Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Kapitola je věnována pro: Anfulka, darken, Dobby, enedaka, Ivet, katie11, Kattte, KiVi, koky, Mouldy, Sanasami

Alcea

21. kapitola: Vanima

Serpensortia!“

Toto kouzlo se rychle stávalo něčím jako tradicí. Opět černý had přistál na dlážděné podlaze se slabým zaduněním a sérií syčení. Ostatní studenti si nervózně poodstoupili, když se vztyčil směrem k nim, ale téměř váhavý další hadí zvuk přerušil ticho. Harry, který stál u Draca, se upřeně díval na vyčarovaného hada a šeptal v těchto svých sykavých tónech. Zmijozel poslouchal se skoro vědeckým zaujetím. Za celou dobu, kdy se znali, slyšel Pottera používat tuto schopnost jen dvakrát, v obou případech to bylo v zápalu boje. Nyní, když se oba uklidnili, se přistihl, že je spíše fascinován vlnou syčení a tichého šeptání, které unikalo z Nebelvírových rtů. Trochu se i zachvěl.

Oba zvuky syčení nakonec ustaly a hadí černé tělo se líně obrátilo a stočilo se volně kolem Dracova levého kotníku, had byl zcela krotký. 

Co byste mohli s tím udělat,“ začal klidně mluvit, i když s lehkým úsměškem, který se zdál, že je stále přítomný v této místnosti, „pokud bych vrhnul tohle kouzlo, kdyby tady Potter nebyl?“

Nikdo neodpověděl. Místo toho se setkal s nepřátelskými a neústupnými pohledy od většiny shromážděných. Několik Havraspárských se tvářilo s intelektuálním zájmem, zvědaví pokud jde o to, kam tím míří a většina Mrzimorských se třásla. Zato Nebelvírští – z nichž tady byl největší počet lidí – měli založené paže a bez mrknutí zírali. Naštvaný se podíval na Harryho s výrazem, který jasně říkal, Tak co? Udělej něco!

Harry jen nenápomocně pokrčil rameny. On měl také založené paže, i když jeho postoj byl s lhostejným zájmem. Draco ten pohled viděl už dřív. Potter ho hodnotil a snažil se pochopit, jak by se mohl vypořádat s touto ‘učitelskou‘ záležitostí.

Podělaná práce, pomyslel si Draco a přemáhal nutkání vyletět na Nebelvíra.

Tak fajn, když se nikdo nechystal nic udělat. Říkali si o to. V mžiku měl v ruce svou hůlku a proťal s ní vzduch tak, že tím zahrnul většinu místnosti: „Oppugno!“ tímto kouzlem mínil zlomit vůli vyčarovaného stvoření, což okamžitě účinkovalo. Had, který byl kolem něj ovinutý skoro láskyplně, ihned změnil své chování. Pohyboval se jako černý blesk, odhalil zuby a vrhnul se ke své určené kořisti.

Harry napůl ukročil dopředu a otevřel ústa, aby zasyčel protipříkaz, ale Draco vymrštil svou paži, zachytil Nebelvíra přes hruď a zatarasil mu cestu. Harry se na něj nevěřícně díval, ale Draco odmítl vzít na vědomí planoucí zelené oči, které se do něj propalovaly. Pozoroval hada, jak se připravuje k útoku a napjatě doufal, že by jeden z těch pomalu pohybujících se moulů mohl pomyslet na reakci, spíše než aby čekali na Harryho, až je zachrání. Ale svou hůlku měl stále při ruce, připravený nechat zmizet hada v poslední chvíli, pokud by opravdu musel.

Vypadalo to, že to bude muset udělat. Lidi se škrábali dozadu, ustrašeně mumlali a sahali po hůlkách, ale had byl rychlý a nebyl ve velké vzdálenosti, kterou musel překonat. Ginny Weasleyová spustila jekot, když svůj pohled upřel na ni a to vedlo k poslednímu zrychlení plazení.

