Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Kapitola je věnována pro: Arhoo-chan, darken, Dobby, enedaka, Hajmi50, Ivet, katie11. Kattte, KiVi, Mouldy, Sanasami

Alcea

20. kapitola: Láska a nenávist

Draco se upřeně díval na šachovnici a přemýšlel, jaký udělá svůj další tah. Starší vlkodlak naproti němu ho klidně sledoval přes věžičku z prstů a jeho měkké hnědé oči byly neobvykle vypočítavé. Zmijozel se mračil. Když začali tuto hru, myslel si, že už vyhrál, ale Lupin dokázal, že je lepším stratégem, než mu vyjádřil uznání.

Nakonec se s povzdechem natáhl a pohnul bílou šachovou figurkou.

Lupin se okamžitě usmál a jedním prstem postrčil svou vlastní černou královnu o tři políčka dopředu: „Šach mat,“ zamumlal.

Draco se zamračil, nebyl zvyklý prohrávat. Opřel se do pohodlné židle, na které seděl a natáhl své paže nad hlavu, aby se protáhl. Když přišel do malé hájenky – která byla více podobná boudě, opravdu, pomyslel si – měl na sobě školní hábit s pěkně skládanými záhyby. Ale kvůli teplu z krbu ho nakonec sundal a pověsil ho na háček u dveří a jen nerad se ocitl v mnohem pohodlnějších džínech a tričku.

Takže jste ztratil svou kontrolu?“ zeptal se Lupin, pokračujíc v konverzaci, kterou udržovali během hry a týkala se setkání BA před dvěma dny.

Nijak zvlášť,“ odpověděl blonďák pravdivě. „Trochu jsem se přel s Weasleym, ale tolik jsem toho nepředvedl.“ Myslel tím vlka. „Kromě toho, Potter by nepochybně zakročil, kdyby si něčeho všimnul.“

Profesor se usmál: „To je dobře. Kontrolujete své reakce i ve stresových situacích. Výborně, Draco.“

Zmijozel se tvářil nezaujatě a hověl si opřený o jedno opěradlo židle. „Stresových?“ culil se. „Jak Potter řekl, dostal jsem volné povolení k prokletí té většiny idiotů tak jak chci. To není stres. To je prakticky cíl.“

Vlkodlak na něj zíral: „Nemyslím si, že to berete tak vážně jako –“

Och, vím, Merline, já vím. Připravujeme se na válku a celé to melodrama...“ zakroutil hlavou a apatickým způsobem se díval na strop.

Remus svraštil čelo, ale věděl, že by bylo zbytečné, se snažit zabránit takové prostořekosti: „Vy a Harry se nezdáte, že jste v těchto dnech k sobě tak nepřátelští,“ komentoval místo toho, aby změnil téma.

Draco se na něj podíval zprudka a skoro vyděšeně: „Proč to říkáte?“

No, pouhý fakt, že se vám povedlo spolupracovat a dokonce učit jiné, by mohl naznačovat, že jako dvojice jste se uklidnili.“

Teenager se ušklíbal: „No, ale ne,“ řekl tvrdohlavě, pak si uvědomil, jako to znělo dětinsky. „On je pořád blbec, chci říct.“

Remus skryl svůj úsměv při vstávání a vydal se pro měděnou konvici ke krbu a přenesl ji na stůl, kde čekal pár prasklých hrnků: „Dal byste si čaj?“

Vždycky se mě na to ptáte. A já vždycky říkám ne.“

Starší vlkodlak se usmál: „Je zdvořilé, se zeptat.“ Nalil si trochu horkého nápoje a přidal mléko, než se vrátil ke křeslu u krbu. „Pokud by vám to nevadilo, byl bych rád, kdybyste se sem vrátil o tomto víkendu.“

Draco zaváhal. Už stačilo, že obětoval tento večer. Také mu nebylo nijak příjemné, se vzdát svého víkendu. Takže zalhal: „Mám rande.“

Remus se na něj skepticky podíval: „V sobotu i v neděli?“

Zmijozelovy šedé oči ani nemrkly: „Milujeme se,“ řekl suše, velmi dobře si uvědomoval, že mu vlkodlak nevěřil.

