Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi
Kapitola je věnována pro: Archoo-chan, darken, Dobby, enedaka, gleti, Ivet, Kattte, Marlow, Sanasami

Alcea

22. kapitola: Přátelé? Nikdy!

Draco se probudil a protahoval se uprostřed spleti příjemně hřejivé přikrývky. Ale s ním se hýbalo ještě něco jiného.

Potterův hadí mazlíček, kterého objevil, měl nepříjemný zvyk se stahovat k tělesnému teplu. Tohle nebylo první ráno, kdy se probudil a našel ji šikovně stočenou na svém břichu. Protočil oči a stvoření ze sebe odstrčil tak, že přistálo v neelegantní kupce na posteli a zuřivě syčelo. Draco zmizel dřív, než by mohla pomyslet na kousnutí.

Zívl a šel do sprchy. Přinejmenším se ukázala být velice nenáročným hostem. Byla příliš malá na jezení myší, což by mohlo nechat binec, takže občas přeměnil nějaké přebytečné nitky do cvrčků a nechal ji lovit cvrkající hmyz, zatímco byl na vyučování. V době, kdy se vrátil, byly už jeho pokoje neodvratně tiché.

Její nebelvírský vlastník se ukázal být mnohem větším problémem. Jak byl naivní, pomyslel si Draco, když čekal, že Potter nebude oddaný typ. Byl tady každý den v týdnu jen proto, aby viděl toho zatracenýho hada. Pak seděl, často celé hodiny a rozmlouval s ní v tom jejich děsivém jazyce, který vůbec nezpůsoboval Zmijozelovi chvění...

Zprvu Draco stvoření předal a pohrdlivě zavřel obraz. Ale pak si všiml, že Potter neodešel po jeho vydání. Ten hlupák trval na sezení přímo venku na chodbě, kromě případu, kdy přerušoval konverzaci pochechtáváním nebo občasným promlouváním s Lilith. S uvědoměním, že tím Potter pouze přitahuje všechnu nežádoucí pozornost – Zmijozelských, kteří přesně věděli, kde je jeho nový pokoj – se Draco neochotně smiloval a umožnil Nebelvírovi být uvnitř kvůli jeho návštěvám. Nemluvili spolu – vůbec, vždyť nebyli přáteli, bez ohledu na to, co si Severus myslel – a často Draco zjistil, že opouští své pokoje, aby našel společnost, zatímco Potter zůstal na pohovce a syčel.

Zmijozel si také určil rozumné vysvětlení pro svůj okamžik nepříčetnosti, který ho natlačil do této směšné situace. Bylo to Brumbálovým kouzlem poslušnosti. To muselo být ono. Přesně tak, jak zněly podmínky jejich souhlasu, byl přinucen nabídnout svou pomoc, proto mohl pomoci, a proto tedy musel.

Neexistovalo žádné jiné vysvětlení.

Sprcha mu poskytla obvyklou hřejivou úlevu, ale pro tentokrát se zdržel masturbování. Všechno vzrušení a adrenalin potřeboval na naplánovaný zápas, který bude za několik hodin proti Havraspáru. Changová je dobrý chytač, teď když konečně přestala každých pět minut brečet a sama měla nechvalnou pověst mezi ostatními kolejemi. Nehodlal ji podceňovat.

***

„Kolik je hodin?“ zeptal se Ron.

Harry se podíval na své hodinky: „Půl dvanácté.“

Zrzek se zazubil a tvářil se nedočkavě, přitom si nacpal další housku s máslem do úst, než se postavil: „Měli bychom hned jít nebo přijdem pozdě.“

„To se ti nepodobá, abys byl dochvilný,“ oznámila Hermiona a zírala na něj.

Harry si odfrkl: „To jo, ale tohle je Famfrpál. A jiná pravidla.“ Zpola skryl zívnutí a vstal, aby následoval Rona.

