se nezlomím, že ti nedovolím, aby jsi mě viděl zraněného, že nikdy nebudu tvůj, a že učiním aspoň jednoho z nás šťastným. Vždy jsem si myslel, že by se sliby měly dodržovat za všech okolností, zvláště ty, které jste si dali sami. Já jsem je nedodržel, porušil jsem každý a nemůžu říct, že toho lituji. Pomohl jsi mi přelézt zdi, které jsem si kolem sebe vystavěl, uzdravil jsi mě, když jsem byl jen hromádka roztříštěných kousků, pečoval jsi o mě, když jsem to tak nemohl udělat já sám a prošel jsi se mnou peklem, jen aby jsi mě přivedl sem, kde nyní stojím. Dnes, to dělám proto, že tě miluji z celého srdce a nedokážu si vůbec představit opět žít bez tebe. Slibuji, že tě bude milovat a udělám vše, co můžu, abych tě učinil šťastným. Slibuji, že tě budu respektovat a budu k tobě upřímný a nebudu před tebou nic skrývat, pokud nebudu naprosto přesvědčený, že by ti to ublížilo. Slibuji, že ti budu důvěřovat a bezpodmínečně ti věřit. Budu vždy tvůj, Tome, možná nezáměrně, ale přesto tvůj, po zbytek mého života.“

Obě čarodějky ve druhé řadě se nyní vzájemně držely a několik dalších si také kradmo stírali slzy z koutků svých očí, zatímco většina párů se buď držela za ruce, přitom se něžně líbala nebo se líbala jako šílená.

“Velmi dobře,“ starý kouzelník se vesele usmíval. „Tome, předpokládám správně, že si chcete vzít zde přítomného Harryho Pottera?“

“Ano, chci.“

“A Harry, také si chcete vzít pana Raddlea? Upřímnou odpověď, pokud vás mohu poprosit,“ Ogden mrkl na Harryho, který zčervenal: „Ano, opravdu chci.“

“Ach, skvělé,“ Nejvyšší divotvorce tleskal vesele rukama, což většina hostů (vyjma těch, kteří se ještě líbali) brala jako znamení, aby propukla do druhého kola potlesku. „Jsou zde nějaké námitky?“ zvolal vesele, ale nikdo se neozval. „Je to jistě lepší cesta, ale pamatujte si, že od nynějška, nesmí žádné špatné slovo projít vašimi rty... S mocí mi svěřenou Starostolcem a ministerstvem, vás prohlašuji za manžela a manžela. Smíte se políbit, ale nezmáčkněte mě,“ uskočil dozadu, přičemž se radostně chechtal, aby dal novomanželům trochu prostoru a mrkal na svou vlastní šedesáti osmi letou ženu.

Tom opatrně uzavřel odstup a Harryho štíhlé paže se stočily kolem jeho krku, a přidržel krásný obličej svého manžela, přičemž jemně líbal vlhké rty a dostal tak vstup do té teplé jeskyně za nimi. Harry spokojeně předl, když byl jeho jazyk laskán, jako kdyby na vyzvání k tanci.

Chvíli stáli v dešti, zatímco všichni hosté pomalu putovali dovnitř, kde se bude podávat jídlo. Tom něžně pohladil Harryho tvář, než zapojil svého staronového manžela do dalšího vášnivějšího polibku, čímž z Harryho vyloudil malý kočičí zvuk. Nakonec se stáhl, berouce Harryho za ruku a vedl ho dovnitř.

Všechny místnosti v přízemí byly spojené do jedné velké a stěny byly magicky přesunuty na stranu. A tentokrát tady nebyl Brumbál, aby to narušil, a i když většina Weasleyů byla přítomných, ani zdaleka na Harryho hlavu nevrhali zlostné pohledy. Celkem to byla malá sešlost, pouze jejich skuteční přátelé, ani dokonce nebyli pozváni všichni Smrtijedi a stěží kdosi z ministerstva.

“Jsi šťastný?“ zašeptal Tom do Harryho ucha, zatímco Lucius vstal, aby přednesl řeč.

