Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Kapitola je věnována pro: Arhoo-chan, arya, Dobby, enedaka, gleti, Kattte, KiVi, Sanasami, Teressa, tess

Děkuji Hajmi2003 a Hajmi50 za jejich užitečné rady.

Alcea

10. kapitola: Cena

Jsi si jistý, že nechceš, aby tě madame Pomfreyová vyléčila, Harry?“ rozlehl se Hermionin starostlivý hlas u snídaně.

Harry protočil oči: „Je to sotva škrábnutí, Herm. Malfoy by nemohl udělat pořádnou škodu, i kdyby se snažil.“

Vedle něj si Ron odfrkl: „Jo, jenže znáš Pomfreyovou. Nic neléčí, kromě zlomených kostí, pokud byly zlomené v boji.“

Dívka zakroutila hlavou, sebrala svou brašnu a nový výtisk Věštce, když se postavila: „Pořád je to nezodpovědné. Upřímně, který idiot by dělal souboj uprostřed chodeb... A ztratil jsi tolik kolejních bodů!“ Zcela v rozporu se svými kárajícím slovy, na jejích rtech zůstával úsměv, a když kolem procházela, sklonila se a vtiskla letmý polibek do neuspořádaných černých vlasů. „Děkuji ti.“

Harry se zazubil: „Není zač. Kam vlastně jdeš?“

Zastavila se, aby se ohlédla na oba chlapce: „Chystám se na dnešní večer zorganizovat setkání BA. Ráno jsem ti nechala Galeon v mém pokoji.

Ron, který se mračil na Hermionin projev náklonnosti ke svému nejlepšímu příteli, se najednou rozzářil: „Och, to je už dneska? A co budeme dělat tentokrát?“

Harry zamyšleně kousl do svého toastu, když Hermiona opustila Síň: „Přemýšlel jsem, že ten čas opět zaplníme souboji. Od loňska jsme to nedělali a opravdu jsme to tenkrát pořádně necvičili...

Ron se uculil: „Merline, teď zníš jako skutečný učitel.“

Harry na něj vrhl takový varovný pohled, až zrzek vybuchl smíchy, čímž si vysloužil zlobný pohled a slib, že ho dá do dvojice s Lenkou, když budou dělat duely.

***

Albus Brumbál sledoval ze svého místa u učitelského stolu své studenty a přemýšlel. Před jeho zrakem se Harry smál se svými přáteli a živě mluvili o tom, o čem dospívající chlapci mluví – o Famfrpálu, dívkách, tajných setkáních v Komnatě nejvyšší potřeby...

Ředitel se usmál sám pro sebe nad touto myšlenkou, pobavilo ho, že si chlapec věřil, že je důvtipný. Ne, že by to vadilo, samozřejmě. Většina učitelů, nyní do určité míry, slyšela zmínky o nové BA a záměrně předstírali, že o tom neslyšeli. Harry poprvé po měsících vypadal skutečně šťastný a jestli tohle bylo příčinou takové změny, kdo jsou oni, aby tomu učinili přítrž?

Albus vrhl laskavý pohled na své profesory. Vedle něj u stolu byla Minerva a Helena Hoochová, obě byli největší fanynky Famfrpálu a teď se hašteřili o to, kdo letos vyhraje národní šampionát. Sibyla se pokoušela přesvědčit chudáka Filiuse, že předpověděla jeho smrt – a to bylo vskutku strašlivé – zatímco se učitel kouzelných formulí marně pokoušel změnit téma. O kousek dál se Remus Lupin apaticky šťoural ve svých kukuřičných lupínkách. Severus nápadně chyběl, protože zůstal se svým Pánem.

Vtom další skupina studentů vstoupila do Síně. Albus se na ně díval a jeho oči jiskřily zájmem.

Ano, Draco Malfoy jistě získal jeho zájem pozdním příchodem. Na první pohled nebyl blonďák jiný, než kdykoli jindy – stále byl tak protivný jako vždy, stále byl pyšný, arogantní a pohrdlivý. Stále byl dokonalým kandidátem na Zmijozelského prince. Kdyby Albus neobdržel dvě samostatné zprávy od Remuse a od Minervi, že chlapec byl jen včera v noci troskou, tak by předpokládal, že to pan Malfoy zvládá dokonale dobře sám.

