Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Kapitola je věnována pro: Aemi, Anfulka, darken, Dobby, Hajmi50, Ivet, Kattte, KiVi, Mouldy, Sanasami

Alcea

19. kapitola: Výzva

Harry nemohl uvěřit tomu, že byl v takové situaci. V situaci, kdy přes obraz ‘prosil‘ uraženého vlkodlaka.

“Proboha, Malfoyi! Vypadni odtamtud!“

“Jdi do prdele, Pottere! Možná mám lepší věci na práci!“

“To nemáš! Neděláš nic jiného kromě toho, že se týdny nudíš.“

“No a?! Rozmyslel jsem si to. Nechci mít nic společného s tvým Fan klubem.“

Harry se chystal vypustit sérii urážek, ale přiměl se zarazit. Tohle bylo zbytečné a ničeho by tím nedosáhl. Mnohem účinnější řešení bude přinejmenším čelit blonďákovi tváří v tvář.

“Lilith, můžeš mě prosím pustit dovnitř?“ požádal zdvořile portrét a mimoto se usmál.

Neopovažuj se –“

Příliš pozdě, obraz se odklopil a cosi si pro sebe rozpustile mumlal. Následkem toho se objevil nasraný Zmijozel, s bokem hozeným na jednu stranu a rukou, která na něm povýšeně spočívala. Harry stěží potlačil odfrknutí smíchu a snažil si vybavit, kdy naposledy viděl takovou holčičí pózu.

Jeho pobavení odumřelo, když mu blonďák zabodl do hrudi ukazováček: „Laskavě přestaň využívat svůj divný vztah s mým portrétem, Pottere!“

Harry protočil oči: „Jak chceš. Měli jsme dohodu.“

Malfoy pokrčil rameny: „Jak jsem řekl, rozmyslel jsem si to.“

Nebelvír napodobujíc nepříjemnou ukázku lhostejnosti, jednoduše odpověděl: „No a? Stejně musíš přijít, abys mohl taky výjimečně dělat něco užitečného.“

Zmijozel se ušklíbl: „Nevidím důvod, proč.“

Harry, který nakonec ztratil trpělivost, se natáhnul a popadl jeho hábit a silně s Dracem škubl do chodby. A přes zaťaté zuby zamumlal: „Tak zavři oči a mysli na Anglii, to je mi fuk, jen si pospěš!“ než dál táhl velmi pohoršeného blonďáka náležitým směrem.

“Pusť mě, Pottere! Myslím to vážně, odprejskni ode mě! Já to neudělám! Neudělám! Já –“

***

“- nemůžu uvěřit tomu, že tohle dělám...“

Harry si povzdechl a vrhl rozezlený pohled na Zmijozela, který přece jen sklapl. Od okamžiku, kdy dorazili do Komnaty nejvyšší potřeby, ve které byli prozatím sami, se Draco poohlížel po pohodlně umístěném stole – ale nebylo na tomto místě vše pohodlné?  - a usadil se na něm, překřížil si nohy pod sebou a svůj loket si opřel o koleno. Byl uražený.

Jeho hůlka volně visela v ruce, v té, kterou si nepodpíral bradu, líně s ní vytvářel kruhy ve vzduchu a dělal kouřové kroužky, které vyrážely ze špičky. Jejich pohyb vzhůru sledoval unuděný výraz.

Harry se otočil a opět pokračoval ve svém přecházení sem a tam. Čekali na příchod zbytku BA a Harry byl nervózní. Věděl, že toto nebude přijato moc dobře. Někdo z nich by mohl dokonce vystoupit z BA a ti, co zůstanou budou, přinejmenším, nedůvěřivý z této celé situace. Ostatně, prakticky je spojený s Malfoyem. Věřil tomuto debilnímu hajzlovi a dokonce se na něj spoléhal. Nemohl by vlastně vinit své přátelé, že budou skeptičtí, že ne? Tento plán byl směšný, když na něj pomyslel–

Ale ne, zarazil se, když opět šlapal svou trasu, než měl druhou, třetí nebo i desátou myšlenku... 

