Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Epilog je bez betareadu.

Upozornění: Lemon; nevhodné pro mladší 18 let.

Tak tady je pro některé z vás dlouho očekávaný závěr.

Tuto povídku jsem začala překládat o Vánocích a o necelých sedm měsíců později jsem dokončila svůj první překlad. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem něco takového přeložila. Vím, že ten překlad má své chyby, ale průběžně je opravuji. Když budete chtít, povídku pak připravím ke stažení.

Děkuji Dinkel za to, že napsala takový neobyčejný příběh.
Děkuji Rivill za to, že pro nás objevila tuto povídku.
Děkuji Dobby za to, že mi poskytla prostor na své stránce a za vše, co pro mě udělala.
Děkuji Anině za betování a za pomoc při překladu některých výrazů.
Děkuji Hajmi50 za to, že mi dávala rady pro správné překládání.
Děkuji Hajmi2003 za to, že mi také pomohla při překladu některých výrazů.

A dále děkuji vám všem, kdo si našel chviličku pro napsání ať už kritického, poučného, vtipného nebo milého komentáře a zároveň vám tento závěr věnuji, i když jsou mezi vámi ti, kdo už povídku přestali číst, takže je to pro:

Adka, Airiny, Alexia, Amons, Aneeanee, Anfulka, Anina, Arhoo-chan, Aro, Arw, Arwenka, Aurora, Auša, Bella, Bellatrix Black Lastrange, Berninka, Biggi, Candy, Dobby, drahokam, Elis, emma_ai, Exa, gleti, Hajmi50, Irbis, *Jazz*, Jikita, Jirka, kagome, katie11, Kiki, koky, Lana, Lilithka, Lily, Lygie, mathe, Mausss, MIREK, misa, Mordvold, Mouldy, Nadarja, Nicolas Black, Pajuška, Paulik666, Pegy, Sanasami, Saskya, saša, Serin, silvinka, sion, Tananda, Teressa, tess, Webl

Alcea

EPILOG

Temný pán nenáviděl znečištěné životní prostředí. Nenáviděl oranžovou – která se tak strašně nehodila k jeho očím. Nenáviděl Mudly i údajně dobré nápady, které měli. Nenáviděl amatérské zločince. Nenáviděl plastikové sáčky a odpadky. Nenáviděl auta a kamióny nenáviděl ještě víc.

Ačkoli nenáviděl všechny tyto věci, miloval Harryho Pottera. Harry si myslel, že by měl napravit své dřívější činy; takže se teď probojovával křovím, které bylo podél dálnice, oblečen v oranžových montérkách a sbíral odpadky, které bezohlední Mudlové vyházeli okýnky svých aut, jen aby soudy mohly odsoudit prakticky nevinné lidi, kteří je opět zvednou. Podle Harryho by to mělo pomoci jeho vině – prozíravě mu neřekl, že se ani v nejmenším necítil vinný, protože dosáhl toho, co chtěl nejvíc na celém světě. Podle Harryho bylo nespravedlivé, že lidé jako Black nebo Lestrangeovi strávili půlku svého života v Azkabanu, zatímco on se nemusel nikdy ani omluvit, s čímž souhlasil a omluvil se Harrymu, který celkem bystře podotknul, že to nebyla upřímná omluva. Takže místo toho tvrdil, že bloudil jako duše bez těla, což také nebylo nejlepším zážitkem a na zlomek sekundy si byl jistý, že by Harry mohl ustoupit. Měl takový výraz. Jenže pak ho místo toho plácnul po hlavě a řekl mu, že to byla jeho vlastní vina, a že by neměl tak vyvádět, kvůli chvilce veřejně prospěšných prací.

Ach, ano, nenáviděl Šimona, protože on všechno tohle zařídil. Nyní pracoval s mudlovskými zločinci, kteří se tvářili stejně tak otráveně jako on. Půlka z nich se nemyla několik dní a druhá půlka pravděpodobně nikdy nepoužila sprchu, přidejte si k tomu celkový pach výfukových plynů a laciné kolínské jejich dozorců. Mudlové, kteří pracovali vedle něho, se všichni snažili tvářit tak nebezpečně jak jen bylo možné. Ti silnější a nelítostnější do každého strkali, a tito jim to buď opláceli a pustili se do bitky, dokud je nerozehnali hlídací psi a pak je odsoudili na několik hodin navíc a poslali je na opačnou stranu nebo tyto rány ignorovali, což signalizovalo jakou byli snadnou obětí.

