Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi

36. kapitola: Pokoušení štěstí

Problémy jsou zažehnány, takže je tu další kapitola, která je věnována pro: Aurora, Cathrin Kay, darken, Dobby, enedaka, gleti, Ivet, Jashin-chan, KiVi, Leeseil, MIREK, Mouldy, Paulik666, Sanasami, Saskya, Shelis

Alcea

36. kapitola: Pokoušení štěstí

Někde v koutku své mysli Draco přemýšlel, co to do prdele dělá. Kam se poděly všechny jeho promyšlené důvody proti tomuto jednání?!

Stejně jako například o skutečnosti, že není gay. Nikdy se předtím tolik nedíval na jiného kluka, natož na Harryho. Ve skutečnosti se stále nedívá na jiné muže a neshledává je přitažlivými. Jen tohoto zatraceného Nebelvíra. No jasně. Copak nemůže být ve všem výjimka...?“

Draco logicky věděl, že vlk v něm byl tím zdrojem jeho přitažlivosti. Chtěl svého druha. Ale i tak, je to pro něj nějakou omluvou za to, že reaguje tak silně na toto vášnivé objetí? Když mu Harry najednou začal vracet polibek, tak vše co mohl dělat bylo, aby mu neuniklo nějaké trapné zakňourání a na chlapce hnedka neskočil, i přesto, že neměl nejmenší představu o... mechanismu něčeho takového. Chtěl Nebelvíra, krucinál všechno. 

Přesto v něm zároveň každý pud sebezáchovy křičel na protest. Kdyby se tomu poddal, byl by to jeho konec. Neodvratně by se svázal s Harrym – kdežto druhý chlapec by byl prostě volný jako vždy. Neměl k Dracovi žádný závazek, nevědomý svého postavení jako vlkodlakův druh. Kdyby chtěl mít pouze krátký románek – uvrhlo by to Zmijozela na tu stejnou úroveň jako Changovou – no, jemu by to neublížilo, že ano? Ale Dracovi...

Opět zjistil, že dovolil svému partnerovi, aby převzal kontrolu, když se otočil a přitiskl se ke zdi. Harry se na okamžik odtrhl, a jeho dech se zrychlil, když pátral v Dracově tváři po jakémkoli svolení. Blonďák nechtěl dát šanci, aby si to rozmyslel a zcela přemýšlel o tom, co dělá, a tak ho důrazně stáhl zpátky, pevně zavíraje oči před realitou. Jen na krátkou chvilku mohl předstírat, že na tom nebylo nic komplikovaného – žádné nepředvídatelné důsledky, žádné nevyhnutelné problémy. Nedělali to v chodbě s horečnou nadějí, že by nikdo nemohl jít kolem a uvidět je. Mohl předstírat, že má nějakou kontrolu nad svým jednáním.

Nenávidím to,“ řekl před chvílí. No, je to tak. Nikdy se ve své životě necítil zranitelněji a neexistovalo nic, co by s tím mohl udělat.

Harry se zachvěl, když cítil vlkodlakovu značnou sílu, jak mu podléhá. Ano, Draco by ho mohl lehce odstrčit, kdyby chtěl; mohl by lehce převzít kontrolu nad situací – jak předvedl teprve před okamžiky s Nottem. Místo toho se zdálo, že se naprosto poddal, přijímaje všechny Harryho dotyky, pro které se rozhodnul. Takové poddání bylo skoro ohromující.

Musel ukročit dozadu ze strachu, že se stane závislým na tomto pocitu.

Blonďák se na něj omámeně díval, když okamžik působil ztraceně. Harry zvedl ruku ke svým ústům, a zjistil, že ho Draco musel kousnout v jeho důraznosti, když se líbali, svými prsty odstranil i tu nejnepatrnější kapku krve.

„Co jsi ? Co se –? Draco...“ Bezmocně kroutil hlavou, a potlačoval nával hormonů a vzrušení, který ho zaplavil téměř v okamžiku, když ho Zmijozel popadl.