Draco v duchu nadával a zvedl svou hůlku, aby zastavil útok. Ale dál se nedostal. 

Wingardium Leviosa!“

Černé stvoření vystřelilo do vzduchu, kde zůstalo viset, jako by zavěšené v bublině, ve které se velice zmateně a bezmocně svíjelo.

Grangerová nakonec vzala věci do svých rukou a nyní roztřeseně sklonila svou hůlku.

Draco zamlaskal: „Konečně.“

Harry se zamračil a odstranil ze sebe Zmijozelovu zadržující paži. I když to čekal i chtěl, tak ho Malfoyovy vyučovací metody znervózňovaly. Nikdy by nemohl přistoupit na takový risk, i když nebezpečí bylo minimální. Zmijozel to provedl chladně, neovlivněný rizikem.

Přesto teď blonďák jednoduše stál vzadu, když opět ustoupil a umožnil Harrymu uklidnit nepokoj, který tak rychle zapříčinil. 

Nebelvír s povzdechem vykročil dopředu a klidně šel ke vznášejícímu se hadovi, k němuž se natáhl: „Finite Incantatem,“ a stvoření spadlo do jeho natažených rukou a pak se vinulo nahoru po paži k jeho ramenům.

Harry, proboha...!“ Ron bezmocně gestikuloval. „Toto nefunguje! Takhle někoho zabije!“

Och sklapni, Weasley! Zkus se výjimečně pohnout sám, místo abys nechal – svou holku, aby tě bránila!“ 

Harry se otočil a zlobně se díval na blonďáka, ale neuniklo jeho pozornosti, že se Malfoy v poslední chvíli vyhnul svému obvyklému uražení Hermiony. Hm. Možná ho to vlkodláctví opravdu dělá vnímavějším.

Ty ho necháš z toho tak lehce vyváznout?!“ řekl Ron nevrle, jeho tvář zrudla červenými skvrnami jako vždy, když se rozčílil.

Harry pokrčil rameny: „Co mám dělat?“ zeptal se záměrně lhostejně, jako by byl s Malfoyem. Pokud tohle nebude fungovat, nedokázal by za něj najít náhradu. Kromě toho, Malfoy by měl být neoblíbený, jinak by to bylo kontraproduktivní, kdyby se pokusil uklidnit každý spor a argument, který by se rozpoutal.

Řekni mu to!“ ozval se zrzkův netrpělivý požadavek.

Harry krátce zavřel oči, v duchu počítal do tří a pak zakroutil hlavou: „Rone... Tohle je důvod, proč je tady. On má jasně odlišný styl od mého a vy všichni potřebujete vědět, jak něčemu podobnému čelit.“ Ukročil dozadu, aby se mohl podívat na ostatní. „Tyto hodiny už nejsou jen o určitých druzích magie. Jsou o technice a naučení se soubojům odlišných typů protivníků, proti nimž budete čelit, a kteří odmítají bojovat fér. A poznali, co je to doopravdy chtít vyhrát a vyhnout se zranění, ne jen o tom, že si pohrajete s nějakým kamarádem. Malfoy není Smrtijed, ale dost Temný na to, aby vás trénoval v metodách, které já neumím.“

Skupina propukla v šeptání, ale někteří z ní, nebyli tak tiší. Harry zachytil úryvky, které byly všude kolem něj. “...není Smrtijed?!“ “Jo, jasně.“ “Co to znamená, ‘Temný‘...?“ “...pořád nechápu důvod, proč je tady.“  

Připustil, že to muselo znít divně; Chlapec-který-přežil tvrdil, že Draco Malfoy není Smrtijed, cosi, co prosazoval skoro od doby, kdy byli v prváku. Ani tomu nepomohlo, že nemohl poskytnout důkaz, aniž by odhalil Malfoyův nový vlkodlačí status a přechod na stranu Světla.