Remus si povzdechl, ale viděl příležitost k předložení tématu, o kterém chtěl diskutovat: „Kdybych si myslel, že mi budete věnovat pozornost, tak bych vás varoval, abyste si dával pozor na to, s kým si od nynějška dáváte schůzku.“

Draco, samozřejmě, neměl v úmyslu mu věnovat pozornost – ale neobvyklost takového varování ho přiměla se zamračit na druhého muže: „Co to má znamenat?“

Remus pokrčil rameny: „Teď jste vlkodlak. A to vlkodlak, který si stále hledá svého druha, smím-li dodat.“

Zmijozel se ušklíbl a přemýšlel, jestli ví, kam tohle směřovalo: „Cože? Takže pokud půjdu na jediné rande, tak to znamená, že jsem najednou našel druha? To budu s ní uvázán po zbytek mého života? To sotva zamýšlím –“

Samozřejmě, že ne, nebuďte hloupý.“ Remus zakroutil hlavou a odmlčel se, aby se napil svého čaje, než pokračoval. „Kdepak, my máme vždy jen jednoho druha a obávám se, že nemáme ten luxus výběru. Tento problém pochopíte, až s příchodem skutečnosti, že jsme také naprosto se schopni zamilovat do jiných, pokud jsme neměli dost štěstí na to, abychom si dost rychle našli našeho druha.

Zmatený blonďák se zamračil: „Cože?“

No, čistě hypoteticky. Řekněme, že si vyjdete s kteroukoli dívkou, která upoutá vaši pozornost. Vše půjde dobře, oba si padnete do oka, jak se říká, a nakonec se zamilujete. Pak se chystáte si ji vzít a možná mít děti –“

nechci děti a velice pochybuju, že se asi zamiluju -“

To není problém. Problém je, že jste hypoteticky zamilovaný až po uši do té dívky. A pak se setkáte se svým druhem.“ Remus pokrčil rameny, jeho výraz byl lehce smutný. „No a samozřejmě nemáte na vybranou. Vše ve vás bude naléhat, abyste se svázal s tou osobou, abyste zůstali spolu a nikdy se neodloučili. Abyste se milovali. Váš vztah s tou dívkou, do které jste se původně zamiloval, bude zničen a nebude nic, co to může změnit.“

Draco nyní na něj zíral trochu s hrůzou: „Ale to je jako... Zní to jako Imperius nebo tak něco!“

Profesor mu věnoval zvláštní pousmání, které bylo jak pobavené tak zasněné: „Takový pocit to nebude. Budete to cítit jako tu nejlepší věc, která se vám kdy přihodila.“ 

Chvilku mlčeli, když o tom Draco přemýšlel a v duchu tuhle představu odmítal. Nějak pochyboval, že je ještě další situace, nad kterou neměl kontrolu a mohl by ji cítit jako nejlepší věc, která se mu kdy přihodila. Pomyslel si a přelétnul pohledem Lupina. Výsměch, který se rapidně nahromadil u této myšlenky se náhle vytratil při pohledu na jeho tvář. Draco hádal, že si druhý muž ani nebyl vědom toho, kolik ze sebe odhalil.  

Vy... jste se setkal se svým druhem?“ zeptal se a byl naštvaný sám na sebe, že do svého tónu nepřidal trochu pohrdání.

