Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Kapitola je věnována pro: Aemi, Anfulka, darken, Dobby, enedaka, gleti, Hajmi50, Ivet, Kattte, KiVi, MIREK, Sanasami, Teressa

Alcea

11. kapitola: Vyrovnání účtu

“On CO?!“

“Psst!!“

Ron zíral s vypoulenýma očima na svého přítele a zoufale se snažil přijít na něco jiného, co by řekl. Ale žádná slova ho nenapadala. Zcela ohromený, mohl jen nevěřícně kroutit hlavou.

Trojice seděla na jejich obvyklém místě u krbu a blízko u sebe, protože se Harry snažil udržet tuto diskuzi v tajnosti. Zatím neměl moc štěstí. Ronův udivený výbuch přitáhl pozornost půlky místnosti.

“Poslyšte,“ šeptal Harry. „Jste první, kterým to říkám, aby jste věděli, proč tam bude. Nechci, aby se kvůli tomu Nebelvírská společenská místnost vzbouřila! Takže mlčte, dobře?!“

Zrzek zamrkal, pak znova kroutil hlavou: „Ale Harry! Nechceš mu dovolit, aby se k nám připojil, že ne?! Chci říct... je to Malfoy!“ Naštěstí tentokrát zdárně ztišil svůj hlas.

Harry pokrčil rameny: „Není toho moc, co můžu dělat. Je to na Brumbálovy příkazy.“ Pokrčil rameny a dlouze zíral do plamenů, zatímco jeho přátelé vstřebávali to, co jim řekl.

“Musí existovat něco, co můžeš udělat –“ Ron se pokusil opět protestovat.

“Neexistuje.“

Hermiona, která do nynějška šokována byla zticha, náhle ožila: „Ale Harry, není to tak, jako by se Malfoy chtěl k nám přidat. Možná se ani neukáže.“

S povzdechem se na ni podíval a uvědomil si, že jim opomněl povědět druhou půlku příběhu.

Dlouhé vysvětlování mu zabralo více času, s Ronovým ustavičným přerušováním a rozhorlenými výbuchy, stejně jako s Hermioninými klidně položenými otázkami, na které, co nejlépe odpovídal. Řekl, co se dělo nahoře v ředitelově pracovně, stejně tak následný rozhovor, který měl s Malfoyem. Když mluvil, Ronův výraz přecházel z mrzutého do skoro škodolibého, zatímco Hermiona se jen dívala ustaraněji.

“Myslíš, že Brumbál konečně získal kontrolu nad tím malým zmetkem?“ zeptal se zrzek šťastně, když Harry domluvil. „Vždycky jsem říkal, že ten člověk je génius!“

Hermiona se zamračila: „Taky jsi o něm několikrát říkal, že je dost bláznivý, Ronalde. A vůbec, nemůžu uvěřit tomu, že tohle ředitel mohl udělat!“

Harry zvedl obočí a pomalu vydechl, přitom stále zamyšleně zíral do ohně: „Jo, vím, co tím myslíš. Nejprve se to zdálo v pohodě, ale způsob jakým se to Malfoyovi podalo... Abych byl upřímný, cítil jsem se trochu provinile.“

Ron opět vypadal ohromeně: „Oba to nemyslíte vážně, že ne?“

Čarodějka nevypadala, že by mu věnovala nějakou pozornost, když pokračovala: „To je neetické! Dokážu pochopit, že Malfoy přísahal loajalitu a zrovna takhle! Ale udělat to tak, aby musel poslouchat? Brumbál s ním mohl udělat něco jiného!“

Harry neklidně svraštil čelo: „Jo, ale on nechtěl. Chci říct... vždyť je to Brumbál.“

“I tak!“ použila pobouřený pronikavý hlas, který u ni mohli slýchat jedině, když diskutovala o SPOŽÚS. „To je princip. To je... to je otroctví!“

“To je to, co řekl Malfoy.“

Znervózněně na sebe vrhali ustarané pohledy.