Po této myšlence ho náhle napadlo, že mu asi Malfoy nechtěl oznámit svou objevenou důvěru v něj, ať už z kteréhokoli podivného důvodu. Zvědavě se otočil a tázavě se podíval na blonďáka.

Zmijozel na něj skutečně zíral, ale s jakou emocí, to Harry nemohl říct. Šedé oči nic neprozradily, ale aspoň v nich nebyla žádná patrná známka hněvu.

Pak se obrátil zpět ke svým posluchačům: „Poslyšte, uvědomuju si, že se nikomu nelíbí tato situace, tím méně Malfoy – ale, upřímně, toto je jaksi problém.“ Had kolem jeho krku syčel do jeho ucha, ptal se ho, co hodlá dělat a proč je ve vzduchu tolik napětí. Nyní si ho – ji – nevšímal a pokračoval v mluvení. „Dveře jsou stále otevřené pro každého, kdo chce odejít, ale... myslím, že tohle bude stát za to, pokud zůstanete.“

Po chvíli to byl Neville, který promluvil, čímž na sebe váhavě upoutal pozornost: „Harry, j-já ostatní moc neznám, ale když jsem minulý týden řekl, že zůstanu, nebylo to snadné rozhodnutí. Představil jsem si, že to tady bude těžší s... s Malfoyem. Ale nechci odejít.“ Zrudl, jakmile domluvil, rozpačitý z toho, že toho tolik řekl a to před Zmijozelem. 

Harry, můžeme s tebou mluvit?“ ozvala se Hermiona a přiblížila se k němu s Ronem. Už se kvůli této situaci hádali a diskutovali ve společenské místnosti, když je požádal, aby to přijali. Úroveň jejich hlasů přecházela od tichého, úmyslného šeptání ke slovní přestřelce mezi ním a Ronem, které byli svědkem všichni z Nebelvírské koleje. To se stalo teprve předevčírem a k příměří došli včera, když Hermiona přesvědčila zrzka, aby dal setkáním druhou šanci.

Harry přikývl, i když přemýšlel, kvůli čemu teď Ron bude protestovat. Tolik jak rozuměl nevraživosti a argumentům svých přátel, se mu podařilo nepříjemnou situaci ještě zhoršit. Bůhví, že se Malfoyovi nezamlouvala jeho nová povinnost a zbytek BA byl ostražitý a naštvaný kvůli jeho přítomnosti, Harry sám byl nervózní, ale věděl, že tohle je nutné, věděl to od té chvíle, kdy ho tento plán poprvé napadl. Mohl by použít nějaký druh podpory a v tomto okamžiku se ani nestaral o to, z jaké strany přijde. Ronova prudká povaha a zaryté odmítání spolupracovat bude problém, který nyní mohl vidět...

***

Draco sledoval Zlaté trio, jak odstupuje do rohu místnosti. Potter, jak viděl s trochou překvapení, se tvářil méně než příjemně, zatímco druzí dva měli stejné výrazy znepokojení. Skryl úsměšek. Takže se začínají projevovat trhliny...

Jaká je to báječná informace. 

Dál je nenápadně pozoroval. Z nějakého směšného důvodu měl Potter toho hada pořád kolem svého krku a ramen. Ve skutečnosti byl malý a mrštný – není to jeho nejlepší práce – a jeho váha se zdála, že mu vůbec nevadí. Draco dokonce viděl jeho oči, jak občas k němu kmitly a měl podivný pocit, že mu naslouchal, možná i rozmlouval. Copak toho idiota nenapadlo, že to není ani skutečné stvoření, se kterým mluví?! Zřejmě ne, měl za to, že by Potter mohl jen spustit řeč o rovnoprávnosti pro všechny tyto ‘neskutečné‘ hady, co jsou venku – nebo by to možná nechal na Grangerové...

Zakroutil hlavou, aby se odpoutal od této surrealistické představy a vrhl pohled na zbytek místnosti. Ochranný shluk z členů BA byl lehce rozptýlen a nyní ostatní mladí stáli ve skupinkách po třech či čtyřech a diskutovali o událostech tohoto setkání.

