Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Kapitola je věnována pro: Aemi, Anfulka, Arhoo-chan, darken, Dobby, enedaka, gleti, Ivet, Jirka, katie11, Kattte, Kiki, KiVi, Sanasami, Teressa

Alcea

12. kapitola: Nehody se stávají

Hermionin výkřik vybuchl v jejím nitru, uvězněný, nikým neslyšený, kromě ji samotné, když sledovala jako v transu, jak Harryho zasáhla Malfoyova kletba. Bez hlesu se zhroutil a krvácel. Bože, tolik krve!

A pak ji Ron popadl kolem pasu a surově ji táhl dozadu. Zakopla a spadla na něj. Tam, kde stála jen před pár sekundami, byl stočený Malfoyův černý had, který syčel a plival. Už nebyl očarován Harryho hadím jazykem a vrátil se ke svému původnímu úkolu, útočit na Rona.

Opět se vztyčil, s blýskajícími špičáky, připravený se vrhnout vpřed. Vytáhla svou hůlku a v duchu si procházela seznam kouzel, která by fungovala na začarování zvířete.

Ale dříve, než mohla něco udělat, had zmizel v dalším obláčku kouře. Vzhlédla a uviděla Malfoye, jak na něj mířil a jeho hůlka se třásla v rozechvělých rukou. Vypadal šokovaně a trochu nešťastně, ale teď na něj neměla čas.

Vyskočila dopředu a vrhla se k Harryho ležící postavě. Lehce uklouzla na lepkavě karmínových kalužích, které se tvořily na dlážděné podlaze. Odmítla vzít na vědomí svíravou paniku, která v ní narůstala, položila své ruce na hruď svého přítele a snažila se najít zdroj krvácení. Hábit a košile, které měl na sobě, byly potrhané a viděla, že je přetržené a roztrhané další oblečení.

Unikl ji povzdech právě když Ron klesnul na svá kolena vedle ni. Společně v hrůze zírali na šrám přes Harryho hruď, ze kterého se řinula krev.

Episkey!“ zoufale se pokusila o jediné léčivé kouzlo, které znala. Zející rána se zdála, že se mírně stáhla, ale nijak se neuzavřela.

“Musíme ho dostat k Pomfreyové,“ řekl Ron tiše do jejího ucha a už se přesunul tak, aby vrhl kouzlo Levicorpus.

Náhle Hermiona cítila, jak byla hrubě odstrčena a třetí osoba vykřikla: „Uhni, Grangerová.“

Z části zaslepená vlastní panikou, zkrátka musela vidět záblesk bíloplavých vlasů a její kontrola zmizela: „Ty HAJZLE! Nepřibližuj se k němu! Petrificus Tot–“

Malfoyova ruka vystřelila a zasáhla její hůlku, která točící se letěla napříč místností: „Řekl jsem uhni, Grangerová!“ Aristokratický a arogantní hlas, na který byla zvyklá, zmizel a byl nahrazen zavrčením, které by nemohlo být rozpoznáno jako Zmijozelovo tradiční protáhlé mluvení.

Klekl si vedle nich a nevšímal si krve, která se okamžitě nasákla do jeho hábitu šitého na míru. S ebenovou hůlkou v ruce mával v nějakém složitém pohybu a mumlal něco, co nemohla rozlišit kvůli hučení ve svých uších a zvýšeným hlasům od ostatních v místnosti.

Nevěděla, kdy skončil, jen to, že Ron najednou popadl menšího chlapce a s malou námahou ho hodil dozadu. Malfoy nebezpečně dopadl a jeho hůlka klepla kus od něj. Pak byl Ron na něm, nesouvisle řval a oháněl se pěstmi. Mohla slyšet Malfoye něco křičet a jak se pokouší, aby byl slyšen, ale rusovlasý chlapec vypadal, že je jen zaujatý jeho zabitím.

Ale pak, k jejímu překvapení, byl Ron najednou odhozen dobrých pět stop napříč místností. Klouzal než se zastavil, když přistál na svém zadku a tvářil se stejně tak šokovaně jako ona kvůli tomu, že Malfoy použil takovou sílu.