„JJá jsem ne...“ Blonďák na vteřinu zavřel oči a zdálo se, že setřásl cosi, co ho zachvátilo. „Promiň.“

„Neomlouvej se,“ zašeptal Harry, a nejistě si promnul zátylek. „Jen... Myslel jsem, že jsi nechtěl...“ Ukázal mezi ně. „...něco takového.“

„Ne. Nechtěl.“ Vtom si Draco pomyslel, že to je více méně pravda. Letmo se díval na Nebelvírův výraz, a pak se odvrátil. „...Nemůžu tomu zabránit.“

Harry si odfrkl: „Pěkné,“ odpověděl sarkasticky. „Opravdu, velmi pěkné.“ Ani se nepodíval na Zmijozela, stáhl se a uchopil svůj odložený Kulový blesk.

Když se obrátil k odchodu, vlkodlak ho chytil za zápěstí: „Ty ano?“ zeptal se, zamýšlel, aby to znělo obranně, ale místo toho nechal upřímnou zvědavost vklouznout do svého hlasu.

Harry si povzdechl: „Co?“

„...Chceš to?“

Nepohodlně se na sebe dívali, když Draco stále volně svíral Nebelvírovo zápěstí a Harry náhle ztratil slova. Jak by na to měl odpovědět? Ptal se ho tak na rovinu...

Copak v tom chtěl pokračovat...?

Nebo něco takového.

A to navodilo otázku: co to má Draco v úmyslu? Je to jen jeho... experiment? Prostě se nudil? Co když...

Od té doby, co ho Harry poznával, musel obdivovat Zmijozelovo odhodlání se dostat na vrchol, a i chlad se kterým se dal k dosažení tohoto cíle, ale teď ho nechtěně napadlo, že možná...

No, možná, že tohle je prostě další Dracův způsob, jak dosáhnout moci.

Nikdy se dosud skutečně nebál někoho, kdo využíval jeho jméno, a bylo ironické, že první osoba, která ho varovala byl Zmijozel, který vždycky pohrdal jeho slávou – měl za to, že jí stále pohrdal. Bylo to prostě tím

Ne. Rychle přerušil tento tok myšlenek dřív, než by mohl opustit váhavou důvěru, kterou si už zajistili.

Kromě toho, Draco by nikdy přesvědčivě nefingoval nevinnost nebo nervozitu, přesto teď projevil obě emoce, které jen dopomohly k tomu, že Harryho znervóznily mnohem víc.

„Pottere...?“

Zamrkal a uvědomil si, že blonďák byl zase blíž než by měl, i když působil, že na tento fakt nedbal, nebo na to, jak by mohli vypadat, kdyby někdo vyšel zpoza rohu. Pomalu, způsobem o němž si Nebelvír pomyslel, že si Draco nebyl vědomý tohoto jednání, svými prsty sjel níž a lehce přetřel Harryho dlaň.

„...Chci to,“ nakonec přiznal šeptem možná to nejtěžší doznání, které kdy učinil. Okamžitě sklonil v rozpacích hlavu, obávaje se, že uvidí Zmijozelův pobavený nebo vítězný úšklebek.

Draco neudělal ani jedno, místo toho se na něj upřeně díval: „Vážně?“

Nemohl zabránit protočení očí: „Ne, to je má představa vtipu.“

„Jdi do prdele, Pottere –“

„Říkej moje křestní jméno.“

Blonďák zmlkl, zjevně byl šokován. Zvědavě si Nebelvíra prohlížel, pak mu věnoval téměř neznatelné kývnutí. A usmál se.