Jenže to nebyla pravda, bez ohledu na to, jak se pokoušel skrýt své rozrušení před veřejností.

Ředitel sledoval jak Zmijozel vedl skupinu svých spolužáků k jejich stolu, s tradičně obvyklými zlostnými pohledy a posměšnými komentáři na Harryho, když kolem procházeli.

A to byla další věc. Jako byl jejich nejnovější rekrut – Albus se smál při představě na reakci, kterou obdrží, pokud nazve pana Malfoye jakýmsi ‘rekrutem‘ přímo před ním – ale zpátky k věci, jak by jejich nejnovější rekrut měl s nimi efektivně spolupracovat, když nenávidí jejich vůdce.

Albus držel své slovo a i teď zabraňoval Luciusovi přístupu, když se muž pokoušel zuřivě dostat ke svému neposlušnému synovi. Draco o těchto opatřeních vůbec nevěděl, samozřejmě, jen to, že příval dopisů, které dostával, se zastavil minimálně před týdnem – když je Albus začal zachytávat. Nevěřil Luciusovi, že by dovnitř nedal přenášedlo nebo něco stejně nevyzpytatelného. Také dokončil pro chlapce opatření, aby zůstal v Bradavicích během povinných prázdnin.

Ale na oplátku za své úsilí nechtěl, aby pan Malfoy seděl s rukama v klíně a zůstal na jejich straně jen podle jména, aby tak řekl. Měl by nasadit všechen talent, který měl, aby ho užil v nadcházející válce, stejně jako všichni ostatní.

Ale v tomto okamžiku by Albus byl spokojen, kdyby Zmijozel měl dokonce dobré vztahy se studenty, kteří dělají to nejlepší, aby se připravili na to, co přijde. Kromě toho, i kdyby pro jeho vlastní dobro, by bylo dobré pro pana Malfoye, aby byl vystaven vlivům ostatních kolejí a ne jen své vlastní.

Hlas, který zněl podezřele jako Severusův, zasyčel v koutku jeho mysli, že se asi stal trochu zaujatý vůči Zmijozelské koleji, ale důrazně ho vytlačil.

Ředitel se rozhodl a přikývl si sám pro sebe, a přitom již přetvářel svou nejnovější okamžitou představu do plánu.

***

Pro Harryho se to stávalo menším překvapení, když byl v těchto dnech předvoláván do ředitelovy pracovny. To co mu dělalo starosti, bylo, že se to stávalo menším překvapením, když v ní také nacházel Malfoye.

Blonďák se na něj otočil a věnoval mu opovržlivý pohled, když vstoupil s pěti minutovým zpožděním, jako obvykle. Harry obranně strnul, ale Brumbál jednoduše na něj mávl, aby šel dovnitř a ukázal k prázdné židli vedle Zmijozela.

Harry, můj chlapče, proč se neposadíš?“

Nebelvír se váhavě posadil na čekající místo a tvářil se nepohodlně. Obvykle ho dost znervózňovalo, když byl tady, ale s Malfoyem usazeným vedle něj, to bylo desetkrát horší.

Je nějaký důvod, proč jsme tady, pane řediteli?“ zeptal se blonďák neuctivě a založil si paže.

Stařec se přísně koukal na chlapce přes své brýle, než do svého pohledu zahrnul oba: „Ano, pane Malfoyi, je takový důvod. Ve skutečnosti, dva. První, chtěl jsem využít této příležitosti, abych oznámil Harrymu, že jste si skutečně zvolil přejít na naši stranu v nadcházející bitvě –“

Pane -!“ Malfoy se na protest naklonil a pevně svíral opěrky.

Harry na druhého chlapce zíral v úžasu a nebyl si docela jistý, jak reagovat.