Jantarové oči s mírným překvapením kmitly nahoru a setkaly se s jeho: „Já... ano. Vlastně jsem ho potkal během mého prvního ročníku v Bradavicích. Tenkrát jsem si ani neuvědomoval, že on bude mým -“

On?“

Remus zamrkal: „Ehm, ano. Sirus Black.“

Dracovo obočí se povytáhlo, navzdory své snaze, aby skryl své překvapení: „Ale... chci říct, že pokud bych to přijal... i jen kvůli... kvůli... reprodukci, tak že druhem musí být... no...“

Remus se smál. Nemohl tomu zabránit, když čelil Zmijozelovu nepohodlí. „Kdo, žena?“ podařilo se mu doplnit i přes chichotání. „To není nutné. Přijdeš na to, že většina z nás jaksi nemá moc zájem o reprodukci, jak jsi to tak klinicky vyslovil, a to kvůli strachu z přenosu nemoci.“ 

Aha,“ zamumlal Draco inteligentně.

Znova se odmlčeli, když zpracovával tento poslední příval informací. Zmijozel si nebyl jistý, proč se oddával tomuto směru rozhovoru – který se ve skutečnosti nějak v jeho průběhu stával příliš osobním – ale vybudil jeho zvědavost. Zajímal ho jistým morbidním způsobem. Například se dověděl zjištění, že Lupin je gay – nehledě na svou část, která vážně křičela, že by mohl žít šťastně, aniž by tohle někdy zjistil. A s Blackem, ze všech lidí. Ale počkat-

Copak není Sirius Black mrtvý?“

Draco litoval své netaktní otázky, jakmile vyšla jeho ústy, což už byla událost sama o sobě. Lupin se na něj šokovaně díval a nezdál se být s to reagovat několik dlouhých sekund.

Já... Ehm, promiňte,“ zamumlal Zmijozel, cítil se zahanbeně.

Ne, to je... to je v naprostém pořádku. Je to celkem osvěžující slyšet to výjimečně na rovinu. A ano, zemřel před koncem loňského roku.“ 

Promiňte,“ řekl Draco znova, i když se to zdálo spíše zvykem dobrého vychování, než upřímným zájmem. „Takže... to znamená, že jste jaksi uvázán? Chci říct...“ vrhal pohledy okolo a snažil se nalézt nějaké vysvětlení, které by neznělo moc pitomě.

Přesto starší vlkodlak vypadal, že mu došlo, co měl na mysli: „Ale to neznamená, že se nemůžu zamilovat do někoho jiného, teď když je můj druh mrtvý?“

Draco přikývl.

To ne, můžu. Ale občas pochybuji, jestli je spravedlivé očekávat, že někdo bude splňovat standard, který Sirius nastavil, ale... určitě je to možné.“ 

Blonďák chtěl protočil oči nad takovým Nebelvírským klišé vyjádření citu, ale moudře je držel zamyšleně sklopené: „Aspoň vím, že můj není nikdo ze školy,“ řekl konečně. „Myslím, že bych si už teď všiml, kdybych byl přinucen se lepit zvláště k  jedné osobě.“

Lupin se najednou culil a slabě zakroutil hlavou: „Tím si nebuďte tak jistý. Znal jsem Siriuse pět let, než mi to došlo. Dokonce jsem se zajímal o druhé lidi během mého pobytu v Bradavicích. Můžeme být někdy celkem natvrdlý k tomu, co je přímo před námi.“

Draco se zamračil: „To pomůže,“ zabručel a Lupin nepřítomně přikývl, přitom se napil svého čaje.

***

Když Draco odešel, Remus se zabavil opětovným upravením šachovnice. Srovnal černé a bílé figurky do úhledných řad, než se s povzdechem posadil zpátky a opřel se do měkkých podušek. Jeho oči se pomalu stočily ke krbu a sledoval blikající, skomírající světlo plamenů a jeho myšlenky se toulaly...

Myslel na Severuse.

I teď mohl slyšet šokovaný, výsměšný smích druhého muže, ve který propukl při úplném vstřebání významu vzpomínky, kterou ukradl. Když na to pomyslel, Remus se schoulil a ponořil se hlouběji do své židle. Nikdy neviděl toho muže se tvářit tak pohrdavě a zděšeně, s takovou intenzitou.