„...Harry.“

***

Ron se vrátil do společenské místnosti s unaveným povzdechem, a automaticky zhodnotil všechny přítomné. Nebylo jich mnoho, všiml si rychle, když se okamžitě vydal k Hermioně. Většina týmu zůstala venku na hřišti. Spokojeně vzrušeně tlachali o obratnosti, které právě byli svědky, nahlas přemýšlejíce, pokud by mohli zařadit nějaké tyto prvky do jejich zápasů. Katie běsnila, že to jejich chytač od nich slízne, a byla šokovaná tím, že se mu Malfoy vyrovnal. V době, kdy Ron od ni odcházel, nesouvisle vykřikovala, jak potrestá obrýleného chlapce, zatímco ho jedním dechem chválila až do nebes.

Hermiona vzhlédla teprve, když se naštvaně bez okolků svalil na pohovku vedle ni.

„Slyšela jsem ten celý rozruch o Harryho chytačské hře,“ řekla čarodějka zamyšleně, když si poznačila místo ve své knize. „Bylo ta tak dobré, jak říkají?“

„Lepší,“ odpověděl zrzek rozmrzele, byl nešťastný. „A vlastně, kde je? Nahoře?“

Překvapeně se na něj podívala: „Ne, ještě se nevrátil. Vlastně jsem si myslela, že mohl zůstat s týmem.“

„Ne, zmizel s Malfoyem.“

„Och...“

Ron si odfrkl a zavrtěl hlavou: „Nechápu to,“ zabručel, přesto to postrádalo ten stejný hněv, před kterým se v poslední době měla na pozoru. „Jo, no dobře, ten zmetek je lepší letec než byl loni. A možná ví, že trochu lepší i na kouzlení. Ale...“ Zase zavrtěl hlavou a pokrčil rameny.

Soucitně se na něj podívala: „Harry ho zná líp než my, Rone. Je to samozřejmě něco víc než –“

„Ale to tak nemůže být.“ Předklonil se a opřel si lokty o kolena. „Vždyť je to Malfoy. Proč se zdá, že si to nikdo nedokáže připomenout kromě mě?!“

No fajn, rozhodla se. Oficiálně měla dost tohoto začarovaného kruhu. Odložila svou knihu stranou a přímo se obrátila k němu: „Tak to není, že si to nedokážeme připomenout, víš. Je to tím, že můžeme vidět, jak se změnil.“

„Ale –“

„Neříkej mi, že to je nemožné! Je pravda, že to je... nepravděpodobné, ale stalo se to. Copak sis ničeho nevšiml? Lucius Malfoy se ho zřekl? Brumbál mu věří natolik, aby pracoval s BA? Harry mu věří?!“

Ron na ni bezhlesně zíral.

Vypravila ze sebe jakýsi podrážděný zvuk: „Přešel na stranu Světla.“

Zrzek zamrkal, a pak svraštil čelo: „Děláš si srandu? Malfoy?! Jak tomu můžeš věřit?“

„Protože nejsem slepá? Rone, prosím přestaň být tak paličatý! Promluv si s Harrym –“

„Hermiono! Proč bych měl, když –“

„Chystal se s tebou promluvit,“ řekla, přerušujíc ho. „Když ses vrátil, chystal se ti vysvětlil, že se přátelí s Malfoyem.“

„Tak proč ne–?“

„Tys ho praštil, Rone! Praštil‘s ho a pokusil ses ho proklít, a byl to Malfoy, který tě zastavil.“

Zrzek vybuchl: „Ale já jsem jeho přítel od prváku! Nemělo by to něco znamenat?!“

„Ano. Ale, tentokrát... na to nemáš právo.“

Opřel se, jako by mu dala facku.

Pokračovala: „Harry tě neprosí, abys ho měl rád. Nejspíš by mohl být překvapený, kdybys s ním prohodil nějakou přátelskou řeč. To jediné, oč tě prosí je, abyste se neproklínali, jakmile se uvidíte – a tys to provedl chvíli potom, co ses vrátil!“

„Zasloužil si to –“

„Och, to teda ne,“ pokárala ho razantně. „A Harry si také nezasloužil tu melu, ačkoli by tě mohlo zajímat, abys věděl, že tě bezpečně dovedl zpátky sem i potom, co si ho praštil bez rozumného důvodu.“

Ron se na ni zamračil a odvrátil se, protože mu vzala vítr z plachet. Její klidné, objektivní pokárání znemožňovalo, aby odsekl, i když jeho zlost stále vřela pod povrchem.