“Podívej se na něj, Weasley!“ křičel blonďák a divoce gestikuloval. „Do prdele podívej se na něj dřív, než mě zabiješ!“

Otočila se od bojující dvojice a vrhla se dolů, aby opět Harryho prohlédla. Zvedla jeho košili, a i když lepkavá rudost stále barvila každý palec jeho kůže a oblečení, nemohla najít žádnou ránu.

“Rone!“

Byl u ní v mžiku: „Co? Je v pořádku! Je –“

“Je...“ ztrácela se a bezmocně mávla svou rukou na chybějící zranění. Její oči se pomalu stočily zpět k Malfoyovi, který těžce dýchajíc zůstal na podlaze, jeho zrychlené dýchání se rychle stalo jediným zvukem v téměř ztichlé místnosti.

“Byla to nehoda,“ konečně řekl, se slabým hlasem ve srovnání s tím arogantně sebejistým, který normálně vydával. „Nevěděl jsem, co to udělá.“

Hermiona měla pocit, že vybuchne. Tisíc a jedna urážka se drala na její rty, ale žádná z nich se nezdála dost dobrá k popisu takové čisté blbosti-

V každém případě ji Ginny Weasleyová v tomto úderu předstihla.

“CO SE VE JMÉNU MERLINA S TEBOU STALO?!“ křičela, čímž všechny překvapila. Malfoy nyní zbledl při pohledu na rozzuřenou mladou čarodějku, která k němu kráčela. „KDO VRHÁ NEZNÁMOU KLETBU JAKO TUTO VE CVIČNÉM SOUBOJI?! A NA HARRYHO!! KDO TI DOVOLIL BÝT TADY –“

Byla přerušena Nevillem, který kolem ni narychlo ovinul zadržující paži a skoro ji vlekl dozadu, přitom doslova kopala a křičela.

Všechny oči opět spočinuly na jasně znepokojeném Zmijozelovi, který si pomalu začal uvědomovat, že nejen, že málem zabil Chlapce-který-odmítl-zemřít za plného dohledu jeho největších podporovatelů, ale on, Draco Malfoy, také právě zachránil jeho ubohý život.

“N-někdo,“ začala Hermiona, která vůbec nespustila oči z blonďáka,“ jděte pro madame Pomfreyovou. A pro ředitele.“

Draco sebou trhnul.

No, tohle bude zajímavé, pomyslel si sklesle.

***

Netrvalo dlouho, než se začalo šířit šeptání drbů, alespoň mezi členy BA. A i když toužili někomu říct, co se asi mohlo stát, Hermionina smlouva zachovávala jejich mlčení. Takže si navzájem opakovali ty samé otázky neustále dokola.

Co si Harry myslel, když sem přivedl Draca Malfoye? Proč se Malfoy dokonce ukázal? Merlin ví, že on nepotřeboval hodiny obrany, když prakticky spí s jejich současným profesorem OPČM, protože je učitelovým miláčkem... A kromě toho, co chtěl dělat Smrtijed ve výcviku s Brumbálovou armádou?

A to kouzlo! Nikdo z nich ho předtím ani neviděl nebo o něm ani neslyšel, ani Hermiona ne, která byla všeobecně brána jako Encyklopedie kouzelnických znalostí. Což bylo co říct a vyvolávalo otázku, kde se ho Malfoy naučil.

Také přemýšleli o náhlém Zmijozelově 180 stupňovém obratu – od pokusu zabití Harryho k záchraně jeho života, když nikdo jiný nebyl s to něco udělat. A samozřejmě, potom se objevily podivné události – nejen, že ředitel viděl na vlastní oči v jakém byl Harry stavu a řeklo se mu, co se stalo, ale on také naprosto selhal v tom, když Malfoye okamžitě nevyloučil.

Jakmile se Harry probral na svém nemocničním lůžku o několik hodin později, tak celou věc detailně rozebíral, i když přesto nikdo podle tohoto nepřišel na nějaké rozumné vysvětlení.