Ron se hlasitě ušklíbal, aby je vyrušil: „Oba to přeháníte. Přemýšlejte o tom. Jak jinak by se měl ujistit, že ten hajzl nepoběží za Vy-víte-kým, hned při první příležitosti, kterou dostane?“

Harry si vzpomněl na Zmijozelova pohrdavá, sarkastická slova z dřívějška. Protože hrozba toho, co by mi mohl udělat tatíček, kdybych opět změnil strany, prostě není dostatečná! Provinile přemýšlel o tom, jestli Brumbálova opatření jsou opravdu nutná.

“Stejně,“ pokračoval zrzek, jeho tón byl opět náladovější, „jedinou věc, kterou nutí Malfoye, aby udělal, je, nás trápit ještě víc.“

Tím je přivedl zpátky k věci.

Hermiona si povzdechla: „No, můžu udělat další Galeon a přinesu seznam – ale jsi si jistý, Harry?“

Chlapec se na ni ironicky podíval: „Ne. Ale jak jsem řekl, není toho moc, co můžu udělat, je to tak?“

***

“A kdo jsi ty?“

Harry zamrkal nad svůdným tónem, který přicházel od portrétu. V rozpacích se podíval nahoru na tmavovlasou ženu a přemýšlel, jestli je nějaká správná odpověď, kterou by mohl dát.

“Na něco jsem se tě ptala, miláčku,“ předla Lilith, načež se rozmluvil.

“Och, ehm, Harry. Harry Potter.“

Usmála se a její krvavě rudé rty se v koutcích stočily: „Opravdu? A co, jestli se mohu zeptat, tady pohledává takový pohledný chlapec?“

Harry zčervenal: „Vlastně jsem přišel za Malfoyem. Nemyslím, že bys mu dala o mně vědět?“

Vyklenula své tenké černé obočí: „Co, za blonďákem? Za takovým nepříjemným chlapce. Nikdy se mnou nemluví – ne jako ty, můj drahoušku. Proč místo toho nezůstaneš a mluvil se mnou?“

“Ehm...“ Vážně, jaká jiná rekce by mohla být?

Jako by odpověď na jeho tichou modlitbu, se velký zlatý rám náhle prudce otevřel dopředu a odhalil blonďáka, který tázavě stál ve dveřích.

“Pottere, ty flirtuješ s mým portrétem?!“ nevěřícně pozdravil.

Znova Harry cítil jak se jeho tvář zahřívá rozpaky: „Ne! Ona... ona flirtuje se mnou. Myslím.“

Malfoy mu věnoval bezvýrazný pohled, než zdráhavě vykročil, aby se k němu připojil. Obraz se za ním prudce zavřel a na kouzelnici stočil mírně pobavené šedé oči: „Nymfomanko,“ obvinil ji s uculením. Rozhořčeně se nafoukla a zmizela z rámu a odkráčela do jiného, který byl na chodbě.

“Připraven se přes to přenést?“ zamumlal Nebelvír, zatímco vykročili ke schodišti.

“Zníš tak nadšeně. Myslíš, že má přítomnost ve tvém malém amatérském kroužku nebude mít po všech stránkách úspěch?“ komentoval blonďák nevinně.

Harry skoro pobaveně odfrkl: „Jo. Přesně.“

***

Jejich přijetí bylo takové, jak si Harry představoval, že bude. Do Komnaty vstoupil jako první a setkal se s roztržitými úsměvy od většiny BA, která okamžitě ztuhla při pohledu na osobu, která ho následovala.

Během pár sekund vybuchl příval protestů, když se ostatní v místnosti valili dopředu a někteří z nich už mířili hůlkami na Zmijozela v jejich středu. Jen Ron s Hermionou vypadali, že jsou neovlivněni tímto neočekávaným příchodem, i když se Ron temně mračil a Hermiona se tvářila ustaraně. Vedle nich Neville zbledl strachy a Ginny zrudla rozhořčením.

Harry si myslel, že koutkem oka skutečně viděl, jak Malfoy napůl ukročil zpět, když čelil takovému otevřenému nepřátelství. Nebelvír se nad ním slitoval a rozhodně se postavil mezi tucty namířených hůlek a jejich cíl.

Nakonec se v místnosti rozhostilo blažené ticho, když BA zmateně zírala na jejich vůdce. Harry zamrkal a uvědomil si, proč i Malfoy mohl být vystrašený pohledem na zhruba třicítku lidí, kteří na něj mířili a již měli kletby na svých rtech.