“Nemůžeš klidně sedět?“ náhle protáhle promluvil Zmijozel, čímž ho překvapil. „Točí se mi z tebe hlava.“

“Tenhle plán budou všichni nenávidět,“ vystřelil zpět, byl naprosto irelevantní k tomu, co blonďák opravdu řekl.

Draco se zamračil: „Jo, můžu dobře vidět, jak se jim bude líbit ta brázda na koberci...“

Smíříš se s tím, když nebudeš nic dělat...?“

“Pokusím se.“

Nebelvír si povzdechl a promnul si unavené oči: „Ani jsem to neřekl Ronovi s Hermionou...“

Šedé oči se mrzutě protočily: „Merline, Pottere, děláš z toho moc velkej problém. Věř mi, jediná část z tvého důležitého vysvětlování, kterou uslyší nebo se o to budou starat, je kousek toho, kde mě můžou proklít ve jménu ‘výcviku‘. Budou tě uctívat ještě víc, než teď a rád bych věděl, jakou novou senzační schopnost použiješ, abych s tím souhlasil...“

“Hmm. Možná.“

Zmijozel udělal odmítavý zvuk a vrátil se ke sledování svých kouřových kroužků.

Chvíli byli v tichosti, než se Draco nevinně zamyslel: „No, buď to... nebo si budou myslet, že jsem na tebe použil Imperius, Weasley na mě zaútočí, ty jako hrdina vyskočíš na mou obranu a všichni zapadneme v dešti kleteb... Ale, víš, doufám, že to celé dobře dopadne.“

“Ach Bože...“

***

Draco nebyl nikdy dobrý na Jasnovidectví a Harry měl za to, že to je jenom stejně dobře. Obě jeho ‘věštby‘ byly nesprávné. Za prvé, Nebelvír pochyboval, že by ho jeho všichni posluchači mohli uctívat právě teď ještě míň. A za druhé, Seamus a Ginny skočili na Rona dřív, než se zrzek dostal moc blízko ke Zmijozelovi, takže se dešti kleteb také vyhnulo.

Jenom.

Harry se právě bezmocně díval na své nepřátelské posluchače. Malfoy byl pořád nečinně rozvalený na blízkém stole, s jednou nohou si líně pohupoval, zatímco si prohlížel své nehty a vypadal lhostejný k dění kolem sebe – i když byl dost silně překvapen, když se Ron na něj poprvé vrhnul. Jako kdyby náhradou za to, že se mírně vloudilo dekorum, a poté strávil dlouhé minuty ujišťováním každého, kdo ho viděl a všiml si jeho očividné nesoustředěnosti. Seděl bezpečně za Potterem a chráněný z větší částí před kouzly, které čekaly na jazycích Nebelvíru.

“Brumbál určitě přece nemohl očekávat, že bude tady!“ protestovala Hermiona, snad potřetí. „Ne potom, co se stalo, chci říct...“

Harry si povzdechl. Uvědomil si, že musí konečně zaujmout stanovisko a to byl bod, kdy mohl ztratit podporu, kterou potřeboval. Přesto to muselo být. 

“Malfoy tady není proto, že mu to ředitel řekl. No... ne jen kvůli tomu. To já jsem ho požádal, aby přišel.“

Hermiona na to patrně nedokázala odpovědět a Ron, který byl vedle ni, zaúpěl a zakryl si oči: „Harry, kámo, zabíjíš mě!“ Mezitím si zbytek BA začal mezi sebou znepokojeně šeptat.

Zmijozel v jejich středu zvedl svou ruku, jako by byli ve třídě a zavolal: „Pro pořádek, už jsem vás lidi nechtěl nikdy vidět.“

“Sklapni, Malfoyi,“ zamumlal Harry unaveně, i když nebyl moc překvapený. Zmijozel sem přišel, aby se rozhodl, že nebude spolupracovat. Ke zbytku shromáždění se pokusil promluvit klidně a stručně, a přitom se držel svého jednání jako vedoucí. „Uvědomuju si... no, že toto není populární rozhodnutí v tuhle chvíli, ale myslím si, že pokud si mě vyslechnete, pochopíte, že... no, že –“

“Och, měj rovnou páteř, Pottere!“

Harry se otočil na blonďáka se zúženýma zelenýma očima.