***

Harry se pomalu pohnul, probudil se, protože ho něco tlačilo a rýpalo do žeber. Když otevřel oči, mohl rozeznat rozmazanou podobu madame Pomfreyové, která se nad ním vznášela a mávala se svou hůlkou v rozmáchlých pohybech a občas do něj pokusně rýpla. Trhl sebou, když se kus dřeva už zase ostře dotkl jeho boku.

“Och, už jste vzhůru, že ano?“ zašeptala a krátce se na něj upřeně dívala.

“Hnngh,“ odpověděl inteligentně. „Co se stalo tentokrát?“

Její oči se mihly nahoru a pak se na něj upřeně podívala, než se vrátila ke svému vyšetřování: „No, obávám se, že jste získal další jizvu, pane Pottere.“

Cukl sebou: „Co?“ Namáhal se, aby se posadil, vzal si své brýle a rychle si je nasadil. Podíval se na sebe a zjistil, že je bez košile. Přes jeho hruď, od pravého ramene dolů k jeho levému boku, byla tenká stříbrná linka nově vytvořené jizvy.

“Při souboji, pane Pottere,“ pokračovala a pomlaskávala. „Musím říct, že to bylo od vás zcela nezodpovědné...“

Svraštil čelo. Při souboji? Souboj – BA – Malfoy – „Malfoy!“ náhle zavrčel.

Opatrně přikývla.

“Proč – chci říct, jak jsem -?“ ukázal na sebe, tedy na vyléčenou ránu, která byla na jeho přední části těla.

Ústa sestřičky se stočila do úsměvu: „Podle všech zpráv, je vaše zázračné uzdravení paradoxně také zásluhou pana Malfoye.“

“Ten haj- Co?“ Teď tomu nemohl uvěřit a zmateně se mračil.

Usmívala se: „Za chvilku se vrátím, pane Pottere.“ A s tím pospíchala z nemocniční místnosti, nechala ho tak s pocity, které byly více než trochu zmatené.

Opatrně prstem obtáhl čistou linku, která ho poznamenala a rukou spočinul v místě, kde překřížila jeho hrudní kost. Co mu to k čertu Malfoy udělal? Pamatoval si souboj, hada, bolest a pak... nic. Co to bylo za druh kouzla?! Teď přinejmenším věděl, že Zmijozel je dokonale schopný použít Černou magii. Smůla, že byl na špatném konci...

Mírně sebou trhl a zvedal se tak dlouho, dokud se jeho nohy nezhouply přes stranu postele. Ještě byl oblečen do džínů, které nosil pod školním hábitem, ale svou košili nikde neviděl. Se znepokojením mohl vidět zaschlé červené skvrny, které byly na modrém denimu místy hnědé. Bylo to docela znervózňující.

Rozhlížel se, marně hledal oblečení, které by mohli pro něj nechat. Být polonahý v nemocničním křídle, i když byl zvyklý na toto místo, mu bylo nepříjemné. Byl tak zabrán ve svém hledání, že si ani nevšiml nové osoby v místnosti, dokud jeho pozornost neupoutalo slabé, úmyslné zakašlání.

Otočil se a uviděl Zmijozelského studenta, který váhavě stál o kus dál.

“Malfoyi! Co tady děláš?“

Blonďák šel pomalu dopředu, jeho obvyklé pyšné vykračování jaksi chybělo. Harryho obočí se povytáhlo, když si všimnul jeho vzhledu.

Drahý hábit s pěkně skládanými záhyby, který normálně vyzařoval kvalitou, nyní byl pomačkaný a uválený a na zelené obrubě byly viditelné tmavé, poměrně hrozivé krvavé skvrny. Nejen to, dokonce stopy té samé rudosti byly přímo ve stříbrných vlasech, jakoby Malfoy zakrvácenou rukou pročísl prameny. Pod jeho levým okem se skvěla tmavá modřina.

Harry zapomněl na svůj první dotaz a vyvalil oči: „Co se ti stalo?“ zeptal se a zíral s morbidní fascinací. „To je... to je ?“ Bezmocně ukázal na krvavé skvrny pokrývající Zmijozela.