Nečekal, že Potter vyhlásí své mínění o tom, že není Smrtijed, a tak si nebyl jistý, jaké to bude mít následky. Stál sám v zadní části místnosti, odkud sledoval a poslouchal ostatní a snažil se zachytit nějaké zmínky o sobě a odhadnout všeobecný názor. Věděl, že je Temný – vždycky to věděl – ale to slovo Zlatého chlapce muselo něco znamenat. Ale co? Bylo dost pravděpodobné, že si mysleli, že se mu podařilo obelstít Pottera nebo něco stejně směšného.

Naproti tomu možná věřili, že Chlapec-který-přežil už zase použil svou magii a podařilo se mu ho ‘zachránit‘.

Tentokrát se mu nepovedlo skrýt pochichtávání, čímž si vysloužil několik znepokojivých a podezřelých pohledů, ale nevšímal si jich. 

Je Malfoy, byla to první věc, která mu skočila na mysl, když slyšel Pottera oznamovat svá mínění ke všem těm lidem, ať už to jakýmkoli způsobem mohlo mít vliv na jeho sociální postavení. Jako zmijozelský princ byl fanaticky opatrný na to, aby se vyhnul spřátelení se s Potterem za poslední dva měsíce nebo tak nějak. Vše, co nyní potřeboval bylo, aby tato cháska získala špatně pochopený dojem, že je teď ‘klaďas‘...

Taková urážka.

A samozřejmě nebylo nic, aby zabránil šíření této pomluvy, protože smlouva Grangerové nezakazovala sdílení novinek, které se přímo netýkaly BA, po celé škole. Do týdne by všude bylo, že Harry Potter věří Dracu Malfoyovi. Možná ho nemají rádi, ale věří mu, což bylo pro Zmijozela mnohem horší. Nepřežil by to, kdyby se to vymklo kontrole.

No, prostě to musí zarazit v zárodku, že jo? Měl by se dostat k Pansy a Blaiseovi dřív, než něco zaslechnou a řekne jim – důvěrně, samozřejmě – že zahájil nový plán, aby Pottera zaskočil.

Neměl sebemenší pochybnost, že by fáma o jeho ‘plánu‘ oběhla Zmijozelskou kolej během hodiny.

Jo, to by mohlo fungovat. Spokojený se podíval zpátky ke Zlatému triu a v klidu si přál, aby dokázal odezírat ze rtů.

***

Proč to děláš?“

Harry si hlasitě povzdechl, své podráždění předvedl takovým způsobem, jaký by  obvykle nepoužil na své nejlepší přátelé: „Už jsem vám to říkal. Protože nám může pomoci!“  

To ne, nemůže!“ Ron frustrovaně odhalil své zuby a zlobně zíral s blýskajícíma bleděmodrýma očima dolů na menšího Nebelvíra,.

Harry se na něj nezaujatě díval se založenými pažemi a snažil se ignorovat hada – Vanimu – která se ptala, proč by nemohla kousnout to velké stvoření, které čnělo nad nimi. Řekl jí to a to ne jednou, ale pokud se bude Ron dál chovat jako blbec, mohl by být přinucen odejít, aby nepřistoupil na toto pokušení.

Pokud bude spolupracovat, mohl by být právě tak dobrým učitelem jako jsem já.“ Viděl, jak se Ronovy oči široce rozlétly při tomto sdělení a otočil se k čarodějce vedle něj. „Hermiono, ty víš, že mám pravdu. Ve dvou setkáních, na které dříve přišel, se mu podařilo překvapit každou osobu v této komnatě – včetně mě. Původním účelem BA byla příprava všech na válku. Je jasné, že jsem to ještě nezvládl, když sem Draco může přijít, a tak hrozně vyděsit většinu lidí!“