Harry si brával jeho hůlku, ale přesto si Tom vysloužil respekt nebo spíše strach od ostatních zločinců díky troše bezhůlkové magie a bojovému umění. Nikdo si netroufl, se k němu přiblížit, což mu nevadilo a umožnilo mu to, aby v duchu proklel každého, na kterého by pomyslel.

Nenáviděl Luciuse, kvůli uculení na jeho obličeji, které vypadalo, že je zamrzlé na místě a také proto, že dělal vysoce nevhodné návrhy, které se týkaly jeho a Harryho sexuálního života, což po pravdě řečeno bylo více mýtem, než čímkoli jiným. Pokaždé to absolutně neočekával nebo nepotřeboval, jako například dnes ráno, kdy mu to zanechalo malý problém, když na to myslel během jízdy sem.

Nenáviděl Blacka, protože ho Zvěromág rád škádlil svou pozicí jako jeho tchán, a protože neexistoval žádný způsob jak by ho mohl proklít.

Nenáviděl Draca, Blaise a Rona, protože měli to štěstí, obědvat s Harrym, zatímco on zvedal svou 86 plechovku. Také nenáviděl celý klan Weasleyů, protože Harry z nich byl pořád nervózní, i když to Harry vehementně popíral, a protože přesně věděl to, že po setkání s každým členem Weasleyho rodiny, se mu Harry vyhýbal nebo ještě hůř plakal celé hodiny, protože nemohl překonat svůj strach.

Nenáviděl Grangerovou a Weasleyovou ze zcela pochopitelných důvodů a stanovil si cíl, že je alespoň jednou za měsíc navštíví (bez Harryho vědomí, samozřejmě) a demonstroval jim svou nenávist. Také kvůli tomu měl povolení od Percye, a tak byl mírně vděčný tomuto Ministru kouzel, ačkoli děsil Harryho stejně jako kterýkoliv jiný Weasley.

Nenáviděl Dursleyovi, protože léta pracovali na zničení každého kousku Harryho sebeúcty, kterou pořád měl, což zapříčinilo, že si myslel, že nestojí za žádnou pozitivní pozornost.

Nenáviděl Brumbála více než kohokoli jiného, a protože prakticky každý v Kouzelnickém světě sdílel tento sentiment, kdy nebyla uroněna jediná slza, když jeho smrt byla ohlášena na titulní stránce a všechny obchody prodávaly Raubířovy rachejtle a ostatní slavnostní vybavení, které mělo rekordní tržbu. Ale přesto ho nenáviděl, protože i upírský trest byl v jeho očích příliš mírný vzhledem k tomu, kolik bolesti způsobil Harrymu a jeho smrt opravdu Harrymu nepomohla k lepšímu. A nenáviděl Brumbála proto, že neviděl, jak moc Harry trpěl a jak moc tím škody udělal. A i když mohl vidět křehkého mladíka ze své pozice v nejhlubší úrovni pekla, necítil by nic, kromě uspokojení. A kvůli tomu ho nenáviděl.

Rozhodl se, že by měl oplatit návštěvu Azkabanu poté, co skončí svou šichtu, což bude – zkontroloval hodinky, které mu dal Harry, to bylo jediným důvodem, proč si je přinesl – za pět minut. Narovnal se, hodil 104 plechovku do svého plastikového pytle a oprášil si své oranžové montérky.

“Mám hotovo,“ prohlásil, přešel k dozorci a položil plastikový pytel na korbu náklaďáku.

“Ještě zbývá několik minut...“ šedovlasý Mudla se nejistě ztrácel, když viděl, jak se nebezpečně zablýskly červené oči, „ale udělal jste dobrou práci, Raddle. Smíte jít.“

Tom si odfrkl a ostře kývl na Mudlu, aby bylo každému jasné, že to bylo jeho rozhodnutí, a šel na parkoviště, kde čekal jejich autobus. Podepsal list papíru, který mu řidič podal a sedl si téměř na zadní sedadlo, kde měl položené věci, které Harry považoval za nezbytné: láhev vody (vděčně se z ní napil, aby se pokusil zbavit dřevnaté chuti ve svých ústech), jablko a dva sýrové sendviče (i když Harry byl zřejmě ve spěchu, protože na jeho sendviče zapomněl dát sýr), kniha, se kterou si nyní čtením krátil jízdy, mobil, který mu dal Harry, aby mohl zavolat v případě krizové situace. Podle jeho názoru by bylo mnohem jednodušší, aby mu prostě nechal jeho hůlku, ale Harry o tom nechtěl nic slyšet a tlačil ho ze dveří.