Malfoy téměř rozpačitě zrudl: „Ehm, jo. Neměl jsem příležitost se převlíct. Byl jsem v ředitelově pracovně od té doby, co...“

Harry zvědavě studoval monokl: „A tohle?“

Zmijozel se na něj ironicky podíval: „Podle všeho se Weasley urazil, protože jsem zachránil tvůj život. A Pomfreyová ho nevyléčila jako nějaký druh škodolibého trestu.“

V tom Nebelvír vypadal, že si připomněl tuto situaci a jeho chování najednou zchladlo: „Tak co tady vůbec chceš?“ utrhl se na něj se zlostným pohledem. „Přišel jsi na mě znova vypálit?“

Malfoy se zamračil: „Poslyš Pottere, tohle si neber špatně, ale nemyslím... nechtěl jsem...“ Frustrovaně si povzdechl. „To kouzlo jsem nikdy předtím nepoužil,“ přiznal se a pokrčil rameny. „Nevěděl jsem, co by to mohlo udělat.“

Harry na něj nevěřícně zíral: „Takže ses to rozhodl na mně vyzkoušet?!“

Blonďák si obranně založil paže: „Jo, dobře. Lasička mě už informovala o mém duševním nedostatku v této oblasti, díky...“

“Jsem rád, že to někdo udělal,“ střelil Harry, cítil se oprávněně mrzutě.

“Byla to nehoda, jasný? Opravdu jsem tě nechtěl zabít –“

“Ale nejde jen o to, že jo?! Malfoyi, poštval jsi na Rona hada! Jen abys mě rozptýlil! Chci tím říct, pro Merlina-!“ Nebelvír se prudce odmlčel a jeho zelené oči se rozšířily. „Počkat. Had. Ach bože, on ne... chci říct, když jsem omdlel, on ne...?“

Zmijozel náhle vypadal, že si uvědomil, nač byl tázán a rychle zakroutil hlavou: „Ne. Nechal jsem ho zmizet, jakmile se to... stalo. A udělal jsem to jen proto, že jsem věděl – chci říct, myslel jsem si, že bych byl schopný to kontrolovat...“

“Cožpak nemáš nějaké, abych tak řekl... svědomí?!“

Blonďák na něj dlouho zíral a tvářil se zmateně, jako by nemohl něco dost pochopit: „Pottere, ležíš v nemocničním křídle, kvůli kletbě, kterou jsem na tebe vrhl, aniž bych ji vyzkoušel – a ty místo toho abys na mě kvůli tomu ječel, tak mi dáváš lekci o mém nedostatku etikety při souboji?!“

Harry si odfrkl: „Lepší lidi než ty se mě pokusili zabít a byli k tomu blízko, Malfoyi. Myslím, že jsem si na to prostě zvykl,“ podotknul ironicky.

“Och, ano, to je ono,“ Zmijozel náhle vybuchl. „Už jsem se divil, kam zmizel tvůj mučednický komplex.“

Nebelvír se ušklíbl: „Jo, to je přesně ono,“ zamumlal sarkasticky a protočil oči.

“Fajn,“ řekl Malfoy zostra, jeho výraz se uzavřel. „Ani nevím, proč jsem sem přišel.“ Se vším nadutým urážlivým chováním se blonďák otočil na patě a nějak se mu povedlo, aby vypadal povýšeně i se zakrváceným hábitem, který se za ním vlnil.

“Malfoyi,“ zavolal Harry automaticky, ani si nebyl zcela jistý proč. Chtěl, aby se Zmijozel otočil a podíval se na něj, ale skoro okamžitě svůj pohled nepohodlně odvrátil stranou, když se na něj šedé oči konečně upnuly. „Já.. Díky, myslím. Za –“

“Neděkuj mi, Pottere,“ vybuchl Malfoy, zněl naštvaně. „Neměl jsem zrovna na výběr. Ředitelovo kouzlo nebralo vlídně, že jsem sledoval jak vykrvácíš,“ řekl suše, ale jeho hlas se lámal, jako by stěží zvládal ukrýt emoce, které za tím byly.

Harry na něj neustále zíral a snažil se nepřemýšlet o tom, co by se stalo, kdyby nebylo Brumbálova kouzla. Zbavil se této myšlenky ve své hlavě a kývl. „Myslím, že i tak,“ řekl sotva slyšitelně, ale šedé oči se uzamkly s jeho lesknoucími.