Hermiona si povzdechla a rychle si strčila knihu pod paži a pospíchala za nimi: „Vždyť to nebývá ani když hraje Nebelvír, Rone. Takže nechápu ten velký rozruch.“

„To ne, ale je to šance, vidět poraženého Malfoye. Cho je skvělý letec. S tím zmetkem nemůže prohrát.“

Harry automaticky otevřel svá ústa, aby přidal svůj názor, ale pak se málem zadusil, jak se tomu snažil zabránit. Dobře, teď není vhodná doba na opakování stálé diskuze o Malfoyovi, která byla o tom, že si vlastně myslel, že Zmijozel je lepším hráčem. Ron byl vzteklejší než kdy dřív, když se mu připomenula blonďákova pouhá existence, jako by se snažil přesvědčit Harryho všemi důvody, jak ho nenáviděli. Harry si nebyl jistý, jak na toto reagovat. I když to teď nebylo fér kvůli lepším vztahům s vlkodlakem a nepříjemně si uvědomoval, že to už mezi nimi nebylo to stejné nepřátelství. Mohl by si myslet, že to bylo jen z jeho strany, až na to, že upřímně pochyboval, že by ho Malfoy loni někdy pustil blíž do svých pokojů, natož mu důvěřoval natolik, že ho v nich nechal samotného. Kromě toho Zmijozel dokázal, že byl schopen být společenský, když byli sami – cosi, čemu by se Harry jen před několika měsíci smál. A pak ty úplňkové noci, které byly odlišným zážitkem, když byli všichni spolu...

Prostě nevěděl, jak přimět své přátelé, aby tohle vše chápali – nebo i kdyby se měl o to pokusit.

***

Chladný vzduch pálil jeho kůži a šlehal vlasy kolem jeho hlavy. Věděl, že v prudkém, chladném slunečním světle budí dojem svatozáře. Ohýbal prsty na své volné ruce a netrpělivě čekal, až skončí formality.

Ve středu hřiště madame Hoochová sledovala Marcuse Flinta a Rogera Daviese, jak si potřásají rukama, zatímco pronášela pravidla. Ostatní Havraspárští stáli naproti jemu, zrcadlově k jeho vlastnímu týmu. Letmo se podíval na Changovou a viděl, s jistým uspokojením, že její tmavé oči mohly být právě tak chladné jako jeho vlastní, když chtěla.

Tak tohle byla holka, o které slyšel, že ji měl Potter rád. Draco si ji vlastně nikdy předtím nevšímal, vyjma občasného výsměšného projevu kvůli její ubrečené reputaci, stejně si tak matně uvědomoval, že chodila na BA setkání. Připustil, že je pěkná, ve více méně běžném a normálním způsobu a věděl, že je dobrý letec – dobrý, ale ne skvělý. Myslel by si, že by se nebelvírský Zlatý chlapec mohl přirozeně zajímat o někoho stejně tak nedosažitelného jako je on a samozřejmě skončili jako další legendární bradavický pár, jakým byli Potterovi rodiče nebo dokonce jeho vlastní.

Cho se jen zdála moc... obyčejná. Byla jako tucet jiných milých a pěkných holek, které nyní chodily do Bradavic. Průměr.

„Nasedněte na košťata!“

To strhlo jeho pozornost ihned zpátky a přehodil nohu přes svůj Nimbus 2005 – nejnovější koště, které si přinesl z domova před začátkem školy; pravděpodobně poslední dárek, který dostal, ledaže by se Lucius brzy slitoval. Jeho oči našly ty Changové a oddělil své rty ve výrazu, který by mohl někdo milně považovat za úsměv, pokud by byl slepý.

Ostrý hvizd pískotu Hoochové je poslal všechny raketově do vzduchu, společně s vlnou hlaholu od obecenstva.

V tento okamžik Draco netušil, že příval veselí a náhlého štěstí, které dostával vždy, když letěl, bylo nápadně podobné pocitu, který prožíval Harry. Nicméně ho z obecenstva sledoval jistý Nebelvír a mračil se. Harry dával přednost dnům, kdy by se mohl dívat bez starostí, místo toho aby si všímal hrozně intimních faktů o Dracu Malfoyovi.

„A jdeme na to!“ křičel Seamus z komentátorského stanoviště. „Odrážeči Crabbe a Goyle začali s překvapivě rychlým startem – och! Pozor, Daviesi, málem tě zasáhli. Camrál má zmijozelský střelec Warrington, pak Montague, dokáže havraspárský brankář – kdepak, Zmijozel dává gól...!

Ron šeptem slabě zavrčel a Harry v odpověď protočil oči.

„Vypadá to, jako by se Malfoy a Changová ostře sledovali. Ještě mezi nimi nevidím volný prostor!“

Trochu to přehání, pomyslel si Draco suše. Přesto nemohl popřít, že on a druhý chytač letěli těsně u sebe. Naklonil rukojeť svého koštěte, čímž klesl níž a okamžitě uslyšel tupý příval vzduchu, jak Changová svištěla nad ním. Když lehce zrychlila, přizpůsobil se jejímu tempu a obratně se točil kolem dívky, předváděl se jí tím.