Zvedl své ruce tak, jak doufal, že to je uklidňující gesto a netrpělivě čekal, dokud pomalu nesklonili své hůlky. Právě v okamžiku, když začaly otázky.

“Co on tady dělá –?“

“Harry, přišel jsi o rozum –?“

“Použil na tebe Imperio –?“

Uhneš tak, abychom ho mohli proklít ?“

Harry mohl říct, že by to mohlo být příčinou migrény a dalšího záchvatu izolace. Rozzlobeně pokynul Hermioně, aby za ním přišla. Poslechla a probojovávala si cestu davem, který byl těsně shromážděný kolem Harryho a Malfoye a nesla svůj známě vypadající svitek pergamenu.

“Fajn“, promluvil a přemáhal se, aby byl slyšen přes nevěřící hlasy svých vrstevníků. „Musím říct, že my, ehm, máme nového člena –“

“Co?! Nemůžeš mu dovolit, aby se k nám přidal!“ Levandule Brownová prakticky ječela a brzy se opět připojili všichni ostatní.

Harry zaťal zuby, ztratil trpělivost. Hůlkou se dotkl svého hrdla a zamumlal, “Sonorus“. Potom se sebral a vykřikl, “DOST!“

Ten zvuk byl příšerný. Ti, co byli nejblíže, se slabě zakymáceli a sevřeli ruce na svých uších. Viděl Hermionu jak ucukla bolestí a věnoval jí omluvný pohled, než kouzlo zrušil.

Pokračoval, když se hlas vrátil do normální hlasitosti: „Především – Nepřišel jsem o rozum, nebylo na mě použito Imperio, a ne, nedovolím, abyste ho prokleli. No... ne dokud budeme tady, v každém případě. Malfoy je zde proto, protože to Brumbál nařídil a je připraven to podepsat stejným způsobem jako to udělal kdokoli jiný.“ Zmkl a podíval se na všechny, co byli kolem. Nebyl si jistý, jestli bude tohle jednoduché vysvětlení fungovat, zvláště proto, že se sám necítil o tom přesvědčený.

Když se ho nikdo nepokusil odstranit z cesty, aby se dostal k blonďákovi, cítil se odvážně dost na to, aby pokračoval: „Potom, co se podepíše, nebude jen znamenat, že nebude s to vykládat komukoli jinému, co se tady děje – ale taky nikdo z vás nebude s to rozšiřovat po celé škole jeho účast v BA. Pokud by se o to někdo pokusil, tak se zaktivuje Hermionina kletba. Je to jasné?“

Jeho řeč se setkala s pobouřením a byl přinucen strávit celkem dvacet minut přesvědčováním místnosti plné lidí, která byla, no ano, stále ve skutečnosti v plném vlastnictví jeho duševní představy a nemohl dovolit Malfoyovi, aby je všechny proklel a ano, slyšel Brumbála ve svých uších a ano snažil se protestovat, ale ne, nemělo to úspěch, a nakonec ne, Lenka, nějak pochyboval, že Strachopudi byli příčinou jeho chybného mínění, protože tady dovolil Zmijozela.

Na závěr byl vyčerpán a byl rád, když to Hermiona převzala a rozvinula pergamen, který sloužil jako jejich provizorní smlouva a předala ho, spolu s brkem, Malfoyovi.

Blonďák ho pohrdlivě vzal, ale váhavě se podíval na Harryho: „Říkal jsi, že tohle zastaví, aby se dostalo ven, že jsem tady?“

Hermiona mu odpověděla: „Ano, ale abych byla upřímná, je to hlavně kvůli nám, Malfoyi. Zvláště s ohledem na to, že jsi strávil většinu loňska snažením se, aby jsi nás nachytal.“

Zmijozel se na ni díval spatra: „To bylo tehdy, Grangerová. Teď, jak jsem si jistý, že jste zjistili, vězím tady jako jeden z vás.“

Harry si povzdechl s vidinou blížící se hádky: „Jen to podepiš, Malfoyi a my můžeme pokračovat dál.“

S otráveným výrazem si blonďák odfrkl a naškrábal svůj podpis, než strčil pergamen zpátky Hermioně. Zlostně se na něj podívala, ale dál prohledávala svou kapsu a vytáhla Galeon, který dnes ráno pro něj udělala: „Na,“ utrhla se na něj a vrazila mu ho s tou stejnou nechutí, jakou jí projevil.