“Pro mě za mě, Pottere,“ byla odmítavá odpověď, Malfoy se pokusil být pohrdlivý, ale ne tak docela se to povedlo. Ve skutečnosti se tvářil lehce rozrušeně. Nakonec svůj pohled odtrhnul a šel ven z nemocniční místnosti, ani se neohlédl.

Když došel ke dveřím, skoro narazil do Rona, který právě vstupoval s Hermionou. Zrzek nebezpečně pošilhával na menšího chlapce, který vesele stočil ret a s pohrdáním uhnul.

Se zamračením se jeho přátelé vydali k jeho lůžku. Byli čistě oblečeni, zřejmě se převlékli, na rozdíl od Zmijozela, i když se netrápili se školními hábity. Blížila se večerka, takže nemělo cenu  obléknout se do uniforem, když mají kloudnou výmluvu, aby se tomu tak vyhnuli.

“Co tady dělal?“ řekl Ron, zatímco klesnul na lůžko vedle něj.

Harry pokrčil rameny: „Svou verzi omluvy, myslím,“ odpověděl nejistě. „Jsem si dost jistý, že mu Brumbál ukázal svou tvář.“

“Ten slídivý malý zmetek by měl být vyloučen,“ mumlal Ron a kroutil hlavou. „Všichni, kdo to viděli, to tak říkají. Málem tě zabil, kámo.“

Harry přikývl: „Jo a mám jizvu, která to dokazuje.“ Opět se podíval na sebe a povzdechl si při pohledu na stříbrnou jizvu.

Hermiona se na něj soucitně dívala: „Bolí to?“

“Ne, opravdu ne. Jen mě to jaksi štve. Myslím tím to, že mě uzdravil.“

Čarodějka popuzeně protočila oči: „Ze všech věcí si děláš starosti kvůli tomuhle!“ Povzdechla si. „Dobře, připouštím, že to mohlo být mnohem horší. Já... Já jsem nemohla nic dělat, víš. Mohl jsi... Kdyby Malfoy nevěděl, co dělat...“ odmlčela se, odvrátila pohled a rychle mrkala.

Ron přerušil náhlé napětí vypuštěním skeptického: „Ha! Hermiono, zapomínáš, že to byl on, kdo v prvé řadě způsobil celý zmatek! Kdyby nebylo Malfoye, tak bychom teď byli všichni šťastní nahoře v Nebelvíru.“ Temně se díval na Harryho. „I když, ty taky nejsi bez viny, víš. Byls to ty, kdo ho přivedl!“

Harry nevinně rozšířil oči: „Už jsem to říkal! Brumbál mě přinutil!“

Hermiona zvedla své ruce, aby je zastavila: „Poslyšte, zapomeňme na Malfoye, dobře? Co se stalo, stalo se, ale... Harry je v pohodě. Nechme to být.“

Harry se usmál, ulevil si, že alespoň ona se chystala změnit téma.

***

Draco jen zvládl svalit se na pohovku, jakmile vstoupil do svých pokojů a cítil se zcela oprávněně na to, aby spal celý týden. Krátce přemýšlel o návratu do Zmijozelu – zoufale chtěl mluvit s Pansy a Blaisem, nalézt mezi nimi trochu normálnosti – ale s náladou a stavem, ve kterém nyní byl, by byl špatný nápad jít za svými přáteli.

Tentokrát by asi chtěli vědět, čí je krev, kterou má na sobě a co přesně dělal, že to takto skončilo. Nepůjde tam, aby se pustil do sáhodlouhého vysvětlování toho, jak byl donucen se účastnit Potterova kroužku obrany, který málem skončil jejich předčasnou smrtí – Potterovou jeho vlastní rukou a jeho samotného rozzuřeným Weasleym.

Kdepak, celkově je to špatný nápad teď čelit Pansy a Blaisemu.

Napadlo ho, jestli by se měl pohnout, jít se osprchovat a připravit se na spaní – ale i nad myšlenkou na přemístění ze své částečně pohodlné pozice se schoulil. Takže zůstal tam, kde byl, unavený, unášený myšlenkami.