“Ano, Tome,“ Harry vklouzl do jeho klína. „Jsem více než šťastný.“

Lucius si odkašlal, aby získal od všech pozornost, i svého syna, který byl součástí jednoho z těch velmi těžce se líbajících párů: „Teď mohu říci, že jsem vždy věděl, že jsou sobě určeni, ale nevěřili jste mi a vskutku to nebyla úplná pravda. Každý může snadno vidět, že Harry dokáže každého člověka učinit šťastným jen svou existencí. Tom, na druhou stranu,“ dovolil si uculení pohrávat na svých rtech, „Tom se nikdy nepokusil někoho učinit šťastným, dokud nepřišel Harry, a i pak měl zvláštní způsob jak ukázat svou náklonnost. Nakonec našli k sobě cestu. Dokázali nám, že láska je silnější než nejmocnější kouzlo a nejmocnější zloduchové. Dokázali nám, že se dokážou změnit kvůli jedinému člověku, aniž by ztratili sami sebe, a že masky nemohou nikdy skutečně nahradit to, kým jsme. Našli jeden druhého, když sami nemohli najít sebe, bojovali a trpěli, ale nakonec vyhráli. A to je to, kde nyní jsme, jsme na konci a přitom jsme teprve na začátku něčeho nového, něčeho skvělého a něčeho, jak jsem si jistý, co bude pro nás všechny překvapivé. Ale dnes chceme minulost a budoucnost nechat být a jen se těšit z tohoto skutečně nádherného dne,“ pozvedl sklenku jejich směrem a sklonil hlavu.

Shromáždění hosté následovali jeho příkladu a všichni novomanželům připili na zdraví, čímž Harry zčervenal a šťastně se usmíval, zatímco Tom nevědomky zpevnil držení svého Harryho a obezřetně sledoval jak Dudley převzal Luciusovo místo, aby přednesl svou řeč.

“Stále trvám na tom, co jsem řekl,“ začal Mudla. „Harry je pro vás příliš dobrý. Ale děláte ho šťastným a udržujete ho v bezpečí a my všichni víme, že to není snadná práce,“ několik lidí se smálo a Harryho zčervenání ztmavlo. „Máte můj respekt za to, že se vám nějakým způsobem podařilo přesvědčit Harryho, že si také on zaslouží spravedlnost a lásku, a že mu obojí dáváte,“ podíval se od Voldemorta ke svému malému bratranci. „Harry je jediným člověkem, který nikdy neudělal nic špatného a přesto se mu stali všechny ty zlé věci, protože se pokusil pomoci druhým. Pokud si někdo zaslouží štěstí a lásku, je to Harry. A zaslouží si vést normální život, i když vím, že by nikdy nemohl být normální. Harry, právě teď se na tebe dívám a vím, že zcela věříš Voldemortovi, protože můžu vidět, že ses kvůli němu vzdal své kontroly, protože je tak zvyklý mít to na starost. Je zvyklý na to, že ho každý poslouchá. Nikdy ses takto nechtěl vzdát kontroly; řekl si, že si měl strach být tak bezmocný. Takže to, co teď děláš je pro mě dostatečný důkaz, že on je ten správný. Buď šťastný, Harry, zasloužíš si to!“

Harry Dudleymu vrátil zářivý úsměv, který mu předtím věnoval, než se opět přitulil do náruče Temného pána.

/Ty víš, že se kvůli mně nemusíš vzdát své kontroly, že ano?/ zeptal se Tom slabě. /Nevadí mi, jsi-li silnější než já, kočičko./

/Vím, že ti to nevadí, ale mám tě rád takového, jaký jsi teď,/ Harry se na něho rozpustile zazubil. /Mám rád mého vlastního osobního Temného pána./ Harry přitiskl své rty k těm Tomovým, přitom si nastavil jeho obličeje svýma bledýma rukama. /Všichni ode mě vždy očekávali, že budu silný a dokonalý a jsem šťastný, že už nemusím být. Jen proto, že jsem se vzdal své kontroly, neznamená, že jsem slabý, Tome./

/Vím, maličký,/ Tom se usmál. /Vím, že nejsi slabý, jsi nejsilnější člověk, kterého znám a jsem velice šťastný, že jsi mi dovolil, abych se o tebe staral./

/Zatančíš si se mnou?/ požádal Harry, jakmile začala hrát jemná hudba a vstal, když Tom přikývl.