Nikdy ve svém životě se Remus necítil poníženější v přítomnosti druhého člověka. Ani, když Bubák vyjevil jeho nejhorší strach nebo dokonce když první Huláci dorazili do Velké síně po odhalení jeho tajemství v Harryho třetím ročníku. Byl v pokušení na sebe použít Zapomeň, jen aby zapomněl na ten pohled se směsicí pohrdání a pomstychtivého pobavení, které se zračilo v černých očích.

Ale stejně tak jako klubko hanby, které se stočilo v jeho žaludku, se objevilo vzplanutí hněvu, které bylo ukryté pod jeho kůží od té nešťastné lekce. Severus jednal více než neprofesionálně. Měl z toho kruté potěšení, jak Remus věděl a byl nyní spojený s mužem, který byl s to si na něm vylít zlost způsobem, po kterém toužil již od jejich školních let. Pravda je, že Severus byl rozzlobený a zmatený obrazy Draca, které se ukazovaly v jeho paměti, ale to nebyla omluva. Prakticky utopil příležitost, aby vyslovil svou sotva skrytou hořkost.

S náhle nechtěným probuzením této jediné vzpomínky a řadou dalších s ní svázaných, v podobném duchu, Remus cítil jak se vylily jeho emoce. Mohl si jen představit, co by se mohlo stát, kdyby Severus zůstal v jeho mysli o chvilku déle a byl tak svědkem chaosu, který vytvořil, stejně tak jako malých útržků Remusova soukromí, které se mu podařilo zadržet. Přinejmenším by Mistr lektvarů neodhalil plnou hloubku zamilovanosti dospívajícího Remuse, kterou kdysi skrýval.

Sám se na to pokoušel nemyslet od svých let v Bradavicích. Kromě toho, měl Siriuse a cítil, že si opravdu nechtěl pamatovat své pobláznění odsouzené k zániku. Ale teď...

Zasáhlo jej to s plnou silou mezi oči, jakmile Severus vyhrabal první z mnoha vzpomínek, o kterých si myslel, že navždy pohřbil. A to bylo matoucí a zrádcovské, protože tyto myšlenky byly stále zajímavé a jako chlapce či muže ho stále fascinovaly a zamilovanost byla stále tak hloupá a beznadějná tak jako vždy byla! Co to sním je?! To byl vážně tak bezcitný, že se přistihl, jak přemýšlí o někom jiném tak brzy po Siriusovi? A tak sebezničujícně, že byl přitahován k někomu, jehož nenávist k němu sálala jako žár...

Zakroutil hlavou. Stejně na ničem z toho nezáleželo. Pokud by ho nemohl zdravý rozum zadržet od dělání něčeho hloupého, tak by jistě jeho vlastní zlost a hněv na druhého muže mohli. Souhlasil s lekcemi Nitrozpytu, aby mohl pomoci, proboha! Pomoci Harrymu, pomoci válečným přípravám, dokonce i Severusovi! Věřil mu! 

A zato se Remus nikdy necítil tak zneuctěnější za celý svůj trpělivý a pronásledovaný život.

S povzdechem zavřel své oči, čímž zastínil pohled na zuřivě tančící plameny. Jeho tvář se pomalu uvolňovala, když zmizel jeho ustaraný výraz a uzavřel vířící emoce, které by si mohl dovolit ukázat jen v duchu.

Už se rozhodl, že bude pokračovat v lekcích tak zuřivě jako on. Ostatně to bylo pro dobro a snášel by i Severusův výsměch, pokud to bylo nevyhnutelné.

Ale nemohl připustit, aby se něco podobného znova opakovalo. Tohle nemohl dovolit.

***

Mezitím se Draco vrátil do hradu a okamžitě se vydal dolů do sklepení, kde si to zamířil do lektvarové laboratoře svého kmotra. Severus se zběžně zmínil, že hodlal strávit většinu večera vařením lektvarů, takže Draco neviděl nic špatného na tom, když se u něj zastaví. Mohl by mu i pomoci, kdyby ho požádal.