Pozvolna dorazili po skupinkách jeho spoluzločinci, někteří vyjadřovali svou nelibost a všeobecnou nespravedlnost ve světě, zatímco jiní se jen tiše posadili na svá místa. Když se dozorce a jeho hlídací psi dostali do autobusu, řidič nastartoval a pomalu je přivezl na příslušný úřad, kde všichni dostali razítko za hodiny, které dnes odpracovali.

Harry ho více méně přesvědčil, že dvě stě hodin veřejně prospěšných prací je skvělý nápad. Dosud odpracoval padesát šest hodin, včetně dneška a byl blízko k proklení Harryho. Blízko, ale ne úplně, protože pokaždé, když byl nablízku Harrymu, chtěl by pro něj udělat něco báječného nebo se na něj jenom podíval s těma prosebnýma očima a všechen jeho vztek zmizel.

Úlevně vydechl, když konečně došel k chatce na okraji ospalého městečka, odkud se mohl odletaxovat domů. Pokud by Harry tady ještě nebyl, mohl by si vzít svou hůlku a oplatil návštěvu některých svých drahých přátel.

Jenže Harry doma byl. Ležel blízko krbu, kde na něho čekal, talíř sušenek mu dělal společnost a tvrdě spal. To byly věci, které přesvědčily Toma, že to všechno stálo za to, když mu řekl, že bude nakonec všechno v pořádku.

“Ahoj, zlatíčko,“ opatrně se přiblížil ke spícímu chlapci a podebral ho do své náruče, když neodpověděl.

Harry byl v těchto dnech vždy unavený, ale alespoň klidně spal, zvláště, když ho Tom pozoroval. Červenooký muž opatrně nesl stále příliš hubeného mladíka na poschodí, přitom přemýšlel o tom, zda by ho měl přinést do jeho pokoje nebo do pokoje, který sdíleli, ale protože s ním Harry začal spávat v jedné posteli před několika měsíci, rozhodl se pro jejich pokoj, kde starostlivě přikryl někdejšího Nebelvíra.

“Co mi to děláš, Harry?“ zamumlal měkce a vstal, aby se osprchoval.

“Něco jsem udělal?“ Harry zamrkáním pomalu otevřel oči a zmateně se na něho díval. „Promiň.“

“Co jsem ti říkal o omluvách?“ vyčkávavě zvedl jedno své obočí.

“Ty jsi ten, kdo mi dovolil, říkat to v tomto domě,“ Harry se lehce usmál. „Jak jsem se sem dostal? Chtěl jsem na tebe počkat.“

“Taky jsi čekal, jen jsi usnul,“ sedl si nazpět ke svému manželovi a jemně odhrnul některé černé prameny. „Jaký jsi měl den? Bavil ses se svými přáteli?“

“Ano,“ Harry se k němu přitulil a tiskl jeho ruku. „Byli tam Ron s Charliem a cítil jsem se dobře.“

“To rád slyším,“ Tom jemně políbil jeho čelo. „Jsi vážně v pořádku?“

Toto bylo jediné pravidlo, na kterém trval. Už žádné lži. Už žádné polopravdy. Už žádná tajemství.

Zelenooký chlapec přikývl. „Jaká byla práce?“

“Špinavá, otravná a celkově velmi jdoucí na nervy,“ jeho tvář potemněla. „Ještě nerozumím tomu, proč si mě nutil tohle udělat.“

“Protože jsi říkal, že pro mě uděláš všechno.“

“Nemyslíš, že mám jiné schopnosti, než zvedání odpadků?“ mračil se dolů na drobného kouzelníka.

“Samozřejmě, že máš,“ Harry se stáhnul tak, aby mohl položit hlavu na širokou hruď. „A jsem opravdu vděčný, že to pro mě děláš, Tome, ale můžeš s tím skončit, pokud to tolik nenávidíš.“

“Budu v tom pokračovat, když tě to dělá šťastným,“ otřel své rty přes ty Harryho, „ale teď se opravdu musím osprchovat...“

Harry zčervenal, ale nepustil ho: „Můžu se sprchovat s tebou?“

“Víš, že bych byl potěšen,“ opět zvedl menšího kouzelníka, odnesl ho do koupelny a posadil ho na toaletu. „Sprcha nebo vana?“