Tom také vstal, usmíval se na svého drobného manžela a nabídl mu svou ruku, kterou okamžitě přijal. Rychle je odvedl do středu tanečního parketu, přitom si byl dobře vědom všech očí, které na nich spočívaly, ale neměl náladu, se o to zajímat. Jeho ruka stále bezpečně držela tu Harryho, přesunul svou druhou ruku tak, aby spočívala na Harryho kříži a přitáhl si ho blíž. Tom je zkušeně vedl po tanečním parketu, kde rychle kroužili a houpali se do rytmu hudby. Harry cítil, že se sotva dotýká země, připadalo mu to jako by se vznášel a byl tak zachycen v Tomových očích, které byly pevně uzamklé s jeho vlastními, že si ani nevšiml zpomalení, dokud se s Tomem jen nehoupali na místě.

“Chceš ještě něco udělat předtím, než půjdeme?“ požádal Tom jemně, přitom se stále lehce pohupovali. „Máme ještě asi půl hodiny.“

Harry se na chvilku zamyslel, ale mírně zakroutil hlavou: „Už jsem se rozloučil. Mám-li být upřímný, všichni tito lidé toho dostali trochu příliš mnoho. Můžeme teď jít? A řekneš mi konečně, kam jdeme?“

“Ano, na první otázku a ne, na druhou,“ culil se Tom. „Ale bude se ti to líbit, slibuji.“

Harry se na něho zamračil, ale když Tom jen klidně vrátil jeho pohled, nakonec mu věnoval váhavý úsměv a dovolil Tomovi, aby ho odvedl z tanečního parketu k jejich stolu.

“Víte, jak nás kontaktovat v případě, že by se něco stalo,“ prohlásil Tom a ostatní přikývli. „Blacku, máš pro Harryho přenášedlo?“

Sirius přikývl a předal Harrymu plochý kamínek: „Jen řekni ‘Čmuchal‘ a budeš přemístěn zpátky sem, dobře? Jinak pokud by tě Voldík něčím naštval, můžeš ho s ním praštit po hlavě.“

“Ehm, díky?“ odpověděl Harry nejistě a uchopil Tomovu ruku. „Proč ho potřebuju?“

“Jen, aby jsi byl v bezpečí, kočičko,“ ujistil ho Tom. „Jsi připraven jít?“

Harry přikývl a přitiskl se k Tomově hrudi. Tom ho pevně objal a pak je náhle přemístil pryč, ochrany kolem Hájemství Pobertů byly kvůli tomuto důvodu staženy.

“Můžeš otevřít oči,“ prohlásil Tom pobaveně a přesunul dokola Harryho tak, aby Harryho záda byla opřena o jeho hruď.

Harry nijak zvlášť nechtěl otevřít oči. Byla tady opravdu zima, kam je Tom přemístil a měl trochu strach, aby nepřišel v tváří v tvář se stejným chladným a prašným sklepením. Cosi mokrého a měkkého přistálo na jeho tváři a jeho oči se s chvěním otevřely. Sníh. Tento pohled byl dechberoucí, nikdy dříve neviděl tolik sněhu, ani si nemohl vzpomenou kdy doposud nebyl s to se rozhlédnout. Ať už přistáli kdekoli, byla tady zjevně noc a nebe bylo půlnočně modré a bezmračné, hvězdy na ně dolů blikaly a půlměsíc osvětloval všechnu tu bělost, která je obklopovala, zatímco všude kolem nich tančily sněhové vločky. Už mohl cítit sníh jak vlhčí jeho kalhoty, čímž se lepily na jeho nohy, ale to pouze přidalo tomuto harmonickému místu. Stáli na vrcholu kopce nebo nejspíše hory a prohlíželi si rozlehlou krajinu pokrytou sněhem.

Tomovy ruce zlehka hladily jeho boky a zatímco mohl vidět svůj vlastní dech jak přechází do malých obláčků vzduchu, které škádlily jeho krk, přitiskl milující polibek na citlivé místo za jeho uchem.

“Jsme v Alpách,“ vysvětlil jemně, otočil Harryho a ukázal na malý útulně vyhlížející hotel, který stál jen dvě stě metrů odtud. „Vidíš na straně ten balkónek? To je náš pokoj. Líbí se ti?“

Harry byl ještě tak ohromený, že Tomovu otázku ani nezaregistroval. Hotel byl sotva více než siluetou, ale podle Harryho to bylo přesto dokonalé.

“Nemusíme sdílet pokoj, Harry,“ zašeptal Tom. „Dokážu pochopit, pokud nejsi připravený. Už jsem mluvil se správcem, je tam jeden pokoj pro mě, takže můžeš mít ten druhý celý pro sebe...“

“Tome,“ Harry ho přerušil a usmíval se, „přestaň takhle žvanit, dobře? Je to dokonalé a já chci s tebou sdílet pokoj. Chci, aby ses se mnou dnes v noci miloval,“ zčervenal, ale přesto udržoval s Temným pánem oční kontakt, aby mu ukázal, že je vážný.

