Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Kapitola je věnována pro: Aemi, Archoo-chan, darken, Dobby, enedaka, gleti, Hajmi50, Ivet, KiVi, MIREK, Sanasami, Teressa

Alcea

16. kapitola: Psí spřízněnost

Zachvácen... instinktem, Harry běžel mnohem rychleji, než by kdy zvládnul jako člověk. Noční vzduch kolem něj byl příjemný a chladný a měl zvláštní pocit, když čechral jeho srst. Srst. Merline, měl srst. Jeho náhlá veselost ho šokovala tak, že se bláznivě proplétal travnatým úsekem před ním a byl radostí celý bez sebe, chtěl zařvat vzrušením, tím stejným způsobem, jak to kdysi dělal, když létal na Kulovém blesku. Byl to ten stejný pocit, ten stejný zvláštní pocit svobody.

Štěkal, přitom zvedl hlavu k obloze a protáhlá čelist zvýšila zvuk štěkání. Vyšlo z něj jako hluboké, hlasité a jen lehce nejisté. Udělalo mu to radost, a tak to opakoval a pak zase, přitom se v duchu šťastně smál. Byl to dokonalý, tichý zvuk radosti, kterého by lidský hlas nebyl zcela schopný. Bylo mu to jedno, pro kohokoli jiného, by pravděpodobně zněl zle a nebezpečně – byl šťastný

Celý rozjásaný se přinutil pohybovat ještě rychleji a nutil své tělo klesnout níž k zemi a soustředil se na koordinaci svých nových končetin. Čtyři velké tlapy těžce dusaly trávu a poháněly ho vpřed s psí silou a ladností, v něčem, o čem by jen mohl snít ve své obvyklé neohrabané, chlapecké podobě.

Hájenka na okraji lesa náhle upoutala jeho pozornost a udeřila ho fantastická představa, že by možná dnes v noci nemusel sám prozkoumávat pozemky. S dalším nadšeným štěkotem upaloval k Remusovi, doufajíc, že by vlk, jen protentokrát, souhlasil s opuštěním svého útulného domova, když je doba úplňku.

S tlamou dokořán a vypláznutým jazykem se velmi dobře vcítil do své psí podoby. Když jen šel, opět zrychlil a pomalu běžel dopředu. Bude to skvělé. Mohl by poskytnout Remusovi to, co mu kdysi poskytli James a Sirius: společnost, na tuto noc, kdy vlk byl skutečně izolován. Bylo by to poděkování, dalo by se říct...

Ztracen ve svých myšlenkách a při zvyšující se rychlosti, se jeho reakce otupila, když před sebou uviděl známou postavu Tesáka, který se náhle objevil zpoza hájenky, následovaný bledší a větší postavou a pohybovali se přímo do Harryho cesty.

Pokusil se zastavit smykem, ale jak dosud ještě nezvládal používat čtyři nohy, zvláště v této rychlosti, tak nebyl nijak zvlášť překvapen, když se pod ním zapletly. Jeho setrvačnost ho nesla proti jeho vůli vpřed a další věc, kterou si uvědomil byla ta, že se vřítil do něčeho zhruba jeho velikosti, a jak se osrstěná těla převalovala, nemotorně se točila s nepěkně zamotanými dlouhými končetinami a unikalo z nich vrčení a překvapené kňučení.

Harry zběsile bojoval, aby se z toho dostal, když se konečně zastavil a vypotácel se zpátky do vzpřímené polohy, než rychle couval od toho neznámého.

Tesák se znova objevil, vzrušeně skákal a prudce vrtěl se svým ocasem. Vypadal, že okamžitě rozpoznal Harryho, což dokázal bez váhání, když se přiblížil a strčil svůj vlhký čumák do Harryho těla, aby prozkoumal tuto novou podobu.

Ale Harry byl příliš rozptýlen prohlížením stvoření, do kterého právě tak nenuceně narazil. Světlá, bledá srst prakticky zářila v měsíčním svitu a třpytila se, jak se znovu dostávalo na své nohy a svaly se pohybovaly pod stříbřitou srstí. Harry fascinovaně a ostražitě zíral.

A pak se na něj stočily ledové oči, které poslaly chvění po jeho páteři.

Malfoy!

Automaticky se pokusil říct jméno, ale vyšlo z toho jen hluboké, nezřetelné, nepřátelské zavrčení. Bílý vlkodlak na něj chvilku zíral, než ho také zasáhlo poznání. Pysky stáhl v zavrčení a odhalil lesknoucí se zuby.