Také mohl cítit vlka, jak podrážděně vrčí na okrajích jeho mysli, na něj ho během dne varovala jeho úzkostlivost. Musel brzy navštívit Lupina, nenáviděl se, když si to přiznal. Lepší je pár hodin ponížení, než utápění v nepříjemném stavu stejně tak jako v tom dřívějším. Muži se nějak posledně podařilo to napravit, takže byl jistě schopen to udělat znovu. Asi bude mluvit zase jen o přijetí a měnění – a vážně, všechno co se stalo přivedlo Draca přímo ke Grangerové, ze všech lidí a k jejím zatraceným řečem o rovnoprávnosti – ale pokud by Lupinova metoda fungovala, z kteréhokoli nevysvětlitelného důvodu, pak by Draco byl ochoten poslouchat jeho žvanění, pokud by to znamenalo udržet si na chvilku svou pravou mysl.

S povzdechem blonďák vrhl své myšlenky jiným směrem.

Bude rád, až se Severus vrátí, i když jeho kmotr bude pravděpodobně zuřit nad tím, co se stalo v jeho nepřítomnosti. Ale znalý Mistra lektvarů, našel by způsob, jak obvinit Pottera za celý incident. Pitomý Nebelvír – stejně to byla jeho vina, zdůvodnil si Draco. Řítil se k Lasičce, aby si hrál na hrdinu, místo toho, aby se soustředil na to, co měl dělat. Kdyby tomu věnoval pozornost, tak by se ten hňup mohl před kletbou sklonit a celé věci by se mohlo vyhnout...

Ale ne, bylo to naprosto mimo, že udělal takovou chytrou věc.

A kde Potter přišel k myšlence, že už skončili?! Zdálo se, že všechno, co se v poslední době pokazilo, mohlo být vysledováno k němu. Chlapec-který-přežil nedělá nic, ale systematicky ničí Dracův život. Ani zdaleka si nebyli blízko.

Byl to bezpochyby on, kdo je zodpovědný za přítomnost vlkodlaka v letošním roce – a on, kdo naprosto selhal v tom, aby ho udržel na vodítku! Pokud přivádí temná stvoření, aby učila v Bradavicích, měl by za ně zatraceně dobře nést zodpovědnost! Ale – povzdech! – to byl prostě nadpozemský úkol kvůli oslavování Zachránce! Ne, on to mnohem raději na poslední chvíli obešel, aby posílil hrdinský komplex, který by se hodil na mučedníka a byl tím, kdo zachrání situaci dřív, než to tragicky dopadne.

Smůla pro Draca, že Potterova ‘tragická‘ verze nevypadá, že se shoduje s jeho vlastní. Bylo mu to vzdálené přát si, aby se Nebelvírský Zlatý chlapec uráčil objasnit pár dřívějších okamžiků, ale tak jak to bylo...

Ale horší než tohle – mnohem horší než tohle – byla hnusná myšlenka na to, že je zapřisáhlý Potterovi. Díky Brumbálovi se nevratně zapřísáhl, že se bude chovat jako další prostoduchý uctívač. To je to, co to stejně obnáší. Nucen skotačit za tím idiotem, napravovat všechny pohromy, co se mu povedou způsobit a přitom se po celou dobu pokoušet přesvědčit zbytek světa, že on je pořád Draco Malfoy, zatrpklý nepřítel Harryho Pottera.

Ha! Merline, jeho život se stal vtipem...

A pak tu byl Lucius. Lucius, který mu úplně přestal posílat dopisy, kterého jak doufal, už nikdy neuvidí, dokud – přinejmenším – nevystuduje, a který byl ještě teď -

Ale ne. Nechtěl o svém otci přemýšlet tak detailně.

Zaťal zuby, přinutil se pohnout z pohovky a loudavě klopýtal k teplé, očistné, blažené sprše a pak spát.

Ale nejprve, samozřejmě, určitě hodlal spálit hábit, který byl nasáklý Potterovou krví.

 

« 11. kapitola « » 13. kapitola »


30.09.2009 18:15:23
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (121 | 20%)
Denne (122 | 20%)
Raz za týždeň (78 | 13%)
Raz za dva týždne (33 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one