Zmijozel se nudil, i když by to vůbec nepřiznal. Vyučování skončilo, domácí úkoly má hotové a další BA setkání bude až za pár dnů a zjistil, že nemá co dělat. Pansy byla kdesi s hejnem svých chichotajících se kamarádek a Blaise teď byl zpola zahrabaný pod hromadou esejí. To byl hlavní důvod, proč se uvolil k návštěvě vlkodlaka; prostě nebylo nic lepšího na práci.

Mistr lektvarů vzhlédl se svým obvyklým naštvaným zamračením, když Draco vstoupil do místnosti bez zaklepání. Trochu zvolna zmizelo s rozpoznáním, i když ne zcela.

Draco,“ pozdravil stroze. „Potřebuješ něco?“

Blonďák pokrčil rameny: „Vlastně ne.“

Profesor zamrkal, narovnal se a odvrátil pohled od knihy, kterou si pročítal: „Tak proč jsi tady?“

Nemůžu tě navštívit bez důvodu?“ Chvilku bylo ticho, během kterého na něj starší muž mlčky zíral a tvářil se rozpačitě. Nakonec se Draco pousmál. „Právě jsem strávil přes hodinu s Lupinem. Potřebuju zmijozelskou společnost.“ 

Pokud to bylo ještě možné profesorův výraz potemněl ještě víc a pak se obrátil, aby se podíval na svůj lektvar. Mladší Zmijozel přemýšlel, jestli řekl něco špatného, ale ani za život nemohl přijít na to co. Severus věděl, že občas mluví se starším vlkodlakem, byť jen proto, aby se nezbláznil. Pokud bylo Dracovi známo, schvaloval to, do jisté míry...

Ty ho nemáš rád,“ uvedl blonďák, i když to samozřejmě vždycky věděl.

Samozřejmě, že nemám,“ zazněla kousavá odpověď, když Severus sypal hrst připravených bylin do již bublajícího lektvaru. „Ve skutečnosti jsem překvapen, že ho vůbec dokážeš tolerovat, takového směšného muže... Z toho, co jsem slyšel, tak ho toleruješ celkem dobře.“ Blýskl na něj zlobný pohled.

Draco překvapeně zamrkal. Už to bylo dlouho, kdy dostal takový pohled. Dokonce déle, než si mohl pamatovat. A nebyl si opravdu jistý, co udělal špatně: „Co to má znamenat?“

Jeho kmotr si odfrkl a švihnul svou hůlkou. Ačkoli další pohyby byly prudké a rychlé se zjevným podrážděním, přesto byl tak opatrný jako vždy, když dával pozor na svůj lektvar: „Doufám, že máš na paměti, Draco, že současný stav tvého života je jeho vina, zatímco zdivočele běháš s ním a Potterem.“ 

Zmijozel na něj po dlouhou chvíli tupě zíral, než zahuhlal se stejnou inteligencí: „T-ty o tom víš...“

S posledním zbytkem ovládání, které uniklo jeho kontrole, se Severus k němu otočil se zuřivě blýskajícíma očima: „Co to děláš?!“ požadoval vědět, jeho hlas byl chladný, klidný a sykavý, svůj hněv vyjádřil tak jasně, až Dracem prošlo chvění. „Co se stalo, že s tím bojuješ?“

Co bych měl podle tebe dělat?“ blonďák prskal obranně zpět, také vybouřený zlostí. „Já jsem se snažil s tím bojovat a ignorovat to – nefungovalo to! Ty vůbec nechápeš, co to se mnou dělá! A pokud to musíš vědět, jedinou chvíli, kdy jsem se necítil, jako bych ztrácel svůj rozum, je, když jsem mluvil s tím hlupákem!“

Uvědomil si, že již po druhé po několika dnech křičel, aniž by to měl vůbec v úmyslu.