Hermiona svraštila čelo, ale Ron jen civěl. Po chvíli se mu povedlo vykoktat: „Od kdy je to ‘Draco‘?!“

S uvědoměním svého podřeknutí Harry potlačil ruměnec a předstíral podráždění: „No dobře, Malfoy. Ale tohle není můj problém. Rone, přemýšlej o tom. Mohl ti ublížit, když ses ho pokusil ohrozit a neviděl jsem jeho hůlku –“

Taky jsem si všiml, žes mu ani nebránil! Proč?!“

Hermiona položila ruce na jejich paže, aby se pokusila uklidnit oba kouzelníky: „Oba křičíte. Lidi vás mohou slyšet.“

Harry si ji nevšímal a ohradil se: „Byla to ukázka, o které jsem si myslel, že byla nutná! Neber vážně to, že jsem ho požádal o pomoc. Opravdu nemusíš!“

To je proto, že to nechápu,“ odpověděl Ron popravdě, nezadržel zakňučení ve svém hlase. „My ho nepotřebujem, Harry. A nikdo ho nechce, to je jistý...“

Neskutečně frustrovaný Harry otevřel svá ústa, aby na to odsekl, ale Hermiona ho předběhla. Šla mezi ně, postavila se čelem k Ronovi a potlačovala zlostná slova na svém jazyku jediným pohledem.

Oba s tím přestaňte. Pokud něco z toho má fungovat, tak musíme být jednotná fronta. Vím, že by to Malfoy mohl zachytit, pokud nebudeme – a ať si asi myslíš cokoli, Harry, on tento fakt využije. Kromě toho, jak můžeš čekat od zbytku BA, že tě podpoří, Harry, pokud my ne?“

Rusovlasý kouzelník klidně pokračoval, díval se na ni způsobem, který říkal, že prohrál a on to věděl. Jak to mohla udělat s jen několika výtkami a přísnými pohledy, to se Harry nikdy nedoví, ale záviděl jí tento talent. 

Fajn,“ nakonec Ron zabručel a mračil se. „Jednotná fronta, mně je to fuk. Ale pokud to vybouchne, Harry...“

Dám na něj pozor, Rone. Vím, co dělám.“ S námahou se vyhnul dodání, doufám

Když se narovnal v ramenou, odvedl oba do středu ostatních teenagerů. Malfoy zachytil jeho pohled a pohnul se, aby se opět připojil a pokračoval v hodině.

***

S pouhou silou vůle Harry bránil sám sobě, aby nezasahoval do každého kouzla, kletby nebo ‘ukázky‘, které Malfoy považoval za nutné, i když začínal mít podezření, že si Zmijozel prostě užíval trápení. Jako by mu to už nebylo známé...

Přesto Malfoy překvapivě dokázal, že je schopen kontrolovat výbušné situace, které vytvořil. Stejně jako, když přivolal hada a poslal ji na skupinu, stále dával pozor, připravený neutralizovat hrozbu v sekundě, pokud by musel. Harry byl jen nerad ohromený, i když byl většinu večera nervózní, se svou hůlkou, kterou měl neustále v ruce. Občas si všiml Ronových nesouhlasných pohledů, ale jeho přítel se už neozval. 

Malfoy sotva mluvil, když učil. Nechal to na Harrym, nepochybně si byl vědom toho, že jeho posluchači jsou nepřátelští a stále si nepřipouštěl, že měl pro tohle nějaké opravdové nadšení. Občas se zcela stáhnul a sledoval, jak Nebelvír pokračoval v poněkud normální hodině. Vyzval je, pokud by všichni mohli vrhnout kouzlo Patronus, což pohotově udělali. Komnata se okamžitě naplnila stříbrným světlem.

Draco, místo aby sledoval BA, jak předpokládal, že bude dělat a naučil se jejich technikám, tak místo toho sledoval Pottera, s potlačovanou dychtivostí. Všiml si, že se zelené oči vyjasňují více než kdy jindy, když něco vysvětloval nebo povzbuzuje ty lidi, kteří u něj hledají pomoc. Tvářil se nadšeně, když jeho třída dokázala, že je stále schopna vyvolávat Patronusy.