Další čtyřnohá postava zabránila, aby mezi nimi nemohlo dojít ke střetnutí. Harry zamrkal na Remusovu vlčí podobu a okamžitě ho poznal, i jen díky zlatým očím, které káravě blýskaly mezi ním a Malfoyem. Takto krátce viděl staršího muže jen jednou, tu noc, kdy ho překvapil po jeho útoku na Zmijozela. Toto byla první příležitost k jeho pořádnému prohlédnutí. Byl to hnědý vlk, s černě skvrnitými místy a také s několika bělavými flíčky srsti kolem jeho čumáku a uší.

Harry nedokázal ukrýt své zmatení nebo překvapení a zjistil, že se jeho pocity přeměnily do lehce trapného zakňučení.

Zdálo se, že ho Remus okamžitě poznal, když se na něj díval s laskavýma a zvědavýma očima. Zpoza něj vykročil Malfoy, aby lépe viděl. Oba vlci na něj upřeně zírali. Harry si mohl jen představovat Zmijozelův výraz, pokud by byl v lidské podobě: naoko lhostejný, odhodlaný nedat najevo dojem, který udělal svou Zvěromágskou přeměnou, ale lesk šedých očí odhalil jeho závist.

Bylo obtížné se pokoušet komunikovat bez hlasu. Harry se chtěl zeptat, co tady dvojice dělá a kam jdou. Chtěl jít s nimi. Pak se opět zdálo, že Malfoy nepotřeboval slov, aby jasně vyjádřil svou nelibost z Harryho přítomnosti. Vydal další varovné zavrčení, než se otočil a rozmrzele odcházel.

Harry nadějně stočil oči k Remusovi, dokonce i pomalu vrtěl svým ocasem, což byl zvláštní pocit.

Vlkodlak mu věnoval, jak si byl jistý, že mohl být rozezlený pohled, kdyby byl člověkem, než se obrátil a vydal se tím stejným směrem jako Malfoy, k lesu. Harry zklamaně svěsil hlavu. Rád by Remusovi dělal společnost a i se něco naučil od staršího muže...

Najednou ho vylekalo ostré vyštěknutí, překvapeně vzhlédl a uviděl oba vlkodlaky, jak se na něj vyčkávavě dívají. Remus zaklonil hlavu a zavyl, než se vřítil do temnoty a stříbrný záblesk Zmijozela ho následoval. Tesák se objevil odnikud a dusal kolem překvapeného Nebelvíra, dychtivý, aby je pronásledoval.

Harry na zlomek sekundy ztuhl, když mu to pomalu došlo. Náhle pochopil, co se právě událo.

Pozvání.


Nadšeně se dal do pronásledování.

***

Dýchání pálilo v jeho hrudi, bylo prudké a rychlé a rychlejší a rychlejší, ale musel běžet dál, závodit a vyhrát. Nohy dusaly přes větvičky, bláto a listí, přitom si nemohl dovolit klopýtnutí a musel se tlačit dopředu.

Jeho srdce bušilo v jeho hrudi tak hlasitě, že nemohl slyšet nic jiného; ani silné praskání větviček, když přes ně pádil, ani šlehání listí zvlhlého od deště, a ani proudící vzduch kolem jeho uší. Byl vůči všemu hluchý, kromě svého vlastního tlukotu srdce a možná, i když se mu to nezdálo, i tlukotu srdce toho, se kterým závodil.

Malfoy se hnal vedle něj jako bílý záblesk v temnotě. Tryskali lesním podrostem bok po boku v dokonalém vyrovnání, přitom oba zuřivě bojovali, aby se ujali vedení. Byla to ta stejná rivalita, která je provázela, když hráli Famfrpál, jen toto závodění bylo čistě kvůli závodění. Nebyli žádní spoluhráči, o které by se zajímali, žádné Potlouky vylétávající odnikud a ani cíl, který měl jeden z nich chytit. Byli tu jen oni a potřeba zvítězit.

Harry na to myslel a vrhl se vpřed s výbuchem adrenalinu. Uniklo mu nadšené zavrčení, když Malfoy snadno udržoval rychlost a jejich krky se protahovaly, aby se pokusili dostat byť i jen o palec před toho druhého. Bože, jak tohle miloval! Závodění,... boj!

Připadalo mu, jako by běhali už hodiny s Remusem a Tesákem, kterému se s námahou dařilo držet kdesi vzadu. Starší vlkodlak je tolerantně sledoval. Předtím, když poprvé vstoupili do lesa, se prali a bojovali, když se vlekli za Remusem a neustále zůstávali pozadu a k zlosti tříslově zbarveného vlka.