Malfoy se tvářil lhostejně. Nakonec se uráčil pohnout, lehce hupsnul ze stolu a oprašoval si imaginární prach ze svých značkových vyšisovaných džínů. Přišlo to jako šok, když poznali, že Zmijozel má více než jeden kousek mudlovského oblečení, i když bylo méně překvapivé, že si všimli, že jsou stejně tak drahé jako všechny jeho hábity.

Krátce se na sebe dívali, Zmijozel hodil svůj bok na jednu stranu a založil si paže a Nebelvír zaťal pěsti u svých boků.

“Nikdo s tebou nemluví,“ zavrčel Harry.

“No, jestli to pro někoho nemá žádný smysl, tak by to mohlo být pro ně. Tvá obvyklá inspirující řeč je trochu uťápnutá. Říkáš jim základy a pak to jdete zkusit! Co si to za učitele...?“

Nebelvír svraštil čelo: „Cože?“

“Kdy si naposled slyšel profesora Snapea koktat, protože si myslel, že by se nám nemohla líbit v ten den nějaká konkrétní hodina?“

“Ty mě srovnáváš se Snapem?!“

Malfoy se ušklíbl: „Nejsi ani zdaleka tak dobrý, Pottere. Tím chci říct, že jsi tady – zřejmě – učitel.“ Jeho skepse byla zjevná. „Promerlina, dej najevo nějakou autoritu, i když myšlenka na to mě děsí.“

“Nebudu se dožadovat toho, aby mě poslouchali –“

“To bys neměl! Ty bys to měl očekávat!“ Zmijozel podrážděně kroutil hlavou. „Ty bys právě teď neměl být jejich přítel, Pottere. Tento problém by mohl být důvodem, proč mě především potřebuješ. Merline, minulý týden jsi málem umřel, protože jsi jejich přítel a spěchal jsi na jejich obranu, místo toho abys pokračoval v souboji!“ 

Draco netušil, jak je tak silně citlivý na toto téma, dokud si neuvědomil, že křičí.

Harry na něj zaraženě zíral: „Malfoyi –“

Hermiona najednou vykročila vpřed a poněkud váhavě se přiblížila ke dvojici: „Harry, je to opravdu nutné, aby byl tady?“ Tentokrát to neznělo kriticky, ale byla to upřímná otázka. Vážně se na něj dívala.

Promýšlel si všechna odůvodnění a argumenty. Zněly chladně a on potřeboval, aby jeho přátelé měli strach. Potřeboval to vážně probrat, místo toho, aby na ně myslel jako na společenskou skupinu. Oni si potřebují uvědomit, že Smrtijedi nebudou používat kouzla jako Expelliarmus a Wingardium Leviosa. Malfoy by jim to mohl předvést. On byl nejblíže k tomu, aby ho měli za Temného kouzelníka a Harry měl v plánu to využít, protože by se to všem vyplatilo.

“Ano.“

Zírala na něj další minutku či dvě, než rozhodně přikývla: „Dobře. Opravdu se mi protiví souhlasit s Malfoyem, ale my jsme tě poprosili, abys nás učil. A my bychom ti měli věřit.“ Její tmavé oči sklouzly ke Zmijozelovi a zchladly. „Ale on by měl vědět, co ho bude čekat, pokud se tě znova pokusí proklít.“

Malfoy se náhle uculil a sjel ji pohledem od shora dolů, skoro jako by si ji prohlížel: „Jen klid, Grangerová. Potter vám ještě neřekl tu zábavnou část.“

Zamrkala a obrátila se k Harrymu: „O čem to mluví?“

Zmijozel znova promluvil dřív, než by tohle téma mohlo být taktně přerušeno a jeho hlas byl samolibě protáhlý: „Tentokrát nebudu cílem vašeho Zlatého chlapce. Já budu cílem vás všech.“ Jeho oči nebezpečně blýskly a Harry by si mohl myslet, že právě hrál svou část, kdyby se v nich neobjevil ledově bílý záblesk. Nebelvír se zachvěl a snažil se opět nepochybovat o svém postupu.