“Miluj se se mnou, Tome?“

“Harry...,“ Tom se nejistě ztrácel. „Tohle nemusíme dělat. Můžu počkat a myslím, že bychom měli počkat.“

“Proč?“ Harry naklonil hlavu vzhůru. „Nevěříš mi, že vím, kdy jsem připraven? Já vím, že jsem, Tome. Řekl si, že mi dáš dokonalou svatbu a pro mě k dokonalé svatbě patří svatební noc. Prosím, Tome, prosím...“

Tom si hluboce povzdechl a pak si nastavil Harryho obličej svýma rukama: „Chci ti věřit, Harry, a chci se s tebou milovat, ale chci, aby tvé léčení bylo prioritnější.“

“Jsem unavený z léčení,“ Harry podrážděně dupl nohou. „Téměř rok jsem nedělal nic jiného. Nejsem ze skla, Tome, nebudu mít duševní kolaps. Nechceš mě přece držet po zbytek mého života v obležení polštářů, dokud bych boucháním na dveře nezpanikařil? Cítím se mnohem líp, než si vůbec pamatuju, že jsem se takto cítil a většinu času jsem si s tebou užíval sexu,“ uchopil Tomovu ruku, když Temný pán ustupoval. „Já to chci. Chci být tvůj. Nech mě, abych zapomněl právě na tu noc, co mi udělali. Prakticky mi tvé úmysly připomínají, co se stalo a vím, že se s tím musím vypořádat a nemůžu to odšoupnout a předstírat, že se to nestalo, ale toto je má svatba a chci si ji užít. Dej mi tuto noc a potom se začnu znovu léčit. Prosím, Tome.“

“Dobře,“ povolil Tom a přitáhl si svého malého manžela blíž, „ale zastavíš mě dřív, než budu dělat něco, co se ti nelíbí.“

Harryho jedinou reakcí bylo protočení očí a políbení Tomovy tváře: „Nemyslíš si, že jsi už delší dobu poměrně paranoidní?“ zeptal se nevinně a otřel své rty přes ty Tomovy, který lehce sklonil hlavu. „Ano, zastavím tě, když se mi nebude něco líbit, slibuju. Teď bychom snad mohli jít někam, kde je teplo a pokud možno sucho? Prosím?“

Tom se lehce pochechtával, když si všiml způsobu jakým se Harry k němu tiskl blíž, aby získal více tepla. Možná měl říct Harrymu, aby si vzal na sebe něco teplejšího, ale to by pokazilo překvapení. Jejich hábity nebyly nijak zvlášť nejteplejší, protože strávili většinu času uvnitř, a i když začaroval své oblečení a boty vodou odpuzujícím kouzlem, když zjistil, že se nebe zatáhlo na jeho svatební den, byl si jistý, že Harry neudělal to stejné. Náhle cítil vinu, protože je Harrymu zima, usmál se na něho a přemístil je dovnitř. Majitel hotelu byl Moták s minimálním spojením s Kouzelnickým světem, ale Tom se ujistil, že mohli přesto kouzlit, pokud by je mudlovští hosté neviděli.

Pokoj, kam je Tom přemístil, byl osvětlen pouze dohasínajícím ohněm z krbu, před kterým ležel velký, huňatý, bílý koberec. Uprostřed byla obrovská postel s tmavomodrými přikrývkami a také s koberci po stranách a druhé dveře, které vedly do koupelny. Jenže Harry tohle všechno sotva bral na vědomí, když Tom pečlivě slíbával chlad z jeho obličeje a jeho ruce mu předtím pomáhaly z jeho mokrého hábitu.

Harry se povzbudivě usmíval na svého manžela, který požádal o svolení, aby mohl sundat zbytek jeho oblečení, ale nemohl si pomoci a zčervenal, když Tom stahoval jeho mokré kalhoty a stabilizoval ho, když z nich vykročil a pak stál v celé své nádheře nahý před Temným pánem.

“Chceš mi pomoci?“ Tom se culil a začal si rozepínat svou vlastní košili poté, co už nechal svůj hábit na hromádce s Harryho oblečením.