“A co bych s tím měl přesně dělat?“ řekl protáhle a pokusně otáčel mincí mezi svými dlouhými prsty.

“Vysvětlím ti to později,“ zamumlal Harry unaveně a promnul si své oči. Pak se sebral a oslovil zbytek místnosti o něco hlasitěji. „Tak dobrá, ehm, chtěl jsem znovu procvičovat souboje, pokud to nevadí.“

Setkal se s méně nadšenou reakcí než obyčejně, protože většina BA stále nedůvěřivě zírala na Malfoye. Nevšímal si toho a vedl skupinu ke středu komnaty.

“Najděte si partnera,“ instruoval, brzy se dostal do učitelské role, které se loni ujal. „Než něco uděláme, projdu to, co jsme už cvičili.“

Harry sledoval, jak všichni kolem něj přecházeli, aby si našli partnera. Už se smířil s tím, že bude ve dvojici s Malfoyem, znalý toho, že by nikdo jiný dobrovolně nezvolil spolupracovat se Zmijozelem a nemohl by opravdu nikoho nutit do této nešťastné role, tak moc jak by chtěl.

Když byli ve dvojicích, objevil se velký volný prostor kolem něj a blonďáka, jak si uvědomil, byl to ponechaný prostor pro pár ukázek.

Harry si odkašlal, byl podivně nervózní z Malfoyova nezaujatého, unuděného pohledu na něj. Pokusil se Zmijozela nevšímat a oslovil shromážděné studenty: „Takže, dobrá. Oživíme si to, kde jsme skončili... Pokud by se jednalo o vážný souboj, tak je pro vás lepší, abyste se okamžitě pokusili zneschopnit vašeho soupeře dříve, než by mohl udělat nějakou opravdovou škodu.“ Bez varování se odvrátil od svých posluchačů a zamířil svou hůlku na svého zmateného partnera. „Mdloby na tebe!

Blonďák kouzlo líně neutralizoval rychlým Protego, a přitom se tvářil znuděně.

“Zřejmě to ne vždy funguje,“ pokračoval Harry a zněl nepřekvapen. „Existují další možnosti – Expelliarmus dokáže odzbrojit vašeho soupeře, pokud jste dost rychlý a Svazovací kletba je další způsob –“

“To je tvůj způsob soubojů, Pottere?“

Ozval se Malfoyův protivný hlas, čímž se k němu stáhla všechna pozornost. Harry zamrkal a překvapeně se na něj díval: „Co je špatně s mým způsobem soubojů?“ zeptal se s nelíčenou zvědavostí, i když trochu obranně.

Zmijozel se zamračil: „Je to vlastně celkem ubohý, když jim doporučuješ tato kouzla.“ Nato se spustilo hlasité hučení od ostatních studentů, kteří byli připraveni bránit svého neoficiálního učitele, zvláště v takové nervózní náladě, ve které právě byli. „To není moc reálné, že, Pottere?“

Nebelvír si založil paže: „Jak je to míněno?“

“Přesně tak, jak jsem to řekl! Nemyslíš si, že budete s to vyhrát válku s Expelliarmus a Svazavací kletbou, že ne? Bože, znám lepší kouzla, která by se dala na mě vrhnout a to nejsem Smrtijed, které tě chce zabít!“

“To by nemělo být tak jistý,“ Ron, který stál stranou, byl jasně slyšitelný a soudě podle šumu, který následoval, s tím všichni souhlasili.

Harry se uculil a ignoroval ostatní v místnosti: „Jo, tak dobře, nemyslím, že by bylo moc účinné, kdybychom se pokusili přeměnit Voldemorta do fretky.“

Chvilku se Malfoy tvářil zcela překvapeně, jakoby mu vzal vítr z plachet. Osazenstvo vybuchlo smíchy. Znova zamrkal, než se jeho výraz stal naštvaným: „Jak chceš, Pottere. Ale zpátky k věci, proč jim nepředvedeš, jak vypadá pravý Kouzelnický souboj?“

Nebelvír zvedl překvapeně obočí: „Co? S tebou?“ náhle si byl vědom napjatého, ale nadšeného ticha, které se usadilo nad místností, když ostatní členové BA očekávali jeho odpověď.

