Vitajte na Dobbyho, Alceinej a Biggiinej stránke, ktorá je venovaná Harrymu Potterovi a poviedkam o Harry Potterovi

Bídné vyhlídky

Takže, máme tu prvú poviedočku k vyhlásenej súťaži. Myslím si, že nápad je vynikajúci. Posúďte sami.


Autor: Cimorena
Téma: Harry Potter a Draco Malfoy ako bratranci

Draco seděl v křesle ve společenské místnosti a hypnotizoval plameny v krbu, jako by z nich chtěl vyčíst budoucnost, ale takové nesmysly mohly napadnout snad jenom Goyla. Draco pouštěl plácání svých … Koho vlastně? Kamarádů …? Ne. Ochránců …? Ne. To je jedno … prostě pitomců co ho všude provázeli jako stíny a dodávali mu na důležitosti. Draco je snášel vedle sebe, protože ho bez otázek slepě poslouchali na slovo, což mu dělalo dobře. I když zrovna teď by je nejradši proklel nebo je proměnil ve dva balvany. No co – o žádnou inteligenci by stejně nepřišli. 

Draco seděl a snažil se je ignorovat. V ruce držel úřední dopis, který ho informoval, že jeho matka zemřela. „Hnusnej dopis!“ Vztek ho na okamžik ovládl. Crabbe s Goylem na něj překvapeně zazírali a v jejich tupých výrazech se zračilo nepochopení. Radši se ovládl. Vysvětlovat těm dvěma cokoli bylo vždy lepší až po pořádném loku uklidňujícího lektvaru. Myšlenkami se vrátil k dopisu a jeho obsahu – Narcisa se zúčastnila nějaké bláznivé akce ve jménu Temného Pána a utržila ošklivá zranění, kterým ani ne po týdnu u sv. Munga podlehla. Jeho otec hnil díky Potterovi v Askabanu a on jako „sirotek“ měl jít do rodiny své tety, o které nikdy neslyšel. Zčista jasna se vyloupla odněkud z neznáma. To je skvělé takhle se dozvědět, že otec měl sestru. 

Dobře, to by ještě bral, co bylo horší a přímo potupný … Ne, Draco na to nemohl ani pomyslet! Jaká hanba! Cítil skoro fyzickou nevolnost … jeho teta byla … moták! Ani se nedivil, že o ní nikdy dřív neslyšel a neuvěřitelně ho mrzelo, že to tak nezůstalo i nadále. 

Tak jo, tohle byl šok a jak je známo neštěstí se s oblibou drží magického čísla tři a jak vidno v jeho případě to platilo. Jako by nestačilo, že má tetu motáka, ona si musela vzít Pottera. Aby bylo jasno – vzala si bratra Jamese Pottera a on Draco u nich musí bydlet! Nevěděl, že Potterův otec měl bratra. Podle toho co slyšel, si všichni mysleli, že zemřel v první válce proti Temnému Pánovi. Všechno je jinak – nezemřel, ale najednou se objevil i s jeho tetou odněkud z mudlovské trantárie a ironií osudu mu mají dělat náhradní „maminku a tatínka.“ Tak nad tímhle se neovládl a kysele se zašklebil. Tohle nepřežije! Už z vědomí, že jeho teta je moták umírá ponížením a jestli se to provalí, bude to znamenat konec jeho královského postavení ve Zmiozelu, pokud to ovšem nedopadne ještě hůř a Zmiozel ho zavrhne. Hmm, Zmiozelové nepatří na škole zrovna mezi oblíbené fakulty… takže to bude on proti všem. 

Může tohle všechno vůbec nějak zatajit? Svůj PROBLÉM přezkoumával ze všech stran i za použití  těch nejzmiozelštějších intrik. Ono by to šlo, ve lhaní nebyl žádným nováčkem a masku lhostejnosti si uměl nasadit skoro tak dobře jako jeho otec, ale … To velké ALE … povzdechl si. Tím ALE nebyl – nikdo jiný než slavný Harry Potter, miláček školy a nepřekonatelný „hrdina“. 