Oba se snažili, aby měli převahu, Harry využíval svou větší výšku – i v této podobě – a Malfoy se ukázal jako nepříjemně rychlý. Vrčeli a štěkali, strkali se, drápali se, přetlačovali se, kopali se a cenili své zuby, vše ve snaze dokázat si, že jsou nejlepší. Harry několikrát kousnul druhého, když zanořil své zuby do vlkova boku nebo do krku, čímž obyčejně způsobil ostré zakňučení a rychlou odplatu. Ale bez ohledu na to, kolikrát to udělal, si Harry všimnul skutečnosti, že se ho Malfoy vůbec nesnažil kousnout na oplátku. Dvakrát cítil zuby, jak zavadily o jeho ucho a pak o rameno, ale Zmijozel vůbec neztratil svou kontrolu dost na to, aby udělal něco hloupého.

Z toho byl Harry zprvu nervózní, myslel si, že pokud by Malfoy nebyl opatrný, mohl by ho proklít jediným kousnutím, ale jeho starosti se dosud ukázaly jako bezdůvodné.

Kromě toho, takové rozumné myšlenky, které se začínaly ztrácet v koutku jeho mysli, zapomínal ve prospěch důležitějších věcí. Jako je závodění. Zhluboka se nadechl otevřenou tlamou a přidal další výbuch rychlosti, právě když se vyhrnuli na mýtinu. Harry neochotně zpomalil své tempo a všiml si, že Malfoy udělal totéž, přitom využili této příležitosti, aby počkali na Tesáka s Remusem a popadli dech.

Harry sebou plácnul na břicho a těžce oddychujíc otočil svou hlavu a sledoval, jak se Remus přibližuje důstojnějším způsobem a jeho zlaté oči svítily něčím, co mohlo být pobavení. Tesák běžel za ním a šťastně se vrhl do trávy vedle Malfoye, který mu věnoval chladný pohled.

Harry se chtěl chechtat při tomto pohledu, když viděl povýšeného Zmijozela, jak zhnuseně civí na psa. Tohle na něj zapůsobilo, Harry věděl, že mu Tesák už nebyl podřízený – alespoň ne pro tuto noc. Zde si byli rovni; vlkodlaci, pes a Zvěromág. No, skoro. Když by přišlo na věc, kdyby vše záviselo na psím instinktu a znalosti světa z psího úhlu pohledu, tak Tesák měl vlastně výhodu nad Malfoyem. Pes byl pro to užívaný. A tento fakt by dohnal Zmijozela k zbláznění. Nyní mezi nimi nebylo něco takového jako učitel, student či zvíře a pro každého, kdo by se objevil obklopený společenskými kruhy a zabýval se sociálním postavením, tak by se nadchl k jeho postupu na společenském žebříčku... Harry ho skoro litoval.

 

Nyní bledý vlk seděl zády k Nebelvírovi, svou hlavu měl zvednutou a zamyšleně zíral na měsíc. Harry nemohl odolat. Viděl druhého tak rozptýleného, že se vytáhl na nohy a šel zezadu k němu. Dříve, než měl Zmijozel šanci ho vzít na vědomí, tak Harry vystřelil dopředu a rychle ho kousnul do jeho ucha, přitom zavrčel, když to tak udělal.

Malfoy nic netuše, strašně zakňučel, než se na něj rozhořčeně obrátil. Jenže Harry už skákal pryč, ale během chvilky byl sražen k zemi vzteklou bílou čmouhou. Převalovali se a neohrabaně kopali a oba se snažili ujistit, aby se dostali navrch. Malfoyovy zuby znova uzavřely jeho hrdlo, ale ani zdaleka se to neblížilo opravdovému kousnutí, které bylo dokonce zcela jemné. Ale bylo to varování, hrozba toho, co by mohl udělat.

Harry se chtěl nahlas smát, protože věděl, že druhý blufoval. Netušil, proč si tím byl tak jistý, ale myšlenka na Malfoye, který ho záměrně kouše, byla docela směšná, alespoň v této chvíli. Nenávist a vztek, které mezi nimi obvykle panovalo, bylo pryč, nahrazeno... rivalitou. Neškodnou rivalitou.

Harry neměl žádné iluze, že to potrvá dál. Bylo to stejně tak dočasné jako úplněk a bylo to jen na tak dlouho, dokud existovala jejich prozatímní smečka. S příchodem rána budou opět nepřátelé, Remus bude profesorem Lupinem a Tesák bude roztomilým zvířecím mazlíčkem.

Ale bylo to pěkné, když takto strávili čas.