Malfoy pokrčil rameny: „Jo, máme nevyřízený účet. Nikdy jsme nedokončili ten první souboj z druháku, že jo?“ Usmál se, jeho oči svítily nějakou nedůvěryhodnou emocí.

Harry se kradmo rozhlédl, překvapený, že si všimnul, že většina jeho ‘třídy‘ se na něj dívala docela nedočkavě, aby to přijal. Zvláště Ron – ale zato pravděpodobně jen doufal, že uvidí jak někdo z Malfoye vykope tuhle blbost.

S povzdechem nad rozhodnutím, kterým si byl jistý, že bude později litovat, Harry souhlasil: „Fajn,“ tiše zamumlal, což vyvolalo další vlnu šepotu, která se nesla místností a blonďákův výraz nabral podobu vítězného pohledu.

Ron vystoupil: „Budu tvůj sekundant, Harry –“

“Ne.“ Harry promluvil dřív, než se nad tím zamyslel a díval se, jak se zrzek tváří ublíženě. Rychle to napravil. „Ne, chci, abyste všichni předstírali, že to nebylo dohodnuté. Je to mimo opravdový svět, bez sekundantů, bez záruk a bez pravidel. Dobře?“

Malfoy na něj upřeně zíral a nyní vypadal trochu ohromeněji. Přesto se tohoto rychle zbavil a řekl protáhle: „Pokud jste skončil svou přednášku, pane profesore...“

S povzdechem se Harry k němu unaveně obrátil. Malfoy rychle projevil nepřátelství a zbytečnou účast, o které mluvil. Nejen to, on už měnil Harryho hodinu podle svých návrhů.

“Na tři,“ instruoval. „Raz, dva –“

Furnunculus!“ vykřiknul Malfoy s šelmovským úsměvem, následovaný jeho škodolibým: „Vůbec ses nic nenaučil, Pottere!“

Harry se sklonil před kouzlem, kterému se vyhnul jen díky chytačským reflexům. Narovnal se a zíral na svého soupeře s připomínkou na špinavé triky, které posledně použil při jejich oficiálním souboji. Vážně to měl vědět.

Petrificus Totalus!“ odsekl a švihnul svou hůlkou. Opět to kouzlo blonďák laxně zastavil štítovým kouzlem a odpověděl svým vlastním kouzlem, které bylo podstatně méně milosrdné, než to Harryho.

Jak to vypadalo, tohle bylo upravené. Harry se obranně stáhl, toto pasivní kouzlo znamenalo znehybnění, i když se zdálo, že se Malfoy rozhodl porušit zvyk. Zmijozel ho zlomyslně vrhl, jako by se pokoušel vyprovokovat Harryho, aby odpověděl něčím nebezpečnějším než Matoucím kouzlem.

Upřímně, Nebelvír si nebyl jistý, proč se držel zpátky. Už měl intenzivnější souboje s Malfoyem na chodbách, které nevyvolávalo nic víc než přirozené pohrdání a rozhodně neodpovídal Expelliarmem během těchto určitých případů. Nejasně si pomyslel, že to má něco společného se shromážděnou BA, kterou měl nyní vyučovat.

S každým jeho protiútokem, by Harry mohl říct, že Malfoy zacházel do extrémů, kdy nyní předváděl více schopností, než kdy jindy vydal během lektvarů. Ve skutečnosti Harry přemýšlel o tom, kde se mohl naučit půlku věcí, které znal. Žádná z nich, tím si byl jistý, nebyla ve školních osnovách. Půlka jeho kouzel také balancovala na hranici černých, k velké nepříjemnosti Nebelvíra.

Ale naproti tomu rozmýšlel nad tím, že by měli napodobit skutečný boj a všechna kouzla Smrtijedů, které používali a byla mnohem černější než Malfoyova Výbušná kletba.