Brumbál bez ohledu na to pokračoval: „Není se za co stydět, pane Malfoyi, o tom vás ujišťuji. A hlavně si myslím, že Harry má právo, aby to věděl, vzhledem k tomu, že mi pomůže, aby vás seznámil se stranou Světla –“

Teď to byl Harry, kdo se uchýlil k protestu a také se naklonil: „Pane, nejsem si jistý–“

Nesmysl, nesmysl. Nečekám od vás dvou, že se hned stanete... bratry ve zbrani, samozřejmě. Ale chtěl bych tě požádat o laskavost, Harry.“

Nebelvír se rychle zbavil výrazu naprostého znechucení, který se objevil při představě jeho a Malfoye, že by někdy byli ‘bratři ve zbrani‘. Otřásl se, aby ze své hlavy vypudil tuto myšlenku, než odpověděl: „Ehm... laskavost, pane profesore?“

Stařec se usmál: „Ano. Vlastně se to týká tvého kroužku obrany. Té... ach, BA, myslím, že je tak znám.“

Harry zamrkal: „Vy o tom víte?“ zeptal se překvapeně.

Malfoy protočil oči: „Jo, Pottere, protože jsi zrovna ztělesněním neschopnosti.“

Nebelvír skousl nutkání, aby druhému řekl, kam má jít. Alespoň do té doby, dokud jsou před ředitelem.

Brumbál pobaveně zvedl obočí: „No, možná mi s tím můžete pomoci v budoucnu, pane Malfoyi.“

Zmijozel se na něj prudce podíval: „Já? Proč bych s tím měl něco dělat?“

Protože, můj chlapče, chci, abyste se stal členem.“

Náhle se Zmijozel a Nebelvír posadili zpříma a propukli v současné protesty, kroutili svými hlavami a mluvili jeden přes druhého ve snaze, aby jejich odpor k tomuto nápadu byl vyslyšen.

Pane profesore, opravdu si nemyslím, že to je tak dobrý nápad –“

To nemůžete myslet vážně –“

Chci říct, že jsem si jistý, že o to ani nestojí –“

Ze všech hloupých –“

A vůbec, Malfoy není zrovna populární, že jo?“

Upřímně, já- k čertu sklapni, Pottere! Abys věděl –“

Hoši!“ ředitel zvedl ruku, aby je utišil a přísně je pozoroval přes své brýle. „Tato... tato rivalita je důvodem, proč jsem kvůli vám učinil tento požadavek! Pane Malfoyi, na oplátku za mou ochranu, jste souhlasil, že se podřídíte několika požadavkům, které bych od vás vyžadoval. Tento je jeden z nich. A Harry... požádal jsem tě zdvořile, aby jsi mě vyslechnul –“

Ale, pane profesore!“ Harry si byl vědom kňourajícího tónu ve svém hlase, ale nezdálo se, že by s tím něco udělal. Znova se podíval na Malfoye, který se tvářil zrovna tak vyděšeně.

To už stačí!“ poprvé zněl Brumbál skutečně podrážděně. Přesto se sám chvilku vzpamatovával a klidně si před sebou spojil své prsty do věžičky. „Kdyby se pan Malfoy někdy naučil s námi spolupracovat a ne proti nám, bude potřebovat zkušenost týmové práce. A napadlo mě, že bude potřebovat jednoho z vás, někoho jako přesně tebe, Harry, který ho zná a co je důležitější, ví, čím je?“

Blonďák se zamračil: „Co to má s tím společného? Žádáte mě, abych se stal součásti toho Potterova zatraceného fan klubu! A proč bych měl marnit svým časem jeho posloucháním, když pro letošek máme dokonale výborného učitele obrany?“

Harry si pochybovačně odfrkl, ale byl z velké míry ignorován.

Protože jsem to tak řekl, pane Malfoyi,“ byla to jediná odpověď, kterou dostali, zatímco Brumbálovy oči získaly své jiskřičky. „Teď, pokud mě omluvíte, musím ještě na něčem pracovat.“

Dvojice rozmrzele vstala a zuřivě se na sebe dívali, jako by to byla jejich vina.

Och, a Harry?“ promluvil Brumbál, když došli ke dveřím. „Očekávám, že pan Malfoy bude pozván na setkání, které na dnešní večer organizuje slečna Grangerová.“

Nebelvír se zamračil, ale přikývl.

***

Tak, Pottere? Nechystáš se mi poskytnout oficiální pozvání?“ promluvil Draco protáhle, když z pracovny společně sestupovali spirálovým schodiště.