Mezitím jeho oči prohlížely hřiště. Byl ponurý den, obloha neochotně propouštěla tolik světla, které by se mohlo odrazit od Zlatonky. Vnímal, že Changová dělá totéž, i když se s ním snažila bojovat, vrhali se vpřed a otáčeli se vysoko nad zemí. Poněkud jí v tom neomezoval, klesal zpátky, když se ujala vedení a točil se kolem ni, přitom oba stoupali a klesali v elegantní formaci.

„Havraspár opět dává gól! Nyní to je pro ně v poměru dvacet ku desíti!“

Svraštil čelo, ale nevěnoval tomu moc pozornost. Obvykle se nezabýval sledováním gólů, zatímco létal, protože se spoléhal na to, že chytí Zlatonku a vyhraje hru. Na čemkoli před tím mu málokdy záleželo.

Jeho pohyby se stávaly téměř pomalejšími, když vysoko nad zemí provedl ještě jednu otočku, na chvilku byl hlavou dolů a liboval si svistu větru ve svých vlasech a oděvu. Snadno se vyhoupl nahoru a čekal na Changovou, která vystoupala po jeho levici po opakování jeho triku. Nepodařilo se jí to.

Už se otáčela pryč a řítila se opačným směrem.

Harry chtěl křičet – pokud možno něco jako, „Arogantní debile!“ – ale zarazil se. No upřímně! Malfoy je idiot! Harry si všiml taktiky téměř v okamžiku, kdy s ní Cho začala. Rozptylovala Zmijozela, hrála si s jeho egem tím, že mu poskytla šanci na ta vzdušná představení.

A být Malfoyem, skočil by jí na vějičku. Sáhnul po příležitosti se naparovat a pózovat před obecenstvem, přitom nehleděl na fakt, že ho to činilo nepozorným. Cho jen čekala na ten správný okamžik k pronásledování Zlatonky a tím si získávala výhodu.

Většina obecenstva nyní fandila a povzbuzovala Cho. Ron vedle něj křičel jako blázen a bušil svou pěstí ve vzduchu. Malfoy vypadal zuřivě, když sestupoval za ní, přitisknutý těsně ke koštěti. Harry zaťal své pěsti a fascinovaně to sledoval, s rozšířenýma očima.

„A Changová je ve vedení! Její riskantní malý trik – mi připomněl, abych to zkusil. Přesto se Malfoy rychle přibližuje, teď když se mu konečně rozsvítilo. Och, toto by mohl být konec...“

Drž hubu, Finnegane, volal Draco v duchu. Idiot.

Pohyboval se na úrovni ocasu koštěte druhého chytače a vepředu mohl vidět Zlatonku. Cho se už po ní natahovala. Zoufalý přidal výbuch rychlosti a otočil se pod ni a manévroval tak, aby letěl hlavou dolů, čelem k ní.

Překvapeně se podívala dolů, asi čekala nějakou sabotáž. Bez rozmýšlení zavrčel a sledoval její měnící se výraz. V kritickém okamžiku se zapotácela a v tom Zlatonka náhle vystřelila dolů, pryč od nich.

Okamžitě se od ni odpoutal, pak letěl střemhlav, ani si nepřipustil plné uvědomění toho, co mohla vidět

(Špičáky?)

(Vlčí oči?)

a místo toho se soustředil na svůj úkol. Už jí nedovolí, aby s ním manipulovala.

„Och! Co se to tam stalo?! Rozhodčí zřejmě nic neviděla, jen to, že Changová prostě... minula Zlatonku! A opět jsou v jejím dosahu, ve vedení je tentokrát Malfoy...“

Harry zjistil, že stojí vedle Rona, s obavou, která z něj vyzařovala. Co to Zmijozel zrovna udělal?! Určitě by nemohl být tak hloupý... Ne kvůli hře...

Harry se krátce odvrátil od zápasu, aby se podíval k učitelské tribuně a zjistil, že zírá přímo na Snapea. Zvláštní, že měli takový okamžik jasnosti a jednomyslnosti, ale Harry náhle opět získal své podezření potvrzené v zuřivém pohledu svého profesora.

Jo. Malfoy je idiot.

„Havraspár má nyní padesáti bodové vedení, ale na ničem z toho nebude záležet, pokud Changová nechytí Zlatonku dřív než zmijozelský chytač!“

Draco zaťal zuby a ignoroval ohlušující burácení davu a větru. Jeho dech z něj unikal, zachycen v hrdle a vyháněl ho z plic svou sílou. Letěl střemhlav, byl ke svému koštěti tak pevně přitisknutý, že měl dojem, že pak bude mít modřinu po celé délce své hrudi. Ale fungovalo to. Vyhrával.