Najednou Malfoy cosi pronikavě vykřikl a odnikud se objevily slabé, pevné provazy, které se obtočily kolem Harryho. Neschopen reagovat dostatečně rychle, tak Nebelvír mohl jen zápolit proti tomuto svázání. Ron postoupil dopředu, jak mohl vidět koutkem oka, ale Hermiona ho zastavila, aby se do toho nepletl.

Toto bylo to samé kouzlo, které jednou viděl u Snapea, jak ho použil na svázání Lupina v Chroptící chýší – a náhle si Harry uvědomil, kdo Malfoye musel naučit jeho nové schopnosti. Ale to byla slabá myšlenka v koutu jeho mysli, protože byl příliš rozptýlen pohledem na Zmijozela, který kráčel k němu s úsměškem na tváři.

Malfoy se zastavil, až když byl palce od Harryho a samolibost z něj jednoduše vyzařovala: „Znamená to, že jsem vyhrál?“ zeptal se s pozvednutím obočí.

Harry si odfrkl: „Mám za to, že jsi řekl, že zneschopnění soupeře není moc reálné.“

Blonďák krátce vypadal, že o tom přemýšlí, než přikývl: „Připouštím, že v tom máš pravdu.“ S úsměvem zvedl svou hůlku a chvilku počkal, jen aby se naklonil blíž a zlomyslně zasyčel. „Bojíš se, Pottere?“

Harry zíral do jeho očí a celou dobu kroutil svým zápěstím do nepříjemného úhlu, kde bylo jen volně svázané: „Jak chceš,“ odsekl a konečně zacílil svou hůlku. „Relashio!“

Proud červenozlatých jisker vybuchl odnikud a dopadl do Zmijozelova obličeje. Hlasitě klel a uskočil dozadu se zvednutou rukou, aby si kryl své oči.

Tentokrát zamířil svou hůlku na sebe a Harry využil Malfoyovi nepozornosti, aby zamumlal rychlé: „Diffindo,“ a provazy se roztrhly a bez užitku padly kolem něj.

Draco ostražitě ustoupil a přemáhal se, aby si nemnul své bodavě bolavé oči. Potter vstal a zíral na něj s mírným uculením. Dav byl fascinovanější než kdy dříve a povzbuzoval svého drahého Zachránce.

“To byl Zmijozelský trik, Pottere,“ zakřičel Draco, čímž sestřel jeho uculení.

“Neurážej mě.“

Blonďák pokrčil rameny, ve snaze, aby se to vyjevilo jako nenucené: „Co? Myslel jsem, že to byl hezký kompliment.“ Pak náhle odhodil svůj klidný postoj a vypustil zlomyslně, Serpensortia!“ Na podlahu mezi ně se z obláčku kouře zhmotnilo dlouhé, černé hadí tělo.

Potter si odfrkl: „Mluvili jsme o tom, že ses nic nenaučil, Malfoyi. To jsi zkoušel posledně –“

Ale Draco neskončil. Pokud si Potter myslel, že ho může trumfnout ve Zmijozelských trikách, bude se velice, velice mýlit. Otočil se a namířil svou hůlku s naprostou přesností na šokovaný Weasleyho obličej: „Oppugno!“

Přinucen příkazem, aby útočil, se had vztyčil a následoval jeho příkazy, kdy vyrazil směrem k zrzkovi s odhalenými špičáky. Studenti během pár sekund křičeli a rvali se pryč. Potter syčel tím svým děsivým způsobem a velmi mu to připadalo jako znovu ve druháku. Draco se culil.

Had již přesto přestával se svým útokem a otočil svou pozornost k Hadímu jazyku v jejich středu. Nezáleželo na tom, že vážně neočekával něco jiného.

Místo toho využil příležitosti, kdy byl Potter rozptýlen a zamířil svou hůlku na Nebelvíra a tiše zamumlal: „Sectumsempra.“

A pak nastal opravdový chaos, protože jediná naděje kouzelnického světa se s výtryskem krve zhroutila na podlahu.

 

28.09.2009 15:30:27
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (121 | 20%)
Denne (122 | 20%)
Raz za týždeň (78 | 13%)
Raz za dva týždne (33 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one