“Za hodinu mám schůzku s madame Pomfreyovou.“

“Tak tedy sprcha,“ přikývl Tom. „Necítíš se dobře, Harry? Stalo se něco?“

“Je to jen má měsíční prohlídka,“ Harry nonšalantně pokrčil rameny a dovolil Tomovi, který si už svlékl své montérky, aby sundal jeho oblečení. „Víš, jaká je...“

“Obyčejně vím, že když si někdo o tebe dělá starosti, že k tomu má dobrý důvod,“ Tom se chechtal a Harry ho plácnul po paži, než se o něho opřel: „Půjdeš se mnou?“

“Nemiluji nic víc, než o tebe pečovat, Harry,“ sklouznul dolů a okusoval Harryho spodní ret, škádlil ho tak dlouho, dokud se Harryho ústa nepootevřela a dovolil mu, aby prozkoumal tuto horkou jeskyni. „Tak dobře, líbat tě, miluji ještě víc,“ lehce se stáhnul a shlížel na menšího chlapce, který obtahoval štíhlé, lehce svalnaté tělo před sebou, s uctivými a jemnými tahy, „a dotýkat se tě a dělat s tebou fantastické věci.“

“To se mi taky líbí,“ Harry zářivě zčervenal, ale nestáhl se, což Tom bral jako dobré znamení.

Obdivoval svůdnou postavu před sebou, pouze oblečenou do kalhot, které mu Tom koupil a věděl, že je Harry nosí jen proto, aby mu udělal radost, čímž tuhle podívanou oceňoval ještě víc. Plaché, hebké ruce ho vyrušily z jeho pozorování a podíval se dolů do Harryho zářivých zelených očí a opětoval mu jeho úsměv.

“Miluji tyhle kalhoty,“ zamumlal a zaháknul palce za opasek, „ale přesto bych byl raději, kdyby byly pryč. Smím?“

Harry plaše přikývl a přitiskl se blíž k Tomovýmu pevnému tělu, trochu se kroutil, když starší kouzelník stáhl ze štíhlých nohou přiléhavou část oděvu. O pár okamžiků nato vyklouzl ze svých slipů a cítil jak byl nabrán nahoru a přenesen do sprchy, kde slabá sprška vody posílala kapky dolů, které stékaly po jeho tváři a dál po jeho zádech a břichu.

Takto strávili krátký okamžik, těšili se z blízkosti toho druhého, než Tom začal slíbávat kapky z Harryho obličeje, protože se mu ani v nejmenším nelíbilo, že mu připomínají slzy a Harry spokojeně vrněl a sáhl kolem Toma po sprchovém gelu. Tom neochotně uvolnil své držení, když Harry lehce tlačil proti jeho hrudi a opatrně se postavil na své vlastní nohy. Harry se na něho zazubil a pak ho obešel, vymáčkl trochu sprchového gelu na své ruce a pomalu jím masíroval Tomova napjatá ramena.

Temný pán zasténal, zapřel se o vykachlíčkovanou stěnu, když se Harryho malé ruce pilně činily svým způsobem dole na jeho zádech, kde hnětly jeho napjaté svaly a rozmasírovávaly jeho bolestivá místa. Slyšel Harryho jak si za ním klekl a už mu chtěl říct, aby se postavil, protože to určitě není velmi pohodlné, ale to pominulo, když Harry pokračoval pečujícím mydlením jeho nohou a přitom věnoval zvláštní pozornost jeho chodidlům, odkud pomalu postupoval opět nahoru, až Harryho ruce nakonec přistály na jeho hýždích a pak se dostal kolem něj

Tom mírně zamručel, když se Harry stočil zpátky mezi jeho paže a umístil své ruce tak, aby lehce spočívaly na Harryho bocích, zatímco Harry také pokrýval jeho předek gelem. Právě když Tom doufal, že se Harry nad ním slituje a postará se o jeho napínající se erekci, tak Harry místo toho vzal jeho pravou ruku mezi své menší a začal z ní velmi důkladně umývat špínu a výfukové saze, které měl ze své práce. Pak se obrátil k jeho druhé ruce, kde opakoval proces s tou samou péčí.

“Zlobíš mě schválně, můj broučku?“ zamumlal Tom a chytil Harryho ruce.

“Někdy,“ Harry se na něho culil a dal své ruce kolem Tomova krku.

“Pak jsi tedy připraven nést následky?“ vybídnul červenooký muž.

Harry plaše přikývl, přitiskl své rty k těm staršího muže a uvolnil se, když dostal okamžitě odpověď. Šťastně vrněl, když Tomovy ruce klouzaly po jeho těle, zatímco jeho jazyk napodoboval tento pohyb v jeho ústech a přes Tomovu hruď cítil vibrace chechtání.