V duchu si Draco umístil tento obrázek ke své další vzpomínce na sklíčeného a izolovaného kluka, kterého letos vídal dřív a přemýšlel o tom, co to změnilo. Nemohlo to být těmito hloupými hodinami. To šlo Dracovi na nervy a zhoršovalo to jeho náladu, než kdy dřív; bylo nepravděpodobné, že Potter měl tuto míru štěstí od nich.

Byla to úleva pro něj a viditelné zklamání pro Pottera, když se lidi začali omlouvat a zmizeli na noc. Lenka odešla s hravým rozloučením a pak zůstali jen on a Zlaté trio. Nebyl si jistý, proč tady pořád lelkoval, jen tím, že měl nějaký neurčitý dojem z mluvení s Harrym, když šli zpět ke schodištím, jak to udělali před několika dny.

Pak si za to nadával. Co to je do prdele? Kdy se mu tato myšlenka nahrnula do hlavy?! A jak se jí k sakru podařilo v ní zůstat, aniž by ji objevil a odstranil...? 

Otřásl se, když se vrátil do reality a nechal své rty stočit do úsměšku. Něco se s ním v poslední době děje. Přicházel o rozum, což bylo naznačováno faktem, že byl především zde.

Harry koutkem oka pozoroval Malfoye a všiml si, když se blonďák náhle zachvěl a rozhlížel se, jako by si právě teď uvědomoval, kde byl. Mračil se stejně jako vždy naštvaně a povýšeně – ale také v tom bylo ještě něco jiného. Harry zamrkal, dlouho nevěnoval pozornost tomu, co mu Hermiona šeptala. Malfoy vypadal... sám.

Zlobil se na sebe, že je sentimentální, ale ten pocit nezmizel. Možná to bylo nedostatkem zmijozelské pózy, která obvykle byla, jako by s úctou, v každém jeho slově, ale která nyní jasně chyběla. Možná to bylo faktem, že vlastně pracoval v noci a do něčeho vložil své úsilí – i když se to statečně pokoušel nedat najevo – a nyní stál stranou, aniž by obdržel slova díků od kohokoliv z nich, zatímco Ron s Hermionou za něj tahali a pobízeli ho, aby odešel bez ohlédnutí.

Harry, kámo, no tak.“

Nebelvír si povzdechl a pozvolna vytáhl svůj rukáv z Hermionina sevření: „Jděte napřed, doženu vás.“

Ronův výraz náhle ochladl a kroutil hlavou v tichém rozhořčení, než beze slova odkráčel. Hermiona ho následovala, i když na něj vrhla další ustaraný a rozezlený pohled.  

Za ním se ozvalo pomalé protáhlé mluvení, jakmile se dveře zavřely, z místa, kde byl blonďák rozmrzele opřený o stěnu: „Sotva potřebuju, abys mě doprovodil domů, Pottere.“ Draco se vůli zbavoval ruměnce, který ho přemáhal, když pomyslel na ten zvláštní dojem, kterým se před několika okamžiky krátce zaobíral.

To ti nenabídnu,“ byla rychlá, mírně pobavená odpověď, zatímco Harry udělal několik kroků dopředu.

Tak proč jsi pořád tady?“

A ty?“

Dívali se na sebe, zachyceni v patové situaci, dokud se Harry ironicky neusmál a sklonil svou hlavu. Bože, ve všem museli závodit, že jo? Otevřel svá ústa, aby to tak podobně okomentoval, ale zadržel se, když se ozval příval syčení v blízkosti volného rukávu u jeho hábitu.