Harry si odfrkl: „Ne. Slyšel jsi ho. Je to dnes večer. Buď se ukážeš nebo ne – to není můj problém.“

Blonďák se ušklíbl: „Jo, dobře, já vím, že to je večer – v kolik, ty idiote?“

Nebelvír zaváhal v odseknutí své odpovědi. Nakonec si popuzeně povzdechl: „Och, zatraceně. Budu ti muset dát Galeon. A musíš se podepsat na seznam...“

Draco se na něj nevěřícně díval: „Peníze, Pottere? Budeš mi platit? A jaký seznam?!“

Nezaplatím ti, je to způsob, jak každý ví, kdy jsou setkání. Hermiona ti to může vysvětlit. A seznam je smlouva, která ti zabrání, aby si o tom vykládal někomu jinému.“

Blonďák protočil oči: „Ou, sakra. A já jsem se tak těšil, že budu sdílet mé nové ponížení s celým Zmijozelem...“

Chvíli procházeli chodbami v tichosti, a přitom oba planuli hněvem.

Proč to k čertu vlastně děláš?! Vím, že nechceš být součástí BA.“

Blonďák rozčileně zúžil své oči: „Jasně,“ zamumlal. „Ale copak jsi ho tam neslyšel, Pottere? Řekl jsem... Přísahal jsem, že udělám to, co mi nařídí.“

Mohl cítit ty nesnesitelné zelené oči jak se vpalují do jeho hlavy, když na něj Potter zíral a on zřejmě odmítl na tento pohled reagovat.

Takže... on to myslel vážně? O tom, že jsi se připojil k této straně války?“

Draco si odfrkl: „No, vlastně to byl rozkošný žertík, který jsme si vymysleli –“

Och, jdi do hajzlu, Malfoyi. Musíš být kvůli všemu tak sarkastický?“

Zmijozel se otočil tak rychle, až Potter dokonce klopýtl a rukou neohrabaně tápal ke své hůlce. Dracův zlostný pohled byl pronikavý a jeho oči byly rozšířené zuřivostí: „No, tak jsem přišel na to, že to pomůže spíš než si přiznat, že mě tvůj svatý ředitel prakticky usmlouval do otroctví!“

Nebelvír na něj chvíli bezradně mrkal než se vzpamatoval: „To není žádné otroctví, Malfoyi. Jsem si jistý, že prostě potřebuje vědět, aby se ti dalo věřit –“

Och, jasně. Protože hrozba toho, co by mi mohl udělat tatíček, kdybych opět změnil strany, prostě není dostatečná!“ zazněla cynická odpověď. „Ne, já jsem to potřeboval, abych pochopil, že Albus Brumbál je všemocný a já jsem jenom dost dobrý na to, abych plnil jeho rozmary!“

Potter na něj zíral, jako by přišel o rozum – což jistě byla nesporná možnost podle tohoto názoru: „Malfoyi, myslím, že děláš z komára velblouda –“

Je mi jedno, jestli dělám z komára velblouda!“ náhle ječel a ztratil poslední kapku důstojnosti. „To je to, jak mi to připadá!“

V prázdné chodbě se rozlehlo ticho, když ustaly jeho výkřiky. Zastavili se, aniž by si to uvědomili a teď stáli čelem k sobě a ruce se vznášely v blízkosti jejich hůlek.

Draco cítil jak se rozpačitě červená, když si uvědomil, jak to mohl nechat tak daleko zajít. Bože, čím je? Zatraceným dítětem, které má vztek, aniž by si to v těchto chvílích všimlo?! Na okamžik zavřel své oči a chopil se zpátky své sebekontroly, přitom stál rovně a zbavoval se všech stop výrazu ze své tváře: „Tak, Pottere? Protože tolik miluju plýtvat mým časem ve tvé společnosti, tak mám teď něco na práci. Jsem členem tvého malého klubu nebo ne?“

Nebelvír se tvářil zmateně nad touto náhlou změnou postoje. Váhal než odpověděl a patrně přemýšlel o tom, co se právě stalo. Nakonec se sebral dost na to, aby vyblekotal: „Ehm, myslím, že se můžeš podepsat později a Hermiona musí udělat další minci... Poslyš, vím, kde je tvůj pokoj, takže tě můžu prostě přijít vyzvednout, když je to setkání... Pokud je to tak jednoduší.“

Draco si povzdechl a tvářil se velmi zaraženě: „Skvělý,“ řekl protáhle.

 

« 9. kapitola « » 11. kapitola »

 

25.09.2009 11:30:29
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (121 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one