Zlatý míček klesal a klesal, dokud byl sotva palec od země, a pak svištěl stranou. Draco ho následoval, dosáhl tím ostrého obratu alespoň poloviny křičícího obecenstva. Pomyslel si samolibě a přemýšlel, jestli je Potter mezi nimi.

Kdepak. Koncentroval se. Nechtěl prohrát s Cho Changovou. Vždyť je lepším letcem, lepším hráčem a lepším kouzelníkem. Zaslouží si vyhrát! Ta mrcha si myslela, že ho může oklamat...! No právě se ukázalo, že se bojí, tak jak by měla.

Kterému z nich Potter fandí? Pravděpodobně své ex, pomyslel si s úšklebkem. Zatracený nebelvírský bastard!

Jeho vztek přišel odnikud a toho dokonce překvapilo. Ale právě teď nebyl čas, se ptát na jeho původ, jen tuto příležitost využít jako pohon, což okamžitě udělal. Jeho Nimbus nemožně zvýšil rychlost, právě když se Changové podařilo uzavřít prostor mezi nimi, a pak se natáhnul, netrpělivě a vzdorovitě, a chňapnul po zlatém cíli, než se otočil vzhůru, klidný svým vítězstvím.

Divákům a hráčům trvalo několik dlouhých okamžiků, než si uvědomili, že je konec. Finnegan stále hlásal góly, když se zarazil uprostřed věty a nejistě dodal, „Och... a Zmijozel právě vyhrál...“

Pak se konečně ozvala reakce. Burácení povstalo na stadiónu, jásající nad vítězstvím na jednom konci a nepřátelské zklamáním na druhém. Pokrčil nos a podíval se k Nebelvírským, zabralo mu okamžik, se nadřazeně podívat na Weasleyho, ale pak trochu překvapeně zamrkal.

Potter se široce usmíval.

***

Ron horečnatě cosi škrábal na papír, přičemž jednu ruku držel vzhůru a podle všeho počítal na prstech. Pak se zamračil, odhodil inkoustem obarvený brk a vzhlédl na Harryho.

„Uvědomuješ si, že remizujeme se Zmijozelem?“

Harry pokrčil rameny a vzhlédl od eseje z lektvarů, kterou se pokoušel psát: „Zbývají ještě dvě hry, Rone.“

„Jo, ale vypracoval jsem termíny. Zmijozel se příště postaví proti Mrzimoru – a ty víš, jak vypadají. Pravděpodobně budou tak vyděšení, že prostě ten Camrál předají!“

Hermiona zamlaskala: „Rone! To není fér a ty to víš.“

„Prostě jsem realista,“ zabručel. „Zmijozel získá velký nárůst bodů, takže to znamená, že musíme udělat to samé, až budem stát proti Havraspáru.“

Harry si v klidu naškrábal poslední řádek, který si psal: „Dost snadný.“ 

„A to znamená,“ pokračoval zrzek opatrně a sledoval svého přítele, „doufejme, že budem mít stejný základ, až bude Nebelvír hrát proti Zmijozelu na konci roku...“ 

Nesoustředěně přikývl a pak se podíval na Hermionu: „Jak dlouho musíme tuto esej dělat znova?“

Nebyl si jistý, ale myslel si, že viděl její úsměšek předtím, než se pustila do řeči o tom, jaké jim Křiklan stanovil požadavky.

Ron se mezitím snažil opět získat pozornost: „Neboj, kámo. Ty ho přelétáš. Jako vždycky.“

Harry mu věnoval pousmání a v myšlenkách se vrátil k zápasu, který sledoval dříve. Nebyl si tak jistý. Malfoy se rozhodně od loňska zlepšil. To bylo dost zřejmé z jeho triků, které předvedl na začátku hry, a pak později, když byl nucen napravit svou chybu odvážnou obratností. Harry měl pocit po jistou dobu, že se zřítí, když předvedl ten střemhlavý let, ale po celou dobu to měl dokonale pod kontrolou.

Zakroutil hlavou: „Nevím. Dneska se zdál docela dobrý.“

Nečekal Ronův nával hněvu jako odpověď na takový zběžný komentář.