Vtom se portrét otevřel, oba se otočili a sledovali, jak nikdo jiný, než Harry prošel dovnitř. V poslední době, když spočinul očima na zrzkovi, jeho jakákoli dobrá nálada se okamžitě pošramotila – ale tentokrát směšně zářivý úsměv nijak nepolevil. Na oba se zazubil, jako by úplně zapomněl, že by měl být na jednoho z nich naštvaný, a rukou si projel rozcuchané vlasy. Přes rameno si nesl své koště, a právě za sebou nechával vlhké stopy na koberci. Hermiona potlačila nutkání mu za to vynadat.

Místo toho se na něj se zájmem a trochu podezřívavě podívala: „Vypadáš šťastně,“ poznamenala. „Dobrá hra?“

Harry zamrkal: „Och. Hra. Jo, byla skvělá.“

„Mm. Ron to právě říkal.“

Zelené oči překvapeně kmitly na zrzka: „Tys to říkal?“

Ron zrudl a zíral na Hermionu. Jen proto, že se rozhodla, že jsou připraveni být k sobě milí, neznamená, že to tak je: „Má pravdu. Myslím.“

„Díky. Ehm, musím se osprchovat. Tak zatím, lidi.“ Obrátil se a vydal se ke schodům.

Těsně předtím, než k nim došel, Hermiona na něj zavolala, aby ho zastavila: „Doteď jsi byl s Dracem, Harry?“

Připitomělé uculení se vrátilo v celé své oslnivé kráse: „Jo. Proč, co se stalo?“

Zavrtěla hlavou: „Nic. To je jedno.“

Ron počkal patřičnou dobu, dokud si nebyl jistý, že druhý chlapec zmizel nahoře v koupelně, než se pomalu podíval na čarodějku: „Fajn. Chápu, že jsou přátelé, zní to strašlivě, když je to řečeno tak nahlas. Ale nezdá se ti, že je na tom něco... víš, něco divného?“

Se silou vůle se pochválila za to, že udržela bezvýraznou tvář: „Co tím myslíš?“

„Jako... Myslel jsem tím...“ odmlčel se a zamračil se. „Nic. Je to blbost.“ Merline, možná pravdu a vymýšlí si problémy tam, kde žádné nejsou. Byla jen jediná vysvětlující hrozivá myšlenka, která mu právě krátce vytanula na mysl.

Moudře držela jazyk za zuby.

***

Pozdě večer bylo možné vidět Hermionu, jak o samotě studuje ve společenské místnosti, s výjimkou skupinky prváků a druháků, kteří byli u krbu. Nevadilo jí to. Poskytlo jí to šanci dohnat opakování lektvarů – měla pocit, že by v nich mohla zaostat za Dracem, který získal vyšší známky než ona z nečekaného testu, který jim Křiklan zadal první den školy.

S povzdechem se opřela a promnula si oči. Byl to dlouhý den, ale poprvé po dlouhé době cítila, že konečně něčeho dosáhla. Ron se zklidnil, i když stále vypadal, že proti tomu bojoval. Mohla říct, že se jeho zlost na Harryho vytrácela, což byla úleva. Už by nedokázala řešit rozhořčené vykřikování od toho kluka.

Právě chtěla skončit, když se ozvaly kroky, a vzhlédla, když Harry vstoupil do zorného úhlu, vypadaje nějak upraveněji než dříve. Unaveně se usmál a přisedl si k ní na pohovku.

„Jsem unavený z toho vyptávání,“ řekl na vysvětlenou, čímž narážel na palbu otázek, které na něj vrhala Katie a ostatní členové týmu, jakmile ho k tomu donutili.