“Jsi tak krásný, kočičko,“ Tom sténal a líbal Harryho sladké místo za jeho uchem, čímž malý chlapec slastně mňoukal. „Miluju tě.“

“Také tě miluju, Tome,“ Harry se přitiskl ještě blíž k vyššímu muži, „a už se nebojím.“

Tom ustoupil, šokován. „Tím chceš říct, že jsi měl posledně strach? Harry, tak proč...“

“Och, uklidni se,“ pokáral ho zelenooký kouzelník, „děláš si moc starostí. Měl jsem z toho dobrý pocit, jsi skvělý a byl jsem trochu nervózní, ale teď už nejsem, dobře? Cítím se s tebou v bezpečí a vím, že mi nikdy neublížíš. Jsem šťastný, teď mi dovol, abych učinil šťastným také tebe...“ staršího muže stáhnul dolů a opět ho líbal, než se jemně proti němu kolíbal a tím mu způsobil, že potěšeně sténal. „Dělám tě šťastným?“

“Ano, více než kdy budeš tušit,“ zasténal Tom.

Harry zvedl svou pravou nohu, kterou ovinul kolem Tomova pasu, tím je dostal ještě blíž k sobě. Oba při tření vydávali sténání: Harryho bylo sotva slyšitelné mňoukání a Tomovo bylo slabý hrdelní zvuk. Starší muž zlehka přitiskl jejich rty k sobě, než opatrně zvedl svého malého manžela do své náruče a přitlačil ho ke sprchové stěně, přitom se ujistil, že Harry měl pohodlí, zatímco ho dál líbal.

Později díky bezhůlkovému Přivolávacímu kouzlu, Tom držel nádobku lubrikantu ve svých rukách a hojně pokryl své prsty mazlavou tekutinou. Jedním prstem škádlivě kroužil přes Harryho vstup, dokud se Harry neklenul do jeho doteku a pak ho pomalu tlačil dovnitř. Harry zakňoural, protože jeho svaly byly nepohodlně napjaté, ale to se brzy změnilo do mňoukání, když se Tom pomalu tlačil hlouběji, zatímco zároveň hladil jeho břicho.

“Bože, víc,“ prosil a hodil hlavou dozadu, přitom odhalil své hrdlo a nechal Toma, aby ho okusoval, když se Tomův prst otíral o bod uvnitř něj.

“Můžeš mi říkat Tome,“ Temný pán se chechtal ještě víc, když Harry rozmrzele zabručel, ale poslušně přidal druhý prst a ostře jimi kroutil. Harry potěšeně vykřikl, jakmile ještě jednou zasáhnul jeho prostatu.

Miloval takto vídat Harryho, i když takové potěšení neměl velmi často od jejich líbánek. Poprvé to bylo, když se Harry vrátil ze školy, a i když stále držel svou pozici učitele Obrany, Harry se necítil v bezpečí dost na to, aby mu umožnil takové intimnosti, takže takový kontakt byl omezen na prázdniny a i pak to byla výjimečná událost. Být upřímný, nebylo to Harryho jednáním. Tomovi bylo docela jasné, že nebyl zaujatý naléháním Harryho do něčeho, na co nebyl připraven dělat a musel Harryho prosit, aby neudělal něco, čeho by mohl později litovat a potom by mohl vinit sám sebe. Takže to vedlo ke skutečnosti, že Tom mohl počítat tyto události na prstech jedné ruky, i když ho Harry ujišťoval, že mu to vynahradí jinak.

Přes jeho tvář se pomalu rozprostřelo uculení, když se Harry na něj klenul a jeho ruce cuchaly vlasy na jeho zátylku. Pro tentokrát Harry už nebyl ovlivněn tím, co dělali, než tím, co dělal sám – tak dobře, možná už ne, ale alespoň ve stejné míře – a byl rád, že Harry konečně vypadá, že je s to, si sám užít bez výhrad a dovolí mu vést. Křehký chlapec mňoukal, prosil a klenul se do jeho dotyku. Jeho vlasy byly mokré, jeho oči se potěšením přivíraly, jeho dech přecházel do mělkého oddechování a jeho nohy by mohly sklouznout z Tomova pasu, kdyby starší muž neměl ovinutou jednu paži pod Harryho stehny. Vlna za vlnou potěšení se omývala přes Toma a sám si nebyl úplně jistý, jestli to byly jenom jeho vlastní pocity.