„Harry, do prdele!“ jeho výbuch upoutal pozornost většiny společenské místnosti, dost k Harryho zlosti. Byl vděčný Hermioně, když rychle kolem nich vrhla utlumující kouzlo. „Co se to k sakru děje?! Nemysli si, že jsem tě neviděl, když dneska vyhrál! Ty... ty a Malfoy jste tak najednou přátelé?“

„Já... Rone, proboha... Nejsme...“ koktal s rozhořčením a hněvem, potlačoval emoce, když se usiloval, aby našel nějakou odpověď.

Hermiona do toho zakročila dřív, než mohl najít svůj záchytný bod a začal bojovat doopravdy: „Rone, posaď se.“ Chvíli se tvářil, jako by se jí chtěl vzpírat, ale Harry měl dojem, že brala lekce u paní Weasleyové a jediný blýskající pohled od čarodějky ho vrátil na místo. „Tohle je směšné. Přestaňte začínat boje tam, kde žádné nejsou.“

„Ale–“

Předklonila se, aby na zrzka zasyčela: „Copak sis nevšiml, že jsme s Malfoyem prakticky neměli žádné potíže – a s celým Zmijozelem – od té doby, co si s ním Harry začal povídat?“

„Brumbálovo kouzlo,“ trval na svém Ron tvrdohlavě.

„Ne, to tím není,“ kroutila hlavou. I Harry teď poslouchal, přiznal si, že si doopravdy této změny nevšiml. „Nevím jak ty, ale já jsem nebyla nazvána ničím útočnějším než ‚Grangerová‘ za minulých pár měsíců - Brumbálovo kouzlo tohle určitě nemohlo zahrnout. Dokonce přestal trápit i profesora Lupina.“

Harry se prudce posadil. Je to pravda? Ano, připustil, že je. Remus na začátku školního roku stále vypadal na pokraji nervového zhroucení, zvlášť když kdykoli v blízkosti procházel Malfoy s nepřátelstvím a zlostí. Teď o tom přemýšlel, musel uznat, že se oba zklidnili, i ve vzájemné přítomnosti.

Ron se zamračil: „Co to říkáš? Myslíš si, že to je dobrý nápad?! Dovol mi ti připomenout, že to je Malfoy.“

„To co říkám, je, že možná má Harry pravdu v tom, že může být užitečný. BA je jen příklad. Jen se podívej, jak to dělá život mnohem jednodušším.“

Neznali ani půlku z toho, pomyslel si Harry v duchu. Například Vanimu a úplňkové noci...

Ron zakroutil hlavou a vstal: „Tohle nezbaštím, ale když nikdo nechce poslouchat...“ hněvivě se odmlčel a vydal se k chlapeckým ložnicím.

Hermiona se na něj podívala: „On se změní. Myslím, že je trošku žárlivý, abych byla upřímná.“

„Na co?“ zeptal se nevěřícně.

Provedla neurčité, ohrazující gesto: „Myslí si, že jsi se s ním spřátelil, Harry, a ty víš, jak Malfoy vždy byl krutý, k Ronovi obzvlášť. On se... Myslím si, že se bojí, že... no –“

„Že se k němu začnu chovat stejně tak jako Malfoy? To je směšný.“

„Vím. Ron ti to musel říct.“

Harry se zamračil a opět shlédl na svou esej: „Já tady po tomhle za ním nepoběžím,“ ohradil se. „Pokud mě doteď dost dobře nepoznal, jaký by to mělo smysl?“

„To nemyslíš vážně...“

Harry si povzdechl. Ne, to samozřejmě nemyslel. Ale stejně za ním nepoběží, aby mu nabídnul nějaké pevné ujištění.

„Tak jako tak,“ řekl po chvíli pevně, „s Malfoyem nejsme přátelé. Nechápu, kvůli čemu si dělá starosti.“ A nebyli přátelé, řekl si pro sebe rozhodně. Jsou... spojenci. Nic víc.

Ne, nikdy nic víc, nehledě na fakt, že o sobě znali mnohá tajemství na to, aby se Harry cítil klidně nebo na fakt, že se probouzeli spolu ve více než jednom případě nebo na fakt, že se ten sen párkrát objevil v tomto týdnu. Kdepak. Nejsou přátelé. Vůbec.

Hermiona na něj zírala strašlivě vědoucím způsobem, tak se stáhl zpět k eseji z lektvarů a odvedl její pozornost otázkou na vlastnosti žíní z jednorožce.

 

« 21. kapitola « » 23. kapitola »


05.11.2009 18:15:04
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (121 | 20%)
Denne (122 | 20%)
Raz za týždeň (78 | 13%)
Raz za dva týždne (33 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one