Nutkání zvracet sílilo. Mít  Pottera za bratrance … to by snad radši šel do Askabanu místo otce. Měl vztek. Vztek na Pottera, měl chuť ho proklít, ale on snad nikdy nechodil sám. Někdy měl pocit, že by za něj ochotně položil život celý Nebelvír. Jak nechutně hrdinské. Potter. Potter. Potter. Pořád jenom Potter. To jméno se skloňovalo ve všech pádech a holky si o něm obdivně šuškaly na chodbách. No, a Pottere teď všude nadšeně chodí a po chodbách každému, kdo je ochotný poslouchat vykládá, že se našel jeho strýc a on u něj může bydlet. „Letošní léto strávím u strýčka Johnsona. Posílejte mi sovy k němu. Ano, budu se stěhovat od Darslyů… Hurá… Hurá,“ parodoval si znechuceně Potterovo nadšení. Jestli budu chtít, aby Potter mlčel, musím na něj zakouzlit silencio a nebo líp mu namíchat lektvar na ztrátu hlasu. Pak mu řeknu, že je to dýňová šťáva a on to vypije. Draco si uvědomil, že propadá panice, ale žvanění těch dvou mu v přemýšlení nepomáhalo. 

Prázdniny se blíží, ještě  několik dnů a stěhuje se se svým „novým“ bratránkem do nového domova. Potter se zdál z letošního léta opravdu nadšený což bylo pro Draca záhadou. Bydlet s Potterem v jednom malém mudlovském domě – otřesná představa! Dům stojí někde v mudlovské čtvrti, bude snad muset žít jako mudla? Bez domácích skřítků? Johnson Potter sice je kouzelník, ale kvůli svojí ženě – Dracově tetě žije jako mudla. Brumbál už dozajista obklopuje jejich dům těmi nejmocnějšími ochrannými kouzly, a Draco od otce věděl, že členové Fénixova řádu Pottera o prázdninách hlídají na každém kroku. To nebylo moc povzbuzující, vždyť z toho vyplývá, že ani on sám se hlídání nevyhne. Je to k vzteku, nebude moci kouzlit. Tohle léto se výnosu o zákazu kouzlení nezletilých kouzelníků nevyhne. 

„Jdeme na večeři?“ přerušil otázkou Dracovi tok myšlenek Crabbe. „My už máme hlad.“ Draco znechuceně odtrhl pohled od plamenů a naštvaně jím opovážlivce zdrtil. „Vždyť neděláte celý den nic jiného, než že se cpete. Nechápu, jak můžete mít hlad.“ Teprve pak si uvědomil, že má vlastně také hlad. Složil dopis a pečlivě ho schoval do kapsy. 

Cesta do velké síně proběhla v tichosti. Dokonce i Crabbe s Goylem pochopili, že není v jejich zájmu Draca dráždit a jeho dnes večer dráždilo všechno. Jakoby hlad bylo něco, za co člověk může. 

Ve velké síni už hlasitě  cinkali příbory a stoly se plnily jídlem. Draco zkoumavě přejel pohledem nebelvírský stůl. Pottera našel okamžitě. Seděl ostatně jako vždy vedle Weaslyho a jeho rudé vlasy nebylo možné přehlédnout. Potter opět ve středu zájmu a něco neskonale zajímavého vyprávěl ostatním. Draca to otrávilo, nemusel být génius, aby věděl o čem tak živě diskutují, ale přesto – ví Potter, že jsou bratranci? Ví, že léto stráví spolu v jednom domě? Házel by Potter úsměvy na všechny strany, kdyby to věděl? Draco to věděl. Brumbál si ho pozval k sobě do ředitelny, aby mu šetrně oznámil, co se stalo, jaká provedou opatření a laskavě mu předal dopis. Dopis, který ho jako kámen tíží v kapse.  

Potter se otočil a jejich pohledy se do sebe zaklesly. Propalovali se navzájem a ani jeden z nich nehodlal ten souboj vzdát. Draco pochopil – Potter to ví a nemá radost. Jejich tichý souboj přerušil až Weasly. Ničeho si nevšiml, postavil se mezi ně a rozhazoval rukama, jak líčil všem okolo své nezapomenutelné zážitky. Pak poplácal Pottera po ramenou a táhl ho pryč. 

Draco si oddechl. Alespoň jiskřička naděje, Potter se určitě nebude chtít šířit o svém příbuzenském vztahu k němu. Hlavně, že Weasly nic neví. Není toho moc, ale v Dracově situaci se počítají i malé body. 