“Drž se od ni dál, ty zmetku!“ Ronův hřímající hněv ožil a náhle se tyčil nad blonďákem.

Draco se přímo setkal s jeho očima a odpověděl: „Mrtvý.“

Zrzkův hněv krátce probleskoval, než byl nahrazen zmatením: „Cože?“ 

Harry už viděl pohyb a nemohl tomu zabránit. Teď tiše pozoroval scénu, která se pro každého, kdo ji sledoval, stávala zřejmou. Zmijozelova hůlka, která byla jen před chviličkou zastrčena v jeho denimové kapse, byla nyní zaměřena bokem na středu Ronovy hrudi.

“Mrtvý, Weasley. Pokud by tohle bylo doopravdy, byl bys mrtvý.“ Klidně sklonil svou hůlku a podíval se přes rameno na Harryho. „Dostal jsem se sem včas, Pottere. Brumbálova armáda je v mizerném stavu.“ Zazubil se.

Nebelvír si povzdechl a – jak se to mohl brzy stát zvykem – se přesunul mezi svého nejlepšího přítele a nesnesitelného Zmijozela. Promluvil ke svým posluchačům s rostoucí jistotou: „To je důvod, proč je tady. Malfoy říká, že jednám jako přítel, místo toho abych jednal jako učitel a má pravdu. Nemůžu vás naučit, abyste se mě báli, když máme souboje. Můžu vám předvést, co je to skutečná hrozba, stejně jako on to právě udělal Ronovi.“ 

Všichni na něj znepokojeně hleděli. Ron byl stále zmatený tím, co se mu stalo a tiše mrkal. Jen Hermiona měla trochu povzbudivý výraz. Dívala se na svého přítele s rozšířenýma očima, uvědomující si, snad poprvé, jak to vše bral vážně. Draco se culil 

Harry pokračoval: „Pokud jste tady pro zábavu, klidně odejděte. Nebudu vám bránit, ale Hermionina smlouva bude stále platit. Pokud... Pokud jste zde opravdu proto, abyste se připravili na to, co přijde, Malfoy může pomoci. A pomůže.“ 

V první řadě shromážděné BA, Neville s Ginny zírali s čímsi hraničící s údivem. Neville nikdy neslyšel plachého, obrýleného chlapce, se kterým sdílel ložnici již šestým rokem, mluvit s takovým přesvědčením a zaujetím. A to na obranu Malfoye, ze všech lidí...!

To ne, vážně ne, pomyslel si o chvilku později. Harry bojoval pro dobro BA. Myslel si, že toto je určitě správná věc. A Neville nikdy nevěřil nikomu víc než věřil Harrymu. Nehledě na fakt, že se bál jen profesora Snapea a své babičky víc než Draca Malfoye a přistihl se, že přikývl společně s Ginny.

Nikdo se nepohnul a Harry zápolil s nutkáním, se prohnout úlevou. Neopustili ho. Věřili mu.

Zmijozel otáčel svou hůlkou mezi aristokratickými prsty: „Přesně, Pottere. Koho mám proklít jako prvního?“

Vlna obav prošla studenty a Harry podrážděně zavřel své oči. Nikdo neřekl, že by to  Malfoy mohl zlehčovat...

***

Do jisté míry měl Draco pravdu, když řekl, že BA by mohla uvítat možnost ho proklít se vším, co znali. Přesto zpočátku váhali, ale brzy se objevila drzost a zlost, kterými byli léta týrani. Draco přecházel místností a sledoval ostatní při souboji a případně si někoho libovolně vybral. Někdy je upozornil před vrhnutím kouzla a někdy ne. Dvakrát přistihl Weasleyho v zádech s zvláště záludnými kouzly, které Grangerová kvapem zrušila. Potřetí k jeho překvapení zrzek zdárně uhnul, než to oplatil s něčím, kdy byl Draco rád, že se sklonil.