“Chci tě ve mně, hned,“ supěl Harry, „prosím, Tome...“

Kdo by mohl odolat takové prosbě? On jistě nemohl, ale stále se zasunoval s patřičnou péčí a po celou dobu konejšivá ruka hladila Harryho.

Všechen jeho předchozí vztek byl zapomenut, když cítil známé teplo, které ho zaplavilo a uslyšel své jméno, šeptané o stěnu jeho ucha, zatímco se ho Harry zoufale držel, když se vtlačoval do svého malého milence.

“Víc, Tome,“ zasténal a červenooký muž to splnil, zrychlil své vnikání, které prohluboval s každým dalším, ale přesto opatrně, aby Harryho nezranil.

Ztratil kontrolu. Věděl to, ještě dříve, než Harry sténal přímo do jeho ucha. Jeho vnikání se stávalo prudší a mírně nepravidelné, když sám cítil jak se blíží jeho vyvrcholení, ale Harry vypadal, že mu to ani v nejmenším nevadí a sevřel jeho mokré tělo a funěl do jeho ucha.

“Nech to tak, Tome,“ šeptal. „Jsem v pohodě.“

Udělal se s hlasitým výkřikem, vystříkl své sperma do svého menšího manžela, právě ve chvíli, kdy Harry dosáhl svého vyvrcholení a obě jejich těla pokryl svým spermatem. Tomovi zbývalo sotva dost energie na to, aby podpíral Harryho a sám sebe a opatrně pustil menšího kouzelníka, s paží kolem jeho pasu, kterou ho držel vzpřímeně, když potěšení pomalu odeznívalo a bylo nahrazeno pocitem sytosti a spokojenosti. Opřel své čelo o Harryho a pozoroval přes přivřená víčka jak se Harry snažil znovu nabrat dech.

“Co to bylo, Harry?“ zeptal se Tom překvapeně, vypnul vodu a sáhnul pro ručník. „Choval ses jako malá nymf...“

“Chtěl jsem ti něco říct,“ Harry umožnil Tomovi, aby ho kolem něho ovinul ručník, lehce se ošil, ale Tom ho okamžitě uklidnil svým úsměvem. „To je další důvod, proč musím dnes navštívit madame Pomfreyovou.“

“Jsi nemocný, Harry?“ zeptal se Tom a vynesl Harryho ze sprchy. „Proč jsi mi to neřekl?“

“Ne, nejsem nemocný,“ Harry ho zase plácnul po hlavě, „ale měl byste se vážně naučit Antikoncepční kouzlo, pane, myslel jsem, že jste se ho od minule naučil.“

“Jsi těhotný?“ zeptal se Tom a připravoval se na vynadání, které jistě musí snést.

Harry nejistě přikývl. „Zlobíš se?“

“Ne, Harry,“ Tom ho pevně objal. „Určitě se nezlobím, jen mám strach z toho, co mi uděláš. Úplně jsem na to kouzlo zapomněl; Myslel jsem, že je to už pro tebe nemožné, potom co se stalo. Omlouvám se.“

“Také jsem si to tak myslel, ale jsem jaksi šťastný, víš? Kdybys věděl, že bys mě nemohl dostat do jiného stavu a myslel si, že nejsem opět naprosto v pořádku, možná bych nikdy nebyl. Ale jsem v pohodě, Tome, a chci to dítě, naše dítě.“ Harry na něj prosebně vzhlédnul. „Zase neříkej, že bych měl jít na potrat,“ prosil Harry naléhavě.

Tom přikývl a pohladil jeho tvář. „Pár věcí jsem se naučil. Těším se na dítě, které budu mít s tebou; jen jsem si přál, že bychom mohli počkat o trochu déle, dokud bych se také nepřesvědčil, že jsi opět zcela v pořádku...“

“Jsem v pořádku, Tome,“ Harry se šťastně usmíval, „ukážu ti to,“ vymanil se z Tomova poloobjetí a lehl si na tmavozelený plyšový koberec. „Pojď.“

“Harry...“ Tom se pokusil přít, ale malý Nebelvír se na něj jen usmál a natáhnul k němu vzhůru paži, dokud se nakonec nevzdal a pohnul se tak, že se vznášel nad svým zelenookým manželem.

