Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi

8. kapitola: Neloajální k hadovi

Kapitola je věnováno pro: Arhoo-chan, darken, emma_ai, enedaka, Dobby, gleti, Hajmi50, katie11, Kiki, KiVi, koky, Sanasami

Alcea

8. kapitola: Neloajální k hadovi

Draco měl velmi silné nutkání zvracet.

Ne, ne, ne – Merline, ne, to se nemůže stát! Ne bez varování. Ne tak brzo! Zoufale se díval mezi lunární kalendář a dopis, někde v koutku své mysli si byl jistý, že to je chyba. Musela být!

Vyděšeně sebou cukl, když se ozvalo pronikavé zapištění od toho ptáka a vrhl na něj překvapivý pohled, úplně zapomněl, že tady je. 

Ž-Žádná odpověď,“ zašeptal a sledoval jak otcova sova vylétává oknem v jeho ložnici.

Označený. Jeho otec chce, aby byl Označený. Jeho otec, který nehledí na to, čím se má jeho syn stát a nehledí na to, co to bude znamenat. A drazí bohové, musel si zvolit zrovna tento víkend, že ano?! Možná, kdyby to bylo někdy jindy...

Draco se zachvěl. Jenže to nebude. Bude to o víkendu – a neexistuje nic na celém světě, co by ho přesvědčilo, aby byl u svého otce během úplňku.

***

Albus Brumbál seděl za svým stolem a cítil každý rok ze svých více než sta let. Byl unavený a snad, kdyby nebyli uprostřed války, mohl by si dovolit odpočívat. Ale tak jak to bylo, vždy jen na chvilku zavřel své oči a zdálo se, že se náhle objeví další tucty problémů, když je znova otevře.

Na jeho stole byla Severusova myslánka a pochmurně zíral na vířící stříbřitý obsah. Viděl vzpomínky svého Mistra lektvarů a tomu dělalo starosti, ale opět toho bylo tak málo, co by mohl udělat. 

A vedle ni byla další z Remusových výpovědí. Starší vlkodlak se pokoušel dát výpověď a utéct z hradu už od toho incidentu, i když o tom věděli pouze on a Albus. Při první příležitosti, které byl schopný, s tím Remus přišel za ředitelem osobně a Albus udělal to jediné, co mohl – žádost zamítl.

Nemohl dopustit, aby ten muž ještě odešel, bez ohledu na to jak Severus vykřikoval a protestoval a požadoval vysvětlení. Bude ještě potřebný; pokud ne teď, tak brzy určitě. A pokud by se Remus stále upínal ke kajícnosti, Albus si byl bohužel jistý, že na to bude mnoho příležitostí v budoucnosti. 

Jeho myšlenky byly přerušeny jemným zaklepáním. Překvapilo ho to a podíval se na Fawkese. Fénix jen stočil svou hlavu směrem ke dveřím pracovny.

Mávl svou hůlkou a sledoval jak se těžké dveře otevírají a odhalují mladého Malfoye, který stál na prahu, jeho chování bylo váhavé. Ve své ruce svíral kousek papíru, který k sobě tiskl téměř ochranně.

Pane Malfoyi,“ pozdravil, ani nebyl celkem s to potlačit překvapení ve svém hlase. „Stalo se něco?“

Blonďák váhavě vstoupil a vrhal obezřetné pohledy na Fawkese, když kolem procházel a postavil se na druhou stranu stolu. Mlčky položil kus papíru vedle myslánky. Papír se lehce třepal od toho, jak se jeho ruka třásla.

Brumbál se mírně zamračil, když se natáhnul a vzal si tu věc, kterou si přitáhl k sobě, aby si ji prohlédl. Rychlé nahlédnutí mu napovědělo, že to je dopis od Luciuse Malfoye a okamžitě zavládlo jeho neblahé tušení.

Chce, abych byl Označený,“ zašeptal chlapec, jeho hlas byl sotva slyšitelný. Díval se dolů a nebyl s to, se setkat se starcovýma očima. Brumbál mohl jen hádat, že toto přiznání mohl vidět jako velkou zradu. „Chce to udělat o víkendu příští... příští –“

Rozumím, pane Malfoyi,“ ředitel ho chápavě přerušil. „A takovou věc nemůžeme připustit... i kdyby jen pro vaše vlastní dobro.“

Zmijozel na to sebou trhnul, což mělo být kývnutí a pořád upřeně zíral dolů.

Brumbál si povzdechl, opřel se a zvednul ruku, aby si promnul své unavené oči. Problémy plodí další problémy.

Draco,“ nakonec řekl. „Povězte mi, proč jste za mnou přišel.“

Blonďák konečně zvedl své oči, které byly temnější než kdy jindy: „Nemůžu tam jít. Vím, že nemůžu. Pokud přijmu Znamení zla, nebudu Smrtijed – budu zvíře. Možná hůř. Jsem teď na tom tak špatně jako Mud- Mudlům narozený.“

Brumbál nic neřekl na přeřeknutí – a důležitější je oprava – a jenom zvedl obočí. Spojil své prsty do věžičky, zavřel oči a přemýšlel.