Přikývla a čekala, dokud nenadhodí nějaké téma, které měl na mysli. Znala Harryho. Když ji takto sám vyhledal, obvykle si s ní chtěl o něčem promluvit. Mohla to vidět v jeho výrazu, když se nedíval přímo na ni, ale na opotřebovaný koberec u jeho nohou tak, jako by v něm byly všechny odpovědi celého vesmíru.

„Co se děje?“ pobídla ho nakonec, když se k tomu neměl. „Předtím si vypadal dost šťastně.“

„To byl. Chci říct, že jsem.“ Opět zmlkl, a svraštil čelo.

„Harry...?“

Zhluboka se nadechl, vypadal, že se nutí na ni podívat: „Co si kouzelnický svět myslí o... ggayích?“

Pomalu povytáhla obočí. No. Pokud měla někdy sebemenší podezření na tuto věc, tak se právě potvrdilo její podezření. Váhala, hodnou chvíli si nebyla jistá, jak na to odpovědět. Myslel si Harry, že to chytře řekl? Co by mu měla říct?

Nakonec se rozhodla pro holou pravdu: „Pokud jde o tento problém, tak je to téměř stejné jako v mudlovském světě.“ Rozpačitě na ni zíral, dokud nepokračovala. „Stejně jako mladší generace – v našem věku – mají sklon být svobodomyslnější k celé této věci.“

„...a ty starší?“

„Ty mají sklon to odsuzovat. Zvláště čistokrevné rodiny.“ Musela zdůraznit tu poslední část, opatrně sledujíc výraz svého přítele. Lepší je, aby Harry znal to, o čem se zmiňoval, pokud opravdu narážel na to, co si myslela. Koneckonců Malfoyové jsou onou čistokrevnou rodinou. „A samozřejmě,“ dodala, „když se... slavné osoby veřejně přihlásí ke své orientaci, reakce bývají mnohem bouřlivější na obou stranách.“ Upřeně se na něj dívala do té doby, než zčervenal a dokonce si skryl tvář do dlaní.

„Nemůžu uvěřit tomu, že se o tomhle bavím,“ zazněl tlumený nářek přes jeho prsty.

„Tys to začal,“ podotkla. „Harry – Harry, podívej se na mě – Předpokládám, že tento čistě hypotetický rozhovor někam směřuje?

V zelených očích se zračila veselost, když mu poskytla tuto únikovou cestičku: „Jjá jsem jen tak přemýšlel, vážně... Víš, ze zvědavosti...“

Hermiona v duchu protočila oči, a pokračovala s hranou nenuceností, jako by toto bylo každodenní téma k rozhovoru: „Někdy na tom nezáleží.“

„Co tím myslíš?“

„No, v dějinách existují případy slavných čarodějek a kouzelníků, kteří měli milence toho stejného pohlaví. Jsou dokonce i zvěsti o Brumbálovi, a nikdo mu to nemá za zlé –“

Cože?!“

Pokrčila rameny: „No jsou. Ale chápeš, kam tím mířím? Pověst může občas nahradit to, co někteří kouzelníci považují za nedostatek. A pak jsou případy, které opravdu té osobě nedávají na výběr...“

Opět se odvrátil.

Skousla si ret, přemýšlela, jestli dělá správně, když riskuje říct část takové informace, ale pak se do toho přímo vrhla: „No, jako ve výběru vílích nebo... nebo vlkodlačích druhů.“

Harry na ni zamrkal a nasadil vážný výraz, který znamenal, že opravdu výjimečně poslouchal.

„Vem si například Siriuse a Remuse,“ řekla, ignorujíc lehké zachvění při zmínce jeho kmotra. „Remus by neměl vůbec říct, že je svázaný se Siriusem. Obecně kouzelnický svět, i čistokrevní, by s tím počítali, protože by to považovali jen za další aspekt prokletí.“

Harry si povzdechl a opřel se, nepůsobil o nic míň ustaraně, než když si poprvé sedl. Zamyšleně otočila několika stránkami ve své učebnici, čímž ho nechala, aby přemýšlel o všem, co řekla. Zcela se stáhl, jako by se ho pokusila tlačit do tohoto rozhovoru dřív, než byl na něj připraven.