***

Draco se ani nenadál a už si balil svůj školní kufr a psychicky se připravoval na setkání s novou rodinou. Čas běžel rychlostí splašeného testrála a nekompromisně se řítil vpřed. Cesta vlakem Dracovi nikdy neuběhla tak rychle. Než se nadál stál s Potterem na nádraží Kings Cross a zvědavě čekali, kdo si je vyzvedne. Udržovali mezi sebou asi dva metry bezpečnostní vzdálenost a nikoho z náhodných pozorovatelů by ve snu nenapadlo, že tihle dva se znají. 

„Chlapci…! Abych vás poznal, nepotřebuji ani fotografii,“ radostně volal asi pětačtyřicetiletý muž s typickými rysy rodiny Potterů. „Ty musíš být Harry! Vypadáš přesně jako tvůj táta v tvém věku! Kdo by si to byl pomyslel!“ Popadl usmívajícího Harryho za ramena a pak medvědím stiskem si ho přimáčkl k hrudi. Rukou mu pocuchal vlasy, pak si ho přidržel na délku paží, aby si ho mohl ještě jednou prohlédnout. 

Stejný přivítací obřad zopakoval s Dracem. „Draco, moc rád tě poznávám a neboj se, u nás se ti bude líbit. Teta se na tebe moc těší.“ Draco odpověděl přikývnutím a na tváři se mu podařilo vykouzlit škleb, který při troše fantazie mohl být považován za úsměv. „Úplně jsem se zapomněl představit,“ pokračoval muž a oči mu zářily štěstím. „Dovolte, abych to napravil. Jmenuji se Johnson Potter a můžete mi říkat Johnsone,“ usmíval se na ně a Dracova šklebu si nevšímal. „Honem pojďte, venku mám auto.“ 

Potter s Potterem se během cesty k autu náramně spřátelili a Draca přepadla nepříjemná myšlenka, že zřejmě bude oběma muset říkat jménem. Johanson – to snad zvládne, ale … Fuj! Tak jo, později se uvidí, jak bude Potterovi mladšímu říkat. Jestlipak jeho Potter osloví Draco? Draco se pro sebe zlomyslně ušklíbl. 

Jak se ukázalo, cestování autem nesnášel, žaludek protestoval proti pohazování a nedýchatelnému vzduchu uvnitř. Prokletý mudlovský vynález! Draco jako ve zlém snu přetrpěl celou cestu až k Johansonovu domu. 

Asi to na něm bylo poznat, protože první co uslyšel, když se konečně dostal ven, byl starostlivý Johansonův hlas, „Draco, než jsme vyjeli, měl jsi říct, že ti bývá v autě špatně, dal bych ti lektvar.“ „Nevěděl jsem to,“ zavrčel Draco nakvašeně a cítil se před Potterem ponížený. „Dýchej zhluboka, za chvíli to přejde,“ radil mu Johanson, „ale nejlepší je si odpočinout. Pojďte, chlapci, ukážu vám váš pokoj.“ Postrkoval je ke dveřím a vysvětloval, „Nevěděl jsem jak vám ho zařídit, aby se vám líbil. A Carisiu napadlo zařídit pokoj v barvách vašich kolejí. Prosím, po schodech nahoru,“ usmíval se na oba Johanson. Vyšli do prvního patra a on před nimi slavnostně otevřel dveře prostorného pokoje. „Výtejte,“ usmíval se a posunkem je zval dál. 

Mají mít společný pokoj? Vyděsil se Draco. V jednom pokoji můžou spolu spát bratři a ne nepřátelé, i když se dozvědí, že jsou vlastně čirou náhodou bratranci. Copak můžou tímhle způsobem přežít prázdniny?  

Draco večer uléhal do postele povlečené do zmiozelsko-nebelvírských barev a přál si se probudit z téhle neskutečně živé noční můry – vytáhl si tu kratší špejli a má zítra službu u nádobí. Nespletl se s tou trojkou? Není pro smůlu magické číslo třicet tři?

10.09.2009 18:46:37
Dobby

Ako často navštevujete našu stránku?

Niekoľkokrát za deň (121 | 20%)
Denne (122 | 20%)
Raz za týždeň (77 | 13%)
Raz za dva týždne (33 | 5%)
Raz za mesiac (31 | 5%)
Všetky postavy sú majetkom J. K. Rowlingovej, ostatné postavy objavujúce sa v poviedkach sú majetkom autorov. Stránka nie je vytvorená za účelom zisku.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one