A kdyby vás profesor Lupin nepokousal před několika dny?“ zeptal se po několika minutách. „Co byste udělal pak, pane Malfoyi?“

Zmijozel neodpověděl, dokud se na něj neotočily divoké modré oči. Zčervenal a odvrátil pohled.

J-Jediným důvodem, proč jsem teď přišel, je ten, že to je v mém vlastním zájmu,“ odpověděl Draco pravdivě, i když trochu nervózně. „Kdyby... kdyby mi otec napsal před dvěma týdny nebo před měsícem, udělal bych volbu, která by pak byla pro mě nejlepší.“

Brumbál nedal najevo žádnou reakci kromě trvajícího upřeného zírání na chlapce a zvažoval pojem loajality. Této bylo dost málo ve Zmijozelovi, i když vůbec nevypadal, že se stydí za tento fakt. Tento jedinec se pro své vlastní blaho připravoval distancovat od něčeho, co považoval za hrozbu – i když to byl jeho otec. Obdobně, kdyby tyto okolnosti byly jiné, chlapec by mohl nyní zvesela bojovat za druhou stranu.

Brumbál zamyšleně svraštil čelo a nečinně zvedl svou hůlku, která byla položená v jeho klíně: „Nuže dobrá, pane Malfoyi. Předpokládám, že jste zde, aby jste požádal o mou ochranu?“

Draco mlčky přikývl.

Pak vás musím požádat, aby jste mi přísahal, stejným způsobem jsem požádal Harryho a ostatní, aby přísahali kvůli vám. Rozumíte? Pokud souhlasíte, po tomhle nebude možné změnit strany. Na druhou stranu, budete mít mou ochranu a mou školu jako útočiště před vašim otcem a ostatními, kteří pracují pro Voldemorta.“

Draco polkl a pokusil se vzchopit. Očekával to. Ředitel byl opravdu blázen, když mu byl schopný věřit každé slovo. Ale i tak, realita toho, co se stalo, se zdála rozhodnuta, ho rozdrtit. Merline, nikdy by ho nenapadlo, že bude v takové pozici.

Rozumím, pane.“

Stařec rozhodně přikývl: „Dobrá, dobrá, můj chlapče. Jste připraven?“

Draco přikývl a zavřel oči kvůli něčemu, aby sebou netrhnul... 

Brumbál se postavil a začal mluvit. Magie v jeho hlase byla slyšitelná: „Přísahejte, že ke mně budete loajální jako student a kouzelník. To znamená, že se od vás čeká, že budete konat vše, co je ve vaši moci, aby jste pomohl mně, Harrymu Potterovi nebo kterémukoli členu Fénixova řádu, v případě, že tato záležitost bude velmi vážná. Pokud nemůžete pomoci, nebudete překážet. Budete konat to, o co vás požádám a důvěřovat, že mám také na srdci vaše nejlepší zájmy. Tato pravidla budou závazná až do té doby, než tato válka bude skutečně prohlášena za ukončenou. Přísaháte?“

Draco se chtěl stočit a umřít s každou další klauzulí ve své smlouvě o loajalitě, ale když byl otázán, jednoduše odpověděl: „Přísahám.“

Z Brumbálovy hůlky okamžitě vystřelila stříbrná hvězda světla a udeřila ho do jeho hrudi, stejně tak jako když to viděl u všech ostatních, kteří kvůli němu přísahali mlčenlivost. Bylo to horké a těžké a trvalo déle než si na to zvykl. Spíše se soustředil na pocity, než na to, co právě udělal.

Brumbál na něj hleděl s nesnesitelnou lítostí: „Mrzí mě to, můj chlapče. Vím, že tohle nebylo to, co byste chtěl...“

S odhodláním se přes toto vše dostat co nejdříve, Draco pohodil hlavou k dopisu, který stále ležel na stole: „Jak bych měl odpovědět, pane?“

Doporučuji vám, abyste neodpovídal, pane Malfoyi. Lucius si velmi brzy uvědomí, že se nehodláte k němu o víkendu připojit. Budu muset pro vás učinit jistá opatření kvůli vašemu pobytu v Bradavicích během prázdnin.“

Zmijozel k potvrzení prudce trhnul hlavou, než se obrátil a šel zpátky ke dveřím. Neohlédl se a mlčel, dokud se nedostal dolů spirálovým schodištěm, které vedlo z ředitelovy pracovny. 

Odmítl dát najevo vděčnost za své uvěznění.