Rozjímavé ticho trvalo tak dlouho, až mohla cítit, jak ji klesají víčka. Když už se bála, že usne, promluvil.

„Tak jak to můžeš... vědět, víš? Pokud jsi.“

„Předpokládala bych, že jsi přitahován k jiným klukům. Nebo holkám, jako může být tento případ.“

Sklousl si ret. „A co když... co když nejsi? Co když to je jen k jediné osobě?“

Znova ji napadlo, jestli si myslel, že to řekl chytře. Podrážděně zakroutila hlavou, a pokusila se formulovat svou odpověď: „Pak... snad nejsi přitahován k nějakému pohlaví. Možná si prostě přitahován k Dracovi jako osobě.“

„Ale – Cože?“ Jeho hlava se vymrštila a podíval se na ni s vytřeštěnýma očima.

Shovívavě se usmála: „Promiň. Nemyslela jsem si, že jsem to tak odhadla?“

„To tak není – Já nejsem Hermiono!“

„No co? Není to nic, zač by ses měl stydět.“

„Ale –“

„Už jsi ho políbil?“

Chlapec okamžitě zrudl, což u ní vyvolalo nepatrný úsměv.

„Och, tak to je důvod, proč jsi byl dnes odpoledne tak šťastný.“ Zazubila se, a nemohla se nezeptat. „Tak co? Byl lepší než Cho?“

Vážně si nemohla vybavit, kdy se naposledy tvářil tak vyděšeně. V zoufalství si opět skryl tvář, a zabořil se do polštářů.

Proti své vůli nemohla zabránit jiskřičce pobavení. Tohle určitě musela vylíčit Dracovi. Zmijozel musel být do určité míry fajn, protože až do nynějška nevěřila, že Harry má nějakou náklonnost k druhému klukovi – nebo nějakému jinému, když na to přijde.

„...Myslíš, že jsem pitomý?“ zašeptal nakonec sotva slyšitelně.

Pozorně si ho prohlížela. Myslí? Jak by to mohla vysvětlit, kdepak, jak ironické to bylo, tak si začínala myslet, že vlkodlak je vlastně jeho nejlepší volbou...? Draco... i když by chtěl, by mu nemohl nikdy ublížit, nikdy zradit a nikdy nezakolísal v loajalitě. Vlkodlak by ho chránil s velkou mírou své moci, s využitím veškeré síly, magie a důvtipu, které má k dispozici. A co víc, i když často nesouhlasila s jeho metodami, mohla chápat, že je výhoda mít nablízku Zmijozelovu chladnou inteligenci oddanou k Harrymu prospěchu.

A když by Harry mohl přijmout vztah s tím klukem, který ho dělá šťastným – něco, o čem by si nepomyslela, že je možné – no, tak tím lépe.

Takže se usmála: „Myslím, že to je ta nejmíň pitomá věc, kterou si po velice dlouhé době udělal.“

Překvapeně se na podíval a zamrkal.

S povzdechem sebrala své knihy a vstala, zakrývajíc zívnutí: „Řekneš mi o tom víc zítra, Harry. Promiň, ale usnula bych, kdybych tady ještě seděla dýl.“

Civěl na ni: „Co, to je všechno? Žádná přednáška? Ani žádné... otázky? Nic?“

Uculila se: „Zníš naštvaně, protože ti tím nezatěžuji život.“

„No... Já jsem myslel...“

Laskavě jemně zatáhla za jeho vlasy, než se otočila ke své ložnici, a přes rameno odpověděla: „Harry. Ne každý ti to chce ztěžovat.

 

« 35. kapitola « » 37. kapitola »


17.01.2010 20:16:01
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (119 | 20%)
Denne (122 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (32 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one