Nesmělé ruce sáhly nahoru, aby nahradily jeho vlastní a opatrně nechaly vyklouznout knoflíky z jejich dírek. Uprostřed jeho hrudi byl vtisknut malý polibek, zrovna v úrovni Harryho očí, jakmile se košile složila k jeho nohám a bledé prsty se uvelebily na zipu jeho kalhot. Mírně zasténal, když cítil slabý náznak dotyku hladící jeho erekci, když jeho kalhoty se spodním prádlem také spadly. Když byl nahý, Harry jak čekal opět zčervenal a chechtal se, načež se nahoru vymrštila zmatená hlava s chaotickými černými vlasy.

“Kvůli čemu se směješ?“ zeptal se Harry, nejistý, jestli by měl být tím ublížený nebo by se měl také přidat.

“Tobě, samozřejmě,“ odpověděl Tom bez váhání a přitáhl zrudlého Harryho ke svému tělu, čímž křehký hoch vypustil poněkud nedůstojné pištění. „Vždycky zčervenáš a díváš se jinam, když mě vidíš nahého. Jsem tak ošklivý na pohled? No tak, to mě zraňuje.“

“Ne,“ protestoval Harry okamžitě, než si uvědomil Tomův škádlivý tón. „Jsi zlý,“ Harry našpulil pusu.

“Jeden z nás musí být,“ vrátil Tom a pak přesunul svou pozornost k Harryho krku, který okusoval a lízal, dokud se Harry nehonosil pěkným cucflekem a sténal a vrněl a tiskl se k němu.

“Zdá se ti ten koberec tak pohodlný jako mně?“ zeptal se jemně, lehce se smál, když Harry přikývl a špičky noh vnořil do bílé kožešiny. „Tak pojď.“

Opatrně Harryho usadil dolů a směřoval ho tak, aby štíhlé nohy ležely pohodlně kolem jeho pasu, zatímco Harryho uzavřel svýma dlouhýma nohama. Harry si skousl ret, aby se přestal chichotat, když ho jeden z Tomových prstů pomalu hladil od jeho pravé kyčle nahoru k jeho pravému podpaží, ale soudě podle Tomova pobaveného výrazu, přesně věděl, jaký účinek má jeho péče. Jeho ruce se zapletly do Tomových černých vlasů, když byl přitažen blíž, čímž se jejich erekce navzájem otíraly, zatímco Temný pán běžel škádlivým prstem dolů po Harryho páteři a ke štěrbině jeho zadku. Ruka tady zůstala, i když Tom uvolnil jeho držení, aby byl s to plně líbat Harryho na rty. Slabé zavrnění uniklo z Harryho hrdla, když se Tomova ústa spojila s jeho levou bradavkou, kterou sál a lehce škrábal zuby po citlivém těle. Naposled vtiskl polibek na ztuhlý hrbolek a otočil se k druhému, aby opakoval tento proces. Tom se pobaveně usmíval, když se Harry snažil tisknout blíž a dal mu dostatek prostoru, aby zároveň pokračoval, jeho záda se klenula, zatímco tiskl jejich boky k sobě a řídil se Tomovou rukou, která stále prodlévala na jeho zadku. Mapoval každé místo svými polibky a přitom pokládal Harryho, dokud skoro neležel na měkkém koberci a jeho boky byly podepřeny Tomovýma nohama.

Harry se v této pozici cítil velmi zranitelný, široce roztažený kvůli jeho Tomovi. Jeho ruce se marně svíraly do měkké látky pod ním, když se Tomův jazyk lehce dotýkal jeho pupku, ale také se cítil dobře a podivně v bezpečí, když ho Tomovy nohy a paže obklopovaly a uzavíraly.

Cosi podobnému strachu se stočilo v jeho nadbřišku, když se zády dotýkal koberce pod sebou a bojoval, aby se opět zvedl. Nechtěl vidět Toma, jak se nad ním vznáší, protože se cítil tak malý a ubohý.

“Ššš, uklidni se, kočičko,“ Tom jemně uchopil Harryho bušící paže a vytáhl ho nahoru, čímž Harry zůstal sedět na jeho břichu. „Je to v pořádku. Uklidni se, můj Harry.“

“To se mi nelíbilo,“ zašeptal Harry nakonec. „Nenuť mě ležet na podlaze, prosím.“

“Nebudu,“ slíbil Tom a konejšivě běžel svými prsty přes Harryho divoké kadeře. „Jsi si jistý, že to stále chceš?“

Harry přikývl a opřel se do Tomova doteku: „Udělej mě tvým, Tome.“

Tom na tato slova zasténal a přivolal lubrikant z místa, kam dříve položil jejich věci, což zapříčinilo, že se Harry začal nekontrolovaně smát. Tom jen zvedl obočí a počkal, dokud se Harry neuklidnil natolik, aby dostal souvislou odpověď.