***

Brumbál sledoval Zmijozela jak mizí z jeho pracovny, než svou pozornost stočil k prvnímu dilematu tohoto dne. Odstrčil Luciusův dopis a nejprve hleděl na Remusovu výpověď, než ji ledabyle přetrhl ve dví a oba kusy hodil do koše u svých nohou. Tak to je vyřízeno, jen zůstala Severusova myslánka.

Povzdechl si a použil svou hůlku, aby rozvířil tekuté vzpomínky. Věci se jistě začínaly vymykat jeho kontrole. Severus k němu přišel hned ráno s naléhavými novinkami.

Věděl, že přijde den, kdy Tom Raddle nakonec přestane Severusovi věřit, jen doufal, že tento den dlouho nenastane. Ale ne, už se to stalo a všechny výhody jeho špeha, které mu mohl poskytnout, se závratnou rychlostí ztratily. Tom se ještě otevřeně nepostavil proti Mistru lektvarů, ale to přijde. Ostatní Smrtijedi jím pohrdali – vždy jím pohrdali, opravdu – ale alespoň s ním jednali s respektem. No, už ne.

Albus přenesl jeho vzpomínky z jeho posledního shromáždění do myslánky, aby se na ně podíval. Jejich obsah ředitele velice zneklidnil. Nevěděl, jestli by měl riskovat a znova tam Severuse pustit. Nyní je jen otázkou času, než si to Tom vezme do hlavy a zabije Mistra lektvarů. Kdepak, Severusovy dny jako špeh se chýlí ke konci, což znamená, že brzy nebude mít přehled o akcích Temného pána.

***

Druhý den ráno Harry, Hermiona a Ron zaujmuli svá obvyklá místa vedle sebe v zadní části učebny obrany. Od té doby, kdy Snape konečně dostal místo jako profesor OPČM, jejich nadšení se pro tento předmět rychle ztratilo. Bylo to jako zase být na lektvarech, jen horší, protože tohle bylo takové zničení dokonale skvělých hodin...

Tak kdy je první setkání?“ řekl Harry, zatímco prohledával svou brašnu, aby našel letošní učebnici obrany. Našel ji a před sebe na stůl hodil tlustou knihu.

Hermiona si vytáhla vlastní knihu: „No, vyptávala jsem se a vypadá to, že se všem hodí tento čtvrtek. Vyhovuje to?“

Pozítří? Jo, to je v pohodě. Budeme i dál používat Galeony?“

Usmála se: „Ano. Je to tradičnější, než cokoli jiného, i když si nemyslím, že je všem profesorům opravdu jedno, co děláme –“

Vtom se dveře učebny otevřely a prošel jimi Snape, jeho černý hábit za ním vlál jako obvykle. Ron si byl vždy jistý, že uštěpačný profesor na to používá nějaký druh kouzla, i když to nikdy nebyl s to dokázat.

Vytáhněte knihy a schovejte hůlky,“ ozval se krátký přísný příkaz, když Snape zaujal svou pozici v přední části učebny, u tabule. „Otočte si na začátek desáté kapitoly a začněte číst.“

Harry prudce otevřel knihu a začal listovat stránkami, aby našel kapitolu deset, když si všiml Hermioniny ruky jak vedle něj vystřelila do vzduchu. Ron, na druhou stranu, zasténal, protože předvídal ztrátu kolejních bodů.

Co se děje, slečno Grangerová?“

Pane profesore, vynechal jste kapitolu devět. Minulý týden jsme zrovna skončili kapitolu osm, vidíte –“

“Jsem si dobře vědom toho, kde jsme skončili minulý týden, Grangerová,“ utrhl se na ni Snape, každé slovo přerušoval podrážděním. „A řekl jsem vám, abyste si otočili na kapitolu deset.“

Ale –“

Deset bodů z Nebelvíru. Chcete, aby to bylo dvacet?“

Naštvaná Hermiona zmkla a zírala zlostně do knihy, když našla správnou stránku.

Harry netušil, co ho vedlo k tomu, aby se podíval na to, o čem je předešlá kapitola, jen najednou listoval knihou nazpět, aby našel název deváté kapitoly. Našel ho a dlouho na něj zíral, než zvedl své oči a zjistil, že se na něj Snape upřeně dívá.

Kapitola devátá: Identifikace a obrana proti temným stvořením: Vlkodlaci

Harry se setkal s očima staršího muže s tou stejnou intenzitou a v tomto okamžiku si vzájemně rozuměli. Harry náhle viděl pokrytectví Mistra lektvarů – s tímto samým trikem odhalil Remuse, ale chránil Malfoye – a zato Snape věděl, že to vidí a nemohl nic udělat.

Tak, Pottere?“ řekl muž chladně. „Čtěte.“

Harry se zamračil, ale nic neřekl.


« 7. kapitola « » 9. kapitola »


20.09.2009 18:15:29
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (125 | 20%)
Denne (123 | 20%)
Raz za týždeň (78 | 12%)
Raz za dva týždne (35 | 6%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one