Severus se jen ušklíbl: „Nebyl jsem si vědom, že ‘mluvení‘ zahrnuje rajzování lesem nebo – nebo přátelení se s Potterem, z nějakého hnusného důvodu! Merline, Draco!“ 

O čem to mluvíš?! Já nejsem jeho... přítel!“ Oba to slovo vyplivli jako by bylo něčím nechutné, což si upřímně Draco myslel, že bylo – v narážce na Pottera, v každém případě. Teď prostě nevěřícně zíral. „On byl zrovna tu noc tam, když jsem šel ven.“

Proč jsi vlastně byl venku?“

Protože to pomohlo!“ Zatraceně, pomyslel si v duchu, když si uvědomil, že právě bezděčně opakoval Lupinova slova. „Nevím proč, tak se mě na to neptej. Prostě to pomohlo.“ Odmlčel se s malým podrážděným odfrknutím a pak svraštil čelo. „Jak to vlastně všechno vůbec víš? Potter by ti to nemohl říct a myslel bych si, že Lupin -“

Zapomněl jsi, že jsem Nitrozpytec. Lupin by nedokázal ochránit své myšlenky, aniž by na tom závisel jeho život. To je velmi jasné...“ Rozhněvaný se obrátil a vrátil se ke svému kotlíku.

“Ty – ty jsi to vypátral?!“ Hloupá otázka, jak si pomyslel o několik sekund později. Znělo to, jako by Severus nebyl po léta špehem nebo něčím takovým.

Aniž by se otočil, se jeho kmotr sarkasticky zeptal: „A myslím si, že si užíváš svého místa v Brumbálově armádě?“

To je něco, co jsi ukradl z něčí mysli?“ odsekl Zmijozel. Nebyla to myšlenka, ke které měl odpor – jak by to mohl udělat, pokud měl víc morálky – ale znepokojilo ho, že Severus měl přístup k tolika informacím o něm.

Ne, to je něco, co se Brumbál uráčil sdílet se mnou. Také mi řekl o kletbě, kterou jsi vrhl – něco, na co jsi zapomněl. Zněla velmi známě, musím říct.“

Draco zčervenal. Ne, nikdy Severusovi neřekl o tom, co se stalo, i když měl očekávat, že o tom nakonec uslyší. A neexistoval důvod, že by nepoznal tuto kletbu. Koneckonců ji vymyslel.

Byla to nehoda,“ zamumlal slabé odůvodnění. 

Slyšel jsem,“ zazněla suchá, nevýrazná odpověď. „Nezodpovědný idiote. To je vše, co jsi potřeboval do svého záznamu. Nejen vlkodlak, nejen Malfoy, ale i vrah Chlapce-který-přežil. To by už mohla být úplná podoba, ne?“

Draco popuzeně upřeně zíral na záda staršího muže: „On není mrtvý.“

Mohl by být,“ obořil se Severus, než se zarazil s krátkým povzdechem, když si uvědomil, že přecházejí do malicherností. „Draco, možná by bylo nejlepší, kdyby ses vrátil jindy, až budeme oba v lepší náladě.“ Přesto se neotočil s pohledem na svého kmotřence a po chvíli nastalo dlouhé ticho. Pak se ozvalo několik kroků a dveře se zabouchly s takovou silou, až se zčeřila hladina jeho lektvaru.

Do jisté míry si mohl přiznat, že to mírně přehnal. Jedním dechem káral Zmijozela za prokletí Pottera a v dalším zuřil, že ho Draco toleroval. Byl to Lupin, koho vinil a vše se stahovalo k Lupinovi.

Jak tím mužem pohrdal...

 

« 19. kapitola « » 21. kapitola »

 

28.10.2009 17:30:17
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (121 | 20%)
Denne (122 | 20%)
Raz za týždeň (78 | 13%)
Raz za dva týždne (33 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one