“Cvičil jsem to s Lenkou, Pansy a s ostatními, i s Ronem a Charliem.“ Harry se vítězně usmíval. „Chtěl jsem tě překvapit.“

“Určitě se to povedlo.“ Tom se úlevně smál zpátky. „Jsem tak na tebe hrdý.“

“Děkuju ti,“ vrátil Harry. „Dovolíš mi, abych si nechal to dítě?“

“Harry, nepotřebuješ mé svolení,“ odpověděl Tom šokovaně. „Už jsem řekl, že to dítě chci, ale je to tvé rozhodnutí. Proč si myslíš, že bych ti ho nedovolil?“

“Při mém posledním těhotenství jsi nebyl úplně šťastný,“ šeptal Harry. „Myslel jsem, že by si možná nechtěl riskovat to, že bys mě znova ztratil. Vím, jaké jsi měl posledně starosti, mohl jsem je cítit. A nechci ti dělat starosti a chci, aby ses rozhodnul se mnou. Neopouštěj mě, Tome, prosím neopouštěj mě.“

“Samozřejmě, že jsem si o tebe dělal starosti, maličký. Jsi tak slabý a křehký a měl jsem strach, že zemřeš,“ šeptal Tom. „Také teď si dělám starosti, ale jsi v mnohem lepším zdravotním stavu a jsi starší  a  nechodíš do školy. Stále věřím, že to zvládneš. Nepřestanu se o tebe bát, ale věřím ti. Nevadilo by mi strávit zbytek mého života jen s tebou, mít tě celého pro sebe, ale také vím, jak moc si přeješ děti a těším se na to, až tě uvidím jako rodiče, a že já sám budu rodič. Ať se rozhodneš jakkoli, budu s tím souhlasit, pokud je to, co chceš.“

“Chci to dítě, Tome,“ řekl Harry okamžitě.

“Pak udělám vše, co je v mé moci, abych se ujistil o tom, že se nic nepokazí, kočičko,“ červenooký kouzelník se usmál. „Je ještě něco, co můžu teď udělat?“

“Nevadilo by ti, kdybychom vstali? Podlaha je jaksi studená...“ požádal mladší muž.

Stejně bychom měli jít k madame Pomfreyové,“ souhlasil Tom a pomohl Harrymu nahoru, zabalil ho do ručníku a osušil ho. „Nemůžu uvěřit tomu, že budeme mít dítě.“

“Nemůžu uvěřit tomu, že jsem získal takového skvělého manžela,“ vrátil Harry. „Slib mi, že mě nikdy neopustíš.“

“Slibuji,“ Tom se sklonil, aby ho políbil, „i když jsi mě požádal, abych dělal více veřejně prospěšných prací.“

“Je to špatné, že chci trochu spravedlnosti pro mé rodiče?“ zeptal se Harry jemně.

“Ne, to není, zlatíčko,“ ujistil ho červenooký muž. „Vím, jen jsem si tolik stěžoval, protože jsem doufal, že mi to trochu vynahradíš...“

“Jak je to od tebe zmijozelské!“ smál se Harry. „Byla ta dnešní šichta dost vynahrazená?“

“Proč? Nabízíš mi víc?“ Tom ho lehce škádlil a těšil se z lehkého ruměnce, který zdobil Harryho rysy. „Připadalo mi, že sis také užíval.“

“Promiň, ztratil jsem kontrolu,“ Harry si schoval obličej do Tomovi hrudi, když si uvědomil svou chybu.

“Nemusíš se omlouvat. Nechci, aby ses omlouval,“ odpověděl Temný pán skálopevně. „Miluji tě takovým jakým jsi právě teď a nechci, aby ses styděl nebo si byl nejistý i tou nejmenší částí sebe sama. Je úžasné, že se takto cítíš, podle toho vím, že mě také opravdu chceš.“

“Samozřejmě, že tě chci. Jen tebe,“ odpověděl Harry, když se Tom pustil do sušení jeho vlasů: „To je dobré vědět, můj Harry. Nikdo se tě nikdy takto nedotkne; o tom se ujistím. Ty budeš navždy můj, rozuměl jsi?“

“Ano,“ Harry se vesele usmíval jak se Tomovy paže majetnicky utáhly kolem jeho pasu.

“A to maličké je také mé,“ pokračoval Tom a hladil Harryho břicho. „Jak dlouho jsi těhotný, kočičko?“

“Nevím,“ Harry zčervenal a Tom zvedl zmateně obočí. „U oběda jsem omdlel, takže mě Draco s Blaisem přivedli k madame Pomfreyové. Přál jsem si, abys tam byl. Přál jsem si, aby to bylo jiné než posledně. Takže jsem jí řekl, aby s detaily počkala, dokud tam také nebudeš ty. Jediné, co vím, je, že jsem těhotný, a že to dítě je úplně zdravé.“

“Děkuji ti,“ Tom se zazubil. „Oblékneme se, dobře?“

Harry se usmíval a rychle vklouznul do svých slipů a džínů, než si oblékl novou košili, protože ta stará se pomačkala, když spal na pohovce a přitom ignoroval Tomovy zasněné pohledy, které na něm spočívaly.