Ale většina z jeho obětí byla k ničemu. Longbottom dokonce fňukal a hodil své paže nad hlavu, když čelil špičce jeho hůlky a měl v úmyslu mu způsobit újmu jako náhradu za to, že ho zrovna potrápil. Draco měl to srdce, že nedokončil kletbu. A jednoduše se otočil s pohrdlivým uculením a protočením očí.

Většinou jen hodnotil ostatní studenty a snažil se zjistit, kolik magie je Potter zvládl naučit. Protivilo se mu si přiznat, že Weasley a Grangerová byli nejlepší ze všech. Také překvapivě Lasička a Lenka Láskorádová nebyly špatné. Ale pak úroveň schopností rychle klesala.

Všichni byli bezmocní. Těžkopádní a nevědomí toho, co se kolem nich dělo. Vybavil si s novým přesvědčením, proč vždycky pohrdal těmito lidmi. Merline, byl sebevědomý od svých devíti! Jeho otec tohle spolehlivě zařídil a to bylo alespoň něco, za co by mu mohl být vděčný.

Takže tu nebyl s největšími nadějemi, které Draco viděl v budoucnosti. Byl sem strčen, aby učil tyto pomalu myslící pitomce, kterým by pravděpodobně stačil jeden pohled na opravdové bitevní pole a práskli by do bot. Potter byl naivní, pokud věřil v něco jiného a bojoval ztracenou bitvu, když si myslel, že by to mohl změnit. 

Draco si by jist, že po skončení tohoto setkání, se ujistí, aby Nebelvír znal jeho cynické neústupné názory.

“... a nepustil jsem se do Longbottoma! Co jsem měl podle tebe dělat?! Nedělám zázraky! Ten hňup na mě ječel. Ječel, Pottere.“ 

Harry si povzdechl: „Neječel. A myslel jsem, že reagoval docela rychle...“

“On reagoval vyhnutím! K čemu to bylo dobré?!“

Procházeli chodbou vedoucí z Komnaty nejvyšší potřeby, kterou jako poslední dva opustili. Bylo po desáté a většina studentů byla ve svých společenských místnostech. 

“To je to, k čemu tam jsi,“ poukázal Nebelvír. „Pokud dokážeš, aby se ti Neville díval do očí a zamumlal slušnou kletbu, tvá práce tím skončí.“

Blonďák si odfrkl: „Uvědomuješ si, že to neplánuju dělat po zbytek mého života? ‘Což je tak dlouho, jak by to mohlo trvat, než se to stane.“

“Prostě... se ho pokus moc neděsit.“

“To je dosud největší výzva...“

Přiblížili se ke křižovatce, kde schodiště vedlo nahoru k Nebelvírské společenské místnosti a dolů k Dracovu pokoji. Bez varování se Harry cítil nepohodlně. Z nějakého důvodu mu náhle na mysl přišel ten sen a ani za život ho nemohl dostat ze své hlavy.

“Jen, abys věděl,“ žvanil blonďák, „příště bych to mohl udělat tak, aniž bys vpadnul do mého pokoje a odvlekl mě –“ odmlčel se a zvědavě se díval na Nebelvíra. „Pottere?“

Harry si uvědomil, jak musí vypadat. S nevítanou myšlenkou na sen, cítil jak se jeho tvář zahřívá rozpaky a byl zcela neschopný se setkat se šedýma očima. Dokonce mezi nimi udělal větší rozestup tím, že se postavil bokem.

“Já, ehm, uvidím tě zítra, myslím. Ve třídě, chci říct.“ A pak, aniž by zvednul oči od náhle velice zajímavé podlahy, prakticky vyletěl schody nahoru. Teprve když dosáhl vršku, se ještě jednou kraťounce podíval na zmateného Zmijozela. „Ach, a... díky.“

Draco zvedl obočí, ale nic neřekl, když sledoval splašeného Zlatého chlapce, jak mizí za rohem na horním odpočívadle.

Nikdy nepochopí Nebelvíry.

 

« 18. kapitola « » 20. kapitola »


26.10.2009 18:15:08
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (122 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one