“Zajímá mě, co je tak zábavného?“

“Jen... Máš lubrikant a přesto ses mě snažil přesvědčit, že ještě nejsem připravený,“ hihňal se Harry. „Zdá se, že jste ke mně nebyl úplně upřímný, profesore Raddle.“

Harry si myslel, že je to opravdu nespravedlivé, že se Tom nikdy nečervená, když studoval Tomovu mírně rozpačitou tvář, protože si byl jistý, že pokud by Tom zčervenal, musel by zčervenat právě teď.

“Mohl jsem mít nějakou naději,“ připustil rozpačitě, „ale nikdy bych tě nenutil.“

“Nenaznačoval jsem, že bys mohl,“ ujistil ho Harry. „Díky, že ses mě pokusil zastavit.“

“S radostí to tak udělám znovu,“ culil se Tom, sňal víčko nádobky a ponořil prsty do mazlavé tekutiny. „Připraven?“

Harry přikývl a sklouzl zpátky do Tomova klína, jakmile si starší kouzelník sedl, držel ho, když prst kroužil kolem jeho řitního otvoru a pomalu se vtlačoval dovnitř. Připadalo mu to podivné a zároveň zcela příliš známé, ale Harry odsunul tyto pocity. Chtěl si to užít a přál si to tak udělat a zapomněl na všechno, kvůli této noci. Samozřejmě to dělal pro Toma, ale také pro sebe. Toto byla jejich svatba, jejich noc a nechtěl ničemu dovolit, aby to zničilo.

Tiše mňoukal, když Tom opatrně do něj vklouzl, přičemž jednou rukou konejšivě hladil jeho záda, zatímco druhou stabilizoval své tělo, jak se pomalu kolíbal dovnitř a ven z něj a otíral tak místo uvnitř něho, což posílalo hvězdičky, které tančily před jeho rozostřenýma očima. Nemohl pak říct jak dlouho se takto pohybovali, Tom jej něžně objímal a líbal ho vášnivě, přesto jemně, zatímco jeho ruce byly sevřené v pěst v Tomových vlasech, přitom se pohybovali v dokonalé harmonii, než našel své uvolnění právě když Tom vyvrcholil uvnitř něho a pokryl jeho vnitřek známým teplem. Ale připadalo mu to dobré a byl v pořádku a byl ochoten se opět léčit.

Tom jemně odhrnul jeden z propocených černých pramenů z Harryho očí a láskyplně se usmíval, když našel zelené oči, které na něho koukaly.

“Jsi v pořádku, maličký?“ zeptal se, přitom přidržel Harryho obličej, když si menší kouzelník lehal na jeho hruď, aby byl s to se podívat do Harryho očí.

“Ano, Tome,“ usmál se Harry a nakláněl se do doteku, „děkuju ti.“

“Nemusíš mi děkovat.“

“Vím, ale já chci,“ odpověděl zelenooký chlapec vážně. „Miluju tě.“

“Také tě miluji, zlatíčko,“ Tom umožnil Harrymu, aby se přitisknul k jeho hrudi, jeho ruce se odsunuly z Harryho obličeje a přesunuly na jeho záda, kde se začaly pohybovat v kruzích. „Chceš spát?“

Harry lehce zakroutil hlavou: „Jen chci tady ležet a vtisknout si tento okamžik do mé mysli, abych na něj nikdy nezapomněl.“

“Kdybys ho měl někdy zapomenout, ujistím se, že ti ho připomenu,“ Harry mohl cítit slabé dunění Tomova hlasu, stejně jako tlukot srdce staršího muže a věděl, že si bude tento okamžik uchovávat po zbytek svého života.

Jejich života. Zavřel oči, když myslel na dům, který Tom pro ně koupil. Měl obrovskou zahradu se starými jabloněmi a hrušněmi a i starší vrbu, která klidně koupala své dlouhé větve v řece, která proudila kolem jejich domu a pak mizela v lesíku. Sám dům byl obrovský (cosi, na čem Tom trval, že je Temný pán a vše další) stejně jako byly pokoje. Všechno bylo velmi prostorné a byla zde sotva nějaká místnost nebo i část chodby, která se nekoupala ve světle, které pronikalo dovnitř jedním z mnoha oken.