“Jsi připravený k odchodu, lásko?“ zašeptal Tom do jeho ucha a téměř plaše umístil ruku na Harryho břicho.

Zelenooký kouzelník se překvapeně zajíknul a zachytil Tomovu ruku, než ji mohl odtáhnout. „Můžu to dítě cítit! Tome, předtím jsem ho vůbec necítil!“

“Co cítíš, zlatíčko?“ zeptal se Tom rozrušeně.

Harry zavřel své oči a naslouchal své vnitřní magii: „Štěstí a pohodlí. Tome, je to úžasné, mít takový pocit.“

Otočil se v objetí staršího muže a jeho volnou ruku navedl ke svému spánku, zatímco tou druhou zůstal na svém břichu. Emoce, které Tom obdržel tentokrát byly mírně potlačené a musel se usilovat, aby je rozeznal, ale byly to určitě pozitivní pocity a určitě to byly pocity jeho syna nebo dcery.

“Stvořil jsem život,“ bázlivě šeptal. „My jsme stvořili život. Nikdy jsem si nemyslel, že bych někdy něco takového dokázal. Nemůžu tomu uvěřit, děkuji ti.“

“Já ti děkuji, Tome,“ Harry se na něj usmál a pohladil jeho líci, „za to, že jsi mi dal nový život, za to, že jsi mi dal šanci mít rodinu, za to, že díky tobě někam patřím.“

Tom znova polknul a pokusil se dát své emoce zpátky pod kontrolu, ale věděl, že byl mizerně neúspěšný, když se Harry lehce chechtal a netrpělivě tahal za jeho paži. „Pojďme, můj Temný pane, nebo budete muset čelit hněvu madame Pomfreyové. A kdo by mě pak vzal na večeři? Opravdu musím mít brzy nějaký jablečný štrůdl a zmrzlinu a palačinky a... preclíky, ach, ano, rozhodně teď musím mít preclíky. Víš takové jaké jsme měli, když jsme byli na našich líbánkách? Ty byly prima; můžeš mi jeden obstarat, prosím? Prosím?“

Tom se jen zmateně díval na to, jak jeho manžel vyjmenovával všechny ty věci, které by rád teď jedl a mlčky se pokáral za představu Harryho s věcmi jako je jablečný štrůdl a preclíky, a tak mu chvilku trvalo, než zaregistroval Harryho uculení.

“Ty mě škádlíš?“ zeptal se nakonec a Harry vybuchl smíchy: „Trošku,“ připustil šibalsky, „ale opravdu bychom neměli nechat madame Pomfreyovou čekat déle. Chci se ji zeptat, jestli by mě nevzala jako svého učedníka během těhotenství. Pořád se chci stát léčitelem, Tome, ale vím, že to bude těžké, a že mi teď nedovolíš začít u svatého Munga a nechci zůstávat pozadu.“

“Děkuji ti, Harry,“ zašeptal červenooký muž. „Opravdu mám kvůli tomu obavy a cítil bych se lépe, pokud by na tebe madame Pomfreyová dohlížela. Hádám, že se zeptám Minervy na další mé zaměstnání v Bradavicích.“

“Takže na mě můžeš také dohlížet?“ smál se Harry.

“Takže můžu dohlížet na vás oba,“ opravil ho Tom. „Dám na vás pozor, zlatíčko. Slibuji.“

“Já vím,“ odpověděl Harry a on to dodržel.

Věděl, že Tom tady vždy pro něj bude, že ho bude vždy chránit, bude mu vždy naslouchat a respektovat a milovat ho za jeho rozhodnutí. Věděl, že jestli v budoucnu budou muset čelit jakýmkoli soudům, že Tom bude na jeho straně nebo před ním, aby ho ochránil před vším zlem. Věděl, že nic a nikdo by nebyl s to, aby se mu Tom vyhýbal nebo naopak a věděl, že Toma miluje a je také milován. A to je opravdu vše, co potřeboval vědět.


---KONEC---

« 59. kapitola «


28.08.2009 01:08:17
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (122 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one