Vlkodlak zamrkal a šedé oči kmitly ke zdroji zvuku: „Och, řekni mi, že to není to, co si myslím, že je...“

Harry zčervenal, když zvedl svou paži a pomalinku odhrnul látku, čímž odkryl oválnou hlavičku, která se třpytila černými šupinami a spočívala na hřbetu jeho zápěstí. Vanima kmitala svým jazykem, aby ochutnala vzduch, pak rychle zmizela zpátky do bezpečí jeho hábitu. 

Myslel jsem, žes to nechal zmizet!“ vykřikl Draco dřív, než by se mohl zarazit. „Uvědomuješ si, že to je vyčarované stvoření, že jo...?!“

Nemůžu ji nechat zmizet, vždyť má jméno.“ Zdálo se dost rozumné, aby protestoval.

Zmijozelův výraz byl prázdný. A slabě kroutil hlavou: „Jak může mít jméno? Vždyť existuje jen pár hodin.“

Harry pokrčil rameny a nepřítomně přebíhal svou volnou rukou po štíhlém těle, které mohl cítit pod svým rukávem a bylo stočené kolem jeho paže: „Nemám ponětí, ale má jméno. Vanima.“ Přesto ho něco napadlo a rychle vzhlédl. „Ehm, nechceš ji zpátky, že ne? Chci říct, vím, že je technicky tvá, ale myslel jsem si, že když s ní nedokážeš mluvit...“

Krátce se ukázala Dracova nevíra a opět zakroutil hlavou, polevil: „Nemáš zač. Merline, Pottere, jedině ty by sis mohl pořídit mazlíčka z... kouzla.“

Hm. Bude to milé, mít si s kým povídat.“

Divný,“ zamumlal blonďák, hlavně pro sebe. Pak svraštil čelo a dodal: „Kde to přesně budeš mít?“

Ji,“ opravil ho Harry automaticky a pak si uvědomil svůj problém. „Och.“

Ložnice nebyl dobrý nápad. Jeho spolubydlící by jaksi nebrali vlídně normálního hada v jejich ložnici – pro hada, který byl původně vytvořen Malfoyem, by neexistovala ani možnost. Krátce si pomyslel, že ji nechá tady, ale pak tento nápad zavrhl stejně tak rychle, vážně si nebyl jistý, co by se mohlo stát, kdyby tady nechal živého tvora. Komnata reagovala na jakékoli myšlenky, které byly uvnitř a nemohla by se otevřít, dokud by ji neopustil. Mohl by nechtěně zavřít Komnatu navždy, pokud ji tady nechá.

Nebylo nikde nic jiného, k čemu měl přístup – alespoň ne soukromý přístup, v každém případě.

Draco zblízka pozoroval, jak se Potterův obličej pomalu stává skleslým. Cítil nepohodlné kroutění ve svém žaludku, když byl svědkem tohoto projevu a jeho zdrceného slabého zamračení. Ani nevypadal, že si uvědomil, že se mračí, když zelené oči pohasly a sklopily se k jeho levému zápěstí, kde se skrýval had. Příliš emocionální mizera.

Co si myslíš, že bych s ní měl dělat? Pustit ji do lesa?“

Draco pevně zaťal své zuby. Kdepak, nemohl by říct ani slovo. Nemohl by, protože myšlenka, která právě teď probíhala jeho hlavou byla vyloženě ta nejhloupější věc, která ho vůbec kdy předtím napadla-!

Draco proti své vůli vypustil dlouhý útrpný povzdech, než slabě zašeptal: „Mám soukromý pokoj...“ 

Harry na něj zamrkal, chvíli nechápal: „Ty... ty chceš říct...?“

Draco se zlostně díval: „Řekni jí, aby se vyhýbala koupelně, nechala být vše, o čem si myslí, že je jedlé, pokud jí to nedáš ty a jestli by na mě tolik zle nesyčela...“ 

Proč... bys mi to nabízel?“

Zmijozel neměl absolutně žádnou zatracenou představu a právě si připomenul tento fakt. Co se s ním děje?! Bylo to, jako by ho nějaký dočasný nátlak dost dlouho řídil na to, aby otevřel svá ústa a pronášel tato odsuzující slova a teď na něj zelené oči zíraly, jako by ho Harry viděl poprvé v životě.