Strávili dlouhé hodiny prozkoumáváním lesa a svých vlastních hranic. Pokud si Remus myslel, že je povede bludištěm stromů, tak byl zklamán. Harry s Dracem nakonec vedli jeho, když závodili vpředu a soutěžili do poslední minuty a oba chtěli vybrat směr, kterým by se ubírali. Ale nakonec je jejich cíl přestal zajímat, když prostě běželi, zaujati veselím ze svého počínaní, zaujati zvukem dvou srdcí a oddechováním a dusáním nohou přes větvičky, bláto a listí.

***

Harry se pomalu a neochotně probral. Zavřel své oči proti tomuto uvědomění a chtěl se raději vrátit do blaženého spánku, než mžourat proti slunečním paprskům, které dopadaly do jeho obličeje. Omámeně zvedl ruku, aby si zakryl své oči.

Tedy se o to pokusil.

Místo toho cítil, jak dráp neohrabaně škrábnul kolem jeho nosu. Okamžitě se probral a zmateně zamrkal, když svět, tak pestrý jak má být, se zdál, že je v černobílých odstínech a jeho pohled byl velmi blízko u země. Ošoupaný koberec byl zřejmě jeho postelí. Stále se ještě moc nepohnul a vrhl pohled kolem sebe, cítil se velmi dezorientovaně. První věc, kterou viděl, byly tlapy. Jeho tlapy.

Pak se vše k němu přivalilo se slabým hukotem. Jeho úspěšná přeměna, průzkum pozemků, setkání s Malfoyem a Remusem, les... Vzpomněl si i na návrat do Remusovy hájenky, když se nakonec unavili a zhroutili se, jakmile vstoupili dovnitř a poddali se vyčerpání.

Přemýšlel, kolik je hodin.

Uvědomil si, že takto nemůže vrhnout Tempus, zavřel své oči a velmi usilovně se soustředil na návrat do své normální podoby. Myslel na jednoduché věci, na to, jak mohl barevně vidět a na svou výšku 5‘8 stop a na oblečení a tenisky, které nosí, spíše než srst.

Během několika sekund mohl cítit začínající změnu. Nebolela, ne jako vlkodlačí přeměna, ale spíše se cítil zvláštně s tímto zcela novým stavem. Opět zažíval ten podivný pocit měnění a roztékání, když se obnovovala jeho lidská podoba. Ve skutečnosti se vracel přesně do toho stejného stavu, v jakém byl v okamžiku, kdy započala změna, úplně se svou hůlkou, oblečením a brýlemi, z čehož měl poněkud neurčitý strach.

Několikrát zamrkal a posunul si brýlové obroučky výš na svém nosu, přitom ještě mžoural proti světlu. Ležel na boku a uvědomil si, že je přímo čelem k okénku, jímž proudilo denní světlo.

S popudlivým povzdechem se vyburcoval k pohybu a trhnul sebou, jak se každý sval v jeho těle zdál, že se vzpírá. Ignoroval vlny bolesti a s námahou se zvedal nahoru.

Při tomto pohybu něco u něj velmi blízko zamručelo a pohnulo a paže, které si předtím nevšiml, byla nyní utáhlá kolem jeho pasu.

Harry poplašeně ztuhl a podíval se na sebe. To jistě stačilo, přes jeho tělo byla přehozená  bledá končetina a její prsty byly napůl stočené v jeho košili. Velmi dobře si uvědomoval, že to nechtěl vědět, ale pomalu otočil svou hlavu a opatrně kouknul přes své rameno. 

Malfoy ležel vedle něj v blažené nevědomosti z této kompromitující polohy, ve které byli. Tvrdě spal, měl pootevřené rty, oční víčka se chvěla a několik pramenů vlasů se jemně pohnulo s každým pomalým výdechem. Jak klamně andělské. Ve skutečnosti jediná věc, která kazila tento obrázek, byla špína. Byla všude, stopy bláta byly přímo ve stříbroplavých vlasech a několik lístků ulpělo v pramenech. Tmavá skvrna poznamenala jinak bezchybnou tvář a byla z něj cítit slabá vůně deště, potu a mokrého psa.

Harrymu se náhle sevřel žaludek, ale stále se nemohl pohnout. Zíral s očima rozšířenýma hrůzou a lehkou fascinací. Pomalu – Merline, tak pomalu, nechtěl druhého probudit – se pohnul a odtáhl se dál od Zmijozela a pořádně se na něj podíval.

A okamžitě zrudnul až po uši.