“O čem přemýšlíš, Harry?“ zeptal se Tom po chvíli, ve které studoval Harryho uvolněné rysy.

“O našem domě,“ odpověděl Harry. „Děkuju ti, že jsi ho koupil.“

“Říkal si, že nechceš žít ve Zmijozelově hradě,“ Tom pokrčil rameny. „A trocha soukromí bude jistě příjemnější,“ mrkl na Harryho, který okamžitě zčervenal.

“Co máš přesně naplánováno na příští týden?“ zeptal se Harry ve snaze změnit téma.

“Vše, co se ti líbí, maličký,“ vrátil Tom okamžitě. „Můžeme si vzít lekce lyžování, protože nepředpokládám, že jsi někdy dříve lyžoval. Nebo si můžeme užívat lázně a vířivek, které jsou tady. Nebo můžeme jít na výlet nebo můžeme trávit celý den v posteli.“

“To zní dobře,“ řekl Harry se zívnutím. „Můžeme dělat trošku od všeho?“

“Jistě, lásko,“ červenooký muž se pochechtával. „Nevadilo by ti, kdybych nás přesunul do postele?“

Harry zakroutil hlavou, nepochybně byl unavený a brzy nato se schoulil pod přikrývky a mrkl nahoru na Toma: „Nevadilo by ti, kdyby sis na sebe vzal nějaké pyžamo?“ zeptal se plaše. „Nechci se probudit a zpanikařit, protože nějaký nahý muž leží vedle mě.“

Tom se jenom usmál a rychle se převlékl do svého pyžama, než také vklouzl pod tlusté přikrývky a počkal na Harryho, až se připlíží na jeho hruď, než ho ovinul do svých paží. Brzy nato cítil, že se Harryho dýchání vyrovnalo, ale sám nebyl skutečně unavený.

Když přemýšlel o posledních několika měsících, které se většinou sestávaly z Harryho léčení, jak Harry správně poukázal, tak si nemohl pomoci, ale cítil se vděčně a naplněn bázní, že se dostali tak daleko, že Harry je skutečně jeho. Popravdě řečeno, nikdy neměl důvod přemýšlet o opaku. Harry mu pouze někdy dovolil políbit a držet ho, na nikoho se nedíval jako kdyby se v tomto směru o něj zajímal, nikdy ani neodmítl Tomovy sbližovací pokusy, i když si byl Tom jistý, že se Harrymu líbí, co naplánoval. Mluvil tak často s Blackem a Šimonem, jen aby se pokusil pochopit jak se Harry cítí, a co by měl dělat a to se vyplatilo. Harry nijak nedal žádným způsobem jakýkoli náznak toho, že by si chtěl Toma ještě jednou vzít, ale přesto bylo cítit jako by olověné závaží bylo odňato z jeho ramenou.

Často se zajímal o to, kde Harry získal sílu, aby bojoval se svými démony, aby se vyrovnal s tím, co se stalo a mlčky se bál, že jednoho dne toho bude příliš mnoho. Nebylo to tím, že nevěřil Harrymu, ale také věděl, že nemohl být s to, pochopit toho mnoho, a že Harry měl plné právo, už ho nechtít. A věděl, že v případě, kdyby se to stalo, že pokud se Harry chtěl opravdu vzdát, bylo by jeho povinností, aby ho nechal jít, aby našel klid někde jinde. Neobával se toho, že by Harry zklamal, kdepak, obával se toho, že by on zklamal Harryho.

To byl důvod, proč byl naplněn bázní a proč byl uvolněný. Nyní, s Harrym bezpečně ve svém náručí, cítil, jako by všechno bylo dokonalé a měl hloupou myšlenku, že toto je pravá kouzelná chvíle, než se pokáral za to, že se stává romantickým moulou a rozhodl se, že by bylo nyní nejlepší spát a vzal Harryho dech svým polibkem na dobré ráno.

S tímto se vše urovnalo, zavřel oči, zašeptal další “Miluji tě“ a následoval Harryho do říše snů, kde snil o jejich společné budoucnosti.

 

« 58. kapitola « » Epilog »


26.08.2009 00:22:21
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (121 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one