S rezignací a podrážděním vztáhnul ruku: „Och sklapni a podej mi ji, Pottere. Neplánuju tady zůstat celou noc.“

Harry bez váhání natáhnul svou paži a uvolnil sérii syčení, byla to šeptavá slova, která proklouzávala Dracovou myslí jako tekutina. Vanimina plazí hlava se pomalu objevila a pak se začala plazit po paži, která na ni čekala.

Nekousne tě.“

Zvuk Nebelvírova normálního hlasu ho překvapil. Hadí jazyk ho uchvátil, jak si uvědomil. Poslouchal ho s fascinací a ohromením, když ho had okamžitě poslechl. 

Když se vrátil k sobě, odfrkl: „To by bylo v jejím nejlepším zájmu, aby to neudělala.“ Shlédl na dlouhé černé tělo, které svíralo jeho předloktí a loket a ochutnávalo jeho kůži kmitavým jazykem. Prstem se zlehka dotkl zadní strany její hlavy a obtahoval pruh ze stříbrných šupinek uprostřed černých.  

Harry se na něj zvědavě díval. Popravě, nikdy nepoznal někoho, kdo by byl tak kurážný v blízkosti hadů. Někdo jiný než on sám, samozřejmě. Ale naproti tomu, předpokládal, že Malfoy musel být zmijozelský princ z nějakého důvodu.

Nic ji neuděláš, že ne?“ cítil potřebu si to ověřit, čímž si vysloužil rozezlený pohled.

Bože, Pottere, jsem nepříjemný, ale nejsem zlý. Dokud se mě nepokusí kousnout, bude to fajn.“

Draco stále nepřítomně hladil svou novou, částečně nevítanou spolubydlící a vydal se ke dveřím, Harry se vlekl za ním. Zmijozelovi se nelíbilo ticho, tak řekl první věc, která mu přišla na mysl: „Jak to, že Tým snů není tak dokonale zářivý jako obvykle?“  

Nebelvír zamrkal a přemýšlel, jestli Malfoy byl vždycky tak hrubý, i když byl společenský: „Kdo, Ron a Hermiona?“

A ty.“

Och. Oni si myslí, že jsem se zbláznil.“

Blonďák vzhlédl a podíval se na něj, aby viděl, jestli je vážný: „Neříkej. Kvůli mně?“ škodlivý smích, který se zakrýval za jeho hlasem, sotva ukryl.

Harry pokrčil rameny, podle všeho si toho nevšiml: „To je jeden důvod. A neví, že jsem se učil, abych se stal Zvěromágem. Ani nemají ponětí, kam jsem mizel v těchto posledních měsících. Pravděpodobně si mysleli, že jsem se sebepoškozoval nebo něco stejně šíleného. Jo a díky tobě si myslí, že mám všude noční dostaveníčka, protože jim neřeknu, kdo je má ‘holka‘.“  

Potom se Draco musel smát. Ach ta ironie, že si Potterovi kamarádi dělají starosti s jeho duševním zdravím, zatímco on, údajný nepřítel, zná všecko, na co by se chtěli zeptat.

To není sranda,“ naléhal Harry bez větší síly.

Mohl by si jim to prostě říct... no, všechno, kromě těch věcí o mně. Mimochodem, proč to neřekneš?“

Záleží ti na tom?“

Ne. Nijak zvlášť.“

Nebelvír mu věnoval úkosý pohled a povzdechl si, rozhodl se na to pohlížet jako na upřímné stejně jako ‘osvěžující‘, spíše než, že to bylo tak bolestně netaktní.

 

Pozn. překl.: Jen pro zajímavost – Vanima znamená v elfštině krásná či krásný.

 

« 20. kapitola « » 22. kapitola »


01.11.2009 09:30:36
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (122 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one