Statečně bojoval, aby jeho oči přestaly bloudit, i jen kvůli svému vlastnímu duševnímu klidu, ale to bylo nemožné. S morbidní zvědavostí kmitly dolů dříve, než mohl pohled zastavit a pak jej upíral velmi, velmi usilovně na blonďákovu tvář.

Malfoy byl nahý.

Nahý a pořád se ho ve spánku držel se svou paží stále ovinout kolem Harryho pasu. Nebelvír chtěl umřít z tohoto ponížení. Tváře mu divoce hořely a sotva se odvážil pohnout. Kdyby se pohnul, tak by se buď Malfoy probudil nebo by skončil s... díváním

A tak velmi upřeně zíral na vršek blonďákovy hlavy, přitom zoufale přemýšlel, jestli by se dokázal dostat ke dveřím a pak do hradu a pak aniž by kohokoli probudil do útočiště své ložnice, kterou jak si slíbil, už nikdy neopustí. Kdyby to dokázal, nikdo jiný by se nedověděl o tomto ponížení- 

Počkat. Tohle není jeho vina. Určitě to není on, kdo drží Malfoye. Vždyť to je naopak!

I tak, pomyslel si po chvilce zaváhání, raději by se vyhnul této trapné situaci.

Opatrně uchopil štíhlé zápěstí, které bylo přes něj přehozené, zvedl ho a pomalinku ho ze sebe přesunoval, než ho pustil. Zmijozel se opět pohnul, kvůli ztrátě kontaktu, načež Harry ztuhl strachem. Dlouhé prsty se ohnuly na tkané textuře koberce, než si Malfoy svou paži přitáhl k sobě.

Harry nehybně čekal, děsíc se, že uvidí, jak se šedé oči otevírají, ale blonďák nijak nereagoval. S úlevou vstal a zdárně se osvobodil z objetí.

Neschopen tomu zabránit, se zvědavě rozhlédl po místnosti. Remus, jak byl nekonečně vděčný, že ho vidí, měl dobrý nápad, že se stočil pod přikrývku na své posteli, než šel spát a díkybohu byl dobře zakrytý a klidně spal. Tesák byl s ním, ležel v nohách matrace a lehce chrápal. 

Takže to bude jen Malfoy, který se probere s pořádnou dávkou ponížení, pomyslel si s jistým uspokojením. Ten zmetek by si to zasloužil. A kromě toho, mohlo by to být horší, kdyby se probudil a zjistil, že je ovinutý kolem svého údajně nejhoršího nepřítele. Harry se považoval za velmi milosrdného, protože nemá v úmyslu tohle vynést na světlo.

Lehce se uculil a na zlomek sekundy polevil ve své ostražitosti a to byl všechen čas, který potřeboval k uvolněnému pohledu dolů na spícího chlapce. Uculení zmizlo a jeho tváře znova dostaly barevný nádech, ale tentokrát se mu naprosto nepodařilo odvrátit.  

To jediné, co uvízlo v jeho hlavě, poněkud hloupě, bylo, že Malfoy je bledý. Před ním se rozkládala plocha čistě bílé kůže v podobě bezelstně roztáhnutých končetin, které byly bez pih či opálením zbarveného místa. V jasném světle Harry mohl vidět slabě zářivé jemné plavé chloupky na jeho pažích a nohách, které byly tak světlé a tenké, že nebyly viditelné bez přímého osvětlení.

Pokusil se odvrátit své oči po těchto několika krátkých dojmech, ale...

Také byl hubený. Měl ploché tělo a bylo vidět několik vystupujících křivek kostí. Harry se přistihl, jak zkoumá zjemnělou linii klíční kosti a jeho pohled sklouzl tam, kde mizela. Pokračoval dolů a všiml si nezřetelného obrysu žeber, slabého náznaku svalů, tmavé prohlubně pupíku, pěkné plavé pěšinky vedoucí níže a ach bože, musel odsud vypadnout.

Zakopnul, čímž zapomněl na své rozhodnutí být zticha a prakticky utekl z malé hájenky. Venku se s čistou úlevou zhluboka nadechl, protože ho nikdo nemohl vidět, než šel – prakticky běžel – ke hradu. 

Malfoy by si vlastně mohl uvědomit, že ho jeho rival viděl nahého a nepochybně by se cítil trapně celý týden nebo tak nějak. Ale ve skutečnosti, pomyslel si Harry hořce, Malfoy byl tím šťastným.

Nikdy se nedoví tu polovinu z toho, co se stalo.

 

« 15. kapitola « » 17. kapitola »


15.10.2009 18:15:20
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (125 | 20%)
Denne (123 | 20%)
Raz za týždeň (78 | 12%)
Raz za dva